Novinky zahraniční knihovnické literatury 2026/1

Journal of the Association for information Science and Technology (JASIST)

RIDLEY, Michael. Human-centered explainable artificial intelligence: An Annual Review of Information Science and Technology (ARIST) paper [Vysvětlitelná umělá inteligence zaměřená na člověka: příspěvek publikovaný v Ročence pro informační vědu a technologie (ARIST)]. Online. Journal of the Association for Information Science and Technology. 2025, roč. 76, č. 1, s. 98–120 (ARIST). Dostupné z: https://asistdl.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/asi.24889. DOI: https://doi.org/10.1002/asi.24889. [cit. 2026-04-03].

Klíčovým prvkem pro budování důvěry a odpovědnosti při používání aplikací umělé inteligence (Artificial intelligence, AI) je vysvětlitelnost. Z terminologického hlediska je důležité rozlišovat mezi pojmy „XAI“ (Explainable AI, vysvětlitelná umělá inteligence), dále „algoritmická XAI“ a „XAI zaměřená na člověka“ (Human Centered XAI, tedy HCXAI), jež je tématem tohoto příspěvku.

Algoritmická XAI odkazuje na převážně technicky orientované aktivity v oblasti XAI a představuje dominantní směr v této oblasti. Upřednostňuje algoritmické aspekty a technické výzvy před potřebami a konkrétními okolnostmi laických uživatelů.

XAI zaměřená na člověka (HCXAI) vznikla jako reakce na tuto mainstreamovou XAI. Lze ji považovat za podoblast nebo sousední obor XAI, který zaujímá sociotechnickou perspektivu a vyznačuje se tím, že do centra vysvětlitelnosti AI staví člověka jako uživatele v konkrétní situaci, zohledňuje jeho preference před pouhým podvolením se a podporuje praktickou využitelnost vysvětlení. Studie představuje základní pilíře HCXAI a způsob, jakým jsou tyto koncepty uplatňovány v návrzích systémů.

Autor čtenáře seznamuje s problematikou XAI a přikládá rozsáhlou analýzu HCXAI. Při pohledu na vývoj tohoto podoboru v jednotlivých letech vyvstává řada konkrétních úkolů i obav. Následuje přehled základní literatury a dalších souvisejících prací, klíčových pojmů a stěžejních otázek. Autor textu zastává názor, že práce autorů Ehsan a Riedl přinesly do oblasti XAI průlom, a to nejen tím, že poukázaly na jeho limity, ale také tím, že vytvořily ucelený pohled na to, v čem by se přístup zaměřený na člověka mohl lišit a jaké hodnoty by mohl přinášet. Zmínění autoři svými texty i workshopy zaujali další odborníky, kteří na ně navázali a jejich myšlenky rozšířili. Několik autorů však interpretuje HCXAI způsobem, který sleduje odlišné perspektivy. I tyto příspěvky jsou do přehledu zahrnuty a v článku rozebírány. Nicméně pokud budeme považovat práce Ehsana a Riedla za zásadní, získáme rámec, díky němuž lze zasadit příspěvky ostatních autorů do kontextu a sledovat vývoj této podoblasti XAI.

S ohledem na probíhající diskuze se další část příspěvku zabývá HCXAI v kontextu regulace. Zkoumá klíčové předpisy i obtíže, jaké by mohla regulace přinést. V závěru jsou posouzeny budoucí potřeby výzkumu HCXAI a dosud nevyřešené otázky tohoto vyvíjejícího se oboru.

Latanya Sweeney, ředitelka Public Interest Tech Lab na Harvardově univerzitě, poznamenává, že tvůrci technologií jsou novými tvůrci politik; nezvolili jsme je, ale jejich rozhodnutí určují pravidla, podle nichž žijeme. Patří mezi ně ti, kdo teoretizují, navrhují, vytvářejí a kritizují systémy XAI. Myšlenky a hodnoty, jimiž se při své práci řídí, formují naše životy. Po vzniku oboru HCXAI došlo k nárůstu odborné literatury, která se snaží ovlivnit designéry, tvůrce politik a možná především laickou veřejnost, jež je hlavním uživatelem těchto systémů. Pro HCXAI je prioritou jak technické hledisko, tak hledisko veřejné politiky.

Výzkumná komunita HCXAI je ve srovnání s XAI obecně malá a usiluje o větší vliv. Se spuštěním ChatGPT a dalších generativních systémů AI se však obavy o důvěru a odpovědnost staly předmětem veřejné debaty. To je zásadní hybná síla, která by mohla posunout HCXAI vpřed a učinit z uživatele ústřední prvek XAI a prioritu veřejné politiky.

GUMUSEL, Ece. A literature review of user privacy concerns in conversational chatbots: A social informatics approach: An Annual Review of Information Science and Technology (ARIST) paper [Přehled literatury týkající se ochrany soukromí při interakci s konverzačními chatboty: pohled sociální informatiky: příspěvek publikovaný v Ročence pro informační vědu a technologie (ARIST)]. Online. Journal of the Association for Information Science and Technology. 2025, roč. 76, č. 1, s. 121–154 (ARIST). Dostupné z: https://asistdl.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/asi.24898. DOI: https://doi.org/10.1002/asi.24898. [cit. 2026-04-04].

Od uvedení systému ChatGPT-3 společnosti OpenAI na konci roku 2022 konverzační chatboty získaly značnou popularitu. Jsou navrženy tak, aby poskytovaly uživatelsky přívětivé rozhraní, díky němuž mohou uživatelé při každodenních interakcích komunikovat s technologiemi pomocí přirozeného jazyka. Takové interakce však vyvolávají obavy ohledně ochrany soukromí uživatelů, a to kvůli možnému zneužití sdílených informací. Ve Spojených státech, kde tento text vznikl, neexistují žádné obecné zákony a předpisy, které by konverzace tohoto typu regulovaly, a ochrana soukromí uživatelů je (nejen) zde aktuálním tématem.

V článku jsou zhodnoceny a analyzovány problematické body týkající se ochrany soukromí v souvislosti s používáním textových konverzačních chatbotů. Autorka se snaží nalézt odpovědi na následující otázky:

Jaké teoretické rámce a metodologie byly v odborné literatuře navrženy nebo použity k pochopení dopadu textových konverzačních chatbotů na soukromí uživatelů?

Jaká jsou rizika a újmy na soukromí uživatelů vyplývající z těchto interakcí?

Čemu v této problematice stále nerozumíme a kam bude směřovat výzkum týkající se zmírnění dopadu těchto jevů?

Po provedení rešerše autorka analyzovala 38 odborných článků publikovaných v období od roku 2017 do srpna 2023, které se zabývají tímto tématem z pohledu sociální informatiky. Zaměřila se především na analýzu teoretických a metodologických přístupů. V přehledu jsou dále zmíněny problematické situace, které vyvolávají obavy ohledně ochrany soukromí a bezpečnosti. Hlubší porozumění tomu, jak by se postupné hromadění uživatelských dat mohlo promítnout do ochrany soukromí jednotlivců i jejich rozhodování, představuje oblast výzkumu, na kterou by bylo třeba se více zaměřit. Ačkoli v některých studiích byly zkoumány technické aspekty obav o ochranu soukromí, stále přetrvává mezera v porozumění tomu, jak uživatelé tyto obavy vnímají a chápou. Vyřešení výše zmíněných nedostatků ve stávajícím výzkumu nejen prohloubí naše porozumění dopadům konverzačních chatbotů na soukromí uživatelů, ale připraví i půdu pro účinnější strategie a řešení, které tyto obavy zmírní a zajistí, že interakce zůstanou uzpůsobeny uživatelům i při zachování soukromí. Navíc, jelikož se právní prostředí neustále mění (např. GDPR EU, zákon EU o umělé inteligenci), je další výzkum nepostradatelný. Je třeba zohlednit předpisy o ochraně osobních údajů a personalizační funkce chatbotů, zejména při nakládání s citlivými údaji, jako jsou informace o zdravotním stavu, protože v takových kontextech je ochrana soukromí prvořadým zájmem.

Přehled přispívá k širšímu pochopení obav o ochranu soukromí týkajících se komunikace s chatboty a k potřebě dalšího zkoumání v této oblasti. K posílení ochrany uživatelů bude nezbytné ve výzkumu pokračovat a vyvíjet nástroje a mechanismy, které umožní lépe zacházet s osobními údaji a chránit soukromí při interakcích s textovými chatboty. Řešení problémů a rizikových situací v této oblasti, stejně jako širší zkoumání toho, jaký vliv mají interakce s chatboty na rozhodování uživatelů, má velký význam pro systémovou inteligenci (SI) a mezioborový výzkum. Výzkumníci a tvůrci politik tak mohou přispět k rozvoji technologií a tvorbě politik, které budou klást důraz na soukromí uživatelů, budou etické a důvěryhodné.

Vzhledem k tomu, že se chatboty neustále vyvíjejí, slouží tento článek jako základ pro budoucí výzkumné snahy a poskytuje podklady pro potenciální regulační rámce na ochranu soukromí uživatelů ve stále více digitalizovaném světě.

SANFILIPPO, Madelyn Rose; ZHU, Xiaohua Awa a YANG, Shengan. Sociotechnical governance of misinformation: An Annual Review of Information Science and Technology (ARIST) paper [Společenské a technické aspekty zacházení s dezinformacemi: příspěvek publikovaný v Ročence pro informační vědu a technologie (ARIST)]. Online. Journal of the Association for Information Science and Technology. 2025, roč. 76, č. 1, s. 289–325 (ARIST). Dostupné z: https://asistdl.onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1002/asi.24953. DOI: https://doi.org/10.1002/asi.24953. [cit. 2026-04-05].

Dezinformace (a autoři pod tento termín zahrnují i fake news, konspirační teorie, alternativní fakta, hoaxy, propagandu apod.) představují velmi komplexní a aktuální společensko-technický problém, který vyžaduje zavedení smysluplných opatření. Kromě používání technických nástrojů pro detekci, klasifikaci a intervenci je nutné aktivně přispívat ke zlepšování osvěty ve společnosti a zvyšovat schopnost dezinformace rozpoznávat.

Autoři čerpají z interdisciplinární odborné literatury: z oborů informačních věd a knihovnictví, informatiky, managementu, práva, politologie, veřejné politiky, žurnalistiky, komunikace, psychologie a sociologie s cílem představit adaptabilní, deskriptivní model zacházení s dezinformacemi, který vychází z dosavadního výzkumu v této oblasti. Napříč vědními obory a různorodými kontexty analyzovaných příspěvků autoři charakterizují: jakým způsobem dezinformace dopadají a jakou výzvu představují pro veřejnou správu, jak byla dosud tato problematika řešena, institucionální strukturu rozličných parametrů zacházení s dezinformacemi a empiricky identifikované zdroje úspěchu a neúspěchu při použití různých metod. Pomocí systematických a strukturovaných rešeršních metod syntetizují a porovnávají poznatky získané z prací publikovaných v angličtině nebo do angličtiny přeložených mezi roky 1991 a 2025, přičemž na základě politických, normativních, architektonických a tržních aspektů identifikují četné silné stránky i kritické body dosavadního výzkumu. Výsledný přehled představuje model pro další výzkum v oblasti zacházení s dezinformacemi, návrh programu pro budoucí výzkum a doporučení, jak dosáhnout kontextově citlivého a komplexního řešení. Autoři cíleně upřednostňují širší záběr literatury, aby bylo možné určit, v jakých segmentech by měli výzkumníci v oboru informačních věd a knihovnictví a informační profesionálové v budoucnu nejvíce zasahovat.

V závěru se autoři obracejí právě k informačním profesionálům. Při pohledu na literaturu týkající se tématu dezinformací je zřejmé, že obor informačních věd a knihovnictví významně přispěl k mnoha aspektům výzkumu v této oblasti. Avšak ve srovnání s obory, jako jsou komunikační studia, se dosud hlouběji nezabýval otázkami zacházení s dezinformacemi, ačkoli v této oblasti má co nabídnout. Dlouhá historie informační politiky a zkušenosti v řízení znalostí poskytují pevné základy k hlubšímu porozumění a zdokonalení v praktické rovině. Mezi další klíčové kroky patří plánování budoucího výzkumu a aktivnější zapojení informačních pracovníků, aby mohli efektivněji zasahovat při řešení nesčetných společenských problémů způsobených dezinformacemi, a to v souvislosti s integritou voleb, mezinárodními konflikty, veřejným zdravím a zneužíváním generativní umělé inteligence, kromě mnoha dalších globálních výzev.

HICKS, Alison; McKENZIE, Pamela; BRONSTEIN, Jenny; SEIDEN HYLDEGÅRD, Jette; RUTHVEN, Ian a WIDÉN, Gunilla. Information avoidance: A critical conceptual review. An Annual Review of Information Science and Technology (ARIST) paper [Vyhýbání se informacím: kritický koncepční pohled. Příspěvek publikovaný v Ročence pro informační vědu a technologie (ARIST)]. Online. Journal of the Association for Information Science and Technology. 2025, roč. 76, č. 1, s. 326–346 (ARIST). Dostupné z: https://asistdl.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/asi.24968. DOI: https://doi.org/10.1002/asi.24968. [cit. 2026- 04-10].

Vyhýbání se informacím dlouho zůstávalo ve stínu vyhledávání informací. Jelikož je často vnímáno jako chování nežádoucí, maladaptivní či dokonce patologické, nedostává se mu takové pozornosti a teoretického uchopení jako ostatním informačním přístupům. Navíc je často zmiňováno za účelem obviňování či kritizování těch, kdo jej uplatňují. Bližší zkoumání tohoto přístupu však odhaluje propracované a komplexní způsoby interakce s informacemi, které často přinášejí pozitivní a prospěšné výsledky.

Kritický koncepční přehled je výsledkem práce týmu šesti autorů, kteří tímto způsobem zpochybňují zjednodušující tón diskuse. Nejdříve zkoumají, jak bylo s tématem nakládáno v informační vědě a souvisejících disciplínách. Studují různé termíny používané k popisu problematiky a představují novou konceptualizaci vyhýbání se informacím založenou na souboru sedmi klíčových charakteristik odvozených ze studovaných termínů: vztahující se k informacím: intenzita neboli množství, rychlost či síla informací; granularita neboli rozsah informací, tedy zda zahrnuje celé informační zdroje, nebo jejich části; vztahující se k osobám: angažovanost neboli jak aktivní, receptivní či pasivní máme k informaci vztah; kontrola neboli do jaké míry (si myslíme, že) máme nad informacemi kontrolu; vztahující se k informacím i osobám: relevance neboli zda jsou pro nás informace důležité a do jaké míry specifické; kvalita neboli zda jsou pro nás informace důvěryhodné; časová platnost informací.

Autoři výše zmíněné charakteristiky v textu podrobněji popisují a následně sestavují vlastní definici vyhýbání se informacím. Podle nich se jedná o způsoby, kterými lze zmírnit interakci s informacemi: a) snížením intenzity (množství a/nebo toku) informací, b) omezením toho, jak hluboko se do informací ponoříme a jakou nad nimi budeme mít kontrolu, c) vyloučením informací na základě jemně vnímaných vlastností, jako je jejich relevance, kvalita, časová platnost. Autoři se domnívají, že tato definice a nový pohled na problematiku představují významný příspěvek k výzkumu zacházení s informacemi. V závěru navrhují systém a metody studia vyhýbání se informacím a možnost jeho zařazení mezi ostatní informační praktiky.

Dosavadní literatura často opomíjela pojem „vyhýbání se informacím“ a tento přístup považovala za výlučně negativní či nežádoucí. Výzkumy také měly tendenci pojímat vyhýbání se informacím jako monolitický pojem, přičemž ignorovaly rostoucí počet termínů, které se používají k popisu nuancí souvisejících s nedostatečným zapojením se do práce s informacemi. Předkládaná analýza přispívá k postupné rehabilitaci tohoto pojmu, včetně jeho vztahu k vyhledávání informací i širší informační praxi. Tím, že vyhýbání se informacím přiznáme legitimitu smysluplné informační činnosti, obohatíme pohled na informační chování. I úmyslné nehledání musí být uznáno jako jedna z mnoha informačních praktik, které mají potenciál obohatit naše chápání toho, jak lidé s informacemi nakládají.

STEPANOVIC, Stefan; MARMIER, Auriane a METTLER, Tobias. Open research data integration in universities: How data stewards adapt global policies to local contexts [Integrace otevřených výzkumných dat na univerzitách: Jak data stewardi přizpůsobují globální politiky místním podmínkám]. Journal of the Association for Information Science and Technology. Online. 2025, roč. 76, č. 13, s. 1754–1767. Dostupné z: https://asistdl.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/asi.70034. DOI: https://doi.org/10.1002/asi.70034. [cit. 2026-04-10].

Globální strategie ve vědě a výzkumu jsou často řízeny spíše politickými agendami než akademickou odborností. Na instituce je vyvíjen tlak, aby se přizpůsobovaly globálním standardům. Zejména univerzity usilující o mezinárodní prestiž se musí zabývat principy otevřených výzkumných dat (Open research data, ORD). V úvodu studie se autoři stručně zabývají koncepcí ORD a analyzují strategická rozhodnutí, která musí univerzity činit při zavádění této globální vize. Ačkoli politiky ORD podporují transparentnost, odpovědnost a opětovnou využitelnost výstupů výzkumu, jejich implementace často vede k povrchnímu či symbolickému plnění, což odhaluje propast mezi vznešenými ideály a každodenní praxí. V této souvislosti je popisována stále důležitější role správců dat (i v českých zdrojích se používá anglický termín „data steward“, pozn. překl.) jako klíčových aktérů v každodenní správě dat. Na základě přímých zkušeností profesionálního data stewarda na švýcarské univerzitě, silně orientované na výzkum, autoři na čtyřech situacích ilustrují, jak mocenské dynamiky a mezery ve znalostech komplikují sladění ideálů ORD s místními provozními realitami.

V reakci na to prosazují (strategický) posun k integrovanému modelu správy dat, v němž univerzity musí zajistit finanční, institucionální a manažerskou podporu a zapojit data stewardy do výzkumných projektů již v rané fázi. Navrhují strategie k posílení jejich role zvýšením viditelnosti ORD ve výzkumných projektech, prosazováním flexibility při plnění pracovních úkolů, snížením byrokratických omezení a stanovením realistických, postupných cílů. Dále doporučují přizpůsobit globální terminologii místním kontextům, harmonizovat procesy a proaktivně propagovat ORD. Jejich úsilí v konečném důsledku zdůrazňuje specifika univerzit jako odborných organizací a je doplňkem tradičních iniciativ v oblasti vzdělávání a školení. Tímto způsobem se snaží připravit půdu pro efektivnější a komplexnější implementaci ORD i dalších globálních politik.

Ačkoli se jedná o jedinou případovou studii vycházející ze subjektivních zkušeností, popsané mechanismy mohou být široce použitelné. Nabízejí rámec, který zdůrazňuje klíčové momenty slaďování organizačních postupů správy dat se zavedenými standardy a ukazuje, jak je lze efektivně integrovat do běžných výzkumných činností. Předložená doporučení jako celek podporují profesionalizaci správy dat a zlepšují praktické uplatňování ORD, čímž v konečném důsledku posilují legitimitu role data stewardů.

Další výzkum by měl tato pozorování empiricky vyhodnotit v nejrůznějších vysokoškolských institucích a z něho vzešlé srovnávací studie by mohly prohloubit naše porozumění vzorcům implementace ORD a zkoumat možné důsledky (bezpečnostní rizika nebo ohrožení projektů) zachování statu quo, kdy správci dat zůstávají výhradně v poradní roli. Takový výzkum by jistě přispěl k ucelenějšímu pochopení implementace ORD a v širším smyslu i toho, jak se globální politiky promítají do lokálních postupů.

Knižnica (Slovensko)

ROHOŽŇOVÁ, Ludmila. Súbežná národná bibliografia v samostatnej SNK: Míľniky a smerovanie [Národní souběžná bibliografie v samostatné Slovenské národní knihovně: Milníky a směřování]. Knižnica. Online. 2025, roč. 26, č. 4, s. 110–118. ISSN 1336-0965. Dostupné z: https://casopiskniznica.snk.sk/archiv/rocnik-2025/cislo-4. [cit. 2026-04-28].

Obsáhlý příspěvek podrobně informuje o vývoji a změnách souběžné slovenské národní bibliografie (SNB) za čtvrt století, včetně popisu kontroverzních rozhodnutí. Velkou plochu zaujímá vylíčení peripetií souběžné článkové bibliografie.

V letech 2000–2010 patřila souběžná národní bibliografie do kompetence Národního bibliografického ústavu Slovenské národní knihovny (Národný bibliografický ústav Slovenskej národnej knižnice, NBÚ SNK), který plnil funkci národní bibliografické agentury a zpřístupňoval uživatelům výstupy národní bibliografie. NBÚ SNK garantoval funkcionalitu a koordinaci národního bibliografického systému Slovenské republiky, který fungoval od roku 1981 jako automatizovaný informační systém slovenské národní bibliografie (AIS SNB). Organizačně se AIS SNB členil na Súbežnú slovenskú národnú bibliografiu (SSNB) a Retrospektívnu národnú bibliografiu (RSNB). SSNB byla v této dekádě komplexně automatizovaná a zajišťovala bibliografické zpracování široké škály dokumentů slovenské provenience – monografií, článků, speciálních dokumentů, hudebnin, audiovizuálních dokumentů, kartografických dokumentů či dvojrozměrné grafiky. Do roku 2004 zpřístupňovala svoje výstupy paralelně v tištěné formě, periodicky ve větších nebo menších intervalech, v elektronické formě a na CD-ROM se čtvrtletní periodicitou (od roku 1997). Od roku 2004 jsou její výstupy zpřístupňovány výlučně v elektronické formě prostřednictvím online katalogu SNK a katalogu Slovenská knižnica (KIS3G). SSNB prodělala změnu výměnného formátu IKIS na formáty UNIMARC a MARC 21, čímž byla zabezpečena její kompatibilita s mezinárodními standardy a kooperace a integrace na národní a nadnárodní úrovni. Výstupy souběžné národní bibliografie byly srovnatelné se zahraničím; unikátní byla článková bibliografie. Národný bibliografický ústav (NBÚ) byl v tomto období stabilním a profesionálně vyprofilovaným pracovištěm. Disponoval zkušenostmi z koordinace bibliografické činnosti na Slovensku, dlouholeté spolupráce s vědeckými, akademickými i regionálními knihovnami díky projektům IKIS a CASLIN. SSNB participovala na všech koncepčních a technologických změnách v SNK, při nichž vždy asistovala její databáze na úrovni pilotního zkušebního provozu.

Výraznou koncepční a provozní změnou v souběžné národní bibliografii byla realizace projektu Knižnično-informačný systém 3. generácie (KIS3G), implementace knihovnicko- -informačního systému Virtua (KIS Virtua), formátu MARC 21 a katalogizačních pravidel AACR2 do praxe nejen v SNK, ale i v dalších participujících knihovnách. Projekt KIS3G byl v době svého vzniku jedinou alternativou k lokálním řešením a systémům na Slovensku. Provoz KIS Virtua byl zahájen v říjnu 2004 (SSNB Články). Bibliografické záznamy článků byly prvními záznamy v produkční databázi Virtua a sloužily jako pilotní záznamy při zkušebním provozu. Do projektu bylo postupně integrováno 38 knihoven. Tak vznikl katalog Slovenská knižnica (KIS3G). Výsledkem konverze do MARC21 a systému Virtua bylo množství duplicit a multiplicit, kvantitativní a kvalitativní ztráty záznamů SNB, rozdíly ve struktuře, informační hodnotě a kvalitě bibliografických záznamů účastníků, mj. kvůli absenci deduplikačního programu před importem, absencí interní komunikace s národní bibliografií. Záměr projektu KIS3G – jeden bibliografický záznam společný pro všechny účastníky – se začal naplňovat až při kooperativním zpracování dokumentů s vročením vyšším než 2004. Výměnný formát MARC21 výrazně změnil pohled na zpracování všech typů dokumentů a na společný katalog, bibliografové si uvědomili důležitost efektivní práce s metadaty v polích a podpolích formátu MARC21. Formát dal možnost tvorby vazeb mezi jednotlivými dokumenty a propojení bibliografických záznamů s dalšími textovými či multimediálními informacemi a zdroji. SSNB vypracovala analýzu konverze všech typů dokumentů; zdůraznila nutnost celoplošné průběžné editace a eliminace/redukce duplicitních a multiplicitních bibliografických záznamů a navrhla postup deduplikace s ohledem na jednotlivé časové vrstvy databáze atd. Zpracování monografií, speciálních typů dokumentů a seriálů patřilo do kompetenční a metodické gesce katalogizačního pracoviště Odboru doplňování a zpracování dokumentů SNK, které se zabývalo i revizí a úpravou bibliografických záznamů vytvořených participujícími knihovnami. Spolupráce „napříč“ databází KIS3G bohužel selhávala, striktní oddělování práce katalogizátora a bibliografa přetrvávalo. Metodická spolupráce a kooperace souběžné národní bibliografie s knihovnami zapojenými do KIS3G probíhala hlavně na úrovni analytické – článkové bibliografie. SSNB Články poskytla knihovnám metodické nástroje ulehčující práci, usměrňovala i knihovny, které nadále pracovaly s výměnným formátem IKIS a UNIMARC. V souvislosti s blížící se digitalizací textových dokumentů (kolem roku 2008) autorka připomíná tehdejšího ředitele NBÚ Miloše Kovačku, který se s zabýval koncepčními podklady pro analytické zpracování dokumentů v digitálním období (předpokládal paralelní existenci Slovenskej knižnice, včetně subsystému Súborný katalóg Články, a plnotextové databáze digitální knihovny, které by byly navzájem propojené a postupně by splynuly). V ruchu příprav na digitalizaci však Kovačkovy úvahy a teze nebyly vyslyšeny. Blízká budoucnost ukázala, že jim měla být vedením SNK věnována větší pozornost (po letech se k jeho tezím vrátila současná Národná bibliografia SNK, která realizovala tvorbu bibliografických metadat periodik a článků přímo v digitalizačním procesu a z digitálního obsahu).

V roce 2011 byl v SNK zrušen NBÚ včetně všech jeho oddělení. Nástupnickou korporací se stala Národná bibliografická agentúra (NBA) na úrovni oddělení sekce fondů SNK, v níž zůstali jen tři zaměstnanci. Oddělení retrospektivní bibliografie se stalo součástí Sekcie dejín knižnej kultúry, oddělení souběžné národní bibliografie – sekce Knihy přešlo pod NBA a SSNB Články definitivně ukončila svoji činnost (argumentovalo se novými možnostmi a výstupy digitalizace periodik a článků z nich), SNK tak přišla o kvalifikované bibliografy. Zrušení článkové bibliografie způsobilo výraznou redukci obsahu Súborného katalógu Články, na němž participovaly státní vědecké, veřejné a regionální knihovny. V období po zrušení článkové bibliografie v katalogu SNK a KIS3G absentovaly bibliografické informace z produkce národní bibliografie, především zpracování článků z odborných, vědeckých periodik a sborníků, které představovaly přibližně 70 % požadavků uživatelů rešeršních služeb. To vyvolalo kritiku participujících knihoven a odborné veřejnosti, která se nadále dožadovala komplexnosti článkové bibliografie a vzniklou situaci označovala za hendikep slovenské národní bibliografie, pokud jde o všeobecnou dostupnost bibliograficko-informačních služeb.

V roce 2013 organizační změnou vznikl odbor Národná bibliografia (NB) s oddělením doplňování, oddělením zpracování knih a speciálních dokumentů, oddělením zpracování seriálů a oddělením zpracování starých tisků. Všechny zpracovatelské procesy se tak začaly realizovat „na jedné pracovní ploše“ (kompatibilita a jednotné řízení, definice základních okruhů a problémů, které bylo třeba řešit, tvorba procesních modelů vstupů a výstupů atd.).

Období po roce 2015 je možno označit jako transformační, jak s ohledem na změnu provozu, reorganizaci bibliografického zpracování a rozložení pracovních sil, tak vzhledem ke změně odborných kompetencí bibliografů determinovaných transformací textového dokumentu do digitální podoby a přechodem od managementu bibliografických záznamů k managementu dat a znalostí. Systém školení přispěl k tomu, že všichni pracovníci ovládají katalogizační, editační a deduplikační pravidla a postupy; metadatové formáty pro digitalizaci monografií a periodik; práci ve dvou systémech (Virtua a Koha); slovenskou a evropskou legislativu pro volná díla a díla nedostupná na trhu; jsou vzájemně zastupitelní.

Od roku 2015 byla zpracovatelská oddělení omlazována a odbor si postupně vychoval nástupce s flexibilním přístupem a multifunkčností v digitálním prostředí SNB. Otázka fyzicky a morálně zastaralého a nepodporovaného systému Virtua: Národní bibliografie participovala na Stratégii zabezpečenia národného knižničného systému (2017) a na definici požadavků nového systému. V současnosti dochází k decentralizaci KIS3G – je do něj zapojeno 13 knihoven, většinou rezortních. Důvodem odchodu knihoven byla zastaralost systému Virtua, GDPR (od roku 2018), ale také snaha vyšších územních celků sjednotit knihovnicko-informační systémy (KIS).

Z iniciativy Národnej bibliografie a odboru e-Stratégia SNK byl slovenské Ústřední knihovnické radě v roce 2023 prezentován reálný stav KIS3G a systému Virtua. Upozornili na potřebu implementovat v roce 2027 v SNK a v dalších participujících knihovnách nový KIS (otázka resortního, národního řešení a jeho financování). Možný postup se začal rýsovat v roce 2025.

BAJZÍKOVÁ, Martina. Ochrana písomného dedičstva: Spolupráca SNK a Lyceálnej knižnice v Kežmarku [Ochrana písemného dědictví: Spolupráce Slovenské národní knihovny a Lycejní knihovny v Kežmarku]. Knižnica. Online. 2025, roč. 26, č. 4, s. 119–123. ISSN 1336-0965. Dostupné z: https://casopiskniznica.snk.sk/archiv/ rocnik-2025/cislo-4. [cit. 2026-04-28].

Spolupráce mezi Slovenskou národnou knižnicou (SNK) – jejím odborem Ochrana fondov a Lycejní knihovnou (Lyceálnou knižnicou) v Kežmarku trvá již několik desetiletí. Knihovní fond Lycejní knihovny je díky odborným zásahům vedoucím ke zlepšení jeho fyzického stavu zpřístupněn široké veřejnosti.

Lycejní knihovna v Kežmarku (https://www.ecavkk.sk/lycealnakniznica) je největší školskou historickou knihovnou nejen na Slovensku, ale v celé střední Evropě. Vznikla jako knihovna, která půjčovala knihy žákům, učitelům i veřejnosti. Od konce 16. století prošla obdobími rozmachu, budování, ale i nepokojným vývojem v první polovině 17. století, obdobím racionalizmu, empirizmu, kriticizmu, pietizmu a osvícenství v 18. století. Dnes je knihovna přístupná odborné i laické veřejnosti, která může dokumenty studovat výlučně v prezenční studovně. V kežmarském lyceu studovali v průběhu 16.–20. století významné osobnosti – literáti, malíři, historikové, lékaři či přírodovědci, např. Janko Jesenský, Ján Chalupka, P. O. Hviezdoslav, Martin Kukučín, Martin Rázus. Knihovní fond Lycejní knihovny tvoří:

• 55 prvotisků, tj. knih tištěných v letech 1470–1500 po vynálezu knihtisku;
• 3000 knih ze 16. století tištěných v letech 1501–1600, které jsou součástí nejbohatšího fondu tisků ze 16. století na Slovensku – včetně originálů děl Erasma Rotterdamského, Martina Luthera, Philippa Melanchthona, Jana Husa ad.;
• 30 000 titulů tzv. starých tisků z let 1601–1800 – včetně originálních vydání děl Jana Ámose Komenského a Pavla Doležala;
• 6000 titulů slovacik z let 1501–1944;
• 44 000 germanik;
• 1400 titulů novin a časopisů ze 17. až 20. století;
• 600 titulů grafických listů ze 16. až 19. století;
• 600 titulů hudebnin.

Dále je v lycejním archivu uloženo přibližně 2000 rukopisů (mnohé z nich nejsou ještě zpracovány – např. sbírka pergamenových listin z 15. až 19. století, většinou německé provenience).

Pracovníci odboru Ochrana fondov SNK z fondu Lycejní knihovny od roku 1997 do současnosti restaurovali a konzervovali 261 kusů různých typů dokumentů. Všechny restaurované knihy byly historickými tisky z 15. až 18. století. Restaurovaly se také pergamenové listiny, ktoré byly poškozené nevhodným způsobem uložení, zatečením a následně kontaminované plísněmi.

Restaurátoři se setkali i s netypickými situacemi. Při průzkumu a vypracovávání restaurátorského posudku se například zjistilo, že ve fondu je namísto originálního díla jeho falzifikát (či faksimile). Originální kniha byla za falzifikát vyměněná už v roce 2016, k danému zjištění pak došlo až v březnu 2021. Ukradenou knihu s názvem Libavius Andreas Alchymia... recognita, emendata... Francofvrti, excudebat, Joannes Sauruus, která zmizela z Lycejní knihovny v Kežmarku, měli zloději ve vlastní sbírce. Po nalezení byla původní kniha navrácena a roku 2024 restaurována v SNK.

TICHÁ, Veronika a MACHOVÁ, Anna. Novinky zahraniční knihovnické literatury. Knihovna: knihovnická revue. 2026, roč. 37, č. 1, s. 95-104. ISSN 1802-3252.