FRIEDLAENDEROVÁ, Hana, Vít RICHTER a Jiří TRÁVNÍČEK. Covidočtení: co s naším čtenářstvím udělala pandemie. První vydání. Brno: Host, 2022. 80 stran. ISBN 978-80-275-1095-5.

Čtenáři, které zajímají čtenářské výzkumy, se zvědavostí sáhnou po nejnovější odborné publikaci autorského týmu výzkumnice Hany Friedlaenderové, profesora Jiřího Trávníčka a ředitele Knihovnického institutu Národní knihovny Víta Richtera. Tentokrát se prezentovaný výzkum zaměřil na čtení a čtenářství české internetové populace ve věku 15+. Vzhledem k tomu, že proběhl v první polovině roku 2021, výsledky ukazují čtenářství a mediální chování české populace pod vlivem pandemie Covidu-19 a zároveň umožňují srovnání s obdobím, které pandemii předcházelo. Kvantitativní výzkum s více než tisícem respondentů realizovala dotazníkovým šetřením Národní knihovna ČR ve spolupráci s Ústavem pro českou literaturu Akademie věd České republiky a agenturou Nielsen Admosphere.

Prezentaci samotného výzkumného šetření uvozuje v Covidočtení nosná kapitola věnovaná české čtenářské kultuře v perspektivě předchozích výzkumů populace 15+ s připomenutím klíčových milníků pandemie Covidu-19 a jejích dopadů. Publikace pak přináší vrstevnatou odpověď na otázku, jak pandemie (ne)proměnila čtení a čtenářství internetové populace 15+. Odpověď je formulována a je na ni nahlíženo prostřednictvím čtyř kategorií: změny chování, mediálních aktivit, veřejných knihoven a rodičů a jejich dětí. Závěrečnou část publikace autoři nazvali Pandemie jako změna i test – uvedením výroků participantů výzkumu nabízejí čtenářům zajímavé a jedinečné reflexe české internetové populace.

Výraznou hodnotou Covidočtení je jasný záměr autorů předložit čtenářům vědeckou práci ve čtivé, laikům i odborníkům přístupné formě – ostatně s tím už mohou čtenáři výzkumných publikací, které nesou autorství uvedených odborníků, počítat. Kapitoly prezentující výsledky výzkumu mají jednotnou strukturu obsahující vždy východiska/předpoklady, data a výklad/interpretaci. Deskriptivní a výkladové textové pasáže jsou bohatě prokládány srozumitelnými vizualizacemi ve formě grafů, všechna zjištění jsou pečlivě interpretována. Publikace má funkční poznámkový aparát.

S jakými zjištěními může čtenář Covidočtení počítat? Pokud očekával, že v důsledku pandemie došlo k nárůstu, nebo naopak k úbytku přečtených knih a k výrazným výkyvům v nakupování knih, patrně bude výsledkem výzkumu zklamán – frekvenci čtení knih ani jejich nákup pandemie nezměnila. Česká populace má stále velkou potřebu knih, je to hodnota, kterou ani pandemie nedokázala „nahlodat“. Oproti době před pandemií jsme nakupovali tištěné knihy mnohem častěji v e‑shopech (z pochopitelných důvodů) než v kamenných prodejnách.

V čase pandemie jsme oproti předpandemickému období četli daleko více účelově, zajímaly nás informace a zprávy o světě zasaženém covidem. Výrazně narostly mediální aktivity v digitálním prostředí (s. 29). S úbytkem možností vyrazit za kulturou nebo s přáteli přibylo volného času v domácím prostoru, a tak jsme ho častěji než kdykoli předtím trávili sledováním filmů a seriálů. Z výzkumu plyne, že s rostoucí silou čtenářství roste stabilita mediálních návyků a stabilnější je také vzorec mediálního nebo informačního chování. Zároveň se intenzita čtení zrcadlí v chování na sociálních sítích. Jako překvapivá a zajímavá se ukázala internetová věková skupina 15–24 let. Mezi mladými lidmi je totiž největší množství jak těch, kteří knihy četli více než před pandemií, tak těch, kteří v pandemii četli méně.

Výzkumníci zjistili, že asi nejvíce pandemie zasáhla veřejné knihovny (str. 36). Knihy v knihovnách se (kvůli omezením daným vládními opatřeními) půjčovaly méně, každý zhruba osmý člověk si uzavření knihovny nevšiml, většině populace tento stav spíše nevadil. Nejméně si knihy půjčovali mladí lidé ve věku 15–24 let, a právě kohortě 15–24 let (44 %) uzavření knihoven zároveň nejvíce vadilo, patrně kvůli nedostupné studijní literatuře. Bohužel většina populace 15+ nevěděla o otevřených digitálních knihovnách, které velkou část nedostupné odborné i krásné literatury v čase pandemie zpřístupnily¹.

O tom, budeme‑li čtenáři či nikoliv, se rozhoduje již v našem dětství. Proto se autoři publikace zaměřili také na kohortu rodičů a zjišťovali, jak v době pandemie rodiče vnímali čtenářství svých dětí a jaké dopady dle nich mohla mít na čtení dětí dlouhá distanční výuka. Dle rodičů byly děti v době pandemie více než před ní mediálně aktivní – především v hraní počítačových her. Výrazně více než čtení klasických i elektronických knih posílilo u dětí v době pandemie čtení článků na internetu, děti čtou spíše kratší a jednodušší texty s různou tematikou (s. 54). Oblibu dětí si získal poslech podcastů. Jedním z pozitivních dopadů pandemie a distanční výuky je to, že se děti naučily funkčně používat digitální výukové aplikace, samostatně se učit a pracovat. Výzkum odhalil také to, že určité skupině dětí, konkrétně dětem introvertním, více než prezenční výuka vyhovovala výuka distanční – nezažívaly v ní stres a ostych, ale ani konfrontaci s kolektivem třídy tak jako v přímé kontaktní výuce. Čtení dětí pandemie oproti době před jejím vypuknutím nijak zásadně nezměnila. Podle rodičů především narušila běžný denní rytmus dětí. Obnažila rodičovské obavy o soustředěnost dětí, rodiče vnímají nárůst mediálních aktivit dětí jako významnou bariéru rozvoje jejich čtenářství.

Věk a vzdělání – tyto dvě proměnné se významně prolínají všemi čtyřmi základními zkoumanými kategoriemi. Například se ukázalo, že čím mladší je populace, tím více narůstají její mediální aktivity – oproti starším generacím mladí lidé v době pandemie jednoznačně nejvíce poslouchali audioknihy a podcasty (str. 40). Z výzkumu vyplynulo také to, že čím je člověk vzdělanější, tím stabilnější je jeho mediální chování, jinak řečeno, vzdělanějšímu člověku pandemie tolik nerozbila jeho čtenářské zvyklosti, informační interakce ani chování v mediálním prostoru osvojené před pandemií (s. 41).

Covidočtení je další  významnou, v kontextu pandemie jedinečnou sondou do prostoru české čtenářské společnosti a přináší zajímavá, předjímatelná i překvapivá data a zjištění. Pokud čtenář očekává v Covidočtení jednoznačnou odpověď na otázku Co s naším čtenářstvím udělala pandemie, patrně ji nedostane. Získá však kontextový vhled do důležitých oblastí informační  společnosti. Z výzkumu plyne, že pandemie se jednoznačně  stala urychlovačem procesů souvisejících s digitalizací, které by přišly,  ale později – ve školství a vzdělávání se to projevilo významným posunem v rozvoji digitálních kompetencí učitelů i žáků, v každodennosti mladé generace se ukázal výrazný příklon k internetovému prostředí a jeho lákavým nabídkám. Závěry výzkumu publikované v Covidočtení jsou novými výzvami pro ty, které čtení a čtenářství zajímá nebo jsou aktéry jeho podpory – ať se jedná o knihovny, školy, rodiny nebo například instituce zabývající se mediálním či informačním vzděláváním všech generací. Naše každodennost už není ani pouze offline, ale ani zcela online, žijeme onlife – a v takovém prostoru se bude čtení a čtenářství proměňovat a přinášet nové nároky na jeho rozvojové strategie, a tedy i nové výzkumné impulsy.

Poznámky

1 Téma zpřístupnění děl nedostupných na trhu v době pandemie prezentuje například příspěvek VOZÁR, Zdenko. Digitální knihovna v době virové - služba dnes studentům, zítra široké veřejnosti. Knihovna: knihovnická revue. 2020, 31(1), 54-57. ISSN 1802-3250.

Mgr. Pavlína Mazáčová, Ph.D.