Včely a včelařství v historických knižních sbírkách Národní knihovny ČR
RESUMÉ: Příspěvek pojednává o pospolitém včelím společenství, které odnepaměti podněcovalo přirozenou lidskou zvídavost. Prostřednictvím starých tisků (1501–1800) uložených v historických fondech Národní knihovny ČR představuje klíčové osobnosti, objevy a vynálezy ovlivňující vývoj středoevropského včelařství. Sledována je postupná proměna tradičního úlového chovu v moderní obor založený na vědeckých poznatcích. Pozornost je také věnována provenienčním znakům svědčícím o dřívějším zastoupení včelařských knih v institucionálních a soukromých knihovnách.1
KLÍČOVÁ SLOVA: včely, včelařství, entomologie, staré tisky, úl, med, Národní knihovna České republiky, provenience
SUMMARY: The common bee community has sparked natural human curiosity since time immemorial. Key figures, discoveries and inventions influencing the development of Central European beekeeping are presented through early printed books (1501–1800) deposited in the historical collections of the National Library of the Czech Republic, tracing the gradual transformation of traditional beekeeping into a modern industry based on scientific knowledge. Attention is also paid to provenance features that indicate the earlier presence of beekeeping books in both institutional and private libraries.
KEYWORDS: bees, beekeeping, entomology, early printed books, beehive, honey, National Library of the Czech Republic, provenance
Mgr. Markéta Bendlová / Národní knihovna České republiky (National Library of the Czech Republic), Mariánské náměstí 190/5, 110 00 Praha 1
Úvod
Mezi nejstarší obory lidské činnosti patří včelařství, jehož počátky zachycuje skalní kresba z období pozdního paleolitu objevená v Pavoučí jeskyni nedaleko Valencie.2 Při pozorování medvěda brtníka si pravěký lovec uvědomil hodnotu medu a naučil se získávat ho z hnízd divokých včel. Při svých loveckých výpravách si nemohl nevšimnout, že se včely vracejí do původních dutin a obnovují zničené dílo. První doklady o využití jejich houževnatosti k záměrné výrobě medu a vosku pocházejí z Egypta ze 4. tisíciletí př. n. l. V mladší době kamenné začaly severovýchodní pohanské slovanské kmeny praktikovat lesní včelaření zahrnující označování a upravování přirozených dutin, chytání rojů, vykuřování a podřez.3 Řemeslný způsob odběru medných plástů si s sebou přinesly do zalesněné krajiny střední Evropy. Zároveň se rozvíjelo neprofesionální včelaření domácí, zahradní či rolnické realizované v uměle vyrobených dřevěných, hliněných, proutěných, slaměných a prkenných příbytcích včel.4
Včely se díky svému hospodářskému užitku a morálnímu kreditu staly významným kulturním fenoménem odrážejícím se v mytologii, náboženské symbolice i umění. Byly nejčastěji zobrazovaným a pozorovaným druhem hmyzu, který přímo vyzýval k přírodovědným bádáním. Tajuplné procesy probíhající uvnitř úlů otevíraly prostor k rozsáhlým úvahám o původu, pohlaví a rozmnožování včel. Touha po zajištění dostatečného přísunu medu a vosku stála u zrodu rozmanité písemné tvorby umožňující nahlédnout do dějin starobylého včelařství.
Cílem příspěvku je představit staré tisky zabývající se včelami, uložené v historických fondech Národní knihovny ČR, jejichž prostřednictvím lze sledovat postupnou racionalizaci tradičního úlového včelaření. Zachyceny budou nejvýznamnější osobnosti, objevy a vynálezy, které ovlivňovaly praxi vzdělaných včelařů, formulovaly nové výzkumné otázky a podněcovaly vznik česky psané odborné včelařské literatury.5 Všechny zmiňované svazky jsou zkatalogizovány v databázi prvotisků a starých tisků (STT) a většina je digitalizována. 6 Českojazyčné spisy eviduje národní retrospektivní bibliografie Knihopis českých a slovenských tisků. Předmětem zájmu budou také provenienční znaky vypovídající o původu a čtenářských osudech jednotlivých exemplářů.
Dějinám českého včelařství se věnovali katolický kněz Josef Kebrle, historik a archivář Felix Emerich Zub, katolický kněz František Adamec, redaktor Josef Nepraš, historik Zdeněk Tempír, včelařský odborník Vladimír Veselý a právník Vladimír Beránek. Stěžejní zahraniční osobností byla britská matematička Eva Crane, autorka knihy The world history of beekeeping and honey hunting (Londýn, 1999). Mezi současné badatele patří Karel Chobot píšící o dějinách zobrazování hmyzu a Martina Hřebenářová zaměřující se na počátky moderního včelařství.
Počátky praktické včelařské literatury
První metodiky ošetřování včelstev vytvořili řečtí a římští učenci na základě vlastních zkušeností, pozorování a pokusů. Nabyté poznatky zapsali do přírodovědných či zemědělských spisů a básní. Vzrůstající vliv římské říše zajistil rozšíření starověkého úlového včelaření do okolních zemí. O jeho další rozkvět se postaralo křesťanství, které zvýšilo poptávku po vosku potřebnému k výrobě liturgických svící.
Centry vzdělanosti a pokroku se staly kláštery, kde byla shromažďována, překládána a opisována antická díla. Vzhledem k vysoké pořizovací ceně se jednalo o přepychové zboží dostupné pouze vybraným zájemcům.7 Snadnější přístup k informacím přinesl knihtisk spojený s osobou Johanna Gutenberga (1397/1400–1468), který umožnil rychlejší a levnější výrobu knih. Mezi nejvydávanější autory patřili řecký filozof Aristotelés (384 př. Kr.–322 př. Kr.), římský politik Marcus Porcius Cato Censorius (234 př. Kr.–149 př. Kr.), římský polyhistor Marcus Terentius Varro Reatinus (asi 116 př. Kr.–27 př. Kr.), římský básník Vergilius (70 př. Kr.–19 př. Kr.), římský spisovatel Columella (činný v 1. století), římský státní úředník Plinius Starší (asi 23–79) a římský spisovatel Rutilius Taurus Aemilianus Palladius (činný ve 4. století).8
Antičtí vzdělanci chovali včely v nesmírné úctě, protože je považovali za symbol ctnosti. Oslavovali jejich pracovitost, poslušnost, moudrost, spořivost a cudnost. Zajímali se o biologii, dělbu práce, geometrii pláství a včelí produkty. Sílu a výkonnost včelstev podmiňovali správným výběrem stanoviště, dostatkem zásob, pečlivým opatrováním a šetrným vybíráním medu i vosku. Znali odchyt rojů, přikrmování a spojování slabých včelstev, vysazování medonosných rostlin i kočování za pastvou. Registrovali vyhánění trubců, výskyty nemocí, projevy osiřelosti a dopady zlodějství.9
Rozumem neuchopitelnou dokonalost, soudržnost a životaschopnost včelího společenství si vysvětlovali prostřednictvím mytologie, která ovlivňovala včelařskou literaturu až do poloviny 18. století. Matka bývala považována za samce a trubci za líné, nepovedené a zásoby ujídající jedince. Nezaznamenání pohlavního styku vedlo k představám o bezpohlavnosti, asexualitě a samovolném plození včel ze zahnívajících těl býků, krav, telat či lvů. Plod měl pocházet z pylu, vosk z rostlin a medovice10 z nebe. K přilákání a usazování rojů se doporučovalo používat řinčení či vonné bylinné esence.11
Středověký způsob chovu včel shrnula devátá kniha zemědělské encyklopedie Opus ruralium commodorum libri XII., kterou sepsal italský právník Pietro de‘ Crescenzi (asi 1230–asi 1320).12 Spis o lesích, loukách, polích, zahradách, zvířatech a meteorologických vlivech vycházel z antických a arabských zdrojů, středověké latinské literatury a vlastních zkušeností. Do našeho prostředí se dostal pravděpodobně za vlády Karla IV. (1316–1378) prostřednictvím studentů působících na univerzitě v Bologni.13 Kolem roku 1500 byl pořízen český překlad dochovaný v Knihovně Národního muzea.
Pozornost vzdělanců upoutávaly také včelí produkty, jejichž zázračnými vlastnostmi se zabýval například husitský kněz, matematik, lékař a botanik Křišťan z Prachatic (1360–1439). Nejstarší český herbář Kniha lékařská (Norimberk, 1517) litomyšlského lékaře a člena Jednoty bratrské Jana Černého (1460–1530) obsahoval vyobrazení úlu a popis medu i vosku.14 Nespočet inspirativních rad nabízela práce Pietra Andrea Mattioliho (1501–1577), italského humanisty, botanika a osobního lékaře arcivévody Ferdinanda Tyrolského (1529–1595). Překlad prvního českého vydání Herbáře jinak Bylináře (Praha, 1562) zajistil astronom, lékař a matematik Tadeáš Hájek z Hájku (1525–1600).15
Od poloviny 16. století se začala objevovat specializovaná včelařská literatura zachycující chovatelskou praxi svých autorů,16 kterými byli například francouzský tiskař a nakladatel Charles Estienne (1504–1564) a francouzský lékař Jean Liébault (asi 1534–1596),17 německý lékař Georg Pictorius (asi 1500–1569),18 španělský duchovní Alonso de Herrera (1470–1539),19 německý politik Conrad Heresbach (1496–1576).20 Jazyková bariéra, nesystematičnost a nedostatečná názornost způsobily, že práce upadly v zapomnění. Výraznější odezvy se dočkal pouze spis Gründlicher und nützlicher Unterricht von Wartung der Bienen publikovaný roku 1568 v hornolužickém Zhořelci.21 Otec německé včelařské tradice Nikolaus Jacob (1505–1576) popsal schopnost osiřelých včel vychovat si z dělničího plodového plástu novou matku a odstraňování trubčího plodu při zhoršených podmínkách. Mor včelího plodu řešil vyříznutím zasaženého plástu, třídenním hladověním včelstva a přemístěním do čistého úlu. Pomocí mouky a vody odhaloval zlodějky, ze dřeva a kovu vyráběl klícky pro matky a poslechem rozeznával špatně zimující úl i rojovou náladu. Znal podmínky rojení, techniku sběru i zastřihávání křídel matkám.22
Tradiční chov se odehrával v dřevěných špalcích otevřených přes kůru či v dutých klátech. V nedělitelných ležanech nebo stojanech si včely stavěly divoké plásty přitmelené ke stropu a přilehlým stěnám. Sebemenší včelařův zásah znamenal narušení hůlkami či kříži vyztuženého díla. Pevně daná velikost úlového prostoru nedovolila reagovat na aktuální potřeby vyvolané změnou ročního období, počasí či snůšky. Ochranu před přírodními živly, škůdci a nevítanými návštěvníky zajišťovaly jihovýchodně orientované dřevěné včelíny umístěné na klidném místě s dostatkem čisté vody a nízkého porostu.23
Během jarní prohlídky se zjišťovala síla včelstva, vyhledávala matka a odstraňovaly nečistoty. Při podřezu se odebírala pouze polovina zásob, aby v úlu zůstal dostatek potravy. Chybné provedení mívalo za následek usmrcení královny a hladovění včel. Medné plásty se nechaly okapat a poté se lisovaly. Zahřátím zbytku se získával vosk a med určený ke krmení. Největší pozornost se soustředila na rojení, které bývalo doprovázeno kropením vodou, klepáním na kosu, házením písku či zvoněním. Za teplého podzimního dne se kontrolovaly zásoby, vymetal nepořádek, zatmelovaly škvíry, zužovala česna a rozprostíralo zateplení.24
Generace včelařů mikroskopiků
Válečné události, ničivé požáry, těžba lesa holosečí, dovoz třtinového cukru, pokles spotřeby medu a vosku způsobily úpadek včelařství. Největší ránu mu zasadila hospodářská krize po třicetileté válce, která vedla k zániku brtnictví25 a rozpadu domácího chovu včel. Nepříznivou situaci pomohly napravit technické vynálezy, přírodovědné objevy a odborná zoologická literatura,26 u jejíchž počátků stál švýcarský lékař a přírodovědec Conrad Gesner (1516–1565), autor pětisvazkové příručky Historiae animalium (Curych, 1551–1587).27 Za zakladatele moderní entomologie bývá považován italský lékař, přírodovědec a tvůrce bestiářů Ulisse Aldrovandi (1522–asi 1605), který vydal dřevořezy ilustrovanou knihu De animalibus insectis (Bologna, 1602).28 Propracovanější a jemnější mědirytinové vyobrazení hmyzu se poprvé objevilo v díle Historia naturalis de insectis (Amsterdam, 1657) polského lékaře Jana Jonstona (1603–1675).29 O povznesení všeobecných vědomostí ze života hmyzu usiloval také evangelický teolog, filozof a pedagog Jan Amos Komenský (1592–1670) v učebnici Janua linguarum reserata aurea (Lešno, 1631),30 naučném jazykovém slovníku Orbis sensualium pictus (Norimberk, 1658)31 a cyklu latinských divadelních her Schola ludus seu Encyklopedia viva (Blatný Potok, 1656).32 Průhledné úly z tabulového skla poskytly přístup k tajemným procesům odehrávajícím se uvnitř včelí kolonie. Vědci mohli nerušeně a bez ničivých zásahů sledovat spolupráci mezi královnou, dělnicemi a trubci, stavbu voskových pláství i vývoj plodu. Zdokonalení mikroskopu umožnilo provádět anatomická pozorování, která vyústila v poznání těla a vnitřních orgánů včel. Anglický kněz Charles Butler (–1647) označil trubce za samce, italský lékař Francesco Redi (1626–1697) zpochybnil starou teorii samoplození, italský lékař a přírodovědec Marcello Malpighi (1628–1694) objevil vzdušnice a žlázy tvořící součást trávicí roury. Anglický polyhistor Robert Hooke (1635–1703) zobrazil žihadlo a nizozemský obchodník Antony van Leeuwenhoek (1632–1723) odhalil spermální trubici.33 Mezinárodní spolupráci usnadnilo jednotné názvosloví zavedené švédským přírodopiscem Carlem von Linné (1707–1778) v díle Systema naturae (Leiden, 1735).34
Cestu k modernímu chovu včel otevřel nizozemský přírodovědec Jan Swammerdam (1637–1680), který prováděl detailní mikroskopická pozorování a hledal nové způsoby pitev a preparací. Rozpoznal samčí a samičí pohlavní orgány, pokoušel se o umělý odchov matek a dělal pokusy s oddělky.35 Královnu identifikoval jako jedinou matku celého včelstva a dělnice považoval za zakrnělé samičky předurčené k práci. Studoval krevní oběh, sledoval proměny tkání v průběhu stádia kukly a popsal sosák, jedový aparát i žihadlo.36 Výsledky jeho přelomových bádání byly publikovány ve spise Historia insectorum generalis (Utrecht, 1669)37 a v posmrtně vydaném vrcholném díle anatomického výzkumu Bybel der Natuure (Leiden 1737).38
Generaci mikroskopiků uzavřel francouzský filozof, právník, matematik, fyzik a zoolog René Antoine Ferchault de Réaumur (1683–1757) pozorující včely ve skleněných příbytcích. Umístěním neoplozené matky mezi trubce se neúspěšně pokusil potvrdit všeobecně přijímanou představu o páření probíhajícím uvnitř úlu.39 V letech 1734 až 1742 publikoval šestisvazkový spis Memoires pour servir a l’historie des insectes (Paříž, 1734–1742), ve kterém se věnoval morfologii, ekologii a fyziologii hmyzu. O včelách pojednával pátý díl,40 který vyšel také v německém jazyce pod názvem Physicalischoeconomische Geschichte der Bienen (Frankfurt nad Mohanem a Lipsko, 1759).41
Pobělohorský rozvoj panského velkostatku podnítil vznik hospodářských úvah zahrnujících ošetřování včelstev. Na trhu se objevily práce Oeconomia Bohemo Austriaca (Praha, 1666) hospodářského správce Johanna Erasma Wegenera,42 Operis oeconomici (Praha, 1679–1683) jezuitského ekonoma Kryštofa Fischera (1611–1680),43 Haus- Feld- Artzney- Koch- Kunst- und Wunder-Buch (Norimberk, 1682) Johanna Christopha Thiema,44 Vollständige Hauß- und Land-Bibliothec (Řezno, 1701–1702) Andrease Gloreze,45 Kern Einer vollständigen Hauß- und Landes-Wirthschafft (Lipsko, 1718) německého spisovatele Josepha von Feldecka46 a Allzeit fertiger und vermehrter Hauß-Verwalter (Frankfurt nad Mohanem a Lipsko, 1719) německého lékaře Christopha von Hellwiga (1663–1721).47 Největší obliby dosáhla bohatě ilustrovaná encyklopedie Georgica curiosa aucta (Norimberk, 1682) rakouského evangelického spisovatele Wolfa Helmhardta von Hohberga (1612–1688).48 Za zmínku stojí také včelařské pojednání Neugebautes und zugerichtes Immen-Hauszlein (Halberstadt, 1669) německého evangelického teologa a učitele Johanna Grützmanna (asi 1607–1681).49
Generace včelařských pozorovatelů, experimentátorů a spisovatelů
Nevídaný rozkvět prožívalo včelařství ve druhé polovině 18. století, kdy se dočkalo podpory ze strany státních orgánů reagujících na růst počtu obyvatel, neúrodu a selské nepokoje. Prostřednictvím patentů, svobodného chovu, odborného vzdělávání, naučné literatury, hospodářských společností a finančních prémií mělo dojít k zefektivnění, popularizaci a povýšení včelařství mezi obory nezbytné pro dosažení ekonomického růstu. Příznivých podmínek dokázala využít nová generace pozorovatelů, experimentátorů a spisovatelů, která se zasloužila o praktické uplatnění vědeckých poznatků.50
Německý luteránský duchovní, autor zemědělských spisů a překladatel do srbštiny Adam Gottlob Schirach (1724–1773) zaznamenal schopnost včel vychovat matku z každé dělničí larvy a popsal tři způsoby tvorby oddělků: v plodových truhlících, vložením plástu s larvičkami do jiného úlu a umístěním přelétáku51 s plodem na místo jiného úlu.52 Své poznatky publikoval například v knize Melitto-Theologia. Die Verherrlichung des glorwürdigen Schöpfers aus der wunderwollen Biene (Drážďany, 1767).53
Otázku včelích příbytků promýšlel německý luteránský duchovní a zahradník Johann Ludwig Christ (1739–1813), autor spisu Anweisung zur nützlichsten und angenehmsten Bienenzucht für alle Gegenden (Frankfurt nad Mohanem, 1780).54 Pro podporu chovu silných včelstev navrhnul úl umožňující podstavování nástavků (tzv. nástavkové včelaření), jenž zjednodušoval provádění prohlídek, odebírání zásob, vychovávání matek, spojování, rozmnožování a přikrmování. Stále se ovšem jednalo o nepohyblivé dílo stavěné od stěny ke stěně.55 Inspiraci našel u britského přírodovědce Johna Geddeho (1647–1697), který osmistěnné dělitelné úly představil v práci A new discovery of an excellent method of bee-houses and colonies (Londýn, 1675).56 Problematikou se zabývali také britský lékař Joseph Warder (asi 1654–1724) v knize The true Amazons (Londýn, 1712)57 či britský kněz John Thorley (1671–1759) v díle Melisselogia, or the female monarchy (Londýn, 1744).58 Ve Francii se nástavkovému včelaření věnoval Guillaume Louis Formanoir de Palteau (1712–) a ve Švýcarsku Cathérine Elisabeth Vicat (1712–1772).59
V roce 1769 byla na podnět Marie Terezie (1717–1780) zřízena první státní včelařská škola na světě Theresianische Imkerschule. V jejím čele stanul slovinský malíř Anton Janša (1734–1773), který v rodné Breznici pečoval o více než sto včelstev. Díky mimořádnému nadání a pedagogickému talentu se stal vyhledávaným znalcem v celém Kraňsku. Společně se svými bratry odešel studovat do Vídně, kde se o jeho výjimečných schopnostech dozvěděl císařský dvůr.60 Vedle výuky nástavkového včelaření a zkoušení budoucích učitelů se věnoval psaní odborných textů Abhandlung vom Schwärmen der Bienen (Vídeň, 1771)61 a Des Anton Janscha sel. sehr erfahrnen Bienenwirthes und Kaiserl. Königl. Lehrers der Bienenzuchtz zu Wien hinterlassenen vollständige Lehre von der Bienenzucht (Vídeň, 1775).62
Klíčovou postavou byl švýcarský entomolog François Huber (1750–1831), který navzdory své slepotě objasnil roli trubců, prokázal oplodňování matek mimo úl a sestrojil tzv. listový úl s pohyblivým dílem.63 Výsledky výzkumů publikoval v knize Nouvelles observations sur les abeilles, adressées a m Charles Bonnet (Ženeva, 1792).64 Z roku 1795 pochází dvoudílná kniha Kritische Geschichte der Meinungen von dem Geschlechte der Bienen (Lipsko, 1795) německého luteránského duchovního, učitele a ekonoma Johanna Ernsta Spitznera (1731–1805).65
Včelařskou problematiku reflektovala všeobecná encyklopedie Oeconomische Encyclopädie (Berlín, 1773–1858), jejíchž prvních 72 svazků připravil německý lékař a přírodovědec Johann Georg Krünitz (1728–1796).66 Značnou oblibu díla dokládá brněnský patisk vydávaný Josefem Jiřím Trasslerem (1759–1816) a jeho nástupci v letech 1787 až 1833.67 Bohatě ilustrovaný čtyřsetstránkový souhrn včelařských poznatků vyšel také samostatně pod názvem Das Wesentlichste der Bienen-Geschichte und Bienen-Zucht, für den Naturliebhaber, Landmann und Gelehrten (Berlín, 1774).68
Počátky česky psané odborné včelařské literatury
Probíhající racionalizace včelařských postupů vyvolala potřebu česky psané odborné literatury, která by zohledňovala místní poměry a zvyklosti.69 Nejstarší příručka dostupná českému čtenářskému publiku nese název Výtah z novozkušeného včelaře, aneb Krátké jednání o včeličkách.70 Překlad německé knihy byl poprvé vytištěn roku 1775 ve Skalici u Josefa Antonína Škarnicla (1729–1813).71 Neznámý autor ještě nerozuměl okolnostem rozmnožování, matku nazýval králem a zlodějství řešil usmrcováním. Navzdory častým zjednodušením, pověrečným radám a zastaralým závěrům se jednalo o velmi rozšířenou práci.72
Mnohem kvalitnější informace nabízela Janšova učebnice Podstatná učení a zpráva o chování včel, kterou z německého originálu přeložil prefekt malostranského gymnázia Jan Trutnovský (1725–1788).73 Nenápadný tisk o 206 stranách a 214 paragrafech vyšel v Praze roku 1777 nákladem Jana Josefa Gröbela (–1780). Skládal se z překladatelova úvodního slova, obsahu, teoretického a praktického výkladu, abecedně řazeného věcného rejstříku a sedmi obrazových příloh se včelami, plásty, úly, včelíny, včelařskými potřebami a kočovným vozem. Stal se vítaným podkladem pro venkovské faráře, lékaře, učitele a úředníky rozšiřující pokrokové myšlenky mezi širší vrstvy obyvatelstva.
Průkopníkem tohoto tzv. rozumového včelaření v našem prostředí byl katolický farář Josef Antonín Janiš (1749–1821), který v roce 1789 zveřejnil spis Aučinlivé spravování včel pro obecného krajana v Království českém (Praha, 1789).74 V patnácti kapitolách představil levný systém ošetřování včelstev ve špalkových úlech rozdělených do přihrádek a jako první na světě popsal objev partenogeneze75 u včel. V roce 1788 přezkoumal tvrzení Adama Gottloba Schiracha o schopnosti včel vychovat si matku z každého dělničího vajíčka. Do osiřelého úlu bez plodu a trubců umístil plást s nejmladším plodem, ze kterého si včelstvo vychovalo matku kladoucí pouze trubčí vajíčka. Dokázal, že z neoplozených vajíček vzejdou trubci a z oplozených matky a dělnice. Zároveň zaregistroval schopnost dělnic (trubčic) pokládat v nepřítomnosti královny trubčí vajíčka. Na závěr umístil měsíční kalendář prací, výkladový slovník základních pojmů, abecední rejstřík a dvě rozkládací přílohy s vyobrazením včelínů, úlů a včelařských potřeb. Jeho příručka vydaná také v německém jazyce je dodnes považována za poklad českého včelařství.76
Z roku 1792 pochází Obsah potřebných naučení a pravidel vedle kterýchž se včely rozšafně a s užitkem opatrovati dají slovenského evangelického duchovního Jána Glosia (1764–1794) působícího v obci Roštár u Rožňavy.77 Kniha o 111 stranách a 96 paragrafech vyšla v Banské Bystrici u Jana Josefa Tumlera (činný 1783–1794). Skládala se z předmluvy, teoretického a praktického dílu a přídavku o včelím bodnutí. Znala rozdílné velikosti včelích buněk, odlišné složení krmných kaší, původ vosku, okolnosti rojení i příčiny zlodějství.
Zastánci rozumového včelaření přinášeli podrobné návody na promyšlený chov včel. Vysvětlovali nevýhody tradičního způsobu ošetřování, napravovali omyly a zprostředkovávali nové objevy. Zaměřovali se na biologii včel, rozmnožování, vývoj plodu, původ vosku a vzhled buněk. Prosazovali rozběrné úly, plánované rojení, tvorbu oddělků a umělý chov matek. Varovali před neopatrnou manipulací s medem, která mohla zapříčinit zlodějinu.78 Radili investovat do uzamykatelných včelínů zajišťujících teplo, klid, čistotu a ochranu před větrem, sluncem i nevítanými návštěvníky. Vyzývali k řízenému zavčelení krajiny, kočování za včelí pastvou, vysazování medonosných rostlin a zakládání včelařských organizací. Zvýšenou pozornost věnovali prevenci nemocí a ochraně proti škůdcům.
Dřívější majitelé knih
Během průzkumu včelami se zabývajících starých tisků uložených v Národní knihovně ČR byly evidovány provenienční znaky vypovídající o dřívějších majitelích, místě, době a způsobu nabytí. Jednalo se o rukou psané vlastnické přípisky, dedikace a poznámky, signaturové štítky, razítka, tištěná exlibris, kresbu a slepotisková supralibros nacházející se na přídeštích, předsádkách, titulních listech, konci textů a vazbách.
Nejpočetnější skupinu tvořily svazky ze zrušených jezuitských a klášterních knihoven. 79 Zastoupeny byly jezuitské koleje sv. Klimenta (Praha), v Jindřichově Hradci a v Českém Krumlově, jezuitský profesní dům na Malé Straně (Praha), jezuitská rezidence v Košumberku a kláštery bosých augustiniánů u kostela sv. Václava na Zderaze (Praha), augustiniánů s kostelem sv. Kateřiny (Praha), benediktinů v Sázavě, augustiniánů kanovníků v Borovanech, bosých karmelitánů u kostela Panny Marie Vítězné na Malé Straně (Praha), bosých karmelitánů v Pacově a sester premonstrátek v Doksanech.
Menší část tisků pocházela z rodové knihovny Kinských, czerninské a pražské lobkowiczké knihovny. Kulaté razítko „Knihovna Milnerovskii“ na titulním listu Vejtahu z novozkušeného včelaře (Litomyšl, 1784) by mohlo odkazovat na rodinu Milnerů odvozující svůj původ od šlechtického rodu Milnerů z Milhauzu.80 Jednoznačné označení nesly knihy nejstaršího německého přírodovědného spolku Lotos, Gymnázia na Novém Městě Pražském a Učitelského ústavu v Praze.
Tištěné a rukopisné provenienční znaky odhalily známé i blíže neurčené majitele a dárce, kterými byli Karel Vrabský (1565), luteránský teolog Frans Alard (–1578), Nicolaus Tritzmannus (1585), Adauctus Hanibaldus (1585), dánský státník, humanista a bibliofil Henrik Rantzau (1526–1598), Jan Václav Šlechta (1667), Erasmus Cotraba von Klobenstein (1671, 1684), borovanský probošt Conrad Fischer (1631–1701), kněžna Marie Arnoštka z Eggenbergu (1649–1719), Martin Schwartner (1745), Nicolaus Décsey (1845), Neumann (1865), ředitel Živnostenské banky Jaroslav Preiss (1870–1946), komeniolog Josef Hendrich (1888–1950), Joann Baptista Cicifol a Stephan Marteo.
Přední přídeští Herbáře: jinak Bylináře... (Praha, 1562) posloužilo roku 1565 Karlu Vrabskému k zapsání návodu na zastavení krvácení.81 V roce 1579 zakoupil dánský bibliofil Henrik Rantzau (1526–1598) z pozůstalosti luteránského teologa Franse Alarda (–1578) tisk De agricultura, omnibusque plantarum... (Basilej, 1538).82 Dedikační přípisek v knize Libri de re rustica... (Florencie, 1515) se stal důkazem přátelské náklonnosti mezi Nikolasem Tritzmannem a Adauctem Hanibaldem.83
Knihovnu borovanského kláštera v roce 1684 obohatil Erasmus Cotraba von Klobenstein o spis Oeconomia (Lipsko, 1617).84 Mecenáškou jezuitské koleje v Českém Krumlově byla Marie Arnoštka z Eggenbergu (1649–1719), která jí roku 1716 věnovala aktuální vydání Hohbergovy encyklopedie (Norimberk, 1715–1716).85 Přepsání přípisku z „Pragensis“ na „Paczoviensis“ naznačovalo přesun knihy Janua linguarum reserata aurea (Praha, 1694) z pražského kláštera bosých karmelitánů u kostela Panny Marie Vítězné do nově založeného kláštera v Pacově.86 Naučný jazykový slovník Orbis sensualium pictus quadrilinguis... (Levoča, 1685) patřil roku 1745 Martinu Schwartnerovi, jehož rukopisný přípisek byl doplněn kresbou muže s iniciálami „SM“.87
Závěr
Včelařství bylo až do poloviny 18. století konzervativním oborem bez výrazných změn. Venkovské obyvatelstvo si své osvědčené postupy pečlivě střežilo a předávalo ústně. První teorie o včelaření vznikly už ve starověkém Řecku a Římě na základě pozorování a pokusů. Přesto ale zůstávalo mnoho záhad jako rozmnožování včel či výroba medu a vosku, což vedlo k mýtickým představám o jejich původu.
Římská říše rozšířila úlové včelaření do dalších zemí a jeho rozvoj dále podpořilo křesťanství rostoucí poptávkou po vosku. Kláštery shromažďovaly a překládaly antická díla a přirozenými nositeli a tvůrci pokroku se stávali duchovní propojující teoretické znalosti s praktickými včelařskými dovednostmi. S knihtiskem se odborné včelařské znalosti začaly šířit rychleji díky levnější produkci knih. Využitím zázračných vlastností včelích produktů v lidovém léčitelství a lékařství se zabývaly zejména herbáře a od poloviny 16. století se začaly objevovat praktické texty přinášející nová zjištění z oblasti biologie včel.
Průhledné úly z tabulového skla zajistily přístup do dosud skrytého světa včelího společenství. Vědci mohli sledovat spolupráci mezi královnou, dělnicemi a trubci, stavbu voskových pláství i vývoj plodu. Mikroskopická pozorování vyústila v poznání těla a vnitřních orgánů včel. Byla zpochybněna stará teorie samoplození, královna prohlášena za samičku a prokázána role trubců při páření. Propracované mědirytinové studie zobrazovaly detailní zvětšeniny pohlavních orgánů, nohou, sosáků, jedového aparátu, žihadel, očí a pláství.
O uplatnění vědeckých poznatků v praxi se zasloužila generace pozorovatelů, experimentátorů a spisovatelů, která využila příznivých podmínek vytvořených osvícenskými reformami. Na trhu se nalézala celá řada příruček s podrobnými návody na tvorbu oddělků, umělý chov matek a výrobu nástavkových úlů. Hlavními propagátory rozumového včelaření se stali venkovští duchovní, učitelé, lékaři a úředníci. Včelařská problematika pronikala také do jazykových učebnic, naučných slovníků, hospodářských úvah a souborných encyklopedií.
Převratné objevy, nové chovatelské postupy a zahraniční spisy stály u zrodu česky psané odborné literatury, která zohledňovala místní přírodní podmínky, dostupné materiály, finanční možnosti a dosavadní zvyklosti. Vysvětlovala nevýhody tradičního chovu, napravovala omyly a představovala moderní metody. Obsahovala jedinečný návrh na rozdělení oblíbených špalkových úlů do přihrádek a první popis partenogeneze u včel.
Novodobá specializovaná včelařská literatura otevřela cestu k řízenému chovu silných, zdravých a výkonných včelstev, která v průběhu 19. století vyvrcholila vynalezením pohyblivého díla, mateří mřížky, umělých mezistěn a medometu. Počáteční nedůvěru vůči novým postupům pomohly překonat včelařské spolky, sjezdy, výstavy a časopisy. Navzdory dlouhému a intenzivnímu přírodovědnému výzkumu si včely dodnes uchovaly část svých tajemství, která nedokáže rozklíčovat ani dnešní věda.
Během průzkumu starých tisků o včelařství v historickém fondu Národní knihovny ČR byly zaznamenány provenienční znaky odhalující původ, dřívější majitele a historii knih. Nejvíce svazků pochází ze zrušených jezuitských a klášterních knihoven, což odráží roli církevních institucí jako důležitých center vzdělanosti. Knihy byly také součástí rodových knihoven šlechtických rodů, které si zakládaly na vzdělanosti a podporovaly přírodní vědy. Šlechta se často zajímala o hospodářství a zemědělství, včetně včelařství, které bylo považováno za prestižní a užitečnou činnost spojenou s ekonomickou soběstačností panství.
Menší podíl tisků zabývajících se včelařením se nacházel i v knihovnách vzdělávacích a vědeckých institucí, jako byla knihovna přírodovědného spolku Lotos, Gymnázium na Novém Městě pražském či Učitelský ústav v Praze. To naznačuje, že včelařství bylo nejen tradičním řemeslem, ale i předmětem akademického bádání a výuky.
Mezi vlastníky knih se objevovaly významné osobnosti jako dánský bibliofil Henrik Rantzau, kněžna Marie Arnoštka z Eggenbergu či bankéř Jaroslav Preiss. Provenienční poznámky, razítka a přípisky odhalily nejen změny v držení knih, ale i zajímavé historické souvislosti, například přátelské dedikace, mecenášství nebo praktické využití knih (např. recept na zastavení krvácení).
Je tedy zřejmé, že včelařská literatura se nacházela ve všech typech knihoven, což dokládá její široký význam a rozšíření napříč společenskými vrstvami. Široká provenienční různorodost včelařské literatury ukazuje, že včelaření nebylo pouze záležitostí venkovského obyvatelstva, ale přitahovalo pozornost jak církevních kruhů a šlechty, tak i vzdělávacích institucí, čímž významně přispívalo k uchovávání a šíření znalostí napříč generacemi.
Seznam literatury a elektronických zdrojů:
ADAMEC, František. Jubilejní památník včelařů moravských: na památku 50letého jubilea spolk. sdruž. včelařů moravských. Brno: Nákladem Zemského ústředního spolku včelařského pro markrabství moravské, 1904.
BERÁNEK, Vladimír. Když plásty tekly medem: medařská hospodářství, práva, soudnictví, příběhy. Praha: Ostrov, 2003. ISBN 80-86289-31-1.
BERANOVÁ, Magdalena a KUBAČÁK, Antonín. Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě. Praha: Libri, 2010. ISBN 978-80-7277-113-4.
CÍSAŘOVÁ SMÍTKOVÁ, Alena; PALIČKOVÁ, Tereza a VACKÁŘOVÁ, Jana. Jezuitské fondy Národní knihovny ČR ve světle provenienčního průzkumu. Acta Musei Nationalis Pragae – Historia litterarum 66, 2021, č. 1–2, s. 27–43.
CRANE, Eva. The world history of beekeeping and honey hunting. London: Routledge, 1999. ISBN 0-415-92467-7. Encyklopedie knihy v českém středověku a raném novověku. Dostupné z: https://encyklopedieknihy.cz/index. php?title=Hlavn%C3%AD_strana&oldid=17942. [cit. 2025-01-17].
FALTYSOVÁ, Vlasta (ed.). Rukověť tištěných knihovních fondů Národní knihovny České republiky: od prvotisků do konce 19. století. Praha: Národní knihovna České republiky, 2006. ISBN 80-7050-456-0.
HEJNOVÁ, Miroslava. Historické fondy Národní knihovny ČR: průvodce. Praha: Národní knihovna České republiky, 2007. ISBN 978-80-7050-483-3.
HŘEBENÁŘOVÁ, Martina. Včelařství v Čechách a na Moravě v 16.–18. století ve světle tištěných příruček. Český lid: Czech Ethnological Journal 111, 2024, č. 1, s. 77–112.
CHOBOT, Karel. Dějiny hmyzu v obrazech: historie a vývoj zobrazování hmyzu a ilustrace v entomologii. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2010. ISBN 978-80-87378-31-1.
KEBRLE, Josef. Dějiny českého včelařství. Praha: Zemské ústředí českých včelařů, 1922.
KLÍMA, Martin; HŘEBENÁŘOVÁ, Martina (ed.) a ČERNÝ, Ivan (ed.). Škola včelní, v kterej jistý a jasný způsob se dává, to tak sladké a výborné hospodářství vyhlížeti a zlepšiti: k užitku milovníkům téhož umění založena 1779. [Opatovice]: PSNV, 2023 ISBN 978-80-907079-9-3.
NEPRAŠ, Josef. České včelařství. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1971. 335 s. Živočišná výroba.
VESELÝ, Vladimír a kol. Včelařství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985.
ZUB, Felix Emerich. Příspěvky k dějinám včelařství v Čechách vůbec a na Třeboňsku zvláště. Jindřichův Hradec: Landfras, 1904.
Seznam pramenů:
ALDROVANDI, Ulisse. De animalibvs insectis libri septem… Bologna, 1602. NK ČR, sign. 16 A 24.
ARISTOTELÉS. Avgvstini Niphi medicis philosophi Svessani Expositiones in omnes Aristotelis libros. De Historia animalium... Benátky, 1545. NK ČR, sign. 16 H 11.
CATO CENSORIUS, Marcus Porcius, VARRO REATINUS, Marcus Terentius, COLUMELLA, PALLADIUS, Rutilius Taurus Aemilianus. Libri de re rvstica... Florencie, 1515. NK ČR, sign. 6 H 80.
CRESCENZI, Pietro de‘. De agricvltvra, omnibvsqve plantarum, & animalium generibus, libri xii... Basilej, 1538. NK ČR, sign. 17 J 61.
ČERNÝ, Jan. Knieha lekarska kteraz slowe herbarz: aneb zelinarz:... Norimberk, 1517. NK ČR, sign. 54 A 62.
ESTIENNE, Charles, LIÉBAULT, Jean. L‘agricvltvre et maison rvstiqve… Paříž, 1578. NK ČR, sign. 17 J 14.
FELDECK, Josef von. Kern Einer vollständigen Hauß- und Landes-Wirthschafft… Lipsko, 1718. NK ČR, sign. 65 E 9600.
FISCHER, Kryštof. Operis oeconomici... Praha, 1679–1683. NK ČR, sign. 49 E 42.
GEDDE, John. Apiarium Anglicum, Oder: Dervollkommene Bienen-Meister... Lipsko, 1727. NK ČR, sign. 17 K 550.
GESNER, Conrad. Conradi Gesneri medici Tigurini Historiæ Animalium... Curych, 1551–1558. NK ČR, sign. 16 A 26/Liber 1–4.
GLOREZ, Andreas. Vollständigen Hauß- und Land-Bibliothec… Řezno, 1701–1702. NK ČR, sign. 65 C 91/T. 1–4 a Cont.T. 1–4.
GLOSIUS, Ján. Obsah Potřebných Navčenj a Přawídel wedlé kterýchž se Wčely rozssafně a s vžitkem opatrowati dagj… Banská Bystrica, 1792. NK ČR, sign. 54 Se 107 a 54 K 14574.
GRÜTZMANN, Johannes. Neugebautes und zugerichtes Im[m]en-Hauszlein… Halberstadt, 1669. NK ČR, sign. 17 L 5.
HELLWIG, Christoph von. Caspar Schrödters M. P. Allzeit fertiger und vermehrter, Hauß-Verwalter... Frankfurt nad Mohanem a Lipsko, 1719. NK ČR, sign. 17 J 98.
HERESBACH, Conrad. Rei rvsticae libri qvatvor… Speyer, 1594. NK ČR, sign. 17 J 118.
HERRERA, Alonso de. Agricoltvra tratta da diversi antichi et moderni scrittori... Benátky, 1583. NK ČR, sign. 17 J 22.
HOHBERG, Wolf Helmhardt von. Georgica curiosa aucta… Norimberk, 1687. NK ČR, sign. 17 A 82/T. 1–2.
HOHBERG, Wolf Helmhardt von. Georgica curiosa aucta… Norimberk, 1715–1716. NK ČR, sign. 17 A 50/T. 1–3.
HUBER, François. Neue Beobachtungen über die Bienen: in Briefen an Herrn Carl Bonnet… Drážďany, 1793. NK ČR, sign. 17 D 76.
CHRIST, Johann Ludwig. Anweisung zur nützlichsten und angenehmsten Bienenzucht für alle Gegenden… Frankfurt nad Mohanem a Lipsko, 1815. NK ČR, sign. RF F 002778. JACOB, Nikolaus. Die Rechte Bienen Kunst… Lipsko, 1614. NK ČR, sign. 17 J 76 a 17 J 154/adl.1.
JANIŠ, Josef Antonín. Des Joseph Anton Janisch Pfarrers in Hostiwař Praktische Bienenpflege für den Landmann im Königreiche Böheim… Praha, 1789. NK ČR, sign. 49 D 78, 17 H 355 a 17 J 635.
JANIŠ, Josef Antonín. Jozefa Antonjna Janisse Faráře w Hostiwaři aučinliwé sprawowánj Wčel pro obecného Kragana w Králowstwj Cžeském… Praha, 1789. NK ČR, sign. 54 G 11059.
JANŠA, Anton. Abhandlung vom Schwärmen der Bienen. Vídeň, 1771. NK ČR, sign. 17 J 165 a G IX 61.
JANŠA, Anton. Antonjna Janssa welmi zběhleho Wčeláře A beywalého Cysařského, Kralowského Včitele Vměnj O Chowánj Wčel we Wýdni podstatná Včenj, a Zpráwa O Chowánj Wčel… Praha, 1777. NK ČR, sign. 54 J 12467 a I 68809 neúplný.
JONSTON, Jan. Historiae naturalis de insectis libri III… Amsterdam, 1657. NK ČR, sign. 16 A 13/adl.4.
KOMENSKÝ, Jan Amos. Janua lingvarum reserata aurea... Praha, 1694. NK ČR, sign. 45 D 2.
KOMENSKÝ, Jan Amos. Johan-Amos Comenii Schola ludus seu Encyclopaedia viva... Amsterdam, 1657. NK ČR, sign. L 2242.
KOMENSKÝ, Jan Amos. Joh. Amos Comenii Orbis sensualium pictus quadrilinguis… Levoča, 1685. NK ČR, sign. 45 G 76.
KRÜNITZ, Johann Georg. Das Wesentlichste der Bienen-Geschichte und Bienen-Zucht… Berlín, 1774. NK ČR, sign. 17 J 237.
KRÜNITZ, Johann Georg. Oeconomische Encyclopädie oder allgemeines System der Land-Haus- und Staats- -Wirthschaft… Vierter Theil, von Baum bis Biene... Berlín, 1774. NK ČR, sign. 17 H 2/T.4.
KRÜNITZ, Johann Georg. Oeconomische Encyklopädie, oder allgemeines System der Staats-Stadt-Haus- und Landwirthschaft… Vierter Theil, von Baum bis Biene… Brno, 1787. NK ČR, sign. 17 H 763/T. 4.
LINNÉ, Carl von. Caroli Linnaei archiatr. reg. med. et bot. profess. Upsal. Systema naturae… Leiden, 1756. NK ČR, sign. 65 D 2431.
MATTIOLI, Pietro Andrea. Herbarz: ginak Bylinář... Praha, 1562. NK ČR, sign. 54 B 3.
PICTORIUS, Georg. Pantopōlion… Basilej, 1563. NK ČR, sign. 16 K 14.
PLINIUS, Starší, C. Plinii. Secundi. Verone[n]sis Historiae naturalis Libri. xxxvii… Benátky, 1507. NK ČR, sign. 6 B 62.
RÉAUMUR, René Antoine Ferchault. Mémoires pour servir a l‘historie des insectes. Tome cinquieme… Paříž, 1740. NK ČR, sign. 74 B 45/T.5.
RÉAUMUR, René Antoine Ferchault. Physicalisch-oeconomische Geschichte der Bienen… Frankfurt nad Mohanem a Lipsko, 1759. NK ČR, sign. 65 D 126.
SCHIRACH, Adam Gottlob. Melitto-Theologia. Die Verherrlichung des glorwürdigen Schöpfers aus der wunderwollen Biene… Drážďany, 1767. NK ČR, sign. 16 C 25.
SPITZNER, Johann Ernst. Kritische Geschichte der Meinungen von dem Geschlechte der Bienen… Lipsko, 1795. NK ČR, sign. 17 F 15/T.1, T.2.
SWAMMERDAM, Jan. Bybel der Natuure… Leiden, 1737. NK ČR, sign. 16 BB 18/T.2.
SWAMMERDAM, Jan. Johannis Swammerdam Amsterdammer Doctor in de Medicynen, Historia Insectorum Generalis... Utrecht, 1669. NK ČR, sign. 16 C 9.
THIEME, Johann Christoph. Haus- Feld- Artzney- Koch- Kunst- und Wunder-Buch... Norimberk, 1700. NK ČR, sign. 17 J 57.
THORLEY, John. Sammlung einiger die Bienenzucht... Gotha a Göttingen, 1766. NK ČR, sign. 17 G 39.
VERGILIUS. Georgicorvm libri qvatvor Pvb. Virgilii Maronis... Basilej, 1539. NK ČR, sign. 7 H 3/adl.2.
WARDER, Joseph. D. Joseph Warder’s Eines berühmten Englischen Medici Wehr- und wahrhaffte Amazonen… Hannover, 1718. NK ČR, sign. 65 E 6938 a 17 J 103.
WARDER, Joseph. D. Joseph Warder’s Eines berühmten Englischen Medici Wehr- und wahrhaffte Amazonen… Hannover, 1721. NK ČR, sign. 65 E 5986.
WEGENER, Johann Erasmus. Joannis Erasmi Wegeners Oeconomia Bohemo Avstriaca… Praha, 1666. NK ČR, sign. 49 F 21.
Weytah znowo-skusseného Wčelaře. Totiž: Krátké Gednánj o Wčeličkách… Litomyšl, 1784. NK ČR, sign. 54 S 388.
Weytah znowo-skusseného Wčelaře. Totiž: Krátké Gednánj o Wčeličkách… Litomyšl, 1792. NK ČR, sign. 54 Se 55.
Weytah z nowo-skusseného Wčeláře. Totiž: Krátké Gednánj o Wčeličkách... Pardubice, 1799. NK ČR, sign. 54 K 4852.
Wytach Znowa-skusseného Wčelaře, Aneb Kratké Gednánj O Wčeličkách... Skalica, [mezi 1799–1828]. NK ČR, sign. 54 K 9858.
Obrazové přílohy
Obr. 1 Ochranu brtí proti medvědům zajišťovaly zavěšené špalky, které se po odhození vrátily na původní místo. KRÜNITZ, Johann Georg. Oeconomische Encyclopädie… Vierter Theil, von Baum bis Biene... Berlín 1774. NK ČR, sign. 17 H 2/T4.
Obr. 2 Chytání rojů patřilo mezi nejdůležitější včelařské práce. JACOB, Nikolaus. Die Rechte Bienen Kunst… Lipsko 1614. NK ČR, sign. 17 J 76.
Obr. 3 Vývoj včelího plodu v plástové buňce. RÉAUMUR, René Antoine Ferchault. Physicalisch-oeconomische Geschichte der Bienen… Frankfurt nad Mohanem a Lipsko 1759. NK ČR, sign. 65 D 126.
Obr. 4 Švýcarský entomolog François Huber (1750–1831) sestrojil listový úl s pohyblivým dílem. HUBER, François. Neue Beobachtungen über die Bienen: in Briefen an Herrn Carl Bonnet… Drážďany 1793. NK ČR, sign. 17 D 76.
Obr. 5 Jihovýchodně orientované včelíny měly zajišťovat ochranu před přírodními živly, škůdci a nevítanými návštěvníky. JANŠA, Anton. Antonjna Janssa welmi zběhleho Wčeláře A beywalého Cysařského, Kralowského Včitele Vměnj O Chowánj Wčel we Wýdni podstatná Včenj, a Zpráwa O Chowánj Wčel… Praha 1777. NK ČR, sign. I 68809.
Obr. 6 Na titulním listu vepsané rukopisné přípisky vypovídají o putování knihy mezi luteránským teologem Fransem Alardem (–1578), dánským státníkem, humanistou a bibliofilem Henrikem Rantzauem (1526–1598) a jezuitským profesním domem na Malé Straně. CRESCENZI, Pietro de'. De agricvltvra, omnibvsqve plantarum, & animalium generibus, libri xii... Basilej 1538. NK ČR, sign. 17 J 61
Poznámky
1 Text je jedním z výstupů projektu Kořeny a plody evropské vědy v českých, moravských a slezských historických knihovních fondech (DH23P03OVV058) financovaného Ministerstvem kultury ČR v rámci Programu na podporu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje národní a kulturní identity (NAKI III).
2 Cuevas de la Araña (Pavoučí jeskyně) je skupina jeskyní v obci Bicorp ve Valencii ve východním Španělsku.
3 Termín podřez označuje starobylý způsob získávání medu a vosku, který spočíval ve vyřezání části včelího díla. Výhodou byla přirozená obnova plástů vhodných pro rozvoj nových generací včel.
4 Více k dějinám včelařství ADAMEC, František. Jubilejní památník včelařů moravských: na památku 50letého jubilea spolk. sdruž. včelařů moravských. Brno, 1904; BERÁNEK, Vladimír. Když plásty tekly medem: medařská hospodářství, práva, soudnictví, příběhy. Praha, 2003; BERANOVÁ, Magdalena a KUBAČÁK, Antonín. Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě. Praha, 2010; CRANE, Eva. The world history of beekeeping and honey hunting. Londýn, 1999; KEBRLE, Josef. Dějiny českého včelařství. Praha, 1922; NEPRAŠ, Josef. České včelařství. Praha, 1971; VESELÝ, Vladimír a kol. Včelařství. Praha, 1985; ZUB, Felix Emerich. Příspěvky k dějinám včelařství v Čechách vůbec a na Třeboňsku zvláště. Jindřichův Hradec, 1904.
5 Více k historickým fondům Národní knihovny ČR (dále také NK ČR) FALTYSOVÁ, Vlasta (ed.). Rukověť tištěných knihovních fondů Národní knihovny České republiky: od prvotisků do konce 19. století. Praha, 2006; HEJNOVÁ, Miroslava. Historické fondy Národní knihovny ČR: průvodce. Praha, 2007.
6 Výjimkou jsou nezdigitalizované signatury: NK ČR, sign. 16 K 14, 17 J 22, 16 A 26/Lib.4, 16 BB 18/T.2, 65 E 9600, 65 E 5986 a 54 Se 55.
7 BERÁNEK, V. Když plásty tekly medem, s. 26–28; KEBRLE, J. Dějiny českého včelařství, s. 3–25.
8 ARISTOTELÉS. Avgvstini Niphi medicis philosophi Svessani Expositiones in omnes Aristotelis libros. De Historia animalium... Benátky, 1545. NK ČR, sign. 16 H 11. Na titulním listu se nachází rukopisný přípisek jezuitské koleje v Jindřichově Hradci z roku 1599; VERGILIUS. Georgicorvm libri qvatvor Pvb. Virgilii Maronis... Basilej, 1539. NK ČR, sign. 7 H 3/adl.2; CATO CENSORIUS, Marcus Porcius, VARRO REATINUS, Marcus Terentius, COLUMELLA, PALLADIUS, Rutilius Taurus Aemilianus. Libri de re rvstica... Florencie, 1515. NK ČR, sign. 6 H 80. Na titulním listu je rukopisná poznámka vypovídající o darování knihy mezi Nicolasem Tritzmannem a Adauctem Hanibaldem (asi 1585) a pozdější rukopisný přípisek kláštera bosých augustiniánů u kostela sv. Václava na Zderaze v Praze; PLINIUS, Starší. C. Plinii. Secundi. Verone[n]sis Historiae naturalis Libri. xxxvii… Benátky, 1507. NK ČR, 6 B 62.
9 BERÁNEK, V. Když plásty tekly medem, s. 26–27.
10 Medovice je cukernatá tekutina vylučovaná stejnokřídlým hmyzem na listy a jehličí stromů. Mezi nejvýznamnější producenty patří mšice, červci a mery parazitující na rostlinách. Sladinu sbírají včely, které ji přetvářejí v medovicový med.
11 KEBRLE, J. Dějiny českého včelařství, s. 6–16.
12 CRESCENZI, Pietro de‘. De agricvltvra, omnibvsqve plantarum, & animalium generibus, libri xii... Basilej, 1538. NK ČR, sign. 17 J 61. Na titulním listu se nacházejí dva rukopisné přípisky z roků 1579 a 1733, které svědčí o putování knihy mezi luteránským teologem Fransem Alardem (–1578), dánským státníkem, humanistou a bibliofilem Henrikem Rantzauem (1526–1598) a jezuitským profesním domem na Malé Straně.
13 Encyklopedie knihy. Dostupné z: Opus ruralium commodorum libri XII Piera de Crescenzi – Encyklopedie knihy [cit. 2025–01–04]. KNM, sign. V E 26. Knihy vo puožitcích vpolních, vydané pro Petra z Krescenciis, Měštěnína Bononienského.
14 ČERNÝ, Jan. Knieha lekarska kteraz slowe herbarz: aneb zelinarz:... Norimberk, 1517. NK ČR, sign. 54 A 62. Knihopis, K01767. Na titulním listu je vepsán rukopisný přípisek jezuitské koleje v Jindřichově Hradci.
15 MATTIOLI, Pietro Andrea. Herbarz: ginak Bylinář... Praha, 1562. NK ČR, sign. 54 B 3. Knihopis, K05416. Na předním přídeští se nalézá návod na zastavení krvácení s podpisem „Karel Wrabsky 1565“ a na titulním listu rukopisné přípisky Jana Václava Šlechty z roku 1667 a kláštera benediktinů v Sázavě.
16 BERÁNEK, V. Když plásty tekly medem, s. 32.
17 ESTIENNE, Charles, LIÉBAULT, Jean. L‘agricvltvre et maison rvstiqve… Paříž, 1578. NK ČR, sign. 17 J 14. Charles Estienne vydal roku 1554 v Paříži spis Praedium rusticum, který po jeho smrti přepracoval a přeložil do francouzštiny Jean Liébault.
18 PICTORIUS, Georg. Pantopōlion… Basilej, 1563. NK ČR, sign. 16 K 14. V tisku jsou vlastnické přípisky dánského státníka, humanisty a bibliofila Henrika Rantzaua (1526–1598) a jezuitského profesního domu na Malé Straně z roku 1733.
19 HERRERA, Alonso de. Agricoltvra tratta da diversi antichi et moderni scrittori... Benátky, 1583. NK ČR, sign. 17 J 22. Na titulním listu se nalézá rukopisný přípisek Joanna Baptisty Cicifola. Jedná se o italský překlad spisu Obra de agricultura compilado de diversos autores z roku 1513.
20 HERESBACH, Conrad. Rei rvsticae libri qvatvor… Speyer, 1594. NK ČR, sign. 17 J 118. Na titulním listu se nachází rukopisný přípisek jezuitského profesního domu na Malé Straně z roku 1677. Spis vyšel poprvé roku 1570 v Kolíně nad Rýnem.
21 JACOB, Nikolaus. Die Rechte Bienen Kunst… Lipsko 1614. NK ČR, sign. 17 J 76 a 17 J 154/adl.1. Jedná se o posmrtné vydání připravené německým evangelickým duchovním Casparem Höfflerem (1568–1639). Na poslední straně signatury 17 J 154/adl.1 je vepsán rukopisný přípisek kláštera augustiniánů kanovníků v Borovanech z roku 1684. Tisk je přivázán k dílu Oeconomia Abrahama von Thumbshirna (1535–1593) z roku 1617, jehož majitelem byl v roce 1671 Erasmus Cotraba von Klobenstein, který ho prostřednictvím borovanského probošta Conrada Fischera (1631–1701) věnoval roku 1684 klášteru augustiniánů kanovníků v Borovanech.
22 BERÁNEK, V. Když plásty tekly medem, s. 33; CRANE, E. The World History of Beekeeping, s. 228–229.
23 NEPRAŠ, J. České včelařství, s. 47–59, 91–93.
24 KEBRLE, J. Dějiny českého včelařství, s. 26–38.
25 Brtnictví neboli lesní včelařství je starobylý způsob získávání medu z přírodních či umělých dutin stromů (brtí).
26 VESELÝ, V. Včelařství, s. 29.
27 GESNER, Conrad. Conradi Gesneri medici Tigurini Historiæ Animalium... Curych, 1551–1558. NK ČR,
sign. 16 A 26/Liber 1–4. Knihopis, K18117. Na titulních listech se nacházejí rukopisné přípisky jezuitské koleje u sv.
Klimenta v Praze a jezuitské koleje v Jindřichově Hradci.
28 ALDROVANDI, Ulisse. De animalibvs insectis libri septem… Bologna, 1602. NK ČR, sign. 16 A 24. Na titulním listu se
nalézá rukopisný přípisek jezuitské koleje u sv. Klimenta v Praze.
29 JONSTON, Jan. Historiae naturalis de insectis libri III… Amsterdam, 1657. NK ČR, sign. 16 A 13/adl.4. Jedná se o třetí díl
cyklu Theatrum universale historiae naturalis. Více CHOBOT, Karel. Dějiny hmyzu v obrazech: historie a vývoj zobrazování
hmyzu a ilustrace v entomologii. Červený Kostelec, 2010, s. 71, 250–252.
30 KOMENSKÝ, Jan Amos. Janua lingvarum reserata aurea... Praha 1694. NK ČR, sign. 45 D 2. Knihopis, K04226. Na
předním přídeští a na titulním listu jsou rukopisné přípisky kláštera bosých karmelitánů v Pacově. Knihu do Pacova
přivezli pražští karmelitáni u kostela Panny Marie Vítězné, kteří na počátku 18. století převzali místní středověký hrad
přestavěný na zámek. Na její přední desce jsou vytlačena písmena „CPCD“ a na zadní desce rok „1715“. Část přípisku na titulní straně byla přepsána z „Pragensis“ na „Paczoviensis“.
31 KOMENSKÝ, Jan Amos. Joh. Amos Comenii Orbis sensualium pictus quadrilinguis… Levoča, 1685. NK ČR, sign. 45 G 76. Knihopis, K04244. Na druhém listu přední předsádky se nachází rukopisný přípisek Martina Schwartnera z roku 1745 a na prvním listu přední předsádky tužkou kresba muže s iniciálami „SM“. Na prvním listu přední předsádky je vepsán rukopisný přípisek „Nicolaus Décsey Anno 1845 Jan 14“.
32 KOMENSKÝ, Jan Amos. Johan-Amos Comenii Schola ludus seu Encyclopaedia viva… Amsterdam, 1657. NK ČR, sign. L 2242. Na předním přídeští je vlepeno grafické exlibris profesora pedagogiky a komeniologa Josefa Hendricha (1888–1950).
33 BERÁNEK, V. Když plásty tekly medem, s. 105; CHOBOT, K. Dějiny hmyzu, s. 229.
34 LINNÉ, Carl von. Caroli Linnaei archiatr. reg. med. et bot. profess. Upsal. Systema naturae… Leiden, 1756. NK ČR, sign. 65 D 2431. Na rubu titulního listu se nachází vlastnické razítko pražské lobkowiczké knihovny.
35 Oddělek je nové včelstvo s plodem a zásobami, které vzniklo oddělením ze zdrojového úlu.
36 BERÁNEK, V. Když plásty tekly medem, s. 105–106; CHOBOT, K. Dějiny hmyzu, s. 229; NEPRAŠ, J. České včelařství, s. 10.
37 SWAMMERDAM, Jan. Johannis Swammerdam Amsterdammer Doctor in de Medicynen, Historia Insectorum Generalis... Utrecht, 1669. NK ČR, sign. 16 C 9. Na předním přídeští je nalepeno grafické exlibris „JRC“.
38 SWAMMERDAM, Jan. Bybel der Natuure… Leiden, 1737. NK ČR, sign. 16 BB 18/T2.
39 BERÁNEK, V. Když plásty tekly medem, s. 106; CRANE, E. The world History of beekiping, s. 465.
40 RÉAUMUR, René Antoine Ferchault. Mémoires pour servir à l‘historie des insectes. Tome cinquieme… Paříž, 1740. NK ČR, sign. 74 B 45/T.5. Kniha je označena vlastnickými razítky německého přírodovědného spolku Lotos.
41 RÉAUMUR, René Antoine Ferchault. Physicalisch-oeconomische Geschichte der Bienen… Frankfurt nad Mohanem a Lipsko, 1759. NK ČR, sign. 65 D 126. Tisk pochází z pražské lobkowiczké knihovny.
42 WEGENER, Johann Erasmus. Joannis Erasmi Wegeners Oeconomia Bohemo Avstriaca… Praha, 1666. NK ČR, sign. 49 F 21. Na titulním listu se nachází rukopisný přípisek jezuitské rezidence v Košumberku z roku 1696.
43 FISCHER, Kryštof. Operis oeconomici... Praha, 1679–1683. NK ČR, sign. 49 E 42. Knihopis, K02542. V prvním díle je vepsán rukopisný přípisek kláštera sester premonstrátek v Doksanech.
44 THIEME, Johann Christoph. Haus- Feld- Artzney- Koch- Kunst- und Wunder-Buch… Norimberk, 1700. NK ČR, sign. 17 J 57.
45 GLOREZ, Andreas. Vollständigen Hauß- und Land-Bibliothec… Řezno, 1701–1702. NK ČR, sign. 65 C 91/T. 1–4 a Cont.T.1–4. Knihy pocházejí z pražské lobkowiczké knihovny.
46 FELDECK, Josef von. Kern Einer vollständigen Hauß- und Landes-Wirthschafft… Lipsko, 1718. NK ČR, sign. 65 E 9600. Kniha pochází z fondu czerninské rodové knihovny.
47 HELLWIG, Christoph von. Caspar Schrödters M.P. Allzeit fertiger und vermehrter, Hauß-Verwalter... Frankfurt nad Mohanem a Lipsko 1719. NK ČR, sign. 17 J 98. Na předním přídeští se nalézá rukopisný přípisek kláštera augustiniánů s kostelem sv. Kateřiny v Praze.
48 HOHBERG, Wolf Helmhardt von. Georgica curiosa aucta… Norimberk 1687. NK ČR, 17 A 82/T.1–2. V Národní knihovně ČR je uložené také vydání z let 1715–1716, které roku 1716 darovala Marie Arnoštka z Eggenbergu (1649–1719) jezuitské koleji v Českém Krumlově. NK ČR, sign. 17 A 50/T.1–3.
49 GRÜTZMANN, Johann. Neugebautes und zugerichtes Im[m]en-Hauszlein… Halberstadt 1669. NK ČR, sign. 17 L 5.
50 BERÁNEK, V. Když plásty tekly medem, s. 98–105; NEPRAŠ J. České včelařství, s. 31–33; VESELÝ, V. Včelařství, s. 29.
51 Jedná se o nástavek s plodem, zásobami a matečníkem, který včelař umístí za plného letu na místo jiného silného úlu. Navracející se létavky se v přelétáku usadí a vychovají si novou matku. Zároveň dojde k oslabení přemístěného včelstva a odvrácení jeho nežádoucího vyrojení.
52 BERÁNEK, V. Když plásty tekly medem, s. 109.
53 SCHIRACH, Adam Gottlob. Melitto-Theologia. Die Verherrlichung des glorwürdigen Schöpfers aus der wunderwollen Biene… Drážďany, 1767. NK ČR, sign. 16 C 25.
54 Ve fondu NK ČR se nachází pozdější vydání. CHRIST, Johann Ludwig. Anweisung zur nützlichsten und angenehmsten Bienenzucht für alle Gegenden… Frankfurt nad Mohanem a Lipsko, 1815. NK ČR, sign. RF F 002778.
55 BERÁNEK, V. Když plásty tekly medem, s. 109–110.
56 GEDDE, John. Apiarium Anglicum, Oder: Dervollkommene Bienen-Meister... Lipsko, 1727. NK ČR, sign. 17 K 550. Jedná se o německý překlad spisu Johna Geddeho.
57 WARDER, Joseph. D. Joseph Warder’s Eines berühmten Englischen Medici Wehr- und wahrhaffte Amazonen… Hannover, 1718. NK ČR, sign. 65 E 6938 (z pražské lobkowiczké knihovny) a 17 J 103. V Národní knihovně ČR je uložené také vydání z roku 1721. NK ČR, sign. 65 E 5986. Kniha pochází z pražské lobkowiczké knihovny.
58 THORLEY, John. Sammlung einiger die Bienenzucht... Gotha a Göttingen, 1766. NK ČR, sign. 17 G 39. Jedná se o německý překlad připravený Abrahamem Gotthelfem Kästnerem (1719–1800).
59 VESELÝ, V. Včelařství, s. 31–32.
60 BERÁNEK, V. Když plásty tekly medem, s. 101–102.
61 JANŠA, Anton. Abhandlung vom Schwärmen der Bienen. Vídeň 1771. NK ČR, sign. 17 J 165 a G IX 61 (z knihovny Kinských).
62 V historických fondech Národní knihovny ČR se nachází pouze český překlad. JANŠA, Anton. Antonjna Janssa welmi zběhleho Wčeláře A beywalého Cysařského, Kralowského Včitele Vměnj O Chowánj Wčel we Wýdni podstatná Včenj, a Zpráwa O Chowánj Wčel … Praha, 1777. NK ČR, sign. 54 J 12467 a I 68809 neúplný. Knihopis, K03507.
63 BERÁNEK, V. Když plásty tekly medem, s. 110.
64 HUBER, François. Neue Beobachtungen über die Bienen: in Briefen an Herrn Carl Bonnet… Drážďany, 1793. NK ČR, sign. 17 D 76. Jedná se o německý překlad pořízený Johannem Riemem.
65 SPITZNER, Johann Ernst. Kritische Geschichte der Meinungen von dem Geschlechte der Bienen… Lipsko 1795. NK ČR, sign. 17 F 15/T.1, T.2.
66 KRÜNITZ, Johann Georg. Oeconomische Encyclopädie oder allgemeines System der Land-Haus- und Staats-Wirthschaft… Vierter Theil, von Baum bis Biene... Berlín, 1774. NK ČR, sign. 17 H 2/T.4. Na rubu titulního listu se nachází černé kulaté razítko „BS“.
67 KRÜNITZ, Johann Georg. Oeconomische Encyklopädie, oder allgemeines System der Staats-Stadt-Haus- und Landwirthschaft… Vierter Theil, von Baum bis Biene… Brno 1787. NK ČR, sign. 17 H 763/T.4. Více viz Encyklopedie knihy. Dostupné z: Encyklopedie – Encyklopedie knihy [cit. 2025-01-05].
68 KRÜNITZ, Johann Georg. Das Wesentlichste der Bienen-Geschichte und Bienen-Zucht… Berlín, 1774. NK ČR, sign. 17 J 237. Na přední předsádce je rukopisná poznámka „Geschenk des h. Landesgerichts-rathes Neumann 18 14/10 65“.
69 První původní český odborný včelařský text sepsal katolický kněz Martin Klíma (1744–1828) v roce 1779. Jeho Škola včelní se dochovala pouze ve formě rukopisu a německého vydání z roku 1790. V roce 2003 vyšla edice rukopisu. KLÍMA, Martin, HŘEBENÁŘOVÁ, Martina (ed.) a ČERNÝ, Ivan (ed.). Škola včelní, v kterej jistý a jasný způsob se dává, to tak sladké a výborné hospodářství vyhlížeti a zlepšiti: k užitku milovníkům téhož umění založena 1779. [Opatovice], 2023.
70 Více o česky psané včelařské literatuře BERÁNEK, V. Když plásty tekly medem, s. 121–136; HŘEBENÁŘOVÁ, Martina. Včelařství v Čechách a na Moravě v 16.–18. století ve světle tištěných příruček. Český lid 111, 2024, č. 1, s. 77–112.
71 Wytah Znowo-skusseného Wčeľaře, Aneb Krátké Gednánj O Wčeličkách… Skalica, 1775. Knihopis, K03508.
72 Weytah znowo-skusseného Wčelaře. Totiž: Krátké Gednánj o Wčeličkách… Litomyšl, 1784. NK ČR, sign. 54 S 388. Knihopis, K18321. Na titulním listu se nalézá vlastnické razítko „Knihovna Milnerovskii“. V Národní knihovně ČR jsou uložena také vydání z roku 1792 (NK ČR, sign. 54 Se 55. Knihopis, K03509), z roku 1799 (NK ČR, sign. 54 K 4852. Knihopis, K03510) a asi z rozmezí let 1799 až 1828 (NK ČR, sign. 54 K 9858. Knihopis, K18359). Na titulním listu signatury 54 K 9858 je vepsán rukopisný přípisek „Stephani Marteo“.
73 JANŠA, Anton. Antonjna Janssa welmi zběhleho Wčeláře A beywalého Cysařského, Kralowského Včitele Vměnj O Chowánj Wčel we Wýdni podstatná Včenj, a Zpráwa O Chowánj Wčel… Praha, 1777. NK ČR, sign. 54 J 12467 a I 68809 neúplný. Knihopis, K03507. Na rubu titulního listu neúplného exempláře se nachází vlastnické razítko ekonoma, národohospodáře, ředitele Živnostenské banky, sběratele a bibliofila Jaroslava Preisse (1870–1946).
74 JANIŠ, Josef Antonín. Jozefa Antonjna Janisse Faráře w Hostiwaři aučinliwé sprawowánj Wčel pro obecného Kragana w Králowstwj Cžeském… Praha, 1789. NK ČR, sign. 54 G 11059. Knihopis, K03501. Na rubu přední předsádky je rukou vepsáno „Localiae Duschoviensis Nro 84“.
75 Partenogeneze neboli samobřezost znamená vývoj jedince z neoplozeného vajíčka.
76 JANIŠ, Josef Antonín. Des Joseph Anton Janisch Pfarrers in Hostiwař Praktische Bienenpflege für den Landmann im Königreiche Böheim… Praha, 1789. NK ČR, sign. 49 D 78, 17 H 355 a 17 J 635. Na titulním listu signatury 17 H 355 se nacházejí vlastnická razítka „C. R. Gymn. Neo: Prag.“ a „Bibliothek k. k. Staats-Gymnasium Prag-Neustadt“.
77 GLOSIUS, Ján. Obsah Potřebných Navčenj a Přawídel wedlé kterýchž se Wčely rozssafně a s vžitkem opatrowati dagj… Banská Bystrica, 1792. NK ČR, sign. 54 Se 107 a 54 K 14574. Knihopis, K02714. Na předním přídeští signatury 54 K 14574 se nalézá tištěné exlibris „C. k. Český ústav učitelský v Praze“ a na titulním listu razítko „Knihovna c. k. Ústavu ku vzdělávání učitelů v Praze“.
78 Zlodějinou bývá označováno loupeživé chování včel, jehož cílem je získat medné zásoby z okolních úlů.
79 Více CÍSAŘOVÁ SMÍTKOVÁ, Alena, PALIČKOVÁ, Tereza a VACKÁŘOVÁ, Jana. Jezuitské fondy Národní knihovny ČR ve světle provenienčního průzkumu. Acta Musei Nationalis Pragae – Historia litterarum 66, 2021, č. 1–2, s. 27–43.
80 NK ČR, sign. 54 S 388.
81 NK ČR, sign. 54 B 3.
82 NK ČR, sign. 17 J 61.
83 NK ČR, sign. 6 H 80.
84 NK ČR, sign. 17 J 154.
85 NK ČR, sign. 17 A 50/T. 1–3.
86 NK ČR, sign. 45 D 2.
87 NK ČR, sign. 45 G 76.
BENDLOVÁ, Markéta. Včely a včelařství v historických knižních sbírkách Národní knihovny ČR. Knihovna: knihovnická revue. 2025, roč. 36, č. 1, s. 31–49. ISSN 1802-3252.
