Novinky zahraniční knihovnické literatury 2024/2
SCHNEIDER, René; SABATINI CHOQUARD, Laetizia. Les études en sciences de l’information à la Haute école de gestion de Genève: cent ans de continuité et de transformations [Studia informačních věd na Vysoké škole správní v Ženevě: sto let nepřetržitého vývoje i proměn]. I2D ‒ Information, données & documents, 2021/2, č. 2, s. 14‒20. DOI: 10.3917/i2d.212.0014. Dostupné z: https://www.cairn.info/revue-i2d-information-donnees-et-documents-2021-2-page-14.htm.
Specializace Information documentaire (česky doslova dokumentové informace, volněji zpracování informací) Vysoké školy správní v Ženevě připravuje odborníky více než sto let. Byla založena v roce 1918 jako součást Školy sociálních věd pro ženy, v roce 1948 se z ní stává Škola knihovníků Ženevy a v roce 1990 konečně Vysoká škola informačních věd (Ecole supérieure d’Information documentaire, ESID), jejíž programy lépe reagují na požadavky knihovní praxe. Od roku 1999 je jako specializace součástí Vysoké školy správní (https://www.hesge.ch/heg).
V uplynulých desetiletích byl při tvorbě studijních programů kladen důraz na obsahovou náplň předmětů. Nyní je toto paradigma převráceno – studenti mají v prvé řadě získat kompetence a z nich vyplývající schopnosti, aby byli schopni obsah vytvářet (výstupem by měly být „spíše hlavy dobře zformované než dobře naplněné“). Studenti získávají a rozvíjejí kompetence odborné i osobní, sociální, metodologické a samozřejmě oborové. V informačních vědách jsou klíčovými kompetence týkající se zpracování knih, archiválií a dalších dokumentů a jejich co nejrychlejšího zpřístupnění. Klíčové kompetence v informační vědě by mohly být odvozeny ze schopnosti umět vytvářet metadata a zacházet s nimi, ať se jedná o popis výše zmíněných jednotek informací nebo šířeji o veškerou manipulaci s daty, informacemi a znalostmi.
V tomto kontextu bylo jasné, že je třeba změnit směřování oboru. V roce 2020 bylo zahájeno přepracování studijního plánu. V prvním kroku učitelský sbor analyzoval a identifikoval informační kompetence na základě podrobného studia čtyř mezinárodních referenčních dokumentů: The digital competence framework 2.0 for citizen (2016; identifikuje klíčové složky digitálních dovedností, celkem 21 dovedností v pěti oblastech: informační a datová gramotnost, komunikace a spolupráce, tvorba digitálního obsahu, bezpečnost, řešení problémů), The Digital Preservation Outreach and Education (DPOE; program zpracovaný v roce 2014 v Kongresové knihovně ve Washingtonu na podporu povědomí a vzdělávání o digitálním uchovávání), The SCONUL Seven Pillars of Information Literacy (The Society of College, National and University Libraries UK & Ireland, 2011; model popisující soubor dovedností, které jsou zásadní pro rozvoj informační gramotnosti ve vysokoškolském vzdělávání), The BIG6 (Eisenberg a Berkowitz, 1990; model šesti kroků, který má komukoli pomoci řešit problémy nebo se rozhodovat pomocí informací).
Následovalo studium a porovnávání studijních plánů desítky jiných škol. Tento krok odhalil mezery v současné nabídce a přinesl inspiraci pro nové kurzy. Poté byla uskutečněna anketa mezi studenty, absolventy a profesionály o tom, jaký mají názor na nová témata navržená pro zařazení do studijního programu. Nakonec byly vytyčeny čtyři oborové specializace: knihovnictví, archivnictví, monitoring informací a zpracovávání rešerší, informační technologie.
Ve francouzsky mluvících zemích je původní pojem documentaliste (česky volně překládáno jako informační pracovník) stále hojně používán, často však označuje velmi rozdílné profesní aktivity. Zaměstnavatelé zároveň používají různá pojmenování pro informační specialisty ve svých týmech. I v oblasti informační vědy vznikají nové profese, zejména profese spojené se zpracováním dat. Z toho důvodu by se zdálo užitečné vytvořit novou oborovou specializaci se zaměřením na data a jejich zpracování, ale toto téma se prolíná všemi existujícími specializacemi. Navazující magisterský program Informační věda je na zpracování dat vysloveně zaměřen. Bakalářský program je pojat šířeji a umožňuje větší kontakt s praxí prostřednictvím různých projektů.
Studium informační vědy se nepřestane v příštích letech a desetiletích vyvíjet jako samostatná disciplína situovaná mezi informatikou a datovou vědou (science des données/data science). Přežití oboru nejen ve Švýcarsku ale bude záviset na tom, zda bude umět upevnit klíčovou kompetenci, tedy tvorbu metadat. To, co odlišuje informační vědu od datové vědy a informatiky, je jejich orientace na člověka – na rozdíl od oborů orientovaných na data a/nebo stroje. Právě tato orientace na člověka, „metabytost par excellence“, zaručí přežití informační vědy za předpokladu, že bude zaručena kontinuita změn.
MAKHLOUF SHABOU, Basma; NICOLET, Aurèle a PELLETIER, Élise. Master en Sciences de l’information: une opportunité d’évolution pour les professionnels de l’information de Suisse romande [Magisterské studium informačních věd: příležitost k rozvoji pro francouzsky mluvící švýcarské informační profesionály]. I2D ‒ Information, données & documents, 2021/2, č. 2, s. 21‒26. DOI: 10.3917/i2d.212.0021. Dostupné z: https://www.cairn.info/revue-i2d-information-donnees-et-documents-2021-2-page-21.htm.
V první části příspěvku autoři popisují spletitou historii jediného navazujícího magisterského studia informační vědy ve francouzsky mluvící části Švýcarska. Od roku 2012 je poskytován Vysokou školou správní v Ženevě (https://www.hesge.ch/heg) ve spolupráci s Odbornou vysokou školou západního Švýcarska; v současnosti nese název Master of Science HES-SO en Sciences de l’information (MSc IS). Obsah studia byl v poslední době několikrát pozměněn, aby budoucí informační pracovníci dobře zvládali výzvy, které je čekají. Jelikož budou pracovat v různých institucích, mají možnost studovat volitelné specializované předměty, a to nyní již od druhého semestru. Podrobnější informace o studiu lze získat na https://www.hes-so.ch/master/sciences-de-linformation.
Jestliže si firmy čím dál více uvědomují hodnotu dat, která produkují, chybí jim zdroje pro jejich zužitkování, zejména ve formě znalostí. Roste proto poptávka po nových povoláních, jež mají co do činění s daty: data scientist, data analyst nebo data engineer. Tyto kompetence se snaží navazující magisterský program rozvíjet: ke studiu jsou bez přijímacích zkoušek přijímáni absolventi bakalářského programu Informatika ve veřejné správě a v nabídce předmětů přibyly data curation (kompetence pro sběr, čištění, přidanou hodnotu a vizualizaci dat) a data science (směřující ke strojovému učení). Studenti mají také možnost seznámit se se základy datové žurnalistiky.
Práce s daty nezahrnuje pouze stránku technickou, ale i etickou a právní, zejména v souvislosti s rostoucí ochranou osobních údajů. I když cílem studia není výchova právníků, vedení školy se rozhodlo navázat spolupráci se specializovaným advokátem.
V souvislosti s hnutím otevřená věda a navazujícími předpisy na národní i evropské úrovni mohou absolventi oboru poskytnout institucím své kompetence v oblasti správy, ochrany a hodnocení informací a dat, mohou se podílet na tvorbě strategie správy dat a vzdělávat vědecké pracovníky. Absolventi jsou jednak informačními specialisty, kteří si uvědomují důležitost dobré správy dat ve vědě a výzkumu, ale i vědeckými pracovníky v případě jeden rok trvajícího výzkumného projektu. V něm dostanou na starost tvorbu rozpočtu a plánu správy dat, a nakonec ve své diplomové práci prezentují výsledky projektu.
Popisované navazující magisterské studium v informační vědě upřednostňuje interdisciplinaritu a takové kompetence, které sice s informační vědou přímo nesouvisejí, ale nyní je potřeba je do studia zahrnout. I proto jsou ke studiu přijímáni absolventi nejrůznějších bakalářských oborů.
MADINIER, Hélène; HAESEN, Stéphanie. Veille et Sciences de l’information en Suisse romande [Monitoring a informační věda ve francouzsky mluvícím Švýcarsku]. I2D ‒ Information, données & documents, 2021/2, č. 2, s. 27‒36. DOI: 10.3917/i2d.212.0027. Dostupné z: https://www.cairn.info/revue-i2d-information-donnees-et-documents-2021-2-page-27.htm.
Stejně jako v mnoha jiných regionech, i ve francouzsky mluvícím Švýcarsku mnohé podniky pojem monitoring znají, uvědomují si jeho význam a tuto metodu používají. Výsledky anket to potvrzují. Ale na druhou stranu z průzkumů vyplývá, že monitoring je prováděn neformálně a nepravidelně. Kvůli nedostatku času, odborných a finančních zdrojů a znalostí oboru je ne vždy dosahováno hmatatelných výsledků. Jen minimum z dotazovaných organizací se obrátilo na vnější poskytovatele nebo vlastní potřebné struktury a zdroje. Přesto nezanedbatelná část přiznává, že by vnější pomoc či lepší nástroje potřebovala. A to je oblast, ve které může pomoci obor Informační vědy Vysoké školy správní v Ženevě (https://www.hesge.ch/heg).
Z rešerší provedených v různých švýcarských univerzitních repozitářích a otevřených archivech vyplývá, že mezi lety 2006 až 2020 zde vzniklo 37 dokumentů týkajících se monitoringu. Jsou mezi nimi diplomové práce, preprinty, články, výzkumné zprávy. Osmnáct z nich, tedy 45 %, vzešlo z oboru informační vědy.
Pokud mluvíme o přípravě na profesionální monitorování, ve francouzsky mluvícím Švýcarsku rozlišujeme počáteční vzdělávání (bakalářské, magisterské, doktorské) a vzdělávání pokračující pro osoby zaměstnané nebo zaměstnání hledající, kteří obvykle již počáteční vzdělávání absolvovali a v oboru pracují či pracovali minimálně tři roky. Na rozdíl od Francie zde neexistuje obor věnovaný přímo monitoringu a informacím pro podporu rozhodování (Business Intelligence, BI), ale toto zaměření je nabízeno v kurzech či modulech počátečního vzdělávání, bakalářského (https://www.hesge.ch/heg) i magisterského studia (https://www.hesge.ch/heg/formations/masters/sciences-information#apercu-de-la-formation). V pokračujícím vzdělávání mohou studenti získat magisterský titul (po získání 60 kreditů), diplom (po získání 30 kreditů) nebo certifikát (po získání 10 kreditů). Placený kurz věnující se monitoringu a BI vede k certifikátu. Neotevírá se každý rok, ale na základě poptávky. Je určen v prvé řadě vedoucím pracovníkům v informačních službách, marketingu, vědě a výzkumu. Kurz je tvořen pěti moduly po dvou kreditech. Je možné absolvovat celý kurz nebo jen vybrané moduly. Věnují se metodologii, nástrojům monitoringu, strategiím, vlivu a bezpečnosti informací. V posledních letech vzrůstá poptávka po krátkých kurzech (jeden či dva dny) zaměřených na metodologii a nástroje monitoringu. Tento formát vzdělávání přináší škole cenný pravidelný kontakt s pracovníky v praxi.
Současně s rozvojem robotizace a umělé inteligence v posledních letech vyvstává otázka (ne)nahraditelnosti informačních pracovníků v monitoringu. Na rozdíl od strojů jsou specialisté schopni analýzy (poptávky, potřeb i analýzy kontextuální), profesionální práce se znalostmi a užití doplňkových nástrojů v této oblasti. Přesto organizace neusínají na vavřínech a hledají cesty, kterými by v této situaci měli profesionálové i studenti úspěšně pokračovat. Právě používání profesionálních metod a nástrojů, jež vede k lepšímu oběhu informací v organizaci, může být tím správným řešením: organizaci přinese cennou službu a poukáže na nepostradatelnost informačních pracovníků v monitoringu.
GORIN, Michel. Le monde associatif suisse dans le domaine des sciences de l’information: enjeux, défis, dynamisme! [Švýcarská sdružení v oboru informační vědy: otázky, výzvy, dynamika!]. I2D ‒ Information, données & documents, 2021/2, č. 2, s. 38‒44. DOI: 10.3917/i2d.212.0038. Dostupné z: https://www.cairn.info/revue-i2d-information-donnees-et-documents-2021-2-page-38.htm.
Podle výsledků švýcarského statistického úřadu se v roce 2019 téměř 60 % švýcarské populace angažovalo v nějakém spolku či svazu nebo nějaké sdružení podporovalo. V oboru informační vědy jsou nejvýznamnějšími spolky knihovnický Bibliosuisse (https://bibliosuisse.ch/fr/) a Svaz švýcarských archivářů (https://vsa-AAS.ch/fr/). Bibliosuisse vznikl v roce 2019 sloučením Švýcarské informační knihovny a podobné asociace veřejných a školních knihoven. Je společným mluvčím pro odborné (informační) a veřejné knihovny ve federaci. Propaguje knihovny a jejich služby ve veřejnosti a hájí zájmy knihoven ve styku s politiky a státní správou. Své členy (instituce i osoby) podporuje a doprovází v kariéře. Mimoto ve Švýcarsku existují svazy regionální či úžeji odborně zaměřené.
Bibliosuisse a Svaz švýcarských archivářů jsou rovněž zodpovědné za kvalitní počáteční vzdělávání pracovníků knihoven. Prakticky zaměřené studium trvá tři roky a navazuje na povinnou školní docházku. Pokud se absolventi rozhodnou doplnit studium maturitou, mohou pokračovat ve studiu oboru na specializovaných vysokých školách. I zde mají svazy důležitý úkol: koordinaci a zajištění komplementarity kurzů na jedné straně a dohled nad tím, aby cena kurzu netvořila bariéru vzdělávání na straně druhé ‒ někteří zaměstnanci stále očekávají, že časové i finanční investice do vzdělávání leží plně na bedrech zaměstnavatelů; ti mohou být ale velmi „šetřiví“.
Knihovní a informační svazy si jsou vědomy toho, že lobování a hájení zájmů jsou nedílnými součástmi jejich činnosti a investují do nich čím dál více energie i omezených finančních prostředků. Například Bibliosuisse se podařilo v roce 2016 zabránit „zdanění výpůjček“ v knihovnách (odvádění části poplatků, které knihovny vybírají od čtenářů, např. roční zápisné, poplatky za výpůjčky, kolektivním správcům), které mělo být zavedeno autorským zákonem. Podařilo se vyjednat, že autorské poplatky jsou místo toho hrazeny z veřejných zdrojů na úrovni jednotlivých kantonů.
Výměna informací mezi odborníky z institucí napříč obcemi a kantony je zajištěna vydáváním celostátních odborných časopisů ARBIDO (https://arbido.ch/) a Bibliosuisse Info (https://www.bibliosuisse.ch/mitglieder/bibliosuisseinfo), provozováním specializovaných webů a pořádáním odborných akcí. Členové svazů neplatí členské příspěvky pouze pro dobrý pocit sounáležitosti s odbornou komunitou. Očekávají, že se jim investice vrátí; děje se tak například v podobě nových směrnic nebo etických kodexů.
Švýcarské svazy a spolky však čelí několika výzvám. Čtyři národní jazyky jsou základní překážkou jakékoli spolkové práci, jelikož stále méně Švýcarů je bilingvních. Spolky a svazy jsou z velké části závislé na dobrovolnické práci členů, kteří by byli ochotni svůj čas a energii této činnosti věnovat. Některé z asociací proto mají o nové členy nouzi. Je jasné, že si asociace budou muset hledat nové zdroje příjmů.
Na závěr článku autor na základě svých zkušeností vyzývá informační profesionály k větší angažovanosti ve spolcích a svazech. Měli by maximálně využívat, co jim je nabízeno (účastnit se setkávání, vzdělávat se, používat směrnice a kodexy); spolupracovat s dalšími asociacemi, sdílet svoje těžkosti i úspěchy, povzbuzovat se, společně lobovat a hájit se; přímo se angažovat ve fungování spolků (ve výborech, komisích), být aktivními členy pracovních skupin, kolokvií apod. K tomu je ovšem třeba, aby zaměstnavatelé pochopili, že pokud vyhradí zaměstnanci, který má chuť se zapojit do asociace, čas pro tuto aktivitu, budou z toho těžit všichni. Na druhou stranu by tito zaměstnanci měli být ochotni věnovat i trochu ze svého vlastního volného času. Silné asociace s aktivními členy mohou zlepšit reputaci a status knihovníků, podpořit jejich profesionalitu a etické chování.
MARTY, Thomas a KÜSSOW, Jürgen. Swisscovery, un réseau et un outil unique au service des bibliothèques académiques [Swisscovery, síť a jedinečný nástroj pro univerzitní knihovny]. I2D ‒ Information, données & documents, 2021/2, č. 2, s. 45‒49. DOI: 10.3917/i2d.212.0045. Dostupné z: https://www.cairn.info/revue-i2d-information-donnees-et-documents-2021-2-page-45.htm.
Švýcarská platforma swisscovery (https://swisscovery.slsp.ch) byla uvedena do provozu na konci roku 2020. Spojuje 470 knihoven vědeckých, univerzitních nebo knihoven kulturního dědictví různých velikostí a je podporována i z národních fondů. Nahrazuje šest dříve existujících knihovních sítí a je výsledkem šestiletého úsilí patnácti univerzit, vysokých škol a knihoven.
Aby byla možná spolupráce různých knihoven v jednom systému, bylo třeba najít řešení týkající se katalogizačních norem a autoritních záznamů. Technicky je možné paralelně pracovat se soubory autorit GND (Gemeinsame Normdatei) pro katalogizaci německojazyčných dokumentů, IdREF-Rameau pro frankofonní dokumenty a Nuovo Soggetario/SBT pro dokumenty v italštině. Standardizace nebyla jednoduchá, ale výsledkem je společná katalogizace v několika jazycích.
Svým celonárodním záběrem a vícejazyčností je swisscovery unikátním příkladem spolupráce. Způsob, jakým sdružuje zdroje zúčastněných knihoven, překonává kolaborativní projekty, které dosud ve Švýcarsku existovaly. Uživatelé využívají sjednocených výpůjčních služeb
i poplatků u dokumentů, které si mohou vypůjčit z kterékoli ze zapojených knihoven. Každý dokument má přiřazen pouze jeden bibliografický záznam, na nějž je navázána celá paleta dalších služeb. Bibliografické záznamy jsou vytvářeny společně a jakákoli ze zapojených knihoven je může použít při vlastní akvizici a katalogizaci. Platforma je provozována pro tento účel speciálně vytvořenou agenturou SLSP (Swiss Library Service Platform, https://slsp.ch/en/about-slsp/), jež zajišťuje i technický dohled. Zároveň doprovází knihovny v jejich inovativních projektech.
Právní forma agentury SLSP je ve švýcarském akademickém prostředí neobvyklá, je neziskovou akciovou společností. Akcionáři jmenovaná správní rada má velký vliv na rozvoj a směřování sítě. Dříve byly švýcarské knihovní sítě buď cele financované státní správou, a tedy závislé na aktuální politické podpoře, nebo se jednalo o konsorcia institucí, kdy rizika plynoucí z velkých investic ležela obvykle na bedrech jediné velké univerzitní knihovny. Nyní nese rizika agentura a investice jsou zabezpečeny. Navíc byla zvolena zvláštní forma financování, ve švýcarském univerzitním světě dosud nepoužitá. Kromě poměrně nízkého základního kapitálu poskytlo 15 akcionářů agentuře půjčku ve výši více než 10 milionů švýcarských franků (přibližně 9,1 milionu EUR), která má být splacena během následujících 10 let. Další zdroje plynou z národních akademických fondů (švýcarská konference rektorů, swissuniversities).
Součástí sítě jsou i malé knihovny se specializovanými fondy. Pro ně agentura SLSP zajišťuje správu a konfiguraci systému a některé další úkony, které velké knihovny vykonávají samy. Zapojení institucí různých velikostí a zaměření do jediné sítě tvoří sílu swisscovery. I do budoucna bude agentura SLSP rozšiřovat paletu služeb a do sítě budou přijímány nové instituce. Dojde k rozšíření dostupných sbírek a zvýšení počtu uživatelů.
ERKEN, Benoit a PRONGUÉ, Nicolas. Un système de gestion de bibliothèque Open Source et une complicité helvético-belge: RERO ILS [Otevřený systém pro správu knihoven a švýcarsko-belgická spolupráce: RERO ILS]. I2D ‒ Information, données & documents, 2021/2, č. 2, s. 50‒55. DOI: 10.3917/i2d.212.0050. Dostupné z: https://www.cairn.info/revue-i2d-information-donnees-et-documents-2021-2-page-50.htm.
RERO ILS je otevřený software pro správu knihoven (ILS – Integrated Library System, https://bib.rero.ch). Opírá se o vícejazyčnou službu MEF (Multilingual Entity Fail), která pracuje s entitami (autoritami) pocházejícími z různých mezinárodních rejstříků (především německého GND – Gemeinsame Normdatei a francouzského IdRef – Identifiants et référentiels). Je výsledkem spolupráce mezi dvěma partnery: švýcarským projektem RERO+ a Katolickou univerzitou v Lovani (Belgie).
RERO+ je centrum služeb pro knihovny sídlící ve švýcarském městě Martigny (https://www.rero.ch). Kromě projektu RERO ILS, do něhož je ve Švýcarsku zapojeno asi šedesát knihoven, nabízí tato nadace také služby pro archivy. Katolická univerzita v belgické Lovani (https://uclouvain.be) je součástí konsorcia BORéAL, v němž spolupracuje se dvěma dalšími belgickými univerzitami. Zástupci partnerů ze dvou různých zemí nyní tvoří jeden vývojový tým, jehož členové se pravidelně na dálku scházejí. Na jejich pracovní metody lze nahlédnout ze čtyř perspektiv:
Jako metoda vývoje byla zvolena populární tzv. agilní metodika Scrum (rozdělení velkých a složitých projektů na malé úkoly, které jsou rychleji splnitelné, důraz na komunikaci v týmu a na samoorganizaci týmu, pozn. red.), kterou si tým podle svých zkušeností a potřeb přizpůsobil. V první fázi se na projektu podíleli specialisté z knihovního prostředí a vývojáři IT. Spolupráce na projektu RERO ILS hranice mezi povoláními rozmělnila, až vznikly smíšené profily. I tento aspekt celý projekt obohacuje.
Otevřenost je základním kamenem projektu, je viditelná na všech úrovních: většina specifikací je online přístupná v backlogu na platformě Taiga, kde je k nahlédnutí i tabulka aktuálních úkolů pro každého člena týmu. Zdrojový kód je volně k dispozici via Github. Samotný software je volně přístupný na stránce demoverze.
Vývojářský tým si brzy osvojil nástroje spolupráce na dálku. Díky tomu byl tým připraven i na omezení způsobená pandemií covid-19.
Asi dva roky po zahájení projektu bylo jasné, že do procesu vývoje je třeba přizvat knihovníky. Již předtím měly všechny knihovny, s nimiž se v projektu do budoucna počítá, možnost průběžně zkoušet otevřené demoverze systému, nyní byla použita skutečná data z knihoven z obou zemí. Tímto krokem byly vyřešeny problémy a doplněny chybějící funkcionality, ale hlavně byl představen a použit participativní přístup. Knihovníci byli zároveň včas připravováni na nelehkou změnu softwaru.
Autoři v závěru příspěvku uvádějí, že v době vzniku textu (rok 2021) byl RERO ILS v podstatě novým systémem, jenž ještě nenabízel takovou škálu funkcí, jakou mohly tehdy nabídnout jiné zavedené systémy. Vývoj ale nekončí. I do dalších fází a zlepšování jsou zahrnuty knihovny. Budou brány v potaz potřeby konečných uživatelů i knihovníků a vývojářský tým z obou zemí bude aktivně pracovat na dalším rozvoji systému a integraci nových zainteresovaných knihoven.
VOISARD, Laurent. Bibliomedia, une actrice majeure de la mutualisation et de la mise en réseau des bibliothèques publiques suisses [Nadace Bibliomedia, důležitý hráč v oblasti vzájemné pomoci a spolupráce švýcarských veřejných knihoven]. I2D ‒ Information, données & documents, 2021/2, č. 2, p. 56‒67. DOI: 10.3917/i2d.212.0056. Dostupné z: https://www.cairn.info/revue-i2d-information-donnees-et-documents-2021-2-page-56.htm.
Švýcarská nadace Bibliomedia (https://www.bibliomedia.ch/de) byla založena roku 1920 na pomoc právě vznikajícím veřejným knihovnám. Od začátku své existence je podporovaná ze státních prostředků. Jako jediná národní instituce pro veřejné knihovny je přítomna ve všech třech hlavních jazykových oblastech se svými „zdrojovými knihovnami“ ve městech Lausanne (francouzsky mluvící), Soleure (německy mluvící) et Biasca (italsky mluvící část). Od počátku spolupracuje se školami, a i jinými cestami podporuje vzdělávací proces. Během prvních šedesáti let se zaměřovala na doplňování knihovních fondů veřejných knihoven s cílem pozvednout intelektuální, morální i odbornou úroveň pracujících tříd a předcházet prohlubování sociálních nerovností.
S narůstající migrací nastává v 80. letech změna: je potřeba knihovnám pomoci s doplňováním fondů v cizích jazycích. Protože bylo nutné dostatečně zajistit všechny hlavní jazyky migrantů, byl zvolen formát výměnného fondu. Zpočátku se jednalo o španělštinu, portugalštinu, turečtinu a angličtinu, později o jazyky zemí bývalé Jugoslávie (chorvatština, srbština, albánština) a v poslední době o jazyky národností geograficky vzdálenějších – nemalý zájem je o dokumenty v tamilštině a arabštině. Jako reakce na velkou migrační vlnu roku 2015 byl zahájen projekt Willkommen, určený knihovnám, na které se začaly obracet vlny migrantů z celého světa. Byla navázána spolupráce s migračními centry a nabídnuty učebnice, slovníky a hry k osvojení základů jazyků přijímající země. Projekt byl již ukončen, dokumenty zařazeny do knihovních fondů a dále pomáhají s adaptací nově příchozích.
Půjčování tištěných knih bylo od roku 1920 hlavní myšlenkou projektu. Postupem času došlo přirozeně k vývoji poptávky a knihovny začaly nabízet i specificky zaměřené fondy: kromě cizojazyčných se jedná o dokumenty psané velkými písmeny či zjednodušenou četbu. Fondy projektu Bibliomedia jsou určeny všem věkovým kategoriím čtenářů a knihovnám všech velikostí; těm malým velmi usnadní práci. Knihovny si mohou vypůjčit soubory od 10 do 3500 dokumentů až na dobu jednoho roku.
S finanční podporou státu byla v listopadu 2014 zveřejněna platforma pro půjčování elektronických knih s názvem e-bibliomedia. Knihovny, jež se rozhodly se zapojit, mohou svým dospělým a dospívajícím uživatelům nabídnout výběr převážně z beletrie a dokumentů ve francouzštině, angličtině a španělštině. Každoročně do projektu finančně přispívají v závislosti na svém akvizičním rozpočtu, vybrané peníze slouží k úhradě licenčních poplatků. Od roku 2020 e-bibliomedia nakupuje audioknihy s možností simultánního přístupu, přičemž knihovny mohou podávat návrhy na nákup těchto zvukových knih prostřednictvím elektronického knihkupectví Feedbooks (https://market.feedbooks.com/).
Dalším projektem je experimentální Laboratoř (Laboratoire des bibliothèques). Nabízí celou škálu příkladů kulturních aktivit a nástrojů jako pomoc knihovnám při organizaci nejrůznějších akcí. Cokoli, co je v rámci projektu Bibliomedia vytvořeno a nabízeno, mohou knihovny bezplatně použít. Populární akcí je předčítání dětem (školním třídám) profesionálními herci přímo v knihovnách. V rámci školního projektu následuje diskuse nad obsahem textu. Knihovna může také začít pracovat s takovou institucí, jejíž uživatelé (zatím) nejsou typickými návštěvníky knihovny (nemocnice, věznice). Herec se promění v jakousi živou knihovnu a hlasitě předčítá z fondů zjednodušené četby. Na webu Bibliomedia jsou k dispozici další nápady využitelné v knihovnách jako například kvalitní pracovní listy pro literární dílny a dílničky, katalog nápadů pro rozvoj knihoven, kanál youtube, kde lze zhlédnout přednášky a školení.
Z Laboratoře vzešel také projekt vytvoření sbírky Zjednodušené četby, která nabízí přes 900 tištěných a zvukových knih. Veřejné knihovny mohou do svých fondů zařadit formát, který ocení nejstarší čtenáři, hendikepovaní, dyslektici nebo ti, kdo se (v daném jazyce) teprve učí číst. Knihovny obdrží i praktického metodologického průvodce, jak tyto fondy nejlépe čtenářům přiblížit.
Od roku 2008 dostává každý novorozený švýcarský občánek kufřík se dvěma obrázkovými dětskými knížkami v němčině, francouzštině nebo italštině, podle územní příslušnosti. Rodiče k němu obdrží průvodce v 16 jazycích a na internetu si mohou stáhnout překlady těchto knížek (nabízí se 30 jazyků). Akce je součástí národního projektu Narozen, aby četl (Né pour lire – Buchstart – Nati per leggere – Naschì per leger), na kterém se podílí i nadace Bibliomedia (pozn. red.: přehled darovaných titulů za 15 let trvání projektu viz https://www.nepourlire.ch/storage/Mn95H99w7nsAC7B4bCo14DL7Zf4NxKpeaLixrJO3.pdf).
Ke stému výročí vzniku nadace v roce 2020 byl vydán katalog s nápady na inovace ve veřejných knihovnách. Byla zveřejněna výzva k podávání inovativních projektů. Tímto způsobem byly knihovny povzbuzovány ke změnám a na této cestě doprovázeny. Ze sta přihlášených projektů jich bylo vybráno a finančně podpořeno 22. Všechny jsou v závěru článku stručně představeny.
