Když se digitální svět potká u jednoho stolu

Mediální vzdělávání jako prostor pro setkávání

Kateřina Lukaničová / Transitions

Co se stane, když se u jednoho stolu sejdou knihovník, student, senior, rodič a učitel? Možná se neshodnou na tom, které zprávě věřit, co už je podvod nebo zda lze poznat obrázek vytvořený umělou inteligencí. Právě ale z odlišných názorů může vzniknout skvělá diskuse.

Desková hra “Člověče, neklikej!” se opírá o situace z digitálního světa, odehrává se však zcela offline. Lidé sedí naproti sobě, házejí kostkou, posouvají figurky a mluví spolu. Bez displeje mezi nimi, bez komentářů anonymních uživatelů a bez algoritmu, který rozhoduje, co komu ukáže. Jen tady a teď. A právě takové chvíle nám dnes možná trochu chybějí.

Na internetu se každý pohybujeme v trochu jiném prostředí. Vidíme jiné příspěvky, sledujeme jiné lidi a máme za sebou jiné zkušenosti. To, co jednomu připadá jako zjevný podvod, může druhý považovat za běžnou nabídku. Co jednoho rozčílí, nad tím se jiný jen pousměje. U společného stolu se tyto rozdílné světy na chvíli potkají.

Hra, která nezačiná poučováním

Když se mluví o mediální gramotnosti, často přicházejí na řadu velká slova: dezinformace, manipulace, polarizace, kybernetické hrozby. Jsou důležitá, ale také únavná. Mohou vyvolávat dojem, že digitální prostředí je minové pole a člověk potřebuje odborníka, který ho jím bezpečně provede.

V Transitions se snažíme začít jinde: u zvědavosti a každodenní zkušenosti. Člověče, neklikej! využívá princip hry, kterou zná téměř každý. Na herním plánu se ale místo obyčejného čekání na šestku objevují situace z online života – zpráva o nedoručeném balíku, překvapivý titulek, neobvyklá fotografie, podezřelá nabídka nebo obsah vytvořený umělou inteligencí.

Nejcennější chvíle nepřichází nutně tehdy, když někdo rychle řekne správnou odpověď. Přichází ve chvíli, kdy se hráči zastaví a jeden se druhého zeptá: Proč si to myslíte? Podle čeho jste to poznal? Stalo se vám někdy něco podobného? Z otázky na kartičce se stává rozhovor, ve kterém se propojují zkušenosti lidí různého věku i profesí.

Nejde jen o to, kdo zná odpověď

Mediální vzdělávání se někdy podobá testu: poznáte, co je pravda a co lež? Jenže skutečný život většinou nenabízí tři přehledné možnosti, z nichž je právě jedna správná. Často rozhodujeme ve spěchu, s neúplnými informacemi a pod vlivem emocí. A někdy odpověď jednoduše neznáme.

Hra dovoluje tuto nejistotu přiznat. Nemusíme předstírat, že máme jasno, ani se stydět za to, že jsme někdy naletěli. U herního stolu lze situaci bezpečně prozkoumat, vyslechnout jiný pohled a třeba svůj názor změnit. Nejde o souboj těch, kteří se na internetu vyznají, s těmi, kteří se teprve učí. Každý může do rozhovoru přinést něco jiného.

Senior může znát přesvědčovací taktiku z doby dávno před sociálními sítěmi. Student může ukázat, jak se podobný princip proměnil na TikToku. Knihovník přidá zkušenost s hledáním zdrojů, rodič s rodinnými skupinami a učitel s otázkami, které slýchá od žáků. Role se přirozeně střídají: jednou něco vysvětluji já, za chvíli se učím od člověka naproti.

Satrší lidé nejsou jen cílová skupina

Hra Člověče, neklikej! původně vzniká především pro práci se staršími dospělými. Od začátku však nechceme seniory vnímat jen jako příjemce pomoci. Jsou nositeli zkušeností, znalostí a paměti, kterou může společný rozhovor zpřístupnit ostatním. Při testování hry proto nejsou pouze hráči. Svými reakcemi, připomínkami a příběhy spoluutvářejí její další podobu.

Ukazuje se také, že otázky nepatří jedné generaci. Falešná zpráva může přijít komukoli. Tlak na rychlou reakci, silný titulek nebo dokonale upravený obraz působí na mladé i starší, jen se s nimi každý setkává jinde. Mezigenerační skupina proto není překážkou, ale předností. Rozdílnost zkušeností udržuje rozhovor v pohybu.

Knihovna jako místo, kde můžeme být spolu

Právě knihovny mohou podobným setkáním nabídnout přirozené zázemí. Jsou jedním z mála míst, kam lze přijít bez nutnosti něco koupit a kde vedle sebe mohou sedět lidé, kteří by se jinak možná nepotkali. Knihovny mají důvěru svých komunit a dokážou propojit informace, vzdělávání i obyčejnou lidskou blízkost.

Hra do tohoto prostředí přináší téma digitálního světa, ale nenutí účastníky zůstat v něm. Naopak je na chvíli vrací ke společnému stolu. Internet je námětem rozhovoru, nikoli jeho prostředníkem. V době, kdy spolu často komunikujeme prostřednictvím obrazovek, je i toto samo o sobě důležitou zkušeností.

Mediální gramotnost jako společná činnost

Člověče, neklikej! vzniká v návaznosti na několik evropských projektů, které hledají hravé a zapojující cesty k mediálnímu vzdělávání starších lidí. Český tým Transitions hru dále vyvíjí a testuje se seniory, knihovníky i dalšími vzdělavateli. Její finální podoba se teprve rodí – stejně jako dobrý rozhovor vzniká postupně a s lidmi, kterým je určena.

Možná tedy lekce mediální gramotnosti nemusí vždy začínat prezentací o hrozbách. Může začít rozloženým herním plánem, kostkou a otázkou, nad níž se lidé na chvíli zastaví. Ne proto, aby zjistili, kdo z nich ví nejvíc, ale aby si navzájem lépe porozuměli. A možná je právě to jedna z nejdůležitějších dovedností, které dnes potřebujeme.

O projektu a organizaci

Transitions je nezisková organizace se sídlem v Praze, která se věnuje mediálnímu vzdělávání, podpoře nezávislé žurnalistiky a občanské angažovanosti. Programy pro seniory propojují témata dezinformací, online bezpečnosti, umělé inteligence a mezilidské komunikace. Projekt je spolufinancován Evropskou unií. Pokud máte zájem uspořádat podobné setkání nebo se jen chcete dozvědět víc, napište nám na e-mail Tereza.Baubinova@tol.org. Více vzdělávacích materiálů najdete na některé z našich projektových stránek, například: levelup.fundacionmaldita.es/cz/ nebo www.wearesum.eu/.