Inspirace ze 7. ročníku International Istanbul Lubrary Staff Week na Koc University
Renáta Krejčí Salátová / Knihovnický institut Národní knihovny ČR
Ve dnech 11.–15. května 2026 hostila knihovna Suna Kıraç (Suna Kıraç Library) při univerzitě Koç (Koç University) v Istanbulu sedmý ročník knihovnického týdne (International Istanbul Library Staff Week), tentokrát s mottem Rethinking Higher Education and Libraries in the Age of AI (Přehodnocení vysokoškolského vzdělávání a knihoven v éře umělé inteligence). Do Istanbulu přijelo přibližně třicet knihovníků z evropských zemí, Ázerbájdžánu, Libanonu a Gruzie, aby sdíleli zkušenosti s proměnou knihovnické práce v době generativní umělé inteligence.
Foto 1 Účastníci Erasmu
Hostitelská Suna Kıraç Library má pět poboček ve třech tureckých městech a ústřední knihovnu. Její čtyřpatrová budova nabízí klasické studovny, místnosti pro individuální i skupinovou práci a otevřené pracovní zóny. O více než deset tisíc uživatelů se stará 39 zaměstnanců spolu s dvaceti placenými studenty-dobrovolníky, kteří jsou vybíráni vždy na začátku akademického roku.
Foto 2 Koç University
Foto 3 Suna Kıraç Library
První dva dny patřily prezentacím účastnických institucí a praktickým workshopům zaměřeným na práci s AI. Následující přednášky a diskuse se věnovaly digitálním sbírkám, automatizaci metadat, AI gramotnosti, tématu AI a její rizika, čtecím robotům, převodu lístkových katalogů i tvorbě digitálních výstav atd.
Foto 4 Učebna v Suna Kıraç Library
AI v digitálních sbírkách
Jedním z témat byla činnost Suna Kıraç Library na poli digitalizace (https://librarydigitalcollections.ku.edu.tr/en/), která představuje digitální platformu zpřístupňující jak speciální sbírky, tak digitalizované i původem digitální (e-born) dokumenty, například rukopisy, fotografie, noviny, mapy, plakáty, pohlednice, závěrečné práce a audiovizuální zdroje, a zajišťující jejich dlouhodobé uchování, dohledatelnost a zpřístupnění. V prezentaci bylo řečeno, že digitální archivace nepředstavuje pouze samotné skenování, ale zahrnuje tvorbu a správu metadat, migraci formátů, kontrolu kvality, dokumentaci provenience a průběžné zajišťování dlouhodobé ochrany digitálních objektů.
V digitální archivaci lze s pomocí AI automatizovat tvorbu metadat, rozpoznávání textu (OCR – Optical Character Recognition), analyzovat obrazový obsah, přiřazovat věcná hesla nebo podpořit vícejazyčné vyhledávání. Jsou zde ovšem i rizika: ochrana osobních údajů a autorských práv, algoritmická zaujatost, nepřesné výstupy, závislost na komerčních platformách či vysoké výpočetní nároky.
Čtyři zásady práce s AI
Významným metodickým východiskem prezentovaným v průběhu programu byl model 4D, který poskytuje praktický rámec pro odpovědné a kontrolované využívání AI v informačních profesích.
4D zahrnuje principy delegování, popisu, rozlišování a důslednosti. Delegování představuje vědomé rozhodnutí o tom, které úkoly je vhodné svěřit AI a které musí zůstat v odpovědnosti člověka. Popis vychází z potřeby zadávat AI jasné, strukturované instrukce. Rozlišování znamená kritické posouzení výstupů AI z hlediska přesnosti, relevance a možných zkreslení. Konečná odpovědnost za využívané či zveřejňované výstupy zůstává vždy na člověku.
Pravidla a odpovědnost
Další významnou částí programu bylo téma institucionálního řízení umělé inteligence (AI governance), tedy soubor pravidel s odpovědností, které organizaci umožňují AI zavádět, spravovat, kontrolovat a využívat v souladu s právními, etickými a provozními požadavky. Bez odpovídajícího dohledu může AI přinášet právní, reputační i provozní rizika – od porušení ochrany osobních údajů a diskriminačních výstupů až po oslabení důvěry zaměstnanců a uživatelů.
Diskuse: co mohou knihovny udělat?
Bylo doporučeno zejména zpracování interních zásad používání AI, systematické vzdělávání zaměstnanců, kontrola používaných nástrojů, klasifikace dat před jejich použitím v systémech AI a jasné a srozumitelné informování uživatelů o tom, kdy a jak jsou nástroje AI využívány. Součástí diskuse byla rovněž regulatorní rovina využívání AI, zejména dopady evropské legislativy a související povinnosti organizací poskytujících služby uživatelům v Evropské unii. Zdůrazněna byla potřeba systematicky rozvíjet gramotnost zaměstnanců v AI, věnovat zvýšenou pozornost oblastem s vyšší mírou rizika, jako je například využití AI v personálních procesech, a průběžně posuzovat dopady nasazovaných nástrojů na ochranu dat, dále transparentnost a odpovědnost instituce.
Jako inspirace byl vysvětlen třístupňový model Koç University, který dělí nástroje AI podle rizika do tří úrovní, a to na bezpečné institucionální nástroje, kontrolovaně použitelné externí služby a veřejné platformy vhodné pouze pro práci s veřejně dostupnými informacemi.
Roboti podporují čtení
V rámci programu byl představen rovněž doktorandský výzkum zaměřený na využití „čtecích robotů“ v každodenním životě, zejména při podpoře dětského čtenářství. Prezentované poznatky ukázaly, že společné čtení může dětem poskytovat podpůrné a podnětné prostředí pro rozvoj jazykových a sociálních dovedností. Bylo zjištěno, že roboti mohou v určitých situacích fungovat jako trpěliví a nehodnotící partneři pro čtení, což může být přínosné zejména pro děti, které nemají pravidelnou podporu při čtení v domácím prostředí.
Digitalizace lístkových katalogů
Další představený projekt byl zaměřen na digitalizaci tradičních lístkových katalogů a jejich převod do podoby využitelné v moderních digitálních knihovních systémech. Bylo poukázáno na skutečnost, že staré lístkové katalogy často nejsou včleněny do současných digitálních katalogů, a přestože bývají digitalizovány ve formě obrazových kopií, zůstávají pro uživatele obtížně využitelné. Tento stav omezuje dohledatelnost dokumentů ve fondech, snižuje využívání tištěných materiálů a komplikuje meziinstitucionální spolupráci. Navržené řešení spočívalo ve využití nástrojů AI pro převod obrazu na text, automatizovanou extrakci metadat a vytváření exemplářových záznamů v digitálním katalogu. Cílem bylo zlepšit možnosti vyhledávání, zvýšit dostupnost a viditelnost fondů a současně posílit odborné kapacity v oblasti HTR (Handwritten Text recognition – rozpoznávání rukopisu), zpracování metadat a automatizovaných workflow.
AI gramotnost ve výuce
Samostatná část programu byla věnována rovněž AI gramotnosti ve vysokoškolském vzdělávání. Z prezentovaných poznatků vyplynulo, že gramotnost v oblasti AI zahrnuje nejen technické porozumění nástrojům umělé inteligence, ale také schopnost kriticky hodnotit jejich výstupy, rozumět jejich společenským dopadům a etickým rizikům a smysluplně je začleňovat do vzdělávacího procesu. Bylo zdůrazněno, že generativní AI již významně proměňuje humanitní a sociální vědy, a to jak z hlediska výzkumných metod, tak z hlediska výuky a očekávaných kompetencí absolventů. Současně však přetrvává výrazná mezera mezi reálným používáním nástrojů AI studenty a jejich schopností tyto nástroje kriticky vyhodnocovat. Jako vhodný přístup bylo identifikováno začlenění AI gramotnosti přímo do existujících oborových kurzů, nikoli jako oddělené tematické oblasti. Představený výukový model ukázal, že AI gramotnost lze systematicky rozvíjet prostřednictvím strukturovaných modulů založených na debatě, argumentaci a aktivní práci studentů s konkrétními situacemi. Navíc studenti humanitních a sociálních věd již mají předpoklady pro rozvoj těchto kompetencí, zejména schopností kritické analýzy, etického uvažování, interpretace kontextu a citlivosti vůči společenským nerovnostem. Tyto obory tak mohou představovat vhodné prostředí pro systematické budování AI gramotnosti.
Digitální výstavy
Závěrečná tematická část byla věnována přechodu od fyzických archivů k digitálním výstavám a širším souvislostem digitalizace kulturního dědictví. Digitalizace podporuje výzkum a vzdělávání, chrání fyzicky ohrožené materiály a zpřístupňuje je širšímu publiku. Vedle archivních principů provenience a původního uspořádání je třeba řešit výběr materiálů, obrazové standardy, metadata, OCR a HTR, kontrolu kvality i dlouhodobou udržitelnost. U digitálních výstav je stejně důležitá přístupnost, srozumitelnost a promyšlený příběh. Další rozvoj mohou přinést sémantické vyhledávání, participativní archivy, propojená data a objevování obsahu podporované umělou inteligencí.
Odbornost rozhoduje
AI může knihovnám pomoci zpřístupnit i skryté fondy, urychlit rutinní procesy a nabídnout nové formy vzdělávání. Žádný z představených projektů se však neobešel bez kvalitních metadat, znalosti kontextu, kontroly výstupů a jasně určené odpovědnosti. Právě v tom spočívá nezastupitelná role knihovníků a dalších informačních profesionálů. Nejdůležitějším závěrem proto není otázka, zda AI v knihovnách používat, ale jak ji používat bezpečně, transparentně a smysluplně. Instituce, které propojí technologické možnosti s odborným úsudkem, průběžným vzděláváním a respektem k uživatelům, mohou z proměny vytěžit nejvíce – aniž by ztratily důvěru, na níž jejich služby stojí.
Program doplnily návštěvy istanbulského Muzea literatury a knihovny Ahmeta Hamdiho Tanpınara https://ahtem.kutuphane.gov.tr/# a rozsáhlé knihovny Rami https://ramikutuphanesi.gov.tr/en
Foto 5 Knihovna Rami
Foto 6 Muzeum literatury a knihovna Ahmeta Hamdiho Tapinara
