Information for libraries

  • na webu

Visual

Nacházíte se zde: Úvod Archiv Mimořádné číslo 2016 Historie a současnost Rozhovor s Filipem Šírem a Ivou Horovou na téma udělení ceny konference Inforum

Rozhovor s Filipem Šírem a Ivou Horovou na téma udělení ceny konference Inforum

Co pro vás znamená udělení ceny Infora?

FS: Pro mě osobě moc a to z jednoho prostého důvodu: že to, co děláme, dává smysl. Vize, nápady, práce s kolegy. Je to poděkování od kolegů z oboru jak za odvedenou práci, tak za myšlenku a snahu něco v rámci zvukových dokumentů prostřednictvím Virtuální národní fonotéky změnit.

IH: Je pro mne potvrzením toho, že VNF (Virtuální národní fonotéka, pozn. redakce) není efemérním a nepromyšleným nápadem, či nafouknutou bublinou, která za chvíli splaskne nebo dokonce přinese potíže či ostudu. Je pro mne určitě potvrzením toho, že naše práce dává smysl, že přináší lidem užitek, že stojí za to se poprat s nepříznivými podmínkami a jít za naší vizí i přes všechny překážky, s nimiž se zatím musíme potýkat.

Můžete popsat stručně projekt?

FS: Budu citovat sám sebe ze stránek portálu. Virtuální národní fonotéka má za cíl informovat o existenci, místě uložení a podobě daného zvukového dokumentu. To je asi to hlavní, co by měl vědět uživatel či laik o tomto projektu. A tedy ještě si uvědomit, že zvukové dokumenty nejsou jen magnetofonové kazety či kompaktní disky nebo MP3 hudba.

IH: Projekt si klade za cíl na jednom místě – tj. nyní mluvíme pouze o portálu VNF - shromáždit co největší penzum informací o existenci, podobě a stavu zvukových dokumentů na území České republiky, ať jsou uloženy v jakékoliv instituci či dokonce v soukromých rukách a umožnit tak zájemcům zjistit, zda a jak se k dané zvukové nahrávce lze dostat. Kromě této primárně informační hodnoty také vytváří základnu pro následnou digitalizaci, protože bez centrální evidence ji nelze provádět koordinovaně. A nakonec jeho silnou stránkou je integrace a spolupráce mezi institucemi a resorty, kde to doposud vůbec není obvyklé. Tím větší je komplexnost tohoto nástroje.

Perspektivy projektu?

FS: Snad můžeme napsat, že doufáme v dlouhou životnost portálu. Větší množství nasbíraných dat ale závisí na další osvětové činnosti. Dále poukazujeme na to, že zvukové dokumenty musí být prvotně zaevidovány nejen v knihovnách, neb se bavíme o mezioborovém a nadnárodním projektu, tedy o elektronickém informačním zdroji pro všechny uživatele v ČR a v zahraničí. To je strašně důležité zmínit, neboť někteří si neuvědomují, kam až obsah a význam portálu sahá. Shrnuto, perspektivy projektu jsou nejen ve větším objemu kvalitních dat, ale také v jejich dlouhé životnosti, v mezioborovosti a ve vytvoření vstupní brány pro prezentaci v zahraničí.

IH: Pokud jde o samotný portál, jeho další rozvoj – ať již rozšiřování spektra spolupracujících institucí či nových funkcionalit – je především otázkou finančního zabezpečení, které bohužel v současné době citelně chybí. Konkrétní plány, jak je třeba portál dále rozvíjet máme, ale nelze je dělat „na koleně“. Projekt však musíme vnímat v širší perspektivě: nejde jen o vlastní portál, protože podmínkou jeho komplexnosti je kvalitní evidenční základna primárních zvukových dokumentů. A ta u nás v ČR dosud značně zaostává. Řada sbírek není podchycena ani základním způsobem. Proto současně stále probíhá průzkum a sběr informací, na jehož základě bude možné si teprve udělat reálnou představu o šíři a obsahu našeho zvukového kulturního dědictví a o tom, co z něj je unikátní a je třeba ho uchránit pro budoucí generace.

Slabá místa projektu?

FS: Ač se to nezdá, je tam stále mnoho slabých míst: malý tým řešitelů, malý tým technické podpory, nedostatečné finanční zázemí, to jsou hlavní a pro mě zásadní otázky, jejichž zlepšení by umožnilo urychlit a usnadnit posun projektu žádoucím směrem. Samotnou kapitolou je velmi malá propagace nejen ve sdělovacích prostředcích, ale to je problém většiny projektů a většiny paměťových institucí, neumí propagovat jednoduše a přímočaře. Chybí nám propagační materiály, doteď jsem já jak v České republice, tak i v zahraničí rozdával placky a samolepky ,,ze své kapsy”, ale to k tomu patří. Pokud to člověk dělá od srdce a potřebuje se v danou chvíli někam posunout, není co řešit.

IH: Těch je bohužel poměrně dost. Především jde o velmi malý tým aktivně spolupracujících lidí. Nadšenci, kteří se práci na projektu věnují převážně dobrovolně, ve stávajícím složení nemohou pokrýt celou rozsáhlou oblast souvisejících okruhů a problémů, ať už jde o propagaci a osvětu, o vytváření a implementaci metodik. Ale chybí pracovní kapacity také na zpracovávání fondů na profesionální úrovni a na profesionální digitalizaci, na výchovu mladé generace odborníků, či na prosté udržování chodu portálu tak, aby fungoval 24 hodin denně bezchybně. Samozřejmě toto vše souvisí nejen s malým počtem ochotných a schopných osob, ale také s možností jejich práci finančně ohodnotit. A finance chybí i na vlastní digitalizaci.

Spočítáte, kolikrát jste o tomhle tématu přednášeli?

FS: Praha, Brno, Olomouc, Slovensko, Litva, Francie, Španělsko, Spojené státy americké, Jihoafrická republika. Evropa, Afrika, Amerika. To už je docela pěkný přehled zemí a kontinentů, že?

IH: Budu počítat jen za poslední dva roky, kdy se práce na projektu účastním: bylo to 14 příspěvků na 11 konferencích či seminářích v ČR, a do konce roku 2016 půjde o účast na 6 mezinárodních konferencích, kde máme 10 prezentovaných příspěvků, poster a dokonce i tutorial.

Kolik celkově vyšlo článku do této doby (tj. do 1. 6. 2016)?

FS: Docela dost. Pokud si představíme publikační činnost MZK, tak jsme společně s kolegyní Horovou a dalšími kolegy za celý rok 2015 vyprodukovali dle oficiální výroční zprávy MZK ⅓ všech článků. Je jich ale o něco více, ne všechny byly prezentovány formou oficiálního dokumentu. A to máme pouze rok 2015. V roce 2014, a pokud si dobře pamatuji tak i 2013, jsme měli jak recenzované odborné články, tak články ve sbornících či odborných periodikách v ČR i zahraničí. Přidejme publikaci o československé gramofonové firmě ESTA v roce 2014, nově za pár týdnů vycházející publikaci o zvukovém průmyslu na území v Českých zemí 1900-1946 a dostaneme celkový obraz o naší publikační činnosti, která ovšem zdaleka není jen o Virtuální národní fonotéce.

IH: Za poslední dva roky bylo zveřejněno 9 článků a návrh Koncepce pro ochranu, zpřístupňování a digitalizaci zvukových dokumentů v ČR. Členové týmu VNF sami uspořádali a vedli 4 semináře, dalších 6 plánujeme.

Plány do nejbližší budoucnosti?

FS: S Virtuální národní fonotékou? Vylepšit, naplnit, expandovat. Stále to opakuji dokola, VNF není jen o knihovnách, ale o mezioborovém propojení různých institucí. To je na tom to zajímavé. Respektive to je ta výzva, která je před námi.

A plány kolem problematiky zvukových dokumentů? Hodně osvětové činnosti, kterou je potřeba dále šířit. V neposlední řadě najít silnou instituci, která s námi bude koncepčně pracovat nad touto problematikou a která dokáže získat finance i přinést něco navíc do samotného portálu Virtuální národní fonotéky. Bohužel, Národní zvukový archiv zde asi nepostavíme.

IH: V tomto roce v rámci projektu VISK 1 bychom měli do ČR přinést jednu ze základních zahraničních metodik: přeložíme a vytvoříme intepretaci k normě tzv. TC 03 (Safeguarding the Audio Heritage: Ethics, Principles and Preservation Strategy), jejíž součástí bude také terminologie, která je u nás dosud zcela „neoraným polem“. Dále uspořádáme několik vzdělávacích seminářů v krajských knihovnách, kde se budeme snažit přesvědčit knihovny, aby pátraly po dalších sbírkách zvukových dokumentů a hlavně, aby se odhodlaly podat si projekty, které jim pomohou tyto dokumenty zpracovat a případně následně zdigitalizovat. Kromě toho máme řadu dalších plánů jak v oblasti rozvoje VNF, tak také ve spolupráci se zahraničním. O tom však ví více Filip.

Za rozhovor děkuje Renata Salátová

01.09.2016




Vyhledávání
Proměny Klementina ve fotografiích

Termín: od 5. 8. 2024

Místo: Hala služeb, Národní knihovna ČR, Klementinum 190, Praha 1

Vybrané fotografie zachycují podobu Klementina od konce 19. století do cca poloviny 20. století. Vyprávějí dávno zapomenuté příběhy, připomínají místa, která zanikla nebo v souvislosti s přestavbou Klementina pro potřeby tehdejší Veřejné a universitní knihovny změnila svou podobu.

Nitky vzpomínek

Osudy žen v Gulagu

Termín: 27. 11. 2024 - 31. 1. 2025

Místo: výstavní chodba přízemí, Národní knihovna ČR, Mariánské nám. 190, Praha 1

Do černého

Konference Do černého

Termín: 20. 1. 2025

Místo: Městská knihovna v Praze, Mariánské náměstí

DoCerneho_2025.jpg

Lublaňský manifest o čtení

Lublaňský manifest o čtení, český překlad

plný text