Národní strategie digitalizace novodobých knihovních fondů

Mgr. Bc. Michaela Bežová, Mgr. Vojtěch Halama / Oddělení koordinace postupů správy a reformátování knihovních fondů, Národní knihovna České republiky¹

Digitalizace knihovních fondů v České republice běží na plné obrátky již mnoho let, na začátku druhého čtvrtletí 2022 bylo evidováno téměř 595 000 zdigitalizovaných svazků různých druhů dokumentů. S tím, jak se zvyšuje počet zapojených institucí i objem digitalizované produkce, roste také potřeba koordinace, spolupráce a celkového zefektivnění procesu na národní úrovni. Na podzim 2022 proto Národní knihovna České republiky (dále NK ČR) zveřejnila dokument nazvaný Národní strategie digitalizace novodobých knihovních fondů, jenž vznikl jako jeden z úkolů daných Koncepcí rozvoje knihoven v České republice na léta 2021–2027 s výhledem do roku 2030 za spolupráce pracovní skupiny pro prioritu III. Digitální fondy a služby.² Strategie je primárně zaměřena na tituly vydané po roce 1801; historických fondů, které se také v některých paměťových institucích digitalizují, se dotýká pouze okrajově. Účelem strategie je popsat systém knihoven v České republice z hlediska jejich potenciálu zapojení se do digitalizace knihovních fondů a typy dokumentů, které knihovny uchovávají, představit současný stav digitalizace knihovních fondů, jmenovat související strategické dokumenty, charakterizovat metody výběru dokumentů na digitalizaci v jednotlivých typech knihoven a navrhnout možnosti dalšího postupu digitalizace českého kulturního dědictví uloženého v knihovnách a dalších paměťových institucích. Strategie je dostupná na webových stránkách Národní knihovny ČR.³

Obecným cílem digitalizace novodobých knihovních fondů v České republice bylo mělo být zpracování národní produkce a bohemikálních dokumentů v nejširším slova smyslu. Zpracovávat by se měly tituly vydané na území současné České republiky, napsané českým autorem, v českém jazyce nebo zabývající se Českou republikou, respektive historickými českými zeměmi. Tyto dokumenty mají ve většině případů přidělený unikátní identifikátor v podobě čísla České národní bibliografie (dále ČNB), výjimky nastávají v případě tzv. šedé literatury (výroční zprávy, katalogy atp.) a bohemikálních dokumentů vydaných mimo území ČR. Informace o procesu digitalizace knihovních fondů je z důvodu předejití nežádoucí duplicitní digitalizace potřeba zaznamenávat v nástroji zvaném Registr digitalizace, jenž byl vyvinut před více než deseti lety a je využíván především knihovnami a institucemi, které soustavně digitalizují. Digitalizovaná data jsou zpřístupňována v digitálních knihovnách, nejčastěji v systému Kramerius. Metadata z digitálních knihoven zapojených institucí sklízí Česká digitální knihovna (dále ČDK). Pokud uživatel nalezne v ČDK požadovaný titul, digitalizovaný dokument se bezprostředně stáhne do webového rozhraní ČDK a uživatel tak stále pracuje v jednom prostředí.

Pokud jde o historické knihovní fondy, mělo by postupně dojít ke kompletní digitalizaci všech svazků nacházejících se v knihovních fondech. U části historických fondů, zejména starších titulů s dobou vzniku do poloviny 17. století, je každý exemplář považován za unikátní svazek vhodný k digitalizaci. Postup při digitalizaci novějších starých tisků (1651–1800) se různí, například NK ČR upřednostňuje dokumenty s rukopisnými poznámkami či provenienčními znaky, kterými se jednotlivé fyzické dokumenty odlišují. Pro zpřístupňování digitalizovaných historických dokumentů byla vyvinuta digitální knihovna Manuscriptorium, která zároveň slouží jako katalog bibliografických záznamů. Tuto digitální knihovnu využívají vedle českých institucí i významné organizace ze zemí Evropské unie.

Graf 1 Dokumenty evidované v Registru digitalizace k 30. 4. 2022

Strategie definuje osm typů knihoven z hlediska jejich digitalizačního potenciálu. Samostatnou skupinu tvoří Národní knihovna ČR a Moravská zemská knihovna v Brně (dále MZK), které jsou největšími producenty digitalizovaných knihovních fondů a mají vlastní digitalizační linky s propojeným workflow. MZK má zároveň status krajské knihovny pro Jihomoravský kraj. Krajských knihoven je v České republice čtrnáct a tvoří druhý typ knihoven, které jsou již do digitalizace zapojeny nebo mají předpoklady se připojit. V současné době funguje kromě digitalizační linky v MZK dalších devět krajských digitalizačních jednotek (nefungující nebo neexistující digitalizační centra jsou v Karlovarském, Libereckém, Zlínském a Pardubickém kraji). Jejich technické vybavení a digitální produkce se různí, společně s NK ČR a MZK však mají největší množství zaměstnanců, nejrozsáhlejší knihovní fondy a největší možnost je digitalizovat. Dalším typem knihoven jsou základní knihovny pověřené výkonem regionálních funkcí, jež často vlastní digitalizační linky nemají, ale mohou s krajskými knihovnami spolupracovat. Specializované knihovny umístěné ve veřejných objektech, vysokoškolské knihovny a knihovny Akademie věd ČR charakterizují specifika spojená s jejich odborným zaměřením. Početné další dvě skupiny pak tvoří archivní knihovny a muzejní a galerijní knihovny, jejichž fondy i digitalizační cíle se úzce váží ke sbírkám spravovaným mateřskou institucí.

V dokumentu se pracuje s typologií knihovních dokumentů definovaných dle České národní bibliografie (ČNB).⁴ Členění je následující: knihy, pokračující zdroje, grafiky, hudebniny, zvukové záznamy, kartografické dokumenty a videodokumenty. Digitalizující instituce se zpravidla zaměřují na ty nejběžnější typy dokumentů, tedy knihy (dle sledovaných údajů v Registru digitalizace jich bylo mezi dubnem 2021–2022 evidováno 12 463) a pokračující zdroje (1 704 svazků),⁵ méně pak na hudebniny (321 titulů), mapy (296 titulů) a zvukové dokumenty (111 titulů), nejméně se digitalizují grafiky (16).

Graf 2 Počet digitalizovaných dokumentů mezi dubnem 2021 a 2022 evidovaných v Registru digitalizace

Stěžejními body národní strategie jsou kapitoly nazvané Kritéria výběru dokumentů na digitalizaci a Návrhy postupů pro jednotlivé typy knihoven v oblasti digitalizace. V dokumentu byly definovány tři základní možnosti výběru titulů určených k digitalizaci, které jsou společné pro všechny typy knihoven. Jedná se o selekci dokumentů za účelem ochranného reformátování, dále se sem řadí digitalizace systematická a digitalizace výběrová. První možnost, ochranné reformátování, je jednou z metod, jak knihovny a další paměťové instituce chrání své fyzické svazky. Již prvotní digitalizace knihovních fondů v 90. letech 20. století se zaměřovala na tituly, které byly ohroženy degradací papíru, a tudíž má tento způsob výběru dlouhou tradici. Druhá možnost, systematický výběr dokumentů na digitalizaci, zahrnuje procházení titulů dle signaturních řad, uložení na regálech nebo například s ohledem na kompletnost titulů, které byly vydány ve více dílech nebo postupně po ročnících. Dalším důležitým faktorem pro rozhodnutí titul digitalizovat je rovněž vypršení doby trvání autorsko-majetkových práv, díky čemuž může být digitalizovaný dokument volně zpřístupněn, nebo také zařazení titulu do Seznamu děl nedostupných na trhu (dále SDNNT). Dokumenty, které jsou zahrnuty v SDNNT, jsou přístupné registrovaným uživatelům dané knihovny prostřednictvím vzdáleného přístupu. Třetí možnost, výběrová digitalizace, se úzce váže k charakteru dané knihovny. Obecně by se tak při výběru titulů na digitalizaci měly krajské knihovny a základní knihovny pověřené regionální funkcí zaměřit na regionální tituly a specializované veřejné knihovny zase na dokumenty, které jsou svým obsahem relevantní pro jejich tematické zaměření. Totéž platí pro archivní knihovny a pro knihovny muzejní a galerijní, které ve svých fondech mají často uložené tituly, jež se váží k dané lokalitě nebo ke sbírkám, které tyto instituce uchovávají. Vysokoškolské knihovny by měly zpracovávat tituly žádané studenty, dokumenty, které jsou důležité pro danou univerzitu či fakultu nebo které byly institucí přímo vydány. Podobný cíl by měly mít i jednotlivé knihovny Akademie věd ČR, které by se při výběru měly zaměřit na tituly vydané jednotlivými ústavy Akademie věd ČR nebo se obsahově k nim váží. Nakonec, NK ČR by se společně s MZK měla zaměřovat na tituly, které mají všeobecný nebo celospolečenský význam pro historické české země. Jelikož MZK rovněž vykonává funkci krajské knihovny, měla by do svých digitalizačních plánů rovněž zahrnout tituly regionální.

Poslední kapitola tohoto dokumentu shrnuje silné a slabé stránky jednotlivých typů knihoven z hlediska digitalizačního potenciálu a rovněž předkládá různé návrhy postupů v oblasti digitalizace knihovních fondů, které by mohly tuto činnost zefektivnit. Silnými stránkami NK ČR a MZK je již zmíněná společná digitalizace, která umožňuje úzkou spolupráci, dále jsou to vlastní digitalizační pracoviště v každé z knihoven a současně snaha o koordinaci digitalizace knihovních fondů v ČR. K slabým stránkám patří jednostranná orientace na digitalizaci textových dokumentů (především na straně NK ČR) nebo limitované prostředky na personál a provoz pracovišť. Obě knihovny by tak měly usilovat o posílení svých provozů zahrnující i obměnu softwarů a využití nových technologií. Krajské knihovny mají výhodu mnoha silných stránek – spravují regionální fond a mohou se podílet na koordinaci digitalizace na národní úrovni prostřednictvím pracovních skupin. Ne všechny krajské knihovny mají ale vybudované krajské digitalizační jednotky, některé knihovny navíc vznikly teprve na počátku tisíciletí, a proto prozatím nedisponují tak rozsáhlým regionálním fondem, který by se mohl digitalizovat. Možným řešením je například spolupráce s ostatními institucemi v daném kraji, které tento fond mají, mimo jiné i z důvodu kompletace titulů. Knihovny, které se na digitalizaci mohou tímto způsobem podílet, jsou například základní knihovny pověřené regionální funkcí, které mají velkou interakci s uživateli, takže dokáží vytipovat tituly, které jsou uživatelsky žádané a jež by bylo třeba zdigitalizovat.

Specializované veřejné knihovny jsou největšími oborovými knihovnami, přičemž některé z titulů uchovávají pouze ve svých fondech jako jediné exempláře v zemi. Proto je důležité, aby se tyto knihovny do procesu digitalizace také zapojily, ať už svým digitalizačním pracovištěm nebo například prostřednictvím externího dodavatele. K silným stránkám knihoven jednotlivých ústavů Akademie věd ČR patří propojenost s vědeckou komunitou a odbornou veřejností, ke slabým stránkám naopak to, že digitalizace nepatří mezi primární činnosti mateřských ústavů. Speciální postavení má Knihovna Akademie věd ČR, která má vytvořené digitalizační pracoviště a podílí se na vývoji nástrojů užívaných při digitalizaci nebo prezentačního softwaru. Rovněž od jednotlivých ústavů získává jimi nově vydané tituly ve formátu PDF, díky čemuž odpadá nutnost jejich opětovného skenování. Vysokoškolské knihovny jsou neodmyslitelně spojeny se studenty a pedagogy jako primárními uživateli, mají k dispozici velký objem knihovních fondů nebo mají předplacené e-zdroje, aby měli uživatelé přístup k nejnovějším titulům. Některé vysokoškolské knihovny mají vybudované digitalizační pracoviště, přičemž v některých se digitalizují pouze akademické závěrečné práce. Digitalizační centrum má vytvořeno i poměrně velké množství archivů, ty se však při digitalizaci zaměřují především na archiválie, nikoli na knihovní fondy. Některé z archivů nemají vybudovanou klasickou knihovnu, ale pouze příruční fond pro badatele, jenž ale může být v duplicitní vzhledem k dokumentům, které se běžně digitalizují. Možností dalšího postupu jsou například zápůjčky z archivních knihoven do knihoven provozujících interní digitalizační linky. To platí i pro muzejní a galerijní knihovny, které jsou sdruženy v knihovní sekci Asociace muzeí a galerií.⁶ Digitalizaci samotné se v jejich případě věnují pouze jednotlivé instituce, a to především s využitím dotačních mechanismů VISK 6 nebo VISK 7, v některých institucích také funguje aktivní spolupráce s krajskými digitalizačními jednotkami.

Národní strategie digitalizace novodobých fondů si při svém vzniku nekladla za cíl popsat celý proces digitalizace, chtěla se, s určitými přesahy, zaměřit zvláště na možnosti výběru titulů vhodných k digitalizaci v jednotlivých typech knihoven. Poznatky získané při sestavování tohoto dokumentu ukazují, že jednotlivé typy knihoven se při digitalizaci zaměřují na to, co je pro ně nejdůležitější – ochránit své fondy a zároveň ty nejzajímavější a nejpodstatnější dokumenty zpřístupnit svým uživatelům. Před knihovnami do budoucna stojí ještě mnoho výzev, například v podobě systematického zařazování netextových dokumentů do digitalizačních plánů nebo využívání moderních technologií při prezentaci digitalizovaných titulů uživatelům. Národní strategie se může stát dalším z prostředků, které mohou knihovny a paměťové instituce využít při sestavování vlastních digitalizačních plánů nebo vytváření strategických dokumentů digitalizace knihovních fondů, a rovněž by měla sloužit jako vstupní dokument směřující k lepší koordinaci a spolupráci při digitalizaci novodobých knihovních fondů v ČR.

Poznámky

1 Vznik tohoto článku byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, projekt č. LM2023062 LINDAT-CLARIAH/CZ

2 Úkol č. 45, Vypracovat národní strategii digitalizace knihovních fondů.  Koncepce rozvoje knihoven v České republice na léta 2021–2027 s výhledem do roku 2030, s. 46. Dostupné z: https://ipk.nkp.cz/docs/koncepce-rozvoje-knihoven-2021-2027

3 https://www.nkp.cz/soubory/ostatni/narodni_strategie_digitalizace2022.pdf

4 Česká národní bibliografie Národní knihovna České republiky. Národní knihovna České republiky [online]. Praha: Národní knihovna České republiky, © 2012 [cit. 2023-01-27]. Dostupné z: https://text.nkp.cz/o-knihovne/odborne-cinnosti/zpracovani-fondu/ceska-narodni-bibliografie. Čísla ČNB jsou přidělována i elektronickým dokumentům, ty však nejsou vzhledem ke své povaze předmětem této strategie

5 Počítají se do nich i ty pokračující zdroje, kterým se čČNB nepřidává – výroční zprávy, šedá literatura apod. V případě periodik se navíc v Registru digitalizace započítávají do celkové statistiky knihovní jednotky, nikoli počet titulů, jako je to v případě ostatních typů dokumentů. V současné době je do Registru digitalizace nahlášeno přibližně 8 500 titulů periodik, které jsou buď kompletně digitalizované, nebo rozpracované

6 https://www.cz-museums.cz/web/amg/organy-amg/komise/knihovnicka-komise