ÚISK: očima studentů, ředitelů a veřejnosti

Jméno

Zdeňka Čížková, Lucie Dorážková, Aneta Špínová, Ivona Zajíčková /
Ústav informačních studií a knihovnictví

ÚISK očima studentů

Jak vidí obor současní studenti ÚISK a proč se rozhodli ho studovat, na to jsme se zeptali spolužaček ze třetího ročníku bakalářského studia.[i] Klára chtěla nejprve směřovat do oborů jako je historie a archivnictví, ale poté si uvědomila, že tam chybí práce s lidmi, kterou by ona ráda vykonávala. Proto hledala jiný obor a narazila na Informační studia a knihovnictví. Rozhodla se o oboru zjistit více, a když se dozvěděla, kolik různých disciplín v sobě tento obor skrývá, byla to pro ni jasná volba. Další, co přispělo k její volbě, je to, že FF UK se nachází v Praze. Sára už od začátku věděla, že by ráda studovala něco, co zahrnuje jak technické, tak humanitní obory, což obor Informační studia a knihovnictví splňuje, a proto si ho vybrala. A stejně jako Klára i ona volila ÚISK, protože se nachází v Praze, ke které má blíž.

Pokud jde o něco, co Kláru překvapilo, byl to již zmíněný rozsah oboru, a to, že zahrnuje celou řadu různých oblastí od klasického knihovnictví přes knižní kulturu až po informační vědu. Sáru překvapila vyváženost studia, při kterém zvládá i občasné brigády.

Letošní rok byl z hlediska výuky naprosto výjimečný, proto se další otázka týkala aktuální situace a přechodu na distanční výuku. Obě respondentky byly s tímto přechodem spokojené a jsou rády, že vyučující zvládli tuto formu dobře. Výuku považují za plnohodnotnou, a když slyší zkušenosti svých známých z jiných vysokých škol, hodnotí tento přechod velmi pozitivně. Jejich jediným problémem je chybějící sociální kontakt se spolužáky, ať už mezi hodinami nebo v metru cestou ze školy. Klára měla nejprve problém se změnou denního režimu, přece jen byla zvyklá každý den dojíždět do školy a na přednášky „reálně“ chodit. Postupem času si ale zvykla na to, že může svůj čas plánovat sama. Také si je vědoma nevýhod, které distanční výuka má, jako třeba horší soustředění při neustálém sledování obrazovky počítače. Oceňuje také přechod učitelů na jednotnou platformu – na rozdíl od jara, kdy používaných systémů bylo mnoho. Ani jedna ze studentek se nebojí přechodu zpět do režimu prezenční výuky, myslí si, že to pro ně nebude problém.

Nedílnou součástí studia vždy byla praxe. Klára byla na praxi v městské knihovně v místě bydliště, kterou již několik let navštěvovala jako čtenářka. Podívala se do zákulisí knihovny a zjistila, jak to vlastně v knihovně chodí, a také se blíže seznámila s řazením fondu, jelikož se zúčastnila i rekonstrukce této knihovny. Díky této praxi se ujistila v tom, že by opravdu v této oblasti chtěla jednou pracovat. Má zkušenosti i ze zahraničí, sama si vyhledala a zúčastnila se třítýdenní praxe v německé knihovně. V budoucnu by ráda pracovala právě v knihovně, samozřejmě až poté, co dokončí magisterské studium.

Sára si jako praxi nechala uznat svoji brigádu v knihovně právnické fakulty, kterou vykonávala v průběhu 1. ročníku. Nyní pracuje jako kurátorka Webarchivu. K oběma těmto pracím se dostala díky našemu ústavu, hodnotí tedy pozitivně, že ústav jí zajistil práci a praxi v oboru už během studia.

Pokud jde o akce pořádané ÚISK, obě se zúčastnily konference KOKON a několika schůzek studentského spolku Librain. Obě by ocenily, kdyby těchto akcí bylo více, to ale bohužel současná situace nedovoluje.

Jeden z posledních dotazů směřoval k Erasmu. ÚISK má partnerské smlouvy s mnoha zahraničními univerzitami, na kterých se vyučuje informační věda a knihovnictví, případně nová média. Klára by ráda vyjela na magisterském studiu, Sára už byla ve Finsku, i když bohužel jen na krátkou dobu, což bylo způsobeno aktuální situací. V Turku studovala podobný obor a z předmětů byla nadšená. Viděla také, že úroveň knihovnictví ve Finsku je v něčem mnohem vyšší než u nás. Všimla si také, že tam mají více knihovníků mužů, a že pro ně není problém, když se nečtenář do knihovny zajde podívat. Má pocit, že to se knihovnám v ČR často nelíbí. Dále ji zaujalo, že knihovník ve Finsku musí mít magisterské vzdělání, což je opravdu rozdíl, protože u nás se v knihovnách často nacházejí knihovníci i bez vysokoškolského vzdělání. Veškeré předměty v zahraničí zdárně dokončila a zvládla také díky distanční výuce dokončit i předměty u nás a nebude tedy muset prodlužovat studium. Určitě chce pokračovat v magisterském studiu, kde by ráda vyjela znovu ať už na studijní pobyt či stáž (ta by se jí líbila třeba v Irsku).

A nakonec už jen přání studentek k 70 letům ÚISKu.

„Aby si zvládli udržet kvalifikovaný vyučující a aby si je vychovávali a mohli se věnovat dál výzkumům a přinášet nová témata. Přijde mi, že třeba teď máme hodně kvalitní právě knihovědná témata a celé knihovnické jádro je dobře vyučované a silné, ale zdá se mi, že některá informační témata jsou trochu roztřepaná. Takže možná by to chtělo se asi víc zaměřit třeba na jedno nebo na dvě, ale dělat je pořádně.“ – Sára

„Dobrá otázka. Tak určitě, aby měl studenty a aby se mu dařilo v rámci univerzity a aby se mu dostalo dostatečné pozornosti, protože myslím, že to je skvělý obor a že stojí za to ho studovat.“ – Klára

ÚISK očima jeho ředitelů

V článku by neměl chybět ani pohled těch, kteří ústav vedli v jeho novodobé historii, proto jsme s prosbou o rozhovor oslovili dr. Drobíkovou a doc. Vlasáka.

Dr. Drobíková se v maturitním ročníku, zajímala o humanitní obory stejně jako o obory technické zahrnující práci s počítači, která tehdy teprve začínala. Díky tomu se také dostala k oboru informační vědy a knihovnictví, jenž se oběma oblastem věnuje a poskytl jí možnost studovat oboje. Za dob, kdy nastupovala na univerzitu, bylo přijímáno zhruba 30 z 200 uchazečů a tento obor se řadil mezi středně žádané. Je ale těžké posoudit, zde byla velká konkurence či nikoliv, v tu dobu do vysokých škol nastupovaly silné populační ročníky.

Pokud jde o porovnání předmětů, domnívá se, že jich je dnes více než dříve a že dříve jich bylo více volitelných. Mezi povinnými předměty, které absolvovala a které dnes už povinnými nejsou, patří například literatura, ať už česká nebo světová. Jejím oblíbeným předmětem bylo věcné pořádání, i když přiznává, že s ním nejprve měla problémy, protože přišla z gymnázia a neměla téměř žádné základy oboru. Když ale principy tohoto předmětu pochopila, stal se jejím oblíbeným.

Co se vývoje oboru týče, nahlíží na něj ze dvou stran, a to ze strany knihovnictví a „informační vědy“. Informační vědu považuje za poměrně mladý obor, který se bude ještě hodně vyvíjet různými směry, jelikož každá vysoká škola na obor nahlíží z jiného úhlu. Samozřejmě má informační věda společný základ, ale ten je rozšiřován o různé další směry. Klasické knihovnictví se také vyvíjí a ideální podmínky pro jeho vývoj tvoří různě založení lidé. Aby se totiž knihovna vyvíjela správným směrem, jsou potřeba nejen odborné oborové znalosti, ale také jiné obory jako například psychologie, pedagogika či počítačové znalosti. Tým složený z lidí z různých oborů totiž může dát knihovně nejvíce. Řeč je především o velkých knihovnách, jelikož v těch malých budou stále jen dva-tři knihovníci. Nicméně na úrovni regionů by už byl různorodý tým také ideální. Když vezmeme v úvahu průnik těchto oborů, knihovnictví a bibliografie by se mohly dál vyvíjet bez informační vědy, ovšem není tomu tak a aplikace některých knihovnických služeb jsou dnes plně spjaty s informační vědou. Ta se ovšem dnes rozšířila natolik, že se netýká pouze knihovnictví.

Naše další otázka se týkala motivace studentů a typického výroku „jdu sem, protože mám rád knihy“. Dle paní doktorky to není úplně špatný typ motivace, jelikož knihovník by měl přece knihy mít opravdu rád, a to i přes velkou míru digitalizace a automatizace. Studenti, kteří se totiž na náš obor hlásí, nemusí mít úplně konkrétní představu, co se zde vyučuje a jak široké je vlastně zaměření ÚISKu. Náš obor totiž, stejně jako například sociologie, patří k těm, které nemají základ na středních školách. Studenti tedy ani nemohou vědět, co přesně je náplní studia. K tomu jim může napomoci například přípravný kurz, který ústav pořádá, nebo literatury zadaná k přijímacím zkouškám. Ze zkušeností dr. Drobíková uvádí, že je znát, když se někdo na obor už hlásí po několikáté nebo když prošel zmíněným přípravným kurzem. Také zastává názor, že kniha jakožto médium tu bude vždy, takže motivace mít rád knihy není úplně na škodu.

Přechod na distanční výuku podle ní proběhl hladce a velmi dobře. Určitě tomu napomohlo i to, že někteří vyučující měli už zkušenosti s online výukou z dřívějška. Sama paní doktorka je s tímto přechodem spokojena, myslí si, že proběhl i přes těžkou situaci dobře a vnímá ho pozitivně. V případě, že nouzový stav zmizí včetně ohrožení nemocí Covid-19, dojde nutně k přechodu zpět na výuku prezenční, jak to vyžaduje akreditace. I to se ale může v průběhu let změnit, jelikož už nyní je na některých světových univerzitách trend pořádat kratší i delší kurzy pro veřejnost online. Tyto kurzy jsou nazvané MOOC – Masive online open courses a měly by být dostupné široké veřejnosti. Je tedy možné, že nabyté znalosti a schopnosti, pokud jde o výuku online, budou na univerzitách využívány i nadále. Bylo by totiž škoda je nevyužít, když už je vyučující získali praxí i nejrůznějšími školeními.

„Já bych popřála ÚISKu jen to dobré, aby přicházeli lidé habilitovaní, kteří můžou vést různé programy a garantovat předměty. Aby přicházeli i lidé ze zahraničí, což by mohlo obohatit růst a obor jako takový. Lidi, kteří se nebojí nových věcí a dělají výzkum, protože v tom našem oboru je pořád hodně nových věcí. A dále přeji odvážný a smělý rozvoj.“

Docent Vlasák se zasloužil o zviditelnění oboru a zvýšení jeho prestiže. Jak sám říká, knihovnictví nebyla jeho první volba, ale díky kamarádovi se dozvěděl o možnosti studovat „tenkrát“ obor čeština a knihovnictví, později k tomu přidal i předmět technologie, který byl na začátku vývoje. V té době se předpokládalo, že po vystudování budou absolventi pracovat jako rešeršéři – tehdy ještě v bibliografických kartotékách. Jak ale dodává doc. Vlasák jedním dechem, na konci studia se společně se dvěma programátory podílel na prvním automatizovaném vědecko-informačním systému, kde pracoval na vytváření děrných štítků, kam se ukládaly bibliografické a dokumentační informace a z nich se tvořily rejstříky, protože „online to tehdy nebylo“.

Po ukončení studia se doc. Vlasák, díky prof. Cejpkovi, vrátil zpátky na katedru a pomohl se stabilizací ústavu po listopadových událostech roku 1989. Od roku 1994 do roku 2004 pak stál v čele ústavu. Za jeho ředitelování obor doznal mnoha změn. Pan docent se zaměřil především na rozvětvení oboru. Kladl velký důraz na rozdíl mezi studováním veřejného knihovnictví a studiem vědecko-technických informací. Dával šanci mladým lidem, kteří uměli cizí jazyky a uměli pracovat s výpočetní technikou. Knihovník by měl umět zprostředkovat své znalosti lidem. Především se pan docent Vlasák snažil zvýšit prestiž oboru. Podařilo se mu to, co nedokázali ani profesor Drtina nebo profesor Cejpek, a totiž, že obor získal statut vědeckého oboru, ÚISK mohl začít nabízet doktorské studium. Týkalo se to doktorského studia informačních věd, což tenkrát byla „velká věc“; pan docent zmiňoval, že toho dosáhl po velkém a dlouhém boji, protože se setkával s tím, že akreditační komise nevěděla, co přesně tento obor znamená.

Za působení docenta Vlasáka se ústav velmi rozrostl, z malého ústavu se stal ústav, který zaštiťoval 400 studentů z různých oborů a podoborů, které se pomalu rozvíjely. Rozkvět se podepsal i na materiální stránce. Ústav se z nuzných podmínek, kde byla počítačová učebna o sedmi počítačích na 30 lidí, přestěhoval do nové budovy v Jinonicích, kde pak sídlil dlouhá léta. Doc. Vlasák se pravidelně zúčastňoval mezinárodních konferencí a snažil se navazovat spolupráci mezi knihovnami. Na konci jeho působení byl založen další obor – studia nových médií. Ten byl tehdy, okolo roku 2004, velmi nový a dnes se mu dostává více prostoru. Pan docent si myslí, že dojde k dalšímu rozvětvení oborů v ústavu vlivem dnešní doby. Jedním dechem dodává, že nynější profesoři a lidé v ÚISK jsou velmi kvalifikovaní a přispívají k dalšímu vývoji našeho ústavu a různých oborů

Na závěr jsme se dostali k otázce, zda je v dnešní době knihovník potřeba. Pan docent nemusel ani váhat a odpověděl, že určitě. I v dnešní době, kdy vládnou především počítače a technika, bude potřeba lidí, kteří předají své znalosti dalším lidem. Jako příklad nám dával dobu vzniku fotografie, tehdy se říkalo, co bude s malíři. Nebo vznik filmu a kin, kdy se totéž říkalo o divadlech. Ve skutečnosti se tiskne a produkuje mnohem více papíru a není problém vydávat tlusté knížky. Jako úplnou tečku dodal, že dokud bude existovat papír, bude knihovník potřeba.

ÚISK a veřejnost

ÚISK se nevěnuje pouze svým studentům, ale myslí také na veřejnost. Pořádá kurzy a přednášky nejen pro odbornou veřejnost, ale i pro seniory, a dokonce pro děti.

Pokud jde o ty nejmenší, pravidelně pro ně studenti připravují pořady v rámci Dětské univerzity FF UK Hledá se Sofie. Pořady jsou zaměřené např. na oblast informační gramotnosti či informační bezpečnosti a jsou určeny pro děti na prvním stupni základních škol. Výuka je tradičně připravována studenty při projektovém semináři „Informační a knihovní služby“, nyní pod vedením Mgr. Niny Wančové. V nadcházejícím letním semestru se děti, pokud to situace dovolí, mohou těšit na interaktivní přednášku Gutenbergův vynález, která se bude zabývat významnou osobností Johanna Gutenberga, vynálezce knihtisku. (Dětská univerzita 2020)

Dětská univerzita FF UK (Archiv: N. Wančová)

Pravidelně se také pořádají kurzy pro Univerzitu třetího věku (U3V) FF UK. Účastníci kurzů mají status posluchačů univerzity, nejsou však studenty ve smyslu zákona o vysokých školách. Programy, které ÚISK v minulých letech nabízel, byly zaměřeny především na využívání různých internetových služeb a bezpečnost na internetu, v letošním roce, kdy i výuka U3V probíhá distančně, je hlavním tématem knižní kultura. (Univerzita třetího věku © 2021)

Kdo by chtěl nahlédnout pod pokličku ÚISK a vrátit se zpátky do lavic, pro toho je určen cyklus přednášek Informační pondělky (po přestěhování ústavu z Jinonic nutně zmizelo adjektivum Jinonické, ale oblíbený cyklus zůstal). Přednášky se věnují aktuálním otázkám a tématům z oblasti informační vědy a nových médií. Jsou určeny nejen studentům bakalářského a magisterského studia v rámci výběrového semináře, ale také všem z odborné veřejnosti, knihovníkům a informačním pracovníkům. V letošním roce, vzhledem k epidemické situaci, přednášky probíhají online přes platformu ZOOM. (Informační pondělky 2020)

Závěr

Vysokoškolské studium knihovnictví a informační vědy v našich zemích má za sebou již sedmdesát let. Ke studiu na Univerzitě Karlově v jejich průběhu přibylo studium na Masarykově univerzitě v Brně a Slezské univerzitě v Opavě, přičemž každé z pracovišť se oborem zabývá z trochu jiného úhlu, a společně pak poskytují zájemcům o obor široké spektrum témat ke studiu i vědeckému bádání. Cílem ÚISK je rozvíjet studium oboru i v dalších desetiletích v souladu s nejnovějšími trendy a nabízet zajímavou budoucnost lidem, kteří mají zájem o svět informací, ať už posléze zamíří do knihoven či do jiných oblastí.

[i] Jména jsou z důvodů anonymizace změněna.

Literatura:

Dětská univerzita FF UK na ÚISK. Ústav Informačních studií a knihovnictví, Filozofická fakulta, Univerzita Karlova. [online]. 2020 [cit. 2020-11-23]. Dostupné z: https://uisk.ff.cuni.cz/cs/pro-verejnost/detska-univerzita_ff_uk/.

Informační pondělky. Ústav Informačních studií a knihovnictví, Filozofická fakulta, Univerzita Karlova. [online]. 2020 [cit. 2020-11-23]. Dostupné z: https://uisk.ff.cuni.cz/cs/pro-verejnost/informacni-pondelky/.

Nahoru Tisk

01.09.2021