Information for libraries

  • na webu

Visual

Nacházíte se zde: Úvod Archiv 2019 / 2 Novinky zahraniční knihovnické literatury Novinky zahraniční knihovnické literatury 2019/2

Novinky zahraniční knihovnické literatury 2019/2

BLACKBURN, Fiona. Community engagement, cultural competence and two Australian public libraries and Indigenous communities [Angažovanost komunity, kulturní kompetence a dvě australské veřejné knihovny a původní australské obyvatelstvo]. IFLA Journal [online]. 2017, 43(3), 288–301 [cit. 2019-08-08]. DOI: 10.1177/0340035217696320. ISSN 0340-0352. Dostupné z: http://journals.sagepub.com/doi/10.1177/0340035217696320.

Článek popisuje dva příklady zapojení komunity v australských veřejných knihovnách. Autorka, nyní archivářka Australského ústavu pro studia Australců a obyvatel Torresova průlivu (https://aiatsis.gov.au/; https://en.wikipedia.org/wiki/Torres_Strait_Islanders) vychází ze svých vlastních zkušeností z práce v knihovnách. Příklady jsou tedy analyzovány na základě autoetnografie, dále s využitím modelu zapojení komunit a součinnosti s veřejnými knihovnami podle Sunga a Hepworthe (z r. 2013) a definice kulturní kompetence v knihovní a informační vědě zformulované Patricií Montiel-Owerall (z r. 2009; tato autorka je někdy citována jen jako Owerall, pozn. red.). Příklady uvedené v příspěvku zkoumají charakteristiky zapojení komunity tak, jak je identifikují ve svém modelu Sung a Hepworth, stejně tak je každý příklad zkoumán z hledisek kulturní kompetence a za využití oblastí (domén), v nichž se podle Overall tyto kompetence objevují či vyvíjejí.

Prvním příkladem je veřejná knihovna ve městě Alice Springs v Severním teritoriu. Zde vedoucí pracovníci knihovny získali finanční prostředky na projekty, které by vedly ke zlepšení služeb knihovny pro australské domorodce (zejména z kmene Arandů). Výsledky projektu přinesly vytvoření Sbírky znalostí domorodých obyvatel (Indigenous Knowledge Collection) a ustavení stálého knihovního pracovníka pro domorodé obyvatelstvo.

Druhý příklad pochází z knihovny hlavního města Austrálie, z Canberry. Zde se autorka článku, coby styčný pracovník knihovny v této problematice, pokusila propojit všechny zúčastněné strany (zaměstnance, oddělení a pobočky knihovny, její vedení, další knihovny v oblasti Australian Capital Territory – ACT) a zapojit je do spolupráce s komunitami původních, domorodých obyvatel Austrálie pocházejících z kmene Ngunnawal a z ostrovů Torresova průlivu (Aboriginal and Torres Strait Islander community).

Výsledky u obou příkladů dokládají výhody nejen pro zapojené skupiny domorodých obyvatel, ale i pro širokou veřejnost.

Ve druhém příkladu je vysledován sled pozitivních důsledků („pozitivní začarovaný kruh“ – „virtuous circle“) u zapojení komunity, kdy jeden pozitivní krok vede k nastavení dalšího. Kromě kulturních kompetencí mají vliv na dlouhodobě udržitelné zapojení komunity následující faktory: „hierarchická rovnocennost“ („hierarchical equivalence“) mezi organizacemi, poměrné zastoupení domorodých skupin obyvatel v celkové populaci daného místa (např. v Alice Springs tvoří původní obyvatelstvo velkou část uživatelů knihovny, v Canberry je tomu naopak) a povaha cílů každé skupiny. Z obou případů je zřejmé, že tato kultura je přínosem, na kterém komunity stavějí a snaží se o zapojení knihoven a širší veřejnosti. Článek detailně zpracovává přehled základních prvků zapojení komunity do jednotlivých projektů.

LE CROSNIER, Hervé. Éditer à l’ère numérique [Vydavatelská činnost v digitální době]. Bulletin des bibliothèques de France (BBF). 2018, 15, 46–49. Dostupné také z: http://bbf.enssib.fr/consulter/bbf-2018-15-0046-006. ISSN 1292-8399.

Příspěvek je rozhovorem s Hervé Le Crosnierem, editorem pro oblast multimédií francouzského nakladatelství C&F éditions (https://cfeditions.com/public/), které působí především v oboru informačních věd. V odpovědi na úvodní otázku: „Digitalizace převrátila vydavatelskou praxi naruby, zejména způsoby tvorby a šíření obsahu dokumentů. Co obnáší povolání vydavatele v době digitalizace?“ Hervé Le Crosnier zdůrazňuje, že editovat nadále znamená pečlivě vybírat texty a pomáhat autorům „zapracovat“ na dokumentech tak, aby zaujaly co nejširší možné publikum. Díky publikování na internetu, blozích a sociálních sítích má každý možnost oslovit davy. Avšak web funguje na principu nekončící hry přeskakování mezi dalšími články a weby. Vydavatel přichází v momentě, kdy by autor rád svým textům dal nový statut stability a dokončené práce. Vydavatel proto musí na webu „slídit“, hledat texty a jejich autory oslovovat. Nakladatelství C&F éditions se zabývá digitální kulturou a obecně tématy informačními, ale i vydavatelství bestsellerů dnes takto postupují. Jakmile je kniha (papírová či elektronická) vydaná, internet velmi usnadňuje její prodej a šíření.

Druhá otázka: „Jaké výzvy má před sebou vydavatelský obor v kontextu neustálého vývoje technologií a jejich užívání?“ podnítila odpověď, že neexistuje velký rozdíl mezi knihou tištěnou a elektronickou. Zpracování je prakticky totožné. Nicméně každá z nich je určena pro jiné publikum a jiný způsob čtení. Čtenáři, kteří si knihu pořídí, ji rádi nechávají cirkulovat mezi přáteli či ve své instituci a s oblibou zakládají domácí knihovny. Jenže málokdo si může dovolit zakoupit celou řadu publikací. Čtenáři se proto ubírají ke knihovnám nebo službám typu Amazon Prime. Ty je ovšem nutí zůstávat; pokud z platformy odejdou, ztratí k dokumentům přístup. Proto bychom neměli mít strach zpřístupnit elektronické knihy k volnému sdílení. Nakladatelství C&F éditions užívá licence „férového vydávání“: nechává své zákazníky, aby knihu poslali přátelům, ale žádá je, aby jí doslova „nezatopili celý svět“. Model funguje dobře, zvláště proto, že cena elektronické knihy je o 40 % nižší než cena stejného titulu tištěného.

Na dlouhý dotaz: „Stále více knihoven zařazuje vydavatelské činnosti do svého základního poslání, ať už se jedná o podporu vydávání vědeckých dokumentů, zpřístupňování korpusů nebo propagaci fondů kulturního dědictví. Jak vnímáte pozici knihoven v tomto vydavatelském ekosystému?“ odpovídá stručně, že i když by to mnohé mohlo lákat, posláním knihovny není hledat odbyt pro díla, která by chtěla veřejnosti znovu připomenout. Posláním knihovny je tato díla veřejnosti představit. Jiní aktéři je mohou pro tento účel vybrat a publikovat, což jsou činnosti mimo cíle a poslání knihoven. V odpovědi na poslední otázku: „Jakou přidanou hodnotu by z vašeho pohledu vydavatele mohly knihovny vydavatelským projektům přinést?“ připomíná, že přínos knihoven spočívá zejména v bibliodiverzitě. Fakt, že ve svých fondech uchovávají i publikace, které nejsou trháky na pultech knihkupectví, je vlastně uznáním práce vydavatele a veřejnost si to dobře uvědomuje. Ale v době digitalizace je nezbytné, aby dokumentům pojednávajícím o tomto fenoménu byl v knihovnách vyčleněn dostatečný prostor. Zpracování informací, jejich správa i možné nástrahy jsou tématy, která oslovují širokou veřejnost. Díla, která se zabývají dějinami digitalizace, která přinášejí kritický pohled a potřebný odstup, se stala nástroji dnešního člověka, jenž se zamýšlí nad komplexním a rychle se měnícím světem, ve kterém žijeme.

DESGRANGES, Olivier. De l’EPUB «maison» aux éditions Transbordage: édition numérique du patrimoine écrit en bibliothèque territoriale [Od domácího převádění do formátu EPUB k vydávání textů pod vlastní značkou Transbordage: digitální vydavatelská činnost písemného kulturního dědictví v oblastní knihovně]. Bulletin des bibliothèques de France (BBF). 2018, 15, 24–31. Dostupné také z: http://bbf.enssib.fr/consulter/bbf-2018-15-0024-003. ISSN 1292-8399.

Uvádí se, že v roce 1995 existovalo ve Francii více než 300 městských nebo oblastních knihoven s fondy povahy kulturního dědictví. Nicméně jen do 54 z nich stát přiděluje specialisty, kteří se těmto fondům věnují. Zbylé knihovny se svépomocí starají o významné sbírky kulturního dědictví, jež jsou pro vydavatele obrovskou živnou půdou. Mohou zde najít dosud nepublikované dokumenty nebo materiály k reedici textů, jejichž kvalita upadla v zapomnění. V hledání a orientaci je třeba jim pomoci, a proto vznikl projekt digitálního zpřístupnění textů kulturního dědictví, který je v článku představen. Nejedná se o nastolení cesty ke slepému následování. Je především svědectvím o „kutilství“ (korektně – o inovacích) v malých knihovnách, kterým chybí prostředky. Digitalizované dokumenty lze díky konvertoru OCR převést do textové formy, ale tím se automaticky nestanou snadno čitelnými, ještě stále vyžadují specifickou vydavatelskou péči. Zejména u rukopisů zůstává úplná průzračnost mezi textem a čtenářem chimérou.

Tuto výzvu se v letech 2015 až 2017 pokusila zdolat Komunitní mediatéka v Rochefortu (departmán Charente-Maritime na jihozápadním pobřeží Francie, http://mediatheques.rochefortocean.fr/). V jejích sbírkách je uložena historie města a hlavních donátorů. Katalogizace těchto fondů, jejich digitalizace, restaurování a zpřístupňování jsou stěží proveditelné bez vnější pomoci pracovní i finanční. Jedinou možností je postupné zpracovávání vlastními silami, pomalé a náročné, které se pravděpodobně protáhne na několik generací knihovníků. Z těchto důvodů se úvahy o možnostech zpřístupnění fondů stáčely k digitalizaci textů ve formátu EPUB. Jako první byl vybrán krátký rukopis námořního lékaře a velkého cestovatele Pierre-Adolphe Lessona. Výsledkem převedení do formátu EPUB byl soubor snadno čitelný na tabletech, smartphonech a čtečkách. Tyto krátké texty měly být následně převedeny do formátu, který by připomínal sbírku básní. Poměrně jednoduchý postup je v článku krok za krokem popsán. Výsledný produkt získal podobu digitální knihy a mohl být vložen do tamější virtuální knihovny. Protože dalším zdigitalizovaným dokumentem byl text významného rodáka a mecenáše města, projekt získal podporu zastupitelstva a obyvatelé si na webových stránkách odhlasovali název Transbordage. Výraz lze přeložit jako „přeložení zboží“ (z lodi na loď, resp. do přístavu) či „přemostění“. Oba významy jsou od nepaměti přístavnímu městu vlastní a symbolicky znamenají přechod od historických textů k digitálním dokumentům. Malý knihovní projekt vzniklý svépomocí se díky šikovné komunikaci stal projektem digitálního vydavatelství, o němž informovala celostátní a regionální média. V momentě, kdy mělo dojít k rozhodnutí o vhodné vydavatelské strategii, byl kvůli vytíženosti svého klíčového pracovníka pozastaven, ale kdykoli je možné na dosažené etapy navázat a pokračovat. Skutečnou výzvou při vydávání textů dosud nevydaných nebo pozapomenutých je schopnost knihovníků je objevit a editovat. Zároveň je nezbytné si ujasnit dlouhodobou a promyšlenou vydavatelskou strategii, která bude udávat směr dalším činnostem.

DIDIER, Christophe. La Revue de la BNU: enjeux et défis de l’édition en bibliothèque aujourd’hui [Revue Národní a univerzitní knihovny ve Štrasburku: rizika a výzvy vydavatelské činnosti v dnešní knihovně]. Bulletin des bibliothèques de France (BBF). 2018, 15, 12–22. Dostupné také z: http://bbf.enssib.fr/consulter/bbf-2018-15-0012-002. ISSN 1292-8399.

Národní a univerzitní knihovna ve Štrasburku (Bibliothèque Nationale et Universitaire de Strasbourg, BNU) začala vydávat svou Revue de la BNU (http://www.bnu.fr/action-culturelle/la-revue-de-la-bnu) v roce 2010, v době velké renovace budovy, s níž šla ruku v ruce renovace služeb. Vznikla originální revue, jejímž cílem je propagace výjimečného dokumentového kulturního dědictví knihovny a která by také chtěla být společnou platformou vědy a kultury v tématech dalece přesahujících svět knihy. Vychází ve formě tištěné i elektronické; jakmile vyjde nové papírové číslo, to předcházející je vloženo na stránky knihovny k volnému listování. Najdeme ji také na platformě Revues.org. Revue se snaží oslovit odbornou veřejnost napříč profesemi a specializacemi a přitom zůstat intelektuálně náročnou publikací, jejíž pročtení vyžaduje čas. Abychom pochopili smysl daného článku, je třeba ho přečíst celý a celkově mu porozumět – na rozdíl od dnes běžného digitálního přeskakování. V podobném duchu jsou vybírána i témata. Nejedná se o nejnovější zprávy; současného dění se dotýkají, ovšem vyžadují hlubší vhled do problematiky. Přispěvatelé jsou vyzýváni k vyjadřování svých názorů. Intelektuálním základem projektu je skutečnost, že pozorné, dlouhé a inspirativní čtení je stále spojeno s tištěnými médii. V Revue je od počátku vyhrazeno důležité místo ilustracím. Jejich estetickou hodnotu si vydavatelé v době, kdy tištěné dokumenty čelí ohrožení, dobře uvědomují. Ilustrace podněcuje úvahy k tématu a má didaktické funkce. Prostor je dále věnován umělcům, spisovatelům, historikům, vedoucím pracovníkům kulturních institucí nebo vědcům. Obsah čísel je obvykle nezávislý na ostatních kulturních aktivitách knihovny a tematicky vychází z fondů nebo historie instituce: rubrika věnovaná knihovním sbírkám, rubrika otevřených zdrojů vědy, rubrika nabízející volný prostor vizuální kultuře a rubrika nových přírůstků kulturního dědictví. Grafická podoba Revue vychází z výše uvedených nároků a je svěřena externímu specialistovi.

Příspěvek obsahuje grafy podávající představu o širokém spektru přispěvatelů do prvních čísel (země/regiony původu, profese, zaměstnavatelé). Zejména u některých témat (egyptologie, monarchismus, esoterika, paměť míst a místa paměti) je mezinárodní spolupráce žádoucí. Do edičního programu Národní a univerzitní knihovny ve Štrasburku patří i katalogy výstav, monografie, brožury a podobné produkty. Nabízí se tedy možnost zřídit knihovní knihkupectví jako doplněk již existující digitální knihovny Numistral (https://www.numistral.fr/fr). Výzvou do budoucna je, aby si Revue de la BNU udržela čtenáře, případně oslovila i ty, kdo o ní dosud nevědí (knihovna je otevřena komukoli po dosažení 16 let věku), a nadále zaujímala důležité místo mezi ostatními poskytovanými službami vědecké povahy. Vydavatelské aktivity velkých národních knihoven či knihoven uchovávajících důležité kulturní dědictví jsou vnímány jako opodstatněné. Pro ostatní instituce může být náročnější se na tomto poli osvědčit. Vydávání revue, která vytváří most mezi odborným výzkumem v knihovně a „kultivovanou širokou veřejností“, může být možnou odpovědí na tuto situaci.

ÉBOLI, Gilles. Stratégie éditoriale de la BM de Lyon: le nécessaire et le suffisant [Vydavatelská strategie Městské knihovny v Lyonu: co je nezbytné a co postačující]. Bulletin des bibliothèques de France (BBF). 2018, 15, 36–45. Dostupný také z: http://bbf.enssib.fr/consulter/bbf-2018-15-0036-005. ISSN 1292-8399.

Vydavatelské aktivity Městské knihovny v Lyonu (https://www.bm-lyon.fr/) mají mnoho forem, avšak v posledních letech jsou soustředěny do několika silných větví. Autor se v článku snaží odpovědět na otázku, zda instituce uměla a umí určit, co je nezbytné a co postačující, aby mohla definovat svou vydavatelskou strategii. Pro tento účel jsou představeny vybrané vydavatelské projekty. Počet vydaných výtisků katalogů k výstavám či sborníků z konferencí v posledním desetiletí významně poklesl. Je to z důvodů finančních i kvůli stále populárnější digitalizaci. Nerozebrané exempláře zůstávaly na poličkách mnoho let, přitom šlo o nákladné publikace. Našly se však tři výjimky: katalog doprovázející výstavu mladé talentované iránské fotografky Shadi Ghadirian (fotografie je všeobecně populární a papír k ní patří, jedná se o současné téma), katalog k výstavě města Lyonu v první světové válce a katalog k výstavě věnující se knižní revoluci kolem roku 1500 – zajímavostí je, že všechny vystavené knihy, Googlem zdigitalizované, bylo možno jako doplněk ke katalogu shlédnout na webových stránkách výstavy. Institut knižní historie (Institut d'histoire du livre, http://ihl.enssib.fr/) založený v roce 2001, seskupuje kolem Městské knihovny v Lyonu několik institucí s dlouhou tradicí v oboru knih a písemností: Muzeum tiskařství a grafické komunikace v Lyonu, Národní vysokou školu informačních věd ve Villeurbane (ENSSIB), Vysokou školu archivářskou v Paříži (École nationale des chartes) a prestižní École normale supérieure (ENS) v Lyonu. V článku je vykreslen příklad vydavatelské aktivity Proměny knihy (Métamorphoses du livre), která přirozeně vznikla ve spolupráci s ENS. Knihovna vydává dvě periodika. Gryphe vychází od roku 2000. Klade si za cíl propagovat knihovní fondy formou krátkých, pádných a dobře ilustrovaných článků, vědecky podložených, a přesto přístupných široké veřejnosti. A co víc, šéfredaktor není knihovník, ale novinář. Zato Topo (https://www.bm-lyon.fr/images/topo/topopdf/04/TOPO3_4_2004.pdf) je psaný samotnými knihovníky. Obsahuje informace o nových dokumentech v knihovně a tipy knihovníků (jsou bez podpisů, chápány za celou instituci). Topo vychází pětkrát ročně pro 15 000 čtenářů a představuje aktivity všech 16 knihoven sítě.

V roce 2017 byl vytvořen webový magazín L´Influx (http://www.linflux.com/). Skládá se z tematických rubrik, dotýká se aktuálních událostí a staví je do kontextu očima knihovníků. Pro širokou veřejnost objasňuje nebo upřesňuje nejnovější zprávy na úrovni regionální, národní i nadnárodní. Při publikování jsou zachovávána následující pravidla: knihovníci se na rozdíl od novinářů mohou opřít o hlubokou historii události, kterou mají ve fondech na dosah ruky. Proto musí postavit danou událost do kontextu. A konečně mají být originální ve vyjadřování svých názorů.

Le guichet du savoir (http://www.guichetdusavoir.org/) je francouzskou verzí služby Ptejte se knihovny. Městská knihovna v Lyonu ji založila v roce 2004 a v době vypracovávání této anotace odpověděli její pracovníci na více než 71 000 dotazů. Podle přijatých zásad zodpoví do 72 hodin, odpověď bude přesná a odůvodněná, bez diskriminace tazatelů či otázek, všechny otázky a odpovědi budou publikovány. Do služby se zapojují všichni knihovníci.

Numelyo, digitální knihovna Městské knihovny v Lyonu (https://numelyo.bm-lyon.fr/), vznikla vlastně díky společnosti Google, která na základě smlouvy s městem digitalizovala většinu tištěných dokumentů z fondů knihovny vydaných mezi léty 1450–1920. Asi 430 000 svazků bylo postupně zpřístupněno na Google Books. Bylo to poprvé, kdy se veřejná knihovna do projektu zapojila v takovém rozsahu. Přesto speciálně pro tyto dokumenty vznikla digitální knihovna Numelyo. Na rozdíl od globální společnosti je městská knihovna zasadí do kontextu a pomůže co nejširšímu publiku těšit se ze svého kulturního dědictví.

FOUAD, Nehal a Najah AL-GOBLAN. Using customer relationship management systems at university libraries: A comparative study between Saudi Arabia and Egypt [Využití systémů řízení vztahů se zákazníky ve veřejných knihovnách: srovnávací studie Saúdské Arábie a Egypta]. IFLA Journal [online]. 2017, 43(2), 158–170 [cit. 2019-08-08]. DOI: 10.1177/0340035216685103. ISSN 0340-0352. Dostupné z: http://journals.sagepub.com/doi/10.1177/0340035216685103.

Knihovny jsou dnes v nelehké pozici, kdy musí prokazovat svou konkurenceschopnost a schopnost zaujmout zákazníky ve virtuálním prostředí, které nabízí různé zdroje informací. Aby knihovny dosáhly úspěchu v současném konkurenčním prostředí, je potřeba, aby věnovaly velkou pozornost podpoře řízení vztahů se zákazníky (customer relationship management, CRM). Řízení vztahů se zákazníky je administrativní schéma, jehož cílem je vytvoření, organizace a vedení úzkého a dlouhodobě udržitelného vztahu se zákazníky. Slouží ke zjištění jejich současných a předpokládaných potřeb, má zaručit jejich loajalitu knihovně a vystavět s nimi vzájemně provázané vztahy. CRM přináší metodologii, jak pochopit chování zákazníků a možnost ovlivnit je různými způsoby prostřednictvím komunikace. Toho se dá docílit zavedením informačního systému, který je schopen analyzovat a předvídat potřeby zákazníků a navíc předkládat návrhy, jak si zákazníky udržet.

Cílem publikované studie je prozkoumání možného nasazení systémů řízení vztahů se zákazníky v univerzitních knihovnách. Nejprve je univerzitním knihovnám představen koncept řízení vztahů se zákazníky, mechanismus zavedení těchto systémů a úroveň tendence/připravenosti knihoven je přijímat. Při zavádění systémů CRM v knihovnách je nejprve potřeba poznat uživatele knihovny – uskutečnit sběr demografických dat, kontaktních údajů, zjistit, jaké jsou koníčky a zájmy uživatelů knihovny, provést analýzu jejich chování a způsoby využití knihovny atd. Další fází je vytvoření datového skladu, který bude obsahovat všechna data související se zákazníky (osobní a demografické údaje, transakční záznamy zákazníků, seznam stížností a návrhů, výsledky předchozích výzkumů a studií týkajících se skupin uživatelů knihoven). Ve třetí fázi je potřeba nastavit kritéria hodnocení, čtvrtou fází je rozdělení uživatelů a poslední fází je pak trvalá komunikace s uživateli.

Do studie byly konkrétně zapojeny knihovny univerzit Saúdské Arábie (Univerzita krále Abd al-Azíze v Džiddě, Univerzita krále Saúda v Rijálu) a Egypta (Káhirská univerzita, Alexandrijská univerzita). Studie je doplněna mnoha tabulkami s analytickými údaji, popisuje překážky, kterým čelí používání systémů řízení vztahů se zákazníky v Saúdské Arábii a Egyptě. Jsou zformulována doporučení při zavádění systémů CRM v univerzitních knihovnách.

ISLAM, Md Anwarul, Naresh Kumar AGARWAL a Mitsuru IKEDA. Effect of knowledge management on service innovation in academic libraries [Vliv znalostního managementu na inovaci služeb v akademických knihovnách]. IFLA Journal [online]. 2017, 43(3), 266–281 [cit. 2019-08-05]. DOI: 10.1177/0340035217710538. ISSN 0340-0352. Dostupné z: http://journals.sagepub.com/doi/10.1177/0340035217710538.

Inovace se staly zásadním krokem pro každou organizaci, umožňují jim přijít s novými a vylepšenými službami. Avšak inovace jsou zároveň velmi závislé na dostupnosti příslušných znalostí. Těch je ale v organizacích vytvořeno obrovské množství, což proces inovací značně ztěžuje. Klíčovým kritériem pro inovaci je právě efektivní znalostní management. Akademické knihovny si v tomto ohledu jeho význam začínají uvědomovat. Neexistují však žádné kvantitativní studie věnující se problematice znalostního managementu a inovací služeb v kontextu knihoven. Autoři článku – Islam, Agarwal a Ikeda – dospěli k rámci pro znalostní management pro inovaci služeb v akademických knihovnách (angl. zkr. KMSIL – knowledge management for service innovation in academic libraries). Zformulovali tři základní výzkumné otázky: 1) Jak znalostní management ovlivňuje inovaci služeb v akademických knihovnách?, 2) Jak jednotlivé fáze cyklu znalostního managementu ovlivňují inovaci služeb?, 3) Jak se navzájem ovlivňují jednotlivé fáze cyklu znalostního managementu?

Znalostní management má tři fáze: (1) sběr/tvorba znalostí, (2) sdílení/přenos znalostí a (3) aplikace/využití znalostí. Prostřednictvím 107 knihovníků z 39 zemí světa zkoumá tato studie vliv znalostního managementu (a fází cyklu znalostního managementu) na inovaci služeb. Studie dokládá, že sběr/tvorba znalostí (1) a aplikace/využití znalostí (3) má významný vliv na inovaci služeb v akademických knihovnách. Naopak vliv sdílení/přenosu znalostí (2) se ukázal jako nepodstatný. Studie také prokázala vztah mezi fázemi znalostního managementu. Zjištění podporují rámec KMSIL, který by měl pomoci akademickým knihovnám v procesu inovace služeb právě tím, že se využijí fáze cyklu znalostního managementu.

DE JAGER, Karin. Approaches to impact evaluation in academic libraries: A review of a new ISO standard [Přístupy k hodnocení vlivu v akademických knihovnách: recenze nové normy ISO]. IFLA Journal [online]. 2017, 43(3), 282–287 [cit. 2019-08-06]. DOI: 10.1177/0340035217696321. ISSN 0340-0352. Dostupné z: http://journals.sagepub.com/doi/10.1177/0340035217696321.

Článek je přehledem a shrnutím normy ISO 16439, Informace a dokumentace: metody a postupy pro posuzování vlivu knihoven (ISO Standard 16439, Information and Documentation: Methods and Procedures for Assessing the Impact of Libraries) z r. 2014, a to se zaměřením na oblast akademických knihoven. Norma ISO 16439 definuje dopad knihovny jako „vliv knihoven a jejich služeb na jednotlivce a/nebo společnost jako celek“. Dopadem jsou myšleny rozdíly, které knihovna přinesla, ať už jednotlivcům či společnosti, a tyto rozdíly mohou být chápány jak pozitivně, tak negativně. Dopad může být hmatatelný či nehmatatelný, zamýšlený nebo nezamýšlený, okamžitý nebo dlouhodobý. Různé skupiny či jednotlivci mohou jeho důsledky vnímat různě. Norma pak popisuje účinky vlivu na jednotlivce tak, že u jednotlivých uživatelů knihovny dochází ke zlepšení dovedností a schopností nebo změnám v postojích a chování, jsou úspěšnější při studiu či dokonce ve výzkumu.

Článek odkazuje na přílohu normy, která přináší mnoho praktických příkladů nástrojů pro hodnocení a nápady na další možnosti a přístupy, které pak lze individuálně upravit dle konkrétních potřeb. Dle normy lze prokázat vliv třemi způsoby: odvozením z jiných, běžných údajů knihovny nebo v kombinaci s kvalitativními údaji, zejména pomocí různých statistik, které knihovny vedou, vyžádáním zkušeností uživatelů knihovny, a také pozorováním chování uživatelů, ať už osobně či vzdáleně – za využití techniky aj. Kvůli dosažení optimálního výsledku se doporučuje se způsoby kombinovat. Přestože akademické knihovny plní jinou úlohu než veřejné knihovny a kladou se na ně jiná očekávání, i tak musí dokládat a obhajovat svou efektivitu. Norma ISO napomáhá knihovnám prokazovat jejich ekonomickou hodnotu. V oblasti akademických knihoven se pak jedná o kvantifikaci toho, nakolik knihovna přispívá k výsledkům výzkumu, produktů a zejména výzkumným grantům. Jedním z přístupů, jak v akademických knihovnách stanovit ekonomickou hodnotu služeb, je návratnost investic (return on investment – ROI). Ta se snaží propojit hodnotu peněz vydaných na knihovnu s penězi generovanými ve službách knihovny, opět především v návaznosti na výzkumné aktivity univerzity. Na konci článku jsou zmíněny některé univerzity, kde je pomocí výpočtu ROI doložena návratnost investic (University of Illinois, Syracuse University).

MANCHETTE, Étienne a Nathalie THOUNY. RetroNews: éditorialiser la presse ancienne [RetroNews: zpřístupňování historického tisku]. Bulletin des bibliothèques de France (BBF). 2018, 15, 32–35. Dostupné také z: http://bbf.enssib.fr/consulter/bbf-2018-15-0032-004. ISSN 1292-8399.

Pro zrychlení digitalizace tiskovin a jejich větší přístupnost vyvinula Francouzská národní knihovna ve spolupráci s externími partnery novou online službu cele věnovanou historickým tiskovinám – RetroNews (https://www.retronews.fr/#). Umožňuje pročítání milionů stran tisku, který vycházel mezi léty 1631 a 1950. Po masivní digitalizaci byly tyto archivy volně zpřístupněny prostřednictvím vlastní digitální knihovny Gallica. V příštím roce by mělo být přístupno již téměř 20 milionů stran archivního tisku. Při výběru tiskovin k digitalizaci je důležité dbát na to, aby byla dobře pokryta všechna historická období. Archiv zahrnuje tiskoviny různých typů, politických proudů, zeměpisných oblastí, nechybí pro Francii typické tituly satirické. Další výzvou se stalo vytvoření dobře fungujícího přístupu k těmto sbírkám. Při vývoji vyhledávacích funkcí byly vzaty v potaz potřeby vědců, univerzitních pracovníků a v širším slova smyslu uživatelů pokročilého vyhledávacího rozhraní. Technika dolování z velkých dat umožnila v textech určit sémantické entity místa, osoby, organizace či události, jako tematická klasifikace bylo použito tematické třídění IPTC (standard The International Press Telecommunications Council, pozn. red.). Díky multifasetovým vyhledávacím filtrům podle tématu, osoby, události, místa, organizace nebo dějinného období může veřejnost probádat významné události nedávné i dávné historie. Archiv tisku, krátké články a videa jsou volně konzultovatelné. Předplatitelé mají navíc přístup k audio verzím, rozhovorům, doplňkovým funkcím a expertním vyhledávacím nástrojům. RetroNews denně nabízí krátké formáty zpráv zobrazitelné na různých typech displejů a adaptované pro platformy sociálních sítí. Uplatněním obsahové strategie cílené na koncové uživatele přispívá RetroNews k rozvoji nové vydavatelské praxe v oblasti archivů.

NOSNY, Nathalie. La Bibliothèque éditrice [Když se knihovna pustí do vydavatelských činností]. Bulletin des bibliothèques de France (BBF). 2018, 15, 8–11. Dostupné také z: http://bbf.enssib.fr/consulter/bbf-2018-15-0008-001. ISSN 1292-8399. ISSN1292-8399.

Příspěvek je rozhovorem s Nathalie Nosny, vedoucí služby Webmagazine ve francouzské Veřejné informační knihovně (Bibliothèque publique d´information v Paříži, BPI, http://www.bpi.fr/a-la-une). Na první otázku „Stává se dnes vydavatelská činnost pro knihovny nevyhnutelnou?“ odpovídá, že stejně jako vydavatelé mají knihovny za cíl zprostředkovávat veřejnosti informace a znalosti, na rozdíl od vydavatelů však nepřinášejí znalosti nové. Musí brát v úvahu všechny dostupné informace a pohledy na problematiku, zůstat neutrální a zároveň prokazovat vysokou odbornost. Vydavatele doprovází jako zprostředkovatel, který dobře zná veřejnost. V dnešní době přehlcení informacemi a dezinformacemi se lidé těžko orientují. Právě nové zprostředkovatelské nástroje veřejnost učí, jak se v množství informací orientovat. Činnost knihoven není čistě vydavatelská, spíše zahrnuje vydavatelské kompetence, jako jsou výběr a pořádání informací, jejich ověření a uvedení do souvislostí. Svou odpovědí na otázku: „Můžeme v tomto vidět vznik nové služby, která by byla pokračováním tradičních činností zprostředkování a organizace znalostí?“ přitakává, že se jedná o přirozené pokračování těchto služeb. Knihovna se musí přizpůsobit společnosti, v níž funguje, a osvojit si kompetence, které byly dříve vlastní jen vydavatelům. Z tradičního pohledu je vydavatelská činnost knihoven paradoxem, veřejnosti však přináší záběr různých zdrojů informací v lépe „stravitelné“ formě. Publikační činnost knihovny nezahrnuje tvorbu originálních děl, jedná se spíše o syntézy a orientační body, které veřejnosti ukáží cestu ke zdrojovým dokumentům. Univerzitní knihovny již takto dlouho činí prostřednictvím univerzitního tisku. Nyní se přidávají knihovny veřejné. Rozhovor je uzavřen otázkou: „Na co si mají dát pracovníci knihoven při vydavatelské činnosti, která je pro ně nová, pozor?“ Nathalie Nosny v odpovědi upozorňuje, že tyto nové profesní kompetence zahrnují více osobního vkladu. Není možné předat veškeré dostupné informace, nýbrž dát přednost určitým zdrojům, tématům a zůstat neutrální, abychom zvýšili pravděpodobnost, že se tyto informace k veřejnosti vůbec dostanou. Knihovny musí zprostředkovávat přístup k informacím encyklopedickým, nejnovějším a důvěryhodným.

Příspěvek je zakončen chronologickým přehledem vydavatelské činnosti Veřejné informační knihovny a charakteristikou webmagazínu Balises (https://www.bpi.fr/sites/Balises/home.html, https://www.bpi.fr/sites/Balises/home/gestion/filtre-tag.html?tagRecherche=Paris%20et%20Ile-de-France).

Pozn. red.: Slovo balise znamená bóje, návěstidlo, ale také tag. Po shlédnutí webové titulní strany webmagazínu Balises lze tvrdit, že se zabývá tématy pro společnost aktuálními: kultura, mediální vzdělávání, vývoj demokracie, veganství, životní styl, společenské tendence, klimatická diplomacie, bezpečnost dat, ale i budoucnost práce a hledání zaměstnání atd.

SRAKU-LARTEY, Margaret, Stella Britwum ACQUAH, Sparkler Brefo SAMAR a Gloria Djaney DJAGBLETEY. Digitization of indigenous knowledge on forest foods and medicines [Digitalizace tradičních znalostí původního obyvatelstva o lesních plodinách a léčivech]. IFLA Journal [online]. 2017, 43(2), 187–197 [cit. 2019-08-12]. DOI: 10.1177/0340035216681326. ISSN 0340-0352. Dostupné z: http://journals.sagepub.com/doi/10.1177/0340035216681326.

Článek se zabývá digitalizací tradičních znalostí původních obyvatel (indigenous knowledge), konkrétně v této studii jde o znalosti týkající se lesních plodin a léčivých rostlin. Autoři článku, působící v ghanském Výzkumném lesnickém ústavu (Forestry Research Institute of Ghana – FORIG, https://www.csir-forig.org.gh), upozorňují na nedostatečné zpracování těchto tradičních znalostí místními institucemi, zejména knihovnami. V důsledku toho může dojít k nenávratné ztrátě těchto znalostí. Výzkumní pracovníci zmíněného ústavu provedli průzkum zjištění úrovně znalostí místních obyvatel o tradičních lesních plodinách a léčivech. Průzkum byl proveden v devíti komunitách v Ghaně (Kwapanin, Kyebi, Abofour, Amantia, Obogu, Banka, Bankyease, Anwiam, Andoe), kde byly primární údaje sesbírány od 606 respondentů pomocí metody hloubkového rozhovoru prostřednictvím dotazníků. V průzkumu bylo identifikováno celkem 289 různých druhů, z toho 90 jako lesní plodiny a 199 jako léčivé rostliny. Zjištění ukazují, že příslušníci místní komunity mají v tomto ohledu hluboké znalosti. Jsou si vědomi toho, jaké plodiny a léčivé rostliny jsou v lese k dispozici, jak je konzumovat a kdy dozrávají. Studie odhaluje, že konzumace domorodých lesních plodin je na ústupu, zatímco využívání postupů tradiční medicíny je na vzestupu.

Výsledkem průzkumu je vytvoření online databáze těchto tradičních znalostí původních obyvatel (https://www.csir-forig.org.gh/tikfom/database). Studie navíc doporučuje zveřejnění zákonů a právních nástrojů na ochranu komunit před biopirátstvím.

Zpracovaly: PhDr. Anežka Grimmová, PhDr. Anna Machová, Mgr. Veronika Tichá

03.03.2020




Vyhledávání
Kniha ve 21. století

Místo: konference proběhne online
Termín: 16. února 2022
http://k21.fpf.slu.cz/

Kniha a závoj

110 let od úmrtí kněžny a světice Ludmily
13. 12. 2021 - 30. 1. 2022
Klementinum

plakat_ludmila2021.png

Sto let ruské pomocné akce

19. 11. 2021 – 22. 1. 2022
Klementinum

plakat_rpa100.png

ČTK nabízí knihovnám a jejím čtenářům zprávy o EU zdarma

https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/ctk-nabizi-knihovnam-a-jejim-ctenarum-zpravy-o-eu-zdarma/2098379

Zprávy týkající se EU do knihoven od ČTK zdarma mají za cíl zvýšení povědomí o činnosti Evropské unie.

11. valná hromada SKIP spojená s odbornou konferencí Architektura knihoven

Místo: Ostrava
Termín: 7. – 8. 6. 2022