Calenge, Bertrand. Les bibliothèques et la médiation des connaissances. Paris: Electre – Éditions du Cercle de la Librairie, [2015], ©2015. 147 stran. Collection Bibliothèques. ISBN 978-2-7654-1465-0.
PhDr. Anna Machová
Francouzská odborná publikace o knihovnách a jejich zapojení do procesu zprostředkování znalostí (Les bibliothèques et la médiation des connaissances) vychází z otázek, které vyvstávají před knihovnami v souvislosti s obrovským rozšířením internetu, s rychlými zvraty ve světě informací a sociálními, politickými, právními a ekonomickými změnami, jež je doprovázejí. Internet jako „nezměrný“ informační zdroj a všeobecně dostupný nástroj vytváří obecnou představu o možnostech snadného, takřka okamžitého, bleskového vyhledávání čehokoli, jakékoli informace, ba dokonce znalosti, a obecně ve společnosti, i konkrétně mezi knihovníky, sugeruje pocit (ne-li přesvědčení) o zbytečnosti knihoven, knihovníků, představu o nepotřebnosti jakékoli mediace, o vítězství deintermediace (francouzsky desintermédiation). Knihovny a jejich funkce jsou pak problematizovány, knihovníci se ptají po legitimitě své role prostředníků, „doprovázečů“ „převozníků“ (kdysi byli knihovníci nazýváni „lodivody v knižních mořích“, pozn. AM). Bertrand Calenge, autor dané publikace, zkušený knihovník a knihovnický manažer, který se dlouhodobě věnuje reflexi fungování knihoven ve společnosti, naopak postuluje výzvu k re-intermediaci znalostí a dokazuje, že síla knihoven je právě ve zprostředkující schopnosti knihovníků a tato síla a potřeba musí růst právě proto, že tok informací je tak obrovský – sám se stává nepoznatelným. Současná společnost nadále staví svoji identitu na předávání, sdílení a směně znalostí. V tomto procesu mají knihovny zvláštní místo veřejných činitelů, vědomě povolaných k tomu, aby usnadnili zvládání kolektivně vytvářeného toku debat, informací, znalostí, zahrnujícího knihy, audionahrávky, počítačové soubory a další formy a média. Autor dokazuje, že přechod k formě knihovny jako hráče v procesu zprostředkování znalostí nenarušuje organizaci a celistvost této instituce: nadále je třeba zajistit výběr, příjem, pořádání, uchovávání. Avšak znamená to zpřesnit požadavky na knihovníky, kteří napříště musí být především znalci obsahů, stejně jako partnery doprovázejícími své uživatele, veřejnost. Je třeba nalézt nové způsoby, jak mobilizovat získávání a směňování znalostí, přejít od transmise dokumentů k mediaci znalostí. Pro dosažení tohoto cíle je třeba revidovat, jinak interpretovat poradenství, doprovodné aktivity, partnerství, prezentaci, stát se producenty a vydavateli vlastních obsahů… Je třeba nově zformulovat tradiční knihovnické činnosti jako je bibliografie a analýza dokumentů, v této souvislosti hovoří o znovunalezení (réinvention) bibliografie (autorka recenze si dovoluje poznamenat, že tuto myšlenku po několika desetiletích absence odborné debaty na téma bibliografie v prostředí nejen českého knihovnictví s nadějí vítá…).
Již ve svých předchozích pracích, v nichž se Bertrand Calenge věnoval mj. také politice tvorby knihovních sbírek, upozorňoval, že v internetové éře musí knihovny místo koncepce vlastnění na první místo postavit vytváření přístupových cest ke znalostem, jakkoli i v této nové konfiguraci si sbírky uchovávají svoji důležitost (a požadavek zpřístupňování jako takový také není nový). Zásadní orientaci knihoven směrem k veřejnosti by mohla vystihovat triáda Přijímat – Orientovat – Informovat. Dokumenty i znalosti směřují k téže veřejnosti. Služby a vytváření sbírek jsou „dvě sedla jedné střechy“ nahoře spojená záměrem zprostředkovat členům komunity znalosti, emoce, vědomosti, informace – ke sdílení společného osudu. Být tím, kdo umí předávat znalosti je nádherná ambice. Hluboce demokratický charakter knihovny se nabízí, aby tato ambice mohla být realizována, jen musí být vůle ke sdílení. Knihovna jako veřejná instituce nakonec je institucionalizovaným potvrzením demokratické vůle zformulované v deklarování potřeby sdílet vědomosti a obohacovat poznání určeného všem členům komunity.
Kniha Bertranda Calenge je cenná nejen nadhledem a rozhledem, s nímž autor posuzuje a zobecňuje jevy dnešního informačního a knihovnického světa, ale také znalostí detailů knihovnického provozu v různých typech knihoven (požadavek mediace promítá do popisů současnosti a do formulací možných a nutných změn v jednotlivých typech knihoven, od obecních po univerzitní a vědecké a národní knihovnu) a uvedením množství konkrétních příkladů z Francie a dalších zemí.
