REEDICE ….. Michal Hora vzpomíná na povodně v srpnu 2002 v Klementinu a v centru Prahy
PhDr. Michal Hora / Národní knihovna ČR
V srpnu tohoto roku Česko vzpomínalo na katastrofální povodně v roce 2002. Redakce čsp. Knihovna plus se rozhodla oslovit Michala Horu, který byl v srpnu 2002 vedoucím krizového štábu v Národní knihovně ČR resp. přímo v Klementinu a zažil toto drama jako jeho účastník, s prosbou o vzpomínkový text.
Společně jsme pročetli některé archivní materiály a články o tomto přírodním neštěstí. Po úvaze jsme došli k závěru, že existuje mimořádný text ze září 2002 nazvaný „Z jednoho deníku …“. Ten byl sice jednou publikován (Informačním bulletinu Národní knihovny ČR, č. 17-18/2002), ale šlo v zásadě o interní periodikum Bulletin NK plus a čtenářský dosah byl velmi omezený.
Jsme přesvědčeni, že žádný nový text nedosáhne takové míry autenticity jako těch 5 stran textu formátu A4.
Bude dobré mít tuto vzpomínku k dispozici v síti nových médií zvláště pro mladou generaci čtenářů jako připomínku, že stačí velmi málo a naše profesní - v tomto případě knihovnické - i osobní životy se ze dne na den radikálně změní.
Stačí pár dnů intenzivních dešťů do již vodou nasycené krajiny …..
6.8.2002 úterý
V neděli jsem dojel za bouřky na Šumavu. Pokračuje styl letošního léta, vždy odpoledne sprchne nebo bouřka. Teď je ale už úterý a krásný výlet k Černému a Čertovu jezeru. Na rozvodí (!!) Černého moře a Severního moře ve výši 1150 m.n.m začíná můj příběh, začalo totiž drobně pršet a přidává.
Jsem zpět v krásném údolí u Hojsovy Stráže, déšť zesiluje. Během noci se mění na provazy deště, prší tak silně do střechy na mou hlavou, že se mi často zdá, že jede vlak na trati do Železné Rudy, která je blízko …
7.8.2002 středa
Stále provazy deště. V poledne mi to nedá a jdu na 4 kilometry dlouhou cestu směr Můstek, směr prameny Úhlavy. Proti mně potůčky, potoky, voda všude, nikdy jsem nebyl tak promočený až na kost a to mám zcela nečekaně značkovou větrovku! V hospodě Na Farmě se na mne dívají jak na blázna, že chodím. Dávám si krapet rumu.
8.8.2002 čtvrtek
Provazy deště pomalu slábnou. Dopoledne jedu do Železné Rudy. Mží. Jdu podél hranic s Německem na Polomy, stále do kopce a stále do mraků do kopce, do kopce, potřebuji zlepšit kondici, určitě se to povede: POMOHOU MI TOTIŽ PĚTISETLETÉ POVODNĚ!! Odpoledne při návratu opět prší. Méně ale vytrvale.
Večer s P.H. konzultuji mobilem situaci u Karlova mostu a v Klementinu. Zatím tak dvacetiletá voda, vše pod kontrolou. V Budějovicích je to ale horší.
9.8.2002 pátek
Ráno zprávy z Prahy, situace se zklidnila, Vltava kulminuje. (Teď už vím, že voda si dala jen dobrou večeři a trochu si do neděle chce zdřímnout.) Nádherný výlet na Pancíř přes Můstek, opět Úhlava, opět skáču mezi pramínky vody, voda tryská z nečekaných míst ve stráni. Nevím co je přirozený pramen a co je tu navíc. Asi tak 4 hodiny je i slunce. Večer opět déšť.
11.8.2002 neděle
Tak jsem se včera vrátil, chci jet hned na kole obhlídnout Vltavu v Tróji. Je to moje milovaná trasa.
12:00 Kurty za mostem Barikádníků se vzpamatovávají ze zatopení, už se oškrabuje antuka od bahna, k vodákům v Troji nemožno - až k lávce do Stromovky zatopeno. Koňáci uklízejí okolo stájí a připravují se na horší (?).
To horší jsem si ještě nedovedl představit... Hned jak jsem se vrátil tak odpoledne začíná pršet, jakoby bouřka, ale pak opět stálé provazy deště jako když přetéká umyvadlo.
22:00 Píše nám s P.H. ředitel, má obavy, potvrzuje si, že vše s P.H. sledujeme.
23:00 Asi jsem moc ustaraný (jako často), nedá mi to a řediteli říkám, že ráno sestavím krizový štáb.
12.8.2002 pondělí
6:30 IKEM - krevní odběr: dnes vím, že výsledky skvělé - cholesterol daleko pod 5, však jsem v červenci makal - měl bych pracovat v lese. Bude se mi to hodit dvakrát!
8:00 Lidové noviny a mapa stoleté vody, ty plány máme v práci, víme, kam sahala voda 1890. Z Klementina byl skoro ostrov, moc si to nedovedu představit, ale už mám trochu bojovou náladu.
9:00 První jednání krizového štábu, který jsem svolal z mobilu, nějak se mi to vše nezdá. Hodí se ostražitost a směrnice, a hlavně TÝM lidí a všechny úvahy po útoku na N.Y.C. (U.bin L. to nedomyslel aneb co Tě nezabije...) Ve sklepech pouze rezervní fondy, nutno vytřídit, kvalitní vystěhovat! Jak se zachovat k přízemí? Bude nutné stěhovat pro jistotu techniku výš. Rozhodnuto. Při stěhování ze sklepů nemůžeme brkat o čtenáře. Zavíráme knihovnu.
Kolem 11:00 zpráva do ČTK, čtenáři postupně knihovnu opouštějí. Média ale hned vyzvídají proč zavíráme, jak to vypadá? Ano jsme opatrní, připravujeme se, stěhujeme.
12:00 Procházíme sklepy před bitvou, je tam jedno slabé místo směrem ke Karlovu mostu. Tam může prorazit voda velmi brzo, je potřeba díry ihned ucpat!!
(Kdybychom v tu dobu věděli, že to bude trvat skoro dva dny než prorazí!)
12:30 Dohadujeme se o tom, která firma zajistí stěhování nahoru, trvá to možná moc dlouho, zlobím se i na sebe. Ale ve sklepech se třídí a maká.
14:00 Tisková konference na Magistrátu, čeká nás prý dvacetiletá voda…
15:00 Hasiči, naši milí známí, pytli chrání Křižovnickou včetně dveří ke Studentovi. V úterý neúnavný dříč Z.M. a náš hasič rozhodí ještě pytle v Platnéřské a kolem některých dalších vstupů. Každou hodinou se informace a události zrychlují. Je jasné, že tu strávím první noc, dál nepřemýšlím.
18:00 Jak jsem připraven?: celkem dobře – občas nedostatek připravených věcí. Večer zajištěno: postel ze židlí, pokrývka tj. saka, svíčky, rádio na baterie, baterka, léky, dezinfekce, balená voda, vše podstatné mám nebo promyšleno. Jen kartáček a pasta na zuby chybí, jedna z věcí, které mi nejvíce vadí (sehnal jsem je až po dvou dnech). Nu budu chodit do čtvrtka v polobotkách, budu odřený a neosprchovaný, jen mytý studenou vodou, střídat si dvě trička od V.R, prát budu na střídačku, sušit v okně, občas bych byl nejradši bez oblečení, ve středu večer už radši nahoře v patrech běhám bos, ta úleva – ještě, že je léto.
19:15 Stará černobílá televize je zázrak, náhodou ji tu mám!! ČT 1 - víme, že v Budějovicích, Krumlově a vůbec na Jihu a Západě je hodně zle, víme, že nás to čeká.
20:30 To nejdůležitější z rezervních fondů přestěhováno, teď už zbývají jen zbytky. Rozhodujeme, že se bude s firmou pokračovat ráno, máme snad na to celý den....
22:00 V noci – neustále u internetu, nespím, sleduji evakuaci Karlína, měnící se odhady, plány zátopové oblasti.
13.8.2002 úterý
5:30 Nevěřím vlastním očím, Karlín je už evakuovaný, ale uklízečky mne budí po pár hodinách spánku, všechny v zeleném, poměrně v klidu, je to jak ve filmu: „Nechcete vynést koše?“ Nechápu, jsem už duchem úplně jinde ...
8:30 Ranní porada štábu, stres se každou hodinu zvětšuje, zprávy o tom kolik máme času jsou nespolehlivé, stěhujme, stěhujme!!!
9:00 Demontují se dražší součásti kotelny v suterénu, postupně se vyklidí počítače z referenčního centra, ještě druhý den dopoledne stěhujeme počítače z haly služeb, stěhování umrtví teprve kulminace vody ve středu po poledni ...
9:30 Blesk! Primátor nařizuje první evakuaci lidí, co na Starém Městě nebydlí. Hovoří dramaticky… Myslím si, že za chvíli vytryskne ve sklepě voda. Lidé musejí pryč. Zastavíme stěhování rezervních fondů do pater...Křičím na J.V. jestli si zdraví lidí vezme na zodpovědnost, když budeme dál stěhovat. Musím křičet ??
10:15 V.B. se každého kdo chce zůstat jednotlivě ptá, jestli si je vědom rizika a přesto chce zůstat, každý musí před svědky říct ano. Však zákony přikazují evakuaci, jinak je člověk na vlastní nebezpečí. Jak nedomyšlené u kapitánů takových lodí jako je Rudolfinum, Národní divadlo, Národní galerie, Národní knihovna … To mají kapitáni opustit loď??
10:34 Posílám zprávu do internetové konference Knihovna, že se všichni zaměstnanci evakuují, zůstává 20 lidí, držte palce!
10:45 Volám sousedce - paní B. (80 let) v Holešovicích. Tady M., nepřijedu, zůstávám v práci, ona: Tady nic nebude! Vzpomíná na povodeň 1954, jak viděla v Holešovicích na Vltavě živé prase na chlívku. Moc ji už nevnímám..
10:55 Na Starém Městě bez upozornění vypínají proud. Zbytek zaměstnanců ještě odchází, události se zrychlují. Staroměstský orloj se zastavil, pak víme, není to znamení, ale nemůže bez elektřiny běžet.
11:55 Přestávají jít telefony, centrála je vyřazena. Až do úterý 20.8. nám komunikaci se světem zachraňují jen automaty instalované na chodbách, pro řízení je jediný možný ten hned u vrátnice a velínu – na mince. Mince se až do příštího týdne vyvažují zlatem, u automatu je většinou stálá služba, neboť nám volá kde kdo, někteří nabízejí pomoc. Se sklepy nám nikdo nepomůže a snad nebude voda stoupat až do tresorů, to by musela prasknout přehrada.
12:00 Už se do Holešovic do bytu nedostanu (sportovní věci si nevezmu), bojím se, že mne nepustí zpět a doma u televize bych snad dostal infarkt (fakt). Pro mne je lepší být tu (ovšem to oblečení!).
12:15 Odpočítávají se hodiny přístupu přes zabezpečovacího zařízení v tresorech, musíme je mít přístupné kdybychom potřebovali stěhovat nejvzácnější fondy do nejvyšších pater.
13:00 Porada těch co zůstali, rozdělení úkolů: ze sklepů se stěhují dražší věci, části kotelny, trafostanici nutno ponechat osudu.
Jak se tvořil tým v Klementinu? Máme jídlo (máme tu jedinou ženu v týmu, v následujících dnech je ve stravě a hygieně skvělá), holinky nestačí (co kdyby se zatopilo přízemí?). Náhodou tu mám úspory, dávám na holinky. Bláznivá jízda pana O. pro holinky i v protisměru přes zábrany do Prahy 4, ale – máme!
Někdo musí jet na konferenci IFLA, ať máme kontakt se světem a oni s námi, dva z vedení pojedou (snad nebudou mít výčitky svědomí)! Teď už je pro nás těžší odejít než zůstat.
14:00 Ležím na židlích, odpočívám po probdělé noci, najednou nade mnou náměstek ministra kultury říká klidně: „ležte po té noci“. Porada štábu s ním, věcně diskutujeme o rizicích a situaci, dodalo nám to vědomí, že i ONI vědí, že tu jsme a musíme být – posila. Jsme totiž zvyklí, že nás často politici vidí jako ty co mají rádi TY SVOJE knihovny. Potřebujeme hlavně povolenky pro pohyb štábu i vozidel přes čáru tam i zpět. Během odpoledne dostáváme!! Velmi důležité pro následné dny. Přivezli i jídlo, nejsou tak mimo!!
15:00 Odpoledne protéká středem Prahy asi takový objem vody jako v roce 1890 Není stále konec. Všichni hovoří o budoucnosti nejistě.
16:00 Komunikujeme s krizovým štábem Prahy 1, vědí o nás, nicméně ještě ve středu policie u zábran tvrdí, že „tam v Klementinu přeci nikdo není“ ...
18:00 Přestává pršet, nálada je určitě lepší. Aha, vzpomínám na záběry z moravských měst 1997, nejhorší povodně mohou přeci klidně přijít i za slunka!
Teď vím, že k večeru evakuují již skoro celé Holešovice a voda natéká stále více.
20:00 Karlův most uzavřen, ale proudy turistů sledují kde možno stoletou vodu, Kampa zaplavena již vysoko. Poměrně krásný letní večer, voda stoupá, jak vidíme z m.č.228 ve druhém patře blízko Salvátora. Máme na Kampě měřítko-dům. Je zatopen po okno v prvním patře. Vedle na balkóně mladí z kostela, zdravíme se. Přidrží nás jezuité za tričko nebo potupně opustíme kolej na lodích?
24:00 Vypadá to, že jsme to zvládli v Klementinu bez vody. Ouha, asi v době velkého překročení stoleté vody, kolem středeční půlnoci budí P.H. ostraha.
14.8.2002 středa
0:10 Voda proráží z kanalizace na WC v suterénu, po čase voda plynule přetéká z toalet v suterénu do kotelny, potůčky v podzemí se postupně spojují…postupně se během noci zaplavují všechny sklepy do různé výše. Klesat začne po 40 hodinách ve čtvrtek odpoledne ...
0:30 Začíná shánění hasičů na odčerpávání, shánějí všichni, pánové O. a M. dokonce volají 150, …když prý seženou techniku přijedou.
Holešovice – dnes vím: V noci je už paní B. sama v domě, snad jen telefony jdou do rána, jinak nic, voda natéká na dvůr ke školce jeden metr, v prohlubních až tři metry. Zalévají se sklepy, z činžáku je ostrov, směr k pivovaru voda. Později přiznává, že se tehdy začala třást strachy. Ráno kolem sedmé ji vynášejí do náklaďáku záchranáři (po pás vody) a evakuují ji na Letnou a k synovi.
2:00 Rozporné zprávy z Magistrátu. V Klementinu nejtěžší noc s budoucností, která se dá těžko odhadnout. Během noci se zvedla nečekaně Vltava o metr a půl.
4:00 Tvrdá evakuace Starého Města. První a poslední záchvěv strachu o sebe – nepraskla přehrada? Sirény, auta s hlášením, vrtulníky ostře osvětlují nádvoří Klementina – velmi akční. U mne ožívá jediná vzpomínka, teď se vynořuje: chata u Ruzyně, noc, světla, hluk letadel, srpen 1968, slzy, strach, prostě prázdniny a jedno dětské léto u babičky, které se nepovedlo ...
7:00 Po evakuaci je divné ticho, jen vojáci, policie, tatry s pískem a my. Kmitají, někteří hlídkují, všeobecné čekání co bude dál, včera turisté, dnes všichni turisté pryč - jen tvrdý boj s vodou.
8:00 Rozhodujeme o přídělovém systému stravování, protože nikdo neví, jak dlouho budeme, kdyby zábrany povolily. Snídaně s teplými nápoji!!…pomáhá vařič pana R. na pevné palivo.
9:00 Stěhujeme velín ostrahy z přízemí výš – drahou techniku, ale i klíče.
11:00 Sleduje stále z 2.patra Kampu, dopoledne stagnace vody, jdu k zábranám na břeh Vltavy – moře jak ve Španělsku, obrovský objem vody mám 1,5 m nad hlavou, šplhám k zábranám. Je to zvláštní pocit, když je voda skoro o dva metry výš než břeh, je to jako lego a uvnitř voda. Jsem vodní znamení, horší jsou pro mne skalnaté hory.
13:30 Hurá! Výška vody ve Vltavě se opravdu zastavuje. Ale bylo to o fous! Pár desítek centimetrů k hraně bariér. Teď jen boj s vodou ve sklepech…
14:00 Média nás už pronásledují jaké máme škody, často vidím zklamání, že nemáme nic z pokladů zničeno, ach jo ...
14:15 Konečně nastupují hasiči, nejsem si jistý, kdo je nakonec poslal, jsou tu možná šikovností někoho, náhodou…? Fantastičtí pracanti... Mají agregát, který mění naftu na elektřinu, postupně si napojujeme i dobíjení mobilů, možné vaření čajů a kafe. Mobil mám jeden půjčený od hasičů a stále měním SIMku, abych byl na příjmu.
19:30 Po poklesu Vltavy cesta na Anenské náměstí s V.B. a M.B k zábranám. Policie je i k nám tvrdá (skvělé, jsme klidnější, však tu nikde nefunguje elektronické zabezpečení a nikde nikdo!), legitimuje nás a teprve když zjistí, že máme na starost Klementinum, začne se s námi normálně bavit a vyprávíme si…
20:00 Největší voda se už žene na Mělník a v pátek do Hřenska ...
15.8.2002 čtvrtek
2:30 Budí mne strašný puch v Klementinu. Vyjdu ven, tmavé chodby prvního patra a ze sklepů se již vypařuje ten správný odér. Běhám bos po chodbách a otevírám všude okna, větrná úleva ...
11:00 Provozní odbor už jede skoro naplno, komunikují s geologem, statikem, velké diskuse o tom, jak fázovat čerpání, abychom nepoškodili statiku, další a další práce lidí z provozu.
13:00 Poradu u ředitele (kolikátá je už za tu dobu?) tolik nevnímám, už jsem v duchu na cestě, za čarou ... musím trochu už změnit prostředí :-).l
16:00 Za čarou u Tesca – po čtyřech dnech, policista se u zábran ptá, zda jsou Klementinum a jeho sbírky v pořádku. Šok z civilizace, žádné obavy a myšlenky, jen šok, jak svět za čarou funguje jakoby nic a v Klementinu skoro válečný stav. Ano, vlhko v očích, slzy (?)...
18:00 Telefony za čarou fungují! Musím svolávat jednotlivé vedoucí, 19.8. máme poradu všech vedoucích v Hostivaři.
16.8.2002 pátek
8:00 Přivážím spacák, konečně …, ale budu ho už potřebovat jen jednou, musíme se tu přes noc střídat a odpočívat jinde, jinak se vyčerpáme.
12:00 Dcery P.H. přivezly teplé těstoviny, ti úžasní hasiči co čerpají vodu ze suterénu se na mne mračí, že chci málo. Říkám jim: „píšu příručku Povodňová dieta rychle a účinně“.
14:00 Nevíme, jak dlouho bude Klementinum bez elektřiny, začíná pracovat paralelní řízení knihovny v depozitáři Hostivař.
16:00 Do centra se trousí turisté, Klementinum otevřené jen na Mariánské náměstí, místo webovských stránek na počítači vývěsky a zprávy na vstupních dveřích. Turisté chtějí do Klementina, ale to je nápad.... Uvnitř ještě bojují hasiči s hnusem ve sklepech, všude hadice ... Vyvěšujeme ceduli „DANGER OF INFECTION“ a je klid ... Cizinci obcházejí „bakterie“ s uctivým odstupem ...Tiše ukazují na zakázané Klementinum
17.8.2002 sobota
3:00 Noc v Klementinu s ostrahou beze spánku. Ticho, bez aut, lidí, mrtvá zóna, policie všude hlídkuje. Procházím kolem Klementina i dál. Jsem typ co v noci vše velmi prožívá, často pracuji v noci, spíše sova. Tak strašně teď cítím jako nikdy: jen Karlův most, jeho věže a jezuitská kolej HRDĚ čelí tady uprostřed Prahy velké přírodní zkáze. Je to jen sen, vím, felliniovské obrovské kulisy jako vystřižené z papíru, ozařované světly vojenských aut a helikoptér, jinak tma, tma bez elektřiny. Úžasná filmová scéna, vzpomínám na film Roma. Škoda, že Praha tak jako Řím nemá svého Felliniho ....
Obdivuji ale všechny, co zařídili zábrany (od tvůrců až po ty co instalovali), obdivuji práce na pražských mostech, aby se nám neucpaly. Pozorovat práci jeřábů je koncert. Obdivuji ty, co tak dobře zvládli evakuaci. Jedna velká výjimka: plánované kryty, záchrana v metru, to byl iluzorní a nebezpečný klam!! Kolik je zatopených stanic?
4:00 Z nedostatku činnosti odhazujeme s ostrahou první pytle od budovy, je teplo a vše musí hned větrat!
15:00 Odpoledne mám strašné nutkání dostat se do Holešovic, nemohu se ovládnout, cítím v sobě kapku hysterie, alespoň tedy: Vltavská, Florenc, pěšky, pak směr Tesco, tramvají a metrem k rodičům.
21:00 Hasiči odjíždějí, co k nim napsat bez patosu? Dva stateční a obětaví? Ale, ale …
18.8.2002 neděle
11:00 Porada V.B., já, V.R., P.P. a M.S. o vedení knihoven po povodni, zvl. pracovně právní otázky. Začíná to být už běžná manažerská práce, skoro mne to nudí, jsem netrpělivý – asi nemohu adrenalin už odbourat!
12:00 Guláš od předsedkyně odborů!!
15:00 Odpoledne s tátou na úřad Prahy 1 pro dvě povolenky pro automobily. Potom na kraj Ortenova nám. - vidím My City - svou podivnou čtvrť. Naštěstí ne v ruinách ... Jen zakázané vojenské zóny, voda tam byla od úterý večer do čtvrtka ráno, ne jak v Karlíně, většinou jen taková metr vysoká říčka ...
19.8.2002 pondělí
Depozitář v Hostivaři, porada vedoucích, začínáme nabírat normální kurs, už je nás víc a hlavně těch, kteří zas budou dělat práci, které rozumějí nejvíc...
Odpoledne pouštějí do Holešovic - po týdnu se tedy dostávám do bytu. Rozmrazené borůvky se zastavily 10 cm od koberce. Jak ty plísně rychle bují! Nejhorší (jestli barák vydrží zimu) je vyplavená prodejna pro rybáře, sklep, zásoby krmiva!! Vše hnije, ten puch, oni trpělivě, ale trochu zoufale uklízejí a zachraňují ….
20.8.2002 úterý
Obnoveno telefonní spojení s Klementinem, centrála napojena na agregát hasičů, až do provizorního zprovoznění naší trafostanice 29.8. nás ten agregát zachraňuje. Díky němu pracuje i provizorní ekonomický tým na počítačích. Musíme přeci vyplatit mzdy …Každým dnem se přibližujeme běžnému životu. V Klementinu se objevuje čím dál více lidí - zaměstnanci, firmy. Sice postupně a pod kontrolou, ale stejně mně to skoro vadí. Proč? Jsem tím trochu zaskočený, normálně rád vnímám i davy turistů a rád cestuji.
Ta hrdá kolej, která vzdorovala nepřízni, ta tichá myšlenka a svědomí naší národní minulosti. Svědomí i mojí minulosti a současnosti. Ten kolos hmoty i duše, se kterým jsem mohl v naprostém tichu i nezažitém hřmotu helikoptér, ve tmě i ozáření světly, v klidu před i při bouři, v duchu rozprávět o životě. Klementinum. Bylo chvíli víc moje, teď už nás zase bude mnoho, musíme dál časem ...
P.H. Pavel Hýsek, bezpečnostní technik J.V. Jiří Vnouček, ochrana fondů – krizový štáb CD Hostivař
V.B. Vojtěch Balík, ředitel NK
V.R. Vít Richter, odbor knihovnictví, vedoucí
P.P. Petr Pospíšil, správa budovy, vedoucí
Z.M. Zdeněk Matušík, odd.studoven, vedoucí
pan O. Zdeněk Ondroušek, správa budovy
pan R. p.Racek, správa budovy
pan M. p.Macenauer, správa budovy
jediná žena v krizovém štábu - Marie Balíková, žena p.ředitele
M.S. Martin Svoboda, ředitel tehdy Státní technické knihovny
Autor fotografií: p. Macenauer
