Information for libraries

  • na webu

Visual

Nacházíte se zde: Úvod Archiv 2016 / 01 Novinky zahraniční knihovnické literatury Novinky zahraniční knihovnické literatury

Novinky zahraniční knihovnické literatury

SHAFFER, Roberta I. From inertia to innovation: Information-based organizations in the Age of Intelligence [Od setrvačnosti k inovaci: Organizace založené na informacích ve věku znalostí]. IFLA Journal [online]. October 2014, vol. 40, no. 3, s. 145–149 [cit. 2015-10-15]. ISSN 1745-2651. Dostupné z: http://www.ifla.org/files/assets/hq/publications/ifla-journal/ifla-journal-40-3_2014.pdf

Zatímco konec 20. století byl často označován jako informační věk, současnost lze spíše nazvat věkem znalostí. Důležitost inovací neustále roste. Výraz inovace je přitom často používán jako souborné označení pro více stupňů novátorství – od vymyšlení něčeho zcela nového přes provádění tradičních činností novými způsoby nebo s využitím nových nástrojů a použití něčeho k jinému než původnímu účelu až po improvizaci, tj. řešení problémů s využitím stávajících zdrojů. Každý z těchto inovačních stupňů může mít ve výsledku vliv na celou organizaci. Vyskytují se také propojené inovace, které se vztahují k různým věcem, ale mají některé společné prvky. Sjednocené inovace pak mohou mít přímý i nepřímý pozitivní vliv na celou organizaci. Ať už se jedná o jakýkoliv typ inovace, je nezbytná dlouhodobá podpora ze strany zřizovatele i uživatelů knihovny. Knihovny se tak mohou posunout od setrvačnosti k inovativnosti.

Inovace má sedm kroků, jimiž jsou:

  • zjišťování (sledování okolního prostředí, jehož cílem je zaznamenat změny, které mohou mít na organizaci vliv),
  • podněcování (událost nebo sled událostí, který má za následek zpochybňování stávající praxe, služby nebo poslání organizace),
  • vhled (uvědomění si příležitosti),
  • zahájení (okamžik rozhodnutí jednotlivce nebo skupiny jednotlivců z organizace o tom, že bude reagovat),
  • představivost a inspirace (kroky, které často nastávají současně, přičemž představivost zahrnuje průzkum možností bez jakéhokoliv omezení a inspirace průzkum příkladů jiných, kteří již danou inovaci úspěšně dovedli do konce),
  • osvícení (okamžik, kdy se daná inovace stává součástí podnikové kultury).

Na počátku inovace může stát nápad jednotlivce, nicméně v organizaci se musí následně vytvořit větší skupina, která inovaci pokládá za potřebnou a bude ji společně prosazovat. Inovace je nejpřínosnější v případech, kdy se organizace dívá za horizont svého odvětví a při zjišťování nejvhodnějších postupů se neomezuje na konkrétní obor či oblast. Inovaci je také důležité vnímat bez omezení daných například místem práce zaměstnanců nebo způsobem poskytování služby.

Inovace může být zahájena v části organizace a sloužit jako experiment. Daná část organizace (inkubátor) může buď fungovat stále, nebo pouze dočasně. Ke sladění inovací a byrokratického systému je možné použít zásadu nepřekročení (to znamená, že např. nelze překročit určitou finanční částku). Je-li třeba rozšířit rozsah uplatnění inovace, uplatňuje se princip opakování (např. nejprve je inovace zavedena v jedné organizační složce a postupně pak v celé organizaci).

Okamžitá inovace je zaváděna v případech, kdy nastane určitá krize, kterou je nutné rychle vyřešit. Neúplná inovace je inovace, která nebyla zcela zavedena, ale přesto může organizaci přinést užitek. Nakažlivá inovace se obvykle šíří neformálními kanály, dnes především díky sociálním sítím. Díky tomu je v současnosti převažujícím typem inovace.

V každém případě by měl být měřen (sledován) vliv inovací jak uvnitř organizace, tak navenek. Je také užitečné si předem stanovit, co by inovace měla přinést. Není bez zajímavosti, že většina inovací přináší více užitku, než se původně očekávalo a plánovalo. Není-li ovšem organizace pružná, nespolupracuje-li s okolním světem, je-li zahleděná do sebe, pak se v ní inovacím nemůže dařit

LEK CHOH, Ngian. Innovations in the National Library Board Singapore: A journey [Cesta k inovacím v Národní knihovní radě Singapuru]. IFLA Journal [online]. October 2014, vol. 40, no. 3, s. 150–156 [cit. 2015-10-15]. ISSN 1745-2651. Dostupné z: http://www.ifla.org/files/assets/hq/publications/ifla-journal/ifla-journal-40-3_2014.pdf

Národní knihovna Singapuru vznikla v roce 1960. Tehdy měla podobu oddělení tamějšího ministerstva kultury. V roce 1995 vznikla Národní knihovní rada (National Library Board (NLB)) a tím došlo k osamostatnění knihovny. V roce 2012 k ní byl navíc připojen i Národní archiv. Kromě Národní knihovny a Národního archivu provozuje NLB ještě 25 veřejných a 15 speciálních knihoven.

V roce 1995 byl proveden průzkum uživatelů, který ukázal, že podle většiny uživatelů jsou knihovny za zastaralé a nereagují na jejich aktuální potřeby. V návaznosti na tento průzkum začala NLB plánovat vylepšení svých služeb, knihovních fondů, informačních technologií a fyzické podoby knihoven. Vláda poskytla prostředky jak na renovaci stávajících knihoven, tak na otestování nového umístění knihoven, např. v obchodních centrech.

Při plánování a realizaci změn byl vždy v centru pozornosti uživatel. V tomto směru byli vyškoleni všichni zaměstnanci. Bylo také zřejmé, že je třeba šetřit jak čas zaměstnanců, tak čas uživatelů. NLB se nejprve zaměřila na to, co nejvíce trápí uživatele. Všechny služby byly vyhodnoceny z hlediska časové náročnosti pro zaměstnance a uživatele a byl hledán způsob, jak na obou stranách ušetřit čas. V roce 1995 byly v knihovně obvykle k vidění fronty uživatelů. Protože nebylo možné dostatečně navýšit počet zaměstnanců ve službách, bylo přistoupeno k samoobslužnému půjčování a vracení. V letech 1995 až 2002 byly automatizovány všechny transakce včetně odpovídání na dotazy prostřednictvím internetu. Všechny knihovní jednotky byly opatřeny RFID čipy. Samoobslužné půjčování a vracení se mezi uživateli setkalo s výrazným kladným ohlasem.

Dále bylo třeba přehodnotit umístění knihoven. V roce 1995 NLB začala experimentovat s umisťováním knihoven v obchodních centrech. První knihovna ovšem nebyla umístěna příliš vhodně (kvůli tomu, že ostatní prostory byly v té době již pronajaty jinými subjekty, bylo možné si pronajmout pouze prostor, do kterého bylo třeba jet výtahem), přesto si mezi uživateli získala oblibu. Náklady na výpůjčku v této knihovně byly výrazně nižší než v knihovnách v samostatných budovách. V současnosti je více než polovina knihoven, jejichž provoz zajišťuje NLB, umístěna v obchodních centrech nebo na podobných místech, kam chodí hodně lidí.

Již od roku 2000 NLB také vytvářela digitální obsah a umisťovala ho na svůj web. Ač se jej snažila všemi silami propagovat, ukázalo se, že vždy po propagační kampani využívanost digitálního obsahu znatelně klesla. Uživatelé si totiž nepamatovali adresy, na kterých byl obsah zpřístupňován. Zároveň uživatelé začali používat internetové vyhledávače, především Google, a tím pádem nepokládali za nezbytné navštěvovat web(y)  knihovny. NLB proto přišla s řešením, které spočívalo ve zpřístupnění digitálního obsahu v takové podobě, aby jej mohly zindexovat internetové vyhledávače a byl dostupný i jejich prostřednictvím. To vedlo ke značnému zvýšení využívanosti online služeb. Například využívanost Singapurské infopedie (Singapore Infopedia, http://infopedia.nl.sg/) vzrostla během jediného roku 250krát. Tato zkušenost vedla NLB k tomu, že od té chvíle všechen digitální obsah a s tím spojené služby zpřístupňuje tak, aby je vyhledávače mohly indexovat.

NLB věnuje pozornost i digitalizaci. V roce 2007 souhlasil vydavatel hlavních singapurských novin s tím, že NLB zdigitalizuje všechny archivní noviny ze svého knihovního fondu (vydané od počátku 19. století do konce roku 1989) a zpřístupní je vzdáleně (odkudkoliv z celého světa) uživatelům s tím, že v novinách je použit vodoznak a je zabráněno možnosti si je stahovat. Celkem bylo dosud zdigitalizováno více než dvacet milionů časopiseckých článků (viz http://newspapers.nl.sg/). NLB digitalizuje i vzácné tisky, rukopisy a fotografie a zpřístupňuje je uživatelům (viz http://sgebooks.nl.sg/ a http://pictures.nl.sg/). Byla také zahájena digitalizace dokumentů z Národního archivu.

Další důležitou technologickou změnou se stalo využívání mobilních zařízení. Byť na mobilní zařízení NLB zpočátku nebyla připravena, dnes již většinu digitálního obsahu zpřístupňuje v podobě vhodné pro mobilní zařízení.

Součást digitální infrastruktury NLB tvoří i sociální sítě – knihovna v tomto případě opět jde tam, kde jsou uživatelé. Realizuje například národní projekt Singapurská paměť (http://www.singaporememory.sg/), jehož smyslem je získat osobní vzpomínky od kohokoliv, kdo má nějakou zkušenost se Singapurem a je ochoten se o ni podělit. K účasti v projektu jsou uživatelé získáváni i prostřednictvím sociálních sítí.

Je také zřejmé, že se vyskytují dokumenty, které se těžko vyhledávají (a v nichž se těžko vyhledává). Jedná se mj. o zvukově-obrazové dokumenty a o vyprávění pamětníků. Vzhledem k náročnosti tvorby metadat začala NLB prověřovat možnost využití automatického převodu zvuku na text. Ukázalo se, že přesnost převodu je dostatečná; zvukové záznamy byly navíc doplněny o časové značky, díky kterým je možné se rychle dostat k požadované části obsahu. Byly též realizovány pokusy s nalézáním podobných obrázků k obrázku zadanému. U zvukově-obrazových dokumentů s titulky byla uživatelům dána možnost vyhledávání pomocí klíčových slov, a to díky využití technologie optického rozpoznávání znaků.

Mezi oblasti, kterým se NLB chce v blízké budoucnosti věnovat, patří např. propojená otevřená data, textová analýza či automatické získávání časových a geografických údajů.

Dlužno podotknout, že výše popsaných výsledků by NLB nedosáhla bez spolupráce s partnery, např. do projektu Singapurská paměť je zapojeno přes 150 partnerů, a bez získávání finančních prostředků z vnějších zdrojů.

Aby mohla NLB i nadále poskytovat služby ke spokojenosti svých uživatelů, bude muset získat více prostředků na digitalizaci dokumentů, zajistit práva pro využívání digitalizovaného obsahu mimo knihovny, držet krok s novými sociálními sítěmi a mobilními zařízeními, využívat nové kanály k zapojení uživatelů do tvorby obsahu, motivovat zaměstnance a zajistit podporu všech zainteresovaných subjektů.

BALK, Hildelies, Elsbeth KWANT a Clemens NEUDECKER. What makes innovation work? Innovation practice in the National Library of the Netherlands [Co způsobuje, že inovace fungují? Inovační praxe Národní knihovny Nizozemska]. IFLA Journal [online]. October 2014, vol. 40, no. 3, s. 157–168 [cit. 2015-10-15]. ISSN 1745-2651. Dostupné z: http://www.ifla.org/files/assets/hq/publications/ifla-journal/ifla-journal-40-3_2014.pdf

V článku je hledána odpověď na otázku, díky čemu v Národní knihovně Nizozemska (Koninklijke Bibliotheek( KB)) fungují inovace.

Jako příklad inovace je nejprve uveden nápad vytvořit mobilní aplikaci, která by na místě (rozuměj na každém místě v Nizozemsku) zpřístupnila historické informace z digitalizovaného časopiseckého fondu. Tento nápad vznikl díky účasti pěti zaměstnanců knihovny (důležité je podotknout, že se jednalo o zaměstnance z různých oddělení) na třídenním školení věnovaném využití mobilních technologií v oblasti kulturního dědictví. Během několika měsíců byla vytvořena aplikace Tady se to stalo (Here was the news). Ta je dnes sice již na konci svého životního cyklu, ale knihovna díky ní získala cenné zkušenosti s geografickými propojenými daty. Navíc uživatelé si aplikaci velmi oblíbili.

Následně jsou představeny výsledky průzkumu literatury o inovačních teoriích založených na empirickém výzkumu. Na základě průzkumu byl sestaven seznam 42 faktorů, které mají vliv na schopnost inovace organizace. Tento seznam byl poté předložen odborníkům z národních a vědeckých knihoven, kteří měli za úkol vyhodnotit relevanci jednotlivých položek pro oblast (národních) knihoven. Výsledkem byl seznam čtrnácti hlavních faktorů, které byly uspořádány do čtyř skupin – 1) vůdcovství a kultura, 2) znalosti a učení se v organizaci, 3) schopnost spolupracovat a 4) uspořádání organizace.

Za úspěšnou inovaci v národní knihovně je pokládáno vytvoření nebo přijetí myšlenky nebo chování, které jsou pro danou organizaci zásadně nové a jejichž výsledkem je přidaná hodnota pro veřejnost. Z hlediska hodnoty pro veřejnost je podstatné hledání rovnováhy mezi dvěma podobami inovací – mezi evolucí a zásadní proměnou. Do inovací je také třeba zapojit uživatele, neboť zdrojem úspěšné inovace je často něco, co se nachází mimo danou organizaci.

Pokud se týká první skupiny položek, nutnou podmínkou je dobré vedení, a to jak na nejvyšší úrovni, tak na nižších stupních. K tomu je nutné disponovat schopností řídit jak stabilní prostředí, tak radikální změnu. Důležitou roli hraje i přijímání osob z neknihovnického (nebo dokonce ze soukromého) sektoru do vedení knihovny. Dále je třeba, aby v knihovně panovala otevřenost a příznivá atmosféra pro přijímání inovací. Je také nezbytné počítat s tím, že jestliže budou určité inovativní činnosti nově podporovány, některé z dříve prováděných činností budou potlačeny.

U druhé skupiny položek je možné konstatovat, že rozvíjení a sdílení znalostí je tradičně součástí „DNA“ knihovníků, avšak způsoby využívání znalostí za účelem vytváření inovací mnohdy již tak zřejmé nejsou. Nejlépe inovace vznikají v týmech, jejichž členové mají různé vzdělání a dovednosti, jinými slovy v týmech tvořených zaměstnanci různých organizačních složek. Vznik inovací podporuje také existence rozpočtu určeného na rozvoj nových myšlenek. Organizace také musejí počítat s tím, že inovace nemusí být úspěšná. Důležitým faktorem je i míra schopnosti nasávat poznatky zvenčí. V knihovnách hrají podstatnou roli úroveň vzdělání a dovednosti spojené s novými technologiemi.

V případě třetí skupiny položek platí, že organizace musí na inovacích spolupracovat s uživateli a dodavateli. Jedná se především o schopnost vytvářet partnerství, o porozumění skupinám uživatelů (například komunitám kolem softwarů s otevřeným zdrojovým kódem nebo komunitám zaměřeným na využívání technologií v humanitních vědách) a o schopnost síťování na úrovni jednotlivých zaměstnanců.

Pokud se týká čtvrté skupiny položek, v současné době je s ohledem na rozvoj inovací upřednostňována hybridní forma uspořádání, v níž se snoubí pružnost začínajících firem s byrokratickou hierarchií. Tuto tzv. adhokracii je vhodné omezit na organizační složky, které jsou zapojeny do tvůrčí práce a jsou schopné získat pozornost organizace jako celku.

KB je sice poměrně malá národní knihovna (v roce 2013 měla 250 přepočtených úvazků), dlouhodobě však hraje klíčovou roli ve spolupráci národních knihoven. V roce 2005 například spoluzaložila Evropskou knihovnu (a v roce 2008 Europeanu) a poskytuje jim sídlo. Byla také jednou z prvních národních knihoven, které zpřístupnily svůj katalog online. Svou první webovou prezentaci KB spustila již v roce 1993, tj. pouhé dva roky po vzniku webu. V roce 1997 otevřela e-Depot (úložiště pro elektronické publikace) a zahájila výzkum uchovávání digitálního obsahu. Ve spolupráci s IBM vyvinula systém pro dlouhodobé uchovávání digitálního obsahu a již v roce 2003 jej začala používat. Digitalizaci papírových dokumentů KB zahájila již v 90. letech. V roce 2010 pak zahájila proměnu do podoby skutečné digitální knihovny.

V roce 2011 byly započaty práce na platformě Delpher (http://www.delpher.nl/), která slouží ke zpřístupňování digitalizovaných dokumentů a k plnotextovému prohledávání nizozemských publikací. Cílem je zpřístupnit všechny knihy, noviny a časopisy, které byly od roku 1470 vytištěny v Nizozemsku. Platforma využívá trvalé identifkátory a zaměřuje se na využívání obsahu v nových souvislostech. Důležitou roli hraje spolupráce s ostatními institucemi – digitální obsah patří přibližně padesáti institucím z Nizozemska i z dalších zemí. Platforma byla spuštěna v roce 2013, kdy bylo zpřístupněno více než milion historických knih, novin a časopisů. Do roku 2018 by všechny pojmenované entity (jména a místa) v digitálním obsahu KB měly být zpřístupněny v podobě propojených otevřených dat.

KB také provozuje Výzkumnou laboratoř (ResearchLab), viz http://lab.kbresearch.nl/. Jedná se o virtuální prostředí určené k testování nových způsobů interakce s obsahem nabízeným KB. Základní principy, na kterých je laboratoř založena, jsou opětovné využívání ukázek a prototypů, práce se základními webovými technologiemi, dokumentace a reprodukovatelnost, možnost tvorby vlastních rozhraní a nástrojů uživateli a kombinace virtuálního a skutečného světa. Laboratoř vznikla na základě „pískoviště“, které v KB využívali zaměstnanci výzkumného oddělení. Inspirací k její přeměně ve skutečné laboratorní prostředí se staly podobné laboratoře, především na Harvardově univerzitě (https://osc.hul.harvard.edu/liblab), v Newyorské veřejné knihovně (http://www.nypl.org/collections/labs) a v Britské knihovně (http://labs.bl.uk/). Prototyp laboratoře byl představen v roce 2014 na konferenci DH Benelux v Haagu.

Jak Delpher, tak Výzkumná laboratoř mohou být pokládány za úspěšné inovace. V případě Delpheru se hlavními faktory úspěchu staly vyvážené vedení a schopnost vytvářet partnerství. U Výzkumné laboratoře hrály významnou roli neformální kontakty jejích členů po celé knihovně a vlastní rozpočet, který mohl být využíván bez byrokratických překážek. Přiřadíme-li jednotlivé faktory k položkám seznamu hlavních faktorů, zjistíme, že celkem k úspěchu inovací přispělo jedenáct položek ze čtrnácti.

Schopnost inovovat bude KB muset plně využívat i v budoucnu, neboť od roku 2015 bude mít nově na starosti koordinaci sektoru veřejných knihoven a v souvislosti s tím vznikne Národní digitální knihovna Nizozemska, do které budou zařazeny jak zdroje z veřejných knihoven, tak zdroje KB. V letech 2012 až 2013 navíc proběhly dílny, brainstormingová setkání a konference, jejichž výsledkem bylo vytvoření čtyř možných scénářů pro nizozemské knihovnictví do roku 2025 (přeměna, postupný vývoj, sjednocení a pohřeb).

SERAGELDIN, Ismail. Building tomorrow's library today: The New Library of Alexandria [Budování knihovny zítřka již dnes: Nová alexandrijská knihovna]. IFLA Journal [online]. October 2014, vol. 40, no. 3, s. 169–173 [cit. 2015-10-15]. ISSN 1745-2651. Dostupné z: http://www.ifla.org/files/assets/hq/publications/ifla-journal/ifla-journal-40-3_2014.pdf

Nová alexandrijská knihovna (latinsky nazývaná Bibliotheca Alexandrina) sice není národní knihovnou, s řadou národních knihoven a archivů však úzce spolupracuje. Je jedinečnou institucí, která je zároveň knihovnou, muzeem, galerií výtvarného umění, archivem, akademií, konferenčním a vědeckým centrem, univerzitou i specializovanou školou. Smyslem knihovny je oživit ducha starověké alexandrijské knihovny, avšak již s využitím nových nástrojů a pochopitelně v nových souvislostech. Nová alexandrijská knihovna vznikla na základě zákona z roku 2001 a slavnostně byla otevřena v roce 2002. Při revoluci v roce 2011 byla chráněna lidským řetězem a zahalena do obrovské národní vlajky.

Již od samého počátku byla knihovna budována jako místo, které bude podporovat inovace. K tomu jí pomáhá její široké zaměření, dále důraz na informační a komunikační technologie, rozvíjení mezinárodních vztahů (knihovní radu tvoří řada významných mezinárodních osobností a sám ředitel knihovny disponuje četnými zahraničními kontakty) a mladý kolektiv pracovníků, kteří jsou odměňováni na základě svých schopností, nikoliv počtu let praxe.

Mezi inovace vzniklé v Nové alexandrijské knihovně lze zařadit například největší soubor přednášek zdarma (je jich celkem přes 170 tisíc), provozování bibliobusu, vědecké kluby, propracované úložiště digitálních zdrojů, vytvoření prvního alexandrijského orchestru hrajícího klasickou hudbu, pořádání uměleckých a vědeckých soutěží a knižních a vědeckých veletrhů.

O inovace je však třeba pečovat. Z hlediska řízení je nezbytné vytvořit takovou atmosféru, v níž jsou inovace podporovány a  je odměňován tvořivý přístup. To zároveň znamená, že je třeba se smířit s jistou nepřesností v práci, konkrétně například s neostrými hranicemi mezi jednotlivými organizačními složkami. Vedení by mělo být přirovnáváno k zahradníkovi, který se stará o své květiny.

Pokud se týká podoby knihoven v budoucnosti, je možné vycházet ze sedmi pilířů revoluce vědění, jimiž jsou:

  • podoba dokumentace a přenosu vědění, jejíž součástí jsou neustále aktualizovaná webová sídla,
  • rostoucí důležitost obrazových informací,
  • potřeba využití strojů k získání vědění,
  • komplexita a chaos jako základní charakteristiky světa,
  • výpočetní teorie a aplikace jako nedílná součást paradigmatu výzkumu,
  • sbližování jednotlivých vědeckých oborů,
  • potřeba kombinace pohledů více oborů.

Fyzická knihovna bude mít stále význam – bude sloužit k ukládání originálních děl a ke zpřístupňování dokumentů, které budou pro většinu jednotlivců nedosažitelné (např. z finančních důvodů), a jako most mezi veřejností (především vědci) a národním a mezinárodním systémem pro archivaci.

Podíváme-li se na současné technologie, můžeme si představit, jak bude vypadat svět za dvacet až třicet let. Stroje budou číst naše myšlenky, knihy budou okamžitě zobrazovány na virtuálních obrazovkách, součástí digitálních knih budou hologramy a trojrozměrná videa, virtuální návštěvy budou skutečnými virtuálními návštěvami, nikoliv klikáním na webu, dokumenty budou získávány na základě myšlenek vztahujících se k daným tématům, všechny jazyky bude mezi sebou okamžitě možné překládat a s uživateli budou komunikovat robotičtí knihovníci. Knihovny budou řídicími centry, v nichž budou sítě strojů s využitím kvantových počítačů a nových algoritmů pořádat velké objemy dat. Tištěné dokumenty budou z knihovny přesunuty na jiná místa a prostor knihovny bude uspořádán tak, aby vyhovoval uživatelům. Místo tradiční čítárny vznikne krásná společenská místnost s výstavami uměleckých děl, rukopisů a objektů a také knih. V místnosti bude hrát hudba, bude servírována káva a další občerstvení a místnost bude propojena s přednáškovými místnostmi. Pro studenty a vědce budou k dispozici alespoň tři typy prostor – výše popsaný prostor pro tvořivou spolupráci a dále dva typy tichých místností – místnosti pro skupiny a pro jednotlivce. Promění se i práce knihovníků – budou připravovat výstavy a vzdělávací programy a vymýšlet nové způsoby prezentace poznání uspořádaného celosvětovou sítí knihoven.

BERTHIAUME, Guy a Pascale RYAN. Bibliothèque et Archives nationales du Québec: Convergence and the path of innovation [Quebecká národní knihovna a archiv: sblížení a cesta inovace]. IFLA Journal [online]. October 2014, vol. 40, no. 3, s. 182–185 [cit. 2015-10-15]. ISSN 1745-2651. Dostupné z: http://www.ifla.org/files/assets/hq/publications/ifla-journal/ifla-journal-40-3_2014.pdf

Quebeckou národní knihovnu a archiv (Bibliothèque et Archives nationales du Québec, BAnQ) každoročně navštíví na tři miliony lidí. Od roku 2005 knihovnu navštívilo celkem 25 milionů lidí, tj. kolem osmi tisíc za den. Díky tomu ji lze považovat za nejnavštěvovanější knihovnu Severní Ameriky. Od roku 2001 je její součástí i veřejná knihovna a od roku 2006 národní archiv. Celkem je knihovna tvořena dvanácti budovami, které se nacházejí na různých místech provincie Quebec. Jednotlivá regionální centra poskytují plnohodnotné služby včetně služeb národní knihovny. Vydavatelé navíc do těchto center mohou dodávat povinné výtisky. V centrech také probíhají různé kulturní akce, jsou v nich také instalovány putovní výstavy s vybranými dokumenty z fondu knihovny.

Pokud se týká přístupu k digitálnímu obsahu, webový portál knihovny umožňuje souběžné vyhledávání v pěti hlavních zdrojích dat. V roce 2013 mohli uživatelé vyhledávat v téměř jedenácti milionech souborů. Vznikla také mobilní verze katalogu knihovny. Nové technologie (především sociální sítě a blogy) jsou využívány i k propagaci služeb.

V souladu s americkým pojetím tzv. třetího místa, s nímž před více než dvaceti lety přišel sociolog Ray Oldenburg, probíhá přeměna přízemí hlavní budovy knihovny. Cílem je, aby se na tomto místě, které se nachází mezi domovem a prací, uživatelé cítili stejně příjemně, jako ve svém obývacím pokoji nebo v kavárně.

Knihovna také musí zrychlit tempo digitalizace svých fondů, neboť doposud bylo zdigitalizováno pouze cca pět procent fondů. Čelí také problému v souvislosti s povinným výtiskem – stávající kanadská legislativa nepočítá s digitálními publikacemi. Problematické je i hledání odpovědi na otázku, zda jsou digitální data knihovny uložena dostatečně bezpečně.

Knihovna musí pracovat i na přeměně svého online katalogu a webové prezentace. Katalog archivu vznikl dlouho před sjednocením archivu s knihovnou a nesplňuje již požadavky současných archivářů a vědců.

Ukázalo se, že byť proces sjednocování národní knihovny, veřejné knihovny a národního archivu není vždy snadný, je ve výsledku velmi přínosné, že knihovníci i archiváři a další profese pracují pod jednou střechou.

BRADLEY, Kevin. Built on sound principles: Audio management and delivery at the National Library of Australia [Založeno na pevných zásadách: Správa a zpřístupnění zvukových dokumentů v Národní knihovně Austrálie]. IFLA Journal [online]. October 2014, vol. 40, no. 3, s. 186–194 [cit. 2015-10-15]. ISSN 1745-2651. Dostupné z: http://www.ifla.org/files/assets/hq/publications/ifla-journal/ifla-journal-40-3_2014.pdf

Inovace v knihovnách probíhají obvykle postupně. Online zpřístupnění sbírky vyprávění pamětníků a lidové kultury v Národní knihovně Austrálie bylo možné jen díky řadě předchozích inovací.

Národní knihovna Austrálie (National Library of Australia, NLA) má ve svých fondech přes deset milionů knihovních jednotek. Sbírka vyprávění pamětníků a lidové kultury se skládá z přibližně padesáti tisíc jedinečných nekomerčních nahrávek a v Austrálii je největší svého druhu. Sbírku tvoří tři hlavní skupiny nahrávek – životopisné rozhovory s významnými Australany, projekty dokumentující konkrétní zkušenosti nebo aspekty života v Austrálii a záznamy lidové kultury v původních jazycích. V NLA zahájili tvorbu sbírky vyprávění pamětníků v době, kdy tato disciplína byla ještě v plenkách. Stalo se tak především zásluhou Sira Harolda Whita. NLA nejprve získávala nahrávky od průkopníků disciplíny a později nahrávky začala sama vytvářet. Za primární dokument byla považována samotná nahrávka, nikoliv její přepis.

Nahrávky vyprávění pamětníků jsou uchovávány především v knihovnách. Bylo tomu tak již od počátků pořizování nahrávek, tj. cca od roku 1950. V posledních dvou desetiletích knihovny tyto dokumenty zpřístupňují i online a díky tomu se zvyšuje i jejich využívanost. Za zmínku stojí i projekt Europeana Sounds, jehož cílem je zlepšit vyhledatelnost evropských digitálních sbírek zvukových dokumentů (včetně hudby).

U nahrávek hraje důležitou roli čas – jak při jejich vytváření, tak při jejich využívání. Samotné nahrávky jsou z informačního hlediska bohatší než jejich textové přepisy – zachycují např. ironii, smích, pauzy v řeči či zvuky na pozadí.

Před zpřístupněním nahrávek online je třeba věnovat pozornost právním hlediskům. Zpočátku byla za hlavní práva pokládána práva osob, které vedly rozhovory, postupem času se začalo více uvažovat i o právech osob, s nimiž byly rozhovory vedeny, a byly s nimi uzavírány dohody, které jim umožňovaly řídit přístup k nahrávkám. Tyto dohody ovšem počítaly pouze se zpřístupňováním nahrávek ve studovnách knihoven, nikoliv se zpřístupňováním komukoliv online. V některých případech se knihovna může rozhodnout vzít na sebe riziko a dokument přes právní nejasnosti zpřístupnit online. V případě, kdy se nositel práv ozve, je daný dokument znepřístupněn (od zpřístupnění dokumentů se tak stalo pouze v několika málo případech; koneckonců zpovídané osoby mají převážně zájem o zveřejnění svého příběhu, jinak by se rozhovorů ani neúčastnily). V NLA již několik let používají formulář, v němž zpovídaná osoba odpovídá na otázku, zda souhlasí se zpřístupněním nahrávky online.

Aby byly nahrávky co nejlépe využitelné, jsou popsány zjednodušenou verzí formátu Iniciativy pro kódování textu (Text Encoding Initiative), která umožňuje propojení klíčových slov a obsahových shrnutí s kódovaným údajem o čase (v rámci nahrávky). Obsahová shrnutí vytvářejí osoby, které vedou rozhovory (dříve byly používány tabulky v textovém dokumentu, nyní je používán online nástroj).

Přibližně 80 % z celkových cca 50 tisíc hodin nahrávek je uchováváno v souladu se standardy Mezinárodního sdružení zvukových a zvukově-obrazových archivů (International Association of Sound and Audiovisual Archives, IASA), což znamená, že jsou k dispozici jak hlavní kopie, tak kopie určené pro nízkou a střední rychlost připojení. Systém pro správu sbírky byl vyvinut přímo v NLA. Pokud se týká zpřístupňování dokumentů, vhodná podoba dokumentu je uživateli nabídnuta podle údajů z jeho webového prohlížeče.

Přepis rozhovorů zajišťuje externí subjekt. Software pro rozpoznávání hlasu kvůli různorodosti přízvuků a řečových stylů nezajistil dostatečnou kvalitu rozpoznávání, nicméně v kombinaci s textovým přepisem jsou rozpoznané výrazy využívány k automatickému vytváření časových značek začátků a konců slov. S ohledem na náročnost na přenosovou kapacitu je při zpřístupnění využíváno kódování na úrovni jednotlivých odstavců a umístění konkrétních slov je dopočítáváno podle doby mezi slovy a počtu slov. Systém je tedy zatížen tak, jako by fungoval na úrovni odstavců, ale uživatel má pocit, že funguje na úrovni slov.

S ohledem na výše uvedený přístup k řízení rizik (v případě stížností je nahrávka znepřístupněna) není dovolena indexace těchto dokumentů vyhledávači, naopak údaje o dokumentech (metadata) indexovány být mohou.

Pro uživatele je také výhodné, že díky URL mohou přesně citovat nejenom celé nahrávky, ale také jejich konkrétní části. Pokud se týká využívanosti, dosahuje několika tisíc zobrazených stránek za měsíc. Většina uživatelů se ke sbírce dostává prostřednictvím vyhledávače Google.

NLA se také podílí na projektu Australské generace (Australian Generations), v jehož rámci vzniká na 1 500 hodin zvukových záznamů. V řadě případů zpovídané osoby souhlasí se zpřístupněním nahrávek pro vědecké účely a se zpřístupněním veřejnosti až s odstupem určitého počtu let. Při realizaci projektu je využíván i citační software Zotero, do kterého jsou načítány balíčky ve formátu METS.

Přístup zvolený NLA není založen na vytváření zbrusu nových technologií, ale naopak na postupné práci a nových způsobech kombinace jednotlivých technologií.

ALTENHÖNER, Reinhard, Ulrike JUNGER a Ute SCHWENS. Innovation as a strategic choice at the Deutsche Nationalbibliothek [Inovace jako strategická volba Německé národní knihovny]. IFLA Journal [online]. October 2014, vol. 40, no. 3, s. 195–201 [cit. 2015-10-15]. ISSN 1745-2651. Dostupné z: http://www.ifla.org/files/assets/hq/publications/ifla-journal/ifla-journal-40-3_2014.pdf

V posledních letech došlo k výrazné proměně informačního prostředí a je zřejmé, že rychlost změn bude i nadále vysoká. V roce 2006 získala Německá národní knihovna (Deutsche Nationalbibliothek, DNB) nárok na získávání všech německých publikací vydaných v Německu v digitální podobě, a to na základě dodatku k zákonu o povinném výtisku. Díky tomu významně vzrostl počet dokumentů, které DNB denně přijímá (původně se počet pohyboval okolo 2 500 dokumentů, po doplnění zákona počet dokumentů vzrostl na cca 3 850). Začalo proto být třeba zvažovat a testovat alternativní způsoby zpracování dokumentů (počet zaměstnanců DNB zůstal stejný).

Kromě toho si DNB uvědomuje důležitost zpřístupňování dat novými způsoby, především prostředky tzv. sémantického webu. Formulovala také strategické cíle pro roky 2013 až 2016, které byly v roce 2014 doplněny o projekt rozvoje organizace realizovaný za asistence externího subjektu.

Strategické cíle do roku 2016 jsou:

  • zintenzivnění zpracovatelských činností a úprava procesu příjmu dokumentů s ohledem na nové typy dokumentů,
  • zvýšení využívání automaticky získávaných dat pro katalogizaci dokumentů,
  • zlepšení vyhledatelnosti dokumentů a údajů o nich,
  • rozšíření činností sloužících k zajištění dlouhodobé přístupnosti dokumentů,
  • souznění zaměstnanců s cíli knihovny.

V oblasti budování fondu a zpracovávání nových typů publikací se DNB zaměřuje na jasně vymezené sklízení webu, rozšiřování fondu digitálních monografií tak, aby bylo pokryto 80 % národní produkce, a rozšiřování fondu elektronických časopisů.

Pokud se týká katalogizace, manuální zpracování je zrychlováno a zlepšováno využíváním dat třetích stran a především širším uplatněním automatizace při zpracování.

Data by měla být snadno dohledatelná v katalogu, což znamená, že by měla být snadno zpracovatelná i pro webové vyhledávače. Digitalizované dokumenty, které jsou z hlediska autorského práva již volné, by měly být zpřístupněny nejenom prostřednictvím katalogu a webových vyhledávačů, ale také prostřednictvím virtuálních „výloh“ na webu DNB. Všechny bibliografické záznamy by měly být nabízeny zdarma a pod licencí CC0 (Creative Commons Zero).

Oblast dlouhodobého uchovávání dokumentů je pro DNB také velmi důležitá, ostatně DNB je známa svou činnosti v oblasti hromadnému odkyselování tištěných děl, stala se také hlavním hybatelem sítě nestor zaměřené na uchovávání digitálních dat a v poslední době i kooperativní služby AREDO orientované na partnery DNB z oblasti kultury.

Většina výše uvedených činností je realizována formou projektů, proto je v DNB velmi důležitá i oblast řízení projektů.

Již v roce 2009 se DNB rozhodla, že od roku 2010 nebude nadále ručně zpracovávat online zdroje, ale bude využívat metadata dodávaná autory a vydavateli, a také, že zahájí projekt Petrus, jehož cílem bude vývoj metod automatizovaného zpracovávání online monografií. Pro automatické přiřazování tříd Deweyho desetinného třídění měl být využit software dostupný na trhu, neměl být vyvíjen vlastní software. Nakonec byl získán systém firmy Averbis z Freiburgu. Za účelem automatického vytváření autoritních záznamů a propojení údajů o tištěné a online verzi monografie byly vytvořeny softwarové nástroje přímo v DNB. Automatické přiřazování tříd Deweyho desetinného třídění bylo zahájeno v roce 2013, kdy bylo tímto způsobem obohaceno celkem 95 tisíc publikací. Při pokusech o automatizované vytváření autoritních záznamů bylo zjištěno, že vzniká příliš mnoho duplicit. Jedná se o názornou ukázku skutečnosti, že cesta k automatizované katalogizaci není v žádném případě prosta překážek. Naopak výhodou automatizované katalogizace je možnost jejího opakování, pokud bude zjištěno, že díky novým metodám lze dosáhnout větší přesnosti dat. Na projektu Petrus spolupracovali především zaměstnanci oddělení IT a katalogizace. Při realizaci projektu bylo nutné neustále opakovat smysl celého snažení, neboť zaměstnanci účastnící se projektu se nemohli plně (nebo vůbec) věnovat svým běžným pracovním povinnostem, což jejich kolegové a nadřízení nenesli příliš dobře. V roce 2013 proto byla ustavena zvláštní organizační složka, do níž byli zařazeni jednak zaměstnanci, kteří se podíleli na projektu Petrus, jednak nově přijatí zaměstnanci.

DNB si také uvědomuje důležitost informační infrastruktury, neboť v dnešní době si veřejnost utváří o instituci obrázek především podle kvality jejích digitálních služeb. Zaměstnanci IT oddělení se podílí mj. na rozvoji a údržbě metadatových standardů, výměnných formátů a rozhraní, na provozu a rozšiřování systému trvalých identifikátorů pro oblast kulturního dědictví a na rozšiřování služeb vztahujících se k propojeným otevřeným datům. Důležitou oblastí je i přesun digitálních objektů a k nim se vztahujících metadat ze serveru vydavatelů nebo producentů na servery knihovny. DNB aktuálně nabízí tři rozhraní pro dodávání digitálních publikací – webový formulář pro jednotlivé digitální objekty a dvě rozhraní pro automatizované dodávání dat.

Především národní knihovny nemohou zcela opustit své tradiční úlohy, musejí nicméně hledat nové způsoby, jak je plnit. Změny by měly vycházet ze stanovených strategických priorit a mělo by se na ně hledět ze tří různých úhlů pohledu – z technického a organizačního hlediska a z hlediska zaměstnanců.

YONGJIN, Han. Innovative services in the National Library of China [Inovativní služby v Čínské národní knihovně]. IFLA Journal [online]. October 2014, vol. 40, no. 3, s. 202–205 [cit. 2015-10-15]. ISSN 1745-2651. Dostupné z: http://www.ifla.org/files/assets/hq/publications/ifla-journal/ifla-journal-40-3_2014.pdf

Národní knihovna Číny (National Library of China, NLC), která vznikla v roce 1909, plní řadu úloh – je úložištěm čínských publikací, národním bibliografickým střediskem, národním centrem pro uchovávání a konzervaci starověkých knih, národním centrem pro knihovnictví a pro výzkum a vývoj. V roce 2013 se v knihovně nacházelo celkem 32,4 milionu knihovních jednotek. Počet návštěvníků dosahuje 4,18 milionu ročně. V roce 2011 knihovna zahájila projekt propagace digitální knihovny, jehož cílem je propojit knihovny různých úrovní a jejich prostřednictvím zpřístupnit digitální zdroje a služby. Je uplatňována zásada centralizované správy metadat a decentralizovaného uložení vlastních dat.

V Číně jako v rozvojové zemi hrají knihovny i důležitou roli ve vzdělávání. Řadu vzdělávacích akcí pořádá přímo NLC, např. tzv. Wenjin Forum, což jsou přednášky významných osobností. První přednášky se konaly v roce 2001 a do roku 2013 se uskutečnilo celkem 700 přednášek, jichž se zúčastnilo na 100 tisíc posluchačů. Podobně je koncipováno NLC Forum, které se koná od roku 2006. Přednášek v rámci tohoto fóra se již zúčastnilo na 300 tisíc lidí.

NLC také pořádá výstavy dokumentů ze svých fondů. Již od roku 1987 disponuje zvláštním sálem určeným pro vystavování knih a vzácných sbírek. V roce 2012 navíc začala výstavba Národního muzea klasických knih.

NLC se věnuje i propagaci četby a doporučování literatury čtenářům. Vhodným nástrojem jsou v tomto směru literární ceny udělované čínským knihám z oblasti sociálních a přírodních věd. NLC rovněž vydala seznam základní literatury pro děti, který je tvořen více než pěti tisíci tituly.

Prostřednictvím internetu zpřístupňuje fotografie a videa ze seminářů a výstav. V roce 2014 otevřela i umělecké centrum sloužící ke vzdělávání i odpočinku.

NLC má ve svých fondech přes 2,6 milionu knihovních jednotek, které pocházejí z doby před rokem 1911, přičemž některé z nich jsou i staré i tři tisíce let. Knihovna realizovala dva projekty, jejichž cílem bylo zlepšit uchovávání těchto cenných dokumentů. První projekt byl zaměřen na reprodukci starověkých čínských děl. V rámci druhého projektu vznikl mj. systém (souborný katalog) pro registraci starověkých knih. Byl též realizován projekt věnovaný odkyselení a využívání dokumentů z let 1911 až 1949. V roce 2011 pak byl zahájen projekt Čínská paměť, jehož cílem je pomocí dokumentů a vyprávění pamětníků zaznamenávat důležité události současné Číny.

STEPHENS, Andy, Caroline BRAZIER a Phil SPENCE. A case study in national library innovations: Newspapers in the British Library [Případová studie inovací v národních knihovnách: Noviny v Britské knihovně]. IFLA Journal [online]. October 2014, vol. 40, no. 3, s. 206–212 [cit. 2015-10-15]. ISSN 1745-2651. Dostupné z: http://www.ifla.org/files/assets/hq/publications/ifla-journal/ifla-journal-40-3_2014.pdf

Britská knihovna disponuje jedním z největších fondů novin na světě. Za účelem zajištění dlouhodobého uložení, uchování a zpřístupnění fondu novin byl realizován Novinový program (Newspaper Programme) s rozpočtem 33 milionů liber.

Fondu novin v Britské knihovně tvoří přibližně 750 milionů stránek pocházejících z více než tří století. Celkem se jedná o více než 52 tisíc titulů, z hlediska počtu svázaných ročníků nebo balíčků pak o více než 664 tisíc jednotek a přes 370 tisíc mikrofilmů. V současné době do knihovny přichází kolem 1 934 novin a týdeníků či čtrnáctideníků, přičemž z toho se v 1 475 případech jedná o britské a irské noviny poskytované na základě práva povinného výtisku.

Fond novin využívá přibližně 30 tisíc zájemců ročně. 43 % zájemců studiem novin uspokojuje osobní zájmy, 30 % zájemců se rekrutuje z řad studentů a vědců, 13 % z tvořivých profesí (jedná se mj. o zástupce televize, tisku, spisovatele, zaměstnance paměťových institucí apod.), v 10 % případů jsou noviny využívány pro služební účely (využívají je např. právníci a policie) a na zbylá 4 % zbývají různá jednorázová využití.

Do roku 1905 byly všechny noviny uloženy v Knihovně Britského muzea v Bloomsbury. V roce 1905 byla na severozápadním předměstí Londýna (konkrétně v Colindale tehdy označovaném jako Hendon) dokončena stavba úložiště pro noviny z období po roce 1800. Noviny byly jednou týdně převáženy z tohoto úložiště do centra Londýna a zpět (zpočátku ještě koňským povozem). V roce 1932 byla v Colindale otevřena nová budova, jejíž součástí byly i čítárna a vazárna.

V roce 2007 Britská knihovna formulovala strategii dlouhodobého uložení, uchovávání a zpřístupňování novin. Tato strategie vycházela z následujících skutečností:

  • vzhledem k nedostatečné kvalitě novinového papíru se stav novin rychle zhoršuje,
  • úložiště v Colindale již bylo zcela zaplněno a jeho rozšíření by bylo příliš nákladné,
  • podmínky pro uchovávání novin v Colindale nebyly dostatečné (zejména nebylo možné patřičně regulovat teplotu a vlhkost),
  • využívání novin způsobuje jejich další poškozování,
  • 15 % novin bylo již příliš křehkých a nebylo možné je studovat,
  • dalších 19 % bylo ve špatném stavu a bylo jasné, že brzy je nebude možné vůbec studovat,
  • služby v Colindale byly nákladné a pro uživatele již nevyhovující (navíc byly odtrženy od zbytku služeb poskytovaných v hlavní budově knihovny, tj. v St Pancras).

Britská knihovna proto přišla s touto vizí: Knihovna bude poskytovat integrované služby vztahující se k novinám, přičemž tyto služby budou založeny na digitálních kopiích v hlavní budově a tištěné kopie budou uloženy a uchovávány pro budoucí generace.

Klíčovými složkami strategie se staly:

  • vybudování nové budovy pro uchovávání novin v Boston Spa, a to v podobě odpovídající archivním standardům,
  • uložení mikrofilmů, vzácných novin a časopisů v hlavní budově,
  • vytvoření čítárny v hlavní budově, v níž budou zpřístupněny kopie tištěných novin, tj. mikrofilmy a digitální kopie.

Digitalizaci Britská knihovna realizuje prostřednictvím jednotlivých projektů. V roce 2010 bylo zahájeno desetileté partnerství s firmou Brightsolid Newspaper Archive Limited, na jehož základě má být zdigitalizováno až 40 milionů stránek. Výstupy z projektu budou zdarma zpřístupněny v budově Britské knihovny a v čítárnách Národní knihovny Skotska a Národní knihovny Walesu.

Pokud se týká budovy pro uskladnění novin v Boston Spa, jedná se o budovu, která byla postavena přímo pro tento účel. V provozu je od roku 2014. Disponuje automatizovaným systémem pro vyhledávání knihovních jednotek a pro udržování vhodné teploty (14 stupňů) a vlhkosti (52 %). Do samotného skladiště nevstupují žádní zaměstnanci, hladina kyslíku je snižována neustálým přidáváním dusíku. Po nastěhování všech novin bude v budově zaplněn prostor, který odpovídá 33 kilometrům policového prostoru.

V roce 2014 Britská knihovna zpřístupnila tzv. zpravodajskou místnost, která nabízí přístup k novinám na mikrofilmech a digitalizovaným novinám (doplněným o papírové noviny dovážené z Boston Spa). Je v ní k dispozici přes sto studijních míst, čtyřicet digitálních čteček mikrofilmů, přístup k Britskému novinovému archivu zahrnujícímu 7,8 milionu naskenovaných stránek historických novin, přístup k archivu webu obsahujícího téměř pět milionů webových sídel ze Spojeného království a fond televizních a rozhlasových zpráv. Dále Britská knihovna za účelem zlepšení přístupu ke zvukovému archivu s více než milionem nahrávek zkoumá možnost převodu zvuku na text.

Rubriku připravily: PhDr. Linda Jansová, Ph.D.  a PhDr. Anna Machová

MACHOVÁ, Anna a Linda JANSOVÁ. Novinky zahraniční knihovnické literatury. Knihovna plus [online], 2016, 12(1) [cit. 2014-11-25]. ISSN 1801-5948. Dostupné z: http://knihovnaplus.nkp.cz/aktualni-cislo/novinky-zahranicni-knihovnicke-literatury/novinky-zahranicni-knihovnicke-literatury

01.07.2016




Vyhledávání
Kniha ve 21. století

Místo: konference proběhne online
Termín: 16. února 2022
http://k21.fpf.slu.cz/

Kniha a závoj

110 let od úmrtí kněžny a světice Ludmily
13. 12. 2021 - 30. 1. 2022
Klementinum

plakat_ludmila2021.png

Sto let ruské pomocné akce

19. 11. 2021 – 22. 1. 2022
Klementinum

plakat_rpa100.png

ČTK nabízí knihovnám a jejím čtenářům zprávy o EU zdarma

https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/ctk-nabizi-knihovnam-a-jejim-ctenarum-zpravy-o-eu-zdarma/2098379

Zprávy týkající se EU do knihoven od ČTK zdarma mají za cíl zvýšení povědomí o činnosti Evropské unie.

11. valná hromada SKIP spojená s odbornou konferencí Architektura knihoven

Místo: Ostrava
Termín: 7. – 8. 6. 2022