Summary: This contribution should offer to workers of memory saving institutions, in particular libraries, an overall information tool for helping the readers in their search and utilisation of certain specific information resources, such as old maps. The main point consists in the option of on-line use of digitized old maps from the funds of many complexes whose approach has been enabled by way of the Virtual map collection Chartae-antiquae.cz. The portal of this Virtual map collection contains, in addition to the actual database of old cartographic specimens, also quite a number of applications for the work with digitized old maps, atlases and globes. There are detailed descriptions of these tools, and namely: geographic search and perusal of maps, availability of georeferenced maps with the help of a map server, approach to digitized atlases and globe models, MapComparer for the comparison of maps, automatic search for map signs, conversion of maps in Zoomify format to the format for web map services (WMS/TMS) with the aid of a special geo-referencing unit, imaging of the WMS layer on a 3D map as well as the option of utilizing digitized maps in map applications of the users (in their own GIS).

Yet another objective of the present contribution consists in recommendations to the collea- gues in memory oriented institutions regarding the essential principles to be observed when digitizing map collections. In the first place the necessity should be highlighted to preserve the cartographic features of maps, including the precision of positions. Also a review of larger map collections in the Czech Republic, with focus upon the Virtual map collection Chartae-Antiquae.cz, has been given.

Keywords: old maps, old globes, old atlases, digitizing of maps, digitizing of globes, map collections

Ing. Milan Talich, Ph.D. / Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický, v. v. i. (Research Institute of Geodesy, Topography and Cartography, v. v. i.), Ústecká 98, 250 66 Zdiby

1 Úvod

Knihovny, stejně tak jako archivy, muzea či další paměťové instituce, mají zajišťovat přístup nejen ke knihám, ale i k dalším dokumentům. Těmi jsou kromě časopisů, novin, fotografií nebo hudebních nosičů ad. také kartografická díla. Mezi ně patří i mapy včetně vícelistových mapových děl, atlasy a glóby. Současně mají knihovny zajišťovat i propojení papírového a digitálního světa dokumentů. Přitom zde nestačí, aby knihovny pouze půjčovaly tyto dokumenty, pro přežití a budoucí rozvoj knihoven jsou třeba další služby. Knihovny pak vystupují v roli informačních, komunitních a především vzdělávacích institucí.

Do problematiky vzdělávání a gramotnosti ovšem patří i „schopnost číst mapu“. To znamená naučit se vidět věci v prostorových souvislostech, což je potřebné pro schopnost prostorově či polohově strukturovat události, informace a znalosti. Tedy následně činit rozhodnutí s podporou prostorových informací. Toto není nikomu vrozené a je třeba se tomu učit od dětství. Mapa je zde nezbytným nástrojem k této výuce. Kdo se tomu nenaučí, hůře se orientuje v prostorových souvislostech a lze tudíž očekávat, že bude i méně úspěšný v životě. Staré mapy navíc doplňují tuto schopnost o uvědomění si vývoje a časových souvislostí, tedy o další rozměr.

Současní čtenáři chtějí požadované dokumenty hned – co nejdříve a nejlépe z pohodlí vlastního domova. V případě (starých) map je zde navíc specifikum, že typický čtenář neví, kterou mapu chce. Obvykle přichází s požadavkem „chci mapu z určité oblasti, v určité podrobnosti a z určitého období“. Jak vyhovět takovému požadavku, když knihovna vlastní tisíce či desítky tisíc starých map? Řešení je v nabídce specializovaných vyhledávacích služeb pro rychlé nalezení relevantních map dle výše uvedených kritérií. To však vyžaduje nejen jejich katalogizaci zahrnující potřebné specifické údaje, ale i digitalizaci a zpřístupnění v digitalizované podobě. Ovšem ani pouhá digitalizace a následný volný online přístup k prohlížení starých map již čtenářům–uživatelům nestačí. Jsou zde požadavky na zachování a plné využití potenciálu starých map jakožto kartografických děl se všemi jejich specifickými vlastnostmi například pro odměření délek, směrů, ploch atd. A ani to není vše. Uživatelé žádají stále více, jakousi přidanou hodnotu, která jim umožní lépe pracovat s digitalizovanými starými mapami a zejména získávat více informací, než to je možné při jejich klasickém využití v podobě papírových map. Digitalizace, která byla v polovině 90. let 20. století chápána jen jako nástroj pro ochranu fondů a jejich zpřístupnění, se tak nyní stává nástrojem pro nové služby čtenářům – uživatelům map.

Staré mapy, plány, mapové atlasy, ale i glóby, jsou bezesporu součástí našeho kulturního dědictví. Jsou součástí naší historie, názorně vykreslují situaci v době svého vzniku a doplňují ostatní historické prameny. Jsou také důležitým dokladem zručnosti, stavu znalostí i umělecké vyspělosti našich předků.

Vzhledem k procesu svého vzniku jsou mapy, na rozdíl od jiných historických dokumentů, specifickými díly. Nejstarší mapy včetně pohledových map jsou z kartografického hlediska považovány za obrázky nebo spíše za náčrty než za skutečné mapy. Avšak od počátku 18. století začaly vznikat mapy na základě přesných geodetických měření a také matematicky definovaných kartografických zobrazení. Z takových map už bylo možné přesně odměřovat délky, určovat směry i počítat výměry (plochy). Je třeba si uvědomit, že každá mapa má svoji polohovou přesnost, která vychází z použité metody mapování, přístrojového vybavení i měřítka, ve kterém je vykreslena. Mapy, plány i glóby jsou tedy díla, která mají své kartografické vlastnosti, a pouze při znalosti a hlavně zachování těchto vlastností v průběhu digitalizace je možné z nich vytěžit celý jejich informační potenciál. Přitom je třeba mít na paměti i to, jak velké množství práce bylo třeba vynaložit k vytvoření každé mapy mající uvedené kartografické vlastnosti. Na jejím vzniku se podílely stovky až tisíce lidí, protože bylo třeba nejprve řešit složité teoretické otázky zobrazení zemského povrchu do roviny mapy (papíru), měřením a výpočty vybudovat potřebné geodetické základy včetně geodetických bodových polí (tisíce trigonometrických a nivelačních bodů jen na území ČR), provést vlastní podrobné mapování měřením v terénu a na závěr přesně vykreslit vlastní mapu v požadovaném měřítku, tj. vyrobit finální produkt. Nerespektováním kartografických vlastností a polohové přesnosti konkrétní mapy při její digitalizaci a online zobrazení se pak z této mapy stává pouhý hezký obrázek a veškeré výše popsané vynaložené úsilí našich předků přichází vniveč.

Potřebu digitalizovat a zpřístupňovat archivní materiály včetně map není třeba zdůrazňovat. Badatelé žádají pohodlný a rychlý přístup k informacím. Tento příspěvek by měl poskytnout pracovníkům paměťových institucí, především knihoven, přehlednou informaci, jak pomoci čtenářům ve vyhledávání a využívání starých map, popřípadě poradit, jaké zásady dodržovat při digitalizaci vlastních mapových sbírek. Dále je nejprve přehled větších mapových sbírek v ČR se zaměřením na Virtuální mapovou sbírku Chartae-Antiquae.cz.¹

Obr. 1 Část rukopisné mapy města Hlinsko z roku 1731, Státní oblastní archiv v Zámrsku, dostupné na http://www.chartae-antiquae.cz/maps/19248

2 Mapové sbírky a stav jejich digitalizace

Nejrozsáhlejší mapovou sbírkou v ČR je sbírka Ústředního archivu zeměměřictví a katastru (ÚAZK), která čítá přes 500 000 mapových listů. V archivu je uložena bohatá sbírka katastrálních map, dalších velkých mapových děl a také sbírka rozmanitých starých map, plánů, atlasů a glóbů. Nejcennějším a zároveň badateli nejvyužívanějším fondem map je fond „Stabilní katastr, jeho údržba a obnova (1824–1955)“, který se skládá z:

• tzv. císařských povinných otisků – kolorované kopie originálních map  stabilního katastru původně určené k archivaci v Centrálním archivu pozemkového katastru ve Vídni, zachycují původní stav krajiny   v době jejich vzniku, tj. 1824 až 1843, bez dodatečného zákresu pozdějších změn,
• originálních map – jsou přímým výsledkem měřických prací při založení stabilního katastru. Jde o ručně kreslené a kolorované mapy, které byly  po dokončení litograficky reprodukovány a vždy jedna z tiskových kopií  byla po ručním vybarvení uložena ve Vídni jako kontrolní exemplář, tzv. císařský povinný otisk. Do originálních map byly později červeně dokreslovány změny nastalé při reambulacích v letech 1869 až 1881,
• indikačních skic – kolorované kopie mapového listu rozděleného na  čtvrtiny a nalepené na tuhý papír. Účelem bylo v terénu zkontrolovat  a doplnit informace z polních náčrtů při katastrálním mapování, aby se daly v zimě mapové listy dovyhotovit a sestavit parcelní protokoly.  Podpisy starosty a představitelů obce na rubu indikačních skic potvrzují jejich souhlas se skutečností zjištěný obchůzkou v terénu,
• reambulovaných map stabilního katastru – nezavádění změn do stabilního katastru vedlo postupně k jeho neshodě se skutečností,  proto byl 24. 5. 1869 vydán zákon „O revisi katastru daně pozemkové“, kterým se začalo s prováděním reambulací – mapováním  změn. Reambulace probíhaly v letech 1869 až 1881 a zakreslovaly se  do originálních map. Od r. 1883 pak na základě nového zákona  z 23. 5. 1883 „O udržování katastru daně pozemkové v evidenci“ vznikly tzv. „reambulované mapy stabilního katastru“ někdy nazývané též  „katastrální mapy 1 : 2 880 evidenční“, obsahující zákresy dalších změn.

Je však třeba upřesnit, že indikační skici nejsou součástí tohoto fondu ÚAZK, protože jsou fyzicky uloženy v Národním archivu v Praze (pro Čechy), v Moravském zemském archivu v Brně (pro Moravu) a v Zemském archivu v Opavě (pro Slezsko). Jsou tedy součástí příslušných fondů těchto archivů, přičemž jsou na základě vzájemných meziarchivních dohod jejich data (rastrové obrazy) na webových stránkách ÚAZK k dispozici pro nahlížení. ÚAZK průběžně digitalizuje svůj mapový fond a mapy zpřístupňuje na archivnimapy.cuzk.cz. Lze se tu dopátrat císařských povinných otisků, originálních map stabilního katastru, indikačních skic, map III. vojenského mapování, topografických map v souřadnicovém systému S-1952, všech postupných vydání Státní mapy odvozené 1 : 5 000 (SMO-5), map evidence nemovitostí a také map a plánů ze sbírky do roku 1850. Fond tedy sestává především z velkých mnohalistových mapových děl. Digitalizace celého mapového fondu by měla být hotova do konce roku 2020.

Další velkou mapovou sbírku vlastní Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad (VGHMÚř) generála Josefa Churavého. Ve sbírce se nachází okolo 150 000 především vojenských map. Základem jsou soubory speciálních a generálních map III. vojenského mapování, dále československé vojenské mapy a součástí jsou i mapy národnostní a turistické. Některé listy jsou archivovány v několika kopiích.

Mimo sbírku map je ve VGHMÚř uloženo i okolo 730 000 negativů leteckých měřických snímků (LMS) (1936–2010). Digitalizace starých vojenských map ve VGHMÚř neprobíhá. Historické LMS jsou systematicky digitalizovány ve spolupráci VGHMÚř a Zeměměřického úřadu a publikovány v aplikaci „Národní archiv leteckých měřických snímků“ na https://lms.cuzk.cz/lms/lms_prehl_05.html. Dále je možné objednat za úplatu kopie historických leteckých měřických snímků z let 1937 až 2002 na http://www.geoservice.army.cz/historicke-lms.

Obr. 2 Archiv leteckých snímků Prahy na http://app.iprpraha.cz/apl/app/ortofoto-archiv/

Na internetu lze kromě toho nalézt i letecké snímky různých měst v různých časových úsecích, například hlavního města Prahy (http://app.iprpraha.cz/apl/app/orto foto-archiv/), města Plzně (http://gis.plzen.eu/staremapy/), nebo třeba města Karviná (http://uap.karvina.cz/) či Klecany (https://maps.cleerio.cz/klecany). Na mapovém portálu Cenia je například zpřístupněna ortofotomapa pro celé území ČR z období padesátých let 20. století (http://kontaminace.cenia.cz/). Historická ortofotomapa celého území Slovenska je pak zpřístupněna na mapovém portálu Technickej univerzity vo Zvolene (http://mapy.tuzvo.sk/HOFM/).

Mapová sbírka Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy čítá cca 130 000 map, 2000 atlasů a 80 glóbů (http://www.mapovasbirka.cz/). V současné době probíhá digitalizace a v elektronickém katalogu je dostupných okolo 65 000 dokumentů.

Početně už ne tak obsáhlou sbírkou je mapová sbírka Geografického ústavu Masarykovy univerzity v Brně. Sbírka má přibližně 18 000 inventárních položek, které se průběžně digitalizují (http://mapy.geogr.muni.cz). Mezi menší mapové sbírky patří také Mollova mapová sbírka Moravské zemské knihovny v Brně s 12 000 mapami, které jsou v digitální podobě zpřístupněné na http://mapy.mzk.cz/. Podobný počet cca 20 000 map čítá sbírka Národního technického muzea.

Řádově tisíce až desetitisíce map mají ve svých fondech jednotlivé Státní oblastní archivy (krajské archivy) a stovky či tisíce jsou uloženy i v každém z jim podřízených okresních archivů. Celkem se může ve státních archivech jednat o cca 300 000 starých map.

Mezi významné mapové sbírky lze zařadit i mapovou sbírku Historického ústavu AV ČR, Archivu hlavního města Prahy, Národní knihovny ČR s její Lobkovickou sbírkou a Národní archiv v Praze. Staré mapy lze také nalézt v městských muzeích, vědeckých, zámeckých a dalších knihovnách i v památkových ústavech.

Ve výše uvedených institucích je digitalizace map prováděna různými postupy i různým přístrojovým vybavením. Pro online zpřístupnění map se také používají různé metody, softwary nebo webové aplikace, které nabízejí uživateli ne vždy vyhovující kvalitu obrazu a často i omezenou interaktivitu. V mnoha případech pak uživatel nemá možnost využít veškerý informační potenciál, který je v mapách ukryt. Proto byl realizován projekt „Kartografické zdroje jako kulturní dědictví“, blíže popsaný v následující kapitole. Jeho ambicí bylo ukázat, jak při digitalizaci a zpřístupnění kartografických děl správně postupovat, aby měl uživatel podmínky a nástroje pro maximální využití starých map, třeba ve svých vlastních projektech. Současně pak také vytvořit a poskytnout nezbytné metodiky, technologie a SW nástroje.

2.1 Projekt Kartografické zdroje jako kulturní dědictví

Celý název projektu zní „Kartografické zdroje jako kulturní dědictví. Výzkum nových metodik a technologií digitalizace, zpřístupnění a využití starých map, plánů, atlasů a glóbů“. Projekt byl financován z programu Národní a kulturní identita (NAKI) Ministerstvem kultury na roky 2011–2015. Na projektu spolupracovaly dvě výzkumné instituce: Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický, v. v. i. (VÚGTK) a Historický ústav AV ČR, v. v. i. (HÚ AV ČR). ²

Z názvu projektu je patrné, že jádrem řešení jsou nové metodiky a technologie pro zpřístupnění starých map v prostředí internetu. Hmatatelným výstupem tohoto pětiletého projektu bylo, a to je pro uživatele jistě nejzajímavější, vytvoření řady volně dostupných webových aplikací, díky kterým je práce se starými mapami efektivnější. Současně vznikla i databáze digitálních starých map, které se v rámci projektu naskenovaly. Databáze map a webové aplikace jsou zdarma dostupné na chartae-antiquae.cz nebo na jednodušší adrese virtualnimapovasbirka.cz.

Do projektu se postupně zapojila celá řada institucí, v nichž jsou uloženy mapové sbírky, jež dosud nebyly systematicky digitalizovány. Za zmínku stojí, že jde jak o instituce s celonárodní působností, tak i o malé instituce pouze s lokálním dosahem. Jednalo se o různé státní oblastní a okresní archivy včetně Národního archivu, různá muzea včetně Národního technického muzea, knihovny včetně např. Národní knihovny ČR, Moravské zemské knihovny v Brně či Městské knihovny v Praze, církevní instituce (Královská kanonie premonstrátů na Strahově) nebo i soukromí sběratelé a antikvariáty specializované na staré mapy. Se všemi institucemi byly uzavřeny smlouvy o spolupráci obsahující i řešení reprodukčních práv digitalizovaných kartografických děl a poskytování jejich digitálních kopií třetím stranám.

Výsledky projektu v podobě různých certifikovaných metodik, ověřených technologií a specializovaného software jsou dostupné na webových stránkách projektu naki.vugtk.cz, kde jsou k přečtení také publikované články. Z hlediska projektu vedlejším, ale z hlediska koncového uživatele starých kartografických děl možná tím nejdůležitějším výstupem je virtuální mapová sbírka Chartae-Antiquae.cz ³. Tu použijeme dále jako příklad dobré praxe.

2.2 Virtuální mapová sbírka Chartae-Antiquae.cz

V rámci uvedeného projektu „Kartografické zdroje jako kulturní dědictví“ vznikl nový webový portál Chartae-Antiquae.cz věnovaný starým kartografickým produktům. Na portálu jsou zdarma dostupné ve vysokém rozlišení staré mapy, plány, atlasy a glóby z různých mapových sbírek z celé ČR. Lze tu najít mapy velkých měřítek, jako jsou mapy velkostatků, lesní mapy, mapy stabilního katastru, plány měst, dále mapy středních měřítek jako mapy krajů, pohoří, mapy turistické až po mapy malých měřítek, tedy mapy států, kontinentů i světa. Nyní je v databázi zpřístupněno cca 65 000 mapových listů a další mapy postupně přibývají. Naskenováno je v současnosti přes 75 000 starých map pocházejících z výše zmíněných institucí. Uživatel ke každé mapě najde několik stručných informací. Vznikla tak obsáhlá online dostupná virtuální mapová sbírka, patřící k největším v ČR. Zpřístupněním map v mapovém serveru, přes webové mapové služby (WMS ⁴ nebo TMS ⁵) a v různých webových aplikacích, dostali uživatelé nové nástroje pro analýzu starých map. Speciální pozornost je věnována poskytování map III. vojenského mapování, a to právě formou WMS/TMS. Za tímto účelem bylo nutné provést jejich georeferenci (umístění do souřadnicového systému) zvláštním postupem, který si vyžádal matematické odvození nového typu elastické transformace souřadnic metodou kolokace (viz poznámky ⁶, ⁷). Kromě výše uvedených map je ve sbírce zpřístupněno i 150 starých atlasů a 114 virtuálních 3D modelů glóbů, které lze rozvinout do 2D roviny.

Portál s jeho mapami se postupně stává důležitým informačním zdrojem, který ke své práci využívají historici, kartografové, geodeti, krajináři, ekologové, vodohospodáři, urbanisti, architekti, studenti, ale i badatelé, laická veřejnost a milovníci starých map. Důležité je, že mapy pocházejí z různých mapových sbírek v ČR, z nichž velká většina nemá a v blízké budoucnosti ani nebude mít prostředky na jejich digitalizaci. Dále, že jde velmi často o mapy velkých měřítek (velmi podrobné), které mohou sloužit k detailnímu studování vývoje krajiny, osídlení obyvatelstvem, urbanismu, rozvoje cestní a vodní sítě atd. Tyto podrobné mapy, pocházející hojně ze státních oblastních a okresních archivů, se často nenacházejí v jiných paměťových institucích a jejich obsah je tedy pro uživatele jedinečný.

Návštěvnost portálu je cca 100 až 120 tisíc sezení (session) ročně, portál má v současnosti cca 160 tisíc uživatelů, z nichž se přibližně 32 tisíc na jeho stránky pravidelně vrací. Asi 30 % přístupů je z ČR, zbytek ze zahraničí.

3 Zpřístupnění digitalizovaných starých kartografických děl

Správně digitalizovaná stará mapa nabízí daleko širší využití než její originální papírová předloha. Záleží, jakou technologií se mapy na internetu zpřístupní a jaké webové aplikace a nástroje pro práci s nimi budou uživatelům poskytnuty. Pro volbu vhodného způsobu zpřístupnění starých map a návrhu nástrojů pro práci s nimi je třeba se zamyslet nad následujícími otázkami:

• Proč badatelé–uživatelé využívají staré mapy a co chtějí s mapami dělat?
• Jak nejsnáze vyhledat tu správnou mapu?
• Jak nejlépe mapy badatelům–uživatelům na internetu prezentovat, aby byl využit jejich veškerý informační potenciál?
• Jaké informace potřebují uživatelé v mapách pro svou práci vyhledat?

Po důkladném zvážení odpovědí se pak dostáváme k návrhu několika webových aplikací, které lze charakterizovat níže uvedenými z portálu Chartae-Antiquae.cz. Ty reflektují nejčastější požadavky čtenářů na sofistikovanější způsob práce s digitalizovanými mapami. Podrobnější informace o trendech v požadavcích čtenářů jsou například v poznámce ⁸.

3.1 Geografické vyhledávání s prohlížením map

V databázi tisíce naskenovaných map se uživatel potřebuje zorientovat a vyhledat jen tu mapu, která ho zajímá. Tradičně se v knihovnické databázi hledá podle klíčových slov (autor mapy, rok vydání, název apod.). Pokud uživatel nezná žádné klíčové slovo nebo ho zajímají mapy z určité lokality, pak mu knihovnická databáze příliš nepomůže. K tomu je zde geografické vyhledávání. Uživatel sice může do vyhledávacího pole zadat název města, obce, nebo souřadnice místa, které chce, aby bylo na staré mapě zakreslené, především ale zadává tři základní parametry:

• v okně se současnou podkladovou mapou zobrazí zájmovou lokalitu,
• ohraničí roky vydání hledaných starých map,
• nastaví měřítkové rozmezí hledaných starých map.

Výsledkem hledání je pak seznam nalezených map včetně náhledů, metadat a odkazů na prohlížení příslušné mapy v plném rozlišení formou Zoomify, tj. rastrového obrazu mapy. Aplikace pro prohlížení rastrových obrazů map pak dovoluje ve webovém prohlížeči mapy svižně posouvat a přibližovat do nejmenších detailů. To uživatel jistě ocení, především u rozměrných map.

Obr. 3 Geografické vyhledávání map v okolí Pardubic s upřesněním roku vydání (1450–1899) a ohrani čením měřítka mapy do 1 : 200 000

3.2 Zpřístupnění georeferencovaných map pomocí mapového serveru

Náročnější badatel ale požaduje takové zpřístupnění mapy, aby mohl využít její kartografické vlastnosti. To vyžaduje, aby digitalizované rastrové obrazy starých map byly georeferencované, tj. umístěné do současného souřadnicového systému s přihlédnutím k jejich kartografickému zobrazení. Georeferencování je poměrně složitá úloha, ke každé mapě je třeba přistupovat individuálně a pro správnou a co nejpřesnější georeferenci je nutné mít znalosti z oblasti matematické kartografie a respektovat kartografické zobrazení příslušné staré mapy.

Georeferencované mapy jsou na portálu Chartae-Antiquae.cz publikovány podle standardů Web Map Service (WMS) ⁹ nebo Tile Map Service (TMS) ¹⁰ spravovaných konsorciem OGS (Open Geospatial Consortium) ¹¹. Použití standardů dává záruku, že mapy bude moci každý zobrazit v desktopových GIS softwarech i ve svých vlastních webových aplikacích a skládat nebo přesněji řečeno vrstvit s dalšími mapami, které jsou také poskytovány formou WMS/TMS třeba i někým jiným.

Je-li příslušná na portálu nalezená mapa georeferencovaná, lze ji pak přímo na portálu zobrazit v prohlížečce georeferencovaných map. Toto prohlížení lze provádět společně s jinými mapami včetně jejich jednoduchého porovnávání zprůhledněním vrstev. Lze též zkopírovat odkaz pro poskytování příslušné mapy formou WMS k využití v uživatelově GIS či v jiných webových aplikacích.

Obr. 4 Prohlížení nalezené mapy v Zoomify s metadaty, odkazem na prohlížečku georeferencované verze téže mapy a na její WMS adresu k použití ve vlastním GIS

3.3 Mapové sady

Webové mapové služby (WMS/TMS) se kromě publikování běžných jednotlivých map využívají hlavně pro publikování důležitých velkých vícelistových mapových děl (mapových sad), které je užitečné přednostně georeferencovat. Na obr. 5 je přehled mapových sad zveřejněných na portálu Chartae-Antiquae.cz. Postupem času přibývají další. Mapy lze prohlížet jak v negeoreferencované podobě (Zoomify), tak většinou i v georeferencované podobě v prohlížečce (prostřednictvím) WMS/TMS, a taktéž v podobě textury na 3D modelu terénu.

3.4 Modely glóbů a zpřístupnění atlasů

Digitalizovat lze i staré glóby, které jsou také kartografickými díly. V zásadě jde buď o digitalizaci starého glóbu, který se dochoval, nebo o digitalizaci glóbových (poledníkových) pásů, ze kterých byly glóby tvořeny. Pásy se ovšem dochovaly jen výjimečně a často naopak glóby odpovídající dochovaným pásům již neexistují. Lze tak virtuálně rekonstruovat i staré glóby, od kterých již máme jen odpovídající pásy. V obou případech je cílem vytvořit jednak 3D věrný georeferencovaný model glóbu a dále pak 2D mapu vzniklou rozvinutím glóbu do roviny. Postup je znázorněn na obr. 6.

Obr. 5 Mapové sady na portálu Chartae-Antiquae.cz

Obr. 6 Schéma dvou základních úloh digitalizace glóbů

Digitalizace pásů se děje jejich skenováním s následným zpracováním vzniklých rastrových obrazů. Při digitalizaci skutečných starých glóbů se používá fotogrammetrická metoda, kde spojením fotografií nasnímaných na digitalizačním zařízení se sestaví 3D model glóbu. Výsledný model by pak měl být v tak vysokém rozlišení, aby na něm byly čitelné všechny detaily. Mnohdy je lépe čitelný než samotný originál.

Obr. 7 Ukázka části seznamu digitalizovaných glóbů

Na portálu Chartae-Antiquae.cz je nyní zpřístupněno 114 modelů starých glóbů v podobě 3D a současně i 2D. Ke každému glóbu je kromě vlastních modelů k dispozici i jeho fotografie a metadata s anotací – viz obr. 7. Zobrazení vlastních 3D modelů je v aplikaci Cesium, nepodporuje-li grafická karta uživatelova PC aplikaci Cesium (týká se jen starších PC), je automaticky použita aplikace Google Earth, ve které je model znázorněn. Jednotlivé modely jsou zobrazovány jako georeferencované vrstvy, takže je možné je navzájem porovnávat zprůhledněním. Stejně tak je možné modely porovnávat se současnou vektorovou vrstvou zobrazující hranice kontinentů a států, popřípadě s leteckými snímky. Porovnávání dvou a více glóbů mezi sebou může být pro uživatele velmi zajímavé. Dá se tak sledovat například vývoj objevitelských cest a stav „zmapovanosti“ tehdejšího světa, popřípadě, jaká geodetická data autor glóbu použil. Na obr. 8 je vidět způsob zpřístupnění glóbů na portálu. (Více o digitalizaci glóbů je například v poznámkách ¹², ¹³ a ¹⁴.)

Obr. 8 Vlevo 3D model glóbu W. J. Blaeua z roku 1630 s vektorovou vrstvou. Vpravo detail modelu.

Kromě uvedené úlohy digitalizace starých glóbů, kdy je výsledkem 3D model glóbu, je po jejím úspěšném provedení možno přistoupit i k obrácené úloze. Při ní se jedná o vytvoření tiskových podkladů pro repliky starých glóbů z těchto digitálních 3D modelů. Schéma úlohy je na obr. 9. Lze vytvářet buď tiskové podklady pro glóbové pásy k tvorbě věrných replik, které budou nalepeny na kouli určitého rozměru,

nebo tiskové podklady pro papírové skládačky, jichž může být více druhů podle volby mnohostěnu nahrazujícího kouli. (Více o obrácené úloze je v poznámce ¹⁵.)

Obr. 9 Schéma obrácené úlohy digitalizace glóbů, tj. tvorby tiskových podkladů pro jejich repliky. Nahoře je vytvoření věrné repliky glóbové koule z pásů, dole vytvoření papírové skládačky.

Staré atlasy jsou na portálu zpřístupněny ve své vlastní prohlížečce. Stejně jako glóby jsou opatřeny metadaty s anotací. V současnosti je zde zpřístupněno 150 starých atlasů. Lze mezi nimi vyhledávat podle názvu atlasu, autora a ohraničením data vydání.

4 Mapové aplikace

Pro využití přidané hodnoty plynoucí ze správně provedené digitalizace starých map je třeba vytvořit speciální mapové aplikace. Jako příklad dobré praxe opět využijeme portál Chartae-Antiquae.cz, kde jsou uživatelům k dispozici různé mapové webové aplikace.

4.1 MapComparer

U georeferencovaných starých map už překračujeme možnosti využití papírových map a uživateli dáváme nové nástroje pro takovou práci s mapou, která by s papírovou mapou nebyla možná. První velkou výhodou je porovnávání dvou či více různých map. Uživatel může s použitím nástroje MapComparer porovnávat mezi sebou mapy z různých časových období, mapy odlišných měřítek i nestejných kartografických zobrazení, které navíc pocházejí z různých mapových sbírek a v případě jejich papírových originálů by nebylo ani možné položit je na jeden stůl vedle sebe. Pro takové prohlížení je k dispozici na stránkách portálu webová aplikace MapComparer, která byla v době svého vzniku (2012) vůbec první webovou aplikací pro porovnávání starých map. Teprve později podle jejího vzoru začaly vznikat obdobné aplikace, a to i na komerčním základě – viz například http://www.georeferencer.com/compare#. Mapy lze v MapCompareru porovnávat dvojím způsobem.

První je porovnání map v jednom velkém mapovém okně, do něhož se „zapnou“ mapy a pomocí nástroje zprůhledňování je možné porovnávat změny v obou mapách. V MapCompareru je možné zapnout jakékoliv mapy nalezené v databázi portálu. Například mapu III. vojenského mapování 1 : 25 000 (1876–1880) a mapu současného ortofota (letecký snímek), případně ještě připojit mapy II. vojenského mapování 1 : 28 800 (1836–1852). Pomocí posuvné lišty lze jednotlivé mapy zprůhledňovat a vzájemně v nich porovnávat změny. Stejně tak lze přidat i jakékoliv jiné mapy poskytované WMS, Zoomify nebo jako vlastní rastrový obraz ze svého PC.

Při porovnávání více než dvou map je tento způsob pro uživatele méně praktický a nepřehledný. Proto je MapComparer vybaven funkcí prohlížení map ve dvou až čtyřech mapových oknech. V každém okně lze spustit (zobrazit) jinou mapu a vizuálně tak porovnávat až čtyři mapy naráz. Zoomování a posouvání mapy v jednom okně synchronně posouvá i mapy v ostatních oknech, takže uživatel stále porovnává stejnou lokalitu ve stejném měřítku a na jedné obrazovce. Do každého okna ale uživatel může nahrát i další mapy pomocí více vrstev (jako vrstvy), které může zapínat a vypínat nebo zprůhledňovat. Může tedy porovnávat třeba i 10 map najednou, a to jak vizuálně, tak zprůhledněním.

Obr. 11 Město Most na čtyřech různých mapách v aplikaci MapComparer. Vlevo nahoře je II. vojenské mapování (1836–1852), vpravo nahoře III. vojenského mapování 1 : 25 000 (1874–1938), vpravo dole III. vojenské mapování 1 : 75 000 (1923–1928) a vlevo dole současný ortofotosnímek s vybranými vrstvami mapy ZABAGED.

V aplikaci je předem nastaveno několik mapových děl, která jsou pro sledování změn na starých mapách nejvyužívanější. Uživatel však může do aplikace připojit i jiné další mapy, jež jsou poskytovány kýmkoliv přes WMS, např. katastrální mapu, geologickou mapu, mapu archeologických nalezišť apod. Do mapového okna může uživatel nahrát i mapu, která není poskytována WMS, ale je na webu vystavena prostřednictvím aplikace Zoomify, nebo i mapu, kterou má uloženu na svém počítači. Takové mapy nejsou ale georeferencované a musí se v aplikaci ovládat samostatně. Důležité je zdůraznit, že pro využití všech těchto funkcionalit uživateli postačí internetový prohlížeč a nepotřebuje žádný vlastní GIS ani specializovaný software.

4.2 Automatické rozpoznávání mapových značek

Užitečnou aplikací může být vyhledávání mapových značek v mapě. Na portálu je implementována aplikace pro vyhledávání mapových značek ve speciálních mapách III. vojenského mapování (1 : 75 000). Tyto mapy mají velmi bohatý značkový klíč. Z uživatelského hlediska ale jde o velmi nepřehledné mapy, a to díky značně husté kresbě obsahující i šrafy. Pro rychlé vyhledávání byla vytvořena speciální aplikace, kde jsou značky již automatizovaně vyhledány strojovým způsobem rozpoznávání objektů v rastrovém obrazu. Uživateli tak postačí zaškrtnout ve značkovém klíči příslušnou mapovou značku a na zvoleném mapovém listu jsou tyto značky ihned zvýrazněny – viz obr. 12.

Obr. 12 Automatické vyhledávání kostelů, kaplí a křížů v okolí Lysic
u Boskovic

4.3 Převod Zoomify do WMS a zobrazení WMS vrstvy ve 3D mapě

Pro pokročilejší práci s mapou jsou na portálu implementovány další dvě aplikace. První provádí převod rastrového obrazu mapy ve formátu Zoomify do georeferencované podoby umožňující poskytování mapy službou WMS. Obsahuje tedy i vlastní georeferencer (softwarovou aplikaci pro georeferencování), neboť provedení georeference je pro tento převod nezbytné. Příklad online georeferencování mapy poskytované v Zoomify je na obr. 13. Tato aplikace tedy umožňuje uživateli libovolnou mapu poskytovanou ve formátu Zoomify georeferencovat a poté zobrazit pomocí webové mapové služby (WMS) např. v implementované prohlížečce. Je však třeba poznamenat, že velká vícelistová mapová díla není vhodné georeferencovat prostým použitím online georeferenceru. Žádný takový nástroj totiž zatím neposkytuje dostatečnou přesnost výsledné georeference a především neprovádí spojení sousedních mapových listů. V těchto případech je třeba postupovat složitějšími matematickými způsoby respektujícími i vlastnosti kartografického zobrazení mapy a provádějícími spojení všech mapových listů do bezešvého rastru. (Příklad složitější georeference vícelistového mapového díla je popsán například v poznámkách ¹⁶, resp. ¹⁷.)

Obr. 13 Online georeferencer map poskytovaných v Zoomify

Obr. 14 Zobrazení mapy poskytované WMS/TMS v 3D mapě – příklad III. vojenského mapování

Druhou aplikací je zobrazení WMS nebo TMS vrstvy ve 3D mapě. Aplikace tedy slouží pro zobrazení již digitalizovaných map poskytovaných ve formátu WMS nebo TMS v 3D mapě (3D modelu). Pro zobrazení mapy ve 3D používá aplikace knihovnu Cesium, která využívá WebGL (Web Graphics Library), takže zobrazení není možné ve starších internetových prohlížečích. Výsledný 3D model mapy lze jakkoliv posunovat, otáčet, sklápět, přibližovat a také měnit směr osvětlení nastavením data a času. Příklad zobrazení mapy v 3D modelu je na obr. 14.

Pro obě aplikace jsou k dispozici podrobné návody k jejich užití. Opět je důležité zdůraznit, že pro využití všech těchto funkcionalit uživateli postačí internetový prohlížeč a nepotřebuje žádný vlastní GIS ani specializovaný software.

4.4 Možnost použití digitalizovaných map v mapových aplikacích uživatelů

V předchozím odstavci byla uvedena možnost georeference s následným zobrazením mapy standardizovanou službou WMS. To umožňuje i zobrazení mapy v mapových aplikacích uživatelů (v jejich GIS). Tato přidaná hodnota oproti papírovým mapám je zřejmě – především pro svou obecnost a univerzálnost – nejdůležitější ze všech dosud uvedených. Jestliže totiž budou digitalizované staré mapy, resp. jejich rastrové obrazy, poskytovány v georeferencované podobě standardizovaným způsobem (míněno WMS/TMS), umožní to jednotlivým uživatelům vytvářet si vlastní aplikace využívající tato data pro speciální účely.

Protože spektrum uživatelů starých map je obrovské a téměř ve všech oborech lidské činnosti je možné je využít, nelze obecně předem postihnout všechny možné potřeby uživatelů a vytvářet pro ně odpovídající nástroje využívající staré mapy jako vstupní podkladová data. Mnohem efektivnější, a z hlediska možnosti podpory využití těchto dat i perspektivnější, je zpřístupnění starých map uživatelům takovýmto standardizovaným způsobem, který zároveň umožní i využití kartografických vlastností map. Bude pak už jen na uživatelích, aby si pro své potřeby a na své náklady zajistili optimální využití poskytovaných dat ve vlastních aplikacích.

5 Požadavky na digitalizaci starých map

V následující části se nebudeme zabývat detailními požadavky na digitalizaci starých map z technického hlediska. Uvedeme pouze několik zásad, které by s ohledem na jejich význam a na základě zkušeností a výše uvedených skutečností měly být vždy respektovány. Tyto zásady by také měli knihovníci a pracovníci dalších paměťových institucí vlastnících mapové sbírky znát a vyžadovat po firmách provádějících digitalizaci mapových sbírek.

Při digitalizaci je třeba mít na paměti i to, že u map, stejně tak jako u jiných dokumentů platí, že problém trvalého uchování digitálních kopií je větší než problém trvalého uchování papírových (tištěných) dokumentů. Je zde komplikovanost formátů dat, které se neustále vyvíjejí, což s sebou nese vyšší náklady při častější nutné obnově investic, tj. hardware a software. Vzrůstající nároky na kvalitu rastrových obrazů starých map, tj. na vyšší rozlišení skenů – dpi, pak znamenají i vyšší nároky na kapacity datových úložišť. Protože náklady na přesnou atestovanou kartometrickou digitalizaci velkých map jsou značné, je třeba mít všechna data dobře zálohována, tedy opět vyšší náklady na hardware.

Dále je třeba přihlížet i k problematice autorského zákona. Autorská ochrana platí ještě po dobu 70 let po smrti autora (resp. 70 let od vydání, jestliže se jedná o zaměstnanecké dílo, kde držitelem autorských práv je organizace). Tato díla pak nelze volně zpřístupnit, není-li uzavřena licenční smlouva s autorem na jejich zpřístupnění. Digitalizace pak slouží jen pro ochranu těchto děl, což je samozřejmě málo. Navíc v případě, že digitalizovaná díla zpřístupňuje jiná instituce než je majitel digitalizovaných děl, tzn. než je mapová sbírka vlastnící původní papírové mapy, je třeba pro tento účel uzavřít zvláštní smlouvu zohledňující i reprodukční práva, jejichž vlastníkem je příslušná mapová sbírka. Oba tyto případy se týkají i Virtuální mapové sbírky Chartae-Antiquae.cz, kde až na výjimky nejsou mapy s autorskou ochranou zpřístupňovány. Jsou zde v naprosté většině pouze mapy starší, tedy již tzv. volná díla. Navíc s držiteli všech mapových sbírek, z nichž digitalizované mapy pocházejí, jsou uzavřeny smlouvy zohledňující reprodukční práva ke zpřístupněným mapám.

5.1 Přesnost skenování

Skenování starých map vytvořených na základě kartografických zobrazení by nemělo být prováděno způsobem, který by neumožnil zachovat jejich kartografické vlastnosti. Nejdůležitější je dosažení co nejvyšší polohové přesnosti jednotlivých pixelů v rastrovém obraze. Toho je možné docílit pouze používáním přesných kartometrických skenerů, jejichž polohová přesnost bude pravidelně kontrolována (atestována).

Toto kontrolní proměření, při němž je testovaným skenerem pořízen rastrový obraz kontrolní mřížky s následným vyhodnocením, zajišťuje Zeměměřický úřad, a Český úřad zeměměřický a katastrální (ČÚZK) pak vydá příslušný atest na kartometrické nebo orientační skenování podle dosažené přesnosti. Testování se řídí Pokyny č. 32 ČÚZK pro skenování katastrálních map a grafických operátů dřívějších pozemkových evidencí ¹⁸, kde jsou uvedeny další podrobnosti včetně účelu a principů testování skenerů podle předpisů ČÚZK. Prováděno je skenováním kontrolní čtvercové mřížky (síť po 50 mm o rozměrech 700 mm × 550 mm) na nesrážlivém materiálu (plastové folii astralon) proměřené na digitalizátoru se zaručenou přesností 0‚05 mm. Pro získání atestu musí testovaný skener splnit následující požadavky:

• požadavky na kartometrické skenování: přesnost, s jakou jsou rastrová data  pořízena, je charakterizována střední souřadnicovou chybou mxy ≤ 0‚10 mm,   střední chybou transformačního klíče ≤ 0‚07 mm, maximální odchylkou v poloze ≤ 0‚20 mm (je-li používaným skenovacím zařízením válcový skener, musí být maximální odchylka v poloze ≤ 0‚30 mm) a hodnotou rozlišení minimálně 400 dpi;
• požadavky na orientační skenování: přesnost, s jakou jsou rastrová data pořízena, je charakterizována střední souřadnicovou chybou mxy ≤ 0‚15 mm,  střední chybou transformačního klíče ≤ 0‚12 mm, maximální odchylkou  v poloze ≤ 0‚40 mm a hodnotou rozlišení minimálně 400 dpi.

Při hodnocení těchto na první pohled zdánlivě velmi přísných požadavků je ale třeba vzít do úvahy, že například již maximální povolená odchylka v poloze pro pouze orientační skenování 0‚4 mm způsobí ve skutečné poloze bodu u mapy v měřítku například 1 : 10 000 chybu o velikosti čtyři metry. Další podrobnosti o testování kartometrických skenerů jsou uvedeny například v poznámce ¹⁹.

5.2 Parametry skenování

Již z výše uvedeného je zřejmé, že optické rozlišení skeneru by mělo být minimálně 400 dpi, a to v obou směrech. Lze dokonce důrazně doporučit i vyšší, tj. 600 nebo 800 dpi. Vedou k tomu nabyté zkušenosti. Je třeba mít na paměti, že pro využívání výše uvedených aplikací je nutné provést georeferencování rastrových obrazů starých map. To však znamená převzorkování těchto rastrových obrazů v rámci procesu jejich transformací, čímž dochází zákonitě ke zhoršení kvality a čitelnosti obrazu. Jedinou obranou je mít původní rastrové obrazy v co nejvyšším rozlišení a tím mít i určitou „rezervu“ pro provádění různých operací s těmito obrazy. Dále, chceme-li využívat digitalizované mapy v aplikacích automaticky zpracovávajících jejich rastrové obrazy (příkladem budiž třeba zmíněná aplikace pro vyhledávání mapových značek), ukázalo se, že ani 400 dpi v tomto případě nemusí stačit, protože prudce vzrůstá chybovost grafických vyhledávacích algoritmů. Přitom se využívají původní negeoreferencované, tedy nepřevzorkované (nejkvalitnější), rastrové obrazy. Jinak řečeno 300 nebo 400 dpi stačí na prosté prohlížení negeoreferencovaných map na monitoru. Chceme-li mapy ale využívat sofistikovanějším způsobem, což je jednoznačný požadavek dnešních čtenářů, potřebujeme alespoň 600 dpi nebo více. S ohledem na výši finančních prostředků, které je třeba do digitalizace starých map vkládat, lze skenování na nižší hodnotu než 600 dpi považovat za neperspektivně vynaložené prostředky. Časem totiž bude třeba takto oskenované mapy skenovat znovu s vyššími parametry. Důvodem budou především vzrůstající požadavky čtenářů na využití digitalizovaných map v různých aplikacích.

Pro zachování barevné věrnosti by mělo být skenování prováděno v barevné škále alespoň 24 bit včetně barevného ICC profilu (International Color Consortium profile) ²⁰, který byl schválen jako mezinárodní standard ISO 15076–1:2005 (Image technology co lour management – Architecture, profile format and data structure) ²¹. Tento barevný profil charakterizuje barvový gamut (dosažitelná oblast barev v určitém barvovém prostoru) a vlastnosti reprodukčního zařízení či média. Informace pak mohou být využity pro přesnou reprodukci či zobrazení barev na tiskárně, monitoru, ploteru či jiném zařízení. ICC profily jsou využívány zejména v aplikacích DTP, kde slouží k převodu mezi barvovými prostory RGB a CMYK a k zajištění barevné shody při reprodukci barev.

5.3 Odstranění srážky papíru

Srážka papíru tvoří obvykle nezanedbatelnou hodnotu deformace mapové kresby. Jestliže se například mapový list v měřítku 1 : 100 000 srazí během mnoha desítek či několika stovek let o 3 mm, což je zcela běžné, vzniká tím chyba o velikosti 300 metrů. Odměřené délky a hlavně vypočtené plochy jsou pak chybné. Pro odstranění srážky je třeba vzít do úvahy, jak vzniká. Jedná se o důsledek sesychání a též stárnutí papíru. Přitom velikost srážky je rozdílná v obou základních směrech mapového listu, přičemž může dojít i ke zcela nepravidelné srážce vlivem například polití papíru či vystavení části listu vlhkosti nebo slunci atd. Přijmeme-li hypotézu, že největší rozdíly ve srážce budou ve směrech na sebe kolmých, což je dáno výrobním postupem – válcováním papíru v papírenských strojích, bude pro odstranění srážky potřebná alespoň afinní transformace souřadnic. Výrazně lepší pak bude použití kolineární (projektivní) transformace. Budeme-li ale řešit i problém zprohýbání mapového rámu, bude zapotřebí použít polynomickou transformaci souřadnic, popřípadě transformaci TPS (Thin plate spline) ²², jejichž prostřednictvím nejlépe provedeme napravení rastrového obrazu stářím sraženého papírového mapového listu a dosažení jeho původního rozměru. Toto vše ale platí pouze za předpokladu, že původní (teoretický) rozměr mapových listů známe. Ten je obvykle znám u velkých (vícelistových) mapových děl, nemusí být však známý u jednotlivých velmi starých map.

5.4 Úprava skenů

Obvykle ihned po provedení vlastního skenování následují základní úpravy pořízených skenů – rastrových obrazů. Spočívají v ořezávání na okraj papíru či mapový rám, pootočení (narovnání) obrazu a případně též v odstranění srážky papíru. Použije-li se pro ořezávání vhodný softwarový automatický nástroj pracující na principu rozpoznávání objektů v rastrových obrazech (okraje papíru, mapového rámu atd.), lze ze zkušenosti u mnohalistových mapových děl zvýšit výkonnost skenování včetně „předzpracování“ skenů až na desetinásobek (viz pozn. ²³ resp. ²⁴).

5.5 Případy duplicitního výskytu map

Častá otázka, kterou je třeba si při digitalizaci map také ujasnit, je, jak se postavit k duplicitnímu výskytu map. Jde o případy, kdy táž mapa se vyskytuje v mapové sbírce ve více výtiscích nebo je ve sbírkách různých institucí, čímž se pak ocitne v souhrnné virtuální sbírce digitalizovaných map vícekrát.

Zde platí zásada, že u map se postupuje jinak než u běžných dokumentů. Zatímco u běžného – textového – dokumentu je jeho obsah totožný bez ohledu na výtisk a obvykle i vydání, u map tomu tak není. Čtenář získá z různých výtisků knihy stejnou psanou informaci. Z výše uvedeného je ale zřejmé, že u map do hry vstupují i takové individuální faktory, jako je srážka papíru, poškození mapového listu třeba pokreslením poznámkami, politím kávou, rozřezáním na díly s podlepením plátnem kvůli pohodlnému skládání, potrháním mapového listu, dodatečné přetisky názvosloví v jiném jazyce, dodatečný dotisk další souřadnicové sítě, dodatečné kolorování obsahu či změny obsahu u různých vydání téže mapy („aktualizace obsahu“). Také zachovalost každého výtisku téže mapy je různá. Z toho všeho je zřejmé, že je třeba digitalizovat všechny výtisky starých map a že nelze hovořit o „duplicitách v katalogu“, tak jak jsou knihovníci zvyklí.

6 Závěr

Účelem příspěvku bylo podat knihovníkům a pracovníkům dalších paměťových institucí přehlednou informaci, jak pomáhat čtenářům v tak specifické oblasti, jako jsou staré mapy. Současně bylo cílem informovat o nejdůležitějších nezbytných zásadách, které je třeba dodržovat při digitalizaci vlastních mapových sbírek tak, aby je mohli jejich majitelé požadovat po firmách provádějících digitalizaci. Jako další zdroj literatury může posloužit publikace v pozn. ²⁵ a jako příklad sofistikovanější webové aplikace pro práci se starými mapami příspěvek v pozn. ²⁶

Kromě nezbytného přehledu největších mapových sbírek v ČR, zpřístupněných alespoň z části na internetu, bylo využito Virtuální mapové sbírky Chartae-Antiquae.cz jako příkladu dobré praxe. Na ní byly představeny různé webové aplikace poskytující přidanou hodnotu pro čtenáře využívající digitalizované mapy, v porovnání s využitím originálních papírových map. Portál takovéto Virtuální mapové sbírky pak plní funkci expertního znalostního systému pro práci se starými mapami. Uživatelům se tím dostává mocného nástroje pro jejich práci. Zpřístupněné digitalizované staré mapy mohou sloužit v mnoha oborech lidské činnosti, například pro rekonstrukci historické krajiny a sídelních struktur, pro různá historická studia, ale také třeba pro územní plánování s dohledáváním původního stavu.

Použité zdroje

AMBROŽOVÁ, Klára, Jan HAVRLANT, Milan TALICH a Ondřej BÖHM, 2016. The process of digitizing of old globe. In: The International Archives of the Photogrammetry, Remote Sensing and Spatial Information Sciences, Volume XLI-B5, 2016, XXIII ISPRS Congress, 12–19 July 2016, Prague, Czech Republic. DOI: 10.5194/isprsarchives-XLI-B5-169-2016. Dostupné z: https://www.int-arch-photogramm-remote-sens-spatial-inf-sci.net/XLI-B5/169/2016/.

ANTOŠ, Filip, Ondřej BÖHM a Milan TALICH, 2011. Automatické zpracování prvního vydání Státní mapy 1 : 5 000 – odvozené pro vystavení na internetu. In: 19. Kartografická konferencia, kartografia a geoinformatika vo svetle dneška, ed. L. Gálová, R. Fencík, Bratislava, 8. – 9. 9. 2011, s. 16–25.

ANTOŠ, Filip, Ondřej BÖHM a Milan TALICH, 2014. Accuracy testing of cartometric scanners for old maps digitizing. In: 9th International Workshop on Digital Approaches to Cartographic Heritage, Budapest, 4–5 September 2014, 8 pp. Dostupné z: http://naki.vugtk.cz/media/doc/publikace/an tos_et_all-acuracy_testing.pdf.

ČESKÝ ÚŘAD ZEMĚMĚŘICKÝ A KATASTRÁLNÍ. Pokyny č. 32 Českého úřadu zeměměřického a katastrálního ze dne 28. dubna 2004, č.j. 1014/2004-22 pro skenování katastrálních map a grafických operátů dřívějších pozemkových evidencí, ve znění dodatku č. 1 ze dne 15. 2. 2005 č.j. 613/2005-22, dodatku č. 2 ze dne 8. 3. 2005 č.j. 1503/2005-22, dodatku č. 3 ze dne 7. 4. 2006 č.j. 1223/2006-22, dodatku č. 4 ze dne 16. 5. 2006 č.j. 2321/2006-22, [cit. 15. 3. 2019]. Dostupné z: https://www.cuzk.cz/Predpisy/Resortni-predpisy-a-opatreni/Pokyny-CUZK-31-42/Pokyny_32.aspx

DF11P01OVV021 – Kartografické zdroje jako kulturní dědictví. Výzkum nových metodik a technologií digitalizace, zpřístupnění a využití starých map, plánů, atlasů a glóbů. (2011–2015, MK0/DF). https://www.rvvi.cz/cep?s=jednoduche-vyhledavani&ss=detail&n=0&h=DF11P01OVV021 [cit. 15. 3. 2019].

HAVRLANT, Jan, Klára AMBROŽOVÁ, Milan TALICH a Ondřej BÖHM, 2017. Digital models of old globes created from globe segments. In: 17th International Multidisciplinary Sci entific GeoConference SGEM 2017, www.sgem.org, SGEM2017 Conference Proceedings, ISBN 978-619-7408-03-4, ISSN 1314-2704, 29 June – 5 July, 2017, 17(23), 473–480. DOI: 10.5593/sgem2017/23/S11.058. Dostupné z: https://sgemworld.at/sgemlib/spip.php?article9485.

HAVRLANT, Jan, Milan TALICH a Klára VACKOVÁ, 2018. The creation of cartographic data for replicas of old globes. In: 18th International Multidisciplinary Scientific GeoConference Sur veying Geology and Mining Ecology Management (SGEM), 18(2.3), 623–633, Sofia, 2018, ISSN 13142704. DOI: 10.5593/sgem2018/2.3/S11.079. Dostupné z: https://sgemworld.at/sgemlib/spip.php?article12691.

MEZINÁRODNÍ STANDARD ISO 15076–1:2005 (Image technology colour management – Architecture, profile format and data structure). Dostupné z: http://www.iso.org/iso/catalogue_detail.htm?csnumber=40317. ISO 15076–1:2005 Image technology colour management – Architecture, profile format and data structure. Part 1: Based on ICC.1: 2004–10, [cit. 15. 3. 2019].

TALICH, Milan, 2012. Trendy výzkumu možností využívání starých map digitálními metodami. Kapitola v knize: Krajina jako historické jeviště: k poctě Evy Semotanové. Praha: Historický ústav (eds. Chodějovská, E.; Šimůnek, R.), s. 373–386. ISBN 978-80-7286-199-6. Dostupné z: http://naki.vugtk.cz/media/doc/publikace/Krajina_Talich.pdf.

TALICH, Milan, Klára AMBROŽOVÁ, Jan HAVRLANT a Ondřej BÖHM, 2015. Digitization of Old Globes by a Photogrammetric Method. Lecture Notes in Geoinformation and Cartography 2015. Cartography – Maps Connecting the World. 27th International Cartographic Conference 2015 – ICC2015. Editors: Claudia Robbi Sluter, Carla Bernadete Madureira Cruz, Paulo Márcio Leal de Menezes. Springer International Publishing. pp 249–263. DOI: 10.1007/978-3-319-17738-0_17, ISBN 978-3-319-17737-3, ISSN 1863-2246.

TALICH, Milan, Filip ANTOŠ a Ondřej BÖHM, 2011. Automatic processing of the first release of derived state maps series for web publication. In: 25th International Cartographic Confe rence (ICC2011) and the 15th General Assembly of the International Cartographic Associati on, Paris, France, 3 – 8 July 2011, section „C3-Digital technologies and cartographic heritage“. ISBN 978-1-907075-05-6. Dostupné z: http://naki.vugtk.cz/media/doc/publikace/co-268.pdf.

TALICH, Milan, Ondřej BÖHM a Lubomír SOUKUP, 2018. Classification of digitized old maps. In book: Advances and Trends in Geodesy, Cartography and Geoinformatics. Eds: Molcikova, S., Hurcikova, V., Zeliznakova, V., P. Blistan. ISBN 978-0-429-50564-5, CRC PRESS-TAYLOR & FRANCIS GROUP, April 2018, 197–202 pp, DOI: 10.1201/9780429505645-32. Dostupné z: https://www.taylorfrancis.com/books/e/9780429012891/chapters/10.1201%2F9780429505645-32.

TALICH, Milan, Lubomír SOUKUP, Jan HAVRLANT, Klára AMBROŽOVÁ, Ondřej BÖHM a Filip ANTOŠ, 2013a. Georeferencing of the Third Military Survey of Austrian Monarchy. In: Proceedings of the 26th International Cartographic Conference, Dresden, Germany, 25–30 August 2013, str. 898–899, International Cartographic Association, ISBN 78-1-907075-06-3. Dostupné z: https://icaci.org/files/documents/ICC_proceedings/ICC2013/_extendedAbstract/266_proceeding.pdf.

TALICH, Milan, Lubomír SOUKUP, Jan HAVRLANT, Klára AMBROŽOVÁ, Ondřej BÖHM a Filip ANTOŠ, 2013b. Nový postup georeferencování map III. vojenského mapování. Kartografické listy, 21(2), 35–49. Bratislava: Kartografická spoločnosť Slovenskej republiky v spolupráci s Geografickým ústavom Slovenskej akadémie vied a Prírodovedeckou fakultou Univerzity Komenského v Bratislave, Slovensko. ISSN 1336-5274.

TALICH, Milan, Eva SEMOTANOVÁ a kol., 2015. Kartografické zdroje jako kulturní dědictví. Výzkum nových metodik a technologií digitalizace, zpřístupnění a využití starých map, plánů, atlasů a glóbů. Elektronická publikace, Praha: Historický ústav AV ČR, vol. 64, pp 114. ISBN 978-80-7286-262-7. Dostupné z: http://naki.vugtk.cz/media/doc/katalog_2015.pdf.

VIRTUÁLNÍ MAPOVÁ SBÍRKA CHARTAE-ANTIQUAE.CZ. Virtuální mapová sbírka [online]. [cit. 2020-03-15]. Dostupné z: http://www.chartae-antiquae.cz.

Poznámky

1 http://www.chartae-antiquae.cz, Virtuální mapová sbírka Chartae-Antiquae.cz [cit. 15. 3. 2019].

2 DF11P01OVV021 – Kartografické zdroje jako kulturní dědictví. Výzkum nových metodik a technologií digitalizace, zpřístupnění a využití starých map, plánů, atlasů a glóbů. (2011–2015, MK0/DF). https://www.rvvi.cz/cep?s=jednoduche-vyhledavani&ss=detail&n=0&h=DF 11P 01OVV021 [cit. 15. 3. 2019].

3 http://www.chartae-antiquae.cz, Virtuální mapová sbírka Chartae-Antiquae.cz [cit. 15. 3. 2019].

4 http://www.opengeospatial.org/standards/wms, The OpenGIS® Web Map Service Interface Standard (WMS), [cit. 15. 3. 2019].

5 https://en.wikipedia.org/wiki/Tile_Map_Service, Tile Map Service (TMS), [cit. 15. 3. 2019].

6 TALICH, Milan, Lubomír SOUKUP, Jan HAVRLANT, Klára AMBROŽOVÁ, Ondřej BÖHM a Filip ANTOŠ. Georeferencing of the Third Military Survey of Austrian Monarchy. In: Proceedings of the 26th International Cartographic Conference, Dresden, Germany, 25–30 August 2013, str. 898–899, International Cartographic Association, ISBN 78-1-907075-06-3. Dostupné z: https://icaci.org/files/documents/ICC_proceedings/ICC2013/_extendedAbstract/266_proceeding.pdf.

7 TALICH, Milan, Lubomír SOUKUP, Jan HAVRLANT, Klára AMBROŽOVÁ, Ondřej BÖHM a Filip ANTOŠ. Nový postup georeferencování map III. vojenského mapování. Kartografické listy, Bratislava, Kartografická spoločnosť Slovenskej republiky v spolupráci s Geografickým ústavom Slovenskej akadémie vied a Prírodovedeckou fakultou Univerzity Komenského v Bratislave, Slovensko, 2013, 21(2), 35–49. ISSN 1336-5274.

8 TALICH, Milan. Trendy výzkumu možností využívání starých map digitálními metodami. Kapitola v knize: Krajina jako historické jeviště. K poctě Evy Semotanové. Praha: Historický ústav, 2012 (eds. Chodějovská, E.; Šimůnek, R.), s. 373–386. ISBN 978-80-7286-199-6. Dostupné na: http://naki.vugtk.cz/media/doc/publikace/Krajina_Talich.pdf.

9 http://www.opengeospatial.org/standards/wms, The OpenGIS® Web Map Service Interface Standard (WMS), [cit. 15. 3. 2019].

10 https://en.wikipedia.org/wiki/Tile_Map_Service, Tile Map Service (TMS), [cit. 15. 3. 2019].

11 http://www.opengeospatial.org/, The Open Geospatial Consortium, [cit. 15. 3. 2019].

12 TALICH, Milan, Klára AMBROŽOVÁ, Jan HAVRLANT a Ondřej BÖHM. Digitization of Old Globes by a Photogrammetric Method. Lecture Notes in Geoinformation and Cartography 2015. Cartography – Maps Connecting the World. 27th International Cartographic Conference 2015 – ICC2015. Editors: Claudia Robbi Sluter, Carla Bernadete Madureira Cruz, Paulo Márcio Leal de Menezes. Springer International Publishing. 2015, pp 249–263. DOI: 10.1007/978-3-319-17738-0_17, ISBN 978-3-319-17737-3, ISSN 1863-2246.

13 AMBROŽOVÁ, Klára, Jan HAVRLANT, Milan TALICH a Ondřej BÖHM. The processof digitizing of old globe. In: The International Archives of the Photogrammetry, Remote Sensing and Spatial Information Sciences, Volume XLI-B5, 2016, XXIII ISPRS Congress, 12–19 July 2016, Prague, Czech Republic. DOI: 10.5194/isprsarchives-XLI-B5-169-2016. Dostupné z: https://www.int-arch-photogramm-remote-sens-spatial-inf-sci.net/XLI-B5/169/2016/.

14 HAVRLANT, Jan, Klára AMBROŽOVÁ, Milan TALICH a Ondřej BÖHM. Digital models of old globes created from globe segments. In: 17th International Multidisciplinary Scientific GeoConference SGEM 2017, www.sgem.org, SGEM2017 Conference Proceedings, ISBN 978-619-7408-03-4, ISSN 1314-2704, 29 June – 5 July 2017, 17(23), 473–480. DOI: 10.5593/sgem2017/23/S11.058. Dostupné z: https://sgemworld.at/sgemlib/spip.php?article9485.

15 HAVRLANT, Jan, Milan TALICH a Klára VACKOVÁ. The creation of cartographic data for replicas of old globes. In: 18th International Multidisciplinary Scientific GeoConference Surveying Geology and Mining Ecology Management (SGEM), 2018, 18(2.3), Sofia, pp. 623–633. ISSN 13142704. DOI: 10.5593/sgem2018/2.3/S11.079, https://sgemworld.at/sgemlib/spip. php?article12691.

16 TALICH, Milan, Lubomír SOUKUP, Jan HAVRLANT, Klára AMBROŽOVÁ, Ondřej BÖHM a Filip ANTOŠ. Georeferencing of the Third Military Survey of Austrian Monarchy. In: Proceedings of the 26th International Cartographic Conference, Dresden, Germany, 25–30 August 2013, str. 898–899, International Cartographic Association, ISBN 78-1-907075-06-3. Dostupné z: https://icaci.org/files/documents/ICC_proceedings/ICC2013/_extendedAbstract/266_proceeding.pdf.

17 TALICH, Milan, Lubomír SOUKUP, Jan HAVRLANT, Klára AMBROŽOVÁ, Ondřej BÖHM a Filip ANTOŠ. Nový postup georeferencování map III. vojenského mapování. Kartografické listy, Bratislava, Kartografická spoločnosť Slovenskej republiky v spolupráci s Geografickým ústavom Slovenskej akadémie vied a Prírodovedeckou fakultou Univerzity Komenského v Bratislave, Slovensko, 2013, 21(2), 35–49. ISSN 1336-5274.

18 https://www.cuzk.cz/Predpisy/Resortni-predpisy-a-opatreni/Pokyny-CUZK-31-42/ Pokyny_32 aspx, Pokyny č. 32 Českého úřadu zeměměřického a katastrálního ze dne 28. dubna 2004, č.j. 1014/2004-22 pro skenování katastrálních map a grafických operátů dřívějších pozemkových evidencí, ve znění dodatku č. 1 ze dne 15. 2. 2005 č.j. 613/2005-22, dodatku č. 2 ze dne 8. 3. 2005 č.j. 1503/2005-22, dodatku č. 3 ze dne 7. 4. 2006 č.j. 1223/2006-22, dodatku č. 4 ze dne 16. 5. 2006 č.j. 2321/2006-22, [cit. 15. 3. 2019 ].

19 ANTOŠ, Filip, Ondřej BÖHM a Milan TALICH. Accuracy testing of cartometric scanners for old maps digitizing. In: 9th International Workshop on Digital Approaches to Cartographic Heritage, Budapest, 4–5 September 2014, 8pp. Dostupné z: http://naki.vugtk.cz/media/doc/publikace/antos_et_all-acuracy_testing.pdf.

20 http://www.color.org/, International Color Consortium, [cit. 15. 3. 2019].

21 http://www.iso.org/iso/catalogue_detail.htm?csnumber=40317, ISO 15076–1:2005 Image technology colour management – Architecture, profile format and data structure. Part 1: Based on ICC.1: 2004–10, [cit. 15. 3. 2019].

22 https://en.wikipedia.org/wiki/Thin_plate_spline, Thin plate spline. Wikipedia, the free encyclopedia, [cit. 15. 3. 2019].

23 ANTOŠ, Filip, Ondřej BÖHM a Milan TALICH. Automatické zpracování prvního vydání Státní mapy 1 : 5 000 – odvozené pro vystavení na internetu, In: 19. Kartografická konferencia, kartografia a geoinformatika vo svetle dneška, ed. L. Gálová a R. Fencík, Bratislava, 8. – 9. 9. 2011, s. 16–25.

24 TALICH, Milan, Filip ANTOŠ a Ondřej BÖHM. Automatic processing of the first release of derived state maps series for web publication. In: 25th International Cartographic Conference (ICC2011) and the 15th General Assembly of the International Cartographic Association, Paris, France, 3–8 July 2011, section „C3-Digital technologies and cartographic heritage“. ISBN 978-1-907075-05-6. Dostupné z: http://naki.vugtk.cz/media/doc/publikace/co-268.pdf.

25 TALICH, Milan, Eva SEMOTANOVÁ a kol. Kartografické zdroje jako kulturní dědictví. Výzkum nových metodik a technologií digitalizace, zpřístupnění a využití starých map, plánů, atlasů a glóbů. Elektronická publikace, Praha: Historický ústav AV ČR, 2015, vol. 64, pp 114. ISBN 978-80-7286-262-7. Dostupné z: http://naki.vugtk.cz/media/doc/ katalog_2015.pdf.

26 TALICH, Milan, Ondřej BÖHM a Lubomír SOUKUP. Classification of digitized old maps. In book: Advances and Trends in Geodesy, Cartography and Geoinformatics, Eds: S. Molcikova; V. Hurcikova; V. Zeliznakova; P. Blistan. ISBN 978-0-429-50564-5, CRC PRESS-TAYLOR & FRANCIS GROUP, April 2018, 197–202 pp, DOI: 10.1201/9780429505645-32. Dostupné z: https://www.taylorfrancis.com/books/e/9780429012891/ chapters/10.1201%2F9780429505645-32.

.

TALICH, Milan. Bohatství starých map a jejich využití v knihovnách a dalších paměťových institucích. Knihovna: knihovnická revue. 2020, 31(2), 5–28. ISSN 1801-3252.

Summary: The National Library of the Czech Republic, Collection Preservation Division has long been interested in the research of non-visible information in books and bookbindings. We are using nondestructive methods, radiography is one of these study methods. In this article we are presenting the use of our instrument and some results and images of the internal structure of bookbindings.

This device was acquired for detailed testing of X-ray capabilities and limitations in a survey aimed at making hidden elements, layers, or damage in the layers of book binding materials visible. Most parts of the bookbinding structure cannot be reached without breaking the top layers. For historical collections, recycled materials in bookbinding such as parchment folia, book sheets, letters, scrap, and other materials that may be older than the specimen. These materials can be found for example in the spine part under the book cover, or in other parts of the bookbinding. Hidden information with invaluable value of historical and modern bookbindings can be obtained just by radiography.

Keywords: X-ray radiation, radiography, book collection, bookbinding, visualisation

Ing. Petra Vávrová, Ph.D., Mgr. Jitka Neoralová, Dana Hřebecká, Ing. Kristýna Kohoutová, MgA. Anna Kulíčková, Bc. Marie Matysová, Ing. Daniela Popelková, Tomáš Blecha / Odbor ochrany knihovních fondů, Oddělení vývoje a výzkumných laboratoří, Národní knihovna České republiky (National Library of the Czech republic), Klementinum 190, 110 00 Praha 1, Česká republika

Úvod

Knižní vazby představují bohatý zdroj nejen textových a obrazových informací, ale jsou také fyzickým dokladem uměleckořemeslné tvorby knihaře, dobových trendů technologie výroby a v neposlední řadě dokladem historie vlastní existence odrážející se v defektech z opotřebení a přirozeného rozpadu materiálů. Technologie zhotovení knihy i její poškození jsou často skryty pod vrstvami materiálů a bez invazivního zásahu je lze jen těžko zjistit. Pomocí prozařovací technologie využívající rentgenové záření lze nedestruktivně proniknout pod povrch vnějších vrstev k vnitřním strukturám a konstrukčním prvkům knižní vazby. V rámci grantového projektu Ministerstva kultury NAKI II s názvem „Využití zobrazovacích metod pro studium skrytých informací v knihách“ bylo vybaveno pracoviště Oddělení vývoje a výzkumných laboratoří Národní knihovny ČR (dále také NK ČR) rentgenovou kabinou, jejíž součástí je zdroj rentgenového záření a digitální detektor typu flat panel. Informace o použitých technologiích, materiálech a jejich stavu jsou zásadní i pro historické, umělecké a vědecké poznání knižní vazby.

Kabinová sestava pro digitální radiografii – rentgenový (RTG) systém – obsahuje stíněnou olověnou kabinu, ve které je umístěn rentgenový generátor pro nižší energie 120 kV a plochý digitální detektor umožňující živý náhled a úpravu obrazu při snímkování v připojeném počítači. Snímky jsou zpracovávány v originálním softwaru X-Test, který zároveň ovládá zdroj záření, zpracovává obraz a ukládá záznam v podobě statického obrazu i videa. Samotná komora je vybavena elektronicky ovládaným posuvným stolkem, umožňujícím pohyb v horizontálním i vertikálním směru.

Toto zařízení bylo pořízeno pro podrobné testování možností a omezení RTG v průzkumu, který se zaměřil na zviditelnění skrytých prvků, vrstev či poškození ve vrstvách materiálů knižní vazby. Možnosti průzkumu knižní vazby in-situ jsou velice omezené. Do většiny částí vazební struktury nelze proniknout bez porušení vrchních vrstev. U historických fondů se ve vazbě často vyskytují recyklované materiály, jako rozřezaná pergamenová folia, listy knih, dopisy, makulatura a jiné materiály, které mohou být starší než samotný exemplář. Lze je nalézt ve hřbetní části pod potahem, na deskách, jako křidélka, celé výlepy desek nebo předsádky. Znepřístupněné informace s neocenitelnou hodnotou historických i novodobých vazeb je tak možné získat právě pomocí radiografie.

Pro průzkum knihovních fondů bude vzhledem k materiálovému složení (papír, textil, dřevo, useň, pergamen a v menší míře i kov) využíváno především rentgenové záření o energiích v řádu desítek keV. Zkoumaný objekt je umístěn mezi zdrojem záření a detektorem záření v poloze umožňující získat obraz daného prvku knižní vazby, přičemž snímkování probíhá uvnitř uzavřené, záření stínící, kabiny. Objekt je prozařován zářením produkovaným rentgenkou uloženou v horní části kabiny a obraz je snímán obrazovým detektorem (flat, resp. plochý panel) uloženým ve spodní části kabiny. Stupně šedi v získaném obraze reprezentují vyšší či nižší míru absorpce rentgenového záření v dané části objektu. Tmavší odstíny odpovídají materiálům více pohlcujícím záření (zejm. kovům), světlejší oblasti prezentují materiály záření méně pohlcující (papír, textil, useň atp.). Dalším faktorem určujícím celkové množství absorbovaného záření (a tedy i odstín šedé ve snímku) je také tloušťka prozařovaného materiálu. Stupeň šedi v neposlední řadě závisí i na grafických úpravách, které jsou provedeny po pořízení snímku za účelem zajištění optimální viditelnosti detailů snímkovaných prvků.

Součástí řešených úkolů projektu NAKI je výzkum využití rentgenového záření pro studium knih za použití rentgenové kabiny, kterou bylo pracoviště v rámci projektu vybaveno.

Materiály typickými pro knihy jsou papír, textil, dřevo, useň, pergamen a v menší míře i kov, vyskytují se ale například i plasty nebo kost. Vzhledem k odlišným fyzikálním vlastnostem těchto materiálů je pro optimální zobrazení z nich vyrobených prvků knižní vazby, jejich struktury a případných defektů zapotřebí rozdílné nastavení přístrojového vybavení. Zejména se jedná o vhodné nastavení elektrického proudu a elektrického napětí na rentgence, vzdálenost rentgenky od detektoru a vzdálenost rentgenovaného předmětu od detektoru. Zásadní je též zvolení vhodné polohy knihy (popř. pro získání komplexnějších informací postupně více poloh téže knihy) a vhodné konstrukce, která drží knihu v požadované poloze i vzdálenosti od detektoru, a to včetně vhodných materiálů této konstrukce.

Neméně důležitá je i následná grafická úprava, opět korespondující s prvkem knižní vazby, který chceme zobrazit, a jeho materiálem. Zde se jedná zejména o doostření snímků, úpravu jasu, kontrastu, korekci gama, expozice, vyrovnání snímku, pro srozumitelnost i např. vyčištění pozadí knihy, otočení a ořez. Nedostatečnou viditelnost požadovaného prvku na snímku lze kompenzovat grafickými úpravami.

1 Nastavení aparatury v Národní knihovně ČR a jeho vliv na možnosti zobrazení

V následujících kapitolách jsou prezentována nastavení vybraných parametrů zařízení umístěného v Národní knihovně ČR a také zjištěné vnitřní struktury knižní vazby, které nejsou bez destrukce knihy viditelné. Restaurátorům či konzervátorům pak tyto zviditelněné informace usnadní rozhodování, jaké kroky bude či nebude nutné pro záchranu knihy provést či jak pečovat o knihu.

V rámci projektu NAKI II s názvem „Využití zobrazovacích metod pro studium skry tých informací v knihách“ byl pořízen na základě výběrového řízení IXS1203 rentgenový přístroj s těmito parametry:

Zdroj má regulovatelné napětí sloužící ke generování RTG záření. Plochý digitální XRD 1622 AP14 detektor s aktivní plochou o velikosti 41×41 cm. Rozlišení detektoru 2048×2048 bodů (velikost pixelu 200 μm), energie odpovídající rozsahu napětí 20 kV-15 MV. Digitální detektor snímá obraz v 16bitové hloubce, rychlostí 1 snímek/sec. Samotný snímek je průměrem z osmi snímků. Řídící počítač je vybaven softwarem pro zpracování snímků a řízení zdroje záření. Software X-test je vyvinut dodavatelem, firmou Testima. Umožňuje pořízení statických obrázků i videa. Preciznější úpravy jsou prováděny v softwaru Photoshop. Postupy grafických úprav snímků pořízených pomocí rentgenového záření budou detailně popsány v samostatném, nyní připravovaném, příspěvku.

1.1 Napětí

Použité napětí na rentgence ovlivňuje tvar energetického spektra fotonů produkovaných rentgenkou, tj. fotony jakých energií jsou produkovány a v jakém poměru, ale též ovlivňuje i celkový počet vyprodukovaných částic.

Při použití vyššího napětí na rentgence dochází ke vzniku většího množství fotonů, zároveň se zvyšuje střední energie těchto fotonů i maximální možná energie každého vyprodukovaného fotonu. S rostoucí energií fotonu zároveň typicky roste polotloušťka, tj. tloušťka materiálu, kterou projde polovina fotonů ze svazku fotonů o dané energii.

Se zvětšující se tloušťkou materiálu je proto vhodné volit při snímkování vyšší napětí, aby i touto silnější vrstvou materiálu prošel dostatečný počet částic a snímek tedy byl dostatečně světlý.

Se zvětšujícím se protonovým číslem Z prvku klesá polotloušťka pro fotony o konkrétní neměnné energii. Abychom dosáhli obdobné světlosti snímku a aby byly patrné struktury v materiálu, tj. aby materiálem prošel dostatečný počet částic, je tedy nutné se zvyšujícím se protonovým číslem prvku, resp. efektivním protonovým číslem materiálu, zvyšovat energie procházejících fotonů, tj. zvyšovat napětí. Naproti tomu struktury tvořené materiály s nízkým efektivním protonovým číslem je vhodné zobrazovat při použití nižšího napětí, aby došlo v materiálu k dostatečnému útlumu svazku a struktury byly na snímku rozpoznatelné.

Napětí je v případě aparatury nastavitelné v rozmezí 40–120 kV.

Pro typické materiály používané při výrobě knih lze na základě předběžných výsledků konstatovat následující: Při zobrazování detailů součástí knihy, které jsou tvořeny papírem, textilem (včetně gázy, nití atp.), usní nebo pergamenem, popřípadě tenkou vrstvou dřeva, je vhodné nastavit nižší napětí z daného rozsahu. V případě tenkých vrstev těchto materiálů je nejvhodnější použít napětí 65–70 kV. Pro silnější vrstvy, např. dřevěné knižní desky, jsou kvůli nutnosti prozáření materiálu vhodnější vyšší napětí, přibližně 70–80 kV. Pro kovy je nutné používat vysoká napětí (obvykle 120 kV) – pokud se nevyskytují ve velmi tenkých vrstvách.

Kromě materiálu zkoumaného prvku je nutné brát v úvahu i materiály, které překrývají prvek – napětí musí být dostatečně velké, aby celým objektem prošel dostatečný počet fotonů pro získání kvalitního obrazu. Při umisťování snímkované knihy je nutné dbát na to, aby na snímku byl zobrazen prvek knižní vazby pod úhlem vhodným pro snadnou interpretaci snímku. Nastavení aparatury, ale také vhodnou polohu knihy při snímkování, je nutné konzultovat v rámci interdisciplinárního týmu (odborník v oblasti knižní vazby, grafik, fyzik).

Pomocí průchodu rentgenového záření lze zobrazit přítomnost materiálů i vlastní strukturu materiálu (strukturu textilie, letokruhy dřeva). V některých případech je potřeba vnitřní strukturu ve snímku potlačit, aby nedocházelo ke ztížení interpretace jiných prvků knižní vazby, které se s tímto materiálem na snímku překrývají.

U většiny materiálů používaných k výrobě knih není vnitřní struktura při námi používaných nastaveních aparatury na snímcích viditelná (obvykle proto, že struktura je příliš drobná nebo na snímku příliš málo kontrastní). Při určování materiálu je tedy nutné se orientovat zejména podle míry tmavosti materiálu na snímku ve srovnání s jinými (známými) materiály na snímku viditelnými. Například útvary v lepenkové knižní desce se mohou při napětí 65 kV jevit všechny obdobně výrazné a tmavé, avšak při použití napětí 100 kV je snadné odlišit, ve kterých případech se jedná jen o výraznější nehomogenity a ve kterých případech jde o kovové inkluze, neboť kov je na rozdíl od nehomogenit i při vyšším napětí stále ve snímku výrazně viditelný.

1.2 Proud

Při stejném použitém napětí, ale vyšším proudu, má energetické spektrum produkovaných částic stejný tvar, avšak zvyšuje se množství produkovaných částic. Vzhledem k tomu, že při nižších napětích je obecně produkováno menší množství částic než při vyšších napětích a totožném proudu, pro dosažení podobné průměrné tmavosti snímku je nutné při zachování hodnot ostatních parametrů s klesajícím napětím zvyšovat proud.

Pokud je to možné, je vhodné už při snímkování nastavit proud tak, aby byl pořízený snímek přiměřeně světlý. Tato možnost je bohužel zejména při použití nízkých napětí limitována maximálním nastavitelným proudem, který je dán technickými možnostmi aparatury.

V případě aparatury použité v NK ČR a jejího uspořádání v laboratoři je proud nastavitelný v rozmezí 0–300 μA. Pro dosažení dostatečné světlosti snímků při napětích asi 60–80 kV je používán nejvyšší nastavitelný proud 300 μA. Zvláště při napětích 60–65 kV je počet fotonů dopadajících na detektor i v takovém případě nízký, tj. snímky jsou velmi tmavé. Při použití vyšších napětí, ať už z důvodu silnějších vrstev materiálů, nebo materiálů s vyšším efektivním protonovým číslem, je vhodné proud korigovat tak, aby bylo dosaženo vhodné světlosti, respektive tmavosti snímku v zájmové oblasti.

1.3 Vzdálenost knihy od detektoru

Vzhledem k rozbíhavosti svazku fotonů rentgenového záření je při umístění knihy do nenulové vzdálenosti od detektoru snímek pořízen s určitým zvětšením, přičemž toto zvětšení roste se vzdáleností předmětu od detektoru.

Je-li vzorek pokládán přímo na detektor, je vhodné, aby byl detektor pokryt vrstvou ochranného materiálu, který zabrání znečištění detektoru a jeho poškrábání v případě ostrých součástí prozařovaného objektu. Je důležité použít tenkou vrstvu materiálu, který má co možná největší polotloušťku pro fotony využívaných energiích, tj. projde jím beze změny pokud možno největší část svazku fotonů. Zároveň by tento materiál neměl mít viditelnou vnitřní strukturu, aby nedocházelo ve snímku k překryvu zkoumaných prvků knihy, což by ztížilo interpretaci snímků. Z materiálů byla jako nejvhodnější vyhodnocena polyesterová folie Melinex o tloušťce 75 µm, která je inertní vůči materiálům knižní vazby a nemění parametry snímku.

Obdobné nároky jako na ochranný materiál klademe i na materiál konstrukce, která bude držet knihu v požadované poloze a požadované výšce nad detektorem. Vzhledem ke hmotnosti knihy jsou však kladeny vyšší nároky na pevnost materiálu knižní vazby, což některé materiály vhodné pro ochranu detektoru zcela či z části vylučuje. Knihu je nezbytné uchytit mimo oblast zobrazovanou na snímku. V takovém případě je možno použít také materiály rentgenové záření silně absorbující.

1.4 Vzdálenost rentgenky od detektoru

Hlavními důvody, proč měnit vzdálenost rentgenky od detektoru, jsou změna velikosti ozařované části detektoru a možnost výraznějšího zvětšení vzdálenosti snímkovaného objektu od detektoru.

Vzhledem k rozbíhavosti svazku fotonů produkovaného rentgenkou dochází, se zvětšující se vzdáleností rentgenky od detektoru, ke zvětšení průměru kruhové ozařované části detektoru, tj. té části detektoru, kde je utvářen obraz. Tohoto jevu při oddálení rentgenky od detektoru může být vhodné využít v případě, že požadujeme snímek celé knihy, jejíž rozměry přesahují ozařovanou část detektoru. Především vzhledem k rozbíhavosti svazku fotonů se zvětšující se vzdáleností rentgenky od detektoru klesá počet částic dopadajících v ozařované části detektoru na jednotku plochy, proto je při větší vzdálenosti rentgenky od detektoru pro získání obdobně světlého snímku nutné použít vyšší proud, popř. vyšší napětí, případně obojí.

Oddálení rentgenky od detektoru umožní umístit předmět do větší vzdálenosti od detektoru, čímž se docílí zaznamenání větší části předmětu, popř. při snímkování celého objektu „po částech“ se zmenší nutný počet snímků pro sestavení obrazu celého objektu. Nevýhodou je tmavší snímek a nutnost zvýšení proudu, přičemž pro nízká napětí už nemusí být možné zvýšit proud dostatečně. V takovém případě je třeba zvýšit napětí, což se může odrazit na sníženém kontrastu v oblasti struktur složených z lehčích prvků.

Vzdálenost rentgenky od detektoru je v případě naší aparatury v současné době nastavitelná v rozmezí 49–92 cm.

Pro zobrazování jemných struktur tvořených lehčími prvky (např. textil atp.) je vhodné snímkovat s co možná největším zvětšením. Ale je potřeba vzít v úvahu také změny, k nimž se přistoupilo během snímkování, jako je nastavení napětí pro dosažení přijatelné (a do vhodné podoby graficky upravitelné) světlosti snímku.

2 Výsledky radiografie knižní vazby – využití a aplikace

Výsledkem radiografie knižní vazby jsou snímky pořízené pracovníkem, které jsou potom základem pro grafickou práci při zkoumání knižních sbírek pomocí rentgenové soustavy. Každý snímek lze definovat jako čtvercový s viditelným zorným polem rentgenu, tedy zkoumaný objekt je vepsaný do kruhu, jehož ohraničení je černé. Požadovaný výsledný obraz se nachází uvnitř kruhu a ve své první podobě je velmi tmavý. Ke grafické úpravě je dodáno větší množství snímků pořízených při různém nastavení. Při takovém postupu totiž zůstává zachováno největší množství důležitých informací, které následně mohou být zvýrazněny v grafickém programu.

Obraz uložený do formátu tiff. umožňuje zachování vysoké kvality snímku a současně je kompatibilní s programem Adobe Photoshop. Pracovník jej může rovnou otevřít a dále i po úpravách pokračovat v ukládání do tohoto formátu, jelikož jeho hlavní výhodou je zachování vrstev úprav, k nimž je možné se později vrátit.

Dosud byla provedena první část systematického vyhodnocování toho, které materiály a prvky knižní vazby jsou pomocí přístrojového vybavení zobrazitelné, v případě úspěšného zobrazení - jaké nastavení při snímkování a jaké grafické úpravy jsou pro daný materiál a prvek nejvhodnější. Součástí tohoto tématu je i systematický průzkum zaměřený na typ a materiál konstrukce: jaká konstrukce a které materiály jsou vhodné pro držení knihy v požadované poloze a vzdálenosti od detektoru v průběhu snímkování, aby došlo k co možná nejmenšímu ovlivnění obrazu samotným fixačním systémem. Příklady různých nastavení aparatury a grafických úprav pro rozdílné materiály, resp. části knihy, jsou uvedeny na snímcích 1 a 2.

Obr. 1, 2 Kniha při dvou různých nastaveních aparatury, snímky jsou též různým způsobem gra ficky upraveny. Na prvním snímku je viditelné poškození potahového plátna v oblasti založení na horním okraji knihy (odchlipuje se a shrnuje). Na druhém snímku (obr. 2) jsou lépe viditelné detaily kovových sponek. V obou případech je kniha umístěna 36 cm nad detektorem pokrytým folií, rent genka 49 cm od detektoru, proud 300 μA; ozařovací doba pro pořízení snímku je 1 s. První snímek (obr. 1): napětí na rentgence 75 kV; grafická úprava: ořez; korekce gama 1,40; expozice -0,50; jas¹ 70; kontrast¹ 100; jas² 50; kontrast² 100. Druhý snímek (obr. 1): napětí na rentgence 100 kV. Grafická úprava: ořez; jas 70; kontrast 50.

Sämtliche Werke, Anastasius Grün, 19. stol.

3 Typické příklady vhodného zobrazení prvků knižní vazby

V této kapitole jsou uvedeny konkrétní příklady aplikace výše uvedených principů na konkrétní vzorky knih za účelem nastavení aparatury. Výběr nejvhodnějšího nastavení pro získání optimálního snímku probíhal vizuálním zhodnocením několika snímků pořízených při mírně odlišných nastaveních vybraných na základě zmiňovaných principů. K úpravě snímků došlo po společné diskuzi v interdisciplinárním týmu – rentgenolog, restaurátor, knihař, grafik. Jedná se zde nejen o optimální míru světlosti snímku a vhodný kontrast; jak je zjevné, v některých případech je nutné učinit při volbě nastavení kompromis tak, aby byly uspokojivě splněny všechny požadavky kladené na snímek.

Radiografie slouží k detekci defektů, lze posuzovat stupeň degradace objektu jako takového. Důležitým výsledkem je zjištění způsobu konstrukce vazby, stavu konstrukčních prvků či nepředpokládaných nálezů, např. vložených materiálů či jiných prvků, druhotných oprav či zásahů apod. – to vše bez poškození originálu. Jsou zde prezentovány ukázky konkrétních výsledků získaných touto metodou s popisem vnitřních, skrytých vazebních prvků a struktur – charakteristické prvky a defekty by nebylo bez využití této metody pozorovatelné.

Je prokázáno, že na rentgenovém snímku lze vidět skryté dutiny, kovové úlomky ukryté v papíru, sponky a další kovové objekty, které nemusejí být viditelné na povrchu. Vedle kovových špon v papíru, skvrn oxidů železa v papíru, drátěných sponek spojujících dvoulisty ve složce a jiných skrytých kovových objektů, existuje celá řada kovových prvků, které jsou viditelné. Rovněž v případě viditelných kovových prvků může radiografie přinést nové informace. Kovové prvky jsou vyrobené nejčastěji ze železa, mosazi nebo bronzu. Prvky vyrobené ze železa mohou mít povrchovou úpravu (např. povrchová vrstva niklu) za účelem zvýšení odolnosti proti korozi.

Prostředí knihy a knižního depozitáře je vůči kovům chemicky agresivní. Z papíru, textilií, pergamenu, kůže, lepidel a dalších materiálů se mohou uvolňovat těkavé organické látky, které způsobují korozi. V depozitáři bývá optimální relativní vlhkost vzduchu kolem 50±5 %. Tato kombinace postačuje k tomu, aby koroze kovové prvky poškodila. Kovové prvky mohou být z tenkého materiálu, zpravidla kvůli úspoře hmotnosti a ceny. Jsou-li tenké kovové prvky zeslabeny korozí, jejich pevnost může poklesnout natolik, že nedokážou vzdorovat mechanickému namáhání, kterému jsou v knize vystaveny. Koroze vede k zeslabení materiálu, poklesu jeho pevnosti a migraci korozních produktů do okolí. To je vidět na rentgenogramu. Migrace korozních produktů může negativně ovlivňovat materiál, ze kterého je kniha vyrobena. Rentgenovým zářením je možné pozorovat také materiálové vady v samotných kovových prvcích knižních vazeb. Všechny tyto pozorovatelné jevy umožní odhadnout výskyt zhoršených mechanických vlastností, případně hrozbu snížené životnosti – a to zcela nedestruktivně. Na základě této informace lze lépe zvolit nejvhodnější restaurátorský postup, než kdybychom tuto informaci neměli.

3.1 Knižní deska

Obr. 3 Samostatná dřevěná deska knihy částečně pokrytá plechem. V oblasti, kde se nevyskytuje kovová vrstva, jsou zobrazeny (pouhým okem neviditelné) letokruhy samotného dřeva. Knižní deska umístěná přímo na detektoru pokrytém folií, rentgenka ve vzdálenosti 49 cm od detektoru, napětí na rentgence 70 kV, proud 300 μA, ozařovací doba pro pořízení snímku 1s. Grafická úprava: ořez; retuš pomocí nástroje záplata a bodový retušovací štětec; korekce gama 1,50; expozice +2,00; kontrast 100 (aplikace na vnitřní strukturu).

Nebeklíč, 19. stol.

Obr. 4 Přední deska knihy. Deska je pokryta kostěnými plátky, plastika je přichycena kovovými hřebíčky. Kniha umístěná 36 cm nad detektorem pokrytým folií, rentgenka ve vzdálenosti 64 cm od detektoru, napětí na rentgence 110 kV, proud 300 μA, ozařovací doba pro pořízení snímku 1 s. Grafická úprava: ořez; úrovně: posun bílé; jas -30; kontrast 100.

Albacha Posvátní zvukové, P. J. Herčík, 2. pol. 19. stol.

3.2 Knižní hřbet

Obr. 5 Hřbet knihy šité na pravé vazy. Samotné vazy jsou tvořené jednoduchým motouzem. V mezivazí je patrné přelepení proužky gázy. Na dřevěných des kách jsou dobře patrné letokruhy. Kniha umístě ná 36 cm nad detektorem pokrytým folií, rentgenka ve vzdálenosti 49 cm od detektoru, napětí na rentgence 90 kV, proud 300 μA, ozařovací doba pro pořízení snímku 1 s. Grafická úprava: ořez; retuš pomocí nástroje bodový retušovací štětec; úrovně: posun bílé; jas 32; kontrast 83. Animadversiones in regulas et usum critices, R. P. Honorato a S. Maria, 1751.

Obr. 6 Hřbet knihy s falešnými vazy. Ve hřbetu je zřetelné naříznutí pro šití, které je pozičně mimo umístění proužků falešných vazů. Kniha umístěná 66 cm nad detektorem pokrytým folií, rentgenka ve vzdálenosti 79 cm od detektoru, napětí na rentgence 110 kV, proud 300 μA, ozařovací doba pro pořízení snímku 1 s. Grafická úprava: ořez; jas 150; kontrast 14; úrovně: posun bílé.

Odyssey of Homer, William Cowper, 1855.

3.3 Spony

Obr. 7 Snímek vertikálně umístěné knihy. Spony jsou ke knižní desce upevněné zahnutým kovovým drátkem. Kniha umístěná přímo na detektoru pokrytém folií, rentgenka ve vzdálenosti 49 cm od detektoru, napětí na rentgence 120 kV, proud 300 μA, ozařovací doba pro pořízení snímku 1 s. Grafická úprava: ořez; korekce gama 2,00; expozice +1,50.

Pomněnky ve vínek nebeský, Václav Beneš Třebízský, 19. stol.

Obr. 8 Pásky od spon knižní desky. V horní části snímku je patrné poškození dřevěné desky s usňovými páskami od dírkových spon. V usni je patrná migrace železných korozních produktů i upevnění pásků pomocí hřebíčků. Kniha umístěná přímo na detektoru pokrytém folií, rentgenka ve vzdálenosti 49 cm od detektoru, napětí na rentgence 75 kV, proud 300 μA, ozařovací doba pro pořízení snímku 1 s. Grafická úprava: ořez; úrovně: posun bílé; jas 33; kontrast 100; křivky: zvýšení kontrastu. Animadversiones in regulas et usum critices, R. P. Honorato a S. Maria, 1751.

4 Metody grafické prezentace výsledků ve složitějších případech

V některých případech je při zobrazení okem neviditelných útvarů obtížné určit jejich velikost, zejména pokud v části knihy vyobrazené na snímku nejsou zobrazeny žádné její součásti o známé velikosti. Tento problém lze řešit přiložením měřítka vyrobeného speciálně pro účely radiografie, jak je předvedeno na snímku 9. Měřítko lze použít i pro snímkování velkých knih po částech a následně lze složit více snímků do kompletního obrazu.

Obr. 9 Skrytý prvek v přední desce knihy. Kniha (společně s měrkou s nejmenším dílkem 2 mm jako měřítkem) umístěná 66 cm nad detektorem pokrytým folií, rentgenka ve vzdálenosti 79 cm od detektoru, napětí na rentgence 105 kV, proud 300 μA, ozařovací doba pro pořízení snímku 1 s. Grafická úprava: ořez; retuš pomocí nástroje záplata a bodový retušovací štětec; korekce gama 1,50; expozice +1,10; jas¹ 20; kontrast¹ 100; kontrast² 20.

Za černožlutou oponou, Jaroslav Kunz, 1. pol. 20. stol.

Závěr

Nedestruktivní průzkum pomocí radiografie pomůže nedestruktivně detekovat problematický materiál a jeho stav dříve, než dojde k závažným poškozením nejen samotného materiálu, ale celého objektu – knihy. Informace takto získané slouží pro historické, umělecké, vědecké poznání knižní vazby. Radiografie se tak stává významným nástrojem k získání poznatků o knižní vazbě a jejím fyzickém stavu bez destruktivního zásahu. Metodu lze obecně považovat za bezpečnou pro prozařované materiály knižní vazby. Přímé zobrazení sleduje pouze rozptyl částic v závislosti na chemickém složení zkoumaného materiálu. V přímém zobrazení se v části objektu, kterými fotony proletí bez změny energie, jeví jako světlá místa (míru interakce lze posoudit porovnáním s okolím objektu, kde částice nemají s čím interagovat) – což je většinou případ právě papíru a jiných organických materiálů, které neobsahují těžší prvky (jiné než C, N, O, H). Tmavá místa reprezentují části objektu obsahující těžké prvky – kovy (Fe, Cu, …), prezentují oblasti, kde dochází k interakci primárních částic záření a ke ztrátě jejich původní energie. Čím vyšší je urychlovací napětí, tím menší je interakce s materiálem. Částice, která má dostatečně vysokou kinetickou energii, proletí materiálem, aniž by s ním jakkoli interagovala – ztrácela na své energii. Částice s nižší energií a větší vlnové délky, typicky světelné záření, které je materiál schopen zachytit, vyvolávají větší odezvu s nežádoucími projevy. Radiografie tak představuje pro organické materiály menší zátěž než průzkum v jiných vlnových délkách záření.

V příspěvku jsou shrnuty možnosti metody, její parametry, ale finální zhodnocení metody je možné až po výzkumu; nyní jsou sledovány detekční možnosti a vliv na prozařované materiály. Cílem tohoto článku je představit konkrétní metodu, nikoli ji srovnávat s dalšími metodami nebo je popisovat. Srovnání zobrazovacích metod bude součástí rozsáhlejší práce, například certifikované metodiky, jako výstupu z pětiletého výzkumného projektu. Testování vlivu rentgenového záření na materiály knižní vazby je část dílčí etapy pětiletého výzkumného projektu, který stále probíhá. V současnosti se testovaly možnosti zobrazení jednotlivých materiálů a za jakých podmínek lze získat relevantní informace. V kapitole „Typické příklady vhodného zobrazení prvků knižní vazby“ jsou prezentovány ukázky konkrétních výsledků získaných touto metodou – charakteristické prvky a defekty by nebylo bez využití této metody pozorovatelné.

Poděkování

Tato práce byla vytvořena v rámci dotačního programu MK ČR, konkrétně NAKI II č. DG18P02OVV024 s názvem „Využití zobrazovacích metod pro studium skrytých in formací v knihách“ (2018–2022).

Literatura

ALFELD, Matthias, et al., 2013. A mobile instrument for in situ scanning macro-XRF investigation of histo­rical paintings. In: Journal of Analytical Atomic Spectrometry, 2013, 28, 760–767. https://doi.org/10.1039/C3JA30341A. ISSN 0267-9477.

ALFELD, Matthias, et al., 2011. Optimization of mobile scanning macro-XRF systems for the in situ in­vestigation of historical paintings. Journal of Analytical Atomic Spectrometry, 2011, 26,  899–909. https://doi.org/10.1039/C0JA00257G. ISSN 0267-9477.

CREAGH, D. C. a David A. BRADLEY, 2000. Radiation in Art and Archeometry. Elsevier Science. ISBN 9780444504876.

DUIVENVOORDEN, Jorien R., et al., 2017. Hidden library: visualizing fragments of medieval manuscripts in early-modern bookbindings with mobile macro-XRF scanner. Heritage Science, 2017, 5(6), https://doi.org/10.1186/s40494-017-0117-6. ISSN 2050-7445.

FIALA, P., P. KOŇAS, M. FRIEDL, R. KUBÁSEK  a P. ŠMÍRA, 2013. X-ray Diagnostics of Wood Invaded by Insect [online]. In: MEASUREMENT 2013, Proceedings of the 9th International Conference, Smolenice, Slovakia, FEEC VUTBR, 2013 [cit. 16. 10. 2019]. Dostupné z: http://www.measurement.sk/M2013/doc/proceedings/303_Kubasek-2.pdf.

HRADILOVÁ, J., D. HRADIL, O. TRMALOVÁ aj. ŽEMLIČKA, 2015. Metodika pro vizualizaci vnitřní struktury malířského díla s využitím nových metod na bázi rentgenového záření [online]. Laboratoř ALMA, Akademie výtvarných umění v Praze, Ústav technické

a experimentální fyziky ČVUT, 2015 [cit. 16. 10. 2019]. Dostupné z: http://invenio.nusl.cz/record/203455/files/nusl-203455_1.pdf.

OSTERLOH, Kurt RS, et al., 2007. Fast neutron radiography and tomography of wood as compared to photon based technologies. In: CD-Proceedings of DIR 2007 – International Symposium on Digital Industrial Radiology and Computed Tomography, Lyon, France. 2007, 25–27.

PIETIKÄINEN, Markku, 1996. Detection of knots in logs using x-ray imaging. Disertační práce. VTT, Technical Research Centre of Finland, 1996. Dostupná z: http://www.vtt.fi/inf/pdf/publications/1996/p266.pdf.

POUYET, E., et al., 2017. Revealing the biography of a hidden medieval manuscript using synchrotron and conventional imaging techniques. Analytica chimica acta, 2017, 982, 20–30. https://doi.org/10.1016/j.aca.2017.06.016. ISSN 0003-2670.

REDO-SANCHEZ, Albert, et al., 2016. Terahertz time-gated spectral imaging for content extraction through layered structures. Nature Communications, 2016, 7, 12665. https://doi.org/10.1038/ncomms12665. ISSN 2041-1723.

SCHREINER, M. a H. HOLLE, 2011. Documentation of Watermarks in Paper [online]. Institute of Sciences and Technology in Art a Institute of Conservation-Restoration, Academy of Fine Arts, Vienna Newsletter Impressum, 2011 [cit. 16. 10. 2019]. Dostupné z: http://www.restauratorenohnegrenzen.eu/erc/Publications/documents/ERC%20Newsletter_1_2011.pdf. ISSN 2225-7853.

TROJEK, T. a D. TROJKOVA,  2015. Several approaches to the investigation of paintings with the use of portable X-ray fluorescence analysis. Radiation Physics and Chemistry, 2015, 116,  321–325. https://doi.org/10.1016/j.radphyschem.2015.01.002. ISSN 0969-806X.

VAN AKEN, J. An improvement in Grenz radiography of paper to record watermarks, chain and laid lines. Studies in conservation, 2003, 48(2), 103–110. https://doi.org/10.1179/sic.2003.48.2.103. ISSN 0039-3630.

VAN STAALDUINEN, Mark, et al., 2006. Comparing X-ray and backlight imaging for paper structure visualization. In: Proceedings of the Electronic imaging & The visual arts conference, Florence, Italy, 2006, 108–113. ISBN 88-371-1610-1.

VÁVROVÁ, Petra, Jitka NEORALOVÁ, Dana HŘEBECKÁ, Kristýna KOHOUTOVÁ, Anna KULÍČKOVÁ, Marie MATYSOVÁ, Daniela POPELKOVÁ a Tomáš BLECHA. Nedestruktivní průzkum vnitřní struktury knižní vazby pomocí rentgenového záření. Knihovna: knihovnická revue. 2020, 31(1), 18–29, ISSN 1801-3252.

Summary: Preventive protection of library collections is the basis of care for their preservation. Important part is to ensure quality indoor air of depositories. The paper deals with climate conditions recom-mended for long-term preservation of library materials and their measurement in depositories of the National Library of the Czech Republic. It is a measurement of physical parameters of air (temperature, relative humidity and light) and chemical (concentration of external and internal air pollutants). Physical parameters are monitored continuously in the depositories of the NL CR, chemical parameters were measured mainly in the framework of research projects in cooperation with domestic and foreign research organizations. The Baroque Hall in Klementinum, which is the only depository of historical book collections accessible to the public during tours of the premises, was examined in particular detail regarding the concentration of pollutants.

Keywords: indoor air quality, National Library of the Czech republic depository, Baroque hall, Klementinum, measurement, relative humidity, air temperature, light conditions, external and internal gaseous pollutants, dust particles.

Ing. Magda Součková, Ing. Petra Vávrová, Ph.D., Ing. Jan Francl / Národní knihovna České republiky (National Library of the Czech Republic), Klementinum 190, 110 00 Praha 1

Úvod

Pro ochranu a zachování různorodých materiálů knihovních fondů se z dlouhodobého hlediska jako nejefektivnější jeví tzv. preventivní konzervace, což je soubor opatření vedoucích k prodloužení životnosti knihovních fondů, resp. nastavení takových klimatických parametrů, které zpomalí či zastaví degradační procesy vyvolané vnějšími degradačními faktory (teplota, relativní vlhkost vzduchu, prachové částice, koncentrace vzdušných polutantů…). Součástí preventivní konzervace je i výroba ochranného obalu, resp. krabice z alkalické lepenky archivní kvality a následné uložení do depozitáře, kde jsou nastaveny vhodné klimatické parametry pro dlouhodobé uložení knihovních fondů.

V příspěvku jsou shrnuty zkušenosti Národní knihovny ČR s monitorováním klimatických podmínek v depozitářích za posledních několik desítek let a vývoj monitorovacích metod. Následují stručný výklad požadavků na kvalitu ovzduší pro skladovací prostory knihovních materiálů, parametry jako teplota a relativní vlhkost vzduchu a světelné podmínky, vnitřní a vnější polutanty. Představeny jsou způsoby měření kvality ovzduší, následuje popis různých typů depozitářů Národní knihovny ČR (dále také NK ČR). Nakonec jsou uvedena minulá i aktuální měření parametrů ovzduší v depozitářích, a také příklady konkrétních výsledků a jejich zhodnocení.

Co je ovzduší

Ovzduší čili atmosféra je plynný obal naší Země. Je tvořeno směsí plynů (78,084 % dusíku, 20,948 % kyslíku, 0,934 % argonu, oxid uhličitý, neon, helium, vodík, metan, krypton, ozon, xenon a oxidy dusíku) a vodní páry, obsahuje tuhé i kapalné částice (Leporelo.info, online).

Požadovaná kvalita ovzduší (dále KO) pro skladovací prostory knihovních materiálů

Národní knihovna ČR má ve své zřizovací listině jako jeden ze základních předmětů činnosti ustanovenu ochranu knihovních dokumentů a fondů a jejich zachování v dobrém fyzickém stavu pro budoucí generace. Většina tradičních knihovních materiálů je organického původu, zejména papír, pergamen, vazební usně a textil, lepenkové a dřevěné knižní desky, v poslední době i plasty. Kvalita vnitřního ovzduší prostorů, ve kterých se knihovní materiály nacházejí (depozitáře, studovny, výstavní místnosti), výrazně ovlivňuje rychlost jejich degradace a tím i možnost jejich uchování pro budoucí pokolení. Důležité jsou fyzikální parametry vnitřního ovzduší, tj. teplota vzduchu, relativní vlhkost vzduchu, světlo i chemické parametry jako jsou obsah a složení polutantů.

Doporučené klimatické podmínky pro dlouhodobé uložení archivních a knihovních materiálů jsou uvedeny v ČSN ISO 11799 „Informace a dokumentace – Požadavky na ukládání archivních a knihovních dokumentů“.

Fyzikální parametry

Obecně řečeno, životnost knihovních materiálů prodlouží snížení teploty a/nebo snížení relativní vlhkosti. Pro papír je doporučená teplota skladování 2–18 °C s přípustnou denní změnou ±1 °C, relativní vlhkost 30–45 % s přípustnou denní změnou ±3 %. Pro pergamen a usně (kolagenní materiály) je to teplotní rozmezí 2–18 °C s přípustnou denní změnou ±1 °C, relativní vlhkost 50–60 % a přípustná denní změna ±3 %. Teplota a relativní vlhkost jsou nejdéle a nejčastěji sledovanými parametry ovzduší v knihovních depozitářích. V minulosti se pro jejich měření používaly běžné teploměry a vlasové vlhkoměry, které ukazovaly aktuální hodnoty parametrů. Termohygrografy se zapisovačem již zaznamenávaly teplotu a vlhkost průběžně celý týden až měsíc, ale bylo nutno pracně vyhodnocovat výsledky z pořízeného grafického záznamu. V současnosti jsou často využívány termohygrometry s pamětí či kabelové a bezdrátové měřicí systémy, data loggery (registrátory dat) či systémy čidel, které výsledky měření uchovávají ve své paměti až do okamžiku stažení do počítače nebo dokonce naměřené hodnoty posílají přímo do počítače, takže je možné okamžitě reagovat na nežádoucí změny klimatických parametrů v depozitářích.

I světlo výrazně poškozuje organické materiály, a to jak jeho ultrafialová (UV záření, 400–10 nm), tak infračervená složka (IR-záření, 760 nm–1 mm). Prostory by měly být osvětleny světelným zdrojem bez UV-záření nebo s eliminovaným UV-zářením (UV-filtry, UV-fólie). Doporučená intenzita osvětlení materiálů knižní vazby by neměla přesáhnout 50 luxů. Pro osvětlení v depozitářích, kde se neočekává trvalý provoz, je doporučeno přibližně 200 lx nad úrovní podlahy. Maximální hranice pro přípustné ultrafialové záření je 10 μW/lm. Pro měření intenzity světla jsou používány luxmetry nebo data loggery s funkcí měření intenzity světla a UV/IR záření.

Chemické parametry

Polutanty jsou obecně míněny nečistoty v prostředí, které pocházejí z přírodních nebo člověkem vytvořených zdrojů. Lze je definovat jako reaktivní chemické sloučeniny v plynném, kapalném nebo pevném stavu (částice), které se nacházejí v životním prostředí. Polutanty jsou vytvářeny jak vnějšími, tak vnitřními zdroji.

Koncentrace vnějších polutantů závisí na místním klimatu, zeměpisné poloze, typu průmyslu a dopravních prostředků, užívaných pohonných látkách a podobně. Mezi vnější polutanty s nejvyšším degradačním účinkem na knihovní materiály patří oxid siřičitý a další sloučeniny síry, oxidy dusíku a ozón (Hatchfield 2002).

Vnější polutanty také obsahují malé částečky: prach a aerosoly. Některé z těchto polutantů pocházejí i z vnitřních zdrojů: oxid dusičitý z plynových kamen, sulfan z některých užitkových materiálů a jako lidský bioodpad, ozón může být produkován činností fotokopírek nebo starších modelů laserových tiskáren. Prach je poměrně složitý polutant, který obsahuje částice o velikostech 1nm–100µm různého původu, tvarů a složení (Morawska, Salthammer 2003). Jemné submikronové částice (< 1 µm) obsahují zejména saze a organické látky emitované z dopravy a lokálního topení, sekundární organické částice síranu a dusičnanu amonného a také kovy ze spalování odpadů a průmyslových emisí. Ve vnitřním prostředí k nim přispívají např. i částice z kouření nebo emitované z kancelářské techniky. Hrubé částice (> 1 µm) obsahují zejména minerální částice ze zvířeného prachu a emise z dopravy a stavebních aktivit. Ve vnitřním prostředí bývá jejich zdrojem uklízení, stavební úpravy a zejména návštěvníci. Ti přispívají zejména minerálním prachem přineseným na botách a oděvech, textilními vlákny z oděvů a částečkami odumřelé pokožky. K hrubým částicím patří i mikroorganismy a spory plísní. Různému původu a složení odpovídají i různé škodlivé účinky. Jemné částice se deponují na všechny přístupné povrchy. Saze a organické látky způsobují znečištění, sekundární organické a anorganické částice (vznikly reakcí primárních přímo emitovaných částic do ovzduší) mohou být kyselé povahy a přispívají k degradaci materiálů, často s katalytickým účinkem přítomných účinků kovů (ASHRAE 2011). Sekundární částice jsou také hygroskopické a napomáhají tak k vlhnutí povrchů (Seinfeld, Pandis 2006). Hrubé částice se deponují pouze na horizontální povrchy směrované nahoru. Minerální částice jsou abrasivní a způsobují zejména mechanické poškození, částice ze stavebních aktivit jsou alkalické povahy. Deponované částice také absorbují plynné polutanty a jsou vhodnou živnou půdou pro růst mikroorganismů.

Doporučené koncentrace vzdušných polutantů podle normy ISO/DIS 11799 jsou uvedeny v tab. 1. Uvádíme jednotky SI – hodnoty jsou přepočítány na koncentrace v jednotkách SI.

Tab. 1 Doporučené koncentrace vzdušných polutantů

Z vnitřních polutantů na knihovní materiály nejvíce působí kyselina octová, mravenčí a formaldehyd. Jsou uvolňovány ze dřeva, některých lepidel, barev i z vlastních knihovních materiálů (vlivem degradace papíru, acetátových materiálů atd.). V tab. 2 jsou uvedeny koncentrace těchto látek v přirozeném prostředí a koncentrace doporučované pro skladovací prostory sbírkových předmětů.

Tab. 2 Organické těkavé látky z vnitřních zdrojů nacházející se uvnitř budov (Grzywacz 2006)

Přítomnost a koncentraci znečisťujících látek je možné měřit přímo pokročilými instrumentálními metodami (chemiluminiscence, infračervená spektrometrie, fotometrie apod.)¹ nebo se odebírají vzorky ovzduší, a to buď aktivně nasáváním (Dräger trubice*, nízkotlaké kaskádní impaktory**)², nebo pasivně. Vzorky se následně vyhodnocují laboratorně. Pro dlouhodobé měření v depozitářích se využívají pasivní vzorkovače***, které jsou umístěny na delší dobu do depozitáře (často na jeden měsíc), a poté jsou opět vyhodnoceny v laboratoři instrumentálně nebo vizuálně (A-D strips****, kupony Purafil*****, vzorkovač Radiello******, dosimetry EWO a MEMORY apod.)³ (Součková 2009).

Obecně je k tomu, aby se dosáhlo vyšší kvality vnitřního ovzduší knihoven a zpomalila se tak degradace knihovních materiálů, nezbytné zjistit a pojmenovat rizika poškození konkrétních sbírkových materiálů. K tomu je nutné stanovit kvalitu vnitřního ovzduší. Další průběžné měření kvality klimatu je důležité pro uchování optimálních podmínek skladování jako prevence před urychlením degradace.

Měření teploty a vlhkosti v depozitářích NK ČR

Národní knihovna ČR má umístěny knihovní fondy v depozitářích ve třech lokalitách. Stálé depozitáře NK se v současné době nacházejí v těchto budovách: Klementinum – Praha 1, Hostivař – Praha 15 a Neratovice – Středočeský kraj. Tyto depozitáře jsou ze své podstaty velmi rozdílné, ať už svou lokací, tak typem stavby a jejím stářím.

Klementinum

Jedná se o komplex historických budov umístěný v centru Prahy. Pochází z 16. století, pro potřeby knihovny byl přestavěn v 30. letech 20. století. V současné době prochází celá budova Klementina včetně depozitářů rozsáhlou rekonstrukcí. V Klementinu je umístěno kolem dvou milionů knihovních fondů (novodobé i historické). Vzhledem k tomu, že se jedná o kulturní památku, jsou zde omezeny stavební a jiné úpravy. V daném objektu se nacházejí depozitáře klimatizované (upravuje se teplota a relativní vlhkost), částečně klimatizované (upravuje se pouze relativní vlhkost pomocí zvlhčovačů vzduchu) a neklimatizované (neupravuje se teplota ani relativní vlhkost). Knihovní fondy jsou umístěny na stacionárních i posuvných (kompaktních) kovových nebo dřevěných (historických) regálech. Klimatické podmínky (teplota, relativní vlhkost) jsou v daném objektu trvale sledovány buď pomocí bezdrátového měřicího systému Hanwell nebo pomocí přenosných záznamových termohygrometrů Commeter S 3120.

Centrální depozitář Hostivař (CDH)

Depozitář se nachází na okraji Prahy v blízkosti spalovny komunálního odpadu a rušné automobilové dopravy na ulici Průmyslová. Jedná se o objekt tvořený kombinací nové budovy z roku 2012 a starší budovy otevřené roku 1996 po přestavbě výrobny někdejší státní příspěvkové organizace Výstavnictví z poloviny 20. století. V Hostivaři je umístěno přes 7 milionů knihovních fondů (nová budova – 2 miliony knihovních jednotek, přestavěná budova – 5 milionů knihovních jednotek). Depozitáře jsou umístěny ve čtyřech podlažích v nové budově a ve třech podlažích v přestavěné budově. Depozitní prostory v obou objektech jsou bez oken. V objektech se nacházejí pouze klimatizované depozitáře (upravovaná teplota a relativní vlhkost). Knihovní fondy jsou umístěny buď na mobilních kovových regálech (nová budova) nebo na stacionárních kovových regálech (přestavěná budova). Teplota a relativní vlhkost ovzduší jsou v obou objektech trvale sledovány pomocí bezdrátového měřicího systému Hanwell.

Depozitář rezervních fondů v Neratovicích

Budova postavená v druhé polovině 20. století se nachází ve středních Čechách na okraji města Neratovice v zátopové oblasti Labe a v bezprostřední blízkosti chemického závodu Spolana. Bylo zde umístěno kolem 300 tisíc knihovních jednotek. V současné době dochází k třídění fondu a částečnému odvozu do ostatních depozitářů. Skladovací prostory, ve kterých jsou uloženy rezervní fondy, jsou umístěny ve třech nadzemních podlažích bez oken. Depozitář je částečně klimatizovaný, upravuje se pouze teplota pomocí topení a ventilátorů. Knihovní fondy jsou umístěny na stacionárních kovových regálech. Teplota a relativní vlhkost v depozitáři jsou trvale sledovány pomocí kabelového měřicího systému TQS.

Různé druhy monitorovacích systémů a zařízení

Prostory, ve kterých jsou umístěny knihovní fondy, byly a jsou neustále sledovány a případně upravovány a regulovány klimatické parametry v nich. K měření klimatu (teplota, relativní vlhkost vzduchu) v depozitářích používáme bezdrátový měřicí systém Hanwell, kabelový měřicí systém TQS a přenosné záznamníkové termohygrometry Commeter S 3120. Pro měření světelných podmínek (intenzita osvětlení, intenzita UV-záření) používáme přenosný luxmetr Hanwell ULM a kombinované přístroje Elsec 765 C. Pro měření prašnosti používáme přenosné zařízení Casella Microdust Pro.

Bezdrátový měřicí systém Hanwell (Klementinum, Hostivař)

Bezdrátový měřicí systém je v Klementinu nainstalován od roku 1998 a v Hostivaři od roku 2017 a je neustále rozšiřován do dalších skladovacích a pracovních prostor. Bezdrátový měřicí systém Hanwell je tvořen snímači (teplotně-vlhkostní, světelné), které vysílají signál (přes zesilovač) ve formě radiových vln na přijímač řídící jednotky. Zde je signál transformován na konkrétní hodnoty, které jsou pak ukládány do paměti řídicí jednotky a odtud jsou naměřené hodnoty posílány do počítače s nainstalovaným programem pro další vyhodnocení (grafické, tabulkové, statistické).

Kabelový měřicí systém TQS (Neratovice)

Kabelový měřicí systém je v Neratovicích nainstalován od roku 2004. Kabelový měřicí systém TQS je tvořen snímači (teplotní, vlhkostní), které přenášejí nasnímané signály do modulu, kde jsou transformovány na konkrétní číselné hodnoty a přenášeny na internetovou síť, odkud je možno pomocí PC dané hodnoty prohlížet a vyhodnocovat (graficky, tabulkově).

Přenosná zařízení pro trvalé měření klimatu / záznamníkové termohygrometry / Comme ter S 3120 (Klementinum, Hostivař)

Přenosná zařízení pro trvalé měření klimatu (teplota, relativní vlhkost) jsou rozmístěna ve skladovacích a pracovních prostorách v Klementinu i v depozitáři Hostivař.

Přenosná zařízení ukládají naměřené hodnoty do interní paměti a pomocí PC s nainstalovaným softwarem lze uložená data stáhnout a provést vyhodnocení (grafické, tabulkové).

Přenosná zařízení na měření světla luxmetr Hanwell ULM a kombinované přístroje Elsec 765 C

Přenosná zařízení pro měření světla slouží k aktuálnímu měření světelných podmínek (intenzita osvětlení, intenzita UV-záření).

Přenosné zařízení pro měření prašnosti Casella Microdust Pro

Přenosné zařízení pro měření prašnosti slouží k aktuálnímu měření prašnosti.

Měření vzdušných polutantů v depozitářích NK ČR – příklady a výsledky

Kromě již rutinního měření teploty a vlhkosti ovzduší a světelných podmínek v depozitářích NK ČR proběhlo a i v současné době probíhá ve vybraných lokalitách těchto depozitářů měření vzdušných polutantů.⁴

První měření vzdušných polutantů provedl Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) v letech 1991–1992, další pak v letech 2006–2007 jako součást výzkumného záměru ministerstva kultury „Výzkum a vývoj nových postupů v ochraně a konzervaci vzácných písemných památek “, který se v Národní knihovně řešil v letech 2005–2011. Bylo tak možné porovnat změnu koncentrace polutantů po 15 letech. Měření bylo provedeno mobilním měřicím vozem na Hospodářském dvoře v areálu Klementina (venkovní prostředí) a současně samostatnými měřicími přístroji na stanovení SO₂, NO_x a O₃ v depozitáři Oddělení rukopisů a starých tisků – ORST (vnitřní prostředí). Jednalo se o přímou analýzu vzduchu. Bylo zjištěno, že množství SO₂ ve venkovním ovzduší se oproti roku 1992 významně snížilo (zhruba šestkrát), koncentrace NO_x se zvýšila jak ve vnějším, tak vnitřním prostředí Klementina a koncentrace ozonu ve skladišti se oproti roku 1991 snížila.

Měření koncentrace vzdušných polutantů přímou analýzou vzduchu je nákladná, a proto pro další měření bylo použito několik typů pasivních vzorkovačů.

Indikační kupony Purafil jsou plastové pásky potažené z poloviny vrstvou stříbra a z poloviny vrstvou mědi, které se umístí do zkoumaného prostředí a ponechají se zde po dobu 30–60 dnů (Purafil 2020). Výsledkem je vrstva koroze, která se v laboratořích firmy Purafil vyhodnotí a zjistí se její přírůstek za určitý časový interval. Podle přírůstku korozních produktů se sledované prostředí zařadí do jedné z pěti tříd čistoty vzduchu. V depozitářích NK ČR byly kupony rozmístěny v Klementinu (Slovanská knihovna, tzv. Fantovka, Barokní sál, Trezor ORST, bývalá Galerie Klementinum a sklep), v depozitáři v Neratovicích a v CDH v přízemí centrálního skladu a ve skladišti mikrofilmů. Exponované kupony byly vyhodnoceny v třídách C1 a C2, tj. jako zcela čistý a čistý vzduch, pouze trezorová místnost ORST byla zařazena do třídy C3 – střední čistota vzduchu.

Další měření kvality ovzduší v NK ČR bylo provedeno dozimetry EWO-G. Tento typ dozimetru byl vyvinut v rámci evropského výzkumného úkolu MASTER – Preventive Conservation Strategies for Protection of Organic Objects in Museums, Historic Building and Archives (CORDIS 2005). Měřicí část dozimetru tvoří skleněná destička pokrytá filmem organického polymeru o konstantní tloušťce. Polymer reaguje s okolním prostředím a stává se méně transparentním. Změna je vyjádřena jako změna v UV absorpci při 340 nm měřená spektrofotometrem. Doba expozice jsou tři měsíce a po vyhodnocení je testované prostředí opět zařazeno do třídy 1–5. V prostorách Národní knihovny ČR byly rozmístěny celkem čtyři dozimetry. V Klementinu se měřilo v trezorové místnosti ORST, v Barokním sálu a uvnitř výstavní vitríny v bývalé Galerii Klementinum. Poslední dozimetr byl umístěn v Centrálním depozitáři Hostivař ve skladišti ORST. Zde byla také zjištěna nejlepší kvalita prostředí – stupeň 1, který označuje prostředí vhodné pro archivy. Zbylá tři měřená prostředí se řadí do stupně 2: vyhovují spíše potřebám muzea než depozitářům pro dlouhodobé uložení. Výstavní vitrína a trezorová místnost ORST se přitom blížily stupni 1 – vhodné pro archivní skladování, kdežto Barokní sál je již u horní hranice se stupněm 3 – nevhodné pro skladování.

Dalším typem vzorkovačů, které byly použity pro měření plynných polutantů v depozitářích NK ČR a do současnosti sledují koncentraci oxidů síry a dusíku v Barokním sálu, jsou pasivní vzorkovače firmy SVÚOM. V letech 2007–2008 byly umístěny v prostorách Klementina na devět měřicích míst (depozitáře i pracovny) a v CDH na tři měřicí místa, a to jak uvnitř, tak i venku. Vzorkovače byly exponovány jeden měsíc a potom vyhodnoceny v laboratoři SVÚOM.

Zjištěné koncentrace SO₂ ve venkovním prostředí Klementina a Hostivaře byly srovnatelné. Koncentrace zjištěné na jednotlivých vnitřních stanovištích silně kolísaly. V Klementinu byly nejvyšší hodnoty zjištěny v Barokním sálu (vstup návštěvníků) a v pracovně rukopisů (otvírání oken). V Hostivaři byla venkovní koncentrace SO₂ vyšší než koncentrace ve skladišti.

Pokud se týká oxidů dusíku, velké množství je produkováno automobilovou dopravou. Jeden ze vzorkovačů pro měření vnější koncentrace NO_x byl umístěn v Křížovnické ulici na úrovni 1. patra, přesto byly hodnoty jím naměřené vyšší než hodnoty ze vzorkovače umístěného mezi přízemím a 1. patrem na nádvoří Klementina. Hodnoty naměřené v CDH jsou nižší, což opět souvisí s polohou budovy. Hodnoty NO_x v depozitářích v CHD i v Klementinu jsou srovnatelné a nižší než hodnoty v ostatních sledovaných prostorách, běžně přístupných pracovníkům a návštěvníkům Národní knihovny ČR.

Pasivní vzorkovače firmy SVÚOM se od roku 2012 využívají pro nepřetržité měření koncentrací oxidů síry a dusíku v Barokním sálu, viz graf 1.

Graf 1 Měření koncentrace NO_x v Barokním sálu v období 2012–2018 (μg.m^-3)

Hodnocením kvality vnitřního prostředí Barokního sálu v Klementinu, který slouží jednak jako depozitář historických fondů, jednak jako součást prohlídkové trasy pro veřejnost, se zabýval výzkumný projekt „Monitorování a zhodnocení vnitřního prostředí v Barokním sálu NK ČR“ podporovaný Norskými fondy. V Barokním sálu a přilehlých prostorách (celkem pět odběrových míst včetně venkovního ovzduší) bylo v červenci a listopadu roku 2009 provedeno Zdravotním ústavem se sídlem v Ústí nad Labem měření obsahu vnitřních polutantů, konkrétně VOCs (volatile organic compounds). Byly odebrány vzorky vzduchu, které byly následně analyzovány v laboratoři.

Graf 2 Koncentrace kyseliny octové na chodbě vedle Barokního sálu a v přilehlém depozitáři (μg.m^-3), aktivní odběr vzorků, Zdravotní ústav

Zjištěné koncentrace kyseliny octové, zvláště pak v uzavřeném prostoru depozitáře, vysoce překročily doporučované hodnoty, viz graf 2.

Tab. 3 Koncentrace kyseliny mravenčí a octové v Barokním sálu, měřeno pasivními vzorkovači NILU

Vysoké koncentrace kyseliny octové naměřené Zdravotním ústavem jsou potvrzeny výsledky měření Norského ústavu pro výzkum ovzduší (Norwegian Institute for Air Research – NILU), spoluřešitele projektu Norských fondů (tab. 3).

Dalším spoluřešitelem tohoto projektu Norských fondů byl Ústav chemických procesů Akademie věd ČR (ÚCHP), který se specializuje na měření kvality ovzduší z hlediska koncentrace prachových částic a oxidu uhličitého. Provádí i chemické analýzy částic a měření plynných polutantů pasivními vzorkovači. V návaznosti na studii kvality ovzduší v Barokním sálu provedenou s využitím grantu Norských fondů před rekonstrukcí sálu (2011) zpracoval ÚCHP koncem roku 2017 srovnávací studii, která měla zjistit, jak se kvalita ovzduší po rekonstrukci změnila. Při měření v roce 2008 byl Barokní sál součástí prohlídkové trasy a vcházeli do něj turisté. Měření koncentrace prachových částic ukázalo, že přítomnost návštěvníků zvýší koncentrace částic až šestinásobně. Nárůst koncentrací začal vždy s příchodem prvních návštěvníků a dosáhl maxima na konci návštěvních hodin. Koncentrace částic pak postupně klesaly k původním hodnotám vlivem depozice na dostupných površích (graf 3). Stejný časový průběh vykazovaly koncentrace oxidu uhličitého, vydechovaného návštěvníky (graf 4).

Graf 3 Časový průběh početních koncentrací hrubých částic velikostní frakce 2,5–20 µm ve vnitřním prostředí Barokního sálu v průběhu měření v roce 2008 (Smolík 2018)

Graf 4 Časový průběh koncentrací oxidu uhličitého ve vnitřním prostředí Barokního sálu v průběhu měření v roce 2008 (Smolík, 2018)

Během měření v roce 2017, které proběhlo již po rekonstrukci sálu, došlo ke změně návštěvních hodin, v prvé fázi byl sál ještě uzavřen pro veřejnost (13. 10. – 13. 12. 2017) a v druhé fázi (14. 12. 2017 – 24. 1. 2018) už probíhaly prohlídky. To umožnilo zjistit, do jaké míry ovlivňují prohlídky kvalitu ovzduší v sále. Graf 5 porovnává venkovní a vnitřní koncentrace jemných prachových částic frakce 0,3–1 µm. Z grafu je vidět, že vnitřní koncentrace kopírují koncentrace venkovní, ale jsou výrazně nižší, a také, že přítomnost návštěvníků (zahájení prohlídek 14. 12.) nemá na koncentrace jemných částic prakticky žádný vliv.

Graf 5 Časový záznam venkovní (outdoor) a vnitřní (indoor) koncentrace jemných prachových částic frakce 0,3–1 µm (Smolík 2018)

Graf 6 porovnává časové průběhy venkovních a vnitřních koncentrací částic frakce 1–2,5 µm. Z grafu je vidět, že venkovní ovzduší mělo na vnitřní koncentrace velmi malý vliv, protože většina částic této velikosti byla téměř kvantitativně zachycena hmotou budovy.

Graf 6 Časový záznam venkovní (outdoor) a vnitřní (indoor) koncentrace prachových částic frakce 1–2,5 µm (Smolík 2018)

Graf 7 ukazuje srovnání venkovních a vnitřních koncentrací hrubých částic frakce 2,5–10 µm. Z grafu je patrný výrazný vliv návštěvníků, pozorovaný i v předchozí studii v roce 2008.

Graf 7 Časový záznam venkovní (outdoor) a vnitřní (indoor) koncentrace hrubých prachových částic frakce 2,5–10 µm (Smolík 2018)

Závěr

V depozitářích NK ČR probíhalo a probíhá měření kvality ovzduší na různých úrovních. Základem je měření relativní vlhkosti a teploty vzduchu ve všech typech depozitářů. Depozitáře v Hostivaři a Neratovicích nejsou vybaveny okny, světelné podmínky je tedy nutno sledovat přednostně v depozitářích v historické budově Klementina. V nové budově depozitáře v Hostivaři je regulace klimatických parametrů na velice dobré úrovni a je žádoucí jen kontrola případných výkyvů či havárií.

O kvalitě ovzduší Barokního sálu v areálu Klementina bylo zjištěno nejvíce informací. Je to dáno faktem, že se jedná jak o depozitář historických knižních fondů, tak o prostor zařazený do prohlídkové trasy a tedy přístupný veřejnosti, i když jen v omezené míře. Určitě je Barokní sál i atraktivním prostorem z hlediska jeho historické hodnoty. Jsou tu sledovány i koncentrace vnějších polutantů (SO₂, NO_x), vnitřních polutantů (kyselina octová) a prachových částic. Právě měření provedená v Barokním sálu ukazují, že vstup většího množství osob má negativní vliv na ovzduší v depozitáři a tedy i na stav v něm uložených historických fondů.

Příspěvek shrnuje informace získané za několik desítek let monitorování klimatických parametrů v různých typech depozitářů v různých typech staveb v Národní knihovně České republiky (NK ČR). Toto shrnutí by mělo sloužit pro inspiraci knihovnám, jak sledovat kvalitu ovzduší v depozitářích a jak tzv. preventivní konzervací minimalizovat poškození knihovních fondů. Náklady na preventivní konzervaci jsou ve výsledku mnohem nižší než potom nákladné restaurování poškozených exemplářů.

Poděkování

Tato práce byla vytvořena v rámci Institucionální podpory Národní knihovny České republiky Ministerstvem kultury ČR jako výzkumné instituce (IP DKRVO), Oblast 7: Ochrana knihovních fondů.

Literatura

ASHRAE, American Society of Heating, Refrigerating and Air-Conditioning Engineers, Inc. 2011. Heating, Ventilating, and Air-Conditioning Applications SI Edition, Part 23. Museums, Galleries, Archives, and Libraries, 1791 Tullie Circle, N.E., Atlanta, GA 30329, 2011, ISBN 978-1-936504-07-7.

CORDIS, 2005. Dostupné z: https://cordis.europa.eu/project/id/EVK4-CT-2002-00093.

ČSN ISO 11799 „Informace a dokumentace – Požadavky na ukládání archivních a knihovních dokumentů“, 2006, s. 8–9.

ĎUROVIČ, Michal a kol. 2002. Restaurování a konzervování archiválií a knih. Vyd. 1. Praha: Paseka, 517 s. ISBN 80-7185-383-6.

GRZYWACZ, C. M., 2006. Monitoring for Gaseous Pollutants in Museum Environments, s. 110. ISBN13: 978-0-89236-851-8.

HATCHFIELD, Pamela. B., 2002. Pollutants in the museum environment. Archetype Publications Ltd., ISBN 1-873132-96-4.

Leporelo.info Atmosféra. Dostupné z: https://leporelo.info/atmosfera.

MORAWSKA, L. a T. SALTHAMMER, 2003. Indoor Environment: Airborne Particles and Settled Dust. New York: John Wiley and Sons. ISBN 978-3-527-30525-4.

PURAFIL, 2020. Dostupné z: https://www.purafil.com/products/monitoring/passive-monitoring/.

SEINFELD, J. H. a S. N. PANDIS, 2006. Atmospheric Chemistry and Physic, second edition. Hoboken: John Wiley and Sons. ISBN 978-0-471-72018-8.

SMOLÍK, J. 2018. Kvalita ovzduší v Barokním knihovním sále Národní knihovny v Praze, Klementinum, zpráva Praha: Ústav chemických procesů AV ČR, v. v. i.

SOUČKOVÁ, M. Měření polutantů v Národní knihovně České republiky, XIV. Seminář restaurátorů a historiků, Brno 2009, ISBN 978-80-7469-007-5.

SOUČKOVÁ, Magda, Petra VÁVROVÁ, Jan NOVOTNÝ, Jana DŘEVÍKOVSKÁ, Hana PAULUSOVÁ, Benjamin BARTL, Lenka BARTLOVÁ, Bronislava BACÍLKOVÁ, Roman STRAKA, Michal ĎUROVIČ, Ludmila MAŠKOVÁ a Jiří SMOLÍK. 2015. Památkový postup „Zlepšení kvality vnitřního ovzduší knihoven a archivů s cílem významně omezit degradaci knihovních a archivních materiálů“. NK ČR. Dostupné z: http://www.nusl.cz/ntk/nusl-260952.

Zřizovací listina Národní knihovny České republiky, s. 2, dostupné z https://www.nkp.cz/soubory/ostatni/zrizovaci-listina-nk.pdf.

Vysvětlivky

* Dräger trubice: označení detekčních trubic – obchodní název, trubice se používají k detekci vybraných chemických látek a jsou určeny k orientačnímu stanovení škodlivých plynů v ovzduší (právě např. oxidy síry, dusíku, ozón atd.).

** Pasivní vzorkovače: Analýza vzduchu může probíhat buď přímo, nebo se mohou analyzovat odebrané vzorky. Sběr vzorků se provádí pasivně nebo aktivně. Pasivní vzorkovače vyžadující laboratorní analýzy jsou pro praxi jednodušší. Uživatel jen exponuje zařízení, zapečetí ho a pošle na analýzu. Analytická laboratoř určí objem testovaného vzduchu, množství detekovaných polutantů a spočítá koncentraci. U většiny přímo odečitatelných pasivních vzorkovačů musí uživatel počítat s expoziční dobou, kompenzovat na odchylku od standardní expoziční doby a určit koncentraci polutantů podle barevné změny. Protože čtení barev je subjektivní, může být zdrojem nepřesností ve výsledcích, zkušená obsluha tento problém minimalizuje. Cena pasivního vzorkovače je relativně nízká. Kvalitativní přímo odečitatelné pasivní vzorkovače (kupony) jsou snazší pro užití, méně komplikované a levnější než kvantitativní laboratorně analyzovatelná zařízení (open-path difuzní trubice). Nižší přesnost v porovnání s laboratorními analýzami může být k potvrzení znečištěného prostředí dostačující.

*** Nízkotlaké kaskádní impaktory: slouží ke zjištění velikostní distribuce hmotnostní koncentrace a chemického složení částic např. typu Berner; separují částice do deseti velikostních frakcí. Odebrané vzorky se analyzují gravimetricky, iontovou chromatografií (vodorozpustné ionty) a metodou PIXE (Particle Induced X-ray Emission – částicemi indukované záření X, stanovení prvků).

**** A-D strips jsou barvené papírové proužky – indikátory, které detekují a měří závažnost tzv. syndromu kyselosti ve filmových podložkách či fotografických materiálů vyrobených z acetátu celulózy. Tyto proužky vložené do boxu s filmy či negativy mění barvu dle rozsahu kyselosti – s vyšší kyselostí proužky mění barvu z původní modré na zelenomodrou, zelenou, žlutozelenou až do jasně žluté. Výsledkem je zjištění intenzity poškození či stupně degradace acetátových filmů či negativů a vhodnosti či nevhodnosti jejich dosavadního uložení.

***** Kupony Purafil: filtrační materiál Purafil Select Chemisorbant odstraňuje ze vzduchu sulfan, oxid siřičitý, oxid dusičitý a formaldehyd. Je tvořen kulovitými, pórovitými granulemi. Granule jsou vyrobeny z oxidu hlinitého a pojiva impregnovaného manganistanem draselným, který oxiduje plynné polutanty a trvale je tak odstraňuje z prostředí.

****** Vzorkovač Radiello je komerčním zařízením či osobním monitorem (badges) a liší se geometrií od trubic. Aktivní povrch bývá uzavřen v plastovém nebo teflonovém krytu a fyzikální difúzní bariéra je umístěná 1 mm až 1 cm nad aktivním povrchem. Jedná se o adsorpční náplň a difuzní tělo z porézního polyetylénu různé tloušťky, porozity a velikosti pórů), výrobce Radiello, Sigma-Aldrich, 2006.

1 Chemiluminiscence – měření světelné energie vyzářené v důsledku chemické reakce.

Infračervená spektrometrie – měření emisních nebo absorpčních spekter, jejichž vlnové délky spadají do oboru infračerveného záření.

Fotometrie – spektroskopická analytická metoda měření absorpce zářivé energie pomocí fotometrů s vizuální detekcí.

2 Podrobnosti o zmíněných metodách v Památkovém postupu „Zlepšení kvality vnitřního ovzduší knihoven a archivů s cílem významně omezit degradaci knihovních a archivních materiálů“, Praha 2015. Dostupné z: http://www.nusl.cz/ntk/nusl-260952.

3 Viz poznámka 2.

4 Polutant – látka znečišťující určité prostředí, v našem případě depozitáře, případně jejich vnější okolí.

SOUČKOVÁ, Magda, Petra VÁVROVÁ a Jan FRANCL. Měření kvality ovzduší v depozitářích Národní knihovny České republiky – metody měření a vybrané výsledky. Knihovna: knihovnická revue. 2020, 31(1), 5–17. ISSN 1801-3252.

Klíčová slova: knihověda, staré tisky, tiskové písmo, antikva, školní učebnice, slabikáře, Tomsa, František Jan (1753–1814), Tiskárna normální školy – Praha

Summary: The contribution deals with problematics of Roman type composition and printing of Czech language textbooks before and after the declaration of school reforms of the Habsburg ruler Maria Theresia in 1774. The main attention is focused on primers and reading–books used in primary schools. Their older editions are described in a summary way while the later ones, printed at the turn of the 18th and 19th centuries, are described in a greater detail. The activities and lifetime of František Jan Tomsa or the history of The Printing House of the Normal School in Prague are mentioned too. The contributor gathered a lot of details about old primers and reading–books deposited in various state and church libraries of The Czech Republic and his work brings new bibliographic data and information.

Keywords: bibliology, early printed books, printing type, Roman type, school textbooks, primers, Tomsa, František Jan (1753–1814), Printing House of Normal School – Prague

Mgr. David Mach / Národní knihovna České republiky (National Library of the Czech Republic), Klementinum 190, 110 00 Praha 1

Úvod¹

Problematika antikvy jako tiskového písma českojazyčných tisků vydaných v letech 1501–1800 tvoří v české knihovědě dosud málo reflektované téma, které sice bylo v dosavadní odborné literatuře popisováno, ale nabývalo podobu dokola opakovaných a navzájem přebíraných povrchních informací, jež nebyly podloženy hlubším bibliografickým či dokonce typografickým studiem.² Podrobnější analýza nebyla předchozími generacemi knihovědců považována za nutnou, protože výskyt antikvy ve starých tiscích vydaných v našem národním jazyce byl minimální a v celkové tiskařské produkci zabíraly takovéto publikace okrajový, a tudíž i zanedbatelný podíl. Tak se mohlo stát, že si odborná badatelská veřejnost dosud všímala jen několika časově i žánrově izolovaných jednotlivin. Pouze v náznakové podobě bylo charakterizováno i období konce 18. století, kdy snahy o zavedení antikvy do českojazyčných tiskovin nabývají na intenzitě. Větší pozornost byla věnována snad jen osobě a zásluhám Františka Jana Tomsy. Cílem této předkládané studie je znovu a detailněji představit vybrané tisky z přelomu 18. a 19. věku, v nichž se objevil českojazyčný antikvový text, a také důkladněji popsat Tomsovy aktivity v Tiskárně normální školy. Následující řádky by měly volně navazovat na starší autorův článek, který byl chronologicky ukončen zhruba na sklonku baroka a který se věnoval několika antikvovým tiskům modlitebního obsahu.³

Školní tereziánské reformy, antikva ve školách

Po větší část 18. století nabízely právě modlitební knihy jediný prostor pro uplatnění českojazyčného antikvového knihtisku, jenž byl příležitostně realizován pražskými či regionálními tiskaři, jejichž počínání bylo motivováno především obchodními cíli a vzájemným konkurenčním bojem. V sedmdesátých letech téhož století ale dochází k založení další větve českojazyčné antikvové typografie. Ta našla nové možnosti rozvoje v oblasti školní literatury, konkrétně pak ve slabikářích a čítankách. Zde bylo zavádění textových pasáží tištěných česky a antikvou součástí rozsáhlých školních reforem iniciovaných panovnicí Marií Terezií. Tyto změny odstartovalo přijetí tzv. Všeobecného školního řádu pro německé normální, hlavní a triviální školy ve všech císařských dědičných zemích (dále jen Všeobecný školní řád) z 6. prosince 1774.⁴ Tento legislativní dokument zcela nově upravoval doposud existující podobu nižšího školství v habsburské monarchii. Mezi novinky, které přinášel, patřila např. závazná vzdělávací povinnost pro děti mezi šestým až dvanáctým rokem života, povinná výuka čtení, psaní a počítání, vydávání obsahově jednotných učebních textů nebo striktní vymezení soustavy elementárních škol tvořené školami triviálními, hlavními a normálními.

Pro rozvoj antikvy bylo důležité především unifikované vyučování čtení a psaní v německém, případně i českém jazyce. V rámci školního studia se totiž měli žáci naučit rozpoznávat nejen tehdy běžné novogotické písmo, ale i písmo humanistické, jež pro ně bylo, z důvodu neznalosti latiny, poměrně neobvyklé.⁵ Z těchto příčin byly do slabikářů a čítanek nově zařazovány antikvové texty v němčině a češtině. Ty sloužily v prvé řadě jako učební pomůcky a jejich cílem rozhodně nebyla změna dobového typografického úzu (viz pozn. 26). Antikva v nich plnila nekomerční didaktické funkce. Jejím recipientem už nebyla jen jediná osoba vykonávající soukromou náboženskou pobožnost jako v případě modlitebních knih, ale mnohem početnější skupina čtenářů. To do budoucna slibovalo zvýšení všeobecné znalosti tohoto tiskového písma, což byl základní předpoklad pro možnou expanzi antikvy do dalších knižních titulů.

Slabikáře tištěné soukromými tiskárnami

Vyhlášení Všeobecného školního řádu v roce 1774 znamenalo předěl v existenci slabikářů. Až do tohoto data patřily slabikáře k běžné novogotické tiskařské produkci. Po roce 1774 však u většiny z nich dochází k viditelné proměně. Toto konstatování nyní doložíme souhrnnou charakteristikou slabikářových titulů evidovaných v rámci Knihopisu českých a slovenských tisků (dále jen Knihopis).⁶ Ten zaznamenává více než sto podobných tisků. Drtivá část z nich pochází z 18. století a tereziánské školní reformy předchází nebo po nich následuje. Jen malý počet dosud známých slabikářů je staršího data a vznikl ještě před nástupem pobělohorské rekatolizace nebo ve druhé polovině 17. století. Předpokládáme také, že dost slabikářů se do dnešních dob nedochovalo.⁷ Můžeme jen doufat, že jejich formální vzhled a vnitřní obsah byl totožný jako u jejich chronologicky nejbližších předchůdců a následovníků. Funkci slabikáře plnily po dobu 16.–18. století i další publikace s odlišným názvem a tematicky širším vymezením (např. gramatiky, učebnice čtení, psaní a počtů či cizích jazyků či didaktické básnické skladby).⁸ Ty nebudou v následujícím přehledu zohledněny.

Nejstarší zachované jedno- či vícejazyčné slabikáře pocházejí ze čtyřicátých let 16. věku (konkrétně z let 1541 a 1547) a stojí na začátku dlouhé řady obdobných slabikářových tisků, která se táhla ke zlomovému roku 1774 či dokonce až za něj. Pro tyto slabikáře je charakteristické, že se po typograficko-typologické stránce téměř vůbec neměnily. Vyjma několika inovací v jejich fyzické formě, kdy se vedle knižních slabikářů objevují i jednolistové verze určené k přilepení na dřevěné prkénko či na tuhý list papíru, a v ilustrační složce, kdy jsou ve slabikářích kromě tradičních titulních dřevořezů s pohledy na učící se žáky a závěrečného zobrazení kohouta s abecední tabulkou nově otiskovány medailony s portréty světců či drobné dřevořezy napovídající svými motivy písmena či slabiky v textu, lze větší rozdíly zaznamenat převážně jen v samotném názvu a obsahu, což souviselo hlavně s odlišným konfesním vymezením a čtenářským určením. Slabikáře tiskli jak katolicky, tak i evangelicky orientovaní tiskaři. Vyráběny byly v Čechách (v Praze či v regionálních městech) i v emigrantských zahraničních centrech (např. v Německu, Slezsku či na Slovensku). Produkce slabikářů postrádala centrální odborný institucionální dohled a upravována byla maximálně panovnickými privilegii, která upřednostňovala vybrané tiskaře a chránila je hlavně proti patisku. Na vnitřní a vnější úpravu slabikářů kladla jen nízké nároky.⁹ Vzhled či obsah slabikářů tak kopíroval cizí, především německé předlohy či vycházel z požadavků jednotlivých náboženských konfesí, konkrétních soukromých škol a z tradičních typografických nebo autorských postupů.

Původci slabikářových tisků předpokládali, že pro elementární výuku čtení stačí, aby jejich slabikáře obsahovaly tři hlavní části, jež zahrnovaly nejprve samotné slabikářové jádro tvořené přehledy malých a velkých písmen české, německé či latinské abecedy, dále několik slabikovacích schémat a nakonec čítankovou část skládající se ze základních křesťanských modliteb (např. Otčenáše, Zdrávase) a dalších textových pasáží převážně náboženského obsahu (např. Desatera, Vyznání víry, příležitostných modliteb, výňatků z evangelií, duchovních písní či katechismu). Ze světské tematiky byly do slabikářů pravidelněji zařazovány jen početní tabulky a výjimečně i mravně výchovné texty či předmluvy podávající didaktické rady rodičům. Konfesně věroučné zaměření slabikářů vytištěných před rokem 1774 jednoznačně převládalo, protože výuka čtení a psaní byla spojena s výkladem základů náboženství. Nutno zdůraznit, že všechny výše zmíněné obsahové části byly reprodukovány výhradně novogotickým tiskovým písmem. Ve slabikářích vydaných před rokem 1774 se v českojazyčném textu vertikální či polokurzívní antikva neobjevuje (viz níže). Nenápadně se mihne pouze v ilustračním doprovodu.¹⁰

Na minimum antikvových typů se omezila skupina nejstarších jednojazyčných slabikářů. Ty pocházejí z předbělohorských tiskařských dílen. Prostějovský Jan Günther použil ve svém slabikáři (K15441) pouze antikvové iniciály. Pražští typografové Matěj Pardubský (K15442) a Pavel Sessius (K15443) sáhli po antikvě alespoň v případě jednotlivých latinských náboženských termínů, zatímco Bratrská tiskárna (K17075) jen při sazbě římských číslic. Více antikvového písma zúročili tiskaři až v souběžných česko-latinských či česko-latinsko-německých slabikářích. V dochovaných edicích od Jana Hada, Jana Kantora Hada (K19192, K01572a, K01573), Jana Günthera (K17812), Jana Jičínského staršího (K01574) či Jiřího Černého z Černého Mostu (K17813) jsou antikvou tištěny delší textové pasáže, ovšem výhradně latinské jazykové povahy.¹¹ Tato skupina nejstarších slabikářů v podstatě vytvořila typografický úzus dodržovaný všemi budoucími slabikářovými tisky vydanými před tereziánskými školními reformami.

I v pobělohorském období se textová složka slabikářů stále monopolně opírala o novogotické tiskové písmo. Antikva se výrazněji uplatňovala opět jen ve vícejazyčných slabikářích.¹² Slabikářové tituly, které se zaměřovaly pouze na výklad jazykových základů češtiny či slovenštiny, antikvu využívaly minimálně nebo vůbec. Nezáleželo ani na tom, zda byly vydány v protestantské cizině¹³, na území dnešního Slovenska¹⁴ či v katolických Čechách. Všechny tisky z těchto lokalit dodržovaly obdobnou typografickou úpravu, jež byla založena na použití novogotického písma pro český a slovenský text. Dokonce ani domácí soukromé či institucionální tiskárny, o kterých můžeme tvrdit, že se na výrobu slabikářových titulů specializovaly, nedospěly v tomto ohledu k žádným inovacím a jednotlivé slabikáře jen trpně opakovaně přetiskovaly, a to do takové míry, že chronologicky nejstarší edice se po typografické, ale i obsahové stránce výrazně neliší od té nejmladší.¹⁵ Podle zavedených typografických zvyklostí postupovaly i tuzemské tiskárny, které vydaly slabikář pouze jednorázově¹⁶, a tiskaři či jiní původci skrývající se pod rouškou anonymity¹⁷.

Školní tereziánské reformy nevedly k definitivnímu zániku slabikářů navazujících na starší tiskařské tradice. Po roce 1774 existovaly dále. Státem zavedená školní legislativa a preferovaná produkce slabikářů Tiskárny normální školy je odsunula do pozice neoficiálních a úředně neschválených učebnic, které nebyly určeny pro výuku na elementárních školách. Podle Jakubce byly dokonce konfiskovány a jejich rozšiřování bylo úředně trestáno a postihováno pokutami.¹⁸ Část z těchto slabikářů vyšla navíc anonymně bez tiskařských údajů, což by jen potvrzovalo jejich prohibitní statut. Tomuto postavení ale neodpovídal celkový počet edic, který byl za roky 1774–1800 zhruba stejný jako u slabikářů Tiskárny normální školy.¹⁹ Z toho usuzujeme, že vývojově starší slabikáře byly nadřízenými školskými orgány trpěny, pokud přímo nekopírovaly výrobky Tiskárny normální školy či jiným způsobem výrazně nenarušovaly aplikaci školních reforem. Jejich existence představovala doplňkový knižní sortiment rozšiřující dobovou nabídku slabikářových tisků.²⁰ Jejich výroba byla motivována asi komerčními ambicemi pražských i regionálních typografů a jejich distribuce byla cílena spíše na nižší lidové vrstvy²¹, vybrané náboženské konfese²² a lokální trhy²³.

Společným znakem této paralelní slabikářové větve je omezení antikvy na minimum. Novogotické písmo zde jednoznačně dominuje a antikvu odsouvá do pozice jednotlivých slov a abeced. Po typograficko-typologické stránce tedy tyto slabikáře setrvávají v předreformním období a svým obsahem či formou nereflektují nové trendy prosazované souběžně pracující Tiskárnou normální školy, naopak se celkově shodují s dobovou novogotickou tiskařskou produkcí neškolního charakteru. Jedinou výjimku představuje nedatovaný česko-německý slabikář sepsaný pro vsetínskou mládež. Jeho pravděpodobným autorem je slovenský protestantský a osvícensky orientovaný kněz Ján Hrdlička působící v letech 1781–1784 ve Vsetíně. Ač je jeho slabikářový počin vymezen konfesně i regionálně, stejně jako výše představené slabikáře, kopíruje výrobky Tiskárny normální školy (více viz níže).

Slabikáře Tiskárny normální školy

Slabikáře vydané nákladem pražské normální školy nebo vytištěné v Tiskárně normální školy přinesly hned několik novinek.²⁴ Jejich výrobou a distribucí byly nově pověřeny příslušné státní korporace. Na jejich obsahovou skladbu nyní dohlížely odborné školské orgány a nikoliv už jen samotní typografové řídící se zažitými výrobními postupy nebo věroučně konfesními postoji. Díky převažujícímu osvíceneckému duchu tehdejší školní výchovy došlo v obsahu slabikářů k viditelným změnám. Jejich jádro zůstalo stejné a nadále ho tvořily texty náboženské povahy (např. Otčenáš, Zdrávas, Desatero). K nim byly nově připojovány textové oddíly světského zaměření. Rozšířeny a aktualizovány byly přehledy minuskulních a majuskulních abeced a slabikovací schémata. Přidány byly odborné jazykovědné výklady, které vysvětlovaly gramatické základy daného, v našem případě českého jazyka.²⁵ Zmizely všechny doprovodné ilustrace, vyjma císařského orla na titulní stránce, udržela se početní tabulka. Nejvíce prostoru však zabraly texty mravoučného charakteru, které buď formou krátkých povídek, dialogů mezi dítětem a jeho rodiči či básniček učily žáky praktické zbožnosti a loajalitě ke státnímu zřízení a ke škole samotné. Tento nový obsah byl dětským čtenářům „dávkován“ prostřednictvím různých druhů tiskového písma, standardně novogotickými typy a souběžně i tištěným kurzívním kurentem a vertikální či polokurzívní antikvou. Prostorový podíl těchto dvou druhů písem byl zhruba vyrovnaný, oproti švabachu či fraktuře byl však výrazně menší. Tyto nové části pak ve starších edicích slabikářů teoreticky uvozovala krátká předmluva, ve které anonymní původce, nejspíše sám autor tereziánských školních reforem Johann Ignaz Felbiger, vysvětluje, jak slabikář správně používat.²⁶

Tímto způsobem bylo aktualizováno na třináct edic jednojazyčných českých a dvojjazyčných česko-německých slabikářů vydaných v letech 1774–1800 Tiskárnou normální školy.²⁷ Téměř stejnou formální a obsahovou náplň měly i moravské verze rozšiřované knihvazačem Jakubem Strassmannem²⁸, který v letech 1786–1788 provozoval oficiální sklad školních knih, a také slabikáře Tiskárny normální školy ze začátku 19. století.²⁹ K této skupině oficiálních státních slabikářů lze přiřadit i jediný dvojjazyčný slabikář soukromé konfesně-regionální povahy z pera Jána Hrdličky (viz výše), protože je v něm dodržena totožná formální typografická úprava a obdobná obsahová náplň.³⁰

Samozřejmě, že všech jedenadvacet nám dostupných českých či moravských slabikářů vytištěných mezi rokem 1774 a koncem prvního desetiletí 19. věku není do detailu zcela totožných. V průběhu let docházelo k dílčímu přepracovávání, vynechávání a přemísťování některých textových pasáží. Několik takových změn oproti pražským vzorům provedl např. ve svém jednojazyčném slabikáři z roku 1786 Jakub Strassmann. Poměrně časté byly zásahy do formální či pravopisné podoby textů. V antikvových textových oddílech byly např. odstraňovány germanizmy či tiskařské chyby a opakovaně prováděna jazyková modernizace. Na obsahu a výběru textů se podepsalo i konfesní určení slabikářů. V těch evangelických byly vynechány textové pasáže reflektující katolickou víru (např. ve slabikáři pro žáky helvétské a augšpurské konfesí vydaném Tiskárnou normální školy z roku 1801 byly úplně vynechány a v Hrdličkově slabikáři byly naopak nahrazeny jinými, konfesně přijatelnějšími texty). Přesto lze vidět snahu o celkovou vnitřní i vnější unifikaci. Základní typografická a obsahová podoba, která byla slabikářům Tiskárny normální školy dána v roce 1774, se udržela až do konce prvního desetiletí 19. století.³¹

Jak už bylo řečeno výše, tvořily antikvové českojazyčné oddíly jen zlomek celého slabikáře. Pro antikvu bylo již od prvních slabikářových tisků vyhrazeno jedno z úvodních slabikovacích schémat. To se skládalo z několikařádkového řetězce slov rozdělených pomocí pomlček na jednotlivé slabiky. Ve slabikářích z let 1774–1781, a také u Hrdličky a Strassmanna, toto schéma nedisponovalo českou diakritikou. Až od slabikáře z roku 1786 a dále se začaly objevovat první akcentované litery, např. „ž“ (háček zastupovala čárka nad písmenem), „á“, „é“, „í“ a ve slabikáři z roku 1800 bylo schéma kompletně diakritizováno (viz níže). V této úplné formě se udrželo do roku 1811. Ve slabikářích z let 1798–1811 se antikva dostala i do odborného jazykovědného oddílu (tzv. Tabulka o poznání písmen) v podobě ukázky krátkých („a“, „e“, „i“, „o“, „u“, „y“) a dlouhých („á“, „é“, „í“, „ó“ – vyjma novogotického „ů“, „ý“) samohlásek, a také několika vzorových slov, kterými se zavádělo psaní počátečního písmena „j“ namísto „g“. Tento jazykovědný výklad byl ale umísťován jen do jednojazyčných slabikářů Tiskárny normální školy. V Hrdličkově a Strassmannových slabikářích byl vynechán. Oba stejně tak nezařadili do úvodního přehledu majuskulních a minuskulních, vertikálních a polokurzívních abeced diakritizovaná písmena. Slabikáře Tiskárny normální školy byly takto upravovány od roku 1786. Akcenty si v nich udržely podobu zastaralých čárek či tučných teček rombických tvarů až do roku 1811. Neovlivnila je ani reforma po roce 1800. Diakritizace navíc nebyla kompletní a nikdy nezahrnovala všechna akcentovaná písmena české abecedy.

Nejvíce prostoru zabírala antikva v uceleném českojazyčném textovém bloku, který byl umísťován převážně na závěr slabikáře. V dvojjazyčných slabikářových tiscích a u Hrdličky či Strassmanna měl menší, zhruba čtyř- až pětistránkový rozsah. Strassmann dokonce tuto zkrácenou verzi použil i ve svém jednojazyčném slabikáři z roku 1786. Naopak v jednojazyčných slabikářích Tiskárny normální školy byl antikvový blok rozšířen o několik nových prozaických a básnických textů, takže jeho rozsah narostl až na sedm stránek. Obsah bloku tvořily krátké mravokárné příběhy ze života dětí, stručná napomenutí nabádající dětské čtenáře k poctivějšímu studiu a celkově sedm veršovaných skladeb s mravně výchovnou a náboženskou tematikou, čemuž odpovídají i jejich tituly, např. Proti zahálce, Stydlivost, Prosba dítěte. Většinou se jedná o přetlumočení německých básnických předloh, jejichž autory byli např. pedagogové a spisovatelé Christian Felix Weisse či Christian Fürchtegott Gellert. Překlady jsou speciálně upraveny pro hromadnou výuku čtení a zároveň měly jednoznačně deklarovat probírané učivo a normativní nařízení do něj zahrnutá.³² Pouze v jediném slabikáři, určeném pro žáky helvétského a augšpurského vyznání, z roku 1801 byla tato ustálená a opakovaně přetiskovaná obsahová struktura porušena. Z bloku byly vybrány jen některé básně a spojeny s textem, který býval v ostatních slabikářích reprodukován kurentem. Ten byl nahrazen antikvovou polokurzívou (viz níže).

Stálou podobu neměl ani pravopis tohoto antikvového bloku. Ortografie byla závislá na písmovém vybavení příslušných tiskáren a dobové iniciativě odpovědných osob. Právě zde vystupuje do popředí osobnost Františka Jana Tomsy. Tomu dnes vděčíme za překlad a ediční úpravu slabikářů vydaných od roku 1777, kdy byl Tomsa oficiálně jmenován překladatelem a korektorem učebnic tištěných v Tiskárně normální školy.³³ Osobně, s podporou tehdejšího faktora tiskárny Václava Piskáčka, se také postaral o to, že existenci antikvy v jedno- i dvojjazyčných slabikářích můžeme rozdělit do dvou etap. Mezníkem je rok 1800, což je datum prvního použití akcentované antikvy, kterou Tomsa obstaral ve Vídni u Johanna Georga Mansfelda.³⁴ Slabikáře vydané do tohoto mezníkového bodu patří do staršího období. Konkrétně jde o vydání z let 1774–1798. Slabikáře z počátku 19. století (1800–1811) představují už zástupce druhé etapy. Do Hrdličkova a Strassmannových slabikářů nebyla Tomsova antikva aplikována. Podle stupně diakritizace jejich antikvových textů je ale můžeme zařadit do první etapy.

Českojazyčné antikvové textové pasáže slabikářů vytištěných před rokem 1800 se potýkají se všemi soudobými pravopisnými a typografickými nedostatky. Stejně jako tehdejší českojazyčné novogotické texty mají i ony značně neustálenou diakritiku. Souběžně se v nich vyskytují jak spřežky, tak i akcentované litery. Někdy je diakritika nahrazena pro češtinu běžně neužívanými znaky (např. stříškami či doleva obrácenými čárkami) nebo je úplně vynechána, a to u některých liter pravidelně, u jiných střídavě, kdy ve stejném textu se jednou nacházejí s akcentem a podruhé bez něj. Diakritizovány jsou pouze některé dlouhé samohlásky a měkké souhlásky převážně v minuskulní formě. Výskyt akcentovaných majuskulí je skromný. Všechny české i moravské slabikáře disponují diakritizovanými literami „á“, „é“ (občas zastupovány „à“, „ė“), „ď“, „ť“, „ň“ (všechny tři buď s čárkou, nebo s tečkou, „ň“ je jen v jednojazyčných slabikářích). Ty lze označit za běžný standard. Od roku 1781 a následně až do roku 1798 byly do českých slabikářů standardně přidávány i litery „ž“, „Ž“, u kterých supluje dnešní háček čárka situovaná k hornímu pravému okraji písmena. Starší slabikáře se bez „ž“ a „Ž“ obešly, stejně tak i Hrdlička a Strassmann. Znázornění dlouhých vokálů „ú“, „ů“, „ó“ ve většině slabikářů střídá nezvyklé grafémy „ô“, „ò“, „ù“, „û“. Dnes standardní „ó“ se objevuje zřídka (např. ve slabikáři z roku 1774, 1775, 1786, 1791) a „ů“ nikdy. Pravopisně ho zastupuje „ú“, tzn. s čárkou či s výše znázorněným znakem, případně je tato diakritika zcela ignorována. Nadstandardně a pouze jednorázově je vyjádřeno „í“ nebo „Š“ (místo háčku má tečku), a to ve slabikáři z roku 1798, jehož diakritiku lze ocenit jako nejpečlivější a graficky nejunifikovanější. I tento slabikář, stejně jako všechny ostatní, úplně postrádá antikvové litery „ě“, „ř“, „č“, „š“, „ý“. Vždy je reprezentují spřežky a „ý“ je tištěno bez čárky.

Celkovou pravopisnou neustálenost českojazyčných antikvových textů, která ovšem vycházela z dobově zcela běžné ortografické praxe, umocňuje libovolné psaní „i“–„y“ či existence z dnešního pohledu již archaických pravopisných jevů (např. aplikace grafému „g“ místo „j“, obdobně „y“–„j“, „v“–„u“, „w“–„v“, „j“–„í“, „au“–„ou“). Ve slabikářích z let 1774–1775 je dokonce dodržováno psaní velkého písmene na začátku všech podstatných jmen. Ve zbývajících slabikářích převažuje současný moderní úzus. Antikvové texty jsou reprodukovány vertikální antikvou. Jedině knihvazač Strassmann, případně s ním spolupracující neznámý tiskař, ve svém dvojjazyčném slabikáři z roku 1788 zakomponoval do vertikální sazby polokurzívní litery „w“, „z“, „y“, přestože používal i jejich vertikální protějšky. Zásoby vertikálních antikvových typů mu nejspíš nevystačily, protože stejným tiskovým písmem souběžně tiskl i německý text, a proto musel občas sáhnout po polokurzívě.

Aplikací Tomsovy antikvy do slabikářů tištěných v letech 1800–1811 se vzhled českojazyčných antikvových pasáží viditelně mění a modernizuje. Téměř všechny pravopisné a grafické nedostatky vyskytující se v předchozích slabikářích byly odstraněny. Text je z větší části diakritizován a ortograficky upraven. Jeho vzhled víceméně odpovídá našim současným standardům a koresponduje s Tomsovými návrhy na pravopisné reformy.³⁵ Díky nově vyrobeným majuskulním a minuskulním typům mohly být antikvové textové oddíly obohaceny o akcentované litery, které před rokem 1800 nebyly k dispozici. V úvodním slabikovacím schématu a v závěrečném antikvovém bloku se tak vedle běžně diakritizovaných minuskulních liter „á“, „é“ poprvé objevují i minuskule „ě“, „ř“, „č“, „š“, „ý“, „ů“ či majuskule „Č“, „Ř“. U již dříve akcentovaných liter „ď“, „ň“, „ť“, „ó“, „ú“, „ž“, „Ž“, „Š“ byla vyměněna starší provizorní či nestandardní diakritika za dnešní háčkové a čárkové akcenty. Původně jednorázová aplikace „í“ se nově stala samozřejmostí, když ještě důsledně nerozlišuje psaní tvrdého a měkkého tvaru. Vymýceny byly spřežky a další prvky přebírané z tzv. bratrského pravopisu. Zůstalo snad jen několik málo archaických jevů, např. „w“ ve významu moderního „v“, diftong „au“ místo „ou“.

Předpokládáme, že antikvový diakritizovaný text byl ve slabikářích z let 1800–1811 reprodukován pouze jedinou písmovou sadou vertikální antikvy. Byla to antikva, kterou nechal Tomsa zhotovit u Mansfelda. Odpovídaly by tomu i časové souvislosti, protože dané písmo mělo být dokončeno v červnu roku 1799 a první slabikář vyšel v roce 1800. Naši hypotézu potvrzuje také zjištění, že ve všech slabikářích vydaných ve sledovaném období má antikva jednotnou písmovou výšku majuskul a minuskul. Výška majuskulních písmen bez diakritického znaménka dosahuje tří milimetrů, s háčkem či čárkou pak čtyři milimetry. U minuskul činí výška u neakcentovaných liter dva milimetry a s akcentem tři milimetry. Je tedy zřejmé, že rozměry diakritiky (tzn. čárek, háčků a kroužků) se pohybují kolem jednoho milimetru. Unifikovaný se zdá být i písmový obraz. Antikva ve slabikářích se na prvý pohled jeví spíše jako nestínovaná. Při podrobnějším zkoumání zjišťujeme, že přechody mezi tučnými a vlasovými tahy jednotlivých antikvových písmen nejsou příliš výrazné. Nenápadně působí i drobné serify. Dobře viditelné jsou např. u „l“, „p“ „S“, „Č“, „K“. Jako nejnáročnější se jeví ověření stejných tvarů a způsobu nasazení diakritických znamének. Právě tato nejistota nedovoluje definitivně potvrdit náš předpoklad o jediné písmové sadě. Akcenty jsou většinou správně umístěny nad středovou osu minuskulních a majuskulních typů. Snad jen v případě „í“ je čárka neústrojně předsunuta k levému okraji litery. Mezera mezi horním okrajem litery a diakritickým znaménkem je poměrně široká, někdy se však plochy obou částí téměř dotýkají. U háčků, především u majuskulí, lze skoro pokaždé rozlišit kratší tučnější levé rameno od delšího tenčího pravého. Občas však není tato diferenciace tak výrazná. Největší variabilitu vykazují čárky, které disponují tvary jednoduchých linek, linek s tučnějším vrchním koncem či skoro až tučných teček. Tyto zdánlivé odlišnosti ale mohou být zapříčiněny špatným tiskem, opotřebením tiskových liter, rozpitím tiskařské barvy či nekvalitním papírem. Nemusí tedy nutně indikovat rozdíly mezi tiskovými typy a tedy i využití více písmových sad.

Ve slabikářových tiscích vydaných od roku 1801 se nově objevila polokurzívní antikva. Ve slabikáři pro žáky helvétské a augšpurské konfesí z roku 1801 reprodukovala celou jednu textovou pasáž, konkrétně povídku o mlčenlivém dítěti, jinak se v jedno- i dvojjazyčných slabikářích omezovala výhradně na krátké nadpisy básniček v antikvovém bloku. Pravděpodobně šlo opět o jedinou písmovou sadu vyrobenou díky Tomsovi u Mansfelda. Rozsah její diakritizace odpovídal vertikálnímu protějšku. Obdobné byly i tvary akcentů. Ve slabikářích z let 1801, 1805, 1807, 1810 se představily výhradně diakritizované minuskule. Majuskulí nebylo téměř potřeba (vyjma „Ú“, to však chybí). Z poměrně úhledně vyvedených liter vybočuje pouze „ě“, jehož háček je nepatrně posunut k pravému okraji. Výška minuskulí bez diakritického znaménka činí dva milimetry. Samotný akcent měří kolem jednoho milimetru.

Tiskárna normální školy nemusela pro tisk slabikářů a čítanek (viz níže) nutně využívat jen dvě písmové sady antikvy zhotovené u Mansfelda. V roce 1800 se v Praze usadili hned tři noví písmaři a písmolijci, kteří mohli vyrobit další sady, případně obstarat potřebné zásoby písmového fundusu. Aktivity a konkrétní produkty Jana Jiřího Matthese a bratrů Jana a Vojtěcha Novelliů však dnes nejsou přesně známy. K dispozici je pouze několik kusých zmínek v odborné literatuře. Průkazně je doložena jejich výroba švabachových a frakturových písmových sad.³⁶ V případě antikvy jsme ale odkázáni pouze na různé dohady.³⁷ Možnou spolupráci však brzdila skutečnost, že dodání diakritizované antikvy měl zajistit Mansfeld a nadřízené orgány Tiskárny normální školy stále věřily, že svůj závazek nakonec plnohodnotně splní, a proto nechtěly v této záležitosti angažovat další písmolijce. Jiného názoru byl Tomsa, který v osobním dopise Josefu Dobrovskému z roku 1801³⁸ píše, že Matthes a bratři Novelliové pro něj zhotoví antikvové litery, které už Mansfeld nebyl schopen dodat. Zda k tomu skutečně došlo, ale není jisté. Konkrétní Tomsovy plány mohly zhatit formální administrativní překážky a také brzké úmrtí Vojtěcha Novelliho. Ten zemřel v roce 1806. Poté měl pro Tiskárnu normální školy pracovat písmolijec Josef Graf, vyučenec Václava Jana Krabata. Dokonce i tento nespolehlivý řemeslník se krátce před svou smrtí v roce 1805 znovu pokusil ucházet o dodávku písma pro Tomsovy slabikáře. Ve dvacátých letech 19. století byl angažován Jan Spurný. V té době už v Praze působilo více písmolijců, a tedy i potenciálních spolupracovníků, např. Bohumil Haase st. či Moše Jisrael Landau. Ti všichni mohli lít antikvové typy pro mladší vydání slabikářů a čítanek (viz níže), už ale bez Tomsovy osobní účasti.

Antikva v ostatních učebnicích po roce 1774

Opakovaně vydávané slabikáře nebyly jedinými oficiálními školními učebnicemi přeloženými Františkem Janem Tomsou a tištěnými Tiskárnou normální školy, ve kterých se po roce 1774 uplatnil českojazyčný antikvový text. Ten byl později, ale zato v rozmanitější podobě, využit také v dobových čítankách, a to konkrétně v tzv. Knize ke čtení, jež vycházela paralelně v několika obsahových variantách. Ty vykládaly učivo tematicky odpovídající buď náboženské dějepravě nebo etické výchově či občanské nauce. Z těchto derivátů nás budou nejprve zajímat edice titulu Druhý díl Knihy ke čtení. Do roku 1800 vzniklo v Tiskárně normální školy na osm tisků s tímto názvem a jejich vydávání pokračovalo i v průběhu 19. století.³⁹ Už do nejstarších edic byly zařazeny českojazyčné antikvové textové pasáže. Ty zahrnují mravoučné a nábožensko-výchovné prozaické povídky či dialogy. Podobně jako ve slabikářích tvoří i zde pouze menší část celého rozsahu knihy tištěné jinak převážně novogotickými typy. Vedle už běžné vertikální antikvy však Druhý díl Knihy ke čtení obsahuje úplnou novinku, a to písmo napodobující vzhled psaného humanistického písma. Vlastně nešlo o nic zcela nového, protože podobné tiskové kurzívní písmo používal na konci 18. století i pražský tiskař František Václav Jeřábek ve svých modlitebních knihách.⁴⁰

Výskyt vertikální antikvy ve Druhém díle Knihy ke čtení se v podstatě řídí stejnými pravidly jako ve slabikářích. Lze ho také rozdělit na dvě etapy. Mezníkem je ale tentokrát rok 1799. V prvním období ovládá tuto čítanku částečně akcentovaná antikva. V roce 1799 pak dochází k její většinové diakritizaci a antikvové textové pasáže jsou nově pravopisně aktualizovány a rozsahově rozšířeny. Humanistická kurzíva je diakritizována jen z menší části a po roce 1799 ze stránek čítanek úplně mizí. Nahrazena je diakritizovanou vertikálou a polokurzívou. V nejstarších edicích Druhého dílu Knihy ke čtení pocházejících z osmdesátých let 18. století disponuje použitá vertikální antikva pouze úzkou škálou diakritizovaných liter, které se omezují jen na „ď“, „ť“, „ž“, „Ž“. V devadesátých letech k nim přibývají ještě „á“, „é“, „ú“, „ň“ a v roce 1797 dokonce i minuskulní litera „í“. Zbývající české konsonanty a vokály nahrazují spřežky. Akcenty humanistické kurzívy jsou od počátku vyhrazeny pouze pro „ď“, „ť“, „ž“, „Ž“. V ostatních případech přicházejí na řadu spřežky či výpustky diakritických znamének. Akcenty jsou vždy ztvárněny čárkou, a to i u liter, kde by podle dnešního úzu měl být háček.

Vše se mění ve vydání Druhého dílu Knihy ke čtení z roku 1799. Do původního i nově přidaného antikvového textu jsou umístěny nové a dnešním způsobem akcentované typy, které nahrazují předchozí spřežky a litery s provizorní diakritikou. Stejně jako ve slabikářích dochází i zde k celkové obměně tiskařských prostředků a k již výše zmíněným diakritizovaným literám se připojují navíc „ě“, „š“, „ý“, „č“, „ů“, „ř“. Aktualizací prošly i litery „z“, „Z“, „ž“. V tomto případě ale obdržely nezvyklý tvar, jehož charakteristickým znakem je smyčka či rovnou ocásek vycházející z dolní části písmene a směřující až do podlinkového prostoru. Právě tyto netradičně ztvárněné litery nám nedovolují ztotožnit místní antikvu s antikvovou písmovou sadou užívanou ve slabikářích, přestože by to dovolovala i časová posloupnost (Tomsa obdržel od Mansfelda vertikální antikvu na začátku léta 1799). Ve slabikářích se totiž „z“, „ž“, či „Z“ s ocáskem vůbec nevyskytují. Zajímavé je, že souběžně se smyčkovým tvarem jsou ve Druhém dílu Knihy ke čtení z roku 1799 zastoupeny i „z“, „ž“ standardního vzhledu. Použití ocáskových typů bylo asi pouze jednorázové, protože v dalších edicích se již neobjevují. Minimálně v případě vydání Druhého dílu Knihy ke čtení z roku 1805 můžeme toto naše konstatování jednoznačně potvrdit (u edice z roku 1800 to bohužel nejde z důvodu její fyzické nedostupnosti). Vydání z roku 1805 jinak udrželo dosaženou škálu akcentovaných liter, pravopisné aktualizace i rozsah diakritizovaných antikvových textů jako tisk z roku 1799. Pouze v některých textových pasážích došlo k výměně antikvové vertikály za totožně diakritizovanou polokurzívu. V následné edici z roku 1808 dosáhla Tomsova akcentovaná antikva svého prostorového maxima v počtu přes dvacet pět textových stránek. Na rozdíl od vydání z roku 1805 byla totiž rozšířena na další textové části. Diakritizovaná polokurzívní antikva dokonce nahradila i novogotickou kurentní kurzívu a zabrala textové pasáže, které byly předtím tomuto písmu vyhrazeny.

V chronologicky mladších edicích vytištěných po Tomsově smrti v letech 1819, 1824, 1825 je ovšem možné pozorovat několik negativních změn. Některé antikvové textové pasáže z let 1799, 1805 a 1807 se nově vrátily k běžnému novogotickému písmu či kurzívnímu kurentu, takže celkový podíl antikvy se zmenšil a navíc se oproti dynamice ve starších vydáních ustálil a už se rozsahově neměnil. V oblasti pravopisu došlo k přechodu z progresivnějších forem k historicky starším, dobově ovšem přijatelnějším tvarům, které vycházely ještě z bratrského pravopisu (např. grafémy „g“, „j“, „v“ namísto Tomsových „j“, „í“, „u“). Naštěstí diakritika zastupující původní spřežky zůstala podobných archaizujících zásahů ušetřena.

Antikvová písmová sada, jejíž součástí byly litery se spodní smyčkou, se v roce 1799 neomezila pouze na jediný titul. Ve stejné době byla zužitkována i v další obsahové variantě výše zmiňované školní čítanky. Tentokrát šlo o Knihu ke čtení s názvovým dodatkem Díl druhý o šlechetnosti. V tomto Tomsově překladu původně německého textu, jenž byl částečně převzat z díla pruského pedagoga Friedricha Eberharda von Rochowa Der Kinderfreund: ein Lesebuch zum Gebrauche in Landschulen, se antikva objevila vůbec poprvé.⁴¹ Díl druhý o šlechetnosti sice vycházel opakovaně už od roku 1777, ovšem bez antikvových typů v českojazyčném textu. Až zhruba v jedenáctém vydání z roku 1799 byla provedena aktualizace.⁴² Z Tomsovy strany to byl spíše jen nesmělý pokus než plnohodnotný průkopnický počin, protože vertikální antikvou bylo reprodukováno pouze pár krátkých nábožensko-výchovných veršů umístěných do jinak zcela převládajícího novogotického textu. Kromě minuskulní ocáskové litery „ž“ jsou v této několikařádkové básničce zastoupeny i diakritizované minuskule „č“, „ů“, „ř“, „á“, „í“, „ě“.

V následném vydání Dílu druhého o šlechetnosti z roku 1800 bylo „ž“ s ocáskem nahrazeno literou standardní podoby a vertikální antikva přešla z veršů na text celé jedné kapitoly. Ani to však nestačilo a českojazyčné antikvové textové pasáže se v edicích Dílu druhého o šlechetnosti z počátku 19. století dočkaly ještě dalšího rozšíření. V tiscích z let 1802, 1805, 1807 zabíraly celé dvě kapitoly a ve vydáních z let 1816, 1820, 1821, 1823, 1826 a 1827 se jejich rozsah nakonec ustálil na více než čtyřech kapitolách, což souhrnně činilo kolem osmnácti textových stránek. Je tedy zřejmé, že od nejstarší edice z roku 1799 prostorově výrazně narostly. Měnil se také jejich pravopis. V Dílu druhém o šlechetnosti z let 1800, 1805 a 1807 byla vertikální či polokurzívní antikva plně diakritizována a dodržovala aktualizovaný ortografický úzus soudobých Tomsových slabikářů. V edici z roku 1816, tedy opět po Tomsově úmrtí, se ale pravopis vrací k dobově únosnější, z dnešního pohledu však vývojově starší podobě s grafémy „g“, „j“, „v“ namísto modernějších „j“, „í“, „u“. Znovuobnovení se už naštěstí nedočkaly spřežky. Jejich místo definitivně zaujaly akcentované litery. Historicky starší pravopisný systém byl aplikován i do všech edic z dvacátých let 19. století, tzn. do Dílu druhého o šlechetnosti z let 1820, 1821, 1823, 1826, 1827.

Závěr

Nadčasová modifikace antikvy ve slabikářích a postupné rozšiřování tohoto tiskového písma ve dvou variantách Knihy ke čtení s datem vydání kolem a po roce 1800 jsou důkazem pokroku, který učinila Tiskárna normální školy od rozpačitých počátků v roce 1774. Největší zásluhy na tomto progresu má František Jan Tomsa. Vytrvale a bez ohledu na dílčí neúspěchy spolupracoval s tehdejšími písmaři a písmolijci. V pozici překladatele a později i vedoucího pracovníka Tiskárny normální školy měl přímý vliv na ediční přípravu a typografickou výrobu příslušných školních učebnic. Odpovídal za jejich obsahovou náplň či formální úpravu a administrativně zajišťoval jejich distribuci. Tento bezprostřední styk s výrobním zázemím a zkušenosti s každodenním jednáním s nadřízenými orgány plně využil při realizaci svých vlastních představ o pravopisné a grafické reformě češtiny. Asi není náhoda, že po Tomsově kariérním povýšení z překladatele na faktora ekonomie v roce 1786 došlo ve slabikářových antikvových textech k prvním viditelnějším změnám. Do počátečního přehledu abeced byla nově začleněna písmena s diakritickými znaménky, akcentované litery byly zařazeny i do slabikovacího schématu a byla provedena jedna z mnoha jazykových modernizací závěrečného antikvového textového bloku. Rozsah těchto dílčích úprav v následujících edicích slabikářů z let 1791–1798 narůstal a vrcholil v roce 1800 aplikací plně diakritizované antikvy. Čítanky v tomto směru slabikáře dokonce ještě o rok předběhly. Tomsou osobně iniciované jazykové a grafické úpravy byly ale na tehdejší dobu příliš radikální. Po jeho smrti se proto ortografie ve slabikářích a čítankách vrátila k dobově více odpovídajícímu stadiu a podobné novátorské zásahy nebyly v těchto učebnicových titulech již žádoucí. Po slibném rozmachu na přelomu 18. a 19. století tak čítanky a slabikáře ztratily svou pozici předního představitele antikvového českojazyčného knihtisku. V dalších letech 19. věku spočíval jejich přínos hlavně v udržování stejného tiskového rozsahu antikvového textu.

Tomsova diakritizace antikvy ve slabikářích a čítankách svou soustavností překonala všechny předchozí či soudobé pokusy.⁴³ Co do šíře aplikace diakritických znamének se se slabikáři a čítankami vydanými od let 1799 a 1800 dají srovnávat jen modlitební knihy Václava Jana Tibelliho s datem vydání 1719 či 1738 a Josefa Antonína Škarnicla z roku 1780. Všechny tyto starší tisky ale citelně zaostávají, protože ke znázornění soustavy české diakritiky zvolily archaické tečky, dvojtečky či čárky namísto moderních háčků preferovaných Tomsou. Komparovat lze snad jen slabikáře a čítanky vytištěné ještě před Tomsovým kompletním zavedením diakritiky. Zjistíme přitom, že rozdíl mezi nimi a antikvovými modlitebními knihami z druhé poloviny 18. století není až tak propastný. Modlitební celky vytištěné Karlem Josefem Jauernichem, Vojtěchem Ignácem Hilgartnerem či rodinou Jeřábků používají stejné sazečské postupy v podobě spřežek, provizorní nečeské diakritiky či úplného vynechání akcentů a v případě diakritizovaných liter standardně disponují minuskulním „ď“, „ň“, „ť“, „ž“. Chybí jim jen akcentované typy „á“, „é“, které naopak ve slabikářích patřily již od nejstarších edic ze sedmdesátých let 18. století k běžné výbavě a do čítanek pronikly s mírným zpožděním v devadesátých letech. Naznačená shoda není náhodná. Jak modlitební knihy, tak i slabikáře a čítanky totiž vycházely z tehdy obvyklé pravopisné či tiskařské praxe a nebyly ještě ovlivněny individuálními zásahy odborně vzdělaného a reformně naladěného jedince. Na rozdíl od modlitebních knih se ve slabikářích a čítankách nesetkáme s dalšími soudobými typografickými postupy, jako byly např. tzv. nomina sacra nebo kombinování majuskulní a minuskulní antikvové sazby. Tato skutečnost je dána tím, že se náboženské pojmy v antikvovém textu slabikářových a čítankových tisků téměř vůbec nevyskytují. Nezanedbatelný vliv měly ale i didaktické cíle školních učebnic, které nedovolovaly tyto dobově oblíbené, z dnešního pohledu však esteticky nevhodné nábožensko-řemeslné manýry.

Antikvový text po Tomsových zásazích dokonce v oblasti pravopisné a jazykové modernizace či celkového grafického vzhledu výrazně předčil i souběžný švabachový, frakturový nebo kurentní text slabikářů a čítanek tištěných po roce 1799 či 1800. Zatímco jejich antikva disponovala již aktualizovanými a ustálenými prvky (např. háčkovými akcenty či literami „í“, „j“, „u“), novogotické typy ještě nepřekonaly dobové tendence k variabilitě nebo neustálenosti a potýkaly se ještě s diakritikou či konvencemi navazujícími na starší bratrskou ortografii (např. provizorní akcenty, spřežky, psaní „g“–„j“, „j“–„í“). Při tomto srovnání se tedy antikvový text jeví jako progresivnější a kvalitnější, ovšem takto vzniklá dvojkolejnost musela způsobovat při školní výuce problémy, protože se žáci v rámci jedné učebnice setkali s oběma vývojovými ortografickými stadii a navíc si konkrétní pravopisné či grafické jevy spojovali s určitým typem tiskového nebo rukopisného písma. Po Tomsově smrti bylo toto dočasné prvenství antikvy odstraněno a praktický nesoulad byl vyřešen návratem ke konzervativnějším formám.

Tomsovi se bohužel nepodařilo dostat antikvu i do dalších titulů vydaných Tiskárnou normální školy. Neexistují sice žádné přímé důkazy, že by se o to pokoušel, z dosavadní charakteristiky jeho aktivit a z toho, jak postupně prostorově rozšiřoval antikvový text v Knihách ke čtení, můžeme o této eventualitě alespoň uvažovat. Kromě slabikářů a čítanek však byly všechny zbývající učebnice, náboženské texty či pedagogické manuály i nadále reprodukovány novogotickým tiskovým písmem. V prvním dílu Knihy ke čtení, biblích, epištolách, evangeliích, Nových zákonech, katechismech a početnicích bychom antikvu v českojazyčné textové sazbě hledali marně. Na těchto knihách pocházejících z Tiskárny normální školy se Tomsovy reformy vůbec nepodepsaly. Čeština tištěná antikvou pronikla v určité míře jen do odborných latinských a německých publikací lingvistického, literárněhistorického či historiografického zaměření. Některé z nich navíc sepsal sám Tomsa. Je tedy zřejmé, že jeho snahy o českojazyčný antikvový knihtisk byly v rámci produkce Tiskárny normální školy silně omezené a navíc nenalezly masovější odezvu mezi ostatními tiskárnami.

Seznam použité literatury a zdrojů

ANDRLOVÁ FIDLEROVÁ, Alena. Jak mluvil (a psal) český venkovan na přelomu 18. a 19. století? HOP. Historie – Otázky – Problémy. 2017, 9(1), 48–65. ISSN 1804-1132.

Bibliografie 19. století [online]. Praha: Národní knihovna České republiky, 2015/16– [cit. 2019-06-21]. Dostupné z: https://retris.nkp.cz.

ČINÁTL, Kamil. Čtenář – produkt osvícenské reformy školství. Kuděj: časopis pro kulturní dějiny. 2005, 7(1–2), 61–72.

Denkschrift zur hundertjährigen Gründungs–Feier des kais. königl. Schulbücher Verlags in Prag am 10. Juni 1875. Prag: K.k. Schulbücher–Verlags–Verwaltung, 1875. 87 s.

DOKOUPIL, Vladislav. Soupis brněnských tisků: staré tisky do roku 1800. 1. vyd. Brno: Státní vědecká knihovna: Archiv města Brna: Musejní spolek, 1978. 603 s., 32 s. obr. příl. Bibliografie a prameny k vývoji Moravy, sv. 5.

DOUCHA, František. Knihopisný slovník česko-slovenský, aneb Seznam kněh, drobných spisův, map a hudebných věcí, vyšlých v jazyku národa česko-slovenského od roku 1774 až do nejnovější doby. Praha: Ignác Leopold Kober, 1865. viii, 320 s.

Felbiger a Kindermann: reformátoři lidového školství. Připravili: Vladimír Štverák a Jan Mrzena. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986. 214 s. Z dějin pedagogiky, sv. 26.

HORÁK, František. Česká kniha v minulosti a její výzdoba. 1. vyd. Praha: František Novák, 1948. 253, [1] s. Naše poklady, sv. 4.

JAKUBEC, Jan. Nejstarší slabikáře české. Pedagogické rozhledy. 1899, 12, 145–152, 193–201, 241–249, 298–307, 337–344, 385–388.

JUNGMANN, Josef. Historie literatury české, aneb: Saustawný přehled spisů českých s krátkau historií národu, oswícení a jazyka. 2. vyd. Praha: Nákladem Českého museum: w kommissí–kněhkupectví F. Řiwnáče, 1849. vi, 771 s.

KABÁT, Karel. František Jan Tomsa upravil latinkové písmo pro češtinu. Ročenka československých knihtiskařů. 1935, 18, 40–50.

KABÁT, Karel. Ku vzniku písma. Ročenka českých knihtiskařů. 1941, 24, 163–167.

KABÁT, Karel. Sazba a tisk češtiny písmem latinkovým. Typografia: odborný list československých knihtiskařů. 1926, 33, 103–107.

KABÁT, Karel. Významná účast knihtiskárny Státního nakladatelství na vytvoření knihy české. In: Knižní kultura doby staré i nové: příručka pro výstavy mezinárodního sjezdu knihovníků a přátel knihy. Sestavil Antonín Dolenský. Praha: [Pracovní výbor mezinárodního sjezdu knihovníků], 1926, s. 218–224.

KÁDNER, Otakar. K dějinám českého slabikáře v době obrození. Pedagogické rozhledy. 1908, 32, 513–520, 714–725, 810–818.

KAŠPAR, Jaroslav. Uvedení humanistického písma do češtiny. Archivní časopis, 1974, 24(1), 25–35.

KLIMEKOVÁ, Agáta, Eva AUGUSTÍNOVÁ a Janka ONDROUŠKOVÁ. Bibliografia územne slovacikálnych tlačí 18. storočia. Zväzok I – VI. [Martin]: Slovenská národná knižnica, 2008. 6 sv. ISBN 978-80-89301-16-4.

KNEBLÍK, Michal. Školní fase – prameny pro dějiny výchovy a vzdělávání v 18. století. Cornova: revue České společnosti pro výzkum 18. století a Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. 2011, 1(2), 39–50.

KPS – Databáze Knihopis [online databáze]. Praha: Národní knihovna České republiky, 2015– [cit. 2019-06-22]. Dostupné z: http://www.knihopis.cz.

KUBÁLEK, Josef. Slabikář Cžeský. Listy filologické. 1927, 54, 334–338.

KUBÁLEK, Josef. Slabikář český a jiných náboženství počátkové: kterýmžto věcem dítky křesťanské hned z mladosti učeny býti mají: MDXLVII. Prostějov: Místní rada osvětová nákladem Místního národního výboru, 1947. 123 s.

KUBÁLEK, Josef. Tři staré české slabikáře, na Moravě vydané. Komenský: pedagogický časopis. 1925–1926, 53, 284–292, 326–330.

KUBÁLEK, Josef, Josef HENDRICH a František ŠIMEK. Naše slabikáře: od nejstarší doby do konce století XVIII. Praha: Státní nakladatelství, 1929. 531 s.

KUSÁKOVÁ, Lenka. 170 let od úmrtí F. J. Tomsy. Naše řeč: listy pro vzdělání a tříbení jazyka českého. 1985, 68(2), 108–110.

Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Díl 4, S–Ž. Sv. 1, S–T. Vedoucí red. Luboš Merhaut, 1. vyd. Praha: Academia, 2008. 1082 s. ISBN 978-80-200-1670-6.

MACH, David. Českojazyčné modlitební knihy 18. století tištěné antikvou a počátky tohoto tiskového písma v českém knihtisku. Knihovna: knihovnická revue. 2018, 29(2), 51–73.

ISSN 1801-3252.

MAŠEK, Petr. Antikvou tištěný český Otčenáš z roku 1555. Knihy a dějiny. 2015, 22(94).

ISSN 1210-8510.

Mezinárodní konference Všeobecné vzdělávání pro všechny, Praha, 4.–5. 11. 2004. Praha: Pedagogické muzeum J. A. Komenského: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, 2004. 275, [1] s. ISBN 80-901461-7-1.

MUZIKA, František. Krásné písmo ve vývoji latinky. [sv.] II. 2. rev. vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1963. 666, [2] s. Výtvarné umění. Technika a řemeslo, sv. 11.

NEŠVERA, Rudolf K. Zásluha Františka Jana Tomsy o český knihtisk. Sborník Národního technického muzea v Praze. 1954, 1, 72–83.

NOVOTNÝ, Miroslav. Děti státu. Školství v českých zemích mezi reformou a tradicí. In: Post tenebras spero lucem: duchovní tvář českého a moravského osvícenství. Sestavili Jaroslav Lorman a Daniela Tinková. Praha: Casablanca, 2009, s. 148–163. ISBN 978-80-903756-6-6.

POLÁK, Karel. Třemi stoletími: stručné dějiny Státního pedagogického nakladatelství. 1. vyd. Praha: SPN, 1968. 206 s.

PRŮCHA, Jan. K hodnocení Tomsovy kodifikace spisovné češtiny. Slovo a slovesnost: časopis pro otázky teorie a kultury jazyka. 1963, 24(1), 57–61.

Prvých padesát roků trvání knihtiskárny Státního nakladatelství: ke stopadesátému výročí. [Sestavil Karel Kabát]. [Praha: Státní nakladatelství], 1926. 204 s.

RUŽIČKA, Vladislav. Dejiny slovenského šlabikára. 1. vyd. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1966. 190 s., [11] l. obr. příl.

Souborný katalog České republiky [online]. Praha: Národní knihovna České republiky, 1995– [cit. 2019–06–21]. Dostupné z: https://www.caslin.cz/.

ŠAFRÁNEK, Jan. Vývoj soustavy obecného školství v Království českém od roku 1769–1895: příspěvek k dějinám českého vyučování. Praha: F. Kytka, 1897. 8, 304 s.

TENČÍK, František. Četba mládeže v počátcích obrození. 1. vyd. Praha: SNDK, 1962. 107, [1] s. Knižnice teorie dětské literatury. Řada literárně-historická.

TOBOLKA, Zdeněk Václav. Kniha: její vznik, vývoj a rozbor. 1. vyd. Praha: Orbis, 1949. 242 s., ca 200 s. obr. příl.

TOBOLKA, Zdeněk Václav a František HORÁK (eds.). Knihopis českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce XVIII. století. Díl II., Tisky z let 1501–1800. Část I–IX. Praha: Komise pro knihopisný soupis českých a slovenských tisků: Národní knihovna: Academia, 1939–1967. 9 sv.

TOMSA, František Jan. Dopis Františka Jana Tomsy adresovaný Josefu Dobrovskému z 2. ledna 1801 [rukopis]. Praha: [s.n.], 1801. [1] list. Uloženo v: Památník národního písemnictví, fond Dobrovský, Josef, korespondence přijatá, Tomsa, František Jan – Dobrovský Josef, dva dopisy z let 1793–1801.

TOMSA, František Jan. Krátký život Františka Tomsy [rukopis]. [Praha: s.n., kolem 1812]. [2] listy. Uloženo v: Strahovský klášter, sign. DC IV 11.

TOMSA, František Jan. Kurze Lebensbeschreibung des Franz Tomsa [rukopis]. [Praha: s.n., kolem 1812]. [2] listy. Uloženo v: Památník národního písemnictví, fond Dobrovský, Josef, korespondence přijatá, příloha k Tomsa, František Jan – Dobrovský Josef, dva dopisy z let 1793–1801.

VOIT, Petr. Český knihtisk mezi pozdní gotikou a renesancí. II, Tiskaři pro víru i tiskaři pro obrození národa 1498–1547. 1. vyd. Praha: Academia, 2017. 933 s. ISBN 978-80-200-2752-8.

VOIT, Petr. Dosud neznámý latinsko-český slabikář z poloviny 16. století. Listy filologické. 1986, 109(1), 24–30. ISSN 0044–8699.

VOIT, Petr. Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století. 1. vyd. Praha: Libri: Královská kanonie premonstrátů na Strahově, 2006. 1350 s., [160] s. obr. příl. Bibliotheca Strahoviensis. Series monographica; 2. ISBN 80-7277-312-7.

VOIT, Petr. Tiskové písmo Čech a Moravy první poloviny 16. století. Bibliotheca Strahoviensis. 2011, 10, 105–202. ISSN 1213-6514.

VOLF, Josef. Dějiny českého knihtisku do roku 1848. Praha: Arthur Novák, 1926. 191 s. Knihy o knihách; 3.

VOLF, Josef. Geschichte des Buchdrucks in Böhmen und Mähren bis 1848. Weimar: Straubing und Müller, 1928. 262 s.

VOLF, Josef. K dějinám knihtisku v Louce a ve Znojmě. Od Horácka k Podyjí: vlastivědný sborník západní Moravy. 1924–1925, 2, 49–52, 65–67, 100–108, 113–119, 145–149.

VOLF, Josef. Z dějin osvícenské censury. Časopis Národního muzea. 1924, 98(2–3), 221–232.

WALTER, Vojtěch. Státní nakladatelství v Praze: stručná historie Státního nakladatelství v Praze. Praha: Státní nakladatelství, 1947. 21, [1] s.

WIŽĎÁLKOVÁ, Bedřiška, Jan ANDRLE a Vladimír JARÝ (eds.). Knihopis českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce XVIII. století. Dodatky. Díl II., Tisky z let 1501–1800. Část I–IX. Praha: Národní knihovna České republiky, 1994–2010. 8 sv. ISBN 80-7050-181-2.

¹ Následující příspěvek vznikl v rámci projektu NAKI II: Knihověda.cz. Portál k dějinám knižní kultury do roku 1800. Registrační číslo projektu: DG16P02H015. Za odbornou pomoc a průběžné konzultace při jeho přípravě děkujeme doc. Petru Voitovi.

² Antikva v českojazyčných tiscích je všeobecně popsána v HORÁK, František. Česká kniha v minulosti a její výzdoba, 1948, s. 148–150, 202–204; TOBOLKA, Zdeněk Václav. Kniha: její vznik, vývoj a rozbor, 1949, s. 97; MUZIKA, František. Krásné písmo ve vývoji latinky, 1963, s. 282–290; VOIT, Petr. Encyklopedie knihy, 2006, s. 58–60. Podrobnější informace vycházející z primárních výzkumů přinášejí např. VOIT, Petr. Tiskové písmo Čech a Moravy první poloviny 16. století. Bibliotheca Strahoviensis, 2011, s. 160–177; MAŠEK, Petr. Antikvou tištěný český Otčenáš z roku 1555. Knihy a dějiny, 2015, s. 94. Oba autoři se však chronologicky omezují pouze na první polovinu 16. století a antikvu sledují i v rámci cizojazyčných tisků.

³ MACH, David. Českojazyčné modlitební knihy 18. století tištěné antikvou a počátky tohoto tiskového písma v českém knihtisku. Knihovna: knihovnická revue, 2018, 29(2), 51–73.

⁴ Originální německý název tohoto dokumentu zní Allgemeine Schulordnung für die deutschen Normal-, Haupt- und Trivialschulen in sämmtlichen Kaiserlichen Königlichen Erbländern. Autorem byl přední odborník a reformátor tehdejšího rakouského školství Johann Ignaz Felbiger. O jeho osobě a přínosu viz např. publikaci Felbiger a Kindermann, 1986, s. 19–31. Zde se také nachází zkrácený a komentáři rozšířený český překlad Felbigerova Všeobecného školního řádu, viz konkrétně s. 96–133. O okolnostech vzniku Všeobecného školního řádu, dobovém stavu domácího školství a dalších společenských a historických souvislostech pojednává bohatá nabídka odborné monografické či článkové literatury. Stručně a přehledově tuto problematiku shrnuje např. NOVOTNÝ, Miroslav. Děti státu. Školství v českých zemích mezi reformou a tradicí. In: Post tenebras spero lucem, 2009, s. 148–163 a podrobněji analyzují některé studie ve sborníku Mezinárodní konference Všeobecné vzdělávání pro všechny, 2004, s. 66–135, 149–158 (např. od Karla Rýdla, Pavly Vošahlíkové či Růženy Váňové).

⁵ Ve čtvrtém paragrafu Všeobecného školního řádu se říká, že se žáci musí naučit číst tištěné novogotické a antikvové typy či psaný kurent a humanistické písmo. Viz Felbiger a Kindermann, pozn. 4, s. 98. Jednotlivá nařízení Všeobecného školního řádu detailně a metodicky rozvádí německo-česká publikace Methodenbuch für Lehrer der deutschen Schulen (K05536) vydaná v roce 1777. Zde se na s. 221 a 223 prvního dílu učiteli doporučuje při výuce čtení latinského písma (tzn. antikvy) využívat české texty tištěné tímto písmem, a to minimálně na začátku výuky, případně i dále, pokud žáci ani učitel neovládají latinu. Poznávat novogotická i antikvová písma, slabikovat a hlavně číst tištěný či rukopisný text se žáci začali učit už v nejnižších třídách. Viz k tomu krátce ŠAFRÁNEK, Jan. Vývoj soustavy obecného školství v Království českém od roku 1769–1895, 1897, s. 9 nebo KNEBLÍK, Michal. Školní fase – prameny pro dějiny výchovy a vzdělávání v 18. století. Cornova, 2011, s. 47–48.

⁶ TOBOLKA, Zdeněk Václav a František HORÁK (eds.). Knihopis českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce XVIII. století, 1939–1967, 9 sv.; WIŽĎÁLKOVÁ, Bedřiška, Jan ANDRLE a Vladimír JARÝ (eds.). Knihopis českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce XVIII. století. Dodatky, 1994–2010, 8 sv. V našem příspěvku budeme pracovat především s elektronickou verzí této národní retrospektivní bibliografie KPS–Databáze Knihopis [online databáze], 2015–, http://www.knihopis.cz. V textu či poznámkách pod čarou budeme odkazovat na záznamy z této databáze. Knihopisná čísla záznamů budou uváděna buď v kulatých závorkách hned za zkrácenými tituly jmenovaných tisků (stejně jako v poznámce 5), nebo budou zapisována za jména tiskařů či citována úplně samostatně bez názvů i jmen původců. Pouze u tisků, které nejsou evidovány v elektronickém Knihopisu, budeme uvádět zkrácenou citaci příslušného tištěného sešitu knihopisných Dodatků, a to v podobě: Knihopis–Dodatky, část …, s. …, rok vydání evidovaného tisku, nebo pro jejich identifikaci použijeme odkaz na jiný relevantní bibliografický soupis. Zajímat nás budou pouze slabikáře v českém jazyce nebo kombinující češtinu s latinou či němčinou. Jednojazyčné německé či latinské slabikáře ponecháváme stranou naší pozornosti.

⁷ Fyzický exemplář se nedochoval např. u slabikářových tisků K02225, K15439, K15440. Knihopis pak existenci těchto slabikářů odvozuje od záznamů ve starších domácích bibliografiích, např. JUNGMANN, Josef. Historie literatury české, 1849, oddíl IV., s. 128, záznam č. 2; oddíl IV., s. 129, záznam č. 12.; oddíl V., s. 256, záznam č. 2.; oddíl V., s. 257, záznam č. 13.

⁸ V nejširším vymezení bychom mohli mezi slabikáře zařadit všechny učebnice či didakticky orientované tisky, které obsahovaly přehled velkých a malých písmen latinské či české abecedy a sloužily k elementární školní či náboženské výuce. Výběrový přehled podobných titulů z předbělohorské doby podávají KUBÁLEK, Josef, Josef HENDRICH a František ŠIMEK. Naše slabikáře, 1929, s. 63–108. V období tereziánských školních reforem se v elementárních školách učilo hlavně ze slabikářů a kromě nich i z čítanek a katechismů. Viz KNEBLÍK, Michal, pozn. č. 5, s. 47.

⁹ KUBÁLEK, Josef, Josef HENDRICH a František ŠIMEK, pozn. 8, s. 142 zmiňují udělení panovnického privilegia následovníkům znojemského typografa Jana Václava Svobody. Kromě obvyklé ochrany a sankcí proti patiskujícím tiskařům privilegium výslovně požaduje, aby slabikáře a zároveň i katechismy, na které se nařízení také vztahovalo, byly tištěny na dobrém papíře a jejich tisková sazba byla zřetelná a dobře čitelná. Kubálek, Hendrich a Šimek vlastně pouze tlumočí starší zjištění Josefa Volfa. Ten ještě dodává, že znojemští typografové slib o zřetelném tisku stejně striktně nedodržovali, viz VOLF, Josef. K dějinám knihtisku v Louce a ve Znojmě. Od Horácka k Podyjí, 1924–1925, s. 119.

¹⁰ V některých slabikářích (např. K15474–K15475, Knihopis–Dodatky, část VIII. a IX., s. 91, 1770) je závěrečný dřevořez zobrazující kohouta stojícího u rozevřené knihy doplněn o český nebo německý xylografický text reprodukovaný majuskulním či minuskulním humanistickým písmem. Viz obrazové ukázky v KUBÁLEK, Josef, Josef HENDRICH a František ŠIMEK, pozn. č. 8, s. 151 nebo KUBÁLEK, Josef. Slabikář český a jiných náboženství počátkové, 1947, s. 65, 116.

¹¹ Stejně asi tiskaři postupovali i při tisku dalších, dnes už nedochovaných předbělohorských jedno- či vícejazyčných slabikářů (K02225–K02226, K15440). Na vůbec nejstarší domácí slabikář Jana Hada z roku 1541 nedávno upozornil VOIT, Petr. Český knihtisk mezi pozdní gotikou a renesancí, 2017, s. 571–574, 700. Před Voitovým vystoupením se za úplně první slabikář považovala Güntherova edice z roku 1547. Rozbor a obrazové reprodukce tohoto a ostatních předbělohorských slabikářů podává např. KUBÁLEK, Josef. Slabikář Cžeský. Listy filologické, 1927, s. 334–338; KUBÁLEK, Josef, pozn. 10, s. 7–19, 26–48, 57–63; KUBÁLEK, Josef, Josef HENDRICH a František ŠIMEK, pozn. 8, s. 22–34. JAKUBEC, Jan. Nejstarší slabikáře české. Pedagogické rozhledy, 1899, s. 241–246. VOIT, Petr. Dosud neznámý latinsko-český slabikář z poloviny 16. století. Listy filologické, 1986, s. 24–30.

¹² Vícejazyčné slabikáře byly v letech 1620–1774 opakovaně přetiskovány zhruba ve třech titulech. Patřila mezi ně Elementa latinae, bohemicae ac germanicae linguae vydaná pražskými jezuity (K17814) či Janou Koudelkovou-Průšovou (K02226a), evangelická latinsko-česká Prima legendi elementa rozšiřovaná hlavně Václavem Kleychem (K17816, K02227, K17815, K02228) a obnovená ještě v roce 1798 v Žilině Jánem Štefánim (K02229) a nakonec slovenská Libellus alphabeticus (K04847–K04850, KLIMEKOVÁ, Agáta, Eva AUGUSTÍNOVÁ a Janka ONDROUŠKOVÁ. Bibliografia územne slovacikálnych tlačí 18. storočia. Zväzok III., 2008, záznamy č. 5487, 5495, 5498). Ta byla ve stejné typografické úpravě tištěna i po zavedení školních reforem. Na Slovensku, případně v Maďarsku, ji na konci 18. století jednotně tiskly institucionální tiskárny (K04851, K04854) i soukromí tiskaři (K04852–K04853, K18446, KLIMEKOVÁ, Agáta … Bibliografia … záznam č. 5500). Souběžně s latinsko-slovenskou verzí vycházela i latinsko-maďarská mutace Libellus alphabeticus, která samozřejmě slovenský text neobsahovala.

¹³ Konkrétně se jedná se o slabikáře z Halle, Žitavy, Drážďan, Vratislavi a Břehu (K15478–K15482, K00043, K15454, K18002). Rozbor, textové ukázky a titulní listy některých evangelických slabikářů uvádí KUBÁLEK, Josef, pozn. č. 10, s. 21–25, 49–56, 64–73. Na s. 118 tvrdí, že všechny přímo či nepřímo vycházejí z Güntherova slabikáře z roku 1547 (K15441).

¹⁴ Na Slovensku vycházely souběžně katolické i evangelické slabikáře (K15457–K15458, K02054–K02055, K15486, KLIMEKOVÁ, Agáta, Eva AUGUSTÍNOVÁ a Janka ONDROUŠKOVÁ, pozn. 12, Zväzok V., záznam č. 8906). Historickým vývojem slovenských slabikářů se zabývá RUŽIČKA, Vladislav. Dejiny slovenského šlabikára, 1966, 190 s., [11] l. obr. příl., a stručně také JAKUBEC, Jan, pozn. č. 11, s. 300–302.

¹⁵ To je případ slabikářové produkce pražské tiskařské rodiny Kirchnerů–Klauserů (K15450–K15453), brněnsko-znojemské tiskařské dynastie Svobodů (K15444, K15448–K15449) nebo jednolistových či knižních slabikářů Františka Václava Jeřábka (K00033–K00035, K15471–K15472). O dvou svobodovských tiscích speciálně pojednává KUBÁLEK, Josef. Tři staré české slabikáře, na Moravě vydané. Komenský: pedagogický časopis, 1925–1926, s. 284–292, 326–330.

¹⁶ Pouze jediný slabikář vydali následující tiskaři a tiskařky: Anna Alžběta Rosenburgová (K00032), dědicové Jiřího Ondřeje Labouna (Knihopis–Dodatky, část VIII. a IX., s. 91, 1732), Ignác František Průša (K15456), Jan František Šleret (Knihopis–Dodatky, část VIII. a IX., s. 91, 1770), Josef Gabriel (K15446a), Matěj Adam Höger (K15455), František Karel Hladký (K14390) a olomoucká Tiskárna městská (K15445).

¹⁷ Bez uvedení jména autora či tiskaře vyšly slabikáře K15439, K15446–K15447, K18003. Knihopis–Dodatky, část VIII. a IX, s. 91, 1714. Všeobecně o domácích slabikářích z období před školními reformami viz KUBÁLEK, Josef, Josef HENDRICH a František ŠIMEK, pozn. 8, s. 109–234 nebo JAKUBEC, Jan, pozn. 11, s. 248–249, 302–307 či KÁDNER, Otakar. K dějinám českého slabikáře v době obrození. Pedagogické rozhledy, 1908, s. 517–520.

¹⁸ JAKUBEC, Jan, pozn. 11, s. 387–388.

¹⁹ Porovnány a následně sečteny byly knihopisné záznamy slabikářových tisků z let 1774–1800, které byly rozděleny do dvou skupin. Do první byly zařazeny všechny neoficiální slabikáře. Do druhé skupiny byly umístěny slabikáře vydané Tiskárnou normální školy a Jakubem Strassmannem (viz v textu). Celkové počty se pohybovaly kolem sedmnácti položek na obou stranách. Počítány byly i fyzicky nedochované či přesně nedatované edice. Vynechány byly naopak slabikáře slovenské provenience.

²⁰ Podobná situace panovala i na Slovensku. Po školních reformách, které zde byly vyhlášeny v roce 1777, zajišťovala tisk oficiálních, většinou vícejazyčných, slabikářů Univerzitní tiskárna v Budapešti a její pobočka v Trnavě, což byla nově zestátněná trnavská jezuitská tiskárna. Souběžně s univerzitními slabikáři (K00037–K00041, K00049, K06008, K15487, K18008) vycházely ale i slabikáře soukromých tiskařů, např. Františka Augustína Patzka (KLIMEKOVÁ, Agáta, Eva AUGUSTÍNOVÁ a Janka ONDROUŠKOVÁ, pozn. 12, Zväzok I., záznam č. 17), Jána Štefániho (K02229) či autorů např. Daniela Bocka (K01240–K01244). Na rozdíl od českých slabikářů neobsahovaly slabikáře slovenské ani po roce 1777 slovenskojazyčný antikvový text, přestože i v nich byly aplikovány některé novinky vycházející ze školních reforem, jako např. ukázky psaného písma nebo světské mravoučné texty (viz v textu).

²¹ Lidový charakter měly hlavně svatoanenské slabikáře. Několik jich vyšlo ještě před rokem 1774 (K15471, Knihopis–Dodatky, část VIII. a IX., s. 91, 1770), většina (K00044, K15472–K15477) ale pravděpodobně až po tomto datu souběžně se slabikáři Tiskárny normální školy. Důkazem tohoto tvrzení jsou formulace na jejich titulních stranách, ve kterých se hovoří o tom, že jsou určeny pro lokality, kde nejsou dostupné pravidelné školy. Úprava svatoanenských slabikářů však tomuto tvrzení neodpovídá a liší se od jejich autorizovaných protějšků z Tiskárny normální školy. Chybí jim světská složka, převládá v nich novogotická typografie a textová či ilustrační složka jasně napodobuje slabikáře z předreformní epochy. Na dobu vzniku někdy na přelomu 18. a 19. století či dokonce v prvních letech 19. věku odkazuje i strohá a značně opotřebovaná dekorační výzdoba větší části svatoanenských slabikářů.

²² Výhradně konfesně orientované jsou slabikáře Jana Nepomuka Schönfelda (K15483), Jana Tomáše Höchenbergera (K15484–K15485), Václava Vojtěcha Turečka (K18015–K18016) a Svobodových dědiců (K18014). Jednoznačně to sdělují samotné tituly i roky vydání, které nejsou příliš vzdáleny od vyhlášení tolerančního patentu. Všechny tyto slabikáře jsou v podstatě doslovné nebo obsahově rozšířené přetisky exulantských předloh.

²³ Na regionální trhy pravděpodobně mířily slabikáře Václava Vojtěcha Turečka (K06037, K15464, K16048) a Ignáce Václava Dekrta (K15465). Většina jejich slabikářových tisků dokonce obdržela, i přes údajný prohibitní status (viz pozn. 18), dobová cenzurní povolení. Dekrtův tisk se jím vykazuje přímo na titulní straně a Turečkovy tisky byly součástí seznamu titulů schválených k tisku osvícenskými cenzory, viz VOLF, Josef. Z dějin osvícenské censury. Časopis Národního muzea, 1924, s. 225, 232. Dekrt se dokonce inspiroval slabikáři Tiskárny normální školy a doslovně či se stylistickými úpravami z nich převzal některé textové oddíly mravně výchovného obsahu. Nedodržel jen jejich typografický vzhled. V textech, které Tiskárna normální školy reprodukovala antikvou, totiž použil novogotický švabach. Žádnou pokutu za tyto „podezřelé“ kopírovací praktiky nejspíš nedostal.

²⁴ Celkovou produkci slabikářů je nutné rozdělit minimálně mezi dva výše zmíněné subjekty, protože v letech 1774–1775, kdy vyšly dva nejstarší slabikáře (K18005, K15466) a zároveň byly vydány i dvě čítanky (K04010, K04010a), ještě Tiskárna normální školy neexistovala. Oficiálně vznikla až v roce 1776. Za možného tiskaře této nejstarší učebnicové produkce bychom mohli považovat pražskou Tiskárnu klementinskou, která byla v roce 1776 přeformována právě na Tiskárnu normální školy. Původcem ale mohlo být i centrální nakladatelství normální školy ve Vídni. Pro pražskou normální školu měl údajně tisknout Jan Nepomuk Ferdinand Schönfeld. Knihopis však neeviduje žádný podobný Schönfeldův tisk. Stejně tak JUNGMANN, Josef, pozn. 7, oddíl VI., s. 367–368, záznamy č. 9–33 či DOUCHA, František. Knihopisný slovník česko-slovenský, 1865, s. 1, 231–232. Jediný slabikář, ve kterém je Schönfeld uveden přímo jako tiskař, pochází až z roku 1781 (K15483) a je určen pro evangelickou komunitu a nikoli pro tehdejší elementární školy. Jedině, že by Schönfeld plnil objednávky normální školy, aniž by v impresech příslušných tisků uváděl své jméno. Po založení Tiskárny normální školy a poté, co normální škola obdržela vlastní privilegium impressorium privatum, tj. právo pro samostatný tisk a prodej učebnic pro elementární školy, už spolupráce se soukromými typografy nebyla potřeba. Aktivity spojené s vydáváním, výrobou a distribucí učebnic se v rámci pražské normální školy soustředily do více oddělení. Kromě samotné tiskárny zde bylo ještě vydavatelství a nakladatelství, sklad a prodej knih. Pro zjednodušení budeme v následujícím textu hovořit pouze o Tiskárně normální školy, která bude zastupovat všechny výše uvedené jednotky. Více o jejich historii a provozu viz Denkschrift zur hundertjährigen Gründungs-Feier, 1875, s. 3–43; Prvých padesát roků trvání knihtiskárny Státního nakladatelství, 1926, 204 s.; WALTER, Vojtěch. Státní nakladatelství v Praze, 1947, s. 9–17; POLÁK, Karel. Třemi stoletími, 1968, s. 8–72.

²⁵ V textu výše byl záměrně zdůrazněn jazyk slabikářů, protože stejnou aktualizací prošly i jednojazyčné německé slabikáře, které byly v Tiskárně normální školy také tištěny. Jedná se buď o zkrácené verze, nebo o paralelní německé mutace českých slabikářů. Každopádně i zde je německojazyčný text netradičně reprodukován antikvou či tištěným rukopisným kurentem, většinou i ve stejných textových pasážích. Kompromis mezi oběma jazykovými póly představovaly dvojjazyčné česko-německé slabikáře. Jejich celkový počet je však nižší než jednojazyčných. Tiskárna normální školy navíc nikdy nevytiskla dvojjazyčný slabikář, který by kombinoval češtinu a latinu. Souviselo to s tím, že na elementárních školách se latinsky neučilo. Podobnou formální i obsahovou úpravu měly slabikáře i v jiných zemích habsburské monarchie (např. v Rakousku, Rumunsku či Itálii). Slabikářová produkce Tiskárny normální školy byla tedy součástí nadnárodních unifikačních procesů.

²⁶ Tato teoretická předmluva se objevuje pouze v jednojazyčných slabikářích. Do dvojjazyčných nebyla, asi z důvodu úspory místa, zahrnuta. Poprvé byla otištěna ve slabikáři z roku 1775 (K15466). A opakuje se i v edicích z let 1778 (K15467), 1781 (K15469). Poté, konkrétně od roku 1786 (K15462), byla odstraněna. V dané předmluvě se kromě jiného také krátce mluví o textových pasážích tištěných dobově netradičními druhy písem (a tedy i antikvou), čímž dostávají slabikáře zcela nový a nezvyklý vzhled. Cílem tohoto kroku byla prý snaha naučit žáky rozeznávat a číst všechna tehdy užívaná písma. Žádné další záměry prý nebyly sledovány.

²⁷ Z těchto třinácti edic bylo fyzicky prohlédnuto deset vydání, konkrétně z let 1774 (K18005), 1775 (K15466), 1777 (K00036), 1778 (K15467), 1781 (K15469), 1786 (K15462), 1791 (K15463), 1793 (K15459), 1798 (K15460), 1800 (K15461). Dvě edice z let 1780 (K15468) a 1782 (K15470) nemohly být studovány z důvodu jejich fyzického zániku. Jedno vydání z roku 1781 (K18006) nebylo institucionálně dostupné. Většina slabikářů se dochovala v unikátních nebo v několika málo výtiscích uložených ve státních či církevních knihovnách a ve sbírkách regionálních muzeí. Všem pracovníkům těchto institucí bychom chtěli poděkovat za ochotné zpřístupnění příslušných tisků. Jmenovitě pak Ing. Erice Tučkové (Knihovna Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla v Praze), Gabriele Dušánkové (Vlastivědné muzeum v Dobrušce), Mgr. Jiřímu Dufkovi (Moravská zemská knihovna v Brně), Mgr. Vladimíru Kropáčkovi (Klášter cisterciáků ve Vyšším Brodě), Bc. Vojtěchu Šíchovi (Knihovna Akademie věd ČR v Praze), Romanu Kašťákovi (Vlastivědné muzeum ve Vysokém nad Jizerou), Václavu Kříčkovi (Krajská vědecká knihovna v Liberci). V následujícím textu již nebudou uváděny kulaté závorky s čísly knihopisných záznamů. K případné přesnější identifikaci jednotlivých slabikářových tisků je nutné použít tuto výchozí poznámku nebo poznámky 28, 29, 30.

²⁸ Z údajných pěti Strassmannových slabikářů jsme prohlédli dvě vydání z let 1786 (K18004) a 1788 (K18007). Zbývající tři edice jsou evidovány jako nedochované (K18874, K18009, Knihopis–Dodatky, část VIII. a IX., s. 91, 1782). Jejich samotná existence je nejistá a zakládá se na stručných zmínkách v sekundárních zdrojích, viz DOKOUPIL, Vladislav. Soupis brněnských tisků, 1978, s. 472, záznam č. 0/69; s. 476, záznam č. 0/99; s. 476, záznam č. 0/104. Oba Strassmannovy slabikáře se dochovaly pouze ve Vědecké knihovně v Olomouci. Za jejich zapůjčení děkujeme Mgr. Rostislavu Krušinskému.

²⁹ Ze slabikářů 19. století jsme měli k dispozici jednojazyčná vydání z let 1801 (Národní knihovna ČR v Praze, sign. 54 H 3321), 1802 (Strahovský klášter v Praze, sign. ET VII 34), 1805 (Strahovský klášter, sign. FK III 65/a), 1807 (Knihovna Národního muzea v Praze, sign. Obrození 7 B 58), 1810 (Knihovna Národního muzea, sign. 67 g 164), 1811 (Muzeum Českého ráje v Turnově, sign. SCH ST 1345), dvojjazyčnou edici z roku 1801 (Národní knihovna ČR, sign. 54 F 1182), a pak také slabikář speciálně určený pro evangelíky helvétské a augšpurské konfese z roku 1801 (Národní knihovna ČR, sign. 54 H 3361). Jejich přesnější bibliografické popisy lze nalézt v těchto elektronických zdrojích: Bibliografie 19. století [online], 2015/16– či Souborný katalog České republiky [online], 1995–. Starší bibliografie evidují ještě vydání slabikáře pro selské školy z roku 1813 (DOUCHA, František, pozn. 24, s. 231) a slabikáře pro augšpurskou a helvétskou konfesi z roku 1808 (DOUCHA, František, pozn. 24, s. 232). Od těchto dvou slabikářů se nám však nepodařilo dohledat žádný výtisk. Za zpřístupnění některých z výše zmíněných slabikářů děkujeme Mgr. Alžbětě Kulíškové (Muzeum Českého ráje), Michalu Klackovi (Knihovna Národního muzea) a Jaroslavu Šulcovi (Národní knihovna ČR).

³⁰ Hrdličkův slabikář (K00910) se dochoval v unikátním exempláři v Lyceálnej knižnici v Bratislavě. Za jeho zpřístupnění děkujeme doc. Ivoně Kollárové. Slabikář je tiskařsky a vlastně i autorsky anonymní, protože jeho vydání mohlo být ve své době ilegální. Hrdlička totiž kopíroval slabikáře Tiskárny normální školy, aniž by k tomu asi měl příslušná povolení. Veden byl spíše úmyslem zavádět nové školní trendy i do odlehlých tuzemských regionů, než snahou získat tímto pokoutním způsobem finanční zisk.

³¹ Poslední takto upravený slabikář pochází z roku 1811. V jeho případě však můžeme původní celkovou podobu jen odhadovat, protože jeho unikátní exemplář z turnovského Muzea Českého ráje je defektní. Chybí mu hlavně konec s antikvovými textovými pasážemi. Dochované části ale naznačují, že zde nebyly větší rozdíly oproti předchozím edicím. První větší změny lze sledovat ve dvou slabikářích vydaných Tiskárnou normální školy v roce 1815 (Národní knihovna ČR, sign. 65 E 2065; Památník národního písemnictví v Praze, sign. Kubálek 1131, oba eviduje Souborný katalog České republiky [online], pozn. 29). Ve slabikáři pro městské školy byla antikva přesunuta z mravoučných textových pasáží do oddílu popisujícího česká ortografická pravidla. Ve slabikáři pro selské školy naopak zůstala v mravně výchovné sekci, ale oproti starším vydáním došlo ke změně textu. V obou slabikářích byla navíc odstraněna úvodní antikvová majuskulní a minuskulní abeceda. Spolu s ní zmizelo i slabikovací schéma a pravopis se vzdal některých progresivních jevů (např. se vrátily litery „g“, „j“, „v“ nahrazující dnešní „j“, „í“, „u“).

³² K těmto závěrům došli František Tenčík a Kamil Činátl. Tenčík srovnával český překlad jedné ze slabikářových básní s překladem stejné skladby z pera Václava Tháma. Pracoval přitom s německo-českým slabikářem Jakuba Strassmanna z roku 1788. Všechny antikvové básně vyskytující se ve Strassmannově slabikáři označil za typický produkt mravně výchovných zásad tereziánských školních reforem. V překladech básní jsou podle něj záměrně potlačeny umělecké prvky, tak, aby se jejich texty daly použít pro nábožensko-mravní výuku. Viz TENČÍK, František. Četba mládeže v počátcích obrození, 1962, s. 55–59. Tuto Tenčíkovu charakteristiku můžeme vztáhnout i na básně v dalších slabikářích, protože jsou víceméně stejné. Činátl na základě studia tereziánských školních slabikářů a čítanek navíc dodává, že jejich texty jsou záměrně koncipovány tak, aby byly objektivní, jednoznačné a vylučovaly jakýkoliv dvojznačný, subjektivní či emocionální výklad. Strohá racionalita slabikářů a čítanek měla v dětských čtenářích vyvolávat úctu k autoritám či podporovat jejich pracovitost a pasivní přijímání závazných pravd. Rozvíjet fantazii dětí či je dokonce bavit zde nebylo žádoucí. Viz ČINÁTL, Kamil. Čtenář – produkt osvícenské reformy školství. Kuděj, 2005, s. 61, 65–72. Nově přidaných antikvových textových oddílů si jako jeden z prvních badatelů všiml KÁDNER, Otakar, pozn. 17, s. 719–722, 817–818. Podává jejich celkové hodnocení a stručnou obsahovou charakteristiku s textovými ukázkami. Na antikvu ve slabikářích z konce 18. století upozornil později také Jaroslav Kašpar. Spíše než obsahu si ale všímal celospolečenského dopadu a významu pro zavádění humanistického písma do písemností a učebnic první poloviny 19. století, viz KAŠPAR, Jaroslav. Uvedení humanistického písma do češtiny. Archivní časopis, 1974, s. 28–29.

³³ K autorství překladu slabikářů, ale i dalších učebnic, hlavně všech dílů Knihy ke čtení, které také obsahují antikvové textové pasáže (více viz v textu), se Tomsa přiznává ve svých dvou rukopisných autobiobibliografiích: českojazyčné Krátký život Františka Tomsy (Strahovský klášter, sign. DC IV 11, viz zde hlavně položky číslo 1, 5 a 6 v oddíle I.) a německojazyčné Kurze Lebensbeschreibung des Franz Tomsa (Památník národního písemnictví, fond Dobrovský, Josef, korespondence přijatá, příloha k Tomsa, František Jan – Dobrovský Josef, dva dopisy z let 1793–1801, viz zde také položky číslo 1, 5 a 6 v oddíle I.). O překladu slabikáře sám Tomsa říká, že autorem jeho starší podoby je někdo jiný, on však připravil novou verzi. Kromě opakovaně prováděných jazykových aktualizací a stylistických revizí jednotlivých slabikářových textů do tohoto stručného výroku nejspíš shrnul i své aktivity týkající se provedení pravopisných úprav a obstarání nového diakritizovaného antikvového tiskového písma. Transkribovaný přepis části Tomsova životopisu podává KABÁT, Karel. Významná účast knihtiskárny Státního nakladatelství na vytvoření knihy české. In: Knižní kultura doby staré i nové, 1926, s. 224.

³⁴ Problémy, s nimiž se Tomsa při objednávce diakritizovaných antikvových písmových sad dlouhodobě potýkal, byly už opakovaně popsány. Podle odborné literatury měl v roce 1794 obdržet od nadřízených orgánů povolení k nákupu nového antikvového písma pro výrobu slabikářů. Tomsa chtěl, aby toto nově pořízené písmo plně odpovídalo specifikům české řeči, z čehož usuzujeme, že s antikvovou sazbou českojazyčných textů ve starších slabikářích z let 1774–1793 nebyl spokojen. Oslovil nejprve pražského písmolijce Václava Jana Krabata, který pro Tiskárnu normální školy dodával písmo. Výsledkem jejich spolupráce trvající do roku 1797 byla antikva nesplňující Tomsovy požadavky a následný soudní spor. Tomsa poté začal komunikovat s vídeňským písmařem a písmolijcem Johannem Georgem Mansfeldem. Ten byl úspěšnější a pro Tomsu v letech 1799–1800 zhotovil vertikální a polokurzívní antikvu. I zde se však objevily problémy a původní objednávka nebyla kompletně vyřízena. V případě dalších objednaných antikvových písmových sad zůstal Mansfeld jen u slibů a nikdy je nedodal. Podrobněji k tomu Prvých …, pozn. 24, s. 21–30, 32, 34; KABÁT, Karel, pozn. 33, s. 220–221; KABÁT, Karel. Sazba a tisk češtiny písmem latinkovým. Typografia, 1926, s. 103–104 (zde i obrazové ukázky korespondence mezi Tomsou a Mansfeldem); KABÁT, Karel. František Jan Tomsa upravil latinkové písmo pro češtinu. Ročenka československých knihtiskařů, 1935, s. 41–44; KABÁT, Karel. Ku vzniku písma. Ročenka českých knihtiskařů, 1941, s. 164–166; NEŠVERA, Rudolf K. Zásluha Františka Jana Tomsy o český knihtisk. Sborník Národního technického muzea v Praze, 1954, s. 75–79; MUZIKA, František, pozn. 2, s. 286–289; VOIT, Petr, pozn. 2, s. 494–495, 556, 938.

³⁵ Tomsa se jako jazykovědec zabýval reformami a zkoumáním spisovné češtiny. Řešil také lexikografické a gramatické otázky. Mimo jiné sestavil slovník, gramatiku, antologii starších i soudobých českých literárních textů a sepsal monografie o českém slovese, výslovnosti a historickém vývoji českého jazyka či problematice českého pravopisu. Ve svých jazykovědných dílech čerpal z dobrých znalostí starších literárních památek nebo soudobé mluvy lidových vrstev a zároveň propagoval vymýcení spřežek, dodržování jednotné diakritiky a zavádění liter „í“, „j“, „u“, tak, jak je užíváme dnes. Tomsa by činný i jako autor, překladatel a editor osvětových publikací a časopisů. Více viz např. PRŮCHA, Jan. K hodnocení Tomsovy kodifikace spisovné češtiny. Slovo a slovesnost, 1963, s. 57–61; KUSÁKOVÁ, Lenka. 170 let od úmrtí F. J. Tomsy. Naše řeč, 1985, s. 108–110; Lexikon české literatury, 2008, s. 971–973; ANDRLOVÁ FIDLEROVÁ, Alena. Jak mluvil (a psal) český venkovan na přelomu 18. a 19. století? HOP, 2017, s. 48–65.

³⁶ Tyto informace zprostředkovává na základě archivních pramenů publikace Prvých …, pozn. 24, s. 32–33, 37–38, 41–42, 48, 56–57, 61.

³⁷ Např. VOLF, Josef. Dějiny českého knihtisku do roku 1848, 1926, s. 160 a VOLF, Josef. Geschichte des Buchdrucks in Böhmen und Mähren bis 1848, 1928, s. 213 tvrdí, že Matthes a Novelliové převzali skoro veškeré objednávky Tiskárny normální školy. VOIT, Petr, pozn. 2, s. 633 podobné kontakty pouze hypoteticky předpokládá a o Matthesovi se vůbec nezmiňuje.

³⁸ Dopis Františka Jana Tomsy adresovaný Josefu Dobrovskému z 2. ledna 1801 [rukopis]. (Památník národního písemnictví, fond Dobrovský, Josef, korespondence přijatá, Tomsa, František Jan – Dobrovský Josef, dva dopisy z let 1793–1801).

³⁹ Konkrétně se jedná o tisky evidované v rámci knihopisných záznamů K04012–K04017. Na antikvu v těchto edicích upozorňuje jako jeden z prvních KAŠPAR, Jaroslav, pozn. 32, s. 28–29. K těmto vydáním je ale nutné připojit ještě tři další popsaná v dosud nepublikovaných částech Knihopisu, viz Knihopis–Dodatky, část IV., s. 153. Druhý díl Knihy ke čtení tedy celkově vyšel v následujících letech: 1780 (K04013), 1782 (K04014), 1790 (Knihopis–Dodatky, část IV., s. 153, 1790), 1793 (K04015), 1795 (Knihopis–Dodatky, část IV., s. 153, 1795), 1797 (K04016), 1799 (K04017) a 1800 (Knihopis–Dodatky, část IV., s. 153, 1800). Z této skupiny už dnes nejsou badatelsky dostupné tisky z let 1790 a 1800. Knihopisný záznam K04012 původně evidoval neúplnou edici Druhého dílu Knihy ke čtení z konce 18. století. Tyto údaje je potřeba výrazně korigovat. Naším průzkumem a porovnáním dvou dochovaných exemplářů jsme zjistili, že se ve skutečnosti jedná až o vydání z roku 1824 (Regionální muzeum v Kolíně, sign. 12/A–1, Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského v Praze, sign. I 14 819 V3 U). Z 19. století jsme prohlédli ještě edice z let 1805 (Strahovský klášter, sign. FK III 65 přív. 4), 1808 (Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové, sign. 401 010/2), 1819 (Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského, sign. I 18 819 V2 U) a 1825 (Národní knihovna ČR, sign. 54 J 12276). Přístupné nám bohužel nebylo exemplářem doložené vydání z roku 1811. Na začátku 19. věku začal distribuovat Druhý díl Knihy ke čtení i brněnský typograf a nakladatel Jan Jiří Gastl. Jeho nejstarší tisky pocházejí z let 1805 a 1819. V následujícím textu se jim nebudeme podrobněji věnovat. Gastlův Druhý díl Knihy ke čtení z roku 1805 stejně žádný českojazyčný antikvový text neobsahuje. Vydání z roku 1819 však možná ano, jak naznačuje typografický popis v rámci bibliografického záznamu v Bibliografie 19. století [online], pozn. 29. V tomto zdroji a pak také v Souborný katalog České republiky [online], pozn. 29, jsou podrobněji popsány všechny výše zmíněné edice Druhého dílu knihy ke čtení vytištěné po roce 1800. Za zpřístupnění některých exemplářů tohoto titulu děkujeme Mgr. Ireně Krejčí (Muzeum a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou), Mgr. Lence Mazačové (Regionální muzeum v Kolíně), Mgr. Andree Pokorné (Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové), Ivaně Nývltové (Muzeum východních Čech v Hradci Králové), Jaroslavu Šulcovi (Národní knihovna ČR) a kolektivu knihovnic Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského. Stejně jako u slabikářů nebudeme ani u čítanek uvádět v hlavním textu čísla Knihopisu v kulatých závorkách. K přesné bibliografické identifikaci slouží tato poznámka a stejně koncipovaná poznámka 42.

⁴⁰ K humanistické tiskové kurzívě v Jeřábkových modlitebních knihách viz více MACH, David, pozn. 3, s. 62, 71.

⁴¹ Na Rochowu německou předlohu upozorňuje TENČÍK, František, pozn. 32, s. 37, 49, 73–74, 80, 82, 105.

⁴² Většina vydání Dílu druhého o šlechetnosti evidovaných v Knihopisu antikvový text tedy neobsahuje. Jedná se o záznamy K04025–K04033. Z antikvových edic popisuje Knihopis pouze dvě, a to z roku 1799 (K04034) a 1800 (K04035). Ostatní vydání Dílu druhého o šlechetnosti s antikvovou sazbou podchycuje Bibliografie 19. století [online], pozn. 29 nebo Souborný katalog České republiky [online], pozn. 29. Konkrétně to jsou vydání z let 1802 (Východočeské muzeum v Pardubicích, sign. KPed 589), 1805 (Strahovský klášter, sign. FK III 65 přív. 3), 1807 (Národní knihovna ČR, sign. 54 J 10815), 1816 (Knihovna Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, sign. Ar114/2), 1820 (Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského, sign. I 14 818/2 U), 1821 (Národní knihovna ČR, sign. 54 K 12284), 1823 (Národní knihovna ČR, sign. 54 K 5660), 1826 (Moravská zemská knihovna, sign. PK–A–6.209/2 c) a 1827 (Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského, sign. I 14818/2V3). Za pomoc s jejich zpřístupněním děkujeme Mgr. Martině Halířové, Ph.D. (Východočeské muzeum v Pardubicích), Mgr. Jiřímu Dufkovi (Moravská zemská knihovna), Janu Samohejlovi, DiS (Knihovna Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy), Jaroslavu Šulcovi (Národní knihovna ČR) a kolektivu knihovnic Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského. Další, exemplářem doložené edice Dílu druhého o šlechetnosti z let 1813 a 1822 jsme neměli k dispozici.

⁴³ Podobné pokusy byly uskutečněny především při tisku modlitebních knih (viz začátek studie). Jejich následující stručné srovnání se slabikáři a čítankami čerpá částečně ze závěrů publikovaných v příspěvku MACH, David, pozn. 3, s. 67–72. Zde je možné zjistit i přesnější bibliografické údaje.

Obr. 1 Ukázka českojazyčného antikvového textu v nejstarším tereziánském slabikáři, který vyšel pravděpodobně v roce 1774 (Cisterciácké opatství Vyšší Brod, signatura 3 VB b 38 přívazek 3)

Obr. 2 První užití diakritizované antikvy ve slabikáři z roku 1800 (Moravská zemská knihovna v Brně, signatura STPK A–4437)

Obr. 3 Skromně akcentovaná antikva v nejstarší edici Druhého dílu Knihy ke čtení z roku 1780 (Národní knihovna České republiky, signatura 54 K 5661)

Obr. 4 První aplikace diakritizované antikvy do Druhého dílu Knihy ke čtení z roku 1799 (Národní knihovna České republiky, signatura 54 K 11787)

MACH, David. Českojazyčné slabikáře a čítanky z přelomu 18. a 19. století tištěné antikvou. Knihovna: knihovnická revue. 2019, 30(2), 61–84. ISSN 1801-3252.

Summary: This article summarises the first results of musicological research in relation to the music collection from the Most Holy Trinity Church in the village of Koleč in Central Bohemia, northwest of Prague. The text discusses the history and character of the collection and attends to the people who had a part in its development. Special attention is paid to members of the cantor family Manšinger, who gathered the major part of the music collection during the 18th and 19th centuries. The article also looks into the musical life not only in Koleč, but also in surrounding parts of central Bohemian and north Bohemian region.

Keywords: Koleč, Most Holy Trinity Church, cantors, family Manšinger, National Library of the Czech Republic, music collection, music sources, manuscripts, music history, Bohemia, composers, copyists, 18th century, 19th century

Mgr. Karel Veverka, Ph.D. / Národní knihovna České republiky (National Library of the Czech Republic), Klementinum 190, 110 00 Praha 1, Česká republika

Úvodem

Předkládaná studie si klade za cíl seznámit čtenáře s dosavadními výsledky výzkumu hudební sbírky z kostela Nejsvětější Trojice v Kolči. Prezentovaný text tvoří základ pro předmluvu plánovaného katalogu sbírky, který vzniká v rámci podpory Ministerstva kultury ČR pro institucionální výzkum Národní knihovny České republiky, oblast 2, hudební věda.¹

Výzkum hudebního provozu v tuzemském chrámovém prostředí patří mezi jeden z nejvýznamnějších úkolů muzikologů, a to nejen kvůli množství doposud nezpracovaných pramenů, ale i klíčové roli, kterou u nás hrála chrámový hudba až do počátku 20. století. Základní přehled o uložení a charakteru pramenů podává jednak Průvodce po pramenech k dějinám hudby ², jednak Souborný hudební katalog [SHK]³. Doposud se muzikologický výzkum orientoval převážně na významné tuzemské kostely, kláštery a církevní řády, které ve své době představovaly klíčové hudební instituce.⁴ Co se týče malých venkovských kostelů, které jinak hrály důležitou roli jako duchovní, správní i kulturní střediska v rámci dané lokality, čeká většina z nich teprve na podrobnější odborné zpracování, a to především na území Čech.⁵ Oblast Moravy je v tomto ohledu zmapovaná o poznání lépe, a to především díky celoživotní systematické práci Jiřího Sehnala.

Výzkum hudebního života v méně významných lokalitách má bezesporu stejný význam a důležitost, jako výzkum hudby ve velkých střediscích. Kromě nových pramenů, které jsou tímto způsobem zprostředkovány, pomáhá odhalovat všeobecně platné dobové tendence týkající se provozovací praxe, šíření nového repertoáru a v neposlední řadě může i významným způsobem přispět k doplnění doposud neznámých životopisných údajů o hudebnících a skladatelích. Dále pomáhá lépe pochopit, jakou roli a význam hrála hudba v životech obyčejných lidí.

1.1 Koleč – základní informace o obci a její stručná historie

Necelých dvacet kilometrů severozápadně od Prahy se nad levým břehem Třebusického potoka nachází na první pohled nenápadná obec Koleč s přilehlými osadami Mozolín a Týnec. V současné době zde žije 588 obyvatel.⁶

Historie Kolče, alespoň tak, jak je popsaná, je poměrně dlouhá a sahá údajně až do 10. století, kdy byla majetkem Přemyslovců. Od poloviny 12. století přešla do vlastnictví Vyšehradské kapituly, ve kterém zůstala až do roku 1421, kdy byla zkonfiskovaná husity. V průběhu a 15. až do konce 17. století se ve vlastnictví Kolče vystřídala celá řada šlechtických rodů i měšťanů. V roce 1594 zde nechal tehdejší majitel Jan Pětipeský z Chýš postavit tvrz.⁷

Na počátku 18. století, konkrétně v roce 1702, získal Koleč rod Ubelliů ze Siegburgu, čímž nastává pravděpodobně nejvýznamnější období v historii obce. Namísto tvrze nechali noví majitelé vybudovat barokní zámek s kostelem Nejsvětější Trojice. V roce 1750 založil Antonín Ubelli v Kolči školu, z popudu jeho bratra Thadeáše zde byla v roce 1777 zřízena fara a místní matrika. Dalším významným Thadeášovým počinem bylo založení fundace pro kolečské kantory, která jim zaručovala nejen pravidelný příjem, ale zejména zpřístupňovala vzdělání i dětem z nemajetných rodin.⁸

Na konci 18. století přešla Koleč díky sňatkové politice do vlastnictví rytířského rodu Bohušů z Otěšic, ve kterém zůstala až do roku 1864. Tehdy ji zakoupil bývalý rakouský císař Ferdinand I. „Dobrotivý“. V majetku Habsburků pak zůstala až do roku 1918.⁹

1.2 Hudební sbírka z kostela Nejsvětější Trojice v Kolči – základní informace o sbírce

Hudebniny z kostela Nejsvětější Trojice v Kolči představují značně specifickou kolekci s poměrně komplikovanou genezí. Na rozdíl od jiných kostelních sbírek, které i přes vnitřní rozvrstvení vznikaly zpravidla na jednom kůru postupným předáváním a „nabalováním“ nového repertoáru, se v tomto případě jedná o konglomerát složený ze čtyř základních částí, k jejichž propojení došlo až na počátku minulého století (viz tabulka 1).

Jako celek je sbírka tvořena přibližně ze dvou třetin rukopisnými notovými prameny přibližně z druhé poloviny 18. století až z počátku 20. století. Zbylou část představují tisky novodobých duchovních skladeb z počátku 20. století.

Tab. 1 Základní rozvrstvení hudební sbírky z kostela Nejsvětější Trojice v Kolči

1 Sign.: 59 R 4409
2 Sign.: 59 R 4384

První, nejmenší část, představuje torzo původní sbírky z kostela Nejsvětější Trojice v Kolči, o níž se v pramenech podařilo získat pouze nepřímé zmínky.¹⁰ Hudebniny z tohoto původního celku byly patrně rozprodány po smrti kolečského kantora Františka Pátka v roce 1871.¹¹

Druhou, podstatnou a nejobsáhlejší část tvoří hudebniny shromážděné příslušníky čtyř generací kantorské rodiny Manšingerů. Vzhledem ke skutečnosti, že se předávaly z generace na generaci, se zároveň stěhovaly společně s jejich majiteli. Do Kolče se tato část sbírky dostala až v roce 1872, kdy se Josef Manšinger stal tamním řídícím učitelem a varhaníkem.¹²

Třetí a čtvrtou část sbírky představují hudebniny, které pak po sobě následně zanechali kolečtí řídící učitelé a varhaníci Jan Melichar a František Pěknice. Jan Melichar nastoupil v roce 1899 po penzionování Josefa Manšingera do jeho úřadu, ve kterém zůstal až do roku 1917, kdy byl nahrazen Františkem Pěknicem. Stejně jako v případě druhé části sbírky si i Jan Melichar a František Pěknice vzali s sebou hudebniny ze svých předešlých působišť.

Celkovou představu o podobě hudební kolekce z kostela Nejsvětější Trojice v Kolči lze získat na základě soupisu, který přibližně v roce 1918 sestavil František Pěknice. Ten hudebniny rozdělil celkem do následujících kategorií podle žánrů (viz tabulka 2).

Tab. 2 Členění kolečské hudební sbírky v soupisu F. Pěkniceho

Osudy kolečské sbírky po odchodu Františka Pěkniceho jsou značně nejasné. Ještě před jejím „znovuobjevením“ na počátku 80. let minulého století došlo za dosud nejasných okolností k jejímu rozdělení do dvou obsáhlejších oddílů. První, celkem 177 jednotek, byl v roce 1984 prostřednictvím varhaníka Radka Rejška nabídnut k odkoupení někdejší Státní knihovně ČSR, dnešní Národní knihovně ČR. Hudebniny zde byly odborně zpracovány a získané informace následně zařazeny do pramenných hudebních databází zdejšího Souborného hudebního katalogu¹³ a RISM A/II¹⁴. Z chronologického a obsahového hlediska se jedná o nejstarší a nejcennější rukopisné prameny, jejichž jádro tvoří hudebniny z pozůstalosti kantorského rodu Manšingerů.

Druhý oddíl kolekce, přibližně 100 jednotek, byl deponován v SOA Praha-SOkA Kladno. Sestává převážně z tisků duchovních skladeb z přelomu 19. a 20. století, které původně vlastnili Jan Melichar a František Pěknice. Bližší okolnosti předání pramenů do kladenského archivu nejsou bohužel známé. Evidentní však je, že k rozdělení sbírky došlo ještě před iniciativou Radka Rejška.

Současný fyzický stav sbírky, především oddílu uloženého v SOA Praha-SOkA Kladno, na přesné srovnání se seznamem Františka Pěkniceho teprve čeká. Již teď je patrné, že zdaleka ne všechny hudebniny se dochovaly. Jako konkrétní příklady lze uvést Te Deum (7/T) Jana Nepomuka [?] Škroupa či Graduale (9/G) Václava Emanuela Horáka. Obě skladby podlehly patrně zkáze, vyloučit nelze ani jejich zcizení.

2 Vlastníci a opisovači kolečské hudební sbírky

Celkově se na kolečských hudebninách objevuje 15 jmen vlastníků a opisovačů, z nichž se doposud podařilo identifikovat 12. Převážně se jednalo o všeobecně respektované kantory, z nichž se mnozí zasloužili o čilý hudební provoz ve svých působištích, jak alespoň dokládají dochované hudebniny. Mezi nejvýznamnější patří bezesporu karlštejnský kantor, varhaník a skladatel Vojtěch Manšinger, jehož dílo přesáhlo v druhé polovině 18. století hranice regionálního významu. Pozornost si zaslouží i Václav Brtník, který od 60. let 19. století až do počátku 20. století patřil mezi významné organizátory hudebního života v Kolči a okolí. Jména vlastníků také umožnila zmapovat linii tradování hudebnin v rámci tří generací kantorské rodiny Manšingerů.

2.1 Antonín Doucha, František Pátek

2.1.1 Antonín Doucha (1784–1858)

Antonín Doucha se narodil v roce 1784 v Otvovicích, nedalo Kolče, v rodině obuvníka a známého amatérského hudebníka. Od svých šestnácti let, tj. počínaje rokem 1800, působil jako podučitel v Mínici, následně od roku 1813 až do své smrti zastával kantorský úřad v Zeměchách. Za svého života byl proslulý nejenom jako vynikající hudebník, ale i jako znalec chrámové hudby.¹⁵ Antonín Doucha byl pravděpodobně známým kolečského rodáka a tamního dlouholetého kantora Václava Lůžka (1786–1869). Ten po Douchově smrti získal i některé jeho hudebniny, které následně přenechal svému zeťovi Františku Pátkovi.

2.1.2 František Pátek (1821–1871)

Rodák ze Zvoleněvsi (pokřtěn 21. 3. 1821)¹⁶, pocházel z rodiny tamního kantora. V roce 1848 přišel do Kolče jako pomocný učitel, o dva roky později se zde oženil s dcerou řídícího učitele Václava Lůžka Adolfinou.¹⁷ Po jeho smrti v roce 1869 se stal František Pátek kolečským řídícím učitelem a varhaníkem. Záhy ovšem umírá.¹⁸

2.2 Kantorský rod Manšingerů

Historie rodiny Manšingerů sahá přinejmenším do druhé poloviny 17. století, kdy jistý Mates „Malšinger“ působil jako kantor v Panenském Týnci.¹⁹ Průzkum matrik a dalších pramenů prokázal, že členové rodiny zastávali kantorská místa v různých lokalitách severozápadních a středních Čech přinejmenším do počátku 20. století. Ve svých působištích v mnoha případech byli čelnými osobnostmi hudebního a vůbec kulturního života. Někteří členové rodu se také věnovali komponování.

2.2.1 Vojtěch František Manšinger (1738–1786)

Vojtěch František Manšinger je prvním a zároveň i nejstarším členem rodiny, jehož jméno se objevuje na kolečských hudebninách. Podle nově objevených matričních záznamů se narodil 23. prosince 1738 v Hostomicích u Berouna.²⁰ O jeho mládí a životě nejsou žádné zprávy přibližně až do let 1768/1769. Tehdy nastoupil na post kantora a varhaníka v obci Karlštejn²¹, kde zůstal až do své smrti v roce 1786.²²

O rodině Vojtěcha Františka Manšingera vzhledem k dosud chybějícím životopisným údajům postrádáme přesné informace. Jisté je, že během jeho působení v Karlštejně se mu postupně narodily tři dcery, konkrétně Eleonora Františka Ludmila (1769), Tereza Ludmila (1773) a Rosalia Terezie Ludmila (1775).²³

Pravděpodobně ještě před příchodem do Karlštejna se Vojtěch František stal otcem Václava (17635–1795)²⁴, pozdějšího kantora v Tetíně u Berouna, a Františka Jana (1767–1824), budoucího kantora ve Smolnici. Příbuzenskému vztahu mezi Vojtěchem Františkem a oběma jmenovanými napovídá nejen příhodný věkový rozdíl, ale i jejich životní osudy a v neposlední řadě i povaha hudebnin v rodinné sbírce. Dostupné prameny bohužel neumožnují tuto hypotézu jednoznačně potvrdit.²⁵

2.2.2 František Jan Manšinger (1767–1824)

O Františku Janu Manšingerovi je k dispozici minimum informací. Jediné, co je o něm známé, je, že přibližně od roku 1806 až do své smrti 23. prosince 1824 působil jako kantor ve Smolnici.²⁶

2.2.3 Karel František Manšinger (1791–1870)

Karel František Manšinger²⁷ se narodil 6. srpna 1791 v Tetíně u Berouna Václavu Manšingerovi (srov. výše 2.2.1) a jeho manželce Kateřině, rozené Horákové (oddáni byli 6. července 1790).²⁸ Rodičům se o dva roky později (27. srpna 1793) narodil druhý syn Antonín Josef.²⁹ Zanedlouho po jeho narození postihla rodinu tragédie v podobě Václavova předčasného úmrtí.³⁰ Po této události se výchovy obou chlapců ujal smolnický kantor František Jan Manšinger (srov. výše 2.2.2). To vysvětluje, proč je v Pazdírkově hudebním slovníku mylně označován za otce Karla Františka.³¹

Po smrti Františka Jana v roce 1824 se stal Karel František jeho nástupcem na kantorském postu ve Smolnici.³² Před tím již působil v Beznu a pravděpodobně i v Toužetíně.³³ V roce 1816 se oženil se smolnickou rodačkou Annou Mazákovou,³⁴ s níž měl o několik let později syna Josefa, budoucího řídícího učitele v Kolči.

Karel František Manšinger zemřel přirozenou smrtí ve Smolnici 10. srpna 1870 ve věku 79 let.³⁵

2.2.4 Josef Manšinger (1827–1906)

Josef Manšinger se narodil ve Smolnici 19. března 1827 Karlu Františku Manšingerovi a jeho manželce Anně.³⁶ O jeho životě nemáme bližší informace až do 60. let 19. století. V té době působil jako kantor v Tuchlovicích u Nového Strašecí. Zde se mu 4. července 1864 narodil syn Karel, který se stal posléze uznávaným kantorem, sbormistrem a kulturním organizátorem ve Slaném a později i v Praze.³⁷ Přibližně od roku 1865, nejpozději však v roce 1866, vyučoval Josef Manšinger ve středočeských Olšanech, kde se mu podle matričních záznamů narodily v krátkém časovém rozmezí další tři děti – dcery Anna (1866), Josefa (1868) a syn Rudolf (1870).³⁸

Jakožto řídící učitel a varhaník strávil Josef Manšinger v Kolči celkově 26 let (1872 až 1898). Dne 24. září roku 1898 podal žádost o penzionování, a to po celkem 48 letech učitelské služby. Zemřel v Praze na Královských Vinohradech 19. ledna 1906 ve věku nedožitých 79 let.³⁹

2.3 Jan Melichar a František Pěknice

2.3.1 Jan Melichar (1852–?)

Po penzionování Josefa Manšingera v roce 1898 nastoupil 23. ledna 1899 na místo kolečského řídícího učitele Jan Melichar. Zároveň se ujal povinností varhaníka a ředitele kůru v tamním kostele.

Jan Melichar se narodil 24. listopadu 1852 ve vesnici Srbsko u Berouna. Po absolvování základního vzdělání vstoupil v roce 1865 na českou reálku v Panské ulici v Praze. Po úspěšném ukončení studia pokračoval ve studiu na pražské polytechnice, ovšem posléze se rozhodl pro kantorskou dráhu. V roce 1875 byl jmenován prozatímním pomocným učitelem školy v Olšanech, po dvou letech složil učitelské zkoušky a od září téhož roku zastával učitelský post ve Smečně. Od roku 1882 byl jmenován nejprve prozatímním a posléze i definitivním řídícím učitelem v Hobšovicích. Tuto funkci zastával až do svého jmenování řídicím učitelem v Kolči.⁴⁰

Jakožto řídící učitel a varhaník strávil Jan Melichar v Kolči 18 let, až do svého penzionování v roce 1917. Po svém odchodu byl jmenován prvním čestným občanem obce.⁴¹ Další jeho osudy nejsou známy.

2.3.2 František Pěknice (?)

O Františkovi Pěknicem se mimo jeho působení v Kolčí v rozmezí let 1917 až 1926 nepodařilo zjistit prakticky žádné informace.⁴² V době jeho pobytu v Kolči docházelo k postupnému útlumu hudebního provozu v tamním kostele, a to především kvůli slábnoucí zbožnosti místních obyvatel, způsobené zásadními společenskými a sociálními změnami v průběhu první světové války a v následujících letech.⁴³

2.4 Opisovači

Převážná část hudebnin kolečské sbírky jsou opisy pořízené jejich někdejšími vlastníky. Kromě nich se zde objevují i jména dalších opisovačů. Základní přehled, včetně nově zjištěných informací, shrnuje tabulka 3.

Tab. 3 Přehled jmen opisovačů na hudebninách z kostela Nejsvětější Trojice v Kolči

3 Zastoupení hudební skladatelé v návaznosti na jednotlivé pořadatele sbírky

3.1 Vojtěch František Manšinger

První, nejstarší vrstvu sbírky, představují hudebniny z majetku Vojtěcha Františka Manšingera. Celkově se zachovalo 15 převážně latinskojazyčných figurálních kompozic autorů vrcholného klasicismu. Konkrétně se jedná o Františka Xavera Brixiho, Josefa Myslivečka, Carla Ditterse von Dittersdorf a Karla Loose.

Pozornost si zaslouží vlastní tvorba Vojtěcha Františka Manšingera, která je v rámci sbírky reprezentovaná šesti skladbami, navíc se ve všech případech jedná o autografy (viz tabulka 4). Kompozice svojí kvalitou převyšovaly dobový kantorský standard. Dokladem toho je mimo jiné skutečnost, že přesáhly lokální výskyt a význam.⁴⁴ Objevit je lze v celé řadě dobových sbírek, a to nejen u nás, ale přinejmenším v jednom případě i v zahraničí.⁴⁵

Tab. 4 Kompozice Vojtěcha Františka Manšingera v hudební sbírce z kostela Nejsvětější Trojice v Kolči.

3.2 František Jan Manšinger

Hudebniny z majetku Františka Jana Manšingera představují poměrně velkou část sbírky, přibližně 90 jednotek. Podobně jako u Vojtěcha Františka Manšingera jsou i v tomto případě zastoupeni skladatelé vrcholného klasicismu, jako například Joseph Haydn (16), Kajetán Vogel (9), Michael Haydn (7) a Carl Ditters von Dittersdorf (6).

Poměrně velké množství hudebnin (16) představují doposud neidentifikované skladby anonymních autorů, což je převážně způsobeno ztrátou původních titulních listů. Z celkového počtu neznámých skladeb se s využitím incipitového katalogu v databázi RISM A/II podařilo prozatím identifkovat pouhá dvě díla. V prvním případě se jedná o Litanie (59 R 4465), jejichž autorem je s největší pravděpodobností český klasicistní skladatel František Xaver Pokorný.⁴⁶ V druhém případě se jedná o doposud neznámou úpravu vybraných sborů a árií z oratoria Stvoření od Josepha Haydna, kterou do podoby latinskojazyčné mešní kompozice (59 R 4493) převedl patrně sám František Jan Manšinger. Původní titulní list hudebniny, který by mohl tuto domněnku potvrdit, se bohužel nedochoval.

3.3 Karel František Manšinger

Karel František Manšinger obohatil rodinnou hudební sbírku přibližně o 40 nových hudebnin. Ze starších, které zdědil po svých předchůdcích, je patrné jejich časté využívání, což dokazují dodatečně pořízené opisy původních vokálních i instrumentálních partů.

Zcela nově se zde objevují díla mladších skladatelů, konkrétně Johanna Baptisty Schiedermayra (8), Franze Bühlera (7) a Antona Diabelliho (5), kteří se v průběhu 19. století těšili na domácích kůrech značné oblibě.⁴⁷

3.4 Josef Manšinger

Josef Manšinger byl posledním příslušníkem rodiny Manšingerů, jenž vlastnil rodinnou sbírku hudebnin, která se zároveň jeho prostřednictvím dostala do Kolče. Jeho zásluhou byla v mnoha případech zachována kompletnost skladeb, současně byl však nucen z praktických důvodů upravit původní podobu vokálních i instrumentálních partů, aby vyhovovaly možnostem amatérských hudebníků a zpěváků. V praxi to znamenalo transkripci původních c-klíčů u vokálních partů do novodobého zápisu a transpozici partů především dechových nástrojů do základního ladění. Tato skutečnost svědčí nejen o upadající schopnosti interpretů číst původní notový zápis, ale i o rostoucím nedostatku kvalifikovaných hudebníků, na domácích kůrech patrném již od druhé poloviny 19. století.⁴⁸

Rodinnou hudební sbírku Josef Manšinger obohatil přibližně o 20 nových jednotek. Autorsky jsou zde zastoupeni především skladatelé 19. století pocházející z Čech, jmenovitě Václav Emanuel Horák, Robert Führer či František Zdeněk Skuherský.

3.5 Jan Melichar a František Pěknice

Hudebniny z pozůstalosti Jana Melichara a Františka Pěkniceho představují nejmladší vrstvu zastoupenou tisky duchovních skladeb autorů přelomu 19. a 20. století, jako například Romana Nejedlého, Josefa Nešvery, Josefa Pfofa či Františka Picky.

V rámci hudebnin z Kolče, uložených v hudebním oddělení Národní knihovny ČR, se vyskytuje pět jednotek z této nejmladší vrstvy, u nichž lze spolehlivě identifikovat rukopis Jana Melichara, další jednotka Libera me K. F. Pitsche je rukopisem Františka Pěkniceho a v případě Regina coeli J. N. Škroupa není identifikace rukopisu Jana Melichara zcela jistá (viz tabulka 5).

Tab. 5 Hudebniny psané J. Melicharem a F. Pěknicem

4 Hudební provoz v kostele Nejsvětější Trojice v Kolči v druhé polovině 19. století

O hudebním provozu v kostele Nejsvětější Trojice v Kolči nemáme až do příchodu Josefa Manšingera v roce 1872 prakticky žádné konkrétní informace, zejména co se týče provozovaného repertoáru. Tato skutečnost je způsobena především absencí původních kostelních hudebnin i dalších pramenů, které by umožnily tyto otázky věcně zdokumentovat. Bohužel ani farní kronika z let 1836 až 1980, ani školní kronika z let 1886 až 1910 neposkytují v tomto ohledu kromě několika výjimek žádné bližší informace. Z převážné části jsme tak odkázáni na záznamy o provedení na některých kostelních hudebninách, které si tu poznamenali Josef Manšinger, Jan Melichar a František Pěknice.

Bez ohledu na tyto okolnosti je jisté, že v kolečském kostele byla hudba, stejně jako jinde, reprezentována dvěma důležitými oblastmi, konkrétně náročnější figurální hudbou a zpěvem duchovních písní s doprovodem varhan.

Duchovní písně jsou v rámci hudební sbírky reprezentovány jednak tištěnými českojazyčnými roráty, dále pak výňatky z kancionálu Slavíček rájský Jana Josefa Božana. Novější repertoár je zastoupen písněmi s vánoční tematikou, jako například písní K Betlému Josefa Pfofa provedenou v kolečském kostele o Vánocích 25. prosince v letech 1910 a 1911, nebo Vánočním zpěvem od Emila Štolce, na Nový rok 1918.

Ve dvacátých letech minulého století, kdy přestal figurální kůr v kolečském kostele prakticky existovat, se tamní hudební provoz omezil téměř výhradně na zpěv s varhanním doprovodem: „O svátcích vánočních [roku 1925] byly ve zdejším chrámu P. zpívány krásné dvouhlasé koledy (soprán a alt) jež se velice líbily. Zpívaly pí učitelová Laštovičková, sl. Růžena Krušberská [?], paní Růžena Kopecká, gymnazialka Marie Laštovičková a Marie Tymsová [?], žákyně zdejší 6. třídy.“⁴⁹

Mimo kostel zněly duchovní písně při různých příležitostech, jako jsou například náboženská procesí či pohřby. V letech 1907 a 1908 obdržel Jan Melichar částky 8,- K a 20,- K za obstarání zpěvu při pohřbech horníků Františka Pytlíka z Blevic (1907) a Jana Rastla z Třebusic (1908).⁵⁰

Figurální hudba byla v kolečském kostele provozována zejména při významných církevních svátcích, jako jsou například Slavnost Nejsvětější Trojice, svátek Vzkříšení a Letnice. Na repertoáru se pravidelně objevovala díla v této době všeobecně populárních skladatelů Franze Bühlera, Antona Diabelliho a Johanna Baptisty Schiedermayra, z domácích autorů pak Jana Nepomuka Škroupa, Roberta Führera a Václava Emanuela Horáka.

Stejně jako jinde byla i zde skladba repertoáru poměrně ustálená. Například Mše a Offertorium in C Antona Diabelliho (CZ-Pu 59 R 4453) byla provedena v průběhu let 1872 až 1876 celkem čtyřikrát, stejně jako Mše in B Johanna Baptisty Schiedermayera (CZ-Pu 59 R 4455).

Jistě není bez významu, že v roce 1872 v kolečském kostele vystoupil v rámci oslav Velikonoc (31. března) tehdy mladý začínající houslový virtuóz Josef Weber (1854–1906), který se později proslavil v Německu.⁵¹

Vedle oslav svátků v rámci liturgického roku tu zněla slavnostní figurální hudba i při dalších významných příležitostech, jako například při oslavách jmenin panovnického páru Františka Josefa I. 4. října a císařovny Alžběty 19. listopadu. Po císařovnině násilné smrti v roce 1898 bylo napříště za ní každoročně slouženo slavnostní requiem.⁵²

Mimořádná důležitost byla přikládána i oslavám jubileí nástupu panujícího císaře. Pro Koleč měly tyto události o to větší význam, že od roku 1864 byla ves majetkem habsburského rodu (srov. výše). Především oslavy padesátiletého a šedesátiletého výročí byly pojaty na místní poměry skutečně honosně. Již předcházející den zvonily všechny kostelní zvony dvě hodiny, následující den se konala slavnostní velká mše v kostele a poté oslava v místní škole.⁵³

Závěrem

Hudební sbírka z kostela Nejsvětější Trojice v Kolči si, poněkud překvapivě, vyžádala rozsáhlý pramenný výzkum, a to především mimo tuto lokalitu. Skutečnost, že se kolekce skládá ze čtyř separátních celků, k jejichž spojení došlo až na počátku 20. století, celou situaci ještě více komplikuje. I přes veškeré úsilí se zdaleka ne vždy podařilo nalézt odpovídající prameny, a tak celá řada nabízejících se otázek zůstává doposud nezodpovězena.

Výzkum si vyžádal i hlubší vhled do genealogie kantorské rodiny Manšingerů, která se v mnoha ohledech projevila jako značně komplikovaná a rozhodně by si zasloužila další upřesnění a rozpracování. Členové rodiny, v čele s Vojtěchem Františkem Manšingerem, se po několik generací úspěšně věnovali hudbě a bezesporu se zasloužili i o rozvoj hudebního provozu a hudebnosti na českém venkově v širším měřítku. Výzkum genealogie rodiny Manšingerů otevřel i další otázky týkající se vazeb mezi jednotlivými kantory a kantorskými rody, které se stále nedaří odpovídajícím způsobem osvětlit.⁵⁴

Pokud jde o samotný kostel Nejsvětější Trojice v Kolči, optimálně je zmapován tamní hudební provoz až po roce 1872, kdy se sem prostřednictvím Josefa Manšingera dostala převážná část dochované sbírky. Otázky ovšem klade zejména situace před jeho příchodem, neboť z této doby se nedochovaly prakticky žádné hudebniny. Z fundace Thadeáše Ubelliho (srov. výše) je jasné, že hudba se zde provozovala přinejmenším již v poslední čtvrtině 18. století. Ze zmínek v časopisu Dalibor z počátku 60. let 19. století vyplývá, že Koleč patřila v této době mezi značně vyspělá lokální hudební střediska a že tamní amatérští hudebníci dosahovali pozoruhodných kvalit.

Ačkoli hudebniny z kostela Nejsvětější Trojice v Kolči nepatří mezi prameny prvořadého významu, mají nepopiratelnou informační hodnotu. Jednak přímo odrážejí vývoj hudebního vkusu v domácím venkovském prostředí v průběhu 19. a na počátku 20. století, jednak jsou i cennou dobovou reflexí provozovací praxe, mimo jiné i díky úpravám skladeb takto uzpůsobených konkrétním podmínkám kůrů, na kterých byly provozovány.

Hudební sbírka z kostela Nejsvětější Trojice v Kolči má svůj význam i na poli hudebně-historického regionálního výzkumu. O hudebním životě v menších městech a vesnicích, zejména kolem Prahy, postrádáme, až na malé výjimky, relevantní informace. Ovšem i takovým zdánlivě málo významným lokalitám, mezi něž patřila například Koleč, mohla příslušet důležitá úloha při formování hudebního života a hudebnosti v českých zemích. Tento proces se totiž zdaleka neodehrával jen v prostředí velkých měst.

¹ Mé upřímné poděkování patří všem, kteří mi byli v průběhu práce nápomocni jak cennými radami, tak i zpřístupněním pramenů a dalších zdrojů informací. Jmenovitě se jedná o vedoucí hudebního oddělení Národní knihovny ČR Zuzanu Petráškovou, dále o pracovníky téhož oddělení Lucii Havránkovou a Julia Hůlka. Dále bych rád poděkoval zaměstnancům SOA Praha – SOkA Kladno Robertu Radimu Novotnému, Veronice Kosové, Monice Novákové a také dnes již emeritní archivářce Ireně Veverkové. Pominout nemohu ani správce římskokatolické farnosti v Roztokách u Prahy pana Prokopa Šatavu, bratry Miloše a Vladimíra Černých ze Zákolan a v neposlední řadě i varhaníka Radka Rejška.

² BUŽGA, Jaroslav, Jan KOUBA, Eva MIKANOVÁ a Tomislav VOLEK. Průvodce po pramenech k dějinám hudby. Praha, 1969.

³ Souborný hudební katalog (SHK) shromažďuje od roku 1965 informace o historických hudebních pramenech v České republice.

⁴ Vzhledem k omezenému rozsahu studie zde není možné podat kompletní přehled o vydaných studiích, monografiích a katalozích jednotlivých chrámových sbírek. Čtenáře lze pouze obecně odkázat na výstupy celé rady českých historiků a muzikologů v čele s (řazeno abecedně): Vítem Aschenbrennerem, Michaelou Freemanovou, Martinem Horynou, Vladimírem Maňasem, Václavem Kapsou, Marcem Niubó, Jitřenkou Peškovou, Antonínem Podlahou, Oldřichem Pulkertem, Jiřím Sehnalem, Tomášem Slavickým, Tomislavem Volkem a mnoha dalšími.

⁵ Doposud se hudebním životem v jednotlivých lokalitách na území Čech systematicky zabýval muzikolog Jakub Michl.

⁶ Viz: http://www.kolec.cz [online]. [cit. 2019-03]

⁷ ŠVARC, Václav: Koleč. Vypravuje Václav Švarc, In: Budeč a okolí. Spis vydaný na oslavu tisícileté památky založení kostela sv. Petra a Pavla na Budči, Zákolany 1905, s. 231–247 (dále jen ŠVARC, 1905).

⁸ Tamtéž.

⁹ Tamtéž.

¹⁰ Ze soupisu majetku kolečské fary z roku 1806 se dozvídáme, že již v této době měli tamní kantoři za povinnost starat se o sbírku hudebnin a zároveň je i evidovat. „Uiber die Musicalien hat der Schullehrer das Inventarium […]. Viz: SOA Praha-SOkA Kladno, fond Koleč, karton č. 7.

¹¹ Pozn.: František Pátek po sobě zanechal početnou rodinu čítající již v roce 1860 šest dětí. Jako nejpravděpodobnější vysvětlení se proto nabízí, že prodejem hudebnin se jeho ovdovělá manželka snažila získat alespoň nějaké finanční prostředky pro uživení rodiny. Viz: SOA Praha-SOka Kladno, fond Koleč, karton č. 7. Soupis duší v obci Kolečské v roku 1860.

¹² ŠVARC, Václav: Kronika školy v Kolči, Slaný 1894, s. 8 (dále jen ŠVARC, 1894).

¹³ Pozn.: Souborný hudební katalog (SHK) shromažďuje od roku 1965 informace o historických hudebních pramenech v České republice.

¹⁴ Répertoire International des Sources Musicales (RISM) je celosvětová databáze hudebních pramenů založená v roce 1952 v Paříži. Série A/II shromažďuje hudební rukopisy vzniklé po roce 1600.

¹⁵ ŠPECINGER, Otakar: Tři Douchové, Praha 1994. [separát z blíže neznámého sborníku]. Získáno prostřednictvím bratří Miloše a Vladimíra Černých ze Zákolan.

¹⁶ SOA Praha, Zvoleněves 17, pag. 233.

¹⁷ Tamtéž, Koleč 05, pag. 49.

¹⁸ František Pátek umírá v Kolči 4. června roku 1871 ve věku padesáti let. Viz: ŠVARC, 1894, s. 7.

¹⁹ TROLDA, Emilián. Manschinger. In: Pazdírkův hudební slovník naučný, sv. II, část osobní, Brno: Ol. Pazdírek , 1938, s. 95 (dále jen TROLDA).

²⁰ SOA Praha, Bezdědice-BE 03, pag. 87.

²¹ Ještě v roce 1767 se v karlštejnských matrikách objevuje jakožto tamní kantor jistý Josef Michalač [Michalacz]. Viz: Tamtéž, Budňany-Karlštejn 06, pag. 102.

²² Tamtéž, pag. 2.

²³ Tamtéž, Budňany-Karlštejn 04, pag. 121, 148, 158.

²⁴ „Waclaw Manschinger Cantor Tettiensky. Patczyczy [patřící] Karlstejnu“. Viz: Tamtéž, Tetín 02, pag. 5. [Pozn.: kniha oddaných]

²⁵ Autor studie si je plně vědom skutečnosti, že informace týkající se příbuzenského vztahu Vojtěcha, Václava a Františka Manšingera nejsou úplné a zcela průkazné. Je proto nutné je chápat výhradně v kontextu současného stavu poznání.

²⁶ SOA Litoměřice, matrika Smolnice, sig. L 145/16, pag. 73.

²⁷ „Karl Mansching[e]r, učitel ze Smolnice, syn Waclawa učitele a matky Kateřiny, rozené Horá kow[e] z Tatjna [Tetína]“. Tamtéž, sig. L 145/7, pag. 130.

²⁸ SOA Praha, matrika Tetín 02, pag. 5.

²⁹ Tamtéž, pag. 22.

³⁰ Pozn.: Václav Manšinger zemřel 20. března 1795 ve věku pouhých 32 let na souchotě. Viz: Tamtéž, pag. 22.

³¹ TROLDA, s. 95.

Pozn.: Na základě matričních záznamů se lze domnívat, že se František Jan Manšinger nejen ujal výchovy Václavových dětí, ale posléze se i oženil s ovdovělou Kateřinou. (Tato skutečnost také dokazuje blízký vztah mezi Václavem a Františkem Janem.) Důkaz o sňatku Františka Jana a Kateřiny podává skutečnost, že společně žili ve stejném domě (č. p. 51), a dále smuteční zápis o úmrtí Kateřiny ve smolnické matrice, kde je označena přímo jako vdova po učiteli: „Katherina Manschinger, Schullehrerwithve“. Viz: SOA Litoměřice, matrika Smolnice, sig. L 145/16, pag. 73, 115.

³² TROLDA, s. 95.

³³ SOA Litoměřice, sig. L 145/15, pag. 22.

³⁴ Tamtéž.

³⁵ Tamtéž, sig. L 145/16, pag. 152.

³⁶ Tamtéž, sig. L 145/7, pag. 130.

³⁷ Viz: VČELÁK, Jiří (red.): Karel Manšinger, učitel a vynikající kulturní pracovník, Slánský obzor XLII (1934), s. 83–84 (dále jen VČELÁK).

³⁸ SOA Praha, Pchery 27, nepag. (náhled č. 83).

³⁹ SOA Praha-SOkA Kladno, fond Koleč, Školní matrika z let 1886–1910, školní rok 1898–1899 (dále jen ŠKOLNÍ MATRIKA).

⁴⁰ ŠKOLNÍ MATRIKA, školní rok 1899/1900.

⁴¹ Kronika obce Koleč s osadami Týnice a Mozolín. [online]. [cit. 2019-01-02]. Dostupné z: http://www.kolec.cz/elektronicka-kronika-obce/d-1883.

⁴² Školní matrika kolečské školy končí bohužel rokem 1910, tedy sedm let před nástupem Františka Pěkniceho do funkce tamního řídícího učitele.

⁴³ Římskokatolická farnost Roztoky. Liber Memorabilium Parochiae Kollecensis A. D. 1836, s. 260–261 (dále jen FARNÍ KRONIKA).

⁴⁴ Srov.: TROJAN Jan: Kantoři na Moravě a ve Slezsku v 17.–19. století, Brno 2000, s. 161.

⁴⁵ Viz RISM A/II.

⁴⁶ Dílo bylo ve své době značně populární, a to nejen u nás, ale i v zahraničí. Opisy nalezneme ve sbírkách po celé střední Evropě. Pokorného jméno se objevuje na většině hudebnin evidovaných v RISM. Ve dvou případech je ovšem připisováno Františku Xaveru Briximu (CZ-Pelmv 125466; D-NATk NA/SP B-10) a Gotthardu Pokornému (CZ-Pnm XXXVIII B 63; SK-BRnm MUS VII 106). V jednom případě je jako autor označen Amandus Ivanschiz (SK-BRnm MUS XII 118).

⁴⁷ Srov.: SILNÁ, Ingrid: Chrámová hudba v Tovačově v 19. století, in: Hudba v Olomouci a na střední Moravě, Olomouc 2008, s. 86.

⁴⁸ Srov.: SEHNAL, Jiří: Mše Josepha Haydna na Moravě v 18. a 19. století, in: Joseph Haydn a hudba jeho doby, Bratislava 1982, s. 117.

⁴⁹ FARNÍ KRONIKA s. 262.

⁵⁰ V rozsypové části Kolečské sbírky v Národní knihovně ČR se pravděpodobně zachoval i vlastní provozovací materiál. Jedná se o sbírku osmi zádušních zpěvů od různých autorů pro čtyři mužské hlasy (2 T a 2 B).

⁵¹ ČERNUŠÁK, Gracián. Weber Josef. In: Československý hudební slovník osob a institucí, sv. 2, Praha 1965, s. 941.

⁵² ŠKOLNÍ MATRIKA, školní rok 1898/1899.

⁵³ Tamtéž, školní rok 1898/1899, 1908/1909.

VEVERKA, Karel. Nové poznatky o hudební sbírce z kostela Nejsvětější Trojice v Kolči se zvláštním přihlédnutím ke kantorskému rodu Manšingerů. Knihovna: knihovnická revue, 2019, 30(2), 48–60. ISSN 1801-3252.

Summary: Taking into account a large variety of views, the study deals with the e-reading and the p-reading and is based on three ways of examinations: (1) on statistical data coming from reading surveys, carried out by the National Library of the Czech republic and the Institute of Czech Literature – the Czech Academy of Sciences, (2) on oral history materials gathered between 2009 and 2019, and (3) on experimental measurements coming from some international surveys. Thus, what we have to deal with are three points of view, to some extent autonomous, but also creating a complex look at the phenomenon ot the e-reading, its nature and place within contemporary culture. What follows from these three perspectives is the fact that digitality and reading are no enemies. The relationship between them is much more complex.The main advantage of this approach is that it shows how these individual perspectives complement each other.

Keywords: p-reading and e-reading, statistics, reading life-stories, experimental research, empirical approach

Prof. PhDr. Jiří Trávníček, M. A. / Ústav pro českou literaturu AV ČR (Institute of Czech Literature of the CAS), Jurkovičova 19, 638 00 Brno

Úvod

„Lidé dnes málo čtou, jen jsou na internetu.“ Nebo: „Vlivem internetu četba knih ustupuje.“ To jsou dva názory respondentů z posledního statistického výzkumu čtenářů a čtení v České republice.¹ A nejde rozhodně o názory osamocené. Je tomu skutečně tak? Ničí internet (a vůbec digitální sféra) čtení? A jaký je vztah mezi čtením tradičním a čtením digitálním? Rozestřeme naše téma do tří průmětů: (1) nejdříve si všimněme toho, co ukázala statistika našich šetření; (2) poté se zaměřme na výpovědi z orálního výzkumu (z let 2009–2019)² čili na zkoumání prostřednictvím čtenářských životopisů. A (3) nakonec se věnujme tomu, co ukazují výsledky experimentálních empirických výzkumů; zde se už opřeme o to, co jsme sebrali z různých výzkumů v cizině – výběrově, pouze o to nejpodstatnější. Společná všem třem průmětům je empirická povaha zjištěných údajů.

Než dáme prostor datům, dovolme si malou reflexi teoreticko-strategickou. Pomůže nám totiž zorientovat se v postojích vůči digitální době.

Digi-pesimismus, digi-optimismus, digi-realismus

Již od nástupu digitální revoluce a jejího masivního rozšíření (v 90. letech minulého století) se klade otázka, jaký je vztah mezi čtením digitálním a čtením tradičním („papírovým“), přičemž škála názorů je opravdu široká. Najdeme na ní – zejména na začátku debaty – digitální katastrofisty, kteří tvrdí, že digi-časy úplně mění paradigma a že s nimi nastává konec čtenářské kultury. Nejvyšší čas začít psát „gutenbergovské elegie“, což je název hojně zmiňované knihy Svena Birkertse (1994). V poslední době čelné místo mezi katastrofisty zaujal německý psychiatr Manfred Spitzer (2014, 2016), který tvrdí, že digitální média způsobují nezvratné změny a že pokud se s tím nenaučíme něco dělat zejména v dětském věku, nenávratně ničíme svůj mozek – jeho mentální i kognitivní schopnosti.

Proti tomu najdeme postoj, který bychom mohli nazvat digi-optimismem. Objevují se hlasy vyjadřující názor, že digitální sféra představuje stav vyšší technologické a kulturní dospělosti a zároveň jakousi emancipaci textu, čili čtenářská kultura jako by teprve ve fázi e-knihy dosáhla svého kýženého stavu: „jako bychom [v případě e-knihy] byli osvobozeni od všeho nepatřičného a rozptylujícího, co obklopuje text a zabraňuje nám soustředit se na rozkoš slov samých“ (Parks, 2014, s. 18). Text – konečně – dostává možnost vymanit se ze stránky coby svého materiálního vězení. Je slyšet – v jiné tonaci než za časů Marshalla McLuhana v 60. letech minulého století – hlasy o smrti tisku či knihy; nové se jednoduše prosadilo na úkor starého (Duguid, 1996). „Čeká nás“ – tvrdí Łukasz Gołębiewski (2008, s. 95) – „kultura zbavená knihoven, tiskáren, knihkupectví, zkrátka […] kultura, před níž neutečeme, protože před pokrokem utéct nelze“. Vše je neseno samotným faktem nového média, tím, co umožňuje. Jeff Gomez (2008) užívá evoluční darwinovskou metaforu: tak jako žárovka nahradila oheň, kniha elektronická musí nahradit knihu tištěnou, a rozvíjí ji dále – prestižní nepohodlnost knihy tištěné musí ustoupit uživatelskému pohodlí knihy elektronické.

Asi nejplodnějšími hlasy dané debaty jsou ty, jež bychom mohli nazvat jako poučený a kritický digi-realismus. Jeho zdrojem se stává namnoze historie. Skutečně je digitální revoluce změnou tak epochální, tedy takovou, jež nesnese srovnání s něčím, co tu už bylo? Již vzpomenutý McLuhan považoval za klíčovou mediální změnu posun k obrazům (filmu, televizi), který se odvrací od „Gutenbergovy galaxie“. Klade se otázka, zda předchozí kulturní změny nepředstavovaly revoluce přinejmenším srovnatelné s tou, kterou přináší digitální revoluce – vznik písma, vynález knihtisku, nástup masové gramotnosti během 19. století, nástup „technických obrazů“, jak nazývá film a televizi Vilém Flusser (2001). Například Roger Chartier soudí, že jedním nejvýraznějších kulturních přeryvů byl přechod ze svitku na kodex (Rodak, ed., 2009, s. 62). Opíraje se o historii, konkrétně o sledování toho, jak si kdy kultura poradila s nástupem nového média, přichází Henry Jenkins (2006) s konceptem sbíhání (convergence) – jde o to, že mezi médii starými a novými se neodehrává souboj, darwinovské vytěsňování, v němž nové vítězí nad starým, ale daleko spíše něco jako vyjednávání, nové rozdělení rolí, tedy přeformátování mediálně-kulturního vzorce. Zmíněn by tu měl být hybridní model – propojení digitálního a tištěného světa – Naomi S. Baronové (Baron, 2015, s. 222–223). Tak či onak jsme masírováni spíše rétorikou „velkého zlo mu“ (Kowalska, 2014, s. 154–155) či „mytologií zániku kultury písma“ (Wojciechowski, 2009, s. 41). Místo abychom vnímali digitální revoluci v perspektivě komunikační (podstatné nejsou jen technologické možnosti nového média, ale i jejich vnímatel) a historické, podléháme nakažlivé „nemoci okamžitosti“ (Siciński, cit. p. Kowalska, 2014, s. 154).

Ve veřejném prostoru i v běžném povědomí lidí (viz výroky na začátku) je však vztah tradičních a digitálních médií vnímán jako spor, souboj či zápas. Také proto, že tyto modality nemají rády jen masová média, ale často i věda.

Statistická data

Půjde o makropohled – čili vystavme čtenářství a digi-sféru přímé konfrontaci se statistickými daty našeho posledního výzkumu z roku 2018. Pro větší plastičnost budeme všude používat čtyři kategorie čtenáře, jak s nimi v našem výzkumu pracujeme. Jsou jimi: nečtenář (0 přečtených knih za rok), čtenář sporadický (1–6 přečtených knih za rok), čtenář pravidelný (7–12 přečtených knih za rok), čtenář častý (13 a více přečtených knih za rok). Jde sice o kategorie konstruované statisticky, ale za každou můžeme objevit i jistý kulturně hodnotový postoj. Kvantitativní hledisko počtu přečtených knih za rok vykazuje i různou úroveň kvality – nastavení vůči čtenářské kultuře. Ten, kdo nepřečte žádnou knihu za rok, je zřejmě nečtenářem (knih) úplným; rok je totiž dost dlouhá doba, aby někdo, kdo má zvyk číst, ke knize sáhl i v nejméně přejících podmínkách. Čtenář sporadický – to je někdo, kdo čte jen výjimečně, hlavně o dovolené, během vánočních svátků nebo tehdy, kdy mu někdo jiný nějaký titul velmi naléhavě doporučí (a často i půjčí). Čtenář pravidelný – čtení knih pro něho kulturní či volnočasovou prioritou není, ale bez knížek nežije, knihy patří do jeho obzoru. Čtenář častý – v jeho případě knihy tvoří jednu z kulturních priorit; mají místo v jeho každodenním programu.

Podívejme se nejdříve na jednotlivé druhy čtenářů a jejich užívání internetu – jak často „na něm“ jsou.

Kvůli jednodušší interpretaci si všímejme především první položky (denně). A pro srovnání ji konfrontujme s údaji z opačného konce (vůbec ne). První položka zřetelně ukazuje nárůst (denních) uživatelů internetu v souvislosti s nárůstem intenzity čtení. A možná ještě podstatnějším poznatkem budiž, že nejvýraznější dělicí čára vede mezi nečtenářem a čtenářem sporadickým. Čili kdo nečte, má i méně pravidelný zvyk užívat internet než ten, kdo čte.

Další data čtenářské kultury tendenci, že internet nejde proti čtení, ještě potvrzují: 72 % denních uživatelů najdeme u těch, kdo v předchozím roce navštívili veřejnou knihovnu, oproti 54,5 % u těch, kdo do knihovny nikdy nechodili. U těch, jimž rodiče v dětství předčítali, najdeme 68 % denních internautů, kdežto u těch, jimž rodiče nepředčítali, jich je 47,3 %.

Graf 1 Čtenáři a užívání internetu – jak často

báze všichni (N=2007)

Údaje z grafu 1 bychom měli konfrontovat s jinými daty, a sice takovými, kde je rovněž obsažena digi-sféra. Podívejme se tedy na každodennost čtenářů pod úhlem průměrně strávených „internetominut“. Teoreticky by se mohlo stát, že nečtenáři jsou na internetu ne tak často, ale tráví na něm více času.

Graf 2 Čtenáři a počet minut na internetu denně

báze: všichni (N=2007)

Data prvního grafu jsou zde potvrzena, především pokud jde o stejnou rupturu mezi nečtenářem a zbytkem škály. Co se týče jednotlivých druhů čtenáře, zde již neplatí, že čím silnější čtenář, tím větší průměrný počet internetominut (za den). Rozdíly mezi nimi jsou zanedbatelné.

Měli bychom prověřit i samotnou digi-sféru – konkrétně, co v ní jednotlivé druhy čtenářů čtou. Vzniká totiž otázka, zda právě tady se nemůže skrývat pole pro nečtenáře (knih). Není v této oblasti (v digi-materiálech) pro ně (poslední) šance, jak rozvinout vlastní čtení? Respondenti našeho výzkumu dostali šanci odpovědět, jaké druhy materiálů v digi-sféře čtou; měli na výběr ze škály: zprávy, internetová vydání novin a časopisů – zápisky, komentáře, internetové deníky (blogy) – internetová fóra a diskusní skupiny – beletristické texty (básně, povídky, romány) – jiné – nic z uvedeného. V následujícím grafu se nacházejí – kvůli zjednodušení – ti, kdo v digi-sféře nečtou nic.

Graf 3 Čtenáři, kteří na internetu nečtou nic

báze: internauti (N=1706)

Největší zlom najdeme – opět – mezi nečtenářem a zbytkem čtenářské škály. Ukazuje se, že ti, kdo nepřečtou za rok ani jednu knihu, čtou rovněž výrazně méně v digi-sféře; jejich počet je zhruba dvakrát větší než těch, kdo knihy čtou. Rozdíly u jednotlivých druhů čtenářů jsou zanedbatelné. Internet není pro čtení bariérou, spíše naopak: nečtení je bariérou pro internet.

Jaké závěry lze z těchto statistických údajů učinit? Vrací se nám pořád stejný vzorec – výrazná ruptura mezi nečtenářem a zbylými třemi druhy čtenářů. Všechny ostatní tendence už tak významné nejsou. Hranice mezi nečtenáři a čtenáři tvoří i výrazný předěl mezi užíváním a neužíváním internetu. Rovněž statistické výzkumy jinde ve světě potvrzují, že internet nejde proti čtení. Čili: čtení si ve vztahu k internetu a vůbec digi-sféře nestojí tak špatně jako vůči takzvaným pasivním médiím (zejména televizi). Důvodem může být to, že „počítačová gramotnost se rozvíjí na stejném základě jako gramotnost tradiční“ (Wierny 2009, s. 330).

Čtenářské životopisy

Nyní se přesuňme ke kvalitativní větvi. Nepůjde už o sociodemografický makropohled, nýbrž o pohled zdola – optikou uživatelské zkušenosti. Shromáždili jsme ve dvou kolech 137 (v letech 2009–2015) a 37 (2017–2019) čtenářských životopisů. První skupina byla základem pro publikaci Česká čtenářská republika. Generace, fenomény, životopisy (Trávníček, 2017). Součástí životopisné osnovy tázání byla i témata spojená s digi-sférou (počítače, čtečky, e-knihy, internet ad.). Pokusíme se je zde utřídit a interpretovat.

Celkově převládá k digitální sféře vztah spíše zdrženlivý. Ten je sice zatížen generační bariérou (čím starší narátoři, tím je tento vztah zápornější), ale ani u těch nejmladších nepanuje, pokud jde o čtení, nijak zvlášť silný digi-entuziasmus.

Dost často je čtení na počítači spojováno s větší únavou a bolestmi očí: „Z počítače mě bolí oči. Knihy jako takové jsem na internetu nečetla. Mám e-mail. Internet používám každý den – hoďku dvě – vyřídím si poštu, kouknu na Facebook“ (důchodkyně, dříve dojička, 64 let). „Při čtení na počítači mi vadí, kdykoli čtu třeba delší článek. Hlavně mi to vadí na oči. Knížky hrají prim – objekt…“ (studentka VŠ, 19 let). Počítač se jeví být jako čtenářsky nepohodlný: „Jinak moc tady nečtu, celkově se mi na počítači špatně čte; potřebuju mít papírovou knížku“ (studentka VŠ, 22 let). Vyskytl se i názor, že počítač nás unavuje natolik, že nám bere i chuť k jakémukoli dalšímu čtení: „Člověk celej den kouká na ten počítač, takže se mi už ani moc číst nechce“ (podnikatel, 51 let).

Velkou skupinu tvoří výpovědi „počítač ano, ale…“, tedy asi v tom smyslu, že pokud už na něm narátoři čtení provozují, tak s nějakým jasným účelem, často velmi pragmatickým. Několik výpovědí:

„Na počítači větší texty nečtu, to je pro mě jen pracovní záležitost“ (počítačový grafik, 39 let).

„Občas si nakopíruji do počítače pédefka nebo do jiné techniky, ale mám raději papírovou podobu“ (projektant, 30 let).

„Povinnou četbu ve škole si našel [syn] na internetu se slovy: „Já si to vygoogluju“ (psycholožka, 54 let).

První výpověď odkazuje digi-čtení pouze do oblasti práce, zaměstnání; v druhé výpovědi slouží počítač jako úložiště stažených knih (na něž se dost často ani nedostane); ve třetí výpovědi se setkává dvojí čtení – povinná četba a počítač –, přičemž to druhé slouží jako způsob, jak se vyhnout tomu prvnímu. Jde ostatně o strategii velmi rozšířenou. Do této oblasti by patřily i výpovědi typu „nejdříve jsem se digi-sféře bránil, ale pak se ukázalo, že má i své výhody“. „Vůči elektronickým knihám jsem nejdřív měla výhrady. V práci nám dali pokyn, že budeme psát na počítači, a ne na psacím stroji, tak jsem si říkala, že to nezvládnu. Počítačům jsem se bránila, ale pak jsem musela. Chytl mě internet. Pochopila jsem, že tam najdu, co potřebuji – články z psychologie; to je to, co občas čtu večer, když se nedívám na televizi – například si dám vyhledat názory na Junga, čtu i na slovenských serverech“ (psycholožka, 54 let).

Protože hlavní fáze našeho výzkumu (nahrávání) probíhala v letech 2009–2015, tedy v období mocného rozvoje čteček, hodně výpovědí se zákonitě sešlo i na toto téma. Čtečka se mohla jevit jako kompromis mezi klasickou knihou tištěnou a e-knihou: „Se čtečkou jsem se poprvé setkal před půl rokem, ukázala mi ji kamarádka a asi si ji po řídím. Ono je to mnohem příjemnější než číst z obrazovky. Je to i skladnější. Na druhou stranu si myslím, že knížky jsou asi pořád lepší“ (student VŠ, 25 let). Nejpozoruhodnější ze všech výpovědí na toto téma je tato: „Teď jsem si oblíbil čtečku elektronických knih a ta mě fascinuje v tom, že se text dá číst lépe než v knížkách – textové pásmo má nějaký rozsah, dá se to zvětšovat, můžete si zapisovat, podtrhávat, přesouvat nejdůležitější data. Mám ji od Vánoc. Mám tam nejen odbornou literaturu, ale i normální knížky. Psal jsem i do nakladatelství a ptal jsem se, zda nevydávají takto více knih. Chodím na stav by a mám to tam stále s sebou. Laici si myslí, že kecám, takže otevřu čtečku a ukážu jim normu. To je velký pomocník“ (revizní technik, 47 let). Čtečka jako řešení čtenářské nouze: „Používám dnes už dost i čtečku. Rozhodla jsem se pro ni tak, že jsem si chtěla přečíst Jiřího Kulhánka – Noční klub. První díl měl permanentně někdo půjčený, takže jsem se hrozně rozčílila a knihu si stáhla. Z počítače mě ale bolí oči, když dlouho čtu“ (studentka VŠ, 25 let). Čtečka jako pohodlné řešení, hlavně na cesty: „Vcelku nedávno jsem si pořídila čtečku, protože když někam jedu, tak s sebou tahat knížky není úplně jednoduchý. Ale měli by k nim přidat parfém – vůně knih“ (asistentka ve velké firmě, 29 let). Čtečka jako plán do budoucna: „Čtečku možná někdy zkusím, ale asi jen kvůli škole. Dá se tam natáhnout spousta materiálů“ (studentka VŠ, 19 let). Čtečka jako něco, co není potřeba, protože už je tady počítač: „Čtečku nemám, čtu v počítači. A když si koupím některou, kterou už mám v počítači, tak ji z počítače vymažu. Stahuju nejvíc přes Uložto a Torrenty“ (studentka SŠ, 18 let). Čtečka jako nástroj na čtení „spotřební literatury“: „Čtečku mám ráda na spotřební literaturu, třeba detektivky. Na tu jinou literaturu nemám nějak v poslední době nastavení. Za rok více jak dvanáct knih nepřečtu“ (obchodní referentka, 35 let). Čtečka (a e-kniha) jako menší finanční bariéra: „Když mám v ruce knihu, tak je moje. Ještě mám čtečku – Kindle 4. Je to pro mě něco, když potřebuju nezbytně – třeba školní materiál a podobně. Když si máme třeba koupit pět učebnic, tak to natáhnu do čtečky a nemusím platit, třeba i tisícovku“ (cukrář, 19 let).

Značnou část výpovědí na téma digi-čtení tvoří výpovědi, v nichž se srovnává kniha tištěná a kniha elektronická. Dominantní polohou je zdůrazňování předností první z nich. Tyto výpovědi mají často vyznavačský – a někdy i lehce pedagogický – nádech. Několik výpovědí na dané téma – klíčová slova vůně, dotyk, šustění…

„Elektronická podoba mě neláká, protože s tím nemám chuť spát v posteli. Je pro mě důležitý zážitek, jak je to udělané – vazba, papír, přebal, materiál, šustění, ta věc, ta hmotnost“ (učitel na SŠ, 50 let).

„Máme doma čtečku, ale zatím jsme ji nezačali nějak využívat. Nevím, pro mě je ta knížka… jako držet si ji a otáčet ty stránky… to má takový kouzlo, ale pak asi když se jede někam na cestu, ta čtečka může být dobrá, ale knížka je knížka“ (studentka SŠ, 15 let).

„Mám dobrou vizuální paměť a vizualizace je mnohem lepší na papíře než na obrazovce počítače, kde vizuální kontakt není tak silný. Nevnímám to tolika smysly, jako když to má člověk před sebou, dotýká se toho, vidí to, cítí to, podtrhne si to, kde chce, dá si tam obrázek“ (konzultant, 29 let).

„A počítač už vůbec, to je ještě horší, nejsem na to zvyklá. Jsem radši za nějaké klidně hodně staré, třeba i salátové, opatlané vydání z knihovny než to čtení z čtečky, to se mi nelíbí a hlavně mi to přijde i takové neosobní“ (studentka VŠ, 25 let).

„Čím jsem starší, tak mě otravuje doma koukat do počítače, což dřív nebylo. Dříve jsem spíš upřednostnila sociální média, trávila jsem víc čas na Facebooku. Postupem doby jsem zjistila, že mě to přestává bavit. Kolikrát nemám ani chuť si počítač zapnout, naopak si jdu číst“ (grafička, 28 let).

„Elektronický knihy jsou dobrý, ale nechtěla bych to. Dcera si takhle hledala po vinnou četbu, když ji neměli nikde k sehnání – přímo na internetu si obracela stránky a četla to přímo tam. Já potřebuju knížku mít v ruce – ty starý, osahaný“ (invalidní důchodkyně, dříve švadlena, 41 let).

Co z těchto výpovědí plyne? Dominující polohou je jistá nedůvěra, ba i snad – dost překvapivě – uživatelské nepohodlí. Počítač, čtečka, e-kniha, internet – to vše patří do naší doby, a tím i do čtenářské kultury, ale že bychom je přijímali zcela samozřejmě, to tedy ne. Je vidět generační švy, tedy že čím starší narátoři, tím více zdrženlivý, ba i nepřátelský vztah k digi-sféře. Leč nedůvěra se vine napříč všemi generacemi. Důležitým momentem je, že stále větší část populace je vtahována do digi-sféry, a to i pracovně. Už i řemeslník si musí na internetu vyhledávat nové materiály a postupy. To na jedné straně způsobuje rozšíření této sféry, současně však také únavu, tedy potřebu dopřát si od digi-sféry odstup, ne-li občas i úplný digitální „detox“. Digi-sféra v nás vyvolává dvě čtenářské reakce, zcela protikladné: (1) protože jsem byl dnes tak dlouho zaměstnán digitálními písmenky, nemám už chuť na ta další (tištěná); (2) protože jsem byl dnes tak dlouho zaměstnán, chci se teď digitálně vypnout a dopřát si jiná písmenka (tištěná).

Ergonomika

V této části máme co činit s něčím, co bychom mohli nazvat praktickým vykonáváním vlastního aktu čtení (ergonomikou čtení). Pokud předchozí dva zdroje (statistika a čtenářské životopisy) byly založeny na vlastních deklaracích respondentů a narátorů, nyní se v daleko větší míře ke slovu dostává jakoby objektivní testování. Podtrhněme slovo jakoby, neboť ani u tohoto způsobu zkoumání nemůže jít jen o čisté měření a testování – například metodou eyetracking či vyplňováním testů zaměřených na porozumění textu. Jinak řečeno: i za těmito zjištěními se – někdy dost podstatně – skrývají postoje těch, kdo jsou testováni. Čili ani testování a měření není hodnotově neutrální operací.

Níže podáváme souhrn nejpodstatnějších zjištění z několika výzkumů:³

• Čtení v elektronických médiích směřuje spíše k vyhledávání, zatímco čtení v médiích tištěných je zaměřeno více na informace a jejich pochopení.
• Čtení na monitoru je až o třetinu pomalejší než čtení z tištěné stránky.
• Mnoho lidí má tendenci číst jen obsah první obrazovky, další už buď vynechává, nebo ji jen přelétne.
• Digitální prostředí nás zahrnuje velkým množstvím údajů, proto máme potřebu číst daleko selektivněji.
• S rozšiřující se digi-sférou narůstá i nelineární čtení, čímž se snižuje naše koncentrace, značným dílem i proto, že máme na počítači často otevřená různá okna (fenomén multitaskingu).
• Čtení lineárních narativních textů na počítačové obrazovce vede k menšímu pochopení než čtení týchž textů na papíru; vizuální a haptická (hmatová) podoba dává u tištěného textu daleko větší představu úplnosti, oproti tomu čtenáři textů na obrazovce jsou omezeni jen na vizuální stránku, a to vždy jen tak, že v jednom okamžiku vidíme pouze jednu část textu.
• Není velký rozdíl mezi pochopením textů do 500 slov (zhruba jedna obrazovka); u delších textů se pochopení výrazně přechyluje k tištěným textům.
• Převažující pohyb, který vykonávají naše oči na počítačové obrazovce, má podobu písmene F: začínáme klasicky jako při čtení tradičním (nahoře a zleva doprava), poté rychle dolů, v jistém okamžiku jdeme opět doprava, ale už ne tolik jako na začátku, a poté už jen dolů.
• U tištěné knihy máme daleko větší pocit lokalizace: víme, kde (v které její části) jsme.
• Do čtení textů v digitálním prostředí, zejména pro účely studijní, si nepřenášíme návyky ze čtení papírových textů (podtrhávání, zvýrazňování), daleko více zde vládne rychlé prohledávání.
• Digitální prostředí nás nutí číst globálněji, mnohem hůře se soustřeďujeme na detaily – textové i významové.
• V přechodu z paměti krátkodobé (epizodické) do dlouhodobé (sémantické) hraje značnou roli i povaha média – u tištěných textů je tento přechod daleko jednodušší.
• Otáčení papírových stránek v knize je něco jako zanechávání stop naší fyzické přítomnosti v textu; e-čtení nám toto nenabízí.
• Papírová stránka nám skýtá daleko více příjemných hmatových zážitků než e-kniha.

Jako výrazná nit se těmito poznatky vine pocit dotyku (haptičnost) jako aspekt, který rozděluje čtení digitální a čtení tradiční, jakkoli – technicky vzato – jednotlivé přístroje (počítač, laptop, čtečka, chytrý mobil) neskýtají plně identické haptické vjemy. Přece však mají více společného než rozdílného. Podívejme se na haptičnost blíže optikou jednoho výzkumu. Následující dvě tabulky ukazují haptické pocity při čtení papírové knihy a pocity nesouladu při čtení e-knih. Daný výzkum pracoval se vzorkem 30 respondentů (Gerlach a Buxmann, 2011) a je svou povahou blíže k zaznamenávání výroků a jejich statistického vyhodnocení než k testování. V následujících tabulkách představuje vždy jen prvních sedm položek.

Tab. 1 Papírová kniha – příjemné haptické aspekty (zdroj: Gerlach – Buxmann 2011 (N=30))

Tab. 2 E-kniha – co je mi na ní nepříjemné (zdroj: Gerlach a Buxmann 2011 (N=30))

Za povšimnutí zde stojí i jistá nesymetrie mezi procentními údaji první a druhé tabulky. O čem to svědčí? Že užívání papírové knihy je nám daleko příjemnější než to, jak nám není příjemné užívání knihy elektronické. Tedy, že e-kniha nám možná ani tak nevadí, ale kniha papírová nabízí daleko více a příjemnějších haptických zážitků.

Co z toho vyplývá? Asi nejpodstatnějším zjištěním budiž fakt, že čtení není ze své podstaty jen operací kognitivně-psychickou, ale i tělesnou (viz Piper 2013, s. 1–23). Podstatné pro to, jak jsme schopni s textem navázat kontakt, jakým způsobem ho čteme a co si z něj nakonec odneseme, je i jeho prostorový rozměr. A právě ten mobilizuje naši tělesnost…a tělesnost má svůj neoddiskutovatelný význam pro samotné čtení, pro jeho průběh i kvalitu (viz např. Magen a van der Weel, 2016; McLaughlin, 2015). Medium – jak už víme od Marshalla McLuhana – je i message. Digitální doba k tomu připojuje poznatek, že čtení je i – sensuality a body.

Shrnutí a závěry

Statistická data ukázala, že mezi čtením a užíváním internetu (a vůbec všech digi-materiálů) vládne korelace, tedy že internet – na úrovni sociodemografické makroskopie – nejde proti čtení. Výroky narátorů v rámci jejich čtenářských životopisů přinesly poznatek, že tradiční čtení papírových knih je vnímáno stále jako uživatelsky příjemnější, a to dokonce i u nejmladší generace, tedy mezi těmi, kdo jsou „digitálními domorodci“. Ergonomická zkoumání vyjevila, že čtení není jen operací kognitivně-psychickou, ale i tělesnou, tedy že i naše mysl se aktivizuje daleko výrazněji, když je stimulována haptickými (hmatovými) vjemy. Ano, jeden rozměr čtení je i need for touch (Gerlach a Buxmann, 2011, s. 2). Tyto tři perspektivy představují komplexní pohled na digi-čtení, a to především tím, že se vzájemně doplňují, jakkoli ne vždy afirmativně.

Digitální revoluce (digital turn) kvalitativně nového recipienta nerodí (Kowalska, 2014, zejm. 150–172). Spíše prohlubuje některé naše předchozí poznatky – především ten, že čtení je součástí širší kompetence, a sice kompetence mediální. Dokonce snad, že „doba internetová představuje posílení čtenáře, jeho statusu“ (Furedi, 2015, s. 213). Ano, co do šíře nabídky čtenář nikdy neměl tolik možností, jak se dostat k různým čtenářským materiálům, jak si kupovat knihy přes internetové knihkupectví a antikvariáty, jak shánět informace o nich, jakož i o jejich autorech atd. Díky internetu více víme o anonymních čtenářích, tedy o těch, jejichž stopu jsme předtím neměli jak zachytit – blogy, knižní databáze, diskusní čtenářské skupiny, facebookové komunity ad. (viz Koziołek, 2017, s. 21). Na druhé straně jsou tu i zjištění, která zakládají na problémy do budoucna (Spitzer, 2016). Jinak řečeno: naše kultura je stále nesena napětím mezi „digitálními přistěhovalci“, tj. těmi, jež digitální revoluce zastihla již v jisté fázi jejich života, a „digitálními domorodci“, tj. těmi, kdo se do digitální revoluce narodili a považují její výdobytky za něco zcela samozřejmého. Daleko přirozenější jsou pro ně způsoby čtení, které plně rozvinula až digi-doba – browsing, skimming, navigating, scanning. Nevíme, jak se tato kultura bude vyvíjet, až ti první budou tvořit jen zanedbatelnou menšinu. Neměla by zapadnout slova Manfreda Spitzera, čelného digi-katastrofisty: „vyhrají ti, kdo se budou včas a vážně zabývat jejími [digitality] riziky a vedlejšími účinky“ (Spitzer, 2016, s. 299). Digi-sféra sice rozšiřuje sféru čtení, ale současně nás zahlcuje obrovským množstvím materiálu, což může vést k „evoluční lenivosti“ (Jarecka, 2006, s. 276), případně – a paradoxně – k redukci čtení, tj. k zúžení čtenářského horizontu (Van der Weel, 2019, s. 64).

Že s digitální dobou jsme v naší čtenářské a mediální kultuře svědky změny – to je mimo diskusi. Jen pouze ještě s jistotou nevíme, o jakou změnu se jedná. O jednu z mnoha, kterých jsme v historii už zažili už několik? Nebo o změnu, která zásadně mění naši kulturu a s ní i čtení? Nebo dokonce jde o změnu, jež způsobuje nevratné změny našich mozkových a neurálních center?

Studie vznikla v rámci realizace projektu Česká literární bibliografie – Český literární internet: data, analýzy, výzkum, CZ.02.1.01/0.0/0.0/16_013/0001743, který je spolufinancován Evropskou unií prostřednictvím Evropských strukturálních a investičních fondů v rámci operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání.

Literatura

BARON, Naomi S., 2015. Words Onscreen. The Fate of Reading in a Digital World. Oxford ad.: Oxford University Press, ISBN 978-0-19-931576-5.

BIRKERTS, Sven, 1994. The Gutenberg elegies: the fate of reading in an electronic age. Boston, Mass.: Faber and Faber. ISBN 0-449-91009-1.

DILLON, Andrew, 1992. Reading from paper versus screens: a critical review of the empirical literature. Ergonomics [online]. 35(10), 1297–1326 [přístup 2019-07-17]. ISSN 1366-5847. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/228707100_Reading_from_paper_versus_screens_A_critical_review_of_the_empirical_literature.

DUGUID, Paul. Material Matters: Aspects of the Past and the Futurology of the Book [1996; [přístup 2019-03-12]. Dostupné z: http://imdisglut.udassunta.caazrafe.pw/4FTweaasvyb2Nh63s/.

FLUSSER, Vilém. Do universa technických obrazů. 2001. Přel. Jiří FIALA. Praha: OSVU. ISBN 80-238-7569-8.

FUREDI, Frank, 2015. Power of Reading. From Socrates to Twitter. London: Bloomsbury, 2015. ISBN 978-1-4729-14774.

GERLACH, Jin a Peter BUXMANN. Investigating the acceptance of electronic books – the impact of haptic dissonance on innovation adoption [2011; přístup 2019-03-25]. Dostupné z: https://www.semanticscholar.org/paper/Investigating-the-acceptance-of-electronic-books-of-Gerlach-Buxmann/be70afda88b0a84b81f3b98424b372ef064ebb27.

GOŁĘBIEWSKI, Łukasz, 2008. Śmierć książki: No future book. Warszawa: Biblioteka Analiz. ISBN 978-83-611-5403-7.

GOMEZ, Jeff, 2008. Print is dead: books in our digital age. New York: Macmillan. ISBN 978-0-230-61446-8.

HILLESUND, Terje, 2010. Digital reading spaces: How expert readers handle books, the Web and electronic paper, First Monday [online]. 15(4) [přístup 2018-10-16]. Dostupné z: http://www.firstmonday.org/article/view/2762/2504.

JABR, Ferris. The Reading Brain in the Digital Age: The Science of Paper versus Screens [2013; přístup 2018-10-16]. Dostupné z: https://www.scientificamerican.com/article/the-reading-brain-in-the-digital-age-why-paper-still-beats-screens/.

JARECKA, Urszula. Struktura czasu użytkowników nowych technologii komunikacyjnych. Konsekwencje antropologiczne zmian. In: Henryk DOMAŃSKI, Henryk, Antonina OSTROWSKA a Paweł B. SZTABIŃSKI, eds. W środku Europy? Wyniki europejskiego sondażu społecznego. Warszawa: IFiS PAN, s. 267–291. ISBN 83-7388-101-8.

JENKINS, Henry, 2006. Convergence Culture. Where Old and New Media Collide. New York; London: New York University Press. ISBN 978-0-8147-4281-5.

KOWALSKA, Anna, 2014. Nowy odbiorca?Przemiany obrazu odbiorcy w wybranych koncepcjach współczesnej kultury. Warszawa: Oficyna Naukowa. ISBN 978-83-64363-06-1.

KOZIOŁEK, Krystyna, 2017. Czas lektury. Katowice: Wydawnictwo Uniwersytetu Śląskiego. ISBN 978-83-226-3121-8.

LIU, Ziming, 2005. Reading behaviour in the digital environment: Changes in reading behaviour over the past ten years, Journal of Documentation [online]. 61(6), 700–712 [přístup 2018-10-17]. ISSN 0022-0418. Dostupné z: https://pdfs.semanticscholar.org/2dfd/8e98a271cc7d92bde32d216f254c8800e205.pdf.

MANGEN, Anne, 2008. Hypertext fiction reading: Haptics and immersion. Journal of Research in Reading [online]. 31(4), 404–419. ISSN 1467-9817.

MANGEN, Anne, Bente R. WALERMO a Kolbjørn BRØNNICK, 2013. Reading linear texts on paper versus computer screen: Effects on reading comprehension. International Journal of Educational Research [online]. 58, 61–68. ISSN 0883-0355.

MANGEN, Anne a Adriaan VAN DER WEEL, 2016. The evolution of reading in the age of digitisation: an integrative framework for reading research. Literacy [online]. 50(3), 116–124 [přístup 2018-10-17]. ISSN 1741-4369. Dostupné z: https://onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1111/lit.12086.

McLAUGHLIN, Thomas, 2015. Reading and the Body. The Physical Practice of Reading. New York: Palgrave Macmillan. ISBN 978-1-137-54131-4.

MYRBERG, Caroline a Ninna WIBERG, 2015. Screen vs. paper: what is the difference for reading and learning. Insights [online]. 28(2), 49–54 [přístup 2019-03-19]. ISSN 2156-4868. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/281482281_Screen_vs_paper_What_is_the_difference_for_reading_and_learning.

NILSSON, Skans Kersti, 2014. Reading in a changing society. Some examples of its impact in the Swedish context. In: Marju LAURISTIN, Peeter VIHALEMM, eds. Reading in Changing Society, Tartu: University of Tartu Press, s. 118–132. ISBN 2382-6673.

PARKS, Tim, 2014. Where Iʼm Reading From. London: Vintage. ISBN 9781784701796.

PIPER, Andrew, 2013. Book Was There. Reading in Electronic Times. Chicago – London: The University of Chicago University Press. ISBN 978-0-226-66978-6.

RODAK, Paweł, ed., 2009. Pismo, książka, lektura. Rozmowy: le Goff, Chartier, Hébrard, Fabre, Lejeune. Warszawa: Wydawnictwa Uniwersytetu Warszawskiego. ISBN 978-83-235-0574-7.

SHELDRICK ROSS, Catherine a Lynne (E. F.) McKECHNIE a Paulette ROTHBAUER, 2018. Reading Still Matters. What Research Reveals about Reading, Libraries and Community, Santa Barbara ad.: Libraries Unlimited. ISBN 978-1-4408-5576-4.

SINGER, Lauren M. a Patricia A. ALEXANDER, 2017. Reading on Paper and Digitally: What the Past Decades of Empirical Research Reveal, Review of Educational Research [online]. 87(6), 1007–1041. ISSN 0883-0355.

SORRENTINO, Pasqualina, 2018. The mystery of the ,digital nativesʼ existence: Questioning the validity of the Prenskian metaphor, First Monday [online]. 23(10), nestr. [přístup 2019-03-19]. ISSN 1396-0458. Dostupné z: https://journals.uic.edu/ojs/index.php/fm/article/view/9434/7598 [přístup 2019-04-15].

SPITZER, Manfred, 2014. Digitální demence: jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum. Přel. František RYČL. Brno: Host. ISBN 978-80-7294-872-7.

SPITZER, Manfred, 2016. Kybernemoc!: jak nám digitalizovaný život ničí zdraví. Přel. Iva KRATOCHVÍLOVÁ. Brno: Host. ISBN 978-80-7491-792-9.

TRÁVNÍČEK, Jiří, 2017. Česká čtenářská republika. Generace, fenomény, životopisy. Brno: Host. ISBN 978-80-7491-850-6.

VAN DER WEEL, Adriaan, 2019. Reading. In: Agnues PHILIPS a Michael BHASKAR, eds. The Oxford Handbook of Publishing. Oxford: Oxford University Press, s. 55–70. ISBN 978-0-19-879420-2.

WIERNY, Sebastian, 2009. „Elektroniczne zasoby tekstowe w odbiorze użytkowników internetu w świetle badań“. In: Krzysztof MIGOŃ a Marta SKALSKA-ZLAT, eds.: Uniwersum piśmiennictwa wobec komunikacji elektronicznej, Wrocław: Wydawnictwo Uniwersytetu Wrocławskiego, s. 329–340. ISBN 978-83-229-3070-0.

WOJCIECHOWSKI, Jacek, 2004. Odbiorcze transformacje w komunikacji. In: HESKA-KWAŚNIEWICZ, Krystyna a Diana PIETRUCH-REIZES, eds. W kręgu książki, biblioteki i informacji naukowej. Księga jubileuszowa dedykowana Profesorowi Zbigniewowi Żmigrodzkiemu. Katowice: Wydawnictwo Uniwersytetu Śląskiego, s. 51–61. ISBN 8322613059.

WOLF, Maryanne, 2018. Reader, Come Home. The Reading Brain in a Digital World. New York: HarperCollins. ISBN 978-0-06-238878-0.

TRÁVNÍČEK, Jiří. „Čtečka může být dobrá, ale knížka je knížka“ (Čtení digitální a čtení tradiční). Knihovna: knihovnická revue, 2019, 30(2), 36–47. ISSN 1801-3252.

¹ Jde o 4. statistický reprezentativní výzkum čtenářů a čtení v ČR populace 15+, organizovaný Národní knihovnou ČR a Ústavem pro českou literaturu AV ČR; terénní fáze proběhla od 11. 5. do 18. 6. 2018 (2007 respondentů, průměrná statistická chyba 2,2 %), a to s použitím metody CAWI (Computer Assisted Web Interviewing).

² Jde o orální výzkum: v první fázi (2009–2015) jsme nahráli a přepsali 137 čtenářských životopisů obyvatel z celé ČR; v druhé fázi (2017–2019) to bylo 37 čtenářských životopisů.

³ Čerpáme především z těchto zdrojů: Baron, 2015; Gerlach a Buxmann, 2011; Hillesund, 2010; Jabr, 2013; Liu, 2005; Mangen, 2008; Mangen, Walermo a Brønick, 2013; Myrberg a Wiberg, 2015; Nilsson, 2014; Schledrick Ross, McKechnie a Rothbauer, 2018; Singer – Alexander, 2017; Sorrentino, 2018; Spitzer, 2014; Wolf, 2018; anotovaný seznam literatury k tomu tématu viz: https://writing.berkeley.edu/resource/recommended-sources-digital-reading [přístup 2019-07-17].

TRÁVNÍČEK, Jiří. „Čtečka může být dobrá, ale knížka je knížka“ (Čtení digitální a čtení tradiční). Knihovna: knihovnická revue, 2019, 30(2), 36–47. ISSN 1801-3252.

Summary: The study offers a current view on bibliographic metadata, integrated into the broader context of the global information environment of the Semantic Web. It points out the relative nature of metadata definition and their intersection with related entities. It presents the theoretical problems of defining the concept of metadata caused by the missing generally accepted definitions of data, information resource and document. It describes important aspects from which to look at metadata: metadata as a structure, including the structure of the metadata in the Semantic Web, metadata as a function, language, and model. It proposes a general metadata typology based on facet analysis. Attention is paid to bibliographic metadata, which are created by memory and fund institutions. Possibilities of integrating bibliographic metadata created by libraries into Semantic Web are considered.

Keywords: metadata, Semantic Web, bibliographic metadata, linked bibliographic data, library linked data

PhDr. Helena Kučerová, Ph.D. / Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK v Praze (Institute of Information Studies and Librarianship, Faculty of Arts, Charles University in Prague), Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, U Kříže 8, 158 00 Praha 5 – Jinonice

V moderní éře všudypřítomné výpočetní techniky se metadata stala infrastrukturou jako elektrická síť nebo dálniční systém.

Jeffrey Pomerantz, 2015

Pokud máte dostatek metadat, opravdu nepotřebujete obsah.¹

Stewart Baker, 2014

Úvod

Není těžké zformulovat důvody potvrzující klíčový význam metadat pro komunikaci informací ve společnosti. Stejně jako to Jeffrey Pomerantz konstatoval o výpočetní technice, lze i o metadatech prohlásit, že jsou všudypřítomná. Stačí jen připomenout, že bez metadat se neobejdou paměťové a fondové instituce ani veřejné či podnikové informační a komunikační systémy. Závisí na nich fungování informačního, kreativního a mediálního průmyslu a obchodu. Metadata tvoří nedílnou součást datových úložišť všeho druhu, jakož i digitálních knihoven a repozitářů a v neposlední řadě jsou ústřední komponentou sémantického webu. Navíc oblast použití metadat není jen široká, je i nesmírně rozmanitá. Výroky uvedené v mottu dokládají tuto pestrost už osobami svých autorů: Jeffrey Pomerantz je informační vědec, univerzitní profesor a konzultant, zatímco Stewart Baker byl v letech 1992–1994 generálním radou americké Národní bezpečnostní agentury (NSA). Jejich výroky pak ve zkratce výstižně charakterizují dva základní rysy metadat, jež by bylo možné v analogii ke dvěma způsobům reprezentace znalostí označit jako procedurální a deklarativní.

Pomerantz charakterizuje metadata procedurálně jako infrastrukturu společenské komunikace, tedy jako nástroj umožňující komunikaci v nejširším slova smyslu (nejen přenos a uchování v prostoru i v čase, ale i sdílení a společnou práci umožněnou sdílenými informacemi) (Pomerantz, 2015, s. 3). Metadata v procedurálním pohledu umožňují plnit funkce informačních zdrojů a provádět s nimi veškeré potřebné operace.

Poněkud provokativní vyjádření Stewarta Bakera o náhradě obsahu metadaty bylo motivováno zveřejněním skutečnosti, že metadata o telefonních hovorech jsou využívána americkou zpravodajskou službou při bezpečnostních analýzách.² V obecnějším smyslu však upozorňuje na další významnou úlohu metadat, jíž je reprezentace samotného zdroje. Metadata v deklarativním neboli popisném slova smyslu jsou tedy vytvářena s cílem zastupovat či dokonce doplňovat informační zdroj nebo jeho část včetně jeho obsahu.

V tom, že metadata jsou zásadní složkou jakékoli formy komunikace informací a jsou podmínkou vyhledávání, zpřístupňování a namnoze i smysluplného využití informací, panuje tedy všeobecný konsenzus. Překvapivé obtíže ale nastávají při pokusu o jednoznačné vymezení obsahu tohoto pojmu. Příčinou problémů s definováním metadat je jednak již zmíněná šíře a rozmanitost oblastí jejich použití, jednak jejich sepětí s informačním zdrojem, jenž postrádá jednoznačnou obecně přijímanou definici. V tomto článku se pokusíme pokročit za hranice populárního tvrzení „metadata jsou data o datech“ a navázat na pionýrskou studii Evy Bratkové (1999), která problematiku metadat a jejich tehdejších aplikací představila české odborné veřejnosti již v roce 1999. Zaměříme se na tyto cíle:

1) Přispět ke zformulování obecné definice metadat prostřednictvím jejich zevrubné charakteristiky.

2) Začlenit bibliografická metadata produkovaná knihovnami do kontextu ostatních typů metadat.

3) Posoudit možnost použití bibliografických metadat vytvářených knihovnami v prostředí sémantického webu.

V souvislosti s prvním vytčeným cílem se může naskytnout otázka, zda je vůbec potřebné formulovat obecně akceptovanou definici metadat. Zdůvodnění kladné odpovědi je stejné jako v případě dokumentu nebo informačního zdroje: tyto pojmy v praxi prostupují všemi obory teoretickými i aplikovanými, jakož i všemi oblastmi praktické činnosti. Sjednocení výkladu by tedy usnadnilo komunikaci inter- i transdisciplinární (a navíc i komunikaci strojů, protože sémantická interoperabilita je základní podmínkou realizace vize sémantického webu). Ale který z představitelů těch mnoha různých komunit, jež metadata vytvářejí, zpracovávají a využívají, by měl jejich obecnou definici vytvořit? Jsme přesvědčeni, že stejně jako v případě dokumentu a informačního zdroje to je jednoznačná úloha pro informační vědu.

Text článku je členěn do tří částí. V první části podáme přehled nejvýznamnějších stávajících definic metadat a s pomocí jejich kritického rozboru ukážeme, jaké aspekty metadat tyto definice vystihují. Druhá část je věnována podrobné charakteristice metadat, jež je vedena snahou o vícehlediskový přístup a má tudíž fasetovou strukturu. Třetí část se zaměřuje na významnou skupinu bibliografických metadat.

Vzhledem k limitovanému rozsahu danému formátem časopiseckého článku není v textu možné zabíhat do podrobností a praktických ukázek. Pokud by případný zájemce o detailnější a zejména konkrétnější pohled na metadata chtěl vybrat z dnes již nesmírně rozsáhlého korpusu literatury na toto téma jedinou publikaci, lze mu doporučit podrobné a v době psaní tohoto textu stále aktuální zpracování problematiky v monografii Metadata Marcii Zengové a Jian Quinové (2016).

1 Definice metadat

Zřejmě první užití termínu metadata v angličtině pochází z oblasti informatiky; je doloženo v Oxfordském slovníku angličtiny a datováno rokem 1968³. Vyskytuje se ve zprávě počítačového odborníka Philipa R. Bagleyho, který formuluje následující charakteristiku datových prvků: „Stejně důležitá jako schopnost kombinovat datové prvky pro vytvoření kompozitního datového prvku je schopnost explicitně spojit datový prvek s druhým datovým prvkem, který představuje data ‚o‘ prvním datovém prvku. Tento druhý datový prvek můžeme označit jako ‚metadatový prvek‘ “ (Bagley, 1968, s. 26). Tato definice je předobrazem četných následných variací na formulaci „metadata jsou data o datech (v počítači)“. Jak ale ukáže rozbor definic v následujících částech, většina takto formulovaných vymezení metadat jsou v podstatě metonymií (celek je v nich zastoupen svou částí) a jejich autoři i uživatelé je intuitivně chápou v širším významu. Uměleckými prostředky takové širší pojetí metadat než jen „data o datech“ naznačuje stejnojmenný animovaný film, natočený v roce 1971.⁴ Datum jeho vytvoření svědčí mimo jiné o tom, že už v počátcích používání termínu bylo téma metadat aktuální i za hranicemi komunity informatiků.

V prvním oddílu této části poukážeme na zásadní problémy definování metadat: definice kruhem, příliš úzké a příliš široké definice. Část 1.2 je přehledem nejvýznamnějších aspektů, z jejichž perspektivy je možné uvažovat o metadatech. V závěrečném oddílu zformulujeme pracovní definici metadat pro účely tohoto článku.

1.1 Problémy definování metadat

1.1.1 Definice kruhem

Tvrzení, že metadata jsou data o datech, případně informace o informacích, mají nespornou výhodu ve své lapidárnosti. Problémem takových definic však je, že jsou to definice kruhem – předmět se pokouší vymezit pomocí jeho samého. Většina definic metadat, jež jsou založeny na této konstrukci, se proto snaží doplnit specifika té podmnožiny dat, kterou je možné prohlásit za metadata. Specifika, doplňovaná k základní rekurzívní konstrukci, však jsou většinou formulována extenzionálně výčtem a nikoli intenzionálně prostřednictvím podstatných vlastností. Výčet charakteristik se navíc liší v závislosti na konkrétní dílčí oblasti, pro niž je příslušná definice zformulována.

Typickým příkladem takového způsobu vymezení metadat jsou výklady termínu metadata v mezinárodních terminologických normách pro oblast informace a dokumentace a informačních technologií: norma ISO 5127 (2017) definuje metadata jako „data o jiných datech, dokumentech nebo záznamech, která popisují jejich obsah, kontext, strukturu, datový formát, provenienci a/nebo s nimi spojená práva“. V mezinárodní normě ISO/IEC 2382 (2015) jsou metadata definována jako „data o datech nebo o datových prvcích, s možností uvádět jejich popisy a údaje o vlastnictví, přístupových cestách, přístupových právech a volatilitě (nestálosti)“.

1.1.2 Příliš úzká definice metadat

Problém příliš úzkých definic je zřejmý – nepokrývají celý rozsah (extenzi) definovaného pojmu. V případě definic metadat se lze nejčastěji setkat s těmito typy omezení: omezení zahrnutých entit na data (v krajním případě dokonce pouze na data v počítači) a omezení funkcí metadat na popis nebo na charakteristiku obsahu.

Omezení zahrnutých entit na data

Omezení rozsahu uvažovaných entit na data se může týkat jak entit, které jsou považovány za metadata, tak entit, k nimž se metadata mohou vztahovat. Pojetí metadat zúžené na data uplatňuje významná sada mezinárodních norem ISO/IEC 11179 věnovaná registrům metadat, která výslovně uvádí, že se zaměřuje pouze na „data, která definují nebo popisují jiná data“ (ISO/IEC 11179-1, 2015, s. 9), nikoli na obecné pojetí metadat. Je nesporné, že v četných oblastech zpracování dat je takové vymezení dostačující. Názorným příkladem registru metadat, který je v souladu s normou ISO/IEC 11179, je Statistický metainformační systém⁵ Českého statistického úřadu, přesněji řečeno jeho část Ukazatele⁶, která zahrnuje přehled metadat doprovázejících tzv. statistické ukazatele, kvantitativně vyjadřující obsah statistikou sledovaných hromadných jevů. Na obrázku 1 je ukázka uživatelské prezentace metadat pro údaj o počtu knihovních jednotek v knihovnách Pardubického kraje v roce 2017.

Obr. 1 Ukázka statistických metadat

(Zdroj: Český statistický úřad, Veřejná databáze, Statistiky, Kultura, sport, tabulka Knihovny – územní srovnání, údaje za rok 2017 [cit. 2019-09-26])

Metadata a to, k čemu se vztahují, však nejsou jen data⁷, přinejmenším v tom smyslu, jak je chápe informační věda. Data jsou v informační vědě chápána jako údaj, který lze zpracovávat nebo komunikovat, aniž by se uvažoval jeho obsah. Data, která sdělují nějaký obsah a mají pro někoho smysl, jsou už považována za informaci. V pojetí informační vědy tedy metadata nepředstavují data, ale informaci, která je buď použitelná pro zpracování či komunikaci „dat“, nebo pro popis či vysvětlení jejich obsahu (a tím pro jejich transformaci na informaci). Entita, která obsahuje informaci a tvoří samostatnou jednotku z hlediska komunikace nebo zpracování, je označována jako informační zdroj. Významnou skupinu informačních zdrojů tvoří dokumenty, za něž jsou považovány ty informační zdroje, jež obsahují hmotně fixované informace a tvoří samostatnou jednotku z hlediska obsahu. Avšak právě informační zdroj, který prodělal pod vlivem nových komunikačních technologií v uplynulých desetiletích dramatické změny, čeká teprve na svoje důkladné prozkoumání. Je určitým paradoxem, že informační věda již má k dispozici referenční pojmový model metadat (viz část 3.4), ale nemá obdobný model „dat“, tj. model informačního zdroje.

Vzhledem k absenci obecně přijímané definice informačního zdroje se omezíme na předběžné úvahy. Domníváme se, že pro vymezení toho, co jsou metadata a k čemu se vztahují, je vhodné chápat informační zdroj nikoli jako objekt, ale jako predikát, tj. z perspektivy jeho vlastnosti či funkce „být informačním zdrojem“. Takové chápání umožní zahrnout do úvah kromě objektu či události, jež mohou sloužit jako zdroj informací (např. kniha, telefonní hovor), i další entitu (např. čtenář knihy, volaný účastník telefonního hovoru), vůči níž je funkce „být informačním zdrojem“ realizována. Funkce „být informačním zdrojem“ není s objektem spojena trvale – například určitá osoba může být pro určitý subjekt zdrojem informací, zatímco pro jiný nikoli. To platí i pro dokumenty – již klasickým příkladem to vystihla Susanne Brietová (1951, s. 7): živé zvíře není dokument, ale zvíře vystavené v zoo už podle ní dokumentem je. Obdobným způsobem lze přistoupit k vymezení metadat. Výše zmíněná norma ISO/IEC 11179 to vyjadřuje slovy, že „metadata jsou data a data se stanou metadaty, pokud jsou použita tímto způsobem. To se děje za zvláštních okolností, pro konkrétní účely a s určitými perspektivami, protože ne každá data jsou vždy metadata. Soubor okolností, účelů nebo perspektiv, pro které jsou některá data používána jako metadata, se nazývá kontext. Metadata jsou tedy data o datech v určitém kontextu“ (ISO/IEC 11179-1, 2015, s. 9).

Užitečný pohled na metadata nabízí Jeffrey Pomerantz, který považuje za metadata jakýkoli výrok o informačním zdroji ^8. Taková specifikace se elegantně vyhýbá definici kruhem a stejně jako v případě výše uvedeného omezení na data zahrnuje bezesporu rozsáhlou podmnožinu metadat. Typickým příkladem jsou výroky typu „kniha X má autora Y“. Je ovšem zapotřebí upřesnit, že toto vymezení se týká jen určitého typu výroků, a to výroků deklarativních, jež mají formu oznamovací věty. Ostatní typy výroků – tázací, zvolací a příkazové (rozkazovací) nejsou jako metadata vnímány. Dalším problémem této definice je, že ji lze jen obtížně vztáhnout na rozsáhlejší texty plnící funkci metadat, například na abstrakty nebo recenze, neredukovatelné na jednotlivé výroky.

Omezení funkcí metadat na popis

Již bylo zmíněno, že v definicích metadat se obvykle vyskytuje omezený výčet jejich funkcí. Tou nejčastěji uváděnou funkcí je popis. Kupříkladu český archivní zákon definuje metadata jako „data popisující souvislosti, obsah a strukturu dokumentů a jejich správu v průběhu času“.⁹ Taková definice však platí jen pro (byť velmi významnou) podmnožinu popisných metadat. Jak bude ukázáno v části 2.1, popis informačního zdroje zdaleka není jediným účelem metadat. K rozšířenému pohledu na funkce metadat pomůže i lingvistický pohled na etymologii předpony meta-.

Ať už byl tvůrcem termínu metadata Philip R. Bagley nebo někdo jiný, měl rozhodně šťastnou ruku při volbě předpony meta-, která svou víceznačností umožňuje rozšiřovat původní význam, úzce svázaný s počítačovými technikami zpracování dat. Nejčastější interpretací významu předpony meta- v termínu metadata je „o“; v obdobném smyslu se v lingvistice pro jazyk popisující jazyk používá termín metajazyk. To je ovšem opět pohled omezující funkci metadat pouze na popis obsahu zdroje, nicméně na metadata lze aplikovat i další významy předpony meta-: „za“ (příklady z jiných oborů jsou metafyzika jako věda zkoumající to, co přesahuje fyzické objekty, nebo metastáza jako druhotné ložisko nádorových buněk), „nad“ (viz metavyhledávání jako vyhledávání nad větším počtem různých zdrojů, metasystém jako systém na vyšší logické úrovni než původní systém, metastudie jako studie analyzující nikoli primární data, ale již publikované údaje), „(společně) s“ (v tomto smyslu se předpona meta- používá v chemii k označení některých prvků sloučenin), změna (nejznámějšími termíny tohoto typu jsou metamorfóza – změna vzhledu a metafora – změna významu, resp. denotátu).

Metadata ve významu „za“ evokují přesah prostorový, časový, rozsahem i obsahem. Příkladem jsou metadata s doplňujícími informacemi, například interpretace, hodnocení, vysvětlení informačního zdroje.

Metadata ve významu „nad“ označují vyšší stupeň nebo vyšší úroveň či vrstvu. Kupříkladu v rámci analýzy diskurzu lze metadata uvažovat jako specifickou vrstvu diskurzu nad vlastní promluvou nebo textem, propojenou s ostatními analyzovanými komponentami synchronními i diachronními vztahy (blíže v části 1.2.3).

Metadata ve smyslu „společně s“ lze chápat jako významnou součást kontextu informačního zdroje. Někdy je tento rys vyjadřován i předponou para-. Kupříkladu v pedagogice jsou termínem paradata označovány údaje o používání zdrojů pro výuku (např. e-learningových kurzů) studenty. Někdy se tak označují i doprovodná metadata s informacemi o metodách a technikách získání dat pro daný průzkum.

Význam předpony meta- ve smyslu změna poukazuje na to, že metadata stejně jako informace jsou jak pasivním odrazem, tak aktivním činitelem ovlivňujícím vztah subjektu k informačnímu zdroji. Je známo, že pro návštěvníky muzejních expozic hrají často klíčovou roli při chápání významu exponátů jejich popisky. Obdobně různé popisy či hodnocení téhož zdroje mohou mít vliv na rozdílné hodnocení jejich relevance uživatelem.

1.1.3 Příliš široká definice metadat

Ve snaze dospět k obecné definici metadat zahrnují někteří autoři do rozsahu pojmu i další, ne-informační zdroje, případně pojem metadata aplikují na příbuzné fenomény, jejichž terminologická základna byla historicky ustavena ještě před počátkem používání termínu metadata.

První přístup obvykle ztotožňuje metadata s reprezentací, popisem, modelem čehokoli, nejen informačního zdroje. Tak někteří autoři za metadata pokládají například i údaje na etiketě prodávaných produktů či považují údaje na mapě za metadata o zemském povrchu. Typické v tomto směru je pojetí Jenn Rileyové, která v instruktážním materiálu americké národní organizace pro normy v oblasti informací NISO¹⁰ podává toto obšírné vymezení: „Zamyslete se nad tím, jak obchodníci ukládají informace o svých produktech a o svých zákaznících; zaměstnavatelé o svých zaměstnancích a jejich činnostech; organizace o událostech, které pořádají; výzkumné instituce o trendech a významných lidech v jejich oboru; knihovny, archivy a muzea o materiálech v jejich péči; vlády o svých občanech, svých spojencích a svých nepřátelích – to všechno jsou metadata.“ (Riley, 2017, s. 1)

Tento přístup založený na hypotéze, že cokoli se může stát informačním zdrojem, má určité racionální opodstatnění. Pokud uznáme informaci o počtu prodaných výtisků nebo o ceně knihy za metadata, proč nepřiznat status metadat i analogickým informacím o ne-informačních objektech, například o potravinách? Kupříkladu Amazon dnes prodává nejen informační zdroje, a tytéž typy shodně strukturovaných údajů o prodávaných produktech by měly být jednou považovány za metadata a podruhé nikoli? Ale přestože v praxi se s těmito entitami nakládá stejně a jsou často považovány za ekvivalentní, jsme toho názoru, že teoretická rovina vymezení metadat by se měla omezit na data, která se vztahují k informačním zdrojům.

Dalším důvodem k pokušení rozšířit pojetí metadat jsou příbuzné fenomény, které se s metadaty zcela nevylučují, ale částečně se s nimi překrývají, jak to schematicky naznačuje obrázek 2: popis, seznam, fakt, metatext a sekundární informace. V následujícím komentáři se pokusíme doložit, že pro metadata a dané pojmy skutečně platí stav naznačený na obrázku jako množinový průnik. Ve všech případech lze konstatovat, že kromě podmnožiny společných jevů zahrnuje každý z příslušné dvojice pojmů ještě další fenomény, jež nespadají do významového spektra druhého z nich.

Obr. 2 Kontext metadat

Metadata a/vs. popis

Výstižné vymezení popisu v rámci poetiky a estetiky, jež lze zobecnit i na popisy vyskytující se mimo tento kontext, popisem rozumí „záznam pozorování určitého objektu, výčet jeho vlastností a znaků“ ¹¹. V souladu s omezením, k němuž jsme se přiklonili výše, však může být objektem popisovaným metadaty jen informační zdroj, tedy ne všechny popisy jsou metadata. Navíc, přestože významná část metadat má popisný charakter, nelze funkci metadat omezovat pouze na popis informačních zdrojů.

Metadata a/vs. seznam

Seznamy, nazývané v různých oblastech svého použití i registry, indexy, evidence nebo katalogy, zahrnují samozřejmě i seznamy metadat. Umberto Eco ve své knize Bludiště seznamů rozlišuje mezi seznamem praktickým a seznamem poetickým, přičemž označení „poetický“ používá pro seznam vytvářený s uměleckým záměrem. Praktické seznamy, mezi něž Eco zahrnuje i katalogy knihoven, charakterizuje následovně: mají referenční funkci, zahrnují reálné objekty a jsou neměnné (Eco, 2009, s. 113–129). Taková charakteristika je nesporně aplikovatelná i na metadata. Ovšem ani každý praktický seznam nemusí být tvořen metadaty, viz například registr silničních vozidel tvořený daty o vozidlech, obchodní rejstřík s daty o firmách, katalog pracovních pozic zahrnující popisy funkcí nebo evidence docházky zaměstnanců s údaji o osobách a čase, jenž tyto osoby strávily na pracovišti. Termín metadata lze tedy vztáhnout pouze na seznamy informačních zdrojů, například na seznam děl nedostupných na trhu, vedený Národní knihovnou ČR (https://www.nkp.cz/digitalni-knihovna/dalsi-odkazy/seznam-del-nedostupnych-na-trhu). V části 1.2.1 bude dále ukázáno, že metadata nemusejí nutně tvořit nějakou množinu, jak je tomu v případě seznamu, ale lze za ně považovat i samostatný prvek.

Metadata a/vs. fakta

Termínem fakt se označuje skutečnost, událost, jev či nevyvratitelný pravdivý poznatek, případně empirický údaj. Do této kategorie spadají také vědecké důkazy a znalosti. Určit, kde končí fakta/vědecké důkazy a kde začínají metadata, je opět problematické, míra překrývání je značná. Stejně jako v předchozích případech se domníváme, že o metadatech má smysl mluvit jen tehdy, pokud se daná fakta a vědecké důkazy týkají informačních zdrojů.

Metadata a/vs. metatext

Podle Petra Mareše (2017) se za metatext považují „znakové jevy, jejichž denotá tem není vnější skutečnost (ležící vně znaku), ale znakový jev sám“. Analogicky k již několikrát zmíněné definici metadat lze tedy metatext zkratkovitě definovat jako text o textu. V širším pojetí může jít o jakýkoli text odvozený z jiného textu, například konspekt, resumé, rejstřík, poznámkový aparát. Vzhledem ke značnému podílu textových informačních zdrojů lze konstatovat překrývání významu pojmů metadata a metatext, nicméně při bližším zkoumání opět vyvstanou jejich rozdíly. Zatímco účelem metatextu je být textem, účel metadat je vymezen komunikační nebo reprezentativní funkcí. A dále, přestože textové zdroje tvoří významnou součást informačních zdrojů, je zapotřebí připomenout i existenci zdrojů netextových (obrazy, audio, video, geodata ad.), pro něž se samozřejmě rovněž vytvářejí metadata.

Metadata a/vs. sekundární informace

Ztotožnění metadat se sekundárními informacemi bylo poměrně častým jevem v počátcích zavádění termínu do slovníku knihovníků. Opět se ovšem ukazuje, že rozsah pojmu sekundární informace je širší; například články ve Wikipedii, vycházející z již publikovaných zdrojů, jsou sekundární informace, ale nikoli metadata. Kromě významu, který se kryje s metadaty, zahrnují sekundární informace navíc i informace odvozené z primárních dat a informace získané z informačního zdroje, tj. v podstatě cokoli kromě empirických údajů.

1.2 Aspekty metadat

V této části podáme přehled nejdůležitějších hledisek, s nimiž se lze setkat v definicích metadat: hledisko struktury a funkce a dále hlediska jazyka a modelu.

Úvodem považujeme za potřebné poukázat na to, že „data“ a metadata jsou relativní pojmy. Tato relativita byla konstatována již v části 1.1. To, zda určitý objekt prohlásíme za informační zdroj nebo za metadata, vyplývá spíše z daného kontextu než z nějakých vnitřních vlastností příslušných objektů. Tenkou linii mezi daty a metadaty demonstrují například plnotextové indexové soubory: slovo, tj. „data“, se automaticky konvertuje na termín indexu, tj. na metadata. Rozdíl tkví zjevně nikoli v obsahu, ale v účelu, k němuž dané slovo slouží. Jedno a totéž slovo v textu jsou „data“, ale v indexovém souboru jsou to metadata.

Na obrázku 3 je znázorněn informační zdroj, konkrétně kniha, a pět s ním souvisejících metadatových objektů. Prvním metadatovým objektem je bibliografická citace dané knihy. Další dva objekty (dc:creator a dc:title, což jsou prvky metadatového schématu Dublin Core) určují typ dílčích údajů v bibliografické citaci jako jméno tvůrce a název knihy. Vzhledem k těmto objektům lze tedy bibliografickou citaci chápat jako informační zdroj. Metadatový prvek dc:title je doplněn definicí svého významu, vůči níž opět vystupuje v roli informačního zdroje, a totéž lze prohlásit o vztahu dvojice jména tvůrce Jana Zábrany a jeho identifikátoru ve virtuálním souboru autorit VIAF. Naznačeným úrovním a pojmům slovník metadat a metadatové schéma, uvedeným v obrázku 3, se budeme věnovat v částech 1.2.1 a 1.2.3.

Obr. 3 Relativita „dat“ a metadat

1.2.1 Metadata jako struktura

Strukturu tvoří množina prvků a jejich vzájemných vztahů. Pod tímto úhlem pohledu se na metadata pohlíží jako na objekt, který má svoji vnitřní strukturu a zároveň jako na prvek, který vstupuje do vztahů s jinými prvky komunikačního systému. Na tento rys metadat se zaměřuje Výbor pro katalogizaci Asociace amerických knihoven (ALA CC:DA), jenž ve zprávě z roku 2000 věnované metadatům zformuloval následující definici: „Metadata jsou strukturovaná, zakódovaná data, která popisují vlastnosti entit obsahujících informace, jež pomáhají při identifikaci, zjišťování, hodnocení a správě popsaných entit“ (ALCTS, 2012).

Metadata jako prvek s vlastní strukturou

Základní struktura metadatového prvku je velmi jednoduchá, tvoří ji dvojice složená z vlastnosti informačního zdroje a z její hodnoty. Vztah těchto dvou komponent je vztahem více–více, tj. jedna vlastnost, například jméno tvůrce, může mít více hodnot. Zároveň platí, že jedna hodnota může být přiřazena k více vlastnostem, například název města může být hodnotou místa narození tvůrce nebo místa vydání knihy.

Metadata jako vztah

Metadatové prvky vstupují do dvou základních typů vztahů. Prvním je vztah metadat a informačního zdroje, druhým typem jsou vzájemné vztahy metadatových prvků.

Vztah metadata–informační zdroj

Násobnost vztahu metadata–informační zdroj je typu více–více, tj. k jednomu informačnímu zdroji může existovat více metadatových prvků (např. bibliografická citace, abstrakt, název, datum a čas vytvoření, podmínky přístupu ad.) a jeden metadatový prvek (např. jméno tvůrce, název producenta) může souviset s více informačními zdroji.

Dále lze konstatovat, že tento vztah lze při určitém úhlu pohledu považovat za rekurzívní, protože i metadata splňují podmínky pro to, aby byla označována jako informační zdroj. V každém případě se ovšem jedná o vztah asymetrický, každá ze zúčastněných entit v něm hraje jinou roli. Například popisná metadata popisují informační zdroj, ale zdroj nemůže popisovat metadata – ta lze popsat jen dalšími metadaty. Z informačního zdroje lze buď manuálně nebo strojově (například automatickou indexací) odvodit či vytvořit metadata, ale naopak to není možné. Metadata lze použít pouze k odkazu na informační zdroj, nikoli k vytvoření jeho obsahu.

Vztah metadata–metadata

Prvním z významných typů vzájemných vztahů metadat je vztah agregace. Jednotlivé dvojice vlastností informačních zdrojů a jejich hodnot, tj. metadatové prvky, lze sdružovat do větších celků: tak v knihovnách jsou údaje týkající se popisované knihovní jednotky tradičně sdružovány do katalogizačních záznamů. Tyto záznamy se pak sdružují do dalších celků, kterými jsou katalogy. V různých aplikačních oblastech mohou mít metadatové agregáty různá označení, kromě katalogů se nejčastěji se mluví o souborech, kolekcích, bázích dat, datových sadách či registrech metadat. Jejich struktura může být lineární, relační, hierarchická nebo síťová.

Dalším významným typem je vztah metadat různé úrovně. Tento vztah je možné zaznamenat již v příkladu na obrázku 1. Statistický ukazatel počtu knihovních jednotek v knihovnách Pardubického kraje lze považovat za metadata, vztažená k této množině informačních zdrojů. Metadata v okně „Informace o hodnotě“ jsou potom vlastně meta-metadata. Tutéž úvahu lze provést nad obrázkem 3. Bibliografická citace je soubor metadatových údajů o knize. Informace o typu jednotlivých údajů (jméno tvůrce, název knihy) jsou meta-metadata. To samé platí pro identifikátor jména autora. Definice významu prvku dc:title jsou pak meta-meta-metadata, a tak by bylo možné pokračovat ad infinitum. Obvyklým přístupem většiny autorů však je, že na takové přesné rozlišení jednotlivých úrovní rezignují; předpony meta- se nekumulují a veškeré typy se označují jednotně jako metadata. Tento zjednodušující přístup ovšem může být někdy na překážku přesnosti. Pokud by si všechny dvojice typu vlastnost–hodnota měly být rovny, jak potom rozeznat, zda se v daném kontextu vztahují k informačnímu zdroji nebo k metadatům? Jak poznat, jestli metadata popisují bibliografický soupis nebo bibliografii bibliografií? Jak odlišit seznam prvků od seznamu seznamů? A dále, podle čeho poznat, zda daný metadatový prvek vyjadřuje hodnotu vlastnosti informačního zdroje nebo zda je součástí slovníku metadat nebo metadatového schématu? V následující části ukážeme, zda a jak se s tímto problémem dokážou vypořádat metadata v prostředí sémantického webu.

Struktura metadat v sémantickém webu

Na platformu sémantického webu se aktuálně přesouvají mnohé informační systémy z původních oblastí použití, vznikají ovšem i zcela nové systémy, obvykle demokratickým způsobem „zdola“, například Wikidata (https://www.wikidata.org/). Charakteristiky sémantického webu lze shrnout do následujících tří okruhů:

1) Obsahuje „chytrá data“ srozumitelná strojům, tj. to, co je v tradičních systémech umělé inteligence označováno jako systém reprezentace znalostí nebo znalostní báze. Znalostní bázi sémantického webu tvoří webové zdroje opatřené sémantickými metadaty. Na rozdíl od systémů umělé inteligence mohou zdroje v sémantickém webu obsahovat jak rigorózně formalizované znalosti, tak znalosti vyjádřené neformálně.

2) Strukturu tvoří propojená data, tj. data s jemnější granularitou (místo webu dokumentů se mluví o webu dat). Propojená otevřená data „zviditelňují“ obsah tzv. neviditelného či hlubokého webu, který je uložen v databázích. Znalosti na sémantickém webu jsou obsaženy v distribuovaných webových zdrojích a jejich typickou vlastností je diverzita.

3) V porovnání s tradičními informačními systémy vykazuje sémantický web významná specifika, jež lapidárně vyjadřují anglické zkratky OWA, AAA a NUNA (Allemang a Hendler, 2011, s. 13).

Princip OWA (z angl. open world assumption) označuje předpoklad otevřeného světa v tom smyslu, že výroky nezahrnuté v sémantickém webu nejsou považovány za nepravdivé, věci nezastoupené na webu nejsou považovány za neexistující. Univerzum poznání, reprezentované prostřednictvím webových zdrojů, je chápáno jako dynamicky se měnící. Mění se nejen suma dostupných znalostí (nové zdroje se objevují, stávající zdroje mizí), ale i vztahy mezi nimi. Žádné tvrzení se nepovažuje za definitivní.

Princip AAA (z angl. anyone can say anything about anything – kdokoli může říci cokoli o čemkoli) konstatuje, že jedna věc může být chápána a vyjádřena různými způsoby, tj. jedna věc může mít více významů. O stejném předmětu mohou být k dispozici různá tvrzení. Tato tvrzení nemusejí být navzájem konzistentní, ale nemusejí se ani vylučovat.

Princip NUNA (z angl. non-unique naming assumption – nepravdivost předpokladu jedinečných jmen) vychází z předpokladu nejednotného pojmenování a připouští, že jedna věc může mít více označení.

Výše uvedené charakteristiky platí stejnou měrou pro informační zdroje sémantického webu i pro metadata. Tim Berners-Lee definuje metadata na webu jako „počítači srozumitelné informace o webových zdrojích nebo jiných věcech“ (Berners-Lee, 1997). V současnosti jsou k dispozici dva způsoby, jak dostat metadata na (sémantický) web: 1) Fyzické začlenění metadat do informačního zdroje prostředky HTML, CSS, XML, RDFa nebo mikroformátů a 2) osamostatnění metadat pomocí výroků v jazyce RDF (W3C RDF Working Group, 2014). Druhý způsob se aktuálně jeví jako perspektivní, proto se mu budeme věnovat podrobněji.

Název Resource description framework, tj. rámec popisu zdrojů, sugeruje chápání RDF jako jazyka popisných metadat. V současné době se však RDF vymezuje šířeji jako jazyk pro reprezentaci znalostí v sémantickém webu. V konstrukci jazyka je patrná inspirace predikátovou logikou. Ve výrocích predikátové logiky se předmětům buď připisují nějaké vlastnosti, nebo se určují vztahy mezi nimi. Vlastnosti jsou vyjádřené jednomístnými predikáty, vztahy předmětů vyjadřují dvou a vícemístné predikáty.

Výroky jazyka RDF tvoří tři komponenty: subjekt (obdoba podmětu ve větě), predikát (obdoba větného přísudku) a objekt (obdoba předmětu ve větě). Výroky RDF jsou vždy binární a orientované a lze je stejně jako věty přirozeného jazyka sdružovat do větších celků. Analogií k textovým odstavcům, jež tvoří množina vět či k záznamům v databázi, sestávajícím z množiny polí, je v RDF síťová struktura grafu, tvořeného množinou trojic RDF. Uzly grafu RDF tvoří subjekty a objekty identifikované prostřednictvím URI a hrany grafu představují predikáty rovněž identifikované pomocí URI. Pokud je subjektem informační zdroj, je možné predikát použít k označení vlastnosti tohoto zdroje a objektem vyjádřit její hodnotu. Jazyk RDF je tedy přímo použitelný k „zakódování“ metadat do jazyka sémantického webu.

Tim Berners-Lee tvrdí, že tato základní struktura, založená na protokolu HTTP, identifikátorech URI a na výrocích RDF, je podstatou fraktální povahy sémantického webu. To znamená, že umožňuje neomezené opakování stejné struktury v libovolně škálovatelné síti. Stejná struktura výroků umožňuje jejich vzájemnou propojitelnost, aniž by bylo nutné vytvářet jednotnou globální ontologii neboli slovník. Navíc jednotlivé dílčí slovníky (stejně jako komunity jejich uživatelů) nemusejí být vzájemně disjunktní, ale mohou se překrývat (Berners-Lee a Kagal, 2008).

Další strukturou, která doplňuje základní syntaxi jazyka RDF, je struktura slovníků (v sémantickém webu jsou často nazývány ontologie), v nichž je specifikována sémantika prvků použitých v trojicích RDF. Pro tyto účely se používá jazyk RDF Schema, který umožňuje vytvořit pojmový model webových zdrojů obdobným způsobem, jako to umožňuje entitně-relační model pro záznamy v databázi. RDF Schema umožňuje každý predikát charakterizovat definičním oborem (angl. domain) a oborem hodnot (angl. range) v podobě tříd možných objektů a subjektů, jež predikát může propojovat. Komplexnější nástroje pro tvorbu ontologií poskytuje jazyk OWL (Web ontology language), který mj. umožňuje logické odvozování.

1.2.2 Metadata jako funkce

Jeden z nejčastějších pohledů na metadata směřuje k jejich funkci. Uplatňuje ho i Karen Coyleová, která se ve svém pojetí zaměřuje na metadata digitální, vytvářená a zpracovávaná pomocí softwarových aplikací. Prohlašuje o nich, že jsou konstruovaná (tj. jsou to artefakty uměle vytvořené člověkem nebo strojem), konstruktivní (jsou vytvořená za určitým cílem, s určitým záměrem) a „vykonatelná“ (angl. actionable), tj. už ne jenom strojem zpracovatelná, ale i strojem použitelná k vykonání nějaké úlohy směřující k uspokojení nějaké potřeby (Coyle, 2010, s. 6).

Často je funkční aspekt metadat použit jako základ jejich typologie. V rámci výkladu termínu metadata v TDKIV lze najít i pasáž vymezující funkce a typy metadat: „Funkce metadat je popisná, selekční a archivační. V souvislosti s těmito funkcemi se rozlišují metadata pro účely popisu, správy, právních nároků, technické funkčnosti, užití a archivace.“ ¹² V tabulce 1 je uveden přehled funkčních typologií metadat, které zpracovali autoři významných monografií a příruček Priscilla Caplanová (2003, s. 3–5), Anne J. Gillilandová (2016), Jenn Rileyová (2017, s. 6), Jeffrey Pomerantz (2015, s. 17–18) a Richard Gartner (2016, s. 6–8). Jak je z obsahu tabulky patrné, přístupy jednotlivých autorů nejsou shodné, lze však pozorovat významné překrývání – všichni autoři ve svých výčtech uvádějí metadata popisná, administrativní, archivační a strukturální.

Poznámka: Někteří autoři svoji typologii ještě jemněji hierarchicky člení – to je v tabulce naznačeno zarovnáním značky x k pravému okraji (např. Priscilla Caplanová definuje hodnotící metadata jako typ popisných metadat).

Tab. 1 Funkce metadat

K problematice funkčnosti metadat se ještě vrátíme v části 2.1.

1.2.3 Metadata jako jazyk

Tento pohled na metadata, který lze označit jako sémanticko-lingvistický, chápe metadata jako promluvu nebo jako text. Z rozsáhlého aparátu lingvistiky se pro účely charakteristiky metadat jeví jako užitečná metoda analýzy diskurzu, protože uvažuje jazyk v kontextu dalších faktorů, tvořících komplex společenské komunikace informací. Podle Jiřího Nekvapila je diskurz „soubor jazykových (obecně: znakových) reprezentací nějaké ho aspektu světa, spojený s určitým věděním, charakteristický pro určitou společenskou skupinu či instituci, která kontrolovaným produkováním těchto (a ne jiných) reprezentací zároveň přispívá k produkování sebe sama“ (Nekvapil, Hoffmannová a Hajičová, 2017).

Během analýzy diskurzu lze uplatnit dvě různá kritéria členění, jež lingvistika označuje jako synchronní a diachronní. V synchronním „řezu“ se metadata uvádějí do kontextu s dalšími prvky diskurzu, které tvoří součást konkrétní výpovědi. Obvyklým způsobem je členění do úrovní nebo vrstev. V úvodu bylo uvedeno, že Jeffrey Pomerantz považuje metadata za infrastrukturu, tj. za spodní vrstvu, na jejímž základě probíhá společenská komunikace. Alternativním pohledem lze vidět metadata jako vrstvu nad textem či promluvou, tj. jako hyperstrukturu, tvořenou například hypertextovými odkazy, jež umožňují navigaci v síti webových zdrojů. Na nejnižší úrovni si lze z této perspektivy představit reálné objekty či události a nad nimi pak vrstvu promluvy či textu, tj. informačních zdrojů, jež o nich vypovídají. Následující vyšší vrstvu komunikace by pak tvořila metadata, sestávající z výpovědí vztahujících se k informačním zdrojům. V části 1.2.1 byla zmíněna potřebnost slovníků metadat, označovaných jako seznamy metadatových prvků, ontologie nebo systémy organizace znalostí. Tyto slovníky definují sémantiku metadat a lze si je představit jako samostatnou vrstvu nad metadaty. V současné době by již bylo možné obsadit i další vrstvu, kterou tvoří metadatová schémata a pojmové modely metadat (např. IFLA LRM).

Diachronní řez diskurzem umožňuje zaměřit se na proměny struktury a funkce metadat v čase. Lze sledovat jejich změny v různých časových obdobích, případně v různých fázích životního cyklu informačního zdroje.

1.2.4 Metadata jako model¹³

Model chápeme jako účelově vytvářený artefakt, který je ve vztahu korespondence s jinou entitou, jež se obvykle nazývá originál. Modelový přístup je jednou z možností, jak pohlížet na komplikovaný fenomén informace. Informaci lze z tohoto úhlu pohledu chápat jako model (odraz, reprezentaci) reality. Protože informace je též součástí reality, může být i ona předmětem informačního modelování – výsledkem jsou potom metadata.

Pokusíme-li se aplikovat tyto obecné premisy na vztah metadat a informačních zdrojů, narazíme na určité potíže. Tvrzení, že metadata jsou modelem informačního zdroje, platí jen pro omezenou množinu popisných metadat. Tak lze obsahovou charakteristiku knihy považovat za její model, těžko už ale tuto roli přisoudit údajům o počtu prodaných výtisků nebo o jejím vlastníkovi či tvůrci. To, co metadata ve vztahu k informačnímu zdroji modelují, totiž není zdroj jako celek či některá z jeho částí, ale jeho vlastnosti, tj. atributy, funkce či vztahy.

V úvodu článku jsme metadata předběžně rozčlenili do dvou základních kategorií – deklarativních a procedurálních. Deklarativní metadata (například název nebo prostorový identifikátor) jsou modelem statickým a vyznačují se tím, že mohou kromě toho, že modelují vlastnost informačního zdroje, vystupovat i v roli reprezentace celého zdroje či jeho části. Procedurální metadata jsou modelem dynamickým, modelují operace s informačním zdrojem nebo s jeho částí. V obecném slova smyslu modelují komunikační funkce informačního zdroje. Takovou úlohu plní například datové typy položek v databázovém schématu, jež určují, jaké operace bude možné s hodnotou položky vykonávat (například matematické operace s číselnými typy, abecední řazení s texty) nebo metadata charakterizující možný způsob prezentace obsahu zdroje (například zobrazení textu nebo přehrání zvukového záznamu).

1.3 Pracovní definice metadat

Autorka jedné z prvních monografií o metadatech určené knihovníkům Priscilla Caplanová kategoricky prohlašuje, že jednoznačnou a obecně platnou definici metadat nelze vytvořit. „Mělo by být naprosto jasné, že neexistuje žádná správná nebo nesprávná interpretace metadat, ale že každý, kdo používá tento termín, si musí být vědom, že může být chápán odlišně v závislosti na komunitě a kontextu, ve kterém je používán.“ (Caplan, 2003, s. 2–3) Ve světle problémů naznačených v předchozích částech se takové konstatování jeví jako realistické. Ani my se tedy nebudeme pokoušet o všeobecně platnou definici a omezíme se na vlastní pracovní vymezení pojmu metadat, tak jak s ním budeme dále pracovat v textu tohoto článku.

V části 1.1.2 jsme zamítli zužující pojetí metadat jako dat o datech a přiklonili jsme se k názoru, že základní jednotkou metadat je informační zdroj. Rozšířené pojetí metadat přesahující rámec informačních zdrojů jsme rovněž navrhli odmítnout. V části 1.1.3 jsme ukázali, že pro informace či výroky o neinformačních entitách jsou k dispozici propracované teorie a ustálené pojmové soustavy s historickými kořeny a specializovanými komunitami, jež s nimi pracují.

Chápat metadata jako informační zdroj se vztahem k jinému informačnímu zdroji je však příliš široké vymezení, pak by totiž pojem musel zahrnout třeba i adaptace, pokračování, překlady nebo agregáty, jako jsou sborníky. Bude tedy ještě zapotřebí upřesnění. K tomu využijeme významnou souvislost metadat a modelu, konstatovanou v části 1.2.4, a pro účely tohoto článku přijmeme následující pracovní definici:

Metadata jsou informační zdroj se specifickým typem vztahu k jinému informačnímu zdroji. Specifika tohoto vztahu spadají do jedné z těchto kategorií: 1) metadata jako reprezentace vlastnosti informačního zdroje a 2) metadata jako nástroj komunikace informačního zdroje.

2 Typologie metadat

V této části se zaměříme na zevrubnou charakteristiku metadat prostřednictvím popisu jejich nejvýznamnějších typů. V části 1.2 jsme ukázali, že na metadata lze nahlížet z různých aspektů, a tuto vícehlediskovost uplatníme i v návrhu vlastní typologie, která má fasetový charakter. Přehled faset a jejich obsahu je shrnut v tabulce 2. Obsah jednotlivých faset je vzájemně kombinovatelný, takže umožňuje vytvořit poměrně detailní charakteristiku konkrétních instancí metadat s využitím šesti hlavních kritérií; počet možných charakteristik ještě zvyšuje skutečnost, že čtyři fasety jsou vnitřně členěny pomocí subfaset (v tabulce jsou vyznačeny špičatými závorkami).

Tab. 2 Fasetová typologie metadat

2.1 Funkčnost

Jak bylo demonstrováno v části 1.2.2, je kategorizace metadat odvozená z jejich funkčnosti používána mnoha autory. Jejím určitým problémem ovšem je, že funkčnost (účel, případ užití) metadat není statickou vlastností, ale může se dynamicky proměňovat v čase. To, za jakým účelem byla metadata navržena například v metadatovém schématu, nemusí být totožné s tím, za jakým účelem byla vytvořena a k jakému účelu jsou reálně využívána. Kupříkladu údaj o rozměru knihy může být využit k informování čtenáře, ale i k návrhu optimální výšky polic ve skladu. Dalším příkladem je druhotné využití popisných metadat či metadat o užití zdroje v bibliometrii a v citační analýze.

Níže se pokusíme vyjmenovat nejvýznamnější funkce metadat, jejich seznam však rozhodně neaspiruje na úplnost. Je pravděpodobné, že v každé konkrétní aplikační oblasti by bylo možné a potřebné doplnit další funkce a případy užití.

Identifikace

Primárním cílem identifikace je odlišení informačního zdroje od ostatních zdrojů, například pomocí URI nebo souřadnic GPS. Digitální identifikační metadata často patří do skupiny, kterou Karen Coyleová označuje jako „vykonatelná“. Jejich specifickou vlastností je tzv. rozklíčování (angl. resolving, resolution) dalších údajů souvisejících se zdrojem, čímž umožňují přístup k dalším metadatům nebo přímo přístup ke zdroji.

Popis

Cílem popisu je reprezentace informačního zdroje prostřednictvím charakteristiky jeho vlastností. Popis může sloužit jako náhrada (surogát) zdroje, případně jako náhrada znalosti existence nebo charakteristiky zdroje. Popis může zahrnovat i informace doplňující obsah zdroje.

Přístup ke zdroji

Metadata tohoto typu umožňují fyzický nebo intelektuální (kognitivní, sémantický) přístup ke zdroji. Typická přístupová metadata mají identifikační povahu a obsahují informace o umístění informačního zdroje nebo jeho označení.¹⁴ Dalším obsahem této kategorie metadat jsou informace o oprávněních a podmínkách přístupu ke zdroji.

Strukturování

Strukturní metadata slouží k označování částí informačního zdroje a k případnému určení jejich vztahů, kupříkladu definují podkapitolu jako část kapitoly. Strukturní metadata byla historicky prvním typem údajů označovaných jako metadata. Zásluhou oboru informatiky se strukturní metadata z původních jednoduchých datových slovníků vyvinula do podoby abstraktních datových modelů a schémat, použitelných i pro tvorbu pojmových modelů (entitně-relační modely, objektově orientované diagramy tříd v UML, hierarchicky strukturované modely v jazycích DTD a XML Schema, síťové modely v jazyce RDF Schema a ontologie v jazyce OWL).

Prezentace

Prezentační metadata jsou podobná metadatům strukturním. Obsahují informace o tom, jak prezentovat jednotlivé části informačního zdroje uživatelům (např. typ písma, umístění poznámkového aparátu), aby je bylo možné vnímat lidskými smysly. Typickým reprezentantem jsou výroky v jazyce CSS, popisující způsob vizuálního zobrazení webových zdrojů.

Hodnocení

Příklady metadat sloužících k hodnocení informačního zdroje jsou počet lajků, údaje o relevanci, spolehlivosti, aktuálnosti, důvěryhodnosti.

Správa

Metadata pro správu informačních zdrojů tvoří rozsáhlou skupinu, zahrnující např. údaje s pravidly pro uchování, autorská či průmyslová práva, obchodní údaje, údaje o užití zdroje.

Poznámka: Prakticky všechny výše uvedené případy užití se mohou vztahovat i na metadata. Běžným případem jsou metadata popisující jiná metadata, strukturní metadata o metadatech tvoří metadatová schémata. Dalšími příkladem meta-případu užití je správa metadat zahrnující jejich evidenci, dokumentaci, verzování, změny, rušení, definování vztahů metadat v rámci jednoho schématu i mezi schématy (mapování či propojování metadat).

2.2 Čas vytvoření nebo transformace

Jak ukázal již obsah fasety funkčnost, metadata jsou využívána během všech událostí v životním cyklu informačního zdroje (např. reprezentace znalostí / tvorba informačního zdroje / organizace / zpracování / uložení / přenos / vyhledávání / přístup / využití). Totéž lze konstatovat o událostech, během nichž jsou metadata vytvořena nebo trans formována. V této souvislosti je vhodné připomenout, že čas vytvoření či transformace metadat nemusí být shodný s časem, kdy byl vytvořen či transformován informační zdroj. Metadata lze vytvářet dokonce ještě před vznikem samotného informačního zdroje; příkladem jsou abstrakty příspěvků, navrhovaných k přednesení na konferenci. Stejně tak je možné tvorbu či úpravy metadat realizovat i poté, co už zdroj přestal existovat.

2.3 Závislost na informačním zdroji

Lze rozlišit dva typy závislosti metadat na informačním zdroji – obsahovou a fyzickou. V obou případech se pak metadata člení na závislá a nezávislá.

Obsahově (sémanticky) závislá metadata existují jako nesamostatný zdroj, který dává smysl pouze se zdrojem, k němuž se metadata vztahují. Typickým příkladem jsou značkovací jazyky, například HTML. Metadata obsahově nezávislá jsou využitelná jako samostatný informační zdroj. Příkladem je využití abstraktů v bibliografických databázích pro posouzení relevance zdroje.

Fyzicky (syntakticky) závislá metadata jsou fyzicky začleněná do zdroje (například značkovací jazyky, tiráž, ex libris). Fyzicky nezávislá metadata představují samostatnou jednotku přičleněnou ke zdroji nebo odkazující na zdroj (například katalogizační záznam, bibliografická citace, URL, termín tezauru, třídník MDT).

2.4 Způsob vytvoření

Z hlediska způsobu tvorby metadat se nabízejí dvě vzájemně kombinovatelná hlediska. Podle typu agenta lze rozlišit metadata vytvářená manuálně a strojově či automaticky. Další kritérium rozlišuje nově vytvářená metadata (angl. from scratch) a metadata opětovně použitá jiným uživatelem nebo pro jiný účel. Kombinací těchto dvou hledisek pak lze vytvořit kupříkladu kategorii manuálně nově tvořených metadat (například tzv. originální katalogizace v knihovnách) a kategorii automaticky tvořených nových metadat (například pro fotografie pořízené digitálními fotoaparáty). Příkladem manuálního opětovného použití již existujících metadat je sdílená katalogizace v knihovnách, automatizované opětovné použití metadat probíhá během tzv. sklízení metadat (angl. metadata harvesting) pro účely jejich archivace.

2.5 Agenti

V rámci fasety Agenti jsou opět použita dvě kritéria členění. Podle role, kterou zastávají při interakci s metadaty, lze rozlišovat tvůrce, správce, zpracovatele a uživatele, přičemž tyto role se mohou libovolně překrývat nebo kumulovat. Další způsob člení metadata podle typu agentů, již s nimi vstupují do interakce, na lidské a strojové. Skupinu osob lze ještě členit na profesionály a laiky. V éře tištěných dokumentů byla tvorba metadat typicky vyhrazena profesionálům a laici byli jejich uživateli. Vlivem dostupných nástrojů pro tvorbu metadat například na sociálních sítích se zejména od nástupu éry tzv. webu 2.0 laici stále aktivněji zapojují i do procesů tvorby metadat.

Požadavky lidských a strojových agentů na metadata se liší. Lidé očekávají kromě relevance, kvality a důvěryhodnosti především uživatelský komfort. Předpokladem pro efektivní interakci strojů s metadaty v současném heterogenním prostředí webu je syntaktická i sémantická interoperabilita, podmíněná formalizací jejich struktury i obsahu. Technologie sémantického webu nabízejí pro dosažení těchto cílů nástroje v podobě propojených otevřených dat a propojených slovníků či ontologií.

Rozdílné požadavky lidských a strojových uživatelů na metadata se projevují i v jejich rozdílném vzhledu a uspořádání, jak názorně ukazuje obrázek 4. Příklad 1 je ukázkou laicky vytvářených metadat v online portálu Databáze knih (https://www.databazeknih.cz/) v uživatelském rozhraní určeném lidem. Příklady 2 a 3 ukazují metadata pro tentýž zdroj, vytvořená profesionály a určená pro strojové zpracování. Příklad 2 zobrazuje metadata ve formátu MARC21, převzatá z online katalogu Národní knihovny ČR, a příklad 3 obsahuje metadata ve formátu RDF, dostupná v experimentální aplikaci OCLC WorldCat Linked data explorer (https://www.worldcat.org/).

Obr. 4 Metadata určená lidem a metadata pro stroje

2.6 Granularita

Termín granularita se používá k vyjádření velikosti jednotky, jež je předmětem zájmu. Tento pohled lze uplatnit jak na metadata, tak na informační zdroje, k nimž se metadata vztahují.

Již bylo uvedeno, že minimální jednotkou metadat je trojice zdroj – atribut – hodnota v podobě výroku přirozeného nebo formalizovaného jazyka. Další jednotkou je záznam, tj. množina metadatových výroků vztahujících se k jednomu zdroji. V různých aplikačních oblastech se pro záznamy používají různá označení, například bibliografický popis, katalogizační záznam, metadatový záznam, metadatový popis, profil uživatele, soubor popisných prvků (angl. description set). Množina metadat vztahujících se k více různým informačním zdrojům se dnes nejčastěji označuje jako kolekce nebo datová sada, tradičně se označovala jako katalog, bibliografie nebo index. Specifickým termínem znalostní báze se označují metadata o kolekcích elektronických zdrojů nabízených knihovnami uživatelům (např. http://pez.cuni.cz/).

Škálu granularity informačních zdrojů zahajují na nejjemnější úrovni jejich části, nazývané obvykle prvky či elementy, jimiž mohou být třeba v případě jazykových korpusů i jednotlivé slovní tvary v textu. Následuje úroveň celého zdroje a konečně stejně jako v případě metadat kolekce, sbírky, fondy, databáze a datové sady zahrnující množiny zdrojů.

3 Bibliografická metadata

Cílem této části je začlenit bibliografická metadata¹⁵ produkovaná knihovnami do kontextu ostatních typů metadat včetně bibliografických metadat vytvářených jinými tvůrci, než jsou knihovny. Úvodem lze konstatovat, že ne všechna metadata produkovaná knihovnami jsou bibliografická metadata a ne všechna bibliografická metadata jsou produkovaná knihovnami. V době před nástupem internetu se historicky vyprofilovaly dvě hlavní skupiny bibliografických metadat: 1) metadata pro přístup k informačním zdrojům a pro jejich využití, vytvářená knihovnami a dalšími fondovými a paměťovými institucemi, a 2) metadata pro obchod s informačními zdroji, vytvářená jejich producenty, vydavateli a obchodníky. Specifickou podskupinou jsou bibliografická metadata ve funkci obchodní komodity. Jejich tvůrci jsou producenti placených katalogizačních a rešeršních služeb, referátových časopisů a magnetopáskových a online databází s bibliografickými údaji.

Obvyklé intuitivní rozlišení bibliografických a nebibliografických metadat se zaměřuje na první z výše uvedených skupin metadat a vychází z určení jejich tvůrců, případně správců informačních zdrojů, pro něž jsou metadata vytvářena. Pokud jsou takovými správci zdrojů nebo tvůrci metadat knihovny nebo v poněkud širším pohledu paměťové a fondové instituce, jsou dotyčná metadata považována za bibliografická. Jejich tvůrci jsou pak označováni jako katalogizátoři a bibliografové, nově se objevuje profesní označení „metadatový knihovník“ (angl. metadata librarian). Takový pragmatický přístup sice může stačit pro potřeby každodenní praxe, postrádá však teoretickou bázi. Proto se v následujícím textu pokusíme o teoretický přístup k vymezení bibliografických metadat. K tomu využijeme pojmy bibliografická kontrola, bibliografická entita a bibliografické univerzum v pojetí Patricka Wilsona a Elaine Svenoniové a propojíme je s pojmovým aparátem modelu IFLA LRM.

3.1 Bibliografická kontrola

Bibliografická kontrola je obecný souhrnný pojem, zastřešující veškeré dílčí funkce bibliografických metadat. V TDKIV je definována poměrně široce jako „proces tvorby, výměny, uchování a využití dat o informačních zdrojích“.¹⁶ Pracovní skupina Kongresové knihovny pro budoucnost bibliografické kontroly ji vymezuje jako „organizaci knihovních materiálů pro usnadnění objevování, správy, identifikace a přístupu“ (Library of Congress, 2008, s. 6).

Patrick Wilson v rozsáhlé eseji věnované bibliografické kontrole interpretuje význam anglického control ve smyslu řízení a ovládání a zaměřuje se na účel, k němuž „ovládání“ informačních zdrojů slouží. Poukazuje na to, že účelem bibliografické kontroly není pouhá evidence či katalogizace zdrojů (abychom věděli), ale především tvorba nástrojů (abychom mohli), jež pomohou vybrat z existujících zdrojů ty hodnotné a relevantní. „Objevování hodnotného v množství většinou bezcenného a nezajímavého je hlavní složkou problému bibliografické kontroly“ (Wilson, 1968, s. 1). Pro hodnocení systému bibliografické kontroly nabízí Wilson několik dimenzí: počet uživatelů, jimž slouží, spolehlivost, rozsah zdrojů, rozsah různých požadavků na zdroje, možnosti přístupu ke zdrojům, čas odezvy, snadnost použití.

Procesy bibliografické kontroly člení Wilson do dvou typů, jež jsou zhruba analogické k obecnému členění metadat na deklarativní a procedurální (viz část 1.2.2) – popisování a využívání. Proces popisování odpovídá deklarativním metadatům, proces využívání metadatům procedurálním. Zatímco popisování vidí Wilson jako víceméně neutrální shrnutí rysů informačního zdroje (i v tomto případě ovšem doprovázené procesy výběru, protože ne všechna fakta vztahující se ke zdrojům jsou podle něj bibliografická fakta), proces využívání zahrnuje hodnocení a posouzení relevance zdroje vzhledem k jeho předpokládanému využití. K funkčnímu pohledu Wilson doplňuje ještě pohled strukturální. „To, co my vidíme jako problémy kontroly, jiní viděli jako problémy organizace. Lze říci, že organizace je strukturální pojem, zatímco kontrola je funkční pojem; organizace je něco, co věci mají nebo je jim dáno, kontrola je něco, co máme nebo čím věci ovládáme.“ (Wilson, 1968, s. 3) Cílem bibliografické kontroly je tedy organizace informačních zdrojů a zajištění přístupu k nim, umožňující jejich využití. Prostředkem k dosažení tohoto cíle jsou bibliografická metadata.

Tvorba bibliografických metadat v knihovnách se vyznačuje určitými specifiky. Typickým případem je, že zdroj, pro který jsou vytvářena metadata, už nějakou množinu metadat obsahuje. Tak většina publikovaných knih kromě svého textu obsahuje i údaje o názvu, o svých tvůrcích, identifikátor ISBN, údaje o datu a místě vydání a další. Tato metadata jsou pak beze změny nebo s drobnými úpravami danými pravidly (např. invertovaný tvar jména) kopírována a jsou z nich vytvářeny údaje, začleňované do knihovních katalogů. Z pohledu fasety, kterou jsme v části 2.4 nazvali Způsob vytvoření, se tedy jedná o opětovné použití metadat jiným uživatelem. V modelu IFLA LRM a v pravidlech RDA je pro tento účel definován atribut nazvaný údaj o provedení (angl. manifestation statement). Tento atribut je definován jako kontejner zahrnující veškeré údaje, „které se vyskytují v exemplářích provedení a jsou považovány za významné pro to, aby uživatelé pochopili, jak zdroj představuje (popisuje) sám sebe“ (IFLA, 2017b, s. 49–50). Takový postup ale nelze uplatnit vždy, protože metadata, jež má mít zdroj v sobě „napsána“, mohou chybět nebo být nesprávná. Pro tvůrčí přístup k tvorbě bibliografických metadat, spojený s výzkumnými metodami, se vžil název bibliografická heuristika. V TDKIV je definován jako „metodika zjišťování a ověřování bibliografických informací, korekce chybných a doplňování chybějících bibliografických údajů s využitím vhodné strategie, resp. logických operací a algoritmů“ ¹⁷.

3.2 Bibliografická entita a bibliografické univerzum

Pro teoretické vymezení bibliografických metadat je třeba stejně jako v případě obecné definice metadat jasně stanovit, k čemu se tato metadata vztahují. Elaine Svenoniová používá pro tento typ informačního zdroje název bibliografická entita¹⁸ a množinu všech bibliografických entit pak nazývá bibliografické univerzum. Jejich vymezení nastínila na semináři věnovaném bibliografickým záznamům, který pořádala IFLA v roce 1990 ve Stockholmu. Elaine Svenoniová zde vystoupila se zásadním příspěvkem, v jehož textu lze spatřovat základní koncepty budoucí studie o funkčních požadavcích na bibliografické záznamy (FRBR) a její aktuální verze v podobě referenčního pojmového modelu IFLA LRM. Vzhledem k tomu, že příspěvek byl přednesen v roce 1990, je celkem pochopitelné, že Svenoniová nepoužívá termín bibliografická metadata, ale bibliografické záznamy. Je ovšem zjevné, že tyto termíny jsou obsahově ekvivalentní. Na bibliografickou entitu popisovanou bibliografickým záznamem pak Svenoniová pohlíží ze tří úhlů pohledu jako na dílo, jeho vydání a na jednotlivý exemplář. V aktuálním pohledu založeném na modelu IFLA LRM lze toto pojetí bibliografické entity vymezit pomocí čtveřice vzájemně propojených entit dílo, vyjádření, provedení a jednotka. Elaine Svenoniová nazývá metadata popisující bibliografické entity „popisnými prvky“. Pro údaje v bibliografickém záznamu, jež popisují vztahy mezi bibliografickými entitami a vztahy k nebibliografickým entitám (například k osobám či institucím odpovědným za obsah díla), používá termín „organizační prvky“. Ty podle ní slouží ke strukturování bibliografického univerza (Svenonius, 1992, s. 7–8).

Patrick Wilson volí k vymezení bibliografického univerza obrazný personifikující přístup, který umožňuje vystihnout jeho dynamiku a složitost. Prvky bibliografického univerza nazývá jeho „obyvateli“ a vzájemné vztahy bibliografických entit přirovnává k neustále se vyvíjejícím složitým vztahům v rodině a obecně v lidském společenství. „Vytvořit dílo neznamená vyjmenovat všechny členy jeho rodiny, ale je to spíše založení rodiny, vytvoření jednoho nebo více textů, které se stanou předky pro další členy rodiny.“ (Wilson, 1968, s. 9) K ovládnutí obyvatel bibliografického univerza se pak podle Wilsona užívají nástroje bibliografické kontroly.

Bibliografická metadata tedy vymezíme jako metadata vztahující se k bibliografickým entitám (tj. dílo, vyjádření, provedení a jednotka) a k části nebibliografických entit s přímým vztahem k bibliografickým entitám.¹⁹ Rozsah takových nebibliografických entit opět vymezíme pomocí entit v modelu IFLA LRM: osoba – autor, uživatel atd.; kolektivní agent – vydavatel, zpracovatel atd.; místo – vydání, vytvoření, místa se vztahem k obsahu atd.; časový rozsah – vzniku, využití, transformace atd. V tabulce 3 je barevně odlišena ta podmnožina entit, k níž se vztahují bibliografická metadata.

Tab. 3 Bibliografická a nebibliografická metadata

3.3 Typologie bibliografických metadat

Z funkčního hlediska se obvykle za bibliografická metadata považují metadata identifikační, popisná a přístupová. V dokumentu IFLA LRM se výslovně uvádí, že model nezahrnuje administrativní metadata, tj. metadata umožňující správu informačních zdrojů. Ze strukturního hlediska lze bibliografická metadata členit na tři typy: formální, obsahová a kontextová.

Formální metadata zachycují vnitřní vlastnosti informačních zdrojů a v tradičním prostředí tištěných dokumentů popisují vlastnosti hmotného nosiče dokumentu. Někdy se označují jako popisná nebo identifikační, protože jejich hlavním cílem je odlišit daný informační zdroj od ostatních.

Obsahová metadata se vztahují k obsahové složce dokumentu. Jejich cílem je seskupit informační zdroje nebo jejich části s ekvivalentním obsahem. Typickými příklady jsou věcné rejstříky publikací nebo obsahové (věcné) údaje v katalozích a v bibliografických databázích. Tento typ metadat zahrnuje komplikovanou problematiku obsahové analýzy a označování obsahu informačních zdrojů (aboutness), pro niž nabízejí různí autoři různá řešení a podle svých přístupů se pak přiklánějí buď k tomu, že obsah je vnitřní charakteristikou (atributem) informačního zdroje, nebo že je zdroji přiřazen zvnějšku, arbitrárně. Obvyklou pomůckou pro jednotné vyjádření obsahových metadat jsou systémy organizace znalostí.

Kontextová metadata jsou vyjádřením formální nebo obsahové charakteristiky jiné entity, než je informační zdroj, k němuž se metadata vztahují. To může být buď jiná bibliografická entita (například románová předloha filmu) nebo libovolná nebibliografická entita (například osoba tvůrce nebo událost popisovaná v knize). Kontextová metadata jsou tedy vyjádřením vztahu a stejně jako metadata obsahová jsou použitelná k seskupování informačních zdrojů, například k vytvoření seznamu knih vydaných v určitém nakladatelství. Jejich další úlohou je navigace. Navigační systém umožňuje pohyb po předem stanovené dráze a má přinášet odpovědi na otázky: Kde jsem? Kam se odtud mohu dostat? Kudy se odtud dostanu tam, kde chci být? Kudy se vrátím tam, kde jsem byl (odkud jsem přišel)? Navigace je úlohou map, kontextová metadata lze tedy obrazně přirovnat k údajům na mapě bibliografického univerza. Nástrojem navigace jsou odkazy, v tradiční terminologii knihovních katalogů nazývané záhlaví, nyní označované jako přístupové body nebo selekční údaje.

Názornou ukázkou bibliografických metadat na obrázku 5 jsou záznamy v několika formátech, převzaté z katalogu Národní knihovny ČR, vytvořené pro čtyři vydání románu Vražda pro štěstí. Formální metadata jsou v polích MARC21 zvýrazněna tyrkysovou barvou, obsahová metadata žlutě a zelená barva zvýrazňuje kontextová metadata.

Obr. 5 Bibliografická metadata (Zdroj dat: Národní knihovna ČR, NKC – Online katalog NK ČR [cit. 2019-09-26])

3.4 Referenční pojmový model bibliografických metadat IFLA LRM

Již jsme konstatovali, že knihovny dnes disponují kvalitním referenčním pojmovým modelem bibliografických metadat IFLA LRM (IFLA, 2017b), který definuje jejich architekturu odvozenou z uživatelských potřeb. Potřeby uživatelů jsou formulovány v podobě úloh nalezení, určení, výběru, získání a objevování zdrojů. V rámci modelu je definováno 11 hierarchicky propojených entit. Na nejvyšší úrovni hierarchie se nachází entita res (z lat. označení pro věc), která zahrnuje všechny entity v rámci univerza diskurzu. Entita nomen (z lat. označení pro jméno) slouží k pojmenování či označení entit. Bibliografické entity reprezentuje ústřední čtveřice entit dílo, vyjádření, provedení a jednotka, podle svých anglických názvů označovaná iniciálovou zkratkou WEMI. Další entity, jež jsou předmětem popisu v bibliografických metadatech, představují entity agent s podtřídami osoba a kolektivní agent, místo a časový rozsah. V rámci IFLA LRM jsou tedy do jednoho modelu sjednoceny pojmy reprezentované v tzv. bibliografických datech i v tzv. autoritních datech. Tento referenční model by knihovny měly ve vlastním zájmu implementovat do bibliografických formátů a do datových modelů online knihovních katalogů.

Příklady na obrázku 5 lze využít i pro demonstraci toho, jakým přínosem se může stát aplikace referenčního pojmového modelu bibliografických metadat IFLA LRM do nových pravidel popisu RDA (Resource description and access). V pravidlech RDA se klade důraz na vyjádření vztahů, a to jak mezi popisnými prvky bibliografických entit navzájem (například vztahy dílo–vyjádření nebo vzájemné vztahy děl zahrnutých v agregovaném díle), tak vztahů propojujících bibliografické entity s popisy nebibliografických entit (například osoba agregátora) využívanými jako selekční údaje. Pravidla RDA jsou v knihovnách ČR uplatňována od roku 2015 pro nově vytvářené nebo modifikované záznamy, metadata v záznamech na obrázku 5 jsou ovšem z předchozích let, vytvořená bez aplikace modelu IFLA LRM a s omezenou mírou propojení dat.

Aniž bychom zabíhali do podrobností, připomeneme pouze, že obsahové údaje o zdroji i kontextové údaje o tvůrcích obsahu jsou v modelu IFLA LRM atributem entity dílo. Podle předchozích pravidel popisu byly tyto údaje zapisovány pro každé provedení. Je patrné, že taková praxe vede k nekonzistencím. V údajích o čtyřech různých vydáních stejného díla můžeme v polích s kódem 080 vidět různé třídníky Mezinárodního desetinného třídění (MDT), jež určitě nebyly diktovány změnou obsahu v jednotlivých vydáních, ale rozdílným subjektivním přístupem katalogizátorů. Nekonzistence možná poněkud překvapivě panuje i v údajích o autorství. V tomto případě ji způsobila objektivní příčina, již vysvětluje Josef Škvorecký²⁰. Dílo vzniklo jako text dvou spoluautorů, z důvodů vynucených tehdejší politickou situací však v prvních třech vydáních bylo uvedeno jméno jen jednoho z nich – Jana Zábrany. V době čtvrtého vydání knihy byla tato skutečnost již známa a s uplatněním metod bibliografické heuristiky byla zachycena v metadatech tohoto provedení. V údajích o předchozích vydáních, pro něž tento fakt platí rovněž, však již změny provedeny nebyly. Pokud by v katalogizační politice Národní knihovny ČR byl už v té době uplatněn model IFLA LRM, stačilo by transformaci metadat na základě nově zjištěných skutečností provést pouze jednou do popisu díla, a aktualizované údaje by se uživatelům zobrazovaly u všech vydání. To je bezesporu efektivnější z hlediska vynaloženého času a samozřejmě i z hlediska kvality metadat.

Je nesporné, že implementace referenčního modelu IFLA LRM do konkrétního prostředí není jednoduchá. Model není určen k přímé implementaci v informačních systémech ve funkci datového modelu, ale představuje pojmovou základnu pro další specifické modely a normativní dokumenty, které je nutno vytvořit. Rovněž analýza popisovaných exemplářů podle modelu je intelektuálně obtížná, vyžaduje rozlišovat obsah od formy na různých úrovních abstrakce. Důraz na vyjádření vztahů jak mezi bibliografickými entitami, tak směrem k nebibliografickým entitám v jejich kontextu předpokládá další intenzivní a časově náročnou práci při budování souborů autorit. Jak ukazuje výše uvedený příklad, v mnoha případech popisu je zapotřebí uplatnit i bibliografickou heuristiku. Realizace představy, že by tyto intelektuálně náročné procesy bylo v dohledné době možné vykonávat strojově²¹, se jeví jako málo pravděpodobná, ne-li nemožná. Jsme nicméně toho názoru, že tvorba kvalitních bibliografických metadat je jedinou spolehlivou cestou směřující k naplnění úlohy paměťových a fondových institucí, jíž je zpřístupnění informačních zdrojů a uchování kulturního dědictví.

3.5 Propojená bibliografická (meta)data a sémantický web

Důvod pro transformaci bibliografických metadat z uzavřených proprietárních systémů, jež jsou dnes někdy hanlivě označovány jako datová sila, do otevřeného prostředí sémantického webu ve formě propojených bibliografických dat, resp. knihovních propojených dat, je jednoduchý: uživatelé opustili knihovní katalogy a přesunuli se na web. A protože návrat uživatelů k datům v katalozích není pravděpodobný, musí data „jít“ za uživateli na web.

Lze konstatovat, že knihovny přijaly koncept sémantického webu za svůj. Jejich ústřední organizace a četné výzkumné skupiny již zpracovaly návrhy a koncepce, směřující k transformaci dat z lineárních struktur formátu MARC do síťové struktury propojených otevřených dat. Koncepci transformace metadat produkovaných knihovnami pro prostředí sémantického webu publikovala pracovní skupina pro propojená data zřízená konsorciem W3C již v roce 2011 (Baker et al., 2011). V témže roce byly publikovány výsledky výzkumu Ronalda J. Murraye a Barbary B. Tillettové, kteří popsali změněné paradigma popisu zdrojů kulturního dědictví založené na teorii grafů (Murray a Tillett, 2011). Dynamiku vývoje v této oblasti výstižně ilustruje historie publikování pokynů IFLA s příklady dobré praxe pro národní bibliografické agentury v digitálním věku. V roce 2009 byla vydána tištěná publikace (Žumer, 2009) a okamžitě započaly přípravy nové verze. Ta už ale nevychází v tištěné podobě, ale má formát průběžně aktualizovaného webového zdroje (IFLA, 2017a).

Referenční pojmový model IFLA LRM byl již implementován do datového modelu pravidel RDA, jejichž popisné prvky mají definovány své identifikátory URI (například popisnému prvku „aggregator person of“, tj. osoba agregátora, byl přidělen identifikátor http://rdaregistry.info/Elements/a/P50528) a jsou tak připraveny pro tvorbu výroků v jazyce RDF, umožňujících tvorbu propojených bibliografických dat. Průzkum OCLC z roku 2018 provedený v 81 významných světových knihovnách, muzeích a vědeckých institucích ukázal, že tyto instituce realizují 104 projekty zaměřené na propojená data. Velikost jimi produkovaných datových sad obvykle přesahuje 1 milion trojic RDF, Europeana odhaduje množství svých dat na 5 miliard trojic, OCLC uvádí 108 miliard.²²

Kromě bibliografických dat jsou již do sémantického webu začleněny i četné systémy organizace znalostí. Nejrozsáhlejším úložištěm systémů organizace znalostí ve formátu propojených dat, resp. propojených otevřených slovníků (LOV, linked open vocabularies), je repozitář Linked open vocabularies (https://lov.linkeddata.es/), v němž bylo k datu 25. 9. 2019 uloženo 682 slovníků metadat a metadatových schémat ve formátu propojených otevřených dat.

V průběhu výzkumných prací i ověřovacích projektů propojených bibliografických dat byly samozřejmě zaznamenány i četné problémy.

Martha Yeeová se domnívá, že aktuální struktura bibliografických metadat, jejíž základy se formovaly v době manuálního zpracování, je v některých ohledech příliš komplikovaná a její sémantika není plně „přeložitelná“ do jednoduchých struktur jazyka RDF. (Yee, 2009) To je i případ jazyka SKOS, umožňujícího převést do struktury propojených otevřených dat systémy organizace znalostí pomocí jejich reprezentace v RDF. Zatímco četné systémy s jednoduchou strukturou již jsou začleněny do sémantického webu, komplexní systémy jako je Deweyho desetinné třídění a Mezinárodní desetinné třídění zatím ve webu propojených dat chybí.

Thomas Baker se spoluautory se kriticky vyjadřují i k možnostem implementovat do sémantického webu pojmové modely bibliografických metadat FRBR, RDA a BIBFRAME, jejichž strukturu tvoří více entit (Baker, Coyle a Petiya, 2014).

Ukazuje se, že v mnoha případech musí být pro současný sémantický web bibliografická metadata zjednodušena. Tím se ovšem ztratí některé informace, jež byly zaznamenávány v tradičních katalozích. Na druhou stranu se získá možnost vyjádřit mnohem větší počet vztahů, což v tradičních lineárních strukturách nebylo možné. Philip Schreur k této výhodě doplňuje ještě výhodu flexibility. Na příkladu pravidel RDA ukazuje přechod od principu jedné sady pravidel, platné pro všechny typy zdrojů a jejich uživatelů, k modulární platformě pro tvorbu vlastních interpretací – katalogizačních politik a aplikačních profilů. (Schreur, 2018) Zdá se, že aplikace jednoduché struktury propojených dat je cestou, jak sladit potřebu jednotného standardu a individuálních řešení pro specifické domény a případy užití.

Závěr

V článku jsme se pokusili shrnout základní poznatky, k nimž dospěli odborníci z různých oblastí zabývající se metadaty. Je však zřejmé, že výzkum tohoto fenoménu se zatím nachází ve velmi raném stadiu. V zájmu pokroku v tomto směru se jeví jako nosné tyto výzkumné otázky:

• Jaká je ontologická povaha metadat? Jak odlišit „data“ od metadat?
• Jaká je obecná forma metadat? Musí mít metadata vždy formát výroku? Musí být metadata vždy strukturovaná? Pokud ano, jaká je optimální struktura metadat? Musí mít metadata vždy strukturu atribut–hodnota?
• Jaká jsou kritéria kvality a důvěryhodnosti metadat?
• Jak řešit heterogenitu (obsahu, formy, kvality, důvěryhodnosti atd.) metadat v sémantickém webu? Jak zajistit jejich interoperabilitu? Pravidly? Mapováním? Umělou inteligencí? Vzděláváním uživatelů?
• Který způsob správy metadat v sémantickém webu je nejvhodnější? Laicizace a anonymizace (směr bottom-up, vzor Wikidata, folksonomie, crowdsourcing, volná nebo žádná pravidla) nebo profesionalizace a autentizace (směr top-down, vzor knihovní katalog, označování původu a autorství, sledování změn, závazná pravidla)?
• Jak začlenit bibliografická metadata, vzniklá v uzavřeném prostředí specializovaných institucí, do sémantického webu, v němž platí předpoklad otevřeného světa?

Poslední otázku by bylo možné zformulovat i dramatičtějším způsobem, například: Jsou bibliografická metadata vytvářená knihovnami použitelná mimo tento kontext, tj. mimo knihovny? Mají intelektuálně vytvářená popisná metadata produkovaná informačními profesionály budoucnost? Ani na tuto otázku nenabízíme odpovědi, ale naznačíme několik předběžných hypotéz. Představu budoucího vývoje lze samozřejmě modelovat optimisticky i pesimisticky. Pesimistická prognóza by mohla vypadat tak, že knihovní bibliografická metadata zůstanou mimo sémantický web, budou sloužit pouze pro vnitřní evidenční potřebu knihoven a uživatelé o ně nebudou mít zájem. Další pesimistickou alternativou je začlenění bibliografických metadat do sémantického webu tím, že se přizpůsobí „laicizaci“ metadat a zřeknou se snahy o kvalitu a sémantickou sílu. Optimistická prognóza zní: Bibliografická metadata produkovaná knihovnami se stanou páteří sémantického webu a budou garantovat jeho kvalitu a důvěryhodnost.

Odpověď na otázku, zda se optimistickou prognózu podaří naplnit, by mohla znít ano, pokud knihovny:

• Budou prostřednictvím metadat skutečně přidávat hodnotu k informačním zdrojům. Přidaná hodnota nevznikne přepisováním údajů z titulního listu, ale je často výsledkem bibliografické heuristiky. Tvůrčí přístup je nutné uplatnit jak při interpretaci modelů a pravidel, tak během zjišťování údajů pro popis. V zásadě platí, že každý popisovaný zdroj má nějaká specifika a problémy při tvorbě metadat je vždy třeba řešit individuálně. Proces zjišťování údajů pro popis se tak může přiblížit badatelskému popisu muzejních exponátů či archiválií nebo vědeckému popisu faktů (včetně s tím spojených finančních nákladů).
• Budou propojovat vytvořená metadata s dalšími údaji. To není záležitost formy, ale obsahu, protože v koncepci propojených dat je prostřednictvím vztahů vyjádřena jejich sémantika.
• Budou vytvářet metadata ve vysoké kvalitě.
• Budou využívat veškerý potenciál vytvořených metadat prostřednictvím atraktivní prezentace umožňující, aby běžný uživatel profitoval z informací, jež jsou v nich obsaženy.
• Budou akceptovat, že nejsou monopolními tvůrci bibliografických metadat, a zajistí sémantickou interoperabilitu svých produktů především s profesionální sférou vydavatelů a knihkupců, ale i s metadaty, jež vytvářejí čtenáři, uživatelé a autoři.

Jsme přesvědčeni, že naplnit naznačenou optimistickou prognózu je pro knihovny nikoli možností, ale povinností. Stejně jako se tradičně věnují archivaci, zpracování a zpřístupňování informačních zdrojů, měly by se v budoucnu stát správci metadat, a to nejen jejich souborů v datových sadách, ale především jejich slovníků a schémat. Na rozdíl od informačních zdrojů, jež knihovny nevytvářejí, ale „pouze“ spravují a zprostředkovávají uživatelům, je tvorba a správa bibliografických metadat bezesporu hlavní tvůrčí činností knihoven. Princip otevřeného světa, uplatňovaný v sémantickém webu, by neměl být pro knihovny překážkou. Vzhledem k tomu, že mají takřka ve své DNA respekt k jevu známému jako literary warrant, který je analogií principu AAA (anyone can say anything about anything) v sémantickém webu, mají knihovny potenciál začlenit se do otevřeného prostředí sémantického webu. Vize Patricka Wilsona, který vidí budoucnost knihovnické profese v úloze knihovníka jako bibliografa, tj. tvůrce bibliografických metadat (Wilson, 1998, s. 315), by tak mohla dojít svého naplnění.

Literatura

ALCTS, 2012. Committee on cataloging: description & access Task force on metadata: Final report [online]. CC:DA/TF/Metadata/5. June 16, 2000. Last updated 07/12/2012 [cit. 2019-09-26]. Dostupné z: http://downloads.alcts.ala.org/ccda/tf-meta6.html.

ALLEMANG, Dean a James HENDLER, 2011. Semantic web for the working ontologist: effective modeling in RDFS and OWL. 2nd ed. Waltham (MA), Amsterdam: Morgan Kaufmann/Elsevier. xiii, 354 s. ISBN 978-0-12-385966-2 (online). ISBN 978-0-12-385965-5 (print).

BAGLEY, Philip R., 1968. Extension of programming language concepts. Philadelphia: University City Science Center, November 1968. 210 s. Digitalizovaná verze dostupná z: https://apps.dtic.mil/dtic/tr/fulltext/u2/680815.pdf [cit. 2019-09-26].

BAKER, Thomas et al., 2011. Library Linked Data Incubator Group final report [online]. W3C Incubator Group report 25 October 2011. W3C, 2011 [cit. 2019-09-26]. Dostupné z: http://www.w3.org/2005/Incubator/lld/XGR-lld.

BAKER, Thomas, Karen COYLE a Sean PETIYA, 2014. Multi-entity models of resource description in the Semantic Web: a comparison of FRBR, RDA, and BIBFRAME. In: Library Hi Tech. 32(4), 562–582. Dostupné z: https://doi.org/10.1108/LHT-08-2014-0081. ISSN 0737-8831.

BERNERS-LEE, Tim a Lalana KAGAL, 2008. The fractal nature of the semantic web. In: AI magazine. Fall 2008, 29(3), 29–34. ISSN 0738-4602.

BERNERS-LEE, Tim, 1997. Web architecture: metadata [online]. W3C, January 1997 [cit. 2019-09-26]. Dostupné z: https://www.w3.org/DesignIssues/Metadata.html.

BRATKOVÁ, Eva, 1999. Metadata jako nový nástroj pro komunikaci webovských informačních zdrojů. In: Národní knihovna. 10(4), 178–195. ISSN 0832-7487.

BRIET, Suzanne, 1951. Qu‘est-ce que la documentation? Paris: ÉDIT. 45 s.

CAPLAN, Priscilla, 2003. Metadata fundamentals for all librarians. Chicago: American Library Association. ix, 192 s. ISBN 978-0-8389-0847-1.

COYLE, Karen, 2010. Understanding the semantic web: bibliographic data and metadata. Chicago (IL): American Library Association. 31 s. Library technology reports, vol. 46, no. 1 (January), ISSN 0024-2586.

ECO, Umberto, 2009. Není seznam jako seznam. In: Bludiště seznamů. Praha: Argo, s. 113–129. ISBN 978-80-257-0164-5.

GARTNER, Richard, 2016. Metadata: shaping knowledge from antiquity to the semantic web. [Cham]: Springer. 114 s. ISBN 978-3-319-40891-0 (brož.). ISBN 978-3-319-40893-4 (e-book).

GILLILAND, Anna, 2016. J. Setting the stage. In: Introduction to metadata [online]. Edited by Murtha Baca. 3rd ed. Los Angeles: Getty Research Institute [cit. 2019-09-26]. ISBN 978-1-60606-500-6 (online). Dostupné z: http://www.getty.edu/publications/intrometadata/.

IFLA, 2017a. Best practice for national bibliographic agencies in a digital age [online]. 2017– [cit. 2019-09-26]. Dostupné z: https://www.ifla.org/node/7858.

IFLA, 2017b. IFLA library reference model: a conceptual model for bibliographic information [online]. Pat Riva, Patrick LeBoeuf, Maja Žumer, ed. Hague: International Federation of Library Associations and Institutions, rev. August 2017 as amended and corrected through December 2017 [cit. 2019-09-26] s. 49–50. Dostupné z: https://www.ifla.org/publications/node/11412.

ISO 5127, 2017. Information and documentation – Foundation and vocabulary. 2nd ed. Geneva: International Organization for Standardization, 2017-05. 353 s.

ISO/IEC 2382, 2015. Information technology – Vocabulary [online]. 1st ed. Geneva: International Organization for Standardization, 2015-05 [cit. 2019-09-26]. Dostupné z: https://www.iso.org/obp/ui/#iso:std:iso-iec:2382:ed-1:v1:en.

ISO/IEC 11179-1, 2015. Information technology – Metadata registries (MDR) – Part 1: Framework. 3rd ed. Geneva: International Organization for Standardization, 2015. 22 s.

KUČEROVÁ, Helena, 2018. Pojem modelu a pojmový model v informační vědě. In: Knihovna: knihovnická revue. 29(2), 5–32. ISSN 1801-3252 (print). ISSN 1802-8772 (online).

Library of Congress, 2008. On the record: report of The Library of Congress Working Group on the Future of Bibliographic Control [online]. Washington: Library of Congress, 2008 [cit. 2019-09-26], s. 6. Dostupné z: https://www.loc.gov/bibliographic-future/news/lcwg-ontherecord-jan08-final.pdf.

MAREŠ, Petr, 2017. Metatext (metatextovost). In: Petr Karlík, Marek Nekula a Jana Pleskalová, ed. CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012–2018 [cit. 2019-09-26]. Dostupné z: https://www.czechency.org/slovnik/METATEXT.

MURRAY, Ronald J. a Barbara B. TILLETT, 2011. Cataloging theory in search of graph theory and other ivory towers. In: Information theory and libraries (ITAL). December 2011, 30(4), 170–184. Dostupné z: https://doi.org/10.6017/ital.v30i4.1868. ISSN 2163-5226.

NEKVAPIL, Jiří, Jana HOFFMANNOVÁ a Eva HAJIČOVÁ, 2017. Diskurz. In: Petr KARLÍK, Marek NEKULA a Jana PLESKALOVÁ, ed. CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012–2018 [cit. 2019-09-26]. Dostupné z: https://www.czechency.org/slovnik/DISKURZ.

POMERANTZ, Jeffrey, 2015. Metadata. Cambridge: The MIT Press. 239 s. The MIT Press Essential Knowledge series. ISBN 978-0-262-52851-1.

RILEY, Jenn, 2017. Understanding metadata: what is metadata, and what is it for? Baltimore: National Information Standards Organization (NISO). 45 s. NISO Primer. ISBN 978-1-937522-72-8. Dostupné též z: https://www.niso.org/publications/understanding-metadata-2017 [cit. 2019-09-26].

SCHREUR, Philip, 2018. RDA, linked data, and the end of average. In: JLIS.it. January 2018, 9(1), 120–127. Dostupné z: http:// doi.org/10.4403/jlis.it-12448. ISSN 2038-1026

SVENONIUS, Elaine, 1992. Bibliographic entites and their uses. In: Seminar on bibliographic records: Proceedings of the seminar held in Stockholm, 15–16 August 1990, and sponsored by IFLA UBCIM Programme and the IFLA Division of bibliographic control. Ross Bourne, ed. Műnchen: Saur, s. 3–18. UBCIM Publications. Vol. 7. ISBN 3-598-11085-5.

WILSON, Patrick, 1998. Patrick Wilson: a bibliographer among the catalogers. In: Cataloging & classification quarterly. 25(4), 305–316. ISSN 0163-9374 (print). ISSN 1544-4554 (online).

WILSON, Patrick, 1968. Two kinds of power: an essay on bibliographical control. Berkeley: University of California Press, 1978, © 1968. 155 s. California library reprint series.

ISBN 978-0-520-03515-7.

W3C RDF Working Group, 2014. Resource description framework (RDF) [online]. Last modified 2014-03-15 [cit. 2019-09-26]. Dostupné z: http://www.w3.org/RDF/.

YEE, Martha M., 2009. Can bibliographic data be put directly onto the Semantic Web? In: Information technology & libraries. June 2009, 28(2), 55–80. ISSN 0730-9295.

ZENG, Marcia Lei a Jian QIN, 2016. Metadata. 2nd ed. Chicago: Neal-Schuman, an imprint of the American Library Association. xxvii, 555 s. ISBN 978-1-55570-965-5.

ŽUMER, Maja, ed., 2009. National bibliographies in the digital age: guidance and new directions. München: Saur, 2009. 140 s. IFLA Series on Bibliographic Control, vol. 39. ISBN 978-3-598-24287-8.

KUČEROVÁ, Helena. Bibliografická metadata v sémantickém webu. Knihovna: knihovnická revue, 2019, 30(2), 5–35. ISSN 1801-3252.

¹ Cit. dle COLE, David, 2014. ‚We kill people based on metadata‘. In: The New York review of books. 2014-05-10 [cit. 2019-09-26]. Dostupné z: https://www.nybooks.com/daily/2014/05/10/we-kill-people-based-metadata/.

² Podrobněji viz např. ŠLERKA, Josef, 2014. Just metadata [online]. Záznam vystoupení na konferenci New Media Inspiration 2014. Praha: Studia nových médií FF UK, 2014-02-08 [cit. 2019-09-26]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=_2ku9E7swr4.

³ Metadata, n. In: OED: Oxford English Dictionary [online]. Oxford: Oxford University Press, © 2014 [cit. 2019-09-26]. Dostupné komerčně z: http://www.oed.com/view/Entry/117150.

⁴ FOLDÈS, Peter (režie), 1971. Metadata. National Film Board of Canada [cit. 2019-09-26]. 8 min. Dostupné z: https://www.nfb.ca/film/metadata_en/.

⁵ Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/databaze_metainformaci [cit. 2019-09-26].

⁶ Dostupné z: http://apl.czso.cz/iSMS/ukazvyb.jsp [cit. 2019-09-26].

⁷ Ostatně z tohoto důvodu i mnozí autoři z jiných oblastí používají alternativní pojmenování a v jejich definicích se lze setkat s termíny dokument, informace, informační objekt, objekt obsahující informace, objekt v síti, primární data, záznam, zdroj, znalost.

⁸ Doslova: „Metadata jsou výrok o potenciálně informativním zdroji“ (Pomerantz, 2015, s. 26).

⁹ Česko. Zákon č. 499/2004 Sb. ze dne 30. 6. 2004, o archivnictví a spisové službě, ve znění pozdějších předpisů. Aktuální znění k 24. 4. 2019.

¹⁰ National Information Standards Organization

¹¹ BRUKNER, Josef a Jiří FILIP, 1968. Větší poetický slovník. Praha: Československý spisovatel, s. 236.

¹² CELBOVÁ, Ludmila, 2003. Metadata. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003– [cit. 2019-09-26]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000543&local_base=KTD.

¹³ Podrobněji jsme se modelům a jejich vztahu k metadatům věnovali v samostatné studii (Kučerová, 2018).

¹⁴ Poznámka: přístup ke zdrojům je možný i bez metadat – oba způsoby mají své výhody a nevýhody.

¹⁵ Terminologická poznámka: V současné době mnozí autoři zejména v kontextu sémantického webu používají pro bibliografická metadata též označení bibliografická data nebo bibliografické informace.

¹⁶ SKOLEK, Jaroslav a Marie BALÍKOVÁ, 2017. Bibliografická kontrola. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003– [cit. 2019-09-26]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000296&local_base=KTD.

¹⁷ SKOLEK, Jaroslav, 2003. Bibliografická heuristika. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003– [cit. 2019-09-26]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000291&local_base=KTD.

¹⁸ Terminologická poznámka: Aktuální knihovnická terminologie, reprezentovaná v Ustanovení mezinárodních zásad katalogizace, používá termín bibliografický zdroj.

¹⁹ Terminologická poznámka: Aktuální knihovnická terminologie, reprezentovaná v Ustanovení mezinárodních zásad katalogizace, používá pro označení těchto dvou skupin údajů termíny bibliografická data a autoritní data.

²⁰ ŠKVORECKÝ, Josef, 2006. Detektivky v mém životě. In: Listy: dvouměsíčník pro politickou kulturu a občanský dialog. 36(3). ISSN 1210-1222. Online verze dostupná z: http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=063&clanek=obsah [cit. 2019-09-26].

²¹ Viz např. KOCANDA, Martin, 2019. V digitální podobě bude přístupných stále více publikací [online]. In: Česká pozice. 2019-08-24 [cit. 2019-09-26]. ISSN 1213-1385. Dostupné z: http://ceskapozice.lidovky.cz/tema/v-digitalni-podobe-bude-pristupnych-stale-vice-publikaci.A190820_172941_pozice-tema_lube.

²² Výsledky průzkumu jsou dostupné z: https://www.oclc.org/research/themes/data-science/linkeddata/linked-data-survey.html [cit. 2019-09-26].

KUČEROVÁ, Helena. Bibliografická metadata v sémantickém webu. Knihovna: knihovnická revue, 2019, 30(2), 5–35. ISSN 1801-3252.

Summary: The aim of this study is to bring attention to the collection of sheet music that has survived at the Provost Church of the Raising of the Holy Cross in Litomyšl. This previously unknown collection boasts more than 400 pieces of music from the 18th and 19th centuries. A substantial part of the collection was acquired or copied by the local choirmasters with the help of their assistants and choir employees. The collection also includes unique sacred compositions from composers who played here – organists F. Kopeczký, Litomyšl native T. Skrživanek and choirmaster J. Zagjc. The work presents the basic characteristics of this very valuable collection of sheet music and brings attention to the rich musical heritage of Litomyšl in the 18th and 19th centuries.

Keywords: Litomyšl, sacred music, thematic catalog, collection of sheet music, composers, choral directors, choirmasters, organists, 18th century, 19th century

Mgr. Jiří Mikuláš, Ph.D. / Národní knihovna České republiky (National Library of the Czech Republic), Klementinum 190, 110 00 Praha 1, Česká republika

1 Úvod

Cílem studie je informovat o sbírce hudebnin dochované v proboštském kostele Povýšení sv. Kříže v Litomyšli.¹ Jde o sbírku pro muzikology dosud neznámou. Není uvedena v publikaci Průvodce po pramenech k dějinám hudby.² O existenci těchto hudebnin nevěděl ani v Litomyšli žijící významný muzikolog Jan Kapusta (1932–2011), autor řady studií o hudebním životě Litomyšle v 19. století. Ve své, kvůli tehdejším politickým důvodům neobhajované, dizertaci³ píše: „Podle inventáře z r. 1824 obsahoval chrámový kůr skladby následujících autorů: … Sám archiv se však nezachoval a nebyly z něho zatím nalezeny ani zbytky. Ve sbírce starých tisků VML [Vlastivědné muzeum v Litomyšli; nyní RML – Regionální muzeum v Litomyšli] se ze starších hudebnin dě kanského [nyní proboštského] chrámu zachovaly následující notové tisky: Václav Karel Holan: Pašije, 1690. Na první stránce signováno: Litomiskému [!] děkanskému chrámu Páně přináležející. Jakub Zajíc, Regens-Chori, an[n]o 819. Na druhé stránce: Ex libris Petri Andreae Kržiž, p. t. Cantoris Litomisslium. Přívazek: Pašije P. Ježíše Krista na Veliký pátek podle sepsání svatého Matouše. 1692. /VML, inv. č. 4253/. Dále: Agenda seu Rituale Olomucense ad Usum Romanum, Pro Choro Ecl. Dekana Sancti Sinapi, 1694. Na předsádce signováno: Pro Choro Ecl. Dekana Sancti Crucis. Podepsán Mar tin Vohanka s níže Jakub Zajíc. /VML, inv. č. 4294/“.⁴ J. Kapusta tedy vycházel pouze z inventářů hudebnin z let 1824 a 1835 dochovaných v archivu tehdejšího děkanského úřadu v Litomyšli.⁵ Pouze František Marušan uvádí ve své dizertační práci „Augustin Šenkýř“⁶ z roku 1948 čtyři dobové opisy děl tohoto skladatele dochované ve sbírce kostela Povýšení sv. Kříže v Litomyšli: LYTANIAE de S: Joanne Nepomuceno (Marušan L₆⁷; Mik. ASch III:4⁸), Mottetto „Laudes Deo“ (Marušan O₂₂; Mik. ASch V:31), Mottetto „Si consistant adversum“ (Marušan O₂; Mik. ASch V:49), Mottetto Pastorale „Quem vos vidistis pastores“ (Marušan O₂₁; Mik. ASch IX:4). F. Marušan však nepřináší bližší údaje. U těchto opisů udává pouze „Litomyšl“ a neuvádí odkaz na literaturu. V průběhu práce na tematickém katalogu děl P. A. Schenkirže jsem tyto hudebniny nejprve neúspěšně hledal v Regionálním muzeu v Litomyšli. Neuspěl jsem ani ve Státním okresním archivu Svitavy se sídlem v Litomyšli. Až bývalý ředitel tohoto archivu, autor významných odborných studií a knih o dějinách Litomyšle, Milan Skřivánek, upozornil na existenci skříně se starými notami na kůru proboštského kostela. Díky P. Františkovi Benešovi SBD jsem mohl 8. října 2014 prohlédnout onu skříň z druhé poloviny 18. století, obsahující do té doby muzikologům utajený archiv hudebnin proboštského (dříve děkanského) chrámu Povýšení sv. Kříže včetně hledaných opisů Schenkiržových děl. Na kůru tohoto kostela jsem také nalezl hudební nástroje či jejich části⁹ a další vybavení kůru z 18. století – stojan s notovým pultem, kovové svícny k notovým pultům a kratiknot [„Puczlÿcht“] – pomůcku sloužící k čištění svíček.¹⁰ Svícny a kratiknot byly na kůru již v roce 1735, což dokládá záznam v kostelním inventáři pořízeném 1. 10. 1735.¹¹ Od roku 2016 zpracovávám tuto sbírku pro Souborný katalog Národní knihovny ČR a Mezinárodní soupis hudebních pramenů RISM. Cílem mého snažení je tematický katalog této sbírky včetně studie o vodoznacích (filigránech) a jejich soupisu, který bude vydán Národní knihovnou ČR v ediční řadě CATALOGUS ARTIS MUSICAE IN BOHEMIA ET MORAVIA CULTAE.

2 Stručná charakteristika sbírky

Jde o dosud neznámou sbírku více jak 400 hudebnin chrámové hudby z 18. a 19. století. V mezinárodní evidenci hudebních pramenů RISM jí bylo přiděleno siglum CZ-LLk. Při katalogizaci akceptuji původní uspořádání sbírky pocházející zřejmě z počátku 20. století. Sbírka je seřazena podle druhů chrámových kompozic do následujících oddílů: Requiem, Veni Sancte, Te Deum, Beata Virgine Maria, Různé (Varia), Árie, Litanie, Roráty, Libera, Vesperae, Graduale, Offertoria, Motetta, Mše. Každý druh je číslován samostatně (např. Requiem 1–12). Jednotlivá čísla jsou napsána na titulní straně hudebniny červenou pastelkou.¹² K většině takto vzniklých seskupení jsou dochovány původní lístky z tvrdého papíru s druhovým názvem, např. „Requiem [psáno tužkou] | 1–12 [psáno červenou pastelkou]“, vyčnívající z první hudebniny a sloužící jako záložka mezi jednotlivými oddíly.¹³

Podstatnou část sbírky pořídili či opsali tamní ředitelé kůru – kantoři za pomoci subkantorů (podučitelů) a zaměstnanců kůru. Díky školním fasím, dochovaným v Národním archivu, známe personální zajištění kůru litomyšlského chrámu Povýšení sv. Kříže v druhé polovině 18. století.¹⁴ V roce 1765 to byli: kantor (Joannes Rissan), subkantor (Joannes Stibor), cori adjunctus (Antonius Skrživanek), organista (Joseph Kopeczky).¹⁵ Tento stav dokládá následující přípis na titulní straně opisu mše od Lohelia Oehlschlägela: „Joannes Rissan¹⁶ | p: t Cantor | Josep: Kopetzkÿ | Joan Stibor | Tho: Skrzivanek | Anton: Skrzivanek.“¹⁷ V tomto případě měl na pořízení opisu zásluhu také hudební skladatel Thomas F. Skrživanek. K 15. březnu 1778 provoz kůru zajišťovali: kantor, subkantor, 2 Chori adjunctis, organista.¹⁸

Nejstarší datovanou hudebninou je fragment kompozice Cantio od Hatasse. Tuto chrámovou skladbu, zhudebňující český text, opsal v roce 1731 kantor Philipp Turecžek. Je dochován pouze hlas Organo v rozsahu dvou listů papíru. První stranu tohoto hlasu tvoří titulní strana s následujícím textem, sloužícím zároveň jako chronogram: „Litt: J. | CantIo pro AnIMabVs In PVrgatorIo | AVthorIs GenerosI D: Hatass eX C: | Cant: 2 | Alto | Hautbois Solo | Violini. 2. | Philippi Turecżek.“¹⁹ Ve varhanním partu jsou poznamenány úryvky zpívaného textu: „Smilugte se nademnau“ (takt 7); „aspon wÿ“ (takt 23); „Nebo Ruka“ (takt 40).

Velmi hodnotný je soubor 25 většinou datovaných opisů pořízených v 60. letech 18. století kantorem Rissanem. Ze skladatelů je v této kolekci hudebnin zastoupen nejvíce Franz Xaver Brixi (desetkrát). Dále jsou zde opisy skladeb Booga, Caldary, Jemelicha R. P., Haydna, Laubeho, Lohelia, Loose, Partsche, Zechnera. Většinu opisů Rissan vyhotovil ve spolupráci se subkantorem Stiborem, pomocníkem na kůru (cori adjunktem) Antoniem Skrživankem. Výjimečně se na opisování z této doby také podíleli varhaník Joseph Kopeczky, Fr. Rohliczek či skladatel Thomas Skrživanek.

Zcela náhodný není výskyt opisů děl jednoho z nejvýznamnějších piaristických skladatelů P. Simona Kalouse a S. Bartholomea (1715–1786). Kalous byl v letech 1769–1772 vicerektorem a ředitelem kůru u litomyšlských piaristů.²⁰ Dva ze zde dochovaných opisů Kalousových chrámových děl pořídil v letech 1770 a 1771 pro kostel Povýšení sv. Kříže budoucí ředitel kůru J. E. Stibor, tedy přímo v době Kalousova působení v Litomyšli.²¹

Vzácně máme ve sbírce dochovány opisy chrámových děl opsané či pořízené tamními varhaníky. Joseph Kopeczky († 1775) opsal mši od Antona Laubeho.²² Z první třetiny 19. století pocházejí opisy jednoho offertoria²³ a tří mší²⁴ od Antonia Geo. Woytischka († 1843).

Velké množství hudebnin opsal či pořídil mezi lety 1819–1852 tamní ředitel kůru Jakob Zagjc. Najdeme zde například chrámové skladby Josepha Leopolda Eyblera (1765–1846), Johanna Michaela Haydna (1737–1806), Vinzenze Maschka (1755–1831), Josepha Preindla (1756–1823), Johanna Baptisty Schiedermayera (1779–1840). Přibližně ve stejné době pořizoval opisy chrámových děl tehdejší kaplan při chrámu Povýšení sv. Kříže Karel Horský (1792–1857).²⁵ Například počátkem roku 1826 opsal mši Josepha Haydna.²⁶ V horní části titulního listu hudebniny je přípis: „Pro Choro Litomischliensi | procuravit Carolus Horsky Cap 8 zl 50 x“; a také pozdější přípisy o provozování díla z 60. a 70. let 19. století, dokládající dlouhodobou oblibu tohoto skladatele v Litomyšli.²⁷ Svědectví o několikerém provozování v 70. a 80. letech 19. století obsahuje také Horským pořízené Requiem in Es Johanna Augusta Witaska (1770–1839) z roku 1825²⁸, s cenným záznamem o konání zádušní mše za Bedřicha Smetanu († 12. 5. 1884) v litomyšlském chrámu Povýšení sv. Kříže dne 27. května 1884: „27./5. 84. za Smetanu“ (hlas Violino II).²⁹

Několik hudebnin bylo kůru kostela darováno. Částečný autograf slavnostní mše významného pražského skladatele Albina Maschka (1804–1878) byl roku 1871 věnován chrámu Povýšení sv. Kříže v Litomyšli od obce města Litomyšle.³⁰ Na druhé straně tisku X. slavnostní mše B dur Václava Emanuela Horáka (1800–1871) je následující přípis: „Věnováno děkanskému chrámu Páně v Litomyšli. | od slečen: [pozdější přípis F. S. Kopeckého] | Marie Kullesová Jindřiška Kopecká, Anna Pospíchalová Gabriela Erbanová. [podpisy slečen] | František S. Kopecký varhaník a p: řid: kůru: 18 10/6 77. [podpis F. S. Kopeckého]“.³¹

Ve sbírce se nalézají také hudebniny původně náležející do jiných soukromých či chrámových sbírek z jiných měst či obcí, například z Chrudimi³², Ústí nad Orlicí³³. Nesmírně cenné jsou dvě hudebniny prokazatelně pocházející z emauzského kláštera v Praze, neboť notový archiv tohoto kláštera je již mnoho let nezvěstný. Jedná se o autograf a opis skladeb Ignaze Nitsche. Z textu na titulní straně autografních hlasů kompozice Veni Sancte Spiritus vyplývá, že skladbu Nitsch zkomponoval v roce 1771 k primici emauzského mnicha P. Bernarda Rosche OSB (1742–1779).³⁴ Opis hlasů Nitscheho Offertoria „In te speravi“ pořídil a vlastnil emauzský profess P. Bernard.³⁵ Na titulní straně této hudebniny je přípis: „Ad usum ǀ Patris Bernardi ǀ in Em[m]aus professi m pria“. Tímto Paterem Bernardem nemůže být nikdo jiný než P. Bernard Rosche.³⁶ Díky této skutečnosti víme, že opis Nitscheho kompozice musel být pořízen před 22. březnem 1779. Do Litomyšle se hudebnina dostala z Ústí nad Orlicí. Tento dobový opis totiž dříve vlastnil kantor Joannes Jahoda (1747–1824)³⁷, od roku 1799 ředitel kůru v Ústí nad Orlicí, což dokládá jeho poznámka na druhé – mladší titulní straně: „Ex rebus ǀ Domini Jahoda ǀ in Austa R: Chori“.

Ve sbírce hudebnin proboštského kostela je také dochován jeden dopis adresovaný významnému litomyšlskému kantorovi a varhaníkovi Josefovi Luňáčkovi (1845–1908).³⁸ Jde o dopis od jistého učitele Jana Húdka odeslaný 2.10.1888 z Volyně: „2/10 88. | Milý příteli! | napište mi laskavě – jak stojí | moje záležitost – co pozorujete | v jednání dalším o škole? , jsou tam | ti dva dílovedoucí? co se soudí | o mém odchodu? | Jsem jak náleží v bryndě. – Zde | již místa nedostanu, neboť | několik přátel pracuje silně | proti mně – neboť žadatelů je | množství a „nový“ má něco zajíma- | vého do sebe! | Přijdu-li o toto a Litomyšel | nedostanu, pak, suď Bůh co si | počnu! Váš oddaný | Jan Húdek | poručení velect. paní | od nás obou.“ Dále je zde dochován Luňáčkův opis Sborů ku pašijím 1888.³⁹

Nesmírně cenné informace o sbírce hudebnin kostela Povýšení sv. Kříže poskytují dobové inventáře deponované v Státním oblastním archivu v Zámrsku, Státním okresním archivu Svitavy se sídlem v Litomyšli. Nejstarší informace o muzikáliích nalezneme v chrámových inventářích ze 17. a 18. století. Potvrzují existenci dnes již nedochovaných hudebnin – v inventáři z roku 1667 se jedná o tyto ve sbírce nedochované hudebniny: Gradual Latinsky (1 kus); Antyfonarz (1 kus); Psalterium Latinsky (1 kus); Cantiones Ssacrae Michnowy w Modrym Papiru (9 kusů); Michnowy w Modrym Papiru (14 kusů).⁴⁰ Jedinou dochovanou položkou uvedenou v tomto inventáři je graduál „pánův literátův“ (Panuw Lyteratuw od Starodawna se nachzy … Gradual)⁴¹. Z inventáře z roku 1708 jsou nedochované tyto prameny: Graduale (1 kus), Psalterium (1 kus), Antifonarium (1 kus), Breviarium (1 kus), Kancional Cžeskÿ (1 kus).⁴² Do tohoto inventáře je vepsán dodatečný zajímavý přípis z roku 1732 kantora Philipa Turecžka o jeho dvacetileté kantorské službě v Litomyšli a o vděčnosti vůči knězi, který za zádušní služby kantorovy manželky nic nepožadoval, a proto se Turecžek rozhodl věnovat kostelu dvě waldhorny. „Letha Paně 1732. dne 1. Maji, na den S:S: Aposstoluw Philipa, | à Jakuba, ga Philip Turecžek p. t. dnessniho dne 20. Let Kantor | Lytomysslsky, dagicze sobě, za me wlastni Penize Par Nowych Walthornu | w Lytomyssly dělati, aby se mohla Musika s Walthormani produ,, | ,,cirowati, neb Zadussi swych wlastnich nikdy nemělo, tehdy Poněwadž | Welebnÿ [?…?] Msti Pan Děkan /:Titulus:/ Adamus Sigismundus | Adamus Nachodsky z Neüdorfu w Przicžině Pohržbu mé Neb: Pani | Manželky Rosiny, genž 8 Aprilis. 1732. w Panu usnula, a | w Dito pochowana Discretě procedirowal, tak že sem Zadussi | gak do Zwoněni, tak od Swětel prži konanem Reqviem nicz nedal | à odemně žádano nebylo, tehdy z ohledu à na wyhraženi toho wsseho | těch Par Nowych ex. F Walthornu chramu Paně dobrowolně | darugi à offerirugi. Stau wssak obwzlasstni Wegminkau, kdyby | Sskolni Slaużiczy Musicanti kdykolywég, bud na Swadby, neb | k cžemukolyw ginemu takowe potržebowaly, aby wolné sobě | takowe wzyti bez bez wssi Pržekažky mohly, wssak aby žadna | sskoda se na nich necžinila, Pozor dati powinni budau.“⁴³ Zásadní informace o dochovaných hudebninách přináší kostelní inventář pořízený po velkém požáru z 8. září 1775. Inventář byl dokončen 4. listopadu 1783. Na kůru byly tehdy následující hudebniny: Msse I. Classis (40 kusů); Msse II. Classis (46 kusů); Msse III. Classis (30 kusů); Msse pastorální (7 kusů); Offertoria (70 kusů); Nesspory (26 kusů); Symphoniae (20 kusů); Hymni (23 kusů); Antiphony po Litanygich neb Nessporach (76); Te Deum laudamus (9 kusů); Litaniae O P. Ježissi (8 kusů); Litaniae O Pannė Marigi (50 kusů); Litaniae O Sw. Janu Nep. (6 kusů); Litaniae o Wssech Swatych (1 kus); Ariae (60 kusů); Requiem (15 kusů), Libera (5 kusů); Brewiaře stary (2 kusy); Antiphonař (1 kus); Directař (1 kus).⁴⁴ Celkem bylo v roce 1783 na kůru 467 hudebnin⁴⁵, z nichž je do dnešní doby dochováno necelých 10 %. V první polovině 19. století byly sepsány čtyři hudební inventáře obsahující kromě hudebních nástrojů již podrobnější soupisy hudebnin s uvedením jména autora a názvu. V posledním z těchto inventářů je uvedeno i nástrojové obsazení.⁴⁶ Inventář z roku 1824 přináší zajímavou informaci o trojím provedení Haydnova oratoria Stvoření [Hob. XXI:2] v Litomyšli. „Den Schöpfung v.[on] Jos: Haydn in ganzer vollständiger Musik sammt Partitur in 2 Theilen mit 25 Stimmen meistens von mir abgeschrieben dem Chore zum Andenken, daβ in Leutomischel dreymal aufgeführt wurde, und zwar mit guten Erfolg.“ (Stvoření od Jos. Haydna v úplné kompletní hudbě, partitura ve dvou dílech s 25 hlasy mnou opsanými pro kůr na paměť, že v Litomyšli bylo provedeno třikrát a s dobrým úspěchem.)⁴⁷ Podrobný rozbor a přepis těchto hudebních inventářů bude uveden v připravovaném tematickém katalogu. Již při předběžném studiu jediného datovaného inventáře z roku 1824 je zřejmé, že se mnohé hudebniny v něm uvedené nedochovaly. Díky zmíněným inventářům tedy lze učinit závěr, že se sbírka hudebnin proboštského kostela zachovala jen z části.

3 Kantoři a ředitelé kůru, subkantoři, varhaníci

Na základě studia hudebnin, dobových pramenů – především školních fasí dochovaných v Národním archivu, litomyšlských kostelních inventářů a církevních matrik – je možné předložit první částečný soupis litomyšlských kantorů-ředitelů kůru, subkantorů (podučitelů) a varhaníků působících v proboštském (dříve děkanském) chrámu Povýšení sv. Kříže v 18. a 19. století.

3.1 Kantoři a ředitelé kůru

Bernard Jawurek (* 9. 4. 1666 Litomyšl, Zaháj⁴⁸ – † 21. 11. 1702 Litomyšl⁴⁹)

Ve funkci kantora zemřel 21. 11. 1702.

Petrus Andreus Kržiž [psán též Petr Ondržeg Kržiž] († 1. 5. 1709 Litomyšl⁵⁰)

Ve funkci kantora zemřel 1. 5. 1709.

Philip Turecžek (*? – †?)

Ve funkci patrně od 1. 5. 1712, kantorem ještě 1. 5. 1732.⁵¹

Tomass Woboržyl (* kol. 1694 – † 16. 5. 1742 Litomyšl⁵²)

Ve funkci prokazatelně v období 12. 7. 1739⁵³ – 26. 12. 1740.⁵⁴

Waclaw Sslakwerdt [někdy též psán Sslakwirdt, Sslakowirdt, Schlakwerdt, Schlakowerdt] (* kol. 1702 Praha? – † 3. 5. 1756 Litomyšl⁵⁵)

Ve funkci prokazatelně v období 25. 6. 1742⁵⁶ – 7. 5. 1745.⁵⁷ Doklady k 28. 2. 1744.⁵⁸

Johann Rohlicžek (* kol. 1702 Častolovice? – † 20. 4. 1762 Litomyšl⁵⁹)

Ve funkci kantora zemřel 20. 4. 1762.

Johann Rissan (* kol. 1727 Luže – † 12. 10. 1791 Litomyšl⁶⁰)

Ve funkci prokazatelně v období říjen 1762⁶¹ až do své smrti 12. října 1791. Doklady k 1765⁶² a k 23. 6. 1772.⁶³

Joannes Nepomuk, Euphronius Stibor [junior] (* 7. 5. 1745 Litomyšl⁶⁴ – † 26. 1. 1819 Litomyšl⁶⁵)

V letech 1757–1760, 1762, 1764–1766 studoval na litomyšlském piaristickém gymnáziu.⁶⁶

Regenschori již 1791–1819. Doklady k 16. 12. 1799 a 1806.⁶⁷ Učil již od roku 1778, ale nevíme, zda byl kantorem.⁶⁸

Jakob Zagjc (* 4. 5. 1784 Vlašim⁶⁹ – † 2. 6. 1857 Litomyšl⁷⁰)

Funkci zastával v letech 1819–1852, kdy odešel do důchodu.

Franz Wohlang [též František Wohlang, Vohlang] (* 1805⁷¹ – † 13. 5. 1875 Litomyšl⁷²)

Ve funkci prokazatelně v období 1863⁷³–1875. V den jeho smrti (krátce před smrtí) a týden po jeho smrti byla za něho provedena dvě requiem, jak dokládají přípisy na hudebninách kostelní sbírky.⁷⁴

František S. Kopecký (* 4. 6. 1815 Hořeňoves u Hradce Králové – † 11. 5. 1889 Litomyšl)⁷⁵

Ve funkci prokazatelně 1877⁷⁶. Je dochován hudební archiv kantora F. Kopeckého. Tento pozůstalostní fond je uložen v Regionálním muzeu v Litomyšli pod př. č. 18/1963. V roce 1963 jej věnoval muzeu manžel učitelovy vnučky Josef Jireček z Turnova.⁷⁷

3.2 Subkantoři (podučitelé)

Johann Rohlicžek (* kol. 1702 – † 20. 4. 1762)

Ve funkci prokazatelně 1728.⁷⁸

Joannes Stibor [senior] (* kol. 1708 Radinice? – † 22. 8. 1781 Litomyšl⁷⁹)

Ve funkci prokazatelně 1765.⁸⁰

Thomas Franciscus Skrživanek (* 27. 11. 1731 Litomyšl⁸¹ – † 18. 6. 1814 Litomyšl⁸²)

Ve funkci prokazatelně 25. 5. 1785.⁸³

3.3 Varhaníci

Leopold Kastner (* kol. 1696 Rokytnice? – † 19. 8. 1752 Litomyšl⁸⁴)

Ve funkci prokazatelně v období od 29. 5. 1724⁸⁵ až do své smrti 19. 8. 1752. Doklady k 24. 4. 1729.⁸⁶

Joseph Kopeczky (* 1728/29 Choceň – † 11. 4. 1775 Litomyšl⁸⁷)

Ve funkci prokazatelně v období od 1765⁸⁸ do 11. 4. 1775. Pravděpodobně však již od roku 1752, kdy umřel Kastner, neboť v roce 1753 už byl Kopeczky v Litomyšli (ženil se).

Thomas Franciscus Skrživanek (1731–1814)

Varhaníkem prokazatelně 1791⁸⁹, 1792⁹⁰, 1793⁹¹, 1796⁹², 1814⁹³.

Antonius Georgius Woytischek [psán také Antonjn Wogtissek] († 8. 3. 1843 v Litomyšli)⁹⁴

Jako Ant. Geo. Woytischek je podepsán na hudebninách CZ-LLk/ O 19 (1803), CZ-LLk/ M 126 (1803), CZ-LLk/ M 115 (8. 10. 1823), CZ-LLk/ M 28 (1804).

František S. Kopecký (1815–1889)

Varhaníkem a ředitelem kůru prokazatelně 1877.

4 Skladatelé

Součástí této sbírky jsou též autografy a opisy zajímavých unikátně dochovaných kompozic dosud neznámých skladatelů – místních varhaníků J. Kopeczkého, T. Skrživanka a ředitele kůru J. Zagjce.

4.1 Joseph Kopeczky (1728/29–1775)

Rodák z Chocně. Roku 1753 se přiženil do Litomyšle.⁹⁵ Zemřel v Litomyšli 11. 4. 1775. V úmrtní matrice titulován jako varhaník litomyšlského chrámu.⁹⁶ Máme dochována pouze jeho Responsoria k Temným hodinkám.⁹⁷

4.2 Thomas Franciscus Skrživanek (1731–1814)⁹⁸

Narozen v Litomyšli 27. 11. 1731.⁹⁹ Pochází z litomyšlského rodu Skrživanků, jehož životní osudy byly minimálně od konce 17. století spojeny s litomyšlským Dolním Předměstím. Skladatelův otec Petr Skrživanek (nar. 1707) byl ševcem. Thomas Franciscus v rodné Litomyšli studoval gymnázium a filozofii. Prameny doloženo studium poetiky (1750)¹⁰⁰, rétoriky (1751)¹⁰¹, logiky (1752)¹⁰² a fyziky (1753)¹⁰³. Celý život zřejmě prožil v rodném městě, kde byl činný jako subkantor a varhaník. Byl dvakrát ženat a byl otcem třinácti dětí. Dle matrik působil na kůru (tehdy) děkanského chrámu prokazatelně mezi lety 1772–1814, dle přípisů na hudebninách však již od poloviny 60. let.¹⁰⁴ Zemřel v Litomyšli 18. 6. 1814. V matrice zemřelých titulován jako varhaník při zdejším chrámu Páně a obyvatel na Dolním Předměstí.¹⁰⁵ Máme dochováno těchto pět datovaných chrámových skladeb: Litanie G dur (Mik. TFS II:1)¹⁰⁶; Litanie D dur (Mik. TFS II:2)¹⁰⁷; Alma redemptoris (Mik. TFS III:1)¹⁰⁸; Jesu Redemptor (Mik. TFS III:2)¹⁰⁹ a Terribilis est (Mik. TFS III:3)¹¹⁰. Díky dobovým inventářům víme, že zkomponoval také Requiem c moll (Mik. TFS I:1). Tato kompozice je však nyní nezvěstná.

4.3 Jakob Zagjc (1784–1857)¹¹¹

Narozen ve Vlašimi 4. 5. 1784.¹¹² Od roku 1819 žil v Litomyšli, kde po mnoho let zastával funkci učitele na dívčí škole a regenschoriho ve zdejším děkanském chrámu Povýšení sv. Kříže. Pod Zagjcovým vedením hrál v neděli a o svátcích při figurálních mších na housle František Smetana, otec hudebního skladatele Bedřicha Smetany.¹¹³ Roku 1852 odešel Zagjc do penze s ročním důchodem 72 zl.¹¹⁴ Zemřel v Litomyšli 2. 6. 1857.¹¹⁵ Komponoval menší chrámové skladby (duchovní árie, dueto a Libera in Dis). Je dochována i jedna jeho figurální mše z roku 1805.¹¹⁶

5 Závěr

Díky této donedávna neznámé sbírce hudebnin máme nové poznatky nejen o vysoké úrovni hudby provozované ve zmíněném kostele v 18. a 19. století, ale také o hudebním životě Litomyšle v 18. a 19. století.

Součástí této sbírky jsou též autografy a opisy hodnotných kompozic dosud neznámých skladatelů – místních varhaníků Josepha Kopeczkého, Thomase F. Skrživanka a ředitele kůru Jakoba Zagjce. Skutečným objevem v oblasti české chrámové hudby druhé poloviny 18. století jsou skladby Skrživankovy. Tento talentovaný varhaník a skladatel získal hudební vzdělání během svých studií u litomyšlských piaristů. Piaristé byli nejhorlivějšími pěstiteli hudby. Měli speciální hudební semináře, kde mohli nemajetní nadaní chlapci získat kvalitní hudební vzdělání. Členové piaristického řádu se věnovali aktivně hudbě i jako kněží a mnozí prosluli jako chrámoví skladatelé a hudební pedagogové. Piaristické školení ovlivnilo četné hudebníky.¹¹⁷ Dle Tomáše Hanzlíka se hudební tvorba všech příslušníků piaristického řádu „vyznačuje naprosto profesionálním zvládnutím skladatelské techniky, na svou dobu vyspělou harmonií, kontrapunktem, instrumentací či zpracováním liturgických textů. Ani u autorů s minimem zachovaných skladeb není možné vypozorovat jakýkoliv kvalitativní propad“.¹¹⁸ V tomto kontextu pak jistě nepřekvapí mimořádná kvalita pěti dochovaných Skrživankových chrámových skladeb.

Ve sbírce jsou však především zachovány dobové opisy chrámových skladeb mnoha významných domácích i zahraničních skladatelů chrámové hudby vyhotovené místními kantory, varhaníky a dalšími hudebníky. Nalézají se zde však i hudebniny původně pořízené na jiných místech. Zřejmě nejcennější z nich jsou hudebniny původně pocházející z dnes nezvěstné hudební sbírky pražského benediktinského kláštera Emauzy. Velmi zajímavé jsou dodatečné přípisy na hudebninách, zejména záznamy o provedení. Zmíněné záznamy například informují o velké oblibě chrámových děl Josepha Haydna či přinášejí svědectví o zádušní mši za Bedřicha Smetanu. Tato litomyšlská sbírka hudebnin patří mezi nejhodnotnější chrámové hudební sbírky v Čechách.

Literatura:

BARTŮŠEK, Václav. Výročí 300 let od narození hudebního skladatele Václava Simona Kalouse pohledem dobových pramenů i vlastních žáků. In: Orlické hory a Podorlicko 2014, roč. 21, č. 1, s. 61–82.

BUŽGA, Jaroslav, et al. Průvodce po pramenech k dějinám hudby: Fondy a sbírky uložené v Čechách. 1. vyd. Praha: Academia, 1969.

HANZLÍK, Tomáš: Kompoziční aktivity paristů – učitelů hudby. e-Pedagogium (on-line), 2002, roč. 2, č. 1. [cit. 2018-12-9]. Dostupné z: http://epedagog.upol.cz/eped1.2002/clanek02.htm. ISSN 1213-7499.

HELFERT, Vladimír. Kopecký František. In: ČERNUŠÁK, Gracian a Vladimír HELFERT (edd.). Pazdírkův hudební slovník naučný: II. Část osobní. Svazek prvý. A–K. Brno: Oldřich Pazdírek 1937, s. 563.

JANIŠOVÁ, Libuše a Oldřich PAKOSTA: Kapusta Jan, PhDr. (7. 12. 1932 – 7. 5. 2011), (1915) 1944–2011. Manipulační seznam druhého typu, ev. č. 1964. Litomyšl: Státní oblastní archiv v Zámrsku, Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, 2014.

KAPUSTA, Jan. Zrození obrozence. (K buditelskému portrétu litomyšlského kněze Karla Horského). In: Zprávy z muzeí od Trstenické stezky č. 7. Litomyšl: Vlastivědné muzeum v Litomyšli, 1969, s. 3–18.

KAPUSTA, Jan. Hudba v obrozenecké Litomyšli, excerpce (koncept dizertace, nesvázaný strojopis s četnými rukopisnými dodatky, škrty a podklady). SOA v Zámrsku, SOkA Svitavy, pořadové č. 1147, EJ [evidenční jednotka] 1 karton, ukládací č. 38.

HANZAL, Josef. Čeští kantoři a varhaníci v roce 1765. In: Hudební věda 1971, roč. 8, s. 481–492.

MARUŠAN, František. Augustin Šenkýř: Příspěvek k dějinám hudby XVIII. století. [s. l.], 1948, 335 s. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Dizertační práce.

MIKULÁŠ, Jiří. P. Augustin Schenkirž OSB (1736–1797): Život a dílo. P. Augustin Schenkirž OSB (1736–1797): Life and Work (v tisku).

MOJŽÍŠOVÁ, Olga, Radmila HABÁNOVÁ, Hana KLIMEŠOVÁ a Jan PIKNA. Bedřich Smetana na cestě z Litomyšle. Bedřich Smetana on the Way from Litomyšl. Litomyšl, Smetanova Litomyšl, 2009. ISBN 978-80-254-5023-9.

NEJEDLÝ, Zdeněk. Bedřich Smetana. Kniha druhá Dětství, Praha: Nakladatelství Orbis, 1950.

ROMPORTLOVÁ, Simona: Církevní řády. In: Slovník české hudební kultury, Praha, Editio Supraphon, 1997, s. 100–105. ISBN 80-7058-462-9.

SAFARIK, Eduard A. Johann Kupezky (1666–1740). Brno, Moravská galerie v Brně, 2014. 1. + 2. díl, 438 (232+206) s. ISBN 978-80-7027-283-1.

SKŘIVÁNEK, Milan. O hudbě na litomyšlských školách v 17. a 18. století. In: Sborník prací východočeských archívů. Ročník V – 1984, Hradec Králové: Kruh, 1984, s. 189–207.

SKŘIVÁNEK, Milan. Litomyšl 1259–2009 město kultury a vzdělávání. Litomyšl: Město Litomyšl, 2016. ISBN 978-80-905821-4-9. Slavoj 15. 8. 1863, s. 86.

ŠTĚDROŇ, Bohumír a Jan Nepomuk JAHODA. In: ČERNUŠÁK, Gracian, Bohumír ŠTĚDROŇ a Zdenko NOVÁČEK (edd.). Československý hudební slovník osob a institucí. 1. díl. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1963, s. 554.

TYRRELL, John. Janáček /I Osiřelý kos 1854–1914. Brno: Host, 2018, 983 s. ISBN 978-80-7577-433-0.

Prameny:

CZ-LLk/ A 12. Righini: Aria.

CZ-LLk/ BVM 9. Thomas Skrživanek: Alma Redemptoris. in B.

CZ-LLk/ L 3. Joseph Kopeczky: Responsoria in D mol.

CZ-LLk/ L 4. Joseph Kopeczky: Responsoria in E mol.

CZ-LLk/ L 9. P. Simon Kalous a S. Bartholomeo: Litaniae Lauretanae.

CZ-LLk/ L 10. Thomas Skrživanek: Litaniae Lauretanae in D #.

CZ-LLk/ L 12. Thomas Skrživanek: Lytaniae. Ex G. Sancti Joännis Nepomuceni.

CZ-LLk/ L 26. Thomas Skrživanek: Jesu Redemptor.

CZ-LLk/ M 28. Joseph Haydn: Grande Missa.

CZ-LLk / M 31. Joseph Haydn: Messe in B dur.

CZ-LLk/ M 39. Joseph Haydn: [Missa].

CZ-LLk / M 50. Václav Emanuel Horák: X. Missa solennis in B.

CZ-LLk/ M 63. Anton Laube: Miβa S: Francisci Seraphici.

CZ-LLk/ M 64. Joannes Lohelius Oehlschlägel: Missa.

CZ-LLk / M 67. Albin Maschek: Missa solemnis in B.

CZ-LLk/ M 95. P. Simon Kalous a S. Bartholomeo: Kyrie & Gloria.

CZ-LLk/ M 115. Fr. Starke: Messe in G.

CZ-LLk/ M 126. Cajet.Vogl: Missa in G. #.

CZ-LLk / M 134. Jakob Zagjc: Messe in C.

CZ-LLk/ Mo 25c. Hatass: Cantio.

CZ-LLk/ Mo 33. Thomas Skrživanek: Cantus de Dedicatione Ecclesiae.

CZ-LLk/ O19. John: Offertorium in Es.

CZ-LLk/ O 29. Ignatius Nitsch: Offertorium.

CZ-LLk/ R 8. Witasek: Requiem Es dur.

CZ-LLk/ R 11. Requiem F dur.

CZ-LLk / Var 1. Libellus Chori Ecclesiae Decanalis.

CZ-LLk/ Var 3. Sbory ku pašijím 1888.

CZ-LLk/ Var 4. Joseph Kopeczky: Responsoria in F. dur.

CZ-LLk/ VSS 2. Ignatius Nitsch: Veni Sancte Spiritus.

NA, Archiv benediktinského kláštera v Emauzích v Praze, Seznam mnichů v klášteře v Emauzích 1348–1880. Rukopisy Kláštera v Emauzích, Kniha 34.

NA, Archiv pražského arcibiskupství, sign. B 39/2. Fassiones presentum ludirectorum confectae a. 1765.

NA, České gubernium, Školní fase, ČG–ŠF 1, kart. 2 (1772).

NA, České gubernium, Školní fase, ČG-ŠF 1, kart. 8 (1778).

NA, České gubernium, Školní fase, ČG-ŠF 2, kniha 7 (1799).

NA, České gubernium, Školní fase, ČG-ŠF 3, kart. 25 (1806).

RML, knihovna, Graduál literátského sboru z let 1561–1563, inv. č. R-203.

RML, knihovna, HOLAN, Václav Karel: Passyge P. Gežisse Krysta, Wytisstěná w Starém Městě Pražském w Welké Karlowé Kollegi v Giřjho Labauna 1690. Inv. č. S/F-2173.

RML, knihovna, SUENN, Melchior Ferdinandus: Agenda seu rituale olomucense, Ad Usum ..., Franciscus Ignatius Sinapi 1694. Inv. č. S/C-2173.

Římskokatolická farnost, proboštství v Litomyšli, deposit in SOA v Zámrsku, SOkA Svitavy, inventáře, fond Děkanský úřad církve římskokatolické Litomyšl (1601–1947), inv. č. 351, 352, 353[a–d].

SOA v Praze, Matrika narozených Vlašim 1748–1788, sign. Vlašim 06, s. 1 [následuje jako nové číslování po s. 323].

SOA v Zámrsku, Matrika narozených Litomyšl 1661–1695, sign. 1296, s. 63.

SOA v Zámrsku, Matrika narozených a oddaných Litomyšl 1691–1724, sign. 1297, s. 426.

SOA v Zámrsku, Matrika narozených Litomyšl 1728–1734, sign. 1299, s. 61, 207.

SOA v Zámrsku, Matrika narozených Litomyšl 1735–1763, sign. 1300, s. 154, 197, 242, 295, 330.

SOA v Zámrsku, Matrika narozených Litomyšl 1784–1791, sign. 1302, s. 7, 171.

SOA v Zámrsku, Matrika narozených Litomyšl 1791–1802, sign. 1303, s. 43.

SOA v Zámrsku, Matrika oddaných Litomyšl 1725–1736, sign. 1315, s. 71.

SOA v Zámrsku, Matrika oddaných Litomyšl 1737–1760, sign. 1316, s. 293.

SOA v Zámrsku, Matrika oddaných Litomyšl 1761–1784, sign. 1317, s. 22.

SOA v Zámrsku, Matrika oddaných Litomyšl 1784–1799, sign. 1318, s. 51.

SOA v Zámrsku, Matrika zemřelých Litomyšl 1676–1716, sign. 1323, s. 286, 346.

SOA v Zámrsku, Matrika zemřelých Litomyšl 1737–1758, sign. 1325, s. 221, 494, 599.

SOA v Zámrsku, Matrika zemřelých Litomyšl 1759–1784, sign. 1326, s. 67, 424, 604.

SOA v Zámrsku, Matrika zemřelých Litomyšl 1784–1795, sign. 1327, s. 93–94, 95, 143.

SOA v Zámrsku, Matrika zemřelých Litomyšl 1796–1819, sign. 1328, s. 237, 281.

SOA v Zámrsku, Matrika zemřelých Litomyšl 1820–1852, sign. 1331, s. 321.

SOA v Zámrsku, Matrika zemřelých Litomyšl 1852–1863, sign. 1332, s. 146.

SOA v Zámrsku, Matrika zemřelých Litomyšl 1864–1881, sign. 5411, s. 370.

SOA v Zámrsku, SOkA Svitavy, Gymnázium Litomyšl I., Třídní výkazy 1750–1796, kniha č. 111.

SOA v Zámrsku, SOkA Svitavy, Gymnázium Litomyšl I., Katalog posluchačů filozofie 1743–53, kniha č. 368.

MIKULÁŠ, Jiří Vincenc. Sbírka hudebnin proboštského chrámu Povýšení sv. Kříže v Litomyšli. Knihovna: knihovnická revue, 2019, 30(1), 59–75, ISSN 1801-3252.

1 Při citacích (písemných) pramenů je důsledně užit diplomatický přepis. Vlastní jména ponechávám v té podobě, jakou za svého života používali či jaká byla užívána nejčastěji v dobových pramenech. John Tyrrell ve své obsáhlé monografii o Janáčkovi se přidržel toho, jak svá jména hláskovali jejich nositelé. „Například Zdenka Janáčková se vždy podepisovala jen jako Zdenka a rovněž Janáček o ní vždy mluvil jen jako o ̹Zdenceʼ. V této knize má tudíž Janáčkova manželka jméno ̹Zdenkaʼ nikoli ̹Zdeňkaʼ, jak ji označují české prameny. … Například Janáčkova matka a jeho sestra tak nesou jména Amalie a Rosalie, pod nimiž jsou zapsány v matrikách i v dalších dokumentech, a nikoli moderně hláskované verze Amálie a Rozálie.“ [viz TYRRELL, John. Janáček /I Osiřelý kos 1854–1914. S. 23]. K původním tvarům jmen se v poslední době vrací i další soudobá česká odborná literatura. Např. autoři výstavy a publikace o významném barokním malíři užívají původní tvar umělcova jména „Johann Kupezky“ [viz Kupezky. Mistr a jeho okruh, Moravská galerie v Brně, výstava 14. 11. 2014 – 17. 5. 2015.

2 Litomyšlský chrám Povýšení sv. Kříže je v této publikaci uveden v seznamu kostelů v Čechách, na jejichž kůrech nebyly nalezeny buď vůbec žádné hudebniny, nebo jen běžný notový materiál od druhé poloviny 19. století bez historického významu: „Litomyšl (okres Svitavy), děkanský kostel Povýšení sv. Kříže – tv [= Tomislav Volek]“. Viz BUŽGA, Jaroslav, et al. Průvodce po pramenech k dějinám hudby: Fondy a sbírky uložené v Čechách, s. 312.

3 Hudba v obrozenecké Litomyšli, excerpce (koncept dizertace, nesvázaný strojopis s četnými rukopisnými dodatky, škrty a podklady), strana 10a, poznámka č. 13 k textu kapitoly „2. Hudba v chrámu“. Státní oblastní archiv v Zámrsku, Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, pořadové číslo 1147, EJ [evidenční jednotka] 1 karton, ukládací číslo 38. Jan Kapusta (1932–2011) se mezi lety 1967–1973 ucházel o vědeckou aspiranturu v muzikologické sekci Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. Obhajoba mu však okresními politickými orgány nebyla povolena. Viz JANIŠOVÁ, Libuše a Oldřich PAKOSTA: Kapusta Jan, PhDr. (7. 12. 1932 – 7. 5. 2011), (1915) 1944–2011. Manipulační seznam druhého typu, ev. č. 1964.

4 Knihovna Regionálního muzea v Litomyšli (RML), inv. č. S/C-2173, SUENN, Melchior Ferdinandus: Agenda seu rituale olomucense, Ad Usum..., Franciscus Ignatius Sinapi 1694; Knihovna Regionálního muzea v Litomyšli (RML), inv. č. S/F-2173, HOLAN, Václav Karel: Passyge P. Gežisse Krysta, Wytisstěná w Starém Městě Pražském w Welké Karlowé Kollegi v Giřjho Labauna 1690.

5 Děkanský úřad církve římskokatolické Litomyšl (1601–1947). Tento fond byl navrácen římskokatolické církvi a je deponován v Státním oblastním archivu v Zámrsku (SOA v Zámrsku), Státním okresním archivu Svitavy se sídlem v Litomyšli (SOkA Svitavy). Inventář tohoto fondu zpracoval v roce 1961 Jindřich Růžička.

6 MARUŠAN, František. Augustin Šenkýř: Příspěvek k dějinám hudby XVIII. století.

7 Číslo tematického katalogu děl P. Augustina Schenkirže od Františka Marušana. Katalog je součástí Marušanovy dizertační práce, viz poznámka č. 6.

8 Číslo tematického katalogu děl P. Augustina Schenkirže od Jiřího Mikuláše dtto. Katalog je součástí monografie o životě a díle P. A. Schenkirže. MIKULÁŠ, Jiří. P. Augustin Schenkirž OSB (1736–1797): Život a dílo. P. Augustin Schenkirž OSB (1736–1797).

9 Dva barokní tympány z 18. století (průměr 61 cm, výška 47 cm), tři dochované dřevěné paličky k tympánům z 18. století (délka jednotlivých paliček: 35,5 cm; 33,5 cm; 34 cm) a tři nátrubky (náustky) pro lesní rohy, 18. století (rozměry jednotlivých nátrubků: 6,3 x 2,2 cm; 6,8 x 2,8 cm; 6,5 x 2,5 cm).

10 Nazýván též „štipce“. Kovový nástroj podobný nůžkám, kterým se zastřihává knot (viz německy Dochtschere).

11 „Inventarž Czo se Musikalnich in Strumentu Wÿnachazÿ | … | Swiznuw Czo potrżiebugau w Adwentė pro Swicżkÿ – 5 | puzlÿcht pro Vtirani Swicżek – 1“ Římskokatolická farnost, proboštství v Litomyšli, depozit in: SOA v Zámrsku, SOkA Svitavy, inv. č. 352.

12 Na většině titulních listů je dochováno větší množství původních signatur pořízených v různé době. Jsou psány rozličnými psacími potřebami (např. inkoustem, tužkou, modrou pastelkou). Některé z těchto původních signatur se vztahují k dobovým inventářům hudebnin z 19. století.

13 Dochovány jsou tyto lístky pořízení zřejmě kolem roku 1900: „Requiem | 1–12“; „Veni Sancte. | 1–5.“; „Te Deum. | 1–8“; „Různé. |1–5“; „Arie –, | 1–21.“; „Litanie. | 1–27.“; „Libera. | 1–4“; Ve spere. | 1–19.“; „Graduale | 1.–26.“; „Offertorium. | 1–55“; Motetta | 1–47.“ Mše | 23–39.“; „Mše | 69–87“. Tyto lístky byly pořízené pravděpodobně v době posledního uspořádání sbírky na počátku 20. století.

14 „Jak bylo obvyklé v 18. století, existovala vazba mezi školou a chrámem. Učitelé konali službu ve škole i v chrámu a při některých duchovních obřadech mimo kostel. Škola a kůr se považovaly za dvě natolik blízké výchovné a vzdělávací složky, že se personál pro ně v úředních dokumentech vykazoval najednou.“ KAPUSTA, Jan. Hudba v obrozenecké Litomyšli, excerpce (koncept dizertace, nesvázaný strojopis s četnými rukopisnými dodatky, škrty a podklady), II. ŠKOLA, CHRÁM A LIDÉ 1. Na dívčí škole, s. 2.

15 Národní archiv (NA), Archiv pražského arcibiskupství, sign. B 39/2. Fassiones presentum ludirectorum confectae a. 1765. Viz HANZAL, Josef. Čeští kantoři a varhaníci v roce 1765, s. 489. Též KAPUSTA, Jan. Hudba v obrozenecké Litomyšli, excerpce (koncept dizertace, nesvázaný strojopis s četnými rukopisnými dodatky, škrty a podklady), II. ŠKOLA, CHRÁM A LIDÉ 1. Na dívčí škole, s. 2. Dle Kapusty patřily zdejší instituce (tj. dívčí škola a chrám Povýšení sv. Kříže) k vůbec nejlépe vybaveným v Čechách.

16 J. Rissan byl ve zmíněné fasi z roku 1765 uveden mezi kantory, u nichž bylo oceněno jejich hudební působení. Viz HANZAL, Josef. Čeští kantoři a varhaníci v roce 1765, s. 482.

17 CZ-LLk / M 64. Jde o nedatovaný opis pocházející zřejmě z poloviny 60. let 18. století. Vzhledem k tomu, že se na jeho vzniku podílel také varhaník J. Kopeczky, musela být tato hudebnina pořízena před jeho úmrtím, tj. před 11. 4. 1775. Hudebnina také dokládá pravdivost údajů ve fasi z roku 1765, kde je u kantora, subkantora, cori adjunkta i varhaníka v kolonce potřebnost kantora uvedeno zvl. pro potřeby kostela.

18 NA, České gubernium, Školní fase, ČG-ŠF 1, kart. 8 (1778). U jednotlivých funkcí jsou uvedeny povinnosti i odměny za ně, nejsou však zaznamenána jména personálu.

19 CZ-LLk / Mo 25c.

20 BARTŮŠEK, Václav. Výročí 300 let od narození hudebního skladatele Václava Simona Kalouse pohledem dobových pramenů i vlastních žáků, s. 75. SKŘIVÁNEK, Milan. O hudbě na litomyšlských školách v 17. a 18. století, s. 203.

21 P. Simon Kalous a S. Bartholomeo: Litaniae Lauretanae, hlasy. Opis J. E. Stibora z roku 1770. CZ-LLk/ L 9. P. Simon Kalous a S. Bartholomeo: Kyrie & Gloria, hlasy. Opis tohoto díla pořídil 6. července 1771 J. E. Stibor. CZ-LLk/ M 95. (Pozn. jako Kalous též Ottobeuren, Benediktinerabtei, Bibliothek (D-OB) / MO 796; RISM ID no.: 450008331.) J. E. Stibor byl absolventem litomyšlského gymnázia (studoval zde v letech 1757–1760, 1762, 1764–1766). Nemůžeme tedy vyloučit osobní kontakty Stibora s litomyšlskými piaristy.

22 Anton Laube (1718–1784): Miβa S: Francisci Seraphici, hlasy. CZ-LLk / M 63.

23 John: Offertorium in Es, opis „Anto: Gro: Woytischek.“ 22. 7. 1803. CZ-LLk / O19.

24 Joseph Haydn (1732–1809): Grande Missa, opis „Anton: geo:[!] Woytischek.“ 20. 12. 1804. CZ-LLk / M 28. Fr.Starke: Messe in G, opis. Na konci hlasu Violon je přípis „Die 8tn 8bs. Ao: 1823 | Ant: Woÿtischek“. CZ-LLk / M 115. Cajet: Vogl: Missa in G. #., opis „Ant: geo: Woÿtischek“ 5. 3. 1803. CZ-LLk / M 126.

25 O životě a díle K. Horského viz KAPUSTA, Jan. Zrození obrozence. (K buditelskému portrétu litomyšlského kněze Karla Horského.)

26 Joseph Haydn (1732–1809): Messe in B dur (Missa S^ti Bernardi von Offida „Heiligmesse“; Hob. XXII:10), hlasy. Opis kaplana Karla Horského z 2. února 1826. CZ-LLk / M 31.

27 „An St. Trinit. Feste 1863 | St Antoni 1863 | 16 Oct 1870 | 1. Juni SS Pentecosten 1873“.

28 CZ-LLk / R 8. Přípisy o provedeních jsou na titulní straně a na partech Violino I, Violino II. Například 7. 7. 1875 byla v litomyšlském chrámu Povýšení sv. Kříže konána zádušní mše za císaře Ferdinanda I. Dobrotivého († 29. 6. 1775). V květnu 1884 zde byla sloužena zádušní mše za císařovnu Marii Annu Karolinu Piu Savojskou († 4. 5. 1884), vdovu po císaři Ferdinandu I. Dobrotivém.

29 B. Smetana byl na sklonku života v Litomyšli znám a těšil se velké vážnosti. O vřelém přijetí B. Smetany občany Litomyšle při poslední návštěvě jeho rodného města 18. – 20. září 1880 viz MOJŽÍŠOVÁ, Olga, Radmila HABÁNOVÁ, Hana KLIMEŠOVÁ a Jan PIKNA. Bedřich Smetana na cestě z Litomyšle, s. 53–54.

30 Albin Maschek (1804–1878): Missa solemnis in B, částečný autograf, hlasy. CZ-LLk / M 67.

31 Václav Emanuel Horák (1800–1871): X. Missa solennis in B. Tisk: Pragae, Em. Starý et ^Co . CZ-LLk / M 50.

32 Joseph Haydn: [Missa]. Razítko: „MĚSTSKÁ RADA CHRUDIMSKÁ“ a věnování Jana Andrle chrudimskému kostelu. CZ-LLk / M 39.

33 Righini: Aria. V dolní části titulního listu je přípis: „Daroval ku chrámu Páně v Litomyšli Fr: Stehno [m. p.] | z Oustí nad Orlicí, právník, r. 1851“. CZ-LLk / A 12.

34 CZ-LLk / VSS 2. Přepis textu z původní titulní strany: „Veni Sancte Spiritus ǀ à ǀ Soprano, Alto, Tenore, Basso ǀ Violini 2^e ǀ Trombe 2^e in D. ǀ Oboè 2^e ǀ Viola ǀ e ǀ Fondamento ǀ Scriptum, et dedicatum ǀ Multum Reverendo, Religioso, ac ǀ Doctissimo Dom: Patri Bernardo Rosche ǀ Ord: Sancti Benedicti in Em[m]aus professo ex: ǀ Primitias DEO offerenti ǀ Die 1^a Aprilis A^o 1771. ǀ ab indignissimo music: ǀ Ignatio Nitsch.“

35 CZ-LLk / O 29. Přepis textu z původní titulní strany: „Offertorium. ǀ a. ǀ Canto. Alto. ǀ Tenore. Basso. ǀ Violino = Primo.ǀ Violino = Secundo. ǀ Alto Viola Oblig: ǀ con. ǀ Organo. ǀ Authore D[omi]no Ignatio Nitsch. ǀ Ad usum ǀ Patris Bernardi ǀ in Em[m]aus professi m pria“

36 Ve druhé polovině 18. a počátkem 19. století byl jediným Bernardem v Emauzích pouze P. Rosche. Posledním nositelem tohoto řádového jména před P. Roschem byl P. Reczin (1677–1759). Viz Seznam mnichů v klášteře v Emauzích 1348–1880.

37 Štědroň, Bohumír. Jahoda, Jan Nepomuk. In: Černušák, Gracian, Bohumír Štědroň, Nováček, Zdenko (edd.). Československý hudební slovník osob a institucí, s. 554.

38 Josef Luňáček (27. 12. 1845 Ústí nad Orlicí – 19. 1. 1908 Litomyšl) byl prý vznětlivé povahy a dobrý varhaník, ale vždy popletl liturgický pořádek. „Hrál, kde neměl, a nehrál, kde měl… Svou stálou hrou na harmoniu byl by Šmilovského, nad nímž bydlil v domě čp. 129 na dolní podsíni, připravil… o rozum, takže se raději vystěhoval“. Důkladně a tvůrčím způsobem promýšlel didaktické problémy, ke stáru oslepl. SKŘIVÁNEK, Milan. Litomyšl 1259–2009 město kultury a vzdělávání, s. 249.

39 CZ-LLk / Var 3.

40 Inventařz wssech zadussnich | wieczi Kostela Swateho Krzize w mieste | Lithomissly. | Letha Pane 1667 dne 24 Mage Przi Przitom | nosti Dustogneho a Welebneho Knėze Jakuba Fran= | tisska Fortelidesa, Stolicze S: Aposstelské Prothono= | tariusa Wkragi Chrudimskem Vicaria Foranea, | a Diekana Lithomisslskeho Też Pana Jana Felixa | Konori, Jana Strnisste narzizenich Kostelnikuw, a | Pana Waczlawa Brauczka Zwonika toho czasu | gsau wnowė wsseckni wieczi zInventowane Kostela | Sho. Krzize gak nasleduge. Římskokatolická farnost, proboštství v Litomyšli (deposit in SOA v Zámrsku, SOkA Svitavy, fond Děkanský úřad, inv. č. 351; folio 4b–5a).

41 Graduál literátského sboru z let 1561–1563 je součástí sbírek Regionálního muzea v Litomyšli, inv. č. R-203. Jeho popis je dostupný na adrese: http://sbirky.rml.cz/knihovna.php?text=gradu%C3%A1l&akce=detail&filtr=global&id=13175&poradi=1.

42 Inwentarž | Wieczy Zadussnich gak w Chramu | Panie Farnim, pod. Tytulem Powyssenj | S^o. Kržiže; tak taky w Domie Diekan=| stwi se nachazegiczych Vcžiněn z Naržize= | ni Vrozeneho Dustegnie=Welebneho, Wysocze= | vcženeho Pana Sigmundda Adama Nachodskyho | z Neudorfu, SS: Theologiae Baccalarže, obogich | Praw Candidata, ten cžas Diekana Miesta Lythomyssle; tež Vrozeneho a Opatrneho | Pana Jana Carla Helbika vz^o. W. H: M: Plnomocznika. | Letha Panie 1708. Dne,, 1,, Junÿ. | Za Kostelnikuw,, | Slowutne Pocztiwosti | P. Lukasse Wacha, | a P: Jozeffa Prontze | Miesstianuw zdegssÿch | Miesta Lÿthomÿssle. Římskokatolická farnost, proboštství v Litomyšli (deposit in SOAv Zámrsku, SOkA Svitavy, fond Děkanský úřad, inv. č. 352; folio 4b–5a).

MIKULÁŠ, Jiří Vincenc. Sbírka hudebnin proboštského chrámu Povýšení sv. Kříže v Litomyšli. Knihovna: knihovnická revue, 2019, 30(1), 59–75, ISSN 1801-3252.

Summary: We define the information environment of scholarly communication generally with the use of concepts of information environment and information infrastructure, digital and open science. The typical information behaviour of researchers in Slovakia is explained based on a qualitative study of information behaviour of 19 researchers. The models of common information interactions and differences among disciplines are presented. Findings are interpreted in contexts of digital publishing, open science, information resources and proposals for library services. We also report on findings of an international survey of research data literacy (257 Slovak researchers). In conclusion we explain the concept of academic information ecologies and a new model of the interactive academic library, including recommendations for the academic information environment. Trends of digital information and quality of outputs of scholarly communication are emphasized.

Keywords: information environment, information behaviour of researchers, research data literacy, academic information ecologies, model of the academic library

Jela Steinerová / Katedra knižničnej a informačnej vedy, Filozofická fakulta, Univerzita Komenského v Bratislave (Department of Library and Information Science, Faculty of Arts, Comenius University in Bratislava)

Úvod¹

Informačné prostredie a informačné správanie vedcov predstavujú témy, ktoré informačná veda v súčasnosti analyzuje v nových súvislostiach digitálneho prostredia. Cieľom tohto príspevku je preto na teoretickej úrovni nanovo vymedziť pojmy ako informačné prostredie, informačná infraštruktúra, digitálna veda a otvorená veda a v týchto kontextoch predstaviť vybrané výsledky novšieho výskumu informačného správania vedcov v SR na základe kvalitatívnej štúdie a medzinárodného prieskumu vedeckej dátovej gramotnosti. Vzniká tak určitý obraz o informačnom prostredí a jeho vnímaní vybranými vedcami, pritom sa vynárajú novšie otázky súvisiace s budovaním informačnej infraštruktúry a praktickými aspektmi funkcií akademických knižníc. Z výsledkov vyberáme najmä názory vedcov na digitálne publikovanie, otvorenú vedu, informačné zdroje a návrhy na zlepšovanie služieb akademických knižníc. Dôležitým kontextom tohto výskumu sú ekologické aspekty informačného prostredia, ktoré nanovo vymedzujeme v modeli akademických informačných ekológií a v modeli interaktívnej akademickej knižnice.

Informačné prostredie a vedecká komunikácia

Informačné prostredie charakterizujeme v širšom zmysle ako komplexný systém interakcií hmoty, energie, ľudí aj informácií v čase a priestore, ktoré súvisia so zabezpečením informačného procesu (Steinerová, 2018). Informačný proces je tvorený životným cyklom tvorby, spracovania, komunikovania a využívania informácií. Odohráva sa v informačnom prostredí, preto informačné prostredie predstavuje určitý rámec, v ktorom sa realizuje využívanie informácií. V širšom kontexte je informačné prostredie tiež charakterizované ako súčasť spoločenského prostredia, v ktorom sa realizuje informačný proces.

Z iných aspektov sa informačné prostredie vymedzuje ako súhrn informačných zdrojov skladajúcich sa z informačných objektov (dokumenty, databázy), nástrojov, systémov a služieb využívaných na manažment, analýzu a vyhľadávanie informácií (Lauri et al., 2016). Informačné prostredie možno tiež vymedziť ako vzájomné vzťahy medzi človekom a informačnými objektmi v kontexte cieľov informačného správania a vyhľadávania informácií. V tomto zmysle podstatu informačného prostredia predstavujú informačné interakcie ako vzájomné pôsobenie človeka a informácií sprostredkované informačnými službami a systémami. V praktickom pohľade obsahuje informačné prostredie informačnú infraštruktúru, databázy, informačné systémy, informačné služby, nástroje, analytické a prieskumové systémy. Vo vede je informačné prostredie súčasťou socio-technického prostredia vedeckého a výskumného procesu v rôznych kontextoch vedných disciplín.

Základom informačného prostredia je človek, ktorý organizuje informačný proces na úrovni individuálnej, komunitnej (skupinovej), organizačnej (inštitucionálnej), národnej aj medzinárodnej. Niektoré prístupy v informačnej vede zdôrazňujú aj prvky času a priestoru ako významné zložky informačného prostredia (napríklad model Dervinovej „sense-making“). Iné prístupy zdôrazňujú informačné zdroje; napríklad informačné objekty a služby. Z pohľadu technologického existujú prístupy, ktoré preferujú informačné technológie; napríklad informačné prostredie systému, počítača, alebo siete.

Osobitne sa informačné prostredie skúma v súvislosti s manažmentom informácií a znalostí a informačnou ekológiou (Davenport & Prusak, 1997). V tomto prístupe informačné prostredie obsahuje informačnú stratégiu, informačnú politiku, informačné správanie a informačnú kultúru, informačných profesionálov, procesy manažmentu informácií a informačnú architektúru. Je to určitá štruktúra fungovania činností orientovaných na informácie. V koncepcii informačnej ekológie (Davenport & Prusak, 1997) je v informačnom prostredí organizácie dôležité riešiť viacznačnosť významov a riadiť informačné správanie na úrovni jednotlivcov aj spolupracujúcich komunít. Mnohí autori tiež zdôrazňujú kontext informácií a zohľadňovanie rôznych štýlov spracovania informácií a vhodnú informačnú architektúru.

Informačné prostredie sa skúma aj v súvislosti s meniacim sa pracovným prostredím človeka a využívaním informácií a informačnou gramotnosťou.

V informačnej vede ako prvý definoval prostredia využívania informácií v pracovných procesoch Robert Taylor (information use environment, IUE) (Byström, Heinström & Ruthven, 2017). Prostredie využívania informácií predstavuje súbor tých prvkov, ktoré ovplyvňujú tok a využívanie informácií v rámci definovanej entity a určujú kritériá, podľa ktorých sa informácie posudzujú. Prejavuje sa v typickej štruktúre problémov skupín ľudí, typickom nastavení a prvkoch riešenia týchto problémov. Skupiny ľudí môžu potom tvoriť komunity spojené určitým spoločným faktorom, ako napríklad zamestnanie (profesijné komunity), vedecké disciplíny alebo záujem (záujmové komunity). Podľa koncepcie R. Taylora sa problémy charakterizujú riešenými otázkami, aktivitami a hľadaním zmyslu. Informačné problémy nie sú statické a ich riešenia nie sú algoritmické. Nastavenia prostredia predstavujú určité obmedzenia vyplývajúce z typických prvkov prostredia, organizačných štýlov, domén záujmu a prístupu k informáciám. Riešenie problémov obsahuje aj podnety na využívanie informácií; faktické alebo motivačné faktory pri pochopení problémov a vlastnosti informácií, napríklad z hľadiska dát, času ap. Tento model R. Taylora zdôrazňuje premenlivý, vyvíjajúci sa, dočasný a chaotický kontext využívania informácií. V súčasnosti bol tento model upravený do modelu pracovného informačného prostredia (WIE – workplace information environment) (Byström, Heinström & Ruthven, 2018). Model naznačuje dynamiku vzťahov ľudí, úloh a prostredí vo vývoji v čase. Zdôrazňuje personálny informačný manažment, informačnú gramotnosť v pracovnom prostredí, zdieľané úlohy, rôzne dimenzie a typy problémov (napríklad dobre štruktúrované alebo zle štruktúrované problémy), kolaboráciu a informačnú kultúru.

V súvislostiach s informačným prostredím dnes používame aj pojem digitálne informačné prostredie. Obsahuje súhrn digitálnych nástrojov, objektov, dát, databáz, služieb a systémov zabezpečujúcich využívanie informácií a technológií v rôznych kontextoch. Formuje sa napríklad vo vede, vzdelávaní, profesiách, pracovnom prostredí či v každodennom informačnom správaní človeka. Základné zložky digitálneho informačného prostredia tvoria digitálne objekty, digitálne knižnice, digitálne archívy, digitálne múzeá, digitálne služby a nástroje alebo digitálne repozitáre. Informačné prostredie v technologickom zmysle predstavuje počítače a technologické a programové nástroje umožňujúce komunikáciu a spracovanie informácií, ich prezentáciu a vizualizáciu a tiež kolaboráciu a participáciu, napríklad v počítačových sieťach. Digitálne prostredie sa môže štruktúrovať na úrovni jedného osobného počítača, ale aj na úrovni počítačových sietí.

Tieto koncepcie informačného prostredia, informačnej infraštruktúry a digitálneho prostredia v súčasnosti modelujeme v novších koncepciách vedeckej komunikácie. Pokúšame sa vysvetľovať princíp digitálneho publikovania vo vede, zmeny vo využívaní elektronických zdrojov, formovanie nových modelov elektronických časopisov. V informačnej vede hľadáme lepšie spôsoby komunikácie a kolaborácie vo vedeckých kolaboratóriách a vedecké recenzovanie s novšími možnosťami a nástrojmi digitálneho prostredia. Do hry vstupujú noví hráči, producenti elektronických zdrojov, agregátori služieb a systémov, vývojári nových digitálnych nástrojov ako referenčné manažéry, systémy na prácu s vedeckými dátami apod. Otázka je, ako sa tieto zmeny prejavujú v skutočnom informačnom správaní vedcov a tiež v ich názoroch na tieto zmeny, napríklad v súvislosti s digitálnou vedou a otvorenou vedou a tiež z hľadiska novších možností práce s vedeckými dátami.

Digitálna veda a otvorená veda

Digitálna a otvorená veda predstavujú významné kontexty informačného prostredia a vplývajú na jeho vývoj smerom k službám informačnej infraštruktúry pre vedcov. Digitálna veda znamená presun vedeckej komunikácie do digitálneho prostredia a využívanie digitálnych nástrojov, zdrojov, metód a dát novými spôsobmi. Nové spôsoby realizácie výskumu v digitálnom prostredí prekračujú hranice priestoru a času, podporujú bohaté informačné interakcie vedcov, prácu s dátami, zdieľanie informačných zdrojov a dát, artefaktov aj nástrojov v disciplínach (Steinerová, 2018).

Digitálna veda sa vyvíja v nadväznosti na nové modely a nové vízie vedeckej komunikácie, nové modely elektronických časopisov, digitálnych informačných služieb aj na koncepcie otvoreného prístupu k informačným zdrojom (open access). Podstatou je premena vedeckých informačných interakcií a inovácia postupov pod vplyvom vývoja pokročilých informačných a komunikačných technológií.

Digitálna veda obsahuje informačnú infraštruktúru a novú kultúru kolaborácie, komunikácie, participácie a otvorenosti, pritom sa vynárajú tvorivé inovácie a transdisciplinárne problémy. Rozvoj digitálnej vedy sa týka nielen prírodných a technických vied, ale aj humanitných a sociálnych vied s dôrazom na experimenty a simulácie v digitálnom prostredí.

Otvorená veda je koncepcia vedeckého výskumu, ktorá zvýrazňuje aplikácie otvoreného prístupu (open access) k využívaniu digitálnych zdrojov, dátam aj vzdelávaniu. Ide o zabezpečenie maximálnej transparentnosti pri postupoch, metódach, dátach a vysvetľovaní výsledkov vo vede. Výstupy vedeckého výskumu by mali byť dostupné aj pre širšiu verejnosť. Verejné zdroje využívané na podporu vedeckého bádania by mali byť využívané v prepojení so súkromnými zdrojmi a transparentné, najmä v digitálnom prostredí. Pritom sa hľadajú novšie ekonomické modely publikovania a distribúcie výstupov výskumu a inovácie výskumného procesu vrátane hodnoty informácie vo vedeckej komunikácii, od tvorby po publikovanie výstupov a ekologické opätovné využitie dát a znalostí.

Otvorená veda má byť transparentná v metodológii, pri získavaní dát, pozorovaní a experimentovaní. Výsledky a vedecké dáta sú viacnásobne využiteľné a verejne dostupné. V otvorenej vede sa využívajú digitálne a webové nástroje na kolaboráciu a prezentáciu výskumu. Otvorená veda uplatňuje princípy verifikácie, objektívnosti, originálnosti aj budovania komunity v digitálnom prostredí. Napríklad experiment či vývoj možno zopakovať v iných podmienkach; vedci sprístupňujú aj programové kódy, dáta možno nanovo použiť. V niektorých typoch výskumov je dôležité podrobne publikovať svoju metodológiu, ktorá sa môže nanovo využiť aj v iných kontextoch.

Princípy otvoreného prístupu k vedeckým dátam aj publikáciám sú v záujme spoločenského rozvoja poznania, najmä jeho kumulácie a objektívnosti. Otvorenosť vedy možno interpretovať na dvoch úrovniach. Vnútorná úroveň znamená prínos nových nápadov do vedeckého procesu a vonkajšia úroveň predstavuje možnosť využiť existujúce nápady v nových kontextoch. Základom otvorenej vedy sú vedecké publikácie, výskumné dáta, výskumné metódy, expertízy a podporné služby. Aktérmi otvorenej vedy sú výskumníci, výskumné tímy, organizácie, riadiace orgány aj širšia verejnosť. Rozlišujú sa aj rôzne stupne otvorenosti vedy; od zainteresovaných profesionálnych komunít cez vytváranie príležitostí pre mladých vedcov, manažérov až po verejnosť. Rôzne stupne otvorenosti a uzavretosti vedy závisia od právnych a finančných obmedzení v prístupe k literatúre a dátam, od nákladov za prístup, licencie, prípadne od formy dát a rôznych foriem ochrany dát a informácií. V otvorenej vede hrá dôležitú úlohu informačná infraštruktúra a udržateľné digitálne informačné služby.

Rozvoj digitálnych humanitných a sociálnych vied postupuje pomalšie ako digitálnych prírodných vied a technických vied vrátane informatiky (napríklad dátové vedy ako astronómia či fyzika). Známe sú príklady digitálnych knižníc ako NSDL (Národná vedecká digitálna knižnica), California Digital Library, Perseus, Europeana. Aktuálne problémy digitálnej vedy predstavuje aj budovanie digitálnych archívov a repozitárov, kolaboratórií, uplatňovanie metód umelej inteligencie, spracovanie veľkých vedeckých dát (senzorické dáta, astronomické dáta, meteorologické dáta, sociálne dáta, kultúrne dáta).

Otvorená veda je koncepcia transparentného prístupu k riadeniu vedeckého výskumu a transparentného prístupu k dátam, metodológiám, výstupom, kolaborácii vo vede s využitím digitálneho prostredia. Okrem transparentnej informačnej infraštruktúry a transparentných stratégií, sú trendmi kolaboratívne projekty a systémy, otvorený prístup k publikáciám a dátam, manažment a vizualizácia vedeckých dát a nové modely hodnotenia výstupov.

Faktory digitálnej a otvorenej vedy sú najmä digitálna informačná infraštruktúra, transparentnosť a otvorený prístup k informačným zdrojom. Tieto faktory menia aj štruktúru informačného prostredia vedcov, ich metodológie, postup pri manažmente vedeckých dát a nakoniec aj publikačné stratégie. V tomto kontexte sme spracovali koncepciu výskumu informačného správania vedcov v SR a interpretujeme aj výsledky tohto kvalitatívneho výskumu (Steinerová, 2018).

Informačné správanie vedcov v SR: vybrané výsledky kvalitatívnej štúdie

V rokoch 2015–2017 sme sa zaoberali informačným správaním vedcov z hľadiska vybraných problémov informačného prostredia. Výsledky sú spracované v publikácii (Steinerová, 2018). Išlo o kvalitatívny výskum informačného správania vedcov v SR. Využili sme metodológiu rozhovorov s 19 vybranými expertmi z rôznych vied; skupiny vied obsiahli prírodné vedy (astronómia, fyzika, chémia, biológia, medicína), humanitné vedy (archeológia, história, jazykoveda, filozofia, logika, religionistika, sinológia, literárna veda), sociálne vedy (etnológia, sociológia, politológia, ekonómia) a informatiku (ako reprezentanta technických vied). Demografické rozloženie respondentov predstavovalo 13 mužov a 6 žien; priemerný vek bol 54,4 rokov a počet rokov praxe 30. Priemerná dĺžka rozhovoru bola 72 minút; zber dát prebiehal od októbra 2015 do mája 2016. Kritériá výberu respondentov boli najmä výnimočné vedecké výsledky, medzinárodná skúsenosť, práca s veľkými dátami, dlhoročná skúsenosť vo výskume. Podrobnejšie informácie o postupe, respondentoch a metodológii sú v publikácii Steinerová (2018).

V rámci metodológie výskumu boli využité originálne metódy obsahovej analýzy, kvalitatívnej analýzy dát a pojmového modelovania. V dizajne výskumu sme sa sústredili na štruktúru informačného prostredia obsahujúcu zložky ako výskumný proces, informačný proces, informačná infraštruktúra a faktory vplyvu. Na základe toho bolo sformulovaných 25 otázok polo-štruktúrovaných rozhovorov. Výsledky analýz boli interpretované v jednotlivých aspektoch štruktúry informačného prostredia. Dáta z rozhovorov boli kódované (otvorené a selektívne kódovanie), následné obsahové analýzy boli viacnásobné, spracované viacerými výskumníkmi a v závere syntetizované a reprezentované prostredníctvom 23 pojmových máp s využitím softvéru C-MapsTool (Novak & Cañas, 2010). Pojmové mapy identifikujú dva typy interpretačných repertoárov vedcov; kritický a konštruktívny repertoár (Steinerová, 2018).

V tomto príspevku vyberáme niektoré zaujímavé výsledky výskumu, ktoré súvisia so spoločnými procesmi a odlišnosťami medzi disciplínami; rozdielmi v publikovaní; s digitálnym publikovaním a otvorenou vedou, informačnými zdrojmi a návrhmi na zlepšenie služieb akademických knižníc. Získavame tak určitý obraz o informačnom prostredí vedeckej komunikácie v SR, ktorý môže byť zaujímavý aj pre susedné krajiny. Z hľadiska informačného správania vedcov výsledky poukazujú na určité spoločné procesy na metodologickej úrovni a na zásadnejšie odlišnosti medzi odbormi.

Výsledky: spoločné procesy a odlišnosti medzi disciplínami

Spoločné vzorce informačného správania vedcov sú poznačené kritickými analytickými informačnými postupmi s hlbokou expertízou aj motiváciou vedcov. Profesionálna skúsenosť sa prejavuje najmä výbornou orientáciou v informačných zdrojoch, monitorovaním autoritatívnych zdrojov v odbore, personálnymi sieťami kontaktov s medzinárodnou komunitou expertov. V informačnom správaní vedcov sa prejavuje aj transdisciplinárnosť a sociotechnická zložitosť súčasných informačných postupov. Expertíza znamená aj monitorovanie noviniek v odbore, využívanie recenzovania kolegami, využívanie digitálnych zdrojov, ale aj digitálneho publikovania, kolaborácie a zdieľania dát v digitálnom prostredí.

Tieto spoločné procesy sme predstavili aj v ekologickom rámci vedeckých informačných interakcií (Steinerová, 2014; 2016). Model informačných interakcií (Steinerová, 2018) obsahuje faktory metodologické, faktory expertízy a faktory otvorenej vedy. Metodologické faktory predstavujú myšlienkové procesy pochopenia, deskripcie, explorácie, explanácie / tvorby zmyslu, predikcie / modelovania, kolaborácie a meta-gramotnosti / manažmentu projektov. Faktory expertízy sú založené na kognitívnych procesoch analýz, interpretácií, heuristík, porovnávania, reprezentácie, merania/experimentov, pozorovania. Faktory otvorenej vedy reprezentujú zložky otvoreného prístup, manažmentu dát, digitálnej transparentnosti, participácie, propagácie a elektronického publikovania.

Tento rámec poukazuje na dominantné analyticko-syntetické procesy pri spracovaní informácií vo vede s dôrazom na publikovanie, digitálne informačné prostredie, kolaboráciu a participáciu. Všeobecne sú prepojené základnými princípmi skúmania, zvedavosťou, bádaním a riešením problémov aj tvorbou zmyslu. Model nepriamo odzrkadľuje zapojenie vedcov do akademických komunít a formovanie akademickej kultúry, pričom dôležité sú aj procesy riadenia výskumných projektov. Ukazuje sa, že je potrebné posilniť vzťahy vedy s verejnosťou, práve v digitálnom prostredí. Z hľadiska práce s informáciami je tiež dôležité posilňovanie vedeckej a metodologickej informačnej gramotnosti, najmä u mladých vedcov. Vedeckú informačnú gramotnosť chápeme ako uplatnenie informačných interakcií pri využívaní informácií vo vedeckom bádaní s dôrazom na výskumný proces, osobnú bázu znalostí aj skúsenosti a expertízu v odboroch. Metodologická gramotnosť znamená najmä poznanie a uplatnenie vhodných metodológií v disciplíne (Steinerová, 2013).

Z hľadiska odlišností medzi odbormi sme identifikovali výraznejšie rozdiely v informačných interakciách vedcov medzi skupinami disciplín, najmä prírodnými vedami, humanitnými vedami, sociálnymi vedami a informatikou. Potvrdzuje sa závislosť informačnej práce od kontextu a vnorenie informačných interakcií vedcov v akademických disciplínach a kultúrach. Model je vizualizovaný v tab. 1. Najvýraznejšie rozdiely sa vynorili v riešených problémoch, využívaných metódach a postupoch, typoch dát, vzorcoch publikovania, informačných stratégiách pri získavaní aj spracovaní informácií. Odlišné sú aj procesy pri využívaní digitálnych nástrojov a výstupy tvorivosti. Preto treba zdôrazniť, že jeden model pre všetky disciplíny z hľadiska posudzovania výstupov, kvality výskumu či riadenia nie je vhodný.

Tab. 1 Model rozdielov medzi disciplínami v informačných interakciách vedcov²

Výsledky: rozdiely v publikovaní medzi disciplínami

Ako príklad hlbších analýz súvisiacich s informačným správaním vedcov môžeme uviesť rozdiely v publikovaní medzi skupinami disciplín, ktoré súvisia s ich akademickou kultúrou. Otázka bola formulovaná takto: Kde najčastejšie vo vašom odbore publikujete (typy zdrojov, pravidlá, recenzovanie)? Diskurz vedcov odzrkadľuje typické módy publikovania v troch skupinách vied (humanitné a sociálne vedy, prírodné vedy, technické vedy). V humanitných a sociálnych vedách vedci preferujú v publikovaní monografie, ale aj širšie vedecké štúdie, konferenčné príspevky a články v časopisoch. Keďže v móde humanitných vied sa vedci najviac sústreďujú na človeka, jeho produkty a kultúru, využívajú najmä interpretácie, heuristiky a rekonštrukcie poznatkov, niekedy aj vlastné skúsenosti a emócie. Špecifické publikácie obsahujú napríklad (filozofické) traktáty, eseje, preklady. Sociálni vedci zas často preferujú postupy prieskumov, analýz, interpretácií aj hlbokú kategorizáciu informácií. Vo výskume sa zameriavajú na sociálne interakcie človeka, sociálne komunity a aspekty rozvoja spoločnosti. V elektronickom prostredí často využívajú elektronické zdroje, napríklad dáta sociálnych archívov, medzinárodné sociálne a ekonomické databázy. Často publikujú v časopisoch a zborníkoch. V sociálnych vedách vzorce publikovania závisia od spôsobu bádania. Kvalitatívny spôsob sa približuje humanitným vedám; kvantitatívne metodológie sa približujú k prírodným vedám.

Spôsob publikovania v prírodných vedách je orientovaný jednoznačne na kvalitné časopisy registrované vo WoS a Current Contents s vysokým impakt faktorom. Napríklad: „V našej disciplíne máme typických 10 kvalitných časopisov. Snažíme sa publi kovať v CC („karentovaných“) časopisoch s vysokým impakt faktorom“ (R15). V móde prírodných vied sa vedci zameriavajú najmä na riešenie problémov života a prírody; praktická metodologická expertíza obsahuje najmä pozorovanie, experimentovanie, meranie. Typické informačné správanie obsahuje monitorovanie zavedených známych kvalitných časopisov v jadre disciplíny. Pritom v týchto vedách sú výrazné tradície digitálnych repozitárov, disciplinárnych informačných systémov a medzinárodných sietí (napríklad ArXiv.Org, PubMedCentral, Medline, Chemical Abstracts). Informačné potreby vedcov súvisia s hĺbkovým vyhľadávaním v elektronických zdrojoch (databázach). V publikačných stratégiách vedci preferujú špičkové profesionálne časopisy registrované vo WoS. Kolaborácia a vysoký stupeň spoluautorstva sú typickým vzorcom publikovania prírodných vedcov; medzi špecifické zdroje patria najmä digitálne správy, dokumentácia a digitálne archívy. Vedci tiež zdieľajú publikácie aj dáta v digitálnom prostredí. V publikačných stratégiách technických vied prevažujú články v časopisoch a konferenčné zborníky. Tu sa prelínajú informačné infraštruktúry, počítačové siete, databázy, akademické siete, elektronické zdroje, súbory dát (datasety), digitálne nástroje, webové stránky a publikovanie. Metodologický modus technických vied je zameraný na riešenie praktických problémov, vývoj nových metód, nástrojov a systémov; využívajú sa simulácie, projektovanie, experimenty. Vedci preferujú elektronické zdroje a digitálne knižnice (ACM Digital Library). V jednotlivých módoch bádania a publikovania sme zaznamenali interdisciplinárnosť; napríklad „preklad“ medzi disciplínami, zdieľanie vedeckých dát v nových kontextoch. Vedci formulovali aj otázky vzťahov medzi kvalitou a kvantitou vedeckého publikovania. Pritom sme tiež zaznamenali potrebu posilniť informačné infraštruktúry digitálnych humanitných a sociálnych vied a manažment vedeckých dát.

Výsledky: digitálne publikovanie a otvorený prístup (OA)

Vo výskume informačného správania vedcov sme si všímali aj aspekty ich postojov k digitálnemu publikovaniu, otvorenému prístupu a otvorenej vede. Formulovali sme otázku: Poznáte princípy zdrojov otvoreného prístupu (OA), otvorenej vedy; využíva te OA časopisy vo vašej disciplíne (elektronické časopisy, dátové archívy)? V diskurze vedcov sme identifikovali faktory otvorenej vedy ako propagáciu výsledkov pre širšiu verejnosť, transparentnosť postupov, publikovanie a otvorený prístup. Ďalšie vplyvné diskutované faktory obsahovali participáciu, spoluprácu, sieťovanie s kolegami a zdieľanie informácií. V prírodných vedách a „dátových“ vedách využívajúcich najmä veľké dáta (napríklad astrofyzika, fyzika, genetika, archeológia, sociálne vedy, ekonómia, informatika) sme zaznamenali silné prepojenie s pokročilými technológiami. Avšak aj v humanitných vedách existujú zaujímavé projekty zamerané na budovanie digitálnych súborov, digitálnych knižníc a digitálnych archívov, najmä v oblasti kultúrneho dedičstva. Ako príklady môžeme uviesť digitálny systém a mapu pamiatok v Bratislave (PamMap), atlas slovanských jazykov, archeologické digitálne systémy, digitálne súbory mayskej kultúry, súbory digitalizovaných literárnych textov ap.

V súvislosti s otvorenou vedou sa v diskurze vedci vyjadrili aj k informačným politikám, hodnoteniu výstupov, prístupom k dátam a publikovaniu. Slabšími faktormi boli napríklad akademické sociálne siete, zdieľanie informácií a dát a alternatívna metrika (altmetria). V tomto kontexte sme diskurz vedcov z hľadiska otvorenej vedy rozdelili na dva typy; podporný diskurz a kritický diskurz. V podpornom diskurze vedci zvýraznili výhody otvorenej vedy a otvoreného prístupu; najmä zvýšenie počtu citácií, zviditeľnenie vedcov, rýchlosť publikovania. Na druhej strane v kritickom diskurze zazneli obavy súvisiace s komerčnými vplyvmi a problémom hodnotenia digitálnych publikácií. Niektorí vedci vyjadrili súhlas s európskymi trendmi otvorenej vedy (Open Science, 2017); iní však uvažovali o nižšej kvalite digitálneho publikovania. Napríklad: „Zatiaľ je príliš skoro na nejaký definitívny úsudok alebo súd, skúsenosti sú zmiešané. OA priniesol neuveriteľnú inváziu, vznik časopisov, ktoré ponúkajú možnosť publikovania. Tých je síce najviac, ale sú najmenej zaujímavé. Je to vidno na ponuke – je ako z publikačného mlynčeka – rýchlosť publikovať. Sú seriózne časopisy, ktoré prechádzajú na tento mo del... majú tradíciu a akokoľvek je to nedokonalé, že majú impakt faktor vo WoSe“. (R6). Analýza názorov vedcov z hľadiska digitálneho publikovania a otvoreného prístupu je reprezentovaná na pojmovej mape (obr. 1).

Obr. 1 Pojmová mapa Publikovanie v digitálnom prostredí a postoje k otvorenej vede

Výsledky: bariéry, informačné zdroje a systémy, služby knižníc

Na základe otázky Ktoré bariéry vám najčastejšie prekážajú vo vašej vedeckej práci (napríklad administratívna záťaž ai.)? sme identifikovali niekoľko skupín bariér v práci vedcov z hľadiska informačného prostredia (Steinerová, 2017). Ide o individuálne, sociálne, technologické, administratívne, finančné a systémové (spoločenské prostredie) bariéry. Najvýraznejšie prekážky boli administratívne preťaženie, nedostatok financovania a prístup ku grantom. Jeden respondent to formuloval takto: „Potrebovali by sme financovanie tej infraštruktúry. Nežiadam na platy, ale na toto...“ (R19). Celkovo vedci poukázali na bariéry v prístupe k informačnej infraštruktúre a problémy financovania výskumu. V sociálnom rámci vyjadrili aj nedostatok záujmu spoločnosti o kvalitný výskum. V konštruktívnom diskurze vedci formulovali návrhy na zlepšovanie prístupu k informáciám; najmä integrované informačné služby, manažment vedeckých dát, organizáciu a manažment výskumného procesu, digitálne knižnice a repozitáre, zdieľanie informácií a interdisciplinárne sieťovanie.

Špeciálna pozornosť by mala byť venovaná mladým vedcom, ktorí potrebujú podporu od skúsených kolegov a viditeľný systém ocenenia a perspektívu profesie pre budúcnosť. Vedci tiež zdôraznili dôležitosť pokročilých technológií a služieb pre digitálne humanitné vedy. Problematické aspekty sa týkali nedostatkov v koordinácii a vedeckých stratégiách, napríklad: „...dezintegrácia vedeckých komunít, fragmentácia, malé komunity, slabá kolaborácia a koordinácia“ (R15).^Ü) Najžiadanejšie faktory pre vedecké stratégie sú podľa diskurzu vedcov kontrola kvality v disciplínach, financovanie infraštruktúr, stanovenie priorít, podpora akademických kultúr. V oblasti rozvoja otvorenej vedy sa tiež vyžadujú spoločné stratégie, ktoré by obsiahli aj univerzity, grantové agentúry, výskumné inštitúcie, informačné inštitúcie a knižnice, ale aj médiá a súkromný sektor.

V oblasti informačných infraštruktúr sme sa zamerali na využívanie informačných systémov a databáz, problémy služieb knižníc a návrhy na zlepšenie informačnej infraštruktúry a služieb knižníc. Otázky v tejto súvislosti boli formulované takto: Aké nástroje – napríklad informačné systémy a databázy – sa najčastejšie využívajú vo vašom vednom odbore? Ktoré typy publikácií najčastejšie využívajú vedci vo vašom odbore?

Význam využívania elektronických informačných zdrojov potvrdili všetci respondenti. Tieto zdroje sme kategorizovali na digitálne knižnice a digitálne archívy (ACM Digital Library, arXiv.org ai.), špecializované odborné (medzinárodné) informačné systémy a webové stránky inštitúcií a expertov, špecializované medzinárodné databázy (WoS, SCOPUS) a zdroje špecializovaných medzinárodných systémov (IAEA, WorldBank, Eurostat ai.). Medzinárodné siete expertov v odboroch boli zdôrazňované ako efektívny zdroj informácií; pritom existujú rozdiely medzi odbormi. V prírodných vedách funguje konsolidovaná komunita s vysoko rozvinutou informačnou a technologickou infraštruktúrou, napríklad systémy a nástroje v astronómii. Osobitným prípadom je archeológia na rozhraní humanitných a prírodných vied s využívaním špecializovaných informačných systémov (geoinformačné systémy, fotografické databázy). Iné odbory zaznamenávajú úzke prepojenie zdrojov s komerčným informatickým sektorom (bioinformatika, genomika) a zdôrazňujú riešenie problémov praxe. Napríklad: „Potrebujeme sa orientovať na prax a v nej hľadať výskumné problémy, ktorých je tam neuveriteľné množstvo. Ten výstup u nás môže byť aj v podobe neja kej aplikácie, ktorá zahŕňa to, čo sme vymysleli, a v podobe článkov“ (R7). Na druhej strane treba poukázať na to, že využívanie informačných zdrojov sa spája s vytváraním vlastných systémov a databáz; najmä v humanitných vedách. Príkladmi môže byť digitálny systém pamiatok, webové sídla archeologických štúdií, digitálne súbory piesní, digitálne archívy jazykovedných súborov. Niektorí respondenti zdôraznili využívanie svojich vlastných (osobných) digitálnych súborov. Interpretačný repertoár zameraný na informačné zdroje, nástroje a systémy je reprezentovaný na pojmovej mape na obr. 2. Znázorňuje informačné systémy a databázy ako nástroje aj zdroje výskumu v rôznorodom obsahu a stupni pokročilých technológií. Znovu sa potvrdzuje závislosť od kontextu disciplín so špecifickými príkladmi zdrojov v prírodných, sociálnych a humanitných vedách. Typy zdrojov na mape predstavujú otvorený systém na rôznych úrovniach medzinárodnej spolupráce až po osobné digitálne systémy a archívy.

V ďalšej časti nás zaujímali využívané služby knižníc a návrhy na ich zlepšenie. Formulovali sme otázky: Ktoré knižnice najčastejšie využívate? Aké služby si u nich najviac ceníte? (Aké návrhy máte na zlepšenie ich služieb?) V tejto súvislosti išlo najmä o prácu s dokumentmi a informáciami. Všetci respondenti využívajú elektronické zdroje; najmä v prírodných vedách a informatike ich uprednostňujú v najvyššej miere. Napriek tomu respondenti využívajú aj tradičné knižnice; konkretizovali napríklad knižnice v Bratislave, Prahe, Viedni. Zaujímavé návrhy smerom k službám knižníc sa týkali kontextualizácie disciplín a vzdelávania študentov a doktorandov. Napríklad: „Problém je v tom, že úzke veci si výskumník naštuduje, nájde, ale potrebuje ešte aj kontext disciplíny (v tom majú mladí často problém). Ak by v tom knižnica pomohla, aby mali výskumníci širší kontext – lepšiu službu si neviem predstaviť“ (R7). Respondenti vo veľkej miere ocenili evidenciu ohlasov publikačnej činnosti, nákup literatúry a edičné práce pri príprave publikácií na vydanie. Všeobecne možno povedať, že informačné potreby respondentov súvisia so všestrannou podporou vedeckej činnosti, najmä s registráciou citácií, publikácií a prístupom k elektronickým zdrojom. Za cenné zdroje mnohí respondenti považovali aj sociálne akademické siete, najmä pri zdieľaní informácií, dokumentov a dát. V návrhoch na novšie služby knižníc vedci tiež oceňovali digitálne repozitáre; v humanitných vedách napríklad aj digitálne múzeá. V službách najviac oceňujú rýchlosť a flexibilitu, ochranu dát a servis pre vedcov z hľadiska analytických informačných služieb; ako napríklad trendy výskumov, novinky, kontexty disciplín. V rozdieloch medzi disciplínami sa tiež potvrdili preferencie prírodných vied v prístupe k licencovaným informačným zdrojom a v humanitných vedách budovanie digitálnych archívov a digitálnych knižníc.

Medzi návrhy na zlepšenie služieb treba zaradiť požiadavky na integráciu služieb a systémov, podporu vedenia projektov, zdieľanie know-how, odstraňovanie duplicít vo výskume. Respondenti tiež uvažovali o údržbe technologickej a informačnej infra-štruktúry a o systéme organizácie publikácií a dát. Zaujímavé návrhy sa týkali funkcií vedeckých asistentov a informačných pracovníkov ako členov tímov. Mnohí zdôraznili aj potrebu „kontroly balastu“ (R16), verifikácie informácií, kontextového vyhľadávania, analýz a manažmentu vedeckých dát. Dôležitou službou pre vedcov zo strany knižníc je propagácia ich práce a výsledkov. Interpretačný repertoár respondentov zameraný na návrhy na zlepšenie služieb knižníc je reprezentovaný na pojmovej mape na obr. 3. Na mape sa znovu odkrývajú špecifické kontexty jednotlivých disciplín a akademických kultúr v preferenciách a návrhoch respondentov, ale aj novšie trendy funkcií informačných profesionálov pri podpore vedeckej činnosti.

Obr. 2 Pojmová mapa Informačné systémy a databázy

Obr. 3 Pojmová mapa Návrhy na zlepšenie služieb knižníc

Vedecká dátová gramotnosť: vybrané výsledky prieskumu

Okrem kvalitatívnej štúdie informačného správania vedcov sme sa v rokoch 2017–2018 zapojili aj do medzinárodného výskumu vedeckej dátovej gramotnosti a manažmentu vedeckých dát v SR. Tento prieskum bol organizovaný odborníkmi z Veľkej Británie, Francúzska a Turecka (Ünal et al., 2019). Na Slovensku išlo o distribúciu online dotazníka pre vedcov z univerzít a Slovenskej akadémie vied. Vyhodnotili sme 257 vyplnených dotazníkov, najmä od vedcov z UK a SAV. Najvýznamnejšie zastúpenie mali vedeckí pracovníci (70,8 %) a prírodné vedy (75 %). Podrobnejšie informácie o tomto prieskume sú v iných prácach (Steinerová, 2018b). V tejto časti preto len stručne naznačíme niektoré zaujímavé výsledky, ktoré dotvárajú obraz o informačnom prostredí vedcov v SR; pritom išlo o prvý prieskum tohto druhu v SR.

Prieskum potvrdil záujem vedcov o vedecké dáta. V niektorých odboroch sú postupy štandardizované (dátové vedy) a v iných sú postupy pri získavaní a spracovaní dát skôr intuitívne. Vedecké dáta pritom môžeme vysvetliť ako reprezentácie objektov v rámci vedeckého bádania; sú to vlastne entity využívané ako dôkazy vo vedeckom skúmaní (Borg-man, 2015). Vedecké dáta sú súčasťou informačných infraštruktúr; tvoria niekedy dátové infraštruktúry, ale sú poznačené kontextmi disciplín. V trende otvorenej vedy sa niekedy vymedzujú aj otvorené dáta. Problematickými aspektmi vedeckých dát je ich typológia, reprezentácia, mobilita, ale najmä interpretácie a hodnota, prípadne aj filozofia dát (Steinerová, 2019). Vedecká dátová gramotnosť zase predstavuje schopnosti a znalosti spojené s využívaním vedeckých dát, závislé od akademickej kultúry, expertízy aj osobnosti vedcov. Aspekty vedeckých dát v súčasnosti súvisia najmä s manažmentom vedeckých dát ako komplexným procesom aj službou pri budovaní dátovej infraštruktúry pre vedcov.

Z výsledkov nášho prieskumu vyplýva najvyššia miera produkcie dát v rámci štandardných dokumentov MS Office (texty, tabuľky, prezentácie), v menšej miere sa využíva aj grafika, internetové a webové dáta a archivované dáta. Vedci produkujú oveľa menej dát ako využívajú; pritom vyššia miera využívania „surových“ dát a grafiky, konfiguračných súborov a zdrojových kódov je v prírodných a technických vedách. Vedci tiež vo veľkej miere zdieľajú svoje dáta v digitálnom prostredí, najmä s výskumníkmi z rovnakého tímu alebo z vlastnej inštitúcie.

Identifikovali sme aj obavy vedcov zo zdieľania dát. Najvýraznejšiu mieru obáv z dezinterpretácie dát mali sociálni vedci. Vedci z prírodných vied potvrdili najvyššiu mieru obáv zo zneužitia dát. Väčšina respondentov potvrdila, že zatiaľ nespracúvajú plány manažmentu dát. Mladší vedci a ženy potvrdili vyššiu mieru záujmu o školenia v oblasti manažmentu vedeckých dát. Podrobnejšie informácie o ďalších výsledkoch sú v iných príspevkoch (Steinerová a Ondrišová, 2019).

Tento prieskum potvrdil, že v niektorých vedných odboroch sú postupy pri spracovaní dát štandardizované (dátové vedy). Odvrátenou stranou výhod pri zdieľaní vedeckých dát sú obavy vedcov z dezinterpretácie, zneužitia dát a etické a právne pravidlá ochrany vedeckých dát. Rozdiely v práci s dátami súvisia s akademickými kultúrami a kontextmi disciplín, ale identifikovali sme aj rozdiely medzi mladšími a staršími vedcami. Vedci všeobecne majú záujem o zdieľanie dát v digitálnom prostredí, vzdelávanie v oblasti manažmentu dát aj formovanie stratégií a služieb práce s dátami. Výhody systematickej práce s vedeckými dátami potvrdzujú aj mnohé podobné výskumy v zahraničí, napríklad Tenopir et al. (2015), Borgman (2015).

Akademické informačné ekológie

Z dvoch prieskumov medzi vedcami v SR, kvalitatívnej štúdie a online dotazníkového prieskumu, sa nám postupne skladá čiastkový obraz informačného prostredia vedeckej komunikácie založený na poznatkoch o informačnom správaní vedcov. Typickými procesmi informačného správania vedcov sú prezeranie, vyhľadávanie, navigácia, verifikácia, dialóg, diskusia a interpretácie (dát). Základné spoločné procesy v disciplínach predstavujú monitorovanie zdrojov (jadro časopisov, témy), reťazenie, čítanie, štúdium a tvorba (písanie). Potvrdzujú sa trendy, ktoré prinášajú aj iné výskumy informačného správania vedcov, napríklad kolaborácia v digitálnom prostredí, zdieľanie dát, komunikácia v akademických sociálnych sieťach, kde sa však vedci zameriavajú najmä na hľadanie partnerov a prezentáciu výsledkov (Greifeneder et al., 2018). Dôležitá je podpora a popularizácia vedy v spoločnosti, pritom vyššiu mieru podpory si vyžadujú digitálne humanitné a sociálne vedy (MacKenzie a Martin, 2016) a vedecká informačná gramotnosť.

Obraz informačného prostredia vedci vnímajú v kritickom aj konštruktívnom interpretačnom repertoári. Problémy sa týkajú spoločenského prostredia, postavenia vedy v spoločnosti, riadenia vedy, projektov, vedeckých a grantových inštitúcií. Ďalšie problémy súvisia s financovaním a dostupnosťou grantov, s organizáciou výskumného procesu a fungovaním informačnej infraštruktúry. Informačné prostredie je komplexné s množstvom medzier aj problémov. Preto sme navrhli ako jeden z možných prístupov na riešenie problémov informačného prostredia model akademických informačných ekológií (obr. 4).

Obr. 4 Model akademických informačných ekológií

Model akademických informačných ekológií predstavuje vrstvy zabezpečenia informačných interakcií vedcov. Akademické informačné ekológie charakterizujeme ako dynamické a premenlivé miesta a priestory vzájomných interakcií vedcov a informácií v akademických komunitách. Sú podmienené kontextom disciplín a akademickými kultúrami. Ich typickým prejavom je vnorenie informačného procesu do výskumného procesu. V akademických informačných ekológiách sú dominantné hodnoty, ktoré vedú k systémom, službám aj nástrojom. Medzi vlastnosti akademických informačných ekológií patria adaptácie ľudí a informácií vo vedeckých komunitách, manažment informačných zdrojov a dát v informačných ekosystémoch, socio-technická a socio-kultúrna evolúcia komunít, informácií a technológií, kontextovo-podmienená špecifickosť a rozmanitosť informačných postupov a dát.

V modeli akademických informačných ekológií je ako základňa naznačená informačná infraštruktúra a udržateľné digitálne informačné služby, najmä prístup k informačným zdrojom. Na tejto základni sa formuje informačný proces a výskumný proces a na najvyššej úrovni sú hodnoty, ktoré ovplyvňujú informačné postupy. V každej vrstve tohto trojuholníka sú naznačené vplyvy podmieňujúce prácu s informáciami. Ide o kolaboráciu, participáciu a kreativitu v digitálnom prostredí. Na úrovni informačného procesu sú to faktory otvorenej vedy a vednej politiky, hodnotenia výstupov a bariér v sociálnom prostredí. V rámci hodnôt identifikujeme význam kontextov a kultúr disciplín a tiež prostredia vedeckej komunikácie. V ekologickej súhre týchto faktorov sa formuje kreatívna explorácia a kreatívne vedecké produkty ako súčasť vedeckého bádania a vedeckej komunikácie. Akademické informačné ekológie závisia od kontextu, vedeckých interpretácií, vedeckého dialógu a diskusií a stelesňujú postupnú konštrukciu vedeckého poznania s využitím informačných zdrojov. Digitálne prostredie umožňuje rozšíriť záber akademických informačných ekológií v sieťovej kolaborácii vedeckých komunít, digitálnom publikovaní a digitálnej gramotnosti. Pre ďalší rozvoj informačného prostredia je dôležité kultivovať akademické informačné ekológie v kontextoch nových modelov digitálnej a otvorenej vedy, digitálneho publikovania a digitálnych informácií.

Model interaktívnej akademickej knižnice

Rozvoj akademických informačných ekológií vychádza z budovania informačnej infraštruktúry, v rámci ktorej sa formujú aj nové služby akademických knižníc. Tieto výzvy naznačili aj viaceré štúdie, ktoré zdôrazňujú budovanie integrovaných centier excelentnosti na podporu vedy a výskumu v digitálnom prostredí (Kirchner et al., 2015; MacKenzie a Martin 2016) a nakoniec aj manifest akademických knižníc (Bourg et al., 2011). V súlade s týmito trendmi sme preto na základe výsledkov našej kvalitatívnej štúdie spracovali novší model akademickej knižnice ako interaktívny priestor založený na kolektívnom dialógu vedeckých komunít. Model bol vytvorený na základe návrhov služieb akademických knižníc, ktoré sformulovali respondenti kvalitatívnej štúdie. Novšie služby sme naznačili v troch rozmeroch akademických informačných ekológií; manažérskom, behaviorálnom a sémantickom rozmere (obr. 5).

Obr. 5 Model interaktívnej akademickej knižnice

Podstatou tohto modelu sú služby s pridanou hodnotou, ktoré posúvajú informačné interakcie vedcov do digitálneho prostredia. Tým sa menia aj niektoré procesy využívania a manažmentu elektronických zdrojov, prístupu k digitálnym informáciám, ale aj tvorby a stratégií digitálneho publikovania. V jednotlivých prepojených interaktívnych kružniciach sú extrahované tie služby a výhody, ktoré vedci vyjadrili v diskurzoch; od registrácie publikácií a citácií, cez analýzy trendov, služby digitálnych knižníc a repozitárov až po hodnotenie výskumu, prípravu publikácií, vizualizáciu, vzdelávanie, podporu informačnej gramotnosti a kreativity, až po propagáciu vedy a medzinárodnú spoluprácu.

Záver

Obraz informačného prostredia očami vedcov v SR naznačuje určité biele miesta a medzery v informačnej infraštruktúre, ktoré súvisia s náročnejšími informačnými potrebami vedcov. Týka sa to aj služieb akademických knižníc a digitálnych knižníc. Na ich novšie modely v digitálnom prostredí poukazujú aj zahraničné štúdie (MacKenzie a Martin, 2016 ; Kirchner et al. 2011), pričom celistvý pohľad prinášajú práve rámce informačnej ekológie a aspekty ekonomickej, environmentálnej a sociálnej udržateľnosti digitálnych informácií vo vede (Chowdhury, 2014). Z pohľadu presunu vedeckej komunikácie a informácií do digitálneho prostredia sa však objavujú nové otázky, napríklad aké sú vzťahy medzi kvalitou vedeckého publikovania a ekonomickými modelmi otvorenej a digitálnej vedy. Otvorené otázky súvisia s prestížou publikácií v digitálnom prostredí, komerčnými záujmami a nakoniec aj nekomerčnými službami akademických knižníc. Pritom do hry vstupujú novší hráči, najmä producenti digitálnych zdrojov a vedeckých databáz, firmy poskytujúce komerčné služby digitálnych knižníc a tiež agregátori webových sídiel, vydavatelia, výskumné inštitúcie a univerzity.

Ideálnou víziou v spoločenských kontextoch by bola integrovaná znalostná infraštruktúra, ktorej súčasťou sú aj inovované a inovatívne akademické knižnice. Vedci potrebujú služby a nástroje s pridanou hodnotou v digitálnom prostredí, či už ide o kolaboratóriá alebo manažment vedeckých dát a podporu digitálneho publikovania. Nové výzvy preto prinášajú práve koncepcie digitálnej a otvorenej vedy. Z výsledkov našich výskumov môžeme vyvodiť tri najvýznamnejšie prekážky vedeckej práce: nedostatok financií, administratívne preťaženie vedcov a problémy informačnej politiky a postavenia vedy v spoločnosti. Informačné prostredie očami vedcov v SR možno charakterizovať ako komplexné, postupne sa vyvíjajúce smerom k digitálnemu prostrediu, pričom veľké zmeny čakajú najmä na služby akademických knižníc v kontexte rozvoja inštitucionálnych informačných stratégií. Dôležité zlepšenia sa týkajú manažmentu informačných systémov, manažmentu vedeckých dát a databáz, hodnotenia výsledkov vedy a tvorby nových nástrojov, najmä digitálnych knižníc a ich služieb.

Za najvýznamnejšiu zložku akademických informačných ekológií však považujeme hodnoty prepojené so sociálnou praxou vedeckej komunikácie. Veľkú úlohu zohráva práve motivácia, skúsenosť a tvorivosť vedcov, ktoré tvarujú ich informačné správanie. Preto zdôrazňujeme okrem informačnej infraštruktúry skôr podporu kreativity, inovácií, originálnosti v spojení s dlhodobým záujmom o riešenie problémov, inšpirácie dátami a interdisciplinárne inšpirácie v komunitách vedcov.

Z odporúčaní pre stratégie vedy vyberáme podporu technologickej a znalostnej infra-štruktúry a hľadanie prepojenia technologického a sociálneho. V zmenách vo výskumnej práci bude dôležité podporovať online kolaboráciu a participáciu, udržiavanie dôvery v digitálnych informačných priestoroch a verifikáciu informácií. Napriek obrovskému pokroku a presunu vedeckej komunikácie k digitálnym knižniciam, repozitárom, digitálnemu publikovaniu, zdieľaniu informácií a dát, akademickým sociálnym sieťam alebo blogom, základom kvality informačného prostredia vedeckej komunikácie ostáva kvalitné posudzovanie expertmi z rovnakého odboru a medzinárodnej akademickej komunity.

V informačnej politike sa odporúča lepšia integrácia procesov manažmentu, plánov a rozhodovania vo výskumnom aj informačnom procese, ktoré sú navzájom úzko prepojené. Významným strategickým faktorom formovania informačného prostredia vedy je podpora mladých vedcov na úrovni perspektívneho systému z hľadiska hodnotenia a postavenia vedca v spoločnosti. Ďalej sa odporúča prehlbovanie medzinárodného rozmeru informačného prostredia pri zapojení do medzinárodných projektov. Výzvou je tiež hľadanie súladu medzi základným a aplikovaným výskumom, verejným a komerčným sektorom. V rozvoji otvorenej vedy treba v stratégiách zohľadniť faktory transparentnosti, prístupu a participácie, propagácie a vzťahov vedy s verejnosťou. V týchto faktoroch sú skryté aj funkcie nových informačných profesionálov, najmä ako manažérov informačných zdrojov, manažérov vedeckých dát, digitálnych knihovníkov, informačných asistentov výskumných tímov, správcov repozitárov, publikačných asistentov a propagátorov vedy. Veľkú úlohu by mali hrať noví informační profesionáli pri kontrole kvality vedeckej komunikácie, najmä na medzinárodnej úrovni, ale aj v súlade so stratégiami otvorenej vedy a digitálneho publikovania. Pritom sa informační profesionáli budú musieť vo väčšej miere venovať aj ekologickým funkciám, najmä „čisteniu“ informačného prostredia od nevhodných či nekvalitných a nepravdivých informácií, ochrane údajov, ochrane vedcov pred informačným preťažením alebo bezpečnosti digitálnych knižníc a informácií. V tomto zmysle zohráva úlohu práve rozvoj teórie a praxe informačnej etiky založenej na hodnotách informácií v spoločnosti a informáciách ako zdrojoch, produktoch aj cieľoch.

Obraz informačného prostredia vedeckej komunikácie naznačil, že je potrebné trvať na významných hodnotách vedy v spoločnosti a rozvíjať akademickú kultúru a kultúru komunít jednotlivých disciplín. Posilnenie výskumu a vážnosti informačného prostredia a informačnej infraštruktúry vedy v spoločnosti prostredníctvom záujmu mladých ľudí však treba budovať už na základných úrovniach rozvoja informačnej gramotnosti a vzdelávania detí a mladých ľudí. Verme, že naša sonda do informačného prostredia vedy môže prispieť k lepšiemu pochopeniu prínosu vedcov a informačných profesionálov pre rozvoj spoločnosti.

Poďakovanie

Príspevok bol spracovaný v rámci riešenia úlohy APVV 0508-15 HIBER a projektu „Univerzitného vedeckého parku“ Univerzity Komenského v Bratislave č. ITMS 26240220086.

Autorka ďakuje všetkým účastníkom kvalitatívneho výskumu informačného správania vedcov a respondentom prieskumu.

Literatúra

BORGMAN, Ch. L., 2015. Big Data, Little Data, No Data. Scholarship in the Networked World. Cambridge: MIT Press, 2015. 383 p.

BOURG, Chris, Ross COLEMAN a Ricky ERWAY, 2009. Support for the Research Process: An Academic Library Manifesto. Report produced by OCLC Research. Dostupné na: www.oclc.org/research/publications/library/2009/2009-07.pdf.

BOWKER, G., S. TIMMERMANS, A. E. CLARKE a E. BALKA (eds.), 2015. Boundary objects and beyond. Working with Leigh Star. Cambridge, MA: MIT Press.

BYSTRÖM, K., I. RUTHVEN a J. HEINSTRÖM, 2017. Work and information: which workplace models still work in modern digital workplaces? Information Research, 22(1), CoLIS paper 1651. Retrieved from: http://InformationR.net/ir/22-1/colis/colis1651.html.

BYSTRÖM, K., HEINSTRÖM, J. a I. RUTHVEN, 2018. Information at Work. Information management in the workplace. London: Facet Publ. 2018. ISBN 978-1-78330-275-8 (paperback).

CASE, D. O. & L. GIVEN, 2016. Looking for information: a survey of research on information seeking, needs and behavior (4th ed.). Bingley, UK: Emerald.

CENTER for Open Science. 2016. [online]. Open Science Framework. Dostupné na: https://cos.io/our-products/open-science-framework/.

CHOWDHURY, Gobinda G., 2014. Sustainability of Scholarly Information. London: Facet Publ., 2014. 231 p.

DAVENPORT, T. H. a L. PRUSAK, 1997. Information Ecology: mastering the information and knowledge environment, New York, NY, Oxford University Press.

EDWARDS, P. N., S. J. JACKSON, G. C. BOWKER, a C. KNOBEL, 2007. Understanding Infrastructure: Dynamics, Tensions and Design. Report of a Workshop on History and Theory of Infrastructure: Lessons for New Scientific Cyberinfrastructures [online]. Washington: NSF [cit. 2008-08-09]. Dostupné na: http://deepblue.lib.umich.edu/bitstream/2027.42/49353/3/UnderstandingInfrastructure2007.pdf.

FIDEL, R., 2012. Human Information Interaction: An Ecological Approach to Information Behavior. Cambridge, Mass: MIT Press 2012.

GIVEN, L. M. a R. WILLSON, 2015. Collaboration, information seeking, and technology use: a critical examination of humanities scholars’ research practices. In: P. HANSEN, C. SHAH & C.P. KLAS (Eds.), Collaborative information seeking. Computer supported cooperative work (pp. 139 164). Cham, Switzerland: Springer. doi:10.1007/978-3-319-18988-8_8.

GREIFENEDER, E., S. PONTIS, A. BLANDFORD, H. ATTALLA, D. NEAL. a K. SCHLEBBE, 2018. Researchers’ attitudes towards the use of social networking sites. Journal of Documentation, 74(1), 119–136. DOI: https://doi.org/10.1108/JD-04-2017-0051.

KOLTAY, T., S. ŠPIRANEC A L. Z. KARVALICS, 2016. Research 2.0 and the Future of Information Literacy. Amsterdam: Chandos.

LAURI, L, M. HEIDMENTS a S. VIRKUS, 2016. The Information Culture of Higher Education Institutions: the Estonian Case. Information Research, 21(3), paper 722, http://InformationR.net/ir/21-3/paper722.html, archived by WebCite® at www.webcitation.org/6kRgK9BTZ.

KIRCHNER, J., DIAZ, J., HENRY, G., FLISS, S., CULSHAW, J., GENDROM, H.a J. CAWTHORNE, 2015. The Centre of Excellence Model for Information Services. [online]. Washington: CLIR. 25 p. Dostupné na: http://www.clir.org/pubs/reports/pub163.

LYON, E., 2016. Transparency: the emerging third dimension of Open Science and Open Data. LIBER Quarterly. 25(4), 153–171. DOI: http://doi.org/10.18352/lq.10113.

LYNCH, Clifford a Lee DIRKS, 2011. New Initiatives in Open Research. In: Proceedings of the Charleston Library Conference. DOI: http://dx.doi.org/10.5703/1288284314874.

MACKENZIE, A. a L. MARTIN, (eds.), 2016. Developing digital scholarship. Emerging practices in academic libraries. London: Facet.

MALPAS, Constance a Merrilee PROFFITT, 2017. The Transformation of Academic Library Collecting: A Synthesis of the Harvard Library’s Hazen Memorial Symposium. Dublin, OH: OCLC Research. DOI:10.25333/C3J04Z.

NARDI, B. A. a V. L. O´DAY, 1999. Information Ecologies: using technology with heart, Cambridge, MA, MIT Press.

OPEN Science Research and Innovation, 2017. European Commission. [online]. Dostupné na: https://ec.europa.eu/research/openscience/index.cfm.

NOVAK, J. D. a A. J. CAÑAS, 2006. The Theory Underlying Concept Maps and How to Construct Them: Technical report IHMC: CmapsTools. Pensacola: Florida Institute for Human and Machine Cognition.

PALMER, C. L., L. C. TEFFEAU a C. M. PIRMANN, 2009. Scholarly Information Practices in the Online Environment: Themes from the Literature and Implications for Library Service Development. OCLC Research. Dostupné na: http:// www.oclc.org/programs/publications/reports/2009-02.pdf.

ROOS, A., S. KUMPULAINEN, K. JÄRVELIN a T. HEDLUND, 2008. The information environment of researchers in molecular medicine. Information Research, 13(3), paper 353. Dostupné na: http://InformationR.net/ir/13-3/paper353.html.

SCANLON, E., 2014. Scholarship in the digital age: open educational resources, publication and public engagement. British Journal of Educational Technology, 45(1), 12–23.

STEINEROVÁ, J., 2018. Informačné prostredie a vedecká komunikácia: informačné ekológie. Bratislava: UK 2018. 230 s. ISBN 978-80-223-4445-6.

STEINEROVÁ, J., 2018b. Informačné prostredie a vedecká komunikácia: aspekty vedeckej dátovej gramotnosti. ProInFlow, 2018, 10(2). Dostupné na: http://www.phil.muni.cz/journals/index.php/proinflow/article/view/2018-2-2, https://doi.org/10.5817/ProIn2018-2-2.

STEINEROVÁ, J., 2010. Ecological Dimensions of Information Literacy, Information Research, 15(4) paper colis719, http://InformationR.net/ir/15–4/colis719.html.

STEINEROVÁ, J., 2013. Methodological literacy of doctoral students – an emerging model. In S. KURBANOGLU et al (Eds.). Worldwide Commonalities and Challenges in Information Literacy Research and Practice, 148–154. Heilderberg: Springer.

STEINEROVÁ, J., 2014. Ecological Information Interactions for Digital Scholarship. In: Cognitive Traveling in Digital Space of the Web and Digital Libraries. Interdisciplinary Multi-Partner Project TraDiCe. Ed. NÁVRAT, P. et al. Bratislava: STU, 158–169.

STEINEROVÁ, J., 2016. Open Science and the Research Information Literacy Framework. In: Information Literacy: Key to an Inclusive Society. KURBANOGLU, S. et al., eds. ECIL 2016. Cham: Springer International Publishing, CCIS 676, 277–385.

STEINEROVÁ, J. et al., 2012. Informačná ekológia akademického informačného prostredia. Bratislava: UK, 2012.

STEINEROVÁ, J. a M. ONDRIŠOVÁ, 2019. Research Data Literacy Perception and Practices in the Information Environment. In: Information Literacy in Everyday Life. ECIL 2018. 6th European Conference, ECIL 2018. Revised selected papers. Oulu, Sept., 24–27, 2018. S. KURBANOGLU, S. ŠPIRANEC, Y. ÜNAL, J. BOUSTANY, M.-L. HUOTARI, E. GRASSIAN, D. MIZRACHI, L. ROY (eds.). Cham: Springer Nature Switzerland AG, 2019. CCIS 989, pp. 545–555. https://doi.org/10.1007/978-3-030-13472-3_51. CCIS 989. ISBN 978-3-030-13472-3 (eBook).

STEINEROVÁ, J., 2019. Vedecká dátová gramotnosť: konceptuálne východiská a situácia v SR. In: Knižničná a informačná veda. 28. Zborník FiFUK. Bratislava: UK, 2019 (v tlači).

TALJA, S., 2005. The Domain-Analytic Approach to Scholars´ Information Practices. In: Fisher et al. (eds.). Theories of Information Behavior. Medford: ASIST-Information Today, 123–127.

TENOPIR, C., D. W. KING, L. CHRISTIAN a R. VOLENTINE, 2015. Scholarly article seeking, reading, and use: a continuing evolution from print to electronic in the sciences and social sciences. Learned Publishing, 2015, 28(2), 93–105.

ÜNAL, Y., G. CHOWDHURY, K. KURBANOGLU, J. BOUSTANY & G. WALTON, 2019. Research data management and data sharing behaviour of university researchers In Proceedings of ISIC, The Information Behaviour Conference, Krakow, Poland, 9–11 October: Part 2. Information Research, 24(1), paper isic1818. Retrieved from http://InformationR.net/ir/24-1/isic2018/isic1818.html (Archived by WebCite® at http://www.webcitation.org/74U6bBMqk).

STEINEROVÁ, Jela. Obraz informačného prostredia vedeckej komunikácie očami vedcov v SR. Knihovna: knihovnická revue, 2019, 30(1), 39–58, ISSN 1801-3252.

¹ Príspevok je spracovaný na základe publikovanej monografie Steinerová, Jela. (2018). Informačné prostredie a vedecká komunikácia: informačné ekológie. Bratislava: UK, 2018. 230 s.

² Vysvetlivky k tabuľke. V ľavom stĺpci sú základné kategórie, ktoré predstavovali štruktúru informačného prostredia a základné otázky v rozhovoroch. Ide o kategórie, ktoré sa z analýz vynorili ako oblasti reprezentujúce rozdiely medzi vybranými skupinami vied. Tučným písmom sú naznačené kľúčové reprezentácie jednotlivých kategórií z pojmových máp. Kurzívou sú naznačené najvýraznejšie príklady týchto kategórií pri problémoch, metódach a dátach. Skratka CCC – Current Contents Connect.

STEINEROVÁ, Jela. Obraz informačného prostredia vedeckej komunikácie očami vedcov v SR. Knihovna: knihovnická revue, 2019, 30(1), 39–58, ISSN 1801-3252.

Summary: The paper deals with the definition and classification of the concept of information in terms of epistemology and methodology. It is divided into two parts – theoretical and analytical. In the theoretical part, the concepts of epistemology, methodology and method are defined and their impact on particular movements in information science is examined. The paper then poses two basic epistemological questions and four approaches are differentiated: realism, skepticism, subjectivism and objectivism. Their relationship to methodology is examined and some examples of these trends in information science are provided. The notion of concept is defined and four basic approaches are identified: extreme realism, moderate realism, conceptualism and nominalism; some examples of these approaches in information science are shown. The paper then deals with the notion of concept, definition and classification and distinguishes three approaches to these scientific instruments: realism, instrumentalism, and an approach that rejects definitions and classifications. The next section deals with the analysis of four texts written by authors (Bates, Losee, Floridi and Goguen), who are protagonists of the above approaches to the epistemological and methodological issues. It concludes that the concept of information is a transcendental concept that can be defined only verbally, and therefore its continued use in information science should be questioned.

Keywords: information, concepts, definitions, classifications, epistemology, methodology, information science, conceptual analysis, content analysis, interpretation

PhDr. Jiří Stodola, Ph.D. / Kabinet informačních studií a knihovnictví, Filozofická fakulta, Masarykova univerzita, Arna Nováka 1, 602 00 Brno (Division of Library and Information Studies, Faculty of Arts, Masaryk University, Brno),

1 Úvod¹

Tradiční aristotelské pojetí vědy považuje definici a klasifikaci za základní stavební kameny každé vědecké disciplíny (viz Gredt, 2009, s. 112; Skácel a Skácel, 1945, s. 84). Věda je v rámci tohoto diskursu podstatně určena svým předmětem – je taková, jaké je to, co zkoumá (Stodola, 2011a). Každý obor proto začíná pojmovým vymezením objektu zkoumání a pokračuje v následném vyvozování a třídění dalších pojmů.

Tento postup se zachoval v rámci formálních věd (Anzenbacher, 1990, s. 26), jakými jsou matematika nebo logika, které začínají stanovením systému axiomů (viz Tarski, 1969). Axiomatický systém pak slouží k vyvozování dalších poznatků.

Moderní přírodní vědy od této metodologie na čas ustoupily a pod vlivem empirismu (Bacon, 1990) a pozitivismu (Comte, 1865) se zabývaly především sběrem a tříděním faktů. Tuto metodologii se snažily následovat i protagonisté věd humanitních a sociálních, ačkoliv to bylo od samého počátku podrobováno kritice (Dilthey, 1990).

Od čistého pozitivismu se pod vlivem nových objevů a jejich následné filosofické reflexe (Popper, 1997; Kuhn, 1997) postupně odvrátily i vědy přírodní. V současné době vládne jak mezi přírodovědci, tak mezi badateli v oblasti humanitních a sociálních věd přesvědčení, že vědecké poznání není kumulativní, jak se domnívali pozitivisté a novopozitivisté, ale probíhá spíše formou zlomů, kdy stávající paradigma je nahrazeno paradigmatem novým (Glazier, 2004, s. 288–290). Paradigma je chápáno jako určitý myšlenkový a teoretický rámec, jehož prostřednictvím je ke zkoumané problematice přistupováno. Jednotlivá paradigmata, přestože nejsou vzájemně slučitelná, koexistují mnohdy v rámci jedné disciplíny (nejen diachronně, ale také synchronně) (Glazier, 2004, s. 292). Poznání proto není již chápáno jako absolutní, ale jako relativní vzhledem k danému paradigmatu a teorii, která je v jeho rámci přijata (Ochrana, 2009, s. 44).

Vzhledem k tomu, že teorie je tvořena systémem vzájemně provázaných a hierarchicky uspořádaných pojmů, toto nové pojetí vědy znovu vrací do hry nutnost jejich přesného definování a klasifikování.

V teorii informační vědy hraje stěžejní roli pojem informace (Losee, 1997). V jejím rámci se o jeho definici a klasifikaci pokusila řada badatelů ovlivněná různými přístupy (viz Bates, 2010). Přehlednost ztěžuje ještě fakt, že pojem informace není vlastnictvím pouze informační vědy, ale celé řady dalších oborů (Capurro a Hjørland, 2003, s. 396). Za všechny můžeme jmenovat kybernetiku, teorii systémů, teorii komunikace, kognitivní psychologii, kognitivní vědu, genetiku a v neposlední řadě také filosofii (Steinerová, 2011, s. 9).

1.1 Struktura, cíle a metody studie

V této studii se pokoušíme o rozbor některých definic a typologií pojmu informace vytvořených v informační vědě a příbuzných oborech s ohledem na epistemologická a metodologická východiska. Text se skládá ze dvou částí: teoretické a analytické. V teo-retické části jsou shrnuty základní otázky epistemologických a metodologických základů vědecké práce. Různá východiska jsou pak aplikována na problematiku pojmů, definic a klasifikací ve vědě. V analytické části je proveden rozbor vybraných textů s ohledem na jejich epistemologické a metodologické zakotvení a se zřetelem k tomu, jak je v jednotlivých filosofických školách chápána role pojmů, definic a klasifikací. Hlavním cílem studie je propojit problematiku definování a třídění pojmu informace v informační vědě se stěžejními filosofickými otázkami po povaze pojmů. Text je určen informačním vědcům, kteří se orientují ve filosofických otázkách a vysoce abstraktních problémech informační vědy.

Metodologicky vycházíme z kritického realismu, podle kterého lidské poznání může být objektivní (nezkonstruované poznávajícím subjektem, i když role subjektu není zcela pasivní), pravdivé (lze dosáhnout shody mezi poznáním a realitou, poznání je definováno touto shodou, co se neshoduje s realitou, není poznání, ale omyl) a jisté (existují poznatky, o kterých můžeme říci, že jsou s jistotou pravdivé). S objektivitou poznání souvisí předpoklad, že existuje realita nezávislá na poznání, že je tato realita sama o sobě strukturovaná (poznání strukturu do reality nevnáší, ale odečítá ji z ní). S pravdivostí souvisí předpoklad, že realitu poznáváme přímo, naše poznávací struktury mají kontakt s realitou samotnou (jinak by nebylo možno konstatovat shodu) a že dokážeme odlišit, co do našeho poznání vnáší realita samotná a co „přidávají“ naše poznávací struktury (jedná se o obecnost). Uvedená východiska robustního kritického realismu nejsou zvolena arbitrárně, hlásíme se k nim nikoli proto, že jsou sympatická, ale proto, že pro ně lze získat nepřímý důkaz pomocí převedení opačných tezí na spor.

Metodologickým nástrojem práce je konceptuální analýza, tradiční metoda filosofie adoptovaná i informační vědou, a rovněž obsahová analýza, jak ji užívá knihovní a informační věda. V rámci konceptuální analýzy definujeme pojmy pomocí esenciálních vlastností, provádíme jejich klasifikaci a hledáme vztahy mezi jednotlivými pojmy. Pomocí obsahové analýzy stanovujeme základní obsahové jednotky analyzovaných textů a interpretujeme je s ohledem na základní otázky, o kterých pojednáváme v teoretické části práce.

Část I. Pojmy, definice a klasifikaceve světle epistemologie a metodologie

2 Epistemologie, metodologie, metoda a metodika

Věda je specifický způsob lidského poznání, který je charakteristický důrazem na metodologii a metody (Skácel a Skácel, 1945, s. 85). Obecně se poznáním zabývá filosofická disciplína zvaná epistemologie (noetika, gnozeologie nebo teorie poznání). Věda jako jistý typ poznání vždy přijímá z filosofie určitý způsob řešení epistemologických otázek (Demjančuk, 2002, s. 9), ať už explicitně nebo implicitně. Na základě tohoto řešení je pak vytvářena vlastní metodologie, která představuje nauku o obecných metodách vědy či speciálních metodách jednotlivých vědních disciplín.

Ačkoliv se na tvorbě speciální oborové metodologie podílejí badatelé daného oboru, není metodologie ve vlastním smyslu součástí speciální vědy, ale je spíše, podobně jako epistemologie, jejím filosofickým východiskem (Anzenbacher, 1990, s. 22). Speciální metodologie se zabývá zkoumáním a vývojem metod dané vědní disciplíny, stanovuje, jaké metody jsou v rámci oboru přípustné, jaké metody se mají užívat pro výzkum specifických problémů a jakým způsobem se mají uplatňovat. Při řešení vědeckých problémů se pak užívá konkrétních metod. Přesný postup při aplikaci metody se nazývá metodikou. Z hlediska obecnosti můžeme vztah epistemologie, metodologie, metody a metodiky zobrazit následujícím způsobem:

Obr. 1 Epistemologie, metodologie, metoda a metodika (srovnej s Ochrana, 2009, s. 11)

Epistemologie a metodologie stojí mimo rámec speciální vědy: jsou filosofickým východiskem. Epistemologie se zabývá možností a strukturou lidského poznání. Metodologie je buď obecnou filosofickou naukou o vědeckých metodách, nebo naukou o metodách pro danou speciální disciplínu. Metoda je konkrétní způsob zkoumání problémů používaná ve vědě obecně nebo v konkrétním vědeckém oboru. Metodika je pak návod na uplatňování metody (srovnej s Ochrana, 2009, s. 11–12). V této práci se zaměříme především na otázky epistemologické a metodologické.

Ačkoliv každá vědní disciplína z nějaké epistemologie vychází (Fuchs, 1995, s. 127), nebývá to v rámci jednotlivých oborů mnohdy reflektováno. K obecným epistemologickým otázkám a snaze přehodnotit vlastní metodologii se vědci uchylují obvykle ve chvíli, kdy uplatňování určitých metod při řešení problémů selhává, zavádí disciplínu do slepých uliček nebo vede k paradoxním výsledkům, které se jeví z hlediska zdravého rozumu jako nepřijatelné (srovnej s Kuhn, 1997, s. 75–97). Jako typický příklad můžeme jmenovat výsledky kvantové mechaniky (Heisenberg, 2000), které vyvolaly ve fyzice vlnu zájmu o epistemologické otázky kvůli své zdánlivé kolizi s principem sporu představujícím základní oporu každého vědeckého zkoumání (dodnes neexistuje mezi fyziky shoda, jak dané problémy interpretovat).

2.1 Epistemologie a metodologie v informační vědě

V informační vědě se zvedla vlna zájmu o epistemologické otázky především při tzv. paradigmatických obratech (Steinerová, 2011, s. 13–15). Kognitivní, sociální, kontextový a lingvistický obrat zaměřil svoji pozornost k problémům tvorby, reprezentace a využívání informací, které úzce souvisí s otázkami teorie poznání. „Naivní“ realismus tvořící epistemologické východisko pro objektové paradigma v informační vědě, který poznání považoval za neproblematické, byl nahrazen empirismem či racionalismem kognitivního pohledu, sociálním konstruktivismem sociologického paradigmatu, relativismem kontextového směru a sémantickou analýzou pohledu zaměřeného na jazyk.

Epistemologická východiska pak ovlivnila metodologii každého směru. Empirismus, který považuje za přípustné pouze empirické metody, vedl v informační vědě k zájmu především o pozorovatelné informační chování jednotlivců (Fisher, Erdelez, McKechnie, 2005). Racionalismus kladoucí důraz na rozumovou analýzu se stal základem pro modelování konceptuálních rámců uživatelů a tvůrců informací (Belkin, 1980). Sociální konstruktivismus zdůrazňující společenskou podmíněnost poznání stojí na počátku sociologického obratu v informační vědě, který se zaměřuje na zkoumání sociálních struktur ovlivňujících poznání (Hjørland a Albrechtsen, 1995; Cornelius, 2002). Epistemologický relativismus charakteristický odporem k obecnému a nepodmíněnému můžeme označit za iniciátora kontextového obratu, který se vyznačuje zájmem o kontextuální chápání informací v jedinečné, neopakovatelné situaci (Goguen, 1997). Sémiotika a logická sémantika tvoří pak východiska směru, který klade důraz především na výzkum informací reprezentovaných prostřednictvím znaků (Floridi, 2011b).

V této práci se zaměřujeme zejména na zodpovězení otázky, jak konkrétní epistemologická východiska a z nich vyplývající metodologie ovlivňují pojetí role pojmů a jejich definic ve vědě a jaký to má vliv na snahy o definování či nedefinování, klasifikování či neklasifikování pojmu informace.

3 Epistemologie a metodologie

Epistemologie je rozhodující disciplína pro každý způsob poznání, který má stát na pevném základě. Jde o filosofický obor, který stojí na počátku nejen ostatních filosofických disciplín (ontologie, etiky aj.), ale také speciálních věd. Jiří Fuchs o primátu epistemologie před ostatními filosofickými disciplínami (tato závislost se týká pochopitelně i speciálních věd) píše:

„Proč ale noetice přísluší logické prvenství mezi filosofickými disciplínami? Všechny ostatní disciplíny opírají případné jistoty svých závěrů o noetické řešení obecného problému jistoty – zda je vůbec možná. Bez noetického zajištění podléhají závěry ostatních věd permanentní, zásadní pochybnosti. V postavení nutné podmínky noetického zjišťování možnosti vědecky jistých závěrů se naproti tomu neocitá rezultace žádné filosofické disciplíny. A poněvadž noetika v zásadě není ani jiným způsobem podmíněna speciálními závěry jednotlivých disciplín, musí být v řádu filosofického poznání postavena do východiska. [...] Ontologie tedy zakládá svou možnost v noetickém zhodnocení instrumentu filosofie, zatímco noetika ke svým závěrům ontologické řešení problému jsoucna v podstatě nepotřebuje. Logická závislost je tu jednostranná. Je tedy v logice filosofického tématu, aby bylo ontologii předřazeno noetické zkoumání.“ (Fuchs, 1995, s. 27)

Epistemologie se zaměřuje na řešení dvou stěžejních otázek, na nichž závisí, zda je věda vůbec možná a jaký způsob přístupu ke zkoumání reality volí (srovnej s Fuchs, 1995, s. 127). Tyto dvě otázky můžeme formulovat takto (srovnej se Skácel a Skácel, 1945, s. 90):

1. Může mít poznání hodnotu (tj. může být objektivní, pravdivé a jisté)?

2. Jakou strukturu má proces poznávání (jakou roli v něm hraje objekt a subjekt, jaké procesy při poznávání probíhají atd.)?

Kladnou odpověď na první otázku podává realismus, zápornou skepticismus.

V rámci druhé epistemologické otázky hraje důležitou úlohu pojetí role subjektu a objektu při poznávání (Glazier, 2004, s. 284). Přecenění významu objektu charakterizuje objektivismus, přecenění subjektu subjektivismus. Lze říci, že realismus jako odpověď na první otázku jde ruku v ruce s tendencí k objektivismu při zodpovídání druhé otázky, skepticismus spojený s první otázkou se naopak obvykle pojí se subjektivismem jako odpovědí na otázku druhou.

K přehlednému znázornění pozic od radikálního objektivismu po krajní subjektivismus můžeme užít modifikovaného kontinua subjektivismu / objektivismu Jacka D. Glaziera (2004, s. 284).

Tab. 1 Kontinuum subjektivismu a objektivismu

3.1 Realismus a skepticismus v informační vědě

V informační vědě a příbuzných oborech můžeme rozlišit celou škálu silnějších a slabších variant realismu: od naivního realismu fyzikalistického (Stonier, 2002; Gackowski, 2010) a objektového paradigmatu (Otlet, 1934; Briet, 2006) přes silnou verzi epistemologického realismu spojeného s aristotelskou filosofií (Stodola, 2010a; 2011b) až po slabší verzi v podobně realismu metafyzického (Hjørland, 2004).

Rovněž mezi skepticky orientovanou epistemologií nalezneme umírněnější i silnější varianty. K umírněnějším verzím skepticismu patří například hermeneutický přístup v informační vědě (Capurro, 2003), silnější skepticismus vychází především z postmoder-nismu a francouzského poststrukturalismu (Frohmann, 1994).

Z metodologického hlediska je zřejmé, že zatímco realismus tíhne k budování teorií (Bates, 2005; 2006), skepticismus se buď zabývá jejich kritikou z různých pozic (Hjørland, 2011), nebo se zaměřuje na prosté pozitivistické sbírání dat (Otlet, 1934).

3.2 Objektivismus a subjektivismus v informační vědě

Pro krajní objektivismus a subjektivismus je typická redukce subjektu na objekt a naopak (objektivismus považuje poznání za způsob bytí objektu, subjektivismus chápe bytí jako způsob poznání subjektu). Ke krajnímu objektivismu má nejblíže fyzikalistické paradigma (Stonier, 2002) a všechny přístupy založené na evolucionismu (Bates, 2005; 2006; Bawden, 2007; 2011). Krajní subjektivismus je naopak typický pro sociální konstruktivismus (Savolainen, Tuominen, Talja, 2005), který subjekt pojímá kolektivně a realitu považuje za sociálně (tj. subjektivně) konstruovanou, nikoliv za poznávanou.

Mezi těmito dvěma extrémy nalezneme celou řadu variant více či méně tíhnoucích k objektivismu či subjektivismu. Výrazně objektivistický je empirismus, který považuje subjekt za konstituovaný objekty poznání – tokem informací (Floridi, 2011b). Uprostřed mezi objektivismem a subjektivismem je realismus, který se snaží vyváženě reflektovat roli objektu a subjektu. K objektivismu má blíže realismus aristotelský (Stodola, 2011b), subjektivněji je orientovaný realismus spojený s doménovou analýzou (Hjørland, 2004). K subjektivismu mají blízko směry založené na racionalismu (kognitivní paradigma) (Ingwersen, 1996) a integrativní hermeneutice (Capurro, 2003).

V oblasti metodologické se objektivismus projevuje širokým spekulativním záběrem (Stonier, 2002) nebo velkoryse pojatými empirickými projekty (Otlet, 1934). Subjektivismus se zaměřuje spíše na analýzu subjektivních podmínek poznávání (ať už je subjekt pojat individuálně či kolektivně) – obvykle tíhne k metodologické reflexi (Capurro a Hjørland, 2003). Středová pozice má sklon ke kognitivnímu optimismu za stálého kritického prověřování předpokladů poznávání a teoretických a metodologických východisek výzkumu (Stodola, 2011b).

4 Pojem a jeho definice a klasifikace

Chápání role pojmů a jejich definování a klasifikování úzce souvisí s odpovědí na základní epistemologické otázky. Naivní realismus považuje definice a klasifikace za bezproblémové (Bates, 2005; 2006), skepticismus je naopak chápe jako nemožné či škodlivé (Day, 2001). Snaha o pečlivé definování pojmů se tedy objevuje spíše u autorů, kteří nestojí na krajních pozicích (Losee, 1997; Floridi, 2011a).

Směry krajně objektivistické považují pojmy za více či méně totožné s objekty zkoumání (pojmy jsou nějakým způsobem součástí reality samotné) (Gackowski, 2010), směry krajně subjektivistické chápou objekty jako naše pojmové konstrukty (realita dostává tvar až díky naší pojmotvorbě) (Cornelius, 2002).

Blíže se na problém pojmů a jejich definic a klasifikací se zřetelem k epistemologickým a metodologickým východiskům podíváme v následujících podkapitolách.

4.1 Pojem

Pojem lze obecně charakterizovat jako způsob zpřítomnění části reality (objektu) v poznání (subjektu) (Novák a Dvořák, 2007, s. 38). Vědecké pojmy jsou obecné, to znamená, že pomocí jediného pojmu je vystižena nějaká vlastnost, která se v realitě vyskytuje mnohonásobně (například prostřednictvím jednoho pojmu člověk vystihujeme to, co je společné všem lidem, kteří žili, žijí a budou žít na Zemi) (Ochrana, 2009, s. 29). Je třeba rozlišit mezi pojmem jako abstraktní entitou a termínem (určitým jazykovým výrazem), kterým je pojem označen. Termín je hmotný znak pro pojem, pojem je významem termínu. Pojem reprezentuje objekt v poznání, termín je jazyková entita referující k objektu. Vztah termínů, pojmů a objektů se často znázorňuje prostřednictvím trojúhelníku reference (Ibidem, s. 28). Wolfgang G. Stock (2010, s. 1952) jej zobrazuje následujícím způsobem:

Obr. 2 Trojúhelník reference podle W. G. Stocka (2010, s. 1952)

4.1.1 Podrobná struktura pojmu

Takto chápaný vztah termínů, pojmů a objektů odpovídá duchu umírněného realismu. Slovo je synonymum pro termín (Novák a Dvořák, 2007, s. 40), pojem odpovídá subjektivnímu (formálnímu) pojmu (Ibidem, s. 43), tedy pojmu v mysli člověka. Vlastnost je to, co tradiční logika

Obr. 3 Trojúhelník reference

nazývá objektivním pojmem, tedy pojmem, který je pojímán nezávisle na lidském myšlení (Ibidem, s. 48). Množina objektů, kterým se pojem přiděluje, jsou rozsahem pojmu – extenzí (Ibidem, s. 57–58). Materiální předměty jsou objekty se vším, co k nim patří. Průnik mezi materiálním předmětem a vlastností (objektivním pojmem) na obecné úrovni se nazývá obsah pojmu – intenze. Tentýž průnik chápaný z hlediska objektů se nazývá formální předmět. Termín má jako svůj význam formální pojem a jako svůj denotát objektivní pojem. Zároveň referuje k množině materiálních objektů. Formální pojem označuje intenzi a extenzi. Formální pojem je reprezentací objektů, termín je pak výrazem formálního pojmu.

4.1.2 Pojem a základní epistemologické otázky

Různé pojetí pojmů a jejich vztahu k realitě se pojí s rozličnými způsoby odpovědi na základní epistemologické otázky, kterými jsme se zabývali v předchozí kapitole. Způsob chápání pojmů souvisí zejména s druhou epistemologickou otázkou, neboť se jedná o strukturu poznání, je však třeba si uvědomit, že odpověď na druhou otázku je spojená s odpovědí na otázku první. K modelování různých přístupů k pojmům vyjdeme z klasického filosofického pojetí (Skácel a Skácel, 1945; Novák a Dvořák, 2007; Gredt, 2009) a pro pochopení vztahů těchto otázek k informační vědě užijeme Popperovu koncepci tří světů (Popper, 1991) a na ni navazující rozlišení Informace 1, 2 a 3 (Dervin, 1977). Nezabýváme se tudíž pouze pojmem informace, ale také vztahem informace a pojmů. Zatímco primárně nám jde o pojem informace, sekundárně se zabýváme informací jako pojmem.

Mezi objektivistickými směry můžeme rozlišit dvě základní pojetí pojmů: krajně realistické a umírněně realistické (Novák a Dvořák, 2007, s. 80–89). Subjektivistické chápání pojmů je reprezentováno konceptualismem a nominalismem (Ibidem, s. 90–93). Vyjádřit to můžeme pomocí této tabulky:

Tab. 2 Základní přístupy k chápání pojmů

4.1.3 Krajní realismus

Krajní realismus považuje pojmy za objektivně existující (a to buď v materiálním světě samotném, nebo v transcendentální říši idejí) stejným způsobem, jakým jsou přítomny v myšlení, to znamená včetně jejich obecnosti. Krajní realismus se vyskytuje ve dvou variantách: v podobě platónské a scholastické (scholastický krajní realismus se nazývá ultrarealismem).

Podle platónského realismu existují pojmy oddělené od materiálního světa a tomuto světu předcházejí: fyzické věci jsou tím, čím jsou díky své participaci na pojmech (Platón, 1993; Novák a Dvořák, 2007, s. 80–81). Pojem v mysli člověka je vrozený, fyzická věc dává příležitost, aby se člověk rozpomněl na pojem, který již v mysli má (Platón, 1994). Pojem se v lidské mysli nachází proto, že před narozením lidská duše pobývala v říši idejí a ideje nazírala (Platón, 1993).

K platonismu má v informační vědě blízko Popperova koncepce tří světů (Brookes, 1980; Dervin, 1977). Podle Poppera (1991) je Svět 1 světem materiálních objektů, Svět 2 je světem poznávajícího subjektu a Svět 3 je světem objektivních obsahů poznání (říše idejí). Brenda Dervinová (1977) chápe Svět 3 jako říši apriorně daného lidského chování, které tvoří informační vstup (Informaci 3) do procesu lidské komunikace a vyhledávání informací a které ovlivňuje komunikaci mezi Informací 1 (Svět 1) spojenou s fyzickým světem a subjektivní Informací 2 (Svět 3). Informace 3 se svou apriorností podobá objektivně existujícím a lidskému duchu vrozeným platónským idejím.

Obr. 4 Platónský realismus

Scholastický krajní realismus (ultrarealismus) umisťuje pojmy do materiálního světa, ale tvrdí, že se pojem vyskytuje aktuálně jeden a obecný v každé věci, které se dá přidělit (Novák a Dvořák, 2007, s. 82–83). Poznávající subjekt pojmy přímo nazírá – poznává je přesně tak, jak existují.

Obr. 5 Krajní scholastický realismus

K tomuto pojetí má nejblíže fyzikalistická koncepce informace jako „faktoru ve formě“ (Gackowski, 2010), který je volně a nezměněně přesunovatelný z jednoho systému do druhého. Fyzikalistický pohled ale odmítá subjektivitu, tedy Svět 2. V podstatě zná pouze Svět 1, jemuž je imanentní Svět 3 jako informační struktura hmotných věcí, která je přenositelná z jednoho systému do druhého.

Krajní realismus považuje všechny pojmy za univokální, tj. jednoznačně přidělitelné objektům. To je například patrné na snaze o vybudování jednotné teorie informace (Hofkirchner, 1999) nebo v charakteristice informace jako „vzoru organizace“ (Bates, 2006) – tento pojem se podle jeho tvůrců dá přidělit jednoznačně zdánlivě tak odlišným skutečnostem, jako je DNA nebo obsah e-mailové zprávy (viz Capurro, Fleissner a Hofkirchner, 1999).

4.1.4 Umírněný realismus

Středová pozice mezi objektivismem a subjektivismem je reprezentována umírněným realismem (Novák a Dvořák, 2007, s. 83–89). Podle umírněného realismu je pojem umístěn v mysli poznávajícího subjektu. Na straně reality mají všechny předměty vystižitelné jedním pojmem stejnou přirozenost, ta je však v každém objektu individualizována (jde o rozdíl, který biologové vyjadřují pomocí pojmů genom a genotyp; genom je společná přirozenost individuí stejného druhu, genotyp je genom individualizovaný ve fenotypu – konkrétním jedinci daného druhu). Při poznávání se abstrahuje od individuálních rozdílů a ponechává se vše, co je individuím daného druhu společné. Tím vzniká pojem, abstraktní entita, která se vyznačuje obecností, to znamená, že jeden pojem je přidělitelný mnoha objektům. Dá se říci, že pojem je lokalizovaný v materiálních předmětech jako potenciálně obecný, obecnost je aktualizována pomocí abstrakce. Aktuálně obecný pojem se nachází v myšlení.

Obr. 6 Umírněný realismus

Umírněný realismus chápe Svět 3 jako inteligibilní, tj. rozumem uchopitelnou část reality. Do informační vědy se umírněně realistické pojetí pokusil zavést Jiří Stodola (2010a; 2011b).

Umírnění realisté rozlišují mezi pojmy univokálními (Novák a Dvořák, 2007, s. 74), které se jednoznačně (celým svým obsahem) přidělují objektům, a pojmy analogickými (Ibidem, s. 78), které se přidělují různým objektům různým způsobem (každému objektu je přidělena jen část obsahu pojmu) na základě strukturní podobnosti. Analogické jsou pojmy transcendentální (Ibidem, s. 66), tj. takové, že přesahují všechny kategorie a přidělují se všemu jsoucímu jako jsoucímu. Ukazuje se, že informace patří k takovým pojmům (Stodola, 2010).

4.1.5 Konceptualismus

Konceptualismus se podobá umírněnému realismu, ale s tím rozdílem, že v konceptualistickém pojetí neexistují pojmy žádným způsobem v realitě samotné, ale jsou na základě poznávacích struktur subjektu subjektem konstruovány (Novák a Dvořák, 2007, s. 90–92). Realita dodává pouze smyslová data a subjekt z nich svou činností vytváří pojmy.

Konceptualismus se obejde zcela bez Světa 3. Ve filosofii je typickým konceptualistou Immanuel Kant (2001), v informační vědě je konceptualismus spojený s kognitivním paradigmatem (Belkin, 1990) a integrativní hermeneutikou (Capurro, 2003). V konceptualistickém pojetí

Obr. 7 Konceptualismus

jsou všechny obecné pojmy analogické či ekvivokální (Novák a Dvořák, 2007, s. 74–75). Existuje jen jednotlivé a obecné je konstrukt, který nemá základ v realitě. Jednoznačný může být proto pouze pojem singulární, který se přiděluje jedinému individuu. Obecné pojmy musí být analogické nebo ekvivokální, protože neexistuje přirozenost společná více individuím, kterou lze vystihnout pomocí obecného pojmu. Obecné pojmy proto nejsou ve vlastním smyslu obecnými, ale jde o soubor konfúzně pojatých individuálních přirozeností. Obecný pojem proto nelze individuím jednoznačně (celým obsahem) přidělit.

4.1.6 Nominalismus

Nejkrajnější pozici v chápání pojmů představuje nominalismus (Novák a Dvořák, 2007, s. 92–93). Podle něj pojem splývá s termínem (hmotným znakem), který označuje přímo objekty materiálního světa. Významy termínů jsou dány konvencí společenství, které je užívá.

Obr. 8 Nominalismus

Můžeme si všimnout, že nominalismus považuje termíny i objekty, které jsou těmito termíny označeny, za plně imanentní fyzickému světu, Světu 1. To však neznamená, že nominalismus není subjektivistický. Právě naopak – je subjektivistický krajně. Celé společenství, které užívá znaků k označování objektů, je subjektem a konvence společenství je generátorem vztahu mezi termíny a objekty. Význam termínů je dán dohodou, nikoliv přirozeným vztahem mezi objektem a pojmem v poznání subjektu. V informační vědě je nominalismus spojený se sociálním konstruktivismem (Savolainen, Tuominen, Talja, 2005) a analýzou diskursu (Frohmann, 1994).

Nominalisté považují obecné termíny za ekvivokální, podle tohoto přístupu je každý objekt zcela jedinečný a jeho obsah nelze vystihnout obecným termínem. Označování objektů pomocí slov nepostihuje strukturu reality, ale slouží pouze jako nástroj komunikace mezi lidmi.

4.1.7 Pojetí pojmů a metodologie v informační vědě

Tato východiska v pojetí pojmů mají rozhodující vliv na metodologii. Zastánci krajního realismu jsou přesvědčeni o tom, že pojmy a realita v podstatě splývají. V praxi to může znamenat neuvědomování si rozdílu mezi skutečností a teorií, jejímž prostřednictvím se snažíme realitu uchopit. Když krajní realisté užívají pojmů, domnívají se, že jsou v přímém, nezprostředkovaném kontaktu s objekty. V tomto diskursu jsou epistemologické a metodologické otázky zcela okrajové (Stonier, 2002; Bates, 2006; Bawden, 2011).

Realisté umírnění si uvědomují rozdíl mezi objektem a jemu přiděleným pojmem. Chápou, že pojem je abstrakcí ze skutečnosti, ale domnívají se, že jde o abstrakci, která jistým způsobem realitě odpovídá. Zajímají se proto o epistemologické otázky a zkoumají, jak pojmy se skutečností korespondují či nekorespondují (Dretske, 1981; Losee, 1997; Stodola, 2011b).

Konceptualisté, pro něž je vztah mezi pojmem a skutečností volný, se zajímají spíše o subjektivní stránku pojmotvorby, o poznávací struktury subjektu. Konceptualismus je charakteristický důrazem na subjekt jako individuum – jeho představitelé jsou zastánci metodologického individualismu (Hjørland a Albrechtsen, 1995). Zajímá je především vnitřní konzistence nějakého pojmového systému (Belkin, 1980; Ingwersen, 1996).

I pro nominalisty je charakteristický zájem o subjektivní stránku pojmů (termínů), subjekt ale chápou kolektivisticky – z pozice metodologického kolektivismu (Hjørland a Albrechtsen, 1995). Zajímá je především společenská stránka geneze a transferu vědeckých termínů a způsob jejich užívání ve vědeckém diskursu (Frohmann, 1994; Day, 2001).

Wolfgang G. Stock (2010, s. 1953) zobrazuje různé směry v chápání pojmů v informační vědě pomocí následujícího schématu.

Obr. 9 Epistemologické školy a teorie pojmu v informační vědě

Toto schéma je z důvodu absence realismu nedostatečné. Racionalismus a hermeneutiku můžeme zařadit ke směrům konceptualistickým, pragmatismus, empirismus a kritickou teorii pak ke směrům nominalistickým. Přinejmenším z hlediska teorie by realistické koncepce neměly chybět (je ovšem dosti pravděpodobné, že realismus v sociálních a humanitních vědách představuje příliš slabý hlas, takže může být snadno přehlédnut).

4.2 Definice

Definice je myšlenkový útvar vyjádřený slovy, jehož prostřednictvím se vysvětluje, co definovaná věc je (tj. jaká je její esence) (Skácel a Skácel, 1945, s. 76–77; Materna a Petrželka, 2008).

Při definování věcí se začíná slovní (nominální) definicí, která sděluje, jak se termínu rozumí na základě etymologických souvislostí a běžného užívání. Nominalisté obvykle u slovní definice končí. Ve vědě je zajímá, jak se daných termínů užívá v odborném diskursu, nikoliv, co skutečně označují. Realisté od slovní definice přecházejí k definici věcné, která charakterizuje, čím věc sama je.

Věcná definice se dělí na vnější a vnitřní. Vnitřní definice vysvětluje věc z principů, které souvisí s jejími základy (kulturní artefakt je věc, která slouží člověku adaptaci na prostředí). Vnější definice vysvětluje věc ne z jejích vnitřních principů, ale z principů jí vnějších, tj. z účinných příčin (kulturní artefakt je předmět zhotovený člověkem).

Vnitřní definice může být podstatná (substanciální) nebo popisná (deskriptivní). Podstatná definice vyjadřuje esenci věci (automobil je kulturní artefakt sloužící k místní přepravě). Popisná definice vysvětluje věc z jejích vlastností (automobil je kulturní artefakt, který má čtyři kola).

Podstatná definice se dělí na metafyzickou a fyzickou. Metafyzická definice vyjadřuje principy, které věc konstituují (člověk je živočich rozumný). Metafyzické principy nejsou od sebe odlišné, ale liší se pouze pojmově (ovšem se základem ve věci). Fyzická definice charakterizuje věc na základě principů, které jsou od sebe věcně odlišné (člověk je jednota těla a duše).

Cílem definování je dosáhnout vnitřní substanciální, metafyzické definice. Definici tvoří definovaný termín (definiendum), který označuje určitý pojem a jeho prostřednictvím věc, a dva termíny (definiens), označující určité pojmy, jejichž spojením je konstruován definovaný pojem.

Obr. 10 Realistické pojetí definice

Prostřednictvím tohoto pojmu je vyjádřena definovaná věc. V případě pravdivé definice musí definovaný termín a definující termíny ve spojení označovat stejný pojem a stejné věci. Definovány jsou druhové nebo rodové pojmy prostřednictvím nejbližšího rodu a druhové diference (člověk je živočich rozumný).

Krajně realistická definice odhlíží od rozdílu mezi pojmem v myšlení a pojmem v bytí, konceptualistická definice odhlíží od věcí, nominalistická definice od pojmů.

Definice má být: jasná, složená z nejbližšího rodu a diference. Nemá být záporná, nejasná a příliš široká či úzká.

Z hlediska epistemologie a metodologie můžeme rozlišit přibližně tři typy postojů k definicím:

• realistický,
• instrumentalistický,
• postoj definice odmítající.

Realistický pohled spojený s realismem a objektivismem chápe definice za více či méně korespondující s realitou, tj. více či méně pravdivé. Realistický postoj k definování zaujímá například Marcia J. Batesová (2005; 2006). Instrumentalismus pojící se s umírněnější variantou skepticismu a subjektivismu chápe definice nikoliv jako pravdivé nebo nepravdivé, ale jako více či méně užitečné pro potřeby dané teorie. Rafael Capurro a Birger Hjørland to vyjadřují těmito slovy:

Ve vědeckém diskursu teoretické pojmy nejsou pravdivé nebo nepravdivé prvky reality, ale spíše jsou to konstrukce, jejichž účelem je co nejlépe plnit svůj úkol. Různá pojetí základních pojmů, jako je informace, jsou tak více či méně plodná v závislosti na teoriích (a nakonec i praktické činnosti), které od nich očekávají podporu. (Capurro a Hjørland, 2003, s. 344)

Krajní skepticismus potom definice zcela odmítá jako v podstatě škodlivé (Day, 2001).

4.3 Dělení a klasifikace

Dělení je rozbor celku na jednotlivé části podle určitého hlediska (Skácel a Skácel, 1945, s. 77–78; Gredt, 2009, s. 53–54). Vícenásobné dělení se nazývá klasifikace.²

Celek je to, co je složené z částí, nebo se dá na části alespoň myšlenkově rozložit. Celek může být skutečný, tedy reálně složený z fyzických či metafyzických částí, nebo logický. Fyzický celek je složen z částí od sebe odlišných reálně (části lidského těla), celek metafyzický se skládá z částí odlišitelných virtuálně (toto odlišení ovšem má základ v realitě, příkladem může být distinkce mezi genotypem a fenotypem v biologii nebo obsahem a formou dokumentu v informační vědě). Logický celek je celek, který rozdělujeme na části pouze v myšlení, v ontologickém řádu však žádné části nemá (například obecný pojem obsahuje řadu potenciálních, logických částí).

Spojení částí celku může být podstatné (bez částí celek není tím, čím je, např. fenotyp nemůže existovat bez genotypu), nahodilé (nepatří k podstatě celku, například člověk zůstává člověkem, i když přijde o prst) nebo integrální (netvoří podstatu celku, ale patří k jeho úplnosti: člověk bez prstu je sice člověk, ale člověk, kterému něco chybí). Části celku mohou být homogenní (stejné, například jednotlivé molekuly vody), heterogenní (různorodé, například skládka opadu) nebo organické (každá část plní určitou funkci v celku, například orgány lidského těla).

Dělení a klasifikace se dělí podle typu celku a jeho částí. Rozlišujeme tedy dělení skutečné nebo logické, fyzické nebo metafyzické, podstatné či nahodilé. Dělení by se mělo řídit těmito zásadami:

• části, na které je celek rozdělen, mu musí být přiměřené – musí mu odpovídat;
• žádná část dělení nesmí obsahovat víc než celek nebo se nesmí celku rovnat;
• žádná část dělení nesmí v sobě zahrnovat část jinou;
• klasifikace obsahuje nejprve části, ze kterých se celek skládá bezprostředně, teprve poté je možné tyto části chápat jako celek a dále dělit.

Z hlediska epistemologie a metodologie můžeme rozlišit přístupy ke klasifikacím podobné přístupům k definicím. Podle realismu klasifikace, kterou provádíme, odpovídá realitě; realisté se tedy pokoušejí o skutečnou klasifikaci (Bates, 2006). Instrumentalismus považuje klasifikace za naše pomůcky, to ovšem znamená, že instrumentalisté každou klasifikaci považují za logickou (Floridi, 2011a). Krajní skepticismus klasifikace zcela odmítá (Day, 2001).

Část II. Definice a klasifikace pojmu informace u vybraných autorů: obsahová analýza a interpretace

5 Metoda analýzy

V této analytické části budeme posuzovat různé definice a klasifikace pojmu informace u různých autorů s ohledem na epistemologická a metodologická zkoumání, která jsme provedli v první části. Zvolenou metodou je kvalitativní obsahová analýza (tak jak je užívána v knihovní a informační vědě) a interpretace. Naše východiska jsou realistická, což nás zavazuje ke dvěma věcem:

1. nepojímáme text jako svébytnou strukturu, která žije vlastním životem, ale chápeme jej jako soubor znaků, které označují myšlenky konkrétního autora;
2. myšlenky konkrétního autora považujeme za více či méně odpovídající skutečnosti.

Obsahová analýza (co texty říkají explicitně či implicitně) je proto pro nás neodmyslitelně spojená s konceptuální analýzou (jaká je pojmová struktura textu) a konceptuální analýza s analýzou sémantickou (co pojmy označují). Pro takto pojatou analýzu a na ni navazující interpretaci základních východisek textu se nám jako nejvhodnější metoda jeví rekonstruktivní hermeneutika (Stodola, 2011b), která se snaží o správné porozumění a výklad textu. Základními zásadami rekonstruktivní hermeneutiky jsou:

1. kánon autonomie objektu (to nás zavazuje k tomu, abychom nepodsouvali autoru textu stanoviska, která nezastává, jde o zásadu spojenou se základy informační etiky);
2. kánon celkovosti (text je třeba vykládat ze širších souvislostí, budeme se proto snažit zasadit text do rámce, který tvoří individuální a společenské podmínky jeho vzniku);
3. kánon aktualizace porozumění (je zřejmé, že nemůžeme odhlédnout od vlastní subjektivity a můžeme textu rozumět pouze „po svém“, tj. význam textu aktualizovat pouze na základě vlastního konceptuálního rámce a vlastního myšlení, to však nevylučuje, že můžeme textu rozumět více či méně správně);
4. kánon adekvátnosti porozumění (textu můžeme porozumět více či méně správně především s ohledem na stav našeho poznání).

5.1 Výběr textů

Výběr textů se řídí epistemologickými a metodologickými výzkumy provedenými v teoretické části práce. Vybrány jsou vzorky, které reprezentují přístupy začínající krajním realismem a objektivismem až po extrémní skepticismus a subjektivismus. Při výběru jsme se orientovali rozlišením základních přístupů k definování a klasifikování pojmu informace, které uvádí Marcia J. Batesová (2010). Batesová jich rozlišuje sedm:

1. komunikační a sémiotický přístup,
2. přístup založený na aktivitě,
3. propoziční,
4. strukturální,
5. sociální,
6. multitypový,
7. dekonstruktivistický přístup.

K pozicím krajního realismu a objektivismu je možné zařadit směr strukturální a multi-typový (Bates, 2006). Realismus umírněný je zastoupen přístupem propozičním a komunikačně sémiotickým. U propozičního a komunikačně sémiotického přístupu je ovšem třeba rozlišit, jakým způsobem jednotliví autoři chápou roli propozic (soudů) a znaků. Pokud je chápou v realistickém duchu, můžeme je zařadit k realistickému směru (Losee, 1997; Derr, 1985; Dretske, 1981). Konceptualistické pojetí propozic a nominalistický přístup ke znakům je činí bližším subjektivismu (Fox, 1983). Umírněnější variantu skepticismu a subjektivismu rozpoznáváme v přístupu založeném na aktivitě (Pratt, 1977) a některých variantách sémiotického pojetí (Floridi, 2011a). Krajní variantu skepticismu a subjektivismu pak reprezentuje směr sociální (Goguen, 1997) a dekonstruktivistický (Day, 2001; Frohmann, 2004).

Kritériem pro výběr autorů je především typičnost pozic, které zastávají. Při rozboru textů se zaměřujeme na otázky, které jsme rozpracovali v teoretické části. Zajímá nás především: Jak daný autor přistupuje k epistemologickým a metodologickým otázkám (zabývá se jimi či jsou v textu obsaženy implicitně)? Jak chápe pojmy (v realistickém, konceptualistickém či nominalistickém smyslu)? Jak chápe roli definice a klasifikace ve vědě? Jak pojem informace definuje a klasifikuje a jak je to podmíněno odpověďmi na předchozí otázky?

6 Krajní realismus a objektivismus

Ke krajně realistickým a objektivistickým směrům v informační vědě můžeme zařadit fyzikalistické paradigma (Stonier, 2002), některé strukturální směry (MacKay, 1969) a přístupy založené na evolucionismu (Bates, 2005; 2006; Bawden, 2007; 2011), kam spadají některé druhy multi-typového pohledu.

Tom Stonier charakterizuje informaci jako „schopnost organizovat systém nebo jej v organizovaném stavu udržovat“ (Stonier, 2002, s. 30) a považuje informaci vedle hmoty a energie za základní stavební princip vesmíru. Uvažuje o fyzikální jednotce informace, kterou nazývá infonem.

Donald MacKay chápe informaci v aristotelských intencích jako „to, co určuje formu“ (McKay, 1969, s. 160). Informaci spojenou s poznáním definuje jako „to, co přispívá k reprezentaci“ (MacKay, 1969, s. 63). Rozlišuje tři typy informačního obsahu: strukturální, metrický a selektivní.

Zbigniew Gackowski (2010) definuje informaci jako „cokoliv ve formě“. Užitím transcendentálního, všeho jsoucího se týkajícího pojmu „cokoliv“ (Gredt, 2009, s. 341) v definici, Gackowski naznačuje, že informaci chápe jako transcendentální pojem. Z toho, že v práci chybí další klasifikace pojmu informace, usuzujeme, že informaci chápe jako univokální pojem. Na různých místech práce Gackowski hovoří o informaci jako o „činiteli ve formě“ nebo „vzoru ve formě“ a používá tyto termíny de facto synonymně.

Brenda Dervinová (1977) vychází z Popperova pojetí tří světů a rozlišuje informaci 1, kterou můžeme umístit do materiálního světa objektů, informaci 2, která je lokalizována v subjektu, a informaci 3, která se nachází v abstraktní říši smyslu zajišťujícím vztah mezi informací 1 a 2. To se do jisté míry podobá Platónově epistemologii (Platón, 1993; 1994), podle níž může člověk rozumět hmotným věcem jen díky tomu, že mu dávají příležitost k tomu, aby si rozpomněl na ideje.

David Bawden (2007; 2011) rozlišuje informaci fyzického světa, která je spojena s organizací a řádem, biologickou informaci, která je spojena s významem a chápána jako „vtělené vědění“, a sociální informaci, pro kterou je podstatné porozumění a která je považována za „zaznamenané poznání“ (Bawdenova klasifikace připomíná pojetí Marcii J. Batesové, které analyzujeme níže).

Podobné hierarchické pojetí reality nacházíme u Fleissnera a Hofkirchnera (1996), kteří rozlišují fyzickou, biologickou a kulturní úroveň informace. Informace na fyzické úrovni je spojená se systémy, jež jsou sebestrukturující (self-structuring), biologická vrstva zahrnuje systémy sebereprodukující (self-reproducing), kulturní úroveň pak obsahuje systémy sebevytvářející (self-creating). Fyzikální vrstva je spojena se syntaktickou úrovní informace, biologická se sémantickou a kulturní s pragmatickou.

Pro analýzu bylo zvoleno evoluční pojetí Marcii J. Batesové (2005; 2006).

6.1 Strukturální a multi-typový přístup: Marcia J. Batesová

Marcia J. Batesová je emeritní profesorkou informační vědy na Graduate school of education and information studies na University of California. Ve své odborné práci se zaměřuje především na informační chování a na návrh informačních systémů zaměřených na uživatele. Vychází z metodologického individualismu. Při definování a klasifikování pojmu informace (Bates, 2005; 2006) vychází z evolučního pojetí a sama svůj přístup chápe jako strukturální a multi-typový (Bates, 2010).

Pro Batesovou jako reprezentanta evolučního přístupu je charakteristický „naivní“ přístup k epistemologickým otázkám. Souhrnně by se dalo říci, že pro evolucionisty je typické předřazení ontologie před epistemologii (Šmajs, 2008, s. 39). Evolucionisté vycházejí z ontologického předpokladu existence evolučních procesů, poznání pak chápou jako vlastnost spojenou s určitými typy systémů, které se formovaly v průběhu evoluce. Poznání je u těchto systémů způsobem adaptace na prostředí – z tohoto důvodu musí být adekvátní realitě. Takto chápaný přístup k poznání z hlediska epistemologie je charakteristický nepřípustnou kruhovostí. Evolucionisté spoléhají na to, že poznání nám umožňuje považovat evoluci za realitu, evoluce jako realita pak zabezpečuje adekvátnost poznání.

Batesová (2005) se zabývá epistemologickými a metodologickými otázkami zejména s ohledem na rozdíl mezi vlastním chápáním informace a kognitivními a sociálními paradigmaty v informační vědě. Nespatřuje však mezi nimi konflikt. Zde je třeba připomenout, že zatímco evolucionistický objektivistický a ontologicky orientovaný pohled Batesové dokáže absorbovat subjektivistické přístupy (pro objektivisty je subjektivní součást objektivního), epistemologicky orientovaní subjektivisté a sociální konstruktivisté spatřují v pohledu Batesové jeden z možných epistemologických přístupů ovlivněný mnoha různými faktory (pro subjektivisty je snaha o objektivitu způsob, jak někteří lidé subjektivně světu rozumí). Oba přístupy sice mohou existovat vedle sebe a „po svém“ se chápat, komunikace mezi nimi však je poměrně obtížná, což v praxi ukazuje polemika vedená mezi Batesovou a Hjørlandem (Bates, 2011; Hjørland, 2011).

Informaci Batesová (2005; 2006) definuje jako vzor organizace (pattern of organization). Rozlišuje mezi vzory prvního (vzor imanentní struktuře, formální příčina) a druhého (vzor jako něco, čeho má být dosaženo, finální příčina) řádu. Tuto distinkci však pro své pojetí informace nepovažuje za podstatnou. Batesová (2005) si uvědomuje, že se informace podle její definice týká všeho existujícího, správně však poznamenává, že jde o něco, co se vztahuje ke jsoucímu jako nehmotný vzor organizace (zastává tedy jistou formu ontologického dualismu).

Je však patrné, že Batesová chápe informaci jako transcendentální pojem. Z tohoto důvodu je také možné prominout kruhovost definice (informace a organizace mohou být chápány jako pojmy označující totéž, proto organizace nepředstavuje vhodnou druhovou diferenci, nicméně elementární pojmy jinak než kruhem a v podstatě nominálně definovat nelze). Vzhledem k tomu, že Batesová usiluje o precizní klasifikaci pojmu, se zdá, že považuje pojem informace spíše za analogický. Ke klasifikaci přistupuje v podstatě bez metodologické rozvahy, proto se její návrh jeví na první pohled jako poněkud chaotický. Nicméně se na základě hlubší analýzy dá říci, že se nedopouští výraznějších klasifikačních chyb.

Batesová (2006) každou informaci považuje za přirozenou (natural). Toto označení se z hlediska klasifikace zdá být redundantní, protože jiná než přirozená informace podle Batesové neexistuje. Základní dělení informace u ní vede mezi informací spojenou s živými systémy a se systémy neživými (explicitně to nezmiňuje). Informací spojenou s neživými systémy se vůbec nezabývá. Informaci spojenou se živými systémy označuje za informaci reprezentovanou (represented). Od ostatních typů informace ji odlišuje (diference) to, že je kódovaná (encoded) nebo vtělená (embodied). Toto dvojité disjunktivní chápání diference nepůsobí šťastným dojmem, bylo by lepší terminologicky rozlišit kódovanou reprezentovanou informaci a reprezentovanou informaci vtělenou.

Reprezentovanou informaci Batesová dělí na genetickou (genetic), neurálně-kulturní (neural-cultural) a exosomatickou (exosomatic).

Informace genetická je kódována (encoded) v genotypu a ztělesněna (embodied) ve fenotypu.

Neurálně-kulturní informace je kódována v mozku a ztělesněna jako informace zkušenostní (experienced), přijatá (enacted) a vyjádřená (expressed). Distinkce zde vede mezi poznáním, jednáním a komunikačním jednáním. Vzhledem k tomu, že Batesová vidí rozdíl mezi informací kódovanou v mozku a zkušenostní informací, zdá se, že zastává nějakou formu dualismu v řešení otázek vztahu mezi tělem a myslí (Havel, 2001, s. 57–60). V každém případě nezastává fyzikalistický názor, že stav mozku a subjektivní zkušenost je totéž.

Exosomatická informace je informace ztělesněná v hmotném artefaktu (kódovaná je pravděpodobně také v mozku, ačkoliv to Batesová přímo nezmiňuje). Jde vlastně o tzv. rozšířený fenotyp (Dawkins, 1999). Takové artefakty mohou být dvojího druhu: buď jsou výsledkem instinktivní činnosti (bobří hráz) nebo činnosti založené na rozumové činnosti (automobil). Výrazný rozdíl však mezi těmito dvěma typy artefaktů Batesová nevidí. Exosomatická informace může být orientována na praxi a nemít primárně znakový charakter. Tu Batesová nazývá informací vloženou (embedded) – patří k ní například lidské nástroje. Informace znakového charakteru na hmotném nosiči je informace zaznamenaná (recorded). Sem patří všechny typy dokumentů nebo uměleckých děl. Názorně můžeme klasifikaci informace Marcii J. Batesové zobrazit takto:

Obr. 11 Klasifikace informace podle Batesové

Batesová dále rozlišuje mezi informací 1 a 2. Informace 1 je objektivní vzor organizace. Informace 2 je založená na informaci 1. Jde o vzor organizace, kterému je dán význam živými systémy majícími poznání. Zde je patrné, že Batesová rozlišuje mezi řádem bytí a řádem poznání a zastává realistické stanovisko. Vědění jsou informace, kterým je dán význam (informace 2) a jsou začleněny do obsahu dalších znalostí.

Od informací 1 a 2 odlišuje Batesová (2005) data 1 a 2. Data 1 jsou tím, co je dáno k dispozici v celém informačním prostředí. Od informace 1 se liší právě svojí bezprostřední dostupností. Je-li datům 1 dán smysl, stávají se informacemi 2. Data 2 jsou to, co je dáno v informačním prostředí lidské kultury. Informace 2 jsou derivovány z dat 1. Díky informaci 2 vzniká lidská kultura, která je dána jako data 2. Člověk čerpá informace z dat 1 a 2.

Batesová (2006) svou definici a klasifikaci informace považuje za využitelnou ve výzkumu informačního chování, výzkumu v oblasti informačních žánrů a při charakteristice sbírek paměťových institucí.

Při výzkumu informačního chování můžeme rozlišovat základní typy informace. Když člověk vyhledává informace, má nějakou zkušenost (experienced information), o jejíž rozšíření usiluje. Při vyhledávání informací působí na své prostředí (enacted information) a komunikuje s ostatními lidmi (expressed information). Užívá při tom určitých hmotných nástrojů (embedded information) a znakově zaznamenaných informací (recorded information).

Při třídění informačních žánrů je možno rozlišit umělecké druhy performativní (expressed information), výtvarné umění (embedded information) a literární žánry (recorded information).

Ve sbírkách knihoven se nachází zaznamenané (recorded) informace publikované, archivy shromažďují zaznamenané informace nepublikované, muzea se zabývají shromažďováním hmotných artefaktů (embedded information).

Souhrnně lze říci, že Marcia J. Batesová stojí na pozici mírnější verze objektivismu zejména proto, že důkladně nereflektuje epistemologické otázky a v souladu s evolucionisty předřazuje ontologii epistemologii, což vede ke kruhovému zdůvodňování hodnoty poznání a k odmítnutí kontroverze s jinými paradigmaty informační vědy, které ve skutečnosti existují. Rozlišováním informace 1 a 2, díky kterému jednak přiznává subjektivitu živým bytostem a zároveň tvrdí, že poznání je založeno na informaci nacházející se v realitě samotné, se přibližuje umírněně realistické pozici.

Klasifikace pojmů není z hlediska teorie klasifikace příliš precizní. Některé termíny jsou redundantní (natural information), užití diferencí není symetrické (na nejvyšší úrovni je diference disjunktivní – kódovaná nebo vtělená, na druhé úrovni chybí zcela, na dalších úrovních pak jako diference slouží pojmy kódovaná nebo vtělená). Provádí dvě klasifikace, přičemž druhá klasifikace, v níž se rozlišuje mezi informací 1 a 2, nemá jasnou vazbu na klasifikaci první. Není rovněž zcela zřejmý vztah mezi daty 1 a informací 1.

7 Umírněný realismus a objektivismus

Umírněně realistické stanovisko můžeme hledat mezi autory, kteří jednak – oproti nominalismu – informaci považují za něco odlišného od sekvence signálů či znaků a hledají ji v jejich významu, v myšlence, kterou znaky reprezentují, a jednak ve své koncepci pracují s kategorií pravdy, což je vymezuje vůči konceptualismu.

Jedním z takových autorů je Richard Derr, který tvrdí, že „informace je abstraktní, smysluplná reprezentace určení vytvořených objektem“. (Derr, 1985, s. 29) Tuto svoji definici rozvádí v pěti podmínkách. Důležité je, že informace je podle něj abstraktní, tj. nezávislá na znacích, jejichž prostřednictvím je komunikována (což je v opozici vůči stanovisku nominalistů), a je determinovaná objektem, tj. nevytvořená subjektem (což je pojetí neslučitelné s konceptualismem).

Fred Dretske vymezuje informaci jako to, co je „schopné rozšířit vědění, a pokud vědění vyžaduje pravdu, pak ji informace vyžaduje také“. (Dretske, 1981, s. 45) Vidíme, že Dretske v realistickém duchu považuje vědění za to, co je adekvátní skutečnosti (pravdivé). Má-li informace rozšířit vědění, musí být i ona pravdivá. Podobný pohled zastává Jiří Stodola (2010b, s. 66–70).

Frederik Thomson chápe informaci jako „produkt, který vyplývá z použití procesů organizace na materiální suroviny zkušeností, podobně jako ocel se získává z železné rudy“ (Thomson, 1968, s. 305). Tato metafora připomíná pohled umírněných realistů na vznik pojmů. Smyslové vnímání dodává materiál pro abstrakci, obecný pojem je v smyslovém materiálu potenciálně přítomen podobně jako je ocel potenciálně obsažena v železné rudě.

V realistickém duchu můžeme interpretovat i definici informace B. C. Brookese (1980) vyjádřenou známou formulí K(S) + ΔI = K(S + ΔS). K je poznání, S je jeho struktura, I je informace, setkává-li se vědění s informací, mění se jeho struktura. Realistickou pozici představuje fakt, že struktura poznání je obohacena o strukturu informace, což je vyjádřeno tím, že řecký symbol delta se přenáší na druhou stranu rovnice.

K analýze bylo vybráno komunikační pojetí informace Roberta Loseeho (1997).

7.1 Komunikační přístup: Robert Losee

Robert M. Losee působí na School of Information and Library Science na University of North Carolina at Chapel Hill. Bakalářský titul získal v oboru lingvistika, magisterský a doktorský titul v oboru informační věda. V centru jeho zájmu je komunikační aspekt informací.

Svoji práci Losee (1997) začíná metodologickou rozvahou o roli pojmu informace v rámci různých disciplín. Jeho cílem je vytvořit definici informace, která by byla natolik široká, aby byla použitelná v rámci všech disciplín, které s pojmem informace pracují, a zároveň natolik přesná, aby byla užitečná pro vědy pracující s přesně vymezenými pojmy. Z tohoto pojetí je vidět, že Losee nepovažuje pojem informace za ekvivokální, tj. bez společného jádra, které se vyskytuje ve všech možných definicích vytvořených v rámci různých oborů. Naopak jeho cílem je toto jádro určit a pokusit se je popsat prostřednictvím obecné definice informace. Na druhé straně Losee netvrdí, že každá disciplína nemá právo na vlastní jí nejlépe vyhovující definici. Z toho je možné usoudit, že nepovažuje pojem informace za univokální, tedy pojem s naprosto shodným obsahem ve všech možných oblastech jeho využití, nebo za pojem druhový, který plně vystihuje esenci předmětu. Soudí však, že prostřednictvím obecné definice je možné popsat to, co mají všechny možné definice informace vytvořené v rámci různých věd společné. Každá věda si potom může danou definici zpřesnit na základě svých potřeb. Losee tedy pravděpodobně považuje pojem informace buď za analogický, nebo za univokální rodový pojem, který může být zpřesňován prostřednictvím diferencí.

Losee na počátku pracovně definuje informaci jako „hodnotu výstupu jakéhokoliv procesu“. V následujícím textu se pak pokouší o prověření přijatelnosti této definice a její zpřesnění prostřednictvím dalších pojmů.

Losee se nejprve zabývá běžným chápáním pojmu informace (pokouší se o nominální definici) a zjišťuje, že se s pojmem informace v běžném i odborném diskursu pojí následující charakteristiky:

• informace je něčím (energií, hmotou nebo abstraktním pojmem),
• poskytuje nový poznatek; opakovaná zpráva není informací,
• je pravdivá; lživá nebo mylná informace není informací,
• je „o něčem“; má tedy kromě syntaktického také sémantický rozměr.

Tyto základní charakteristiky Losee sleduje u vybraných autorů a navrhuje vlastní předběžnou definici informace jako „hodnoty vlastností ve výstupu procesu“. Poté přechází k definici věcné. Nejprve zkoumá, jaké požadavky by měla definice splňovat. Soudí, že by měla především vystihovat podstatu definovaného předmětu a být dostatečně přesná. Měla by činit jasným podobnosti, ale i odlišnosti mezi definovaným pojmem a pojmy příbuznými. V případě pojmu informace patří k příbuzným pojmům pojem významu, jistoty a poznání.

Losee tvrdí, že by definice informace neměla být příliš úzká (jako chápání informace jako entity spojené s lidskou myslí), ani příliš široká (Losee se domnívá, že by se v duchu Occamovy břitvy mělo z rozsahu definice vyloučit to, co není potřebné). Je přesvědčen, že pojem informace je základním pojmem informační vědy.

Dále se Losee zabývá zkoumáním pojmů, kterých užil pro svoji definici. Jde o pojmy: proces, hodnota a výstup. Losee tvrdí, že informace je vždy informativní, „o něčem“. Informaci jako hodnotu výstupu procesu považuje za informativní o samotném procesu a o jeho vstupu. Proces dělí na vratný a nevratný. Vratný proces je takový, u něhož díky hodnotě výstupu a znalosti procesu můžeme přesně rekonstruovat jeho vstup. U nevratného procesu tomu tak není. Všechny procesy podle Loseeho produkují informaci a všechny podle něj mohou být přesně popsány, je-li k dispozici dostatečné množství zdrojů a času. Zdá se tedy, že Losee považuje některé procesy za nevratné pouze pro naši neschopnost přesně určit všechny hodnoty, nikoliv za nevratné z ontologického hlediska.

Proces Losee definuje pomocí matematického pojmu funkce. Funkce je proces (algoritmus), prostřednictvím něhož se hodnota vstupu proměňuje v hodnotu výstupu. Když f(x) = x + 1, pak pro x = 1, f(x) = 2. Každá funkce musí mít fyzicky implementovaný kanál, mechanismus, který převádí vstupní hodnoty na hodnoty výstupní. Funkce sama o sobě reprezentuje proces přenosu informace. Výstupní hodnota funkce poskytuje informaci o funkci samotné a jejím vstupu.

Na základě tohoto pojetí Losee tvrdí, že informace není ani proces sám, ani jeho vstup, ale ani výstup o sobě. Informace je hodnota výstupu v kontextu vstupu a procesu; tedy hodnota výstupu, nakolik něco sděluje o vstupu a procesu.

Obr. 12 Informační proces podle Loseeho (1997)

Na základě tohoto funkcionálního pojetí informace Losee buduje hierarchický model jejího přenosu. Při přenosu informace se kóduje poznatek prostřednictvím jazykových výrazů, ty jsou pak kódovány v podobě zvuků. Zvuky jsou dekódovány na jazykové výrazy a dekódováním výrazů vzniká poznání. Komunikační proces je hierarchický. Nižší úroveň slouží úrovni vyšší. Hierarchický model komunikace považuje Losee za zevše-obecněný model Shannonův.

Obr. 13 Hierarchický model komunikace podle Losee (1997)

Kódování chápe Losee jako funkci f, dekódování jako funkci vůči ní inverzní, tj. f ^-1. Když f je druhá mocnina, pak f(4) = 16 a f ^-1(16) = 4. Platí, že f ^-1 (f(x)) = f (f ^-1(x) = x. Při kódování se hodnota vstupu x převádí do určitého tvaru, z tohoto tvaru se při dekódování získává výstupní hodnota y, která se rovná x. Platí to samozřejmě v ideálním případě, kdy informační šum nepůsobí ztrátu informace. Komunikační proces s využitím funkcí kódování a dekódování Losee schematicky zobrazuje takto:

Poznání (slovní výraz (foném(foném^-1(slovní výraz^-1(poznání^-1(x))))))

Informace musí být podle Loseeho vždy přenášena v sérii fyzických procesů. Komunikační kanál, kterým přenos probíhá, ztotožňuje s Bucklandovým (Buckland, 1991) pojmem informace jako věci.

Míra informace spočívá v přenosu charakteristik z jedné úrovně do druhé. Na ní závisí stupeň dokonalosti reprezentace. Například prostřednictvím zrakového vnímání se do našeho poznání dostává informace, že jablko je červené, nedozvídáme se však nic o jeho chuti: všechny charakteristiky předmětu se zrakem nepřenesly – reprezentace je nedokonalá, což platí o většině reprezentací – obraz je méně než originál.

Proces poznání Losee dělí do tří hierarchických úrovní: vnímání, pozorování a přesvědčení či porozumění. Vnímání je prosté přijímání informací z okolního světa, pozorování spočívá již v aktivní práci s touto informací, přesvědčení je určitý postoj poznávajícího subjektu k předmětu poznání, který je začleněn do hierarchické struktury poznatků. Znalost definuje Losee klasicky jako zdůvodněné pravdivé přesvědčení a explicitně se hlásí ke korespondenční teorii pravdy, tedy teorii, podle které je pravda shoda poznání a reality. Vědění považuje za informaci, která je zároveň pravdivá a zdůvodněná.

Losee považuje mylnou informaci za kompatibilní se svým modelem, jde o informaci, při níž dochází k informační ztrátě. Z epistemologického pohledu může jít o informaci nezdůvodněnou. Lež podle Loseeho může být dokonalá informace o vstupu a procesu, když máme znalost všech podmínek (například motivu, který ke lži vede).

Loseeho práci můžeme charakterizovat jako typický příklad umírněně realistického stanoviska. Velký prostor věnuje epistemologické úvaze o charakteru pojmu informace a povaze definice a požadavcích na ni. Zabývá se nejprve nominální definici a poté přistupuje k definici věcné. Pečlivě přitom zkoumá pojmy, jejichž prostřednictvím chce pojem informace definovat (proces, hodnota, vstup, výstup). Poznání chápe jako více či méně přesnou reprezentaci objektů. Pojem informace považuje za neodmyslitelně spjatý s pojmem pravdy a zdůvodnění. Jeho model dokáže vysvětlit i mylnou informaci jako informační ztrátu, ke které dochází v průběhu procesu. Losee nezastává stanovisko emergentistů, že informace na výstupu může být vyšší než na vstupu, dle něj může být buď stejná, nebo nižší, dojde-li k informační ztrátě. To odpovídá aristotelskému pojetí kauzality. Informaci Losee neklasifikuje, protože mu jde o vytvoření střešního (rodového) pojmu, ke kterému si každá disciplína může přidat vlastní druhové diference.

8 Konceptualismus a umírněný subjektivismus

Ke konceptualistickému stanovisku mají nejblíže představitelé kognitivního směru v informační vědě. Pro tuto pozici je signifikantní, že informaci chápe jako něco, co mění vnitřní strukturu poznávajícího subjektu. Informace však nepřenáší strukturu objektů, ale spíše pobízí subjekt, aby si sám vytvořil či změnil vlastní obraz světa. Tento obraz je u každého poznávajícího individua jedinečný. Konceptualismus se projevuje přemrštěným důrazem na subjektivitu.

A. D. Madden definuje informaci jako „podnět, který rozšiřuje a mění pohled na svět toho, kdo je informován“ (Madden, 2004, s. 9).

Allan Pratt tvrdí, že informace „je změna obrazu, ke které dojde, když někdo obdrží zprávu. Informace je tedy událost, událost, která se přihodí v jedinečném bodě času a prostoru, nějakému konkrétnímu individuu“ (Pratt, 1977, s. 215).

Michael Buckland (1991) rozlišuje informaci jako proces, informaci jako poznání a informaci jako věc. Informace jako proces zapříčiňuje změnu poznání subjektu. Informace jako poznání je výsledek takové změny. Informace jako věc je věc, která má potenciál být informativní (např. dokument).

Jiří Cejpek (1998) a Peter Ingwersen (1996) operují s pojmem „potenciální informace“. Potenciální informace je znakový záznam, který se stává skutečnou informací při kontaktu s lidským vědomím. Jiří Cejpek klade velký důraz na subjektivitu:

Proces subjektivního vnímání a prožívání světa, označovaný jako příjem informace, je nutno považovat za živý pramen, měřítko a korelát jakéhokoli uvažování o informacích, neboť každý rozumový projev má své kořeny v prožitcích v prvé osobě. […] Proto jsem přesvědčen, že jádrem teoretické informační vědy je především informace jako psychofyziologický jev a proces, jako interakce člověka s vnějším světem a se sebou samým. Znamená to, že informační věda by měla být ukotvena v informačních procesech probíhajících v lidském vědomí. (Cejpek, 1998, s. 139–140).

Jistým typem konceptualismu může být i existenciální pojetí informace Michala Kaš-čáka. Kaščák píše:

Kým ako „tvorcovia“ informácií uskutočňujeme prechod od privátneho – zážitku, signálu, „surového materiálu“ (Thompson, 1968, s. 305) – k „neosobnému“ (totiž práve k informácii, ktorá je výstupom tohto procesu), ako používatelia už vytvorených informácií stojíme pred akoby opačnou úlohou: ako sa od neosobných informácií, od „neosobného“ informačného univerza, ktoré je teraz – vo vzťahu k nám – tým východiskovým „surovým materiálom“, dostaneme k osobne relevantnému poznaniu (ktoré by v tomto prípade malo byť konečným „výstupom“ našej interakcie s informáciami)? (Kaščák, 2011, s. 177)

Pro analýzu bylo vybráno pojetí sémantické informace Luciana Floridiho (2011a), které představuje typický příklad novopozitivistického přístupu.

8.1 Sémantický přístup: Luciano Floridi

Luciano Floridi působí na několika evropských univerzitách. Původním vzděláním je filosof. Věnuje se zejména filosofii informace a informační etice.

Floridi (2011a) považuje informaci za mnohotvárný jev a polysémantický pojem, který může být spojený s různými definicemi závislými na různých úrovních abstrakce. Pro orientaci v problému uvádí přehled významů pojmu informace v hierarchické struktuře.

Za užitečnou považuje Floridi definici informace založenou na datech. Informace vzniká spojením dat a významu. Obecná definice informace se skládá ze tří podmínek, které musí být splněny, abychom mohli hovořit o sémantické informaci:

Obr. 14 Základní klasifikace informace podle Floridiho (2011a)

1. informace se skládá z dat,
2. tato data jsou správně uspořádaná,
3. správně uspořádaná data jsou smysluplná.

Protože je tato definice založena na datech, zabývá se Floridi vymezením pojmu data. Datum definuje jako nedostatek uniformity, tj. diferenci. Data dělí na data de re, de signo a de dicto. Data de re jsou nedostatkem uniformity v reálném světě, který není epistemologicky zakoušen, ale je na něj možné usuzovat (jde o Kantovy věci o sobě nebo lockeovské substance). Data de signo jsou diferencí mezi dvěma fyzikálními stavy, přičemž tyto stavy mohou být ve vnímání odlišeny. Data de dicto jsou nedostatkem uniformity mezi symboly, tj. konvenčními znaky.

Podle Floridiho jsou data taxonomicky, typologicky, ontologicky a geneticky neutrální. Taxonomická neutralita znamená, že neexistují data o sobě, tedy taková data, která by byla pouze se sebou identická a nebyla ve vztahu diference k datům jiným. Typologická neutralita je vlastnost, díky níž se data mohou skládat z dat různých typů. Floridi rozlišuje primární data, sekundární data, metadata, operační data a odvozená data.

Ontologická neutralita znamená, že neexistují informace, které by nebyly reprezentovány daty. Floridi však nemíní materialistickou interpretaci tohoto tvrzení, podle které být reprezentován znamená být fyzicky implementován.

Genetická neutralita je nezávislost dat na tom, kdo je informován. Floridi hájí možnost existence informace bez informovaného subjektu. Nemá však na mysli silnou realistickou tezi, podle které mohou mít vlastní sémantiku bez inteligentního tvůrce informací.

Možnost existence dat nezávislých na pozorovateli je důležitá pro koncepci environmentální (environmental) informace. Environmentální informace je podle Floridiho definována vztahem k pozorovateli a je založena na datech, k nimž pozorovatel nemá přímý přístup. Existence jedněch dat je vyvozena z dat jiných, která jsou pozorovateli přístupná. První a druhá data musí být ve vzájemném vztahu.

Floridi se obšírně zabývá matematickou teorií informace, protože právě ona je podle něj základem pro definici informace založené na datech, a poté přechází k jádru svého článku, tj. k informaci chápané jako sémantický obsah (semantic content). Informaci pak dělí do dvou kategorií – na instruktážní (instructional) a faktickou (factual).

Instruktážní informace je návodem, jak vykonávat určitou činnost. Každá instruktážní informace má svou sémantickou stránku – může být smysluplná a interpretovatelná. Tím je instruktážní informace spojena s informací faktickou, která je deskripcí určitého stavu světa. Faktická informace je závislá na úrovni abstrakce, jež přestavuje rozhraní mezi pozorovatelem a pozorovaným. Úroveň abstrakce ustanovuje rozsah a typ dat pro generování informace.

Faktická informace jako popis stavu světa může být pravdivá nebo nepravdivá. Otázkou je, zda nepravdivá informace je faktickou informací. Floridi hájí pojetí faktické sémantické informace „jako správně uspořádaných, smysluplných a pravdivých dat“.

V případě, že jsou správně uspořádaná smysluplná data nepravdivá, jedná se o mylnou informaci (misinformation), pokud je nepravdivost neúmyslná, nebo desinformaci (disinformation), pokud je klam úmyslný.

Floridi však nezastává korespondenční teorii pravdy. Poznání nepovažuje za zobrazování světa, ale za konstrukci vytvořenou na základě dat. Konstrukce však není libovolná, je omezená daty, ze kterých je generována.

Floridi se zabývá filosofickými přístupy k sémantické informaci. Tvrdí, že některé jsou silně závislé na matematické teorii informace a některé pouze slabě. Všechny však s matematickou teorií informace spojuje model komunikace vytvořený Shannonem a tzv. princip inverzního vztahu.

Princip inverzního vztahu je teorie o vztahu mezi pravděpodobností výskytu určitého znaku a informačním obsahem, který znak nese. Méně pravděpodobný znak nese větší míru informačního obsahu. Z toho důvodu někteří autoři považují tautologii (nutně pravdivou větu) za větu, která nese nulový informační obsah, protože pravděpodobnost, že platí, se rovná jedné. To však vede k tomu, že kontradikce, která má pravděpodobnost, že je pravdivá, rovnou nule, nese maximální informační obsah, což je zjevně paradoxní. Jde o pojetí tzv. „slabě sémantické informace“ (weakly semantic information), pro které pravdivost či nepravdivost věty nehraje roli. Jedním z řešení tohoto paradoxu je teorie „silně sémantické informace“ (strongly semantic information), podle které vnitřně rozporná tvrzení mají nulovou informační hodnotu. Tato koncepce je založena na pojetí sémantické informace jako správně uspořádaných, smysluplných a pravdivých dat. Tautologie a kontradikce v tomto pojetí mají nulovou informační hodnotu. Maximální informaci přináší tvrzení, která jsou správná, přesná a nahodile (ne nutně) pravdivá. Taková informace je nejblíže ke skutečnému stavu světa (tautologie a kontradikce jsou mu naopak nejdále). Mezi nulovou a maximální informací existuje škála tvrzení, která mají informační hodnotu větší než 0 a menší než 1. Závisí to na úplnosti a přesnosti údajů, které daná tvrzení s ohledem na konkrétní stav světa přinášejí. Stupně informativnosti Floridi zobrazuje pomocí následujícího grafu:

Obr. 15 Stupně informativnosti podle Floridiho (2011a)

Floridiho článek je ukázkovým příkladem novopozitivistického přístupu spojeného s některými směry současné analytické filosofie. Tento druh filosofie velmi dbá na přesný (mnohdy až technický) způsob vyjadřování, pojmy definuje pomocí dostačujících a nutných podmínek a dbá na rozlišování jemných distinkcí mezi pojmy. Z tohoto důvodu se na první pohled práce těchto filosofů jeví jako krajně objektivistické. Není však tomu tak. Takto orientovaní filosofové považují pojmy za pouhé epistemologické pomůcky, které více či méně elegantně fungují v rámci nějaké teorie – jejich vztah ke skutečnosti je v podstatě nezajímá (novopozitivismus považuje definice a klasifikace pouze za nástroje sloužící k třídění faktů, nepovažuje je však za korespondující s realitou). Text odráží strukturu úvah badatele, nikoliv strukturu skutečnosti.

Floridi se ve své práci explicitně hlásí ke konceptualismu na několika místech. Je to ve chvíli, kdy popisuje data de re, tedy rozdíl ve skutečnosti, který je našemu poznání nepřístupný a podobá se Kantovým věcem o sobě. Zcela zjevnou deklarací konceptua-lismu je Floridiho koncepce poznání jako konstrukce vytvořené na základě dat a jeho odmítnutí korespondenční teorie pravdy. Proto, když Floridi jako nutnou podmínku pro existenci sémantické informace uvádí pravdivost, má na mysli zcela jiný typ pravdivosti než například Losee, který chápe pravdivost v realistických intencích.

9 Nominalismus a krajní subjektivismus

Nominalismus a krajní subjektivismus je třeba hledat mezi těmi směry v informační vědě, které se při zkoumání pojmu informace obšírně zabývají etymologickými a historickými souvislostmi užívání slova informace, pojmy považují za sociální konstrukty sloužící určitým účelům, explicitně se vymezují vůči korespondenčnímu pojetí pravdy a v nejkrajnějším případě definice a klasifikace pojmů zcela odmítají.

Rafael Capurro a Birger Hjørland (2003) považují definice nikoliv za pravdivé, ale za více či méně užitečné v rámci dané teorie. Zabývají se dlouze etymologickými souvislostmi slova informace a sledují různé způsoby jeho definování u různých autorů. Vlastnímu pojetí informace věnují jen kratičkou kapitolu se závěrem, že důležité je rozlišovat informaci jako objektivní věc a informaci jako subjektivní pojem. S druhým pojetím je spojena interpretace významu, která je závislá na společenském kontextu (Capurro a Hjørland, 2003, s. 396–397).

Ian Cornelius soudí, „že informaci je třeba vidět nikoliv jako objektivní nezávislou část reálného světa, ale že jde o lidský artefakt, který je konstruován a rekonstruován v sociálních situacích“ (Cornelius, 2002, s. 19).

Jonathan Furner (2004) považuje informaci za pojem, který se nevztahuje k epistemologii, ale k filosofii jazyka, tedy ke hmotnému nástroji komunikace.

Berndt Frohmann (2004) se domnívá, že pozornost informační vědy by se měla upnout na dokumenty, tedy opět navrhuje zabývat se nikoliv informací jako nehmotnou entitou, ale hmotnými nástroji komunikace.

Ronald Day (2001) považuje informaci za společenský konstrukt, který slouží k prosazování utopické vize společnosti a je nástrojem totalitní moci.

Pro analýzu byl vybrán text Josepha Goguena (1997) pokoušející se o sociální a etickou definici informace.

9.1 Sociální přístup: Joseph Goguen

Joseph Goguen byl (zemřel v roce 2006) vzděláním matematik. Působil jako profesor počítačové vědy na University of Carolina. Zabýval se softwarovým inženýrstvím, fuzzy logikou, algebraickou sémantikou a sémiotikou, návrhem uživatelského rozhraní a sociálními a etickými aspekty informačních technologií.

Joseph Goguen (1997) svoji koncepci informace rozvíjí v souvislosti s problematikou návrhu informačního systému. V úvodu konstatuje, že neexistuje teorie či definice informace, která by činila smysluplnými výroky o tom, že žijeme v informačním věku. Při tvorbě vlastní definice informace chce brát v potaz sociální kontext, v jehož rámci jsou informační systémy vytvářeny a užívány, a hodlá ji založit na sociologii, logice a sémiotice. Tvrdí, že v tomto smyslu je jeho definice postmoderní. Definice informace by podle Goguena měla splňovat tato kritéria:

1. měla by být použitelná pro porozumění informačním systémům a pro jejich návrh,
2. měla by se zabývat významem, který uživatelé dávají událostem,
3. měla by řešit etické otázky,
4. měla by brát v potaz skutečnost, že různí jednotlivci a sociální skupiny konstruují významy různými způsoby; k tomu je třeba, aby teorie byla silně empiricky ukotvena ve dvojím smyslu:
1. výzkumník nesmí vstupovat do sociálního kontextu s předem připravenými kategoriemi,
2. výzkumník musí získat „tvrdá data“ jako například videonahrávky.

Goguen soudí, že je třeba vybudovat sociální teorii informace, nikoliv statistickou nebo reprezentační teorii. Tvrdí, že taková teorie nemůže být objektivistická nebo realis-tická ve smyslu distinkce mezi subjektem a objektem a předpokladu objektivně daného reálného světa. Proto nemůže být založena na tradiční sémiotice, podle které znaky označují reálné věci, ale na sémiotice sociální.

Goguen považuje za nutné rozlišovat mezi členem skupiny či skupinou, která je potenciálním uživatelem informačního systému, a analytikem či návrhářem (individuálním či skupinovým), který analyzuje nebo navrhuje systém. Je také třeba chápat rozdíl mezi úrovní objektů, na jejímž základě je vytvářena formalizace, a metaúrovní, kterou představuje jazyk vyjadřující formalizaci. Objektová úroveň modeluje svět členů skupiny, metaúroveň je jazykem analytika, který tento svět modeluje.

Goguen pracovně definuje informaci následujícím způsobem: „Jednotka informace je interpretace konfigurace znaků, za kterou jsou zodpovědní členové určité sociální skupiny.“ Informaci tedy ztotožňuje s významem znaků, který je sociálně konstruován. Tento význam považuje Goguen za relativní vzhledem ke skupině, v jejímž rámci vzniká. Rozlišuje „suchou“ (dry) a „vlhkou“ (wet) informaci na základě toho, do jaké míry je daná interpretace závislá na kontextu (suchá je závislá méně, vlhká více). Formalizaci pak považuje za snahu o to, aby informace byla „sušší“, tj. méně závislá na situaci. Díky formalizaci je také možné explicitně vyjádřit tzv. nevyslovené vědění (tacit knowledge), tj. vědění, které je užíváno, aniž by bylo přímo slovně formulováno. Formalizace je úspěšná, když se projevuje „nezměnitelným pohybem“ (immutable mobility). Nezměnitelný pohyb je termín ze sociologie vědy vyjadřující typ reprezentace, jejíž interpretace zůstává neměnná v různých kontextech.

Informace má podle Goguena tyto vlastnosti:

• je situovaná, tj. může jí být porozuměno pouze v rámci určité situace,
• je lokální, interpretace je konstruována v partikulárním kontextu,
• je emergentní, nemůže být chápána na úrovni jednotlivců, ale na úrovni skupiny ano,
• je nahodilá, interpretace je výsledkem průběhu konkrétní situace, jejíž součástí mohou být interpretace předchozích událostí,
• je vtělená, tj. reprezentovaná konkrétním hmotným způsobem, který může mít rozhodující vliv na interpretaci,
• je vágní, v praxi je vysloveno pouze to, co je nezbytné pro konkrétní úkol, zbytek zůstává nevysloven,
• je otevřená, nemůže dostat konečnou podobu, ale musí zůstat otevřená revizím.

Interpretace může být podle Goguena relativně stabilní a nezávislá na kontextu pouze tehdy, když jsou události vysvětlovány post hoc (retrospektivní hypotéza).

V další části práce se Goguen zabývá metodami, jak informaci, kterou vymezil a charakterizoval, získat. Zvažuje některé metody používané v humanitních a společenských vědách a shrnuje jejich přednosti a slabiny. Zabývá se introspekcí, dotazníkem, rozhovorem, metodou zaměřovaných skupin a protokolovou analýzou a soudí, že ačkoliv mohou být užitečné, berou málo v potaz sociální charakter poznatků. Za metodu, která překonává tuto nevýhodu, považuje etnometodologii. Etnometodologie je metoda, která reaguje na tradiční objektivistický přístup v sociologii a zkoumá, jak členové jednotlivé skupiny přisuzují význam vzájemným interakcím. Etnometodolog se při tom musí co nejvíce přiblížit studované skupině, musí porozumět systému jejích hodnot. Etnometodologická sémiotika zkoumá, jak je v rámci skupinové interakce budován význam znaků. Goguen tuto disciplínu považuje za základ pro sociální teorii informace. Hlavními limity etnometodologie podle Goguena jsou:

• etnometodologická metoda vyžaduje data získaná pozorováním interakcí v běžných situacích, které nejsou pozorováním narušované (toho není snadné dosáhnout),
• vyžaduje, aby analytik rozuměl pojmům a metodám každého člena skupiny, čehož je možné dosáhnout jen do určité míry,
• vyžaduje ukotvenost pozorování v konkrétních podmínkách, za nichž k interakcím dochází (naopak návrh technického zařízení vyžaduje užití abstrakce a formalizace),
• je velmi pracná a časově náročná.

Etnometodologie podle Goguena umožňuje studovat hodnoty, které povstávají ze vzájemných interakcí mezi členy skupiny a které tito členové sdílí.

Goguen se dále zabývá metodou analýzy diskursu. Hlavními vlastnostmi diskursu jsou podle něj definovatelné hranice, které považuje za sociální, a přesná vnitřní struktura. Součástí diskursu jsou narativní předpoklady (narrative presuppositions), které se týkají časového pořádku událostí v textu, a hodnocení (evaluation) vysvětlující dané události prostřednictvím systému sdílených hodnot. Analýza diskursu podle Goguena neodhaluje pravdu ukrytou v textech, ale spíše jeho souvislost s kontextem. Analýzu diskursu v kombinaci s jinými metodami je možné aplikovat při tvorbě případové studie, která zkoumá hodnotový systém nějaké skupiny.

Goguen se řadí k představitelům krajního skepticismu zejména proto, že odmítá korespondenční teorii pravdy a poznání považuje za sociálně podmíněný konstrukt, který je relativní vzhledem k určitému společenství. Ke krajnímu subjektivismu patří z toho důvodu, že odmítá distinkci mezi epistemologickými pojmy objekt a subjekt a poznání považuje za tvořené kolektivním subjektem. Nominalistu z něj dělá především přesvědčení o tom, že to, co znaky označují, je čistě záležitostí společenské konvence (etnometodologická sémiotika). Jeho skepticismus, subjektivismus a nominalismus není absolutní, neboť se domnívá, že existují exaktní metody, jak informaci „vysušovat“, tj. dělat méně závislou na společenském kontextu. Definici informace neodmítá, ale přistupuje k ní poměrně laxně – nedefinuje totiž informaci, jak si předsevzal, ale jednotku informace, a to dosti vágně. Informaci definuje úzce jako interpretaci znaků. Z toho je patrné, že jeho definice nemůže splňovat nárok na univerzální pojem informace, ale jde spíše o definici účelově vytvořenou pro návrháře informačních systémů. Informaci dělí na „suchou“ a „vlhkou“ z hlediska závislosti na kontextu.

10 Shrnutí

Předmětem naší analýzy byly texty čtyř vybraných autorů – Marcii J. Batesové, Roberta Loseeho, Luciana Floridiho a Josepha Goguena. Autory jsme vybrali jako typické reprezentanty krajního a umírněného realismu (spojeného s epistemologickým realismem a objektivismem) a konceptualismu a nominalismu (spojených s epistemologickým skepticismem a subjektivismem) v chápání pojmů. Přístupy jednotlivých autorů k otázkám, které nás zajímají, můžeme zobrazit pomocí následující tabulky:

Jak u analyzovaných autorů, tak u autorů, které jsme pouze okrajově zmínili, neexistuje shoda v rodových pojmech a pojmech diferencí, které užívají k definici. Tuto skutečnost můžeme vysvětlit dvěma způsoby v závislosti na tom, jaká epistemologická stanoviska zastáváme.

Jako skeptikové bychom řekli, že informace je ekvivokální termín (Novák a Dvořák, 2007, s. 74–75), který je spojen v různých kontextech s různým významem, tzn., že jde o termín označující různé pojmy. V takovém případě je význam tohoto termínu relativní vzhledem ke kontextu, ve kterém je užíván.

Jako představitelé realismu můžeme říci, že definiční potíže spojené s pojmem informace jsou dány transcendentální povahou tohoto pojmu. Transcendentální pojem (Novák a Dvořák, 2007, s. 66) je takový pojem, který se nějakým způsobem vztahuje ke všemu jsoucímu. Takový pojem je velmi nesnadné definovat, neboť nelze najít nejbližší rod ani vhodnou diferenci. Proto lze transcendentální pojmy definovat pouze slovně s užitím nějakého přirovnání. Není proto divu, že různí autoři užívají k nominální definici informace různých slov. Můžeme si však všimnout jisté podobnosti definic u námi analyzovaných autorů. Batesové „vzor organizace“ a Floridiho „správně uspořádaná data“ například odkazují k pojmu řád. Loseeho „hodnota výstupu, která odkazuje k hodnotám vstupu a procesu“, Floridiho „smysluplná data“ a Goguenova „jednotka interpretace“ zase zdůrazňují, že informace je „o něčem“, tedy že má sémantický rozměr.

Podobně je tomu i v případě klasifikací. U Batesové i Floridiho si můžeme všimnout základního rozlišení informace jako struktury a informace, která má význam. První nazývá Batesová informací 1, Floridi informací environmentální, druhý typ Batesová označuje jako informaci 2, Floridi jako informaci sémantickou. Losee informaci vůbec neklasifikuje a Goguen dělí informaci pouze na „vlhkou“ a „suchou“, což je dáno pravděpodobně tím, že se zabývají pouze informací, která má význam, a informaci jako strukturu opomíjejí.

Můžeme tedy shrnout, že problém s definicí a klasifikací informace je dán samotným charakterem tohoto pojmu, který umožňuje pouze definice nominální. Fakt, že v informační vědě nebyla přijata obecná definice informace, není proto dán selháním informačních vědců, ale spíše rozsahem tohoto pojmu. Nedomníváme se, že informační věda by se měla dále pokoušet rozšiřovat množství nominálních definic pojmu informace, ale měla by spíše zvážit, zda takto široký pojem je pro ni jako speciální vědu vůbec vhodný.

11 Závěr

Zabývali jsme se definicí a klasifikací pojmu informace z hlediska epistemologie a metodologie. Nejprve jsme vymezili pojmy epistemologie, metodologie, metoda a metodika a zabývali jsme se vlivem epistemologie a metodologie na jednotlivé směry informační vědy. Poté jsme uvedli dvě základní epistemologické otázky a v závislosti na tom, jakou odpověď na ně poskytují, jsme rozlišili realismus a skepticismus a objektivismus a subjektivismus. Zabývali jsme se jejich vztahem k metodologii a uvedli jsme některé příklady těchto směrů v informační vědě.

Vymezili jsme pojem pojmu a rozlišili čtyři základní koncepce pojmů: krajní realismus, umírněný realismus, konceptualismus a nominalismus a uvedli jsme některé příklady těchto pojetí v informační vědě.

Dále jsme se zabývali pojmem definice a klasifikace a rozlišili jsme tři přístupy k těmto vědeckým nástrojům: realismus, instrumentalismus a přístup definice odmítající.

V další části práce jsme se zabývali analýzou čtyř textů autorů (Batesové, Loseeho, Floridiho a Goguena), kteří jsou typickými představiteli výše uvedených přístupů k epistemologickým a metodologickým otázkám.

Dospěli jsme k závěru, že informace je transcendentální pojem, který lze vymezit pouze slovně, a proto by mělo být zváženo jeho další užívání v informační vědě. Je možné pojem informace buď zúžit pro potřeby informační vědy³, nebo jej nahradit poj-mem jiným – nabízí se pojem dokumentu, jak soudí například Frohmann (2004).

Literatura

ANZENBACHER, A. 1990. Úvod do filozofie. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1990. 304 s. ISBN 8004254144.

BACON, F. 1990. Nové organon. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1990. 224 s. ISBN 80-205-0107-X.

BATES, M. J. 2005. Information and knowledge: An evolutionary framework for information science. Information Research [online]. 2005, 10(4). ISSN 1368-1613. Dostupné z: http://informationr.net/ir/10-4/paper239.html.

BATES, M. J. 2006. Fundamental forms of information. Journal of the American Society for Information Science and Technology. 2006, 57(8), 1033–1045. ISSN 1532-2882.

BATES, M. J. 2010. Information. In: Encyclopedia of Library and Information Sciences. 3rd ed. New York: CRC Press, 2010, Sv. 3, s. 2347–2360. Dostupné také z: http://www.gseis.ucla.edu/faculty/bates/articles/information.html.

BATES, M. J. 2011. Birger Hjørland‘s Manichean misconstruction of Marcia Bates‘ work. Journal of the American Society for Information Science and Technology. 2011, 62(10), 2038–2044. ISSN 0002-8231.

BAWDEN, D. 2007. Information as self-organized complexity: a unifying viewpoint. Information Research [online]. 12(4), Dostupné z: http://InformationR.net/ir/12-4/colis/colis31.html.

ISSN 1368-1613.

BAWDEN, D. 2011. Mind the Gap: Transitions between concepts of information in varied domains. In: Information ecology and libraries. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave, 2011, s. 7–13. ISBN 978-80-223-3087-9.

BAWDEN, D. a L. ROBINSON. 2013. Introduction to information science. 1st ed. Chicago: Neal-Schuman Publishers, 2013. ISBN 978-1555708610.

BELKIN, N. J., R. N. ODDY a H. M. BROOKS. 1982. ASK for information retrieval. Parts 1 and 2. Journal of documentation. 1982, 38(2, 3), 61–71, 145–164. ISSN 0022-0418.

BELKIN, N. J. 1990. The cognitive viewpoint in information science. Journal of Information Science. 1990, 16(1), 11–15. ISSN 0165-5515.

BELKIN, N. J. 1980. Anomalous States of Knowledge as a Basis for Information Retrieval. The Canadian Journal of Information Science. 1980, 5, 133–143. ISSN 0165-5515.

BRIET, S. 2006. What is documentation? English translation of the classic French text. Lanham: The Scarecrow Press, 2006. ISBN 0-8108-5109-1.

BROOKES, B. C. 1980. The foundations of information science: Part I. Philostophical aspects. Journal of Information Science. 1980, 2, 125–133. ISSN 0165-5515.

BUCKLAND, M. K. 1991. Information as thing. Journal of the American Society for Information Science. 1991, 42(5), 351–360. ISSN 0002-8231.

CAPURRO, R., P. FLEISSNER, a W. HOFKIRCHNER. 1999. Is a unified theory of information feasible? In: HOFKIRCHNER, W., ed. The quest for a unified theory of information : proceedings of the Second international conference on the foundations of information science. Amsterdam: Overseas Publ. Association, 1999, s. 9–30. ISBN 90-5700-531-X.

CAPURRO, R. a B. HJØRLAND. 2003. The concept of information. Annual Review of Information Science and Technology. 2003, 37, 343–411. ISSN 0066-4200.

CAPURRO, R. 2003. Základy informační vědy: revize a perspektivy. Národní knihovna. 2003, 14(3), 163–168. ISSN 1214-0678.

CASE, D. O. 2006. Looking for information: A survey on research on information seeking, needs, and behavior. 2nd ed. London: Academic Press, 2006. 440 s. ISBN 9780123694300.

CEJPEK, J. 1998. Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy. 1. vyd. Praha: Karolinum - nakladatelství Univerzity Karlovy, 1998. 179 s. ISBN 80-7184-767-4.

COMTE, A. 1865. A general view of positivism. London: Trübner, 1865. 426 s.

CORNELIUS, I. 2002. Theorizing information for information science. Annual Review of Information Science and Technology. 2002, 36, 393–425. ISSN 0066-4200.

DAWKINS, R. 1999. The Extended Phenotype: The Long Reach of the Gene. Revised ed. Oxford: Oxford University Press, 1999. 336 s. ISBN 0192880519.

DAY, R. E. 2001. The Modern Invention of Information. Carbondale: Southern Illinois University Press, 2001. 139 s. ISBN 0-8093-2390-7.

DEMJANČUK, N. 2002. Filosofie a vědecké myšlení: proměna obrazu vědy v analytické tradici. 1. vyd. Dobrá Voda: Aleš Čeněk, 2002. 245 s. ISBN 8086473198.

DERR, R. L. 1985. The concept of information in ordinary discourse. Information Processing and Management. 1985, 21(6), 489–499. ISSN 0306-4573.

DERVIN, B. 1977. Useful theory for librarianship – communication, not information. Drexel library quarterly. 1977, 13(3), 16–32. ISSN 0012-6160.

DILTHEY, W. 1990. Der Aufbau der geschichtlichen Welt in den Geisteswissenschaften. 1. Aufl. Frankfurt am Main: Suhrkamp, 1990. 402 s. Suhrkamp Taschenbuch Wiss; 354. ISBN 3-518-27954-8.

DRETSKE, F. I. 1981. Knowledge and the Flow of Information. Cambridge: MIT Press, 1981. 284 s. ISBN 0-262-04063-8.

FISHER, K., S. ERDELEZ a L. MCKECHNIE (eds.). 2005. Theories of Information Behavior. Meford: Information Today, 2005. ISBN 1-57387-230-X.

FLEISSNER, P. a W. HOFKIRCHNER. 1996. Emergent information: Towards a unified information theory. BioSystems. 1996, 38(2–3), 243–248. ISSN 0303-2647.

FLORIDI, L. 2011a. Semantic Conceptions of Information. In: The Stanford Encyclopedia of Philosophy [online]. 2011 [cit. 2013-04-22]. Dostupné z: http://plato.stanford.edu/archives/spr2011/entries/information-semantic/.

FLORIDI, L. 2011b. The Informational Nature of Personal Identity. Minds and machines. 2011, 21(4), 549–566. ISSN 0924-6495.

FOUCAULT, M. 2002. Archeologie vědění. V Praze: Herrmann & synové, 2002. 318 s. ISBN 80-239-0124-9.

FOX, C. J. 1983. Information and Misinformation: An Investigation of the Notions of Information, Misinformation, Informing and Misinforming. Westport: Greenwood Press, 1983. 223 s. ISBN 0313239282.

FROHMANN, B. 1994. Discourse analysis as a research method in library and information science. Library & information science research. 1994, 16(2), 119–138. ISSN 0740-8188.

FROHMANN, B. 2004. Deflating Information: From Science Studies to Documentation. 1st ed. Toronto: University of Toronto Press, 2004. ISBN 0802088392.

FUCHS, J. 1995. Filosofie. 2, Kritický problém pravdy. Praha: Krystal OP, 1995. 172 s. ISBN 8085929066.

FURNER, J. 2004. Information studies without information. Library Trends. 2004, 52(3), 427–446. ISSN 0024-2594.

GACKOWSKI, Z. 2010. Subjectivity Dispelled: Physical Views of Information and Informing. Informing science. 2010, 13, 35–52. ISSN 1521-4672.

GLAZIER, J. J. 2004. Domain assumtion of research. In: Basic research methods for librarians. 4th ed. Westport: Libraries Unlimited, 2004, s. 281–297. ISBN 1591581036.

GOGUEN, J. A. Towards a social, ethical theory of information. In: Social Science Research, Technical Systems, and Cooperative Work: Beyond the Great Divide. Mahwah: Lawrence Erlbaum Associates: Mahwah, 1997, s. 27–56. ISBN 0805824022.

GREDT, J. 2009. Základy aristotelsko-tomistické filosofie. Vyd. 1. Praha: Krystal OP, 2009. 583 s. ISBN 978-80-87183-09-0.

HAVEL, I. M. 2001. Přirozené a umělé myšlení jako filozofický problém. In: MAŘÍK, V., O. ŠTĚPÁNKOVÁ a J. LAŽANSKÝ. Umělá inteligence (3). Vyd. 1. Praha: Academia, 2001, s. 17–75. ISBN 8020004726.

HEISENBERG, W. 2000. Fyzika a filosofie. 2., přehlédnuté vyd. Praha: Aurora, 2000. 156 s. ISBN 8085974916.

HJØRLAND, B. a H. ALBRECHTSEN. 1995. Toward a New Horizon in Information Science: Domain-Analysis. Journal of the American Society for Information Science, 1995, 46(6), 400–425. ISSN 0002-8231.

HJØRLAND, B. 2004. Arguments for philosophical realism in library and information science. Library Trends. 2004, 52(3), 488–506. ISSN 0024-2594.

HJØRLAND, B. 2011. Theoretical clarity is not ‚Manicheanism‘: A reply to Marcia Bates. Journal of information science. 2011, 37(5), 546–550. ISSN 0165-5515.

HOFKIRCHNER, W., ed. 1999. The quest for a unified theory of information: proceedings of the Second international conference on the foundations of information science. Amsterdam: Overseas Publ. Association, 1999. ISBN 90-5700-531-X.

INGWERSEN, P. 1996. Cognitive perspective of information retrieval interaction: elements of a cognitive IR theory. Journal of Documentation, 1996, 52(1), 3–50. ISSN 0022-0418.

KANT, I. 2001. Kritika čistého rozumu. 1. vyd. Praha: Oikoymenh, 2001. 567 s. ISBN 8072980351.

KAŠČÁK, M. 2011. Informačné preťaženie, prekrytie a informačný aristokratizmus ako možnosti vzťahu človeka a informácií na základe myšlienok F. Nietzscheho a iných autorov. In: Knižničná a informačná veda. XXIII. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave, 2011, s. 173–188. ISBN 978-80-223-3131-9.

KUHN, T. S. 1997. Struktura vědeckých revolucí. 1. vyd. Praha: OIKOYMENH, 1997. 206 s. ISBN 80-86005-54-2.

LOSEE, R. M. 1997. A discipline independent definition of information. Journal of the American Society for Information Science. 1997, 48(3), 254–269. ISSN 0002-8231.

MACKAY, D. M. 1969. Information, Mechanism, and Meaning. Cambridge: MIT Press, 1969. ISBN 0-262-63032-X.

MADDEN, A. D. 2004. Evolution and information. Journal of Documentation. 2004, 60(1), 9–23. ISSN 0022-0418.

MATERNA, P. a J. PETRŽELKA. Definition and Concept: Aristotelian Definition Vindicated. Studia Neoaristotelica. 2008, 5(1), 3–37. ISSN 1214-8407.

NOVÁK, L. a P. DVOŘÁK. 2007. Úvod do logiky aristotelské tradice. Vyd. 1. České Budějovice: Teologická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, 2007. 217 s. ISBN 978-80-7040-959-6.

OCHRANA, F. 2009. Metodologie vědy: úvod do problému. Vyd. 1. V Praze: Karolinum, 2009. 156 s. ISBN 978-80-246-1609-4.

OTLET, P. 1934. Traité de documentation: Le livre sur le livre: theorie et pratique. Brussels: Editions Mundaneum, 1934.

PLATÓN. 1993. Faidros. 4. opr. vyd. Praha: ISE, 1993. 85 s. ISBN 8085241331.

PLATÓN. 1994. Euthydémos; Menón. 3. vyd. Praha: Oikoymenh, 1994. ISBN 8085241838.

POPPER, K. R. 1997. Logika vědeckého bádání. 1. vyd. Praha: OIKOYMENH, 1997. 617 s. ISBN 80-86005-45-3.

PRATT, A. D. 1977. The information of the image: A model of the communications process. Libri. 1977, 27(3), 204–220. ISSN 0024-2667.

RUDD, D. 1983. Do we really need world III?: Information science with or without Popper. Journal of Information Science. 1983, 7(3), 99–105. ISSN 0165-5515.

SAVOLAINEN, R., K. TUOMINEN a S. TALJA. 2005. The social constructionist viewpoint to information practices. In: Theories of information behavior. Medford, N. J.: Information Today, c2005, s. 328–333. ISBN 1-57387-230-X.

SKÁCEL, M. a J. SKÁCEL. 1945. Základy vědecké filosofie. Vyd. 1. V Praze: Cyrilo-Metodějské knihkupectví Gustava Francla, 1945. 363 s.

STEINEROVÁ, J. 2011. Informačná veda a informačné stratégie. In: Knižničná a informačná veda. XXIII. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave, 2011, s. 7–31. ISBN 978-80-223-3131-9.

STOCK, W. G. 2010. Concepts and semantic relations in information science. Journal of the American Society for Information Science and Technology. 2010, 61(10), 1951–1969. ISSN 1532-2882.

STODOLA, J. 2010a. Analýza pojmu informace a jeho klasifikace s užitím aristotelské filosofie. ProInflow: časopis pro informační vědy [online], 2010, 2(1) [cit. 2012-02-14]. ISSN 1804-2406. Dostupné z: http://pro.inflow.cz/sites/default/files/pdfclanky/03.Stodola.pdf.

STODOLA, J. 2010b. Informace, komunikace a bytí: fragment realistické informační vědy. 1. vyd. Brno: J. Stodola, 2010. 146 s. ISBN 978-80-254-7996-4.

STODOLA, J. 2011a. Předmět informační vědy a informační vzdělávání. ProInflow [online]. 10.02.2011 [cit. 14.02.2012]. ISSN 1804–2406. Dostupný z: http://pro.inflow.cz/predmet-informacni-vedy-informacni-vzdelavani.

STODOLA, J. 2011b. Rekonstruktivní hermeneutika jako obecná metodologie informační vědy. ProInflow: časopis pro informační vědy [online], 2011, 3(1) [cit. 2012-02-14]. ISSN 1804-2406. Dostupné z: http://pro.inflow.cz/sites/default/files/pdfclanky/05.recenzovaneStodola.pdf.

STONIER, T. 2002. Informace a vnitřní struktura vesmíru: průzkum v informační fyzice. 1. vyd. Praha: BEN - technická literatura, 2002. 159 s. ISBN 80-7300-050-4.

ŠMAJS, J. 2008. Evolutionary ontology: reclaiming the value of nature by transforming culture. Amsterdam: Rodopi, 2008. 215 s. ISBN 9789042024489

TARSKI, A. 1969. Úvod do logiky a metodologie deduktivních věd. Vyd. 2. Praha: Academia, 1969. 245 s.

THOMPSON, F. B. 1968. The organization is the information. American Documentation. 1968, 19(3), 305–308. ISSN 0096-946X.

STODOLA Jiří. Informace jako pojem a pojem jako informace ve světle epistemologie a metodologie. Knihovna: knihovnická revue, 2019, 30(1), 5–38, ISSN 1801-3252.

¹ Článek představuje podstatně rozšířenou verzi příspěvku Pojem informace jako epistemologický a metodologický problém, který vyšel v roce 2013 ve sborníku Knižničná a informačná veda XXIV. Analýzy vyšly v pozměněné podobě v knize Filosofie informace – metateoretická analýza pojmu informace a hlavních paradigmat informační vědy (Brno, 2015). Jako celek ovšem článek představuje originální příspěvek do diskuze o pojmu informace.

² Tato terminologie pochází z aristotelsky orientované filosofie.

³ Bawden a Robinsonová (2013) soudí, že zatím nejúspěšnější projekt představuje Floridiho definice sémantické informace, kterou jsme analyzovali. Problém je, že jde o pojem filosofický, a tudíž pro informační vědu příliš široký.

STODOLA Jiří. Informace jako pojem a pojem jako informace ve světle epistemologie a metodologie. Knihovna: knihovnická revue, 2019, 30(1), 5–38, ISSN 1801-3252.

Summary: The contribution presents a group of Czech language prayer-books similar in content and form which were published during the 18^th century or at the beginning of the 19^th century and were not printed in the common neo-gothic printing type but in roman type which was unusual for the Czech language at that time. The article provides basic bibliographical data, an analysis of textual composition and a reconstruction of the historical background of each book. Special attention is paid to the issue of capturing the graphic representation of diacritics of Czech vocals and consonants. The overall meaning of these roman type prayer-books for inland typography and for the reading community is also considered. In addition, there are also briefly mentioned other occasional experiments of domestic printers to apply roman type into Czech language printed texts. In the framework of this study it has been possible to gather and describe several previously unknown or uniquely preserved early printed books. The newly obtained information expands our knowledge of the use of roman type in the Czech language printed production before the Czech National Revival period of typographical and orthographic reforms.

Keywords: bibliology, historical book collections, early printed books, typography, printing type, roman type, prayer-books, Tibelli Václav Jan (about 1684–1744)

Mgr. David Mach / Národní knihovna České republiky (National Library of the Czech Republic), Klementinum 190, 110 00 Praha 1

Úvod¹

Dosavadní výzkumy umísťovaly tisk českojazyčného textu antikvou převážně na konec 18. století a do první poloviny věku následujícího. Za průkopníka tohoto důležitého emancipačního kroku českého národa je dnes označován František Jan Tomsa a jeho mladší pokračovatelé z řad příslušníků druhé a třetí obrozenecké generace, např. Josef Jungmann, Václav Hanka či Josef Kajetán Tyl. Přechod ze švabachu a fraktury na antikvu se vykládá jako obrozenecká snaha o vymanění se z područí německého společensko-kulturního vlivu a závislosti na knižní kultuře německy mluvících zemí. Cílem následujícího článku je však ukázat, že k pokusům o tisk českojazyčného textu antikvou docházelo už před Tomsovými aktivitami a že se v této rané etapě nemuselo nutně jednat o izolované počiny jednotlivých tiskařů, ale o činnost masovější, záměrně opakovanou a motivovanou rozličnými důvody. Národnostní příčiny dominující v obrozeneckém období zde nejspíš ještě nehrály tak významnou roli. Příspěvek chce upozornit na nová dílčí zjištění, která mohou v budoucnu pomoci k vytvoření přesnějšího a úplnějšího obrazu o začátcích a úloze antikvy v českojazyčném knihtisku.

Charakteristika a historický vývoj antikvy

Antikvu řadíme mezi tzv. písmo humanistické, které se vyvíjelo už od poloviny 15. století a které tvoří vedle písma novogotického² druhou základní skupinu novověkého písma. Zatímco rodina novogotických písem představovala završení vývojových trendů předchozí středověké gotické etapy, humanistické písmo se naopak vracelo k odkazu starověké a raně křesťanské minulosti. I přes tuto základní ideovou odlišnost existovaly obě skupiny více než čtyři sta let paralelně vedle sebe a jejich vzájemné soužití bylo ukončeno až v polovině 20. století. Stejně jako novogotické, střídalo i humanistické písmo v dobových literárních a administrativních textech podobu úhledného knižního písma či zběžnější polokurzívy nebo kurzívy³ a vedle své rukopisné verze disponovalo i typografickou variantou. Právě v oblasti tištěné komunikace se v rámci humanistického písma nejlépe uplatnila antikva. Její konkrétní definice říká, že představuje vertikální stínované tiskové písmo, které má jednotně komponovaný celek všech majuskulních a minuskulních písmen abecedy.⁴ Antikvové majuskule čili verzály svým tvarem vycházejí z antické římské nápisové kapitály, zatímco minuskule věrně napodobují raně středověkou knižní karolinu a psané okrouhlé písmo humanistických latinských rukopisů 15. století. K charakteristickým konstrukčním a estetickým rysům antikvy patří kontrastní stínování, důsledné oblé tvary, kolmé dříky zakončené patkami neboli serify, a světlost písmového obrazu.⁵ Specifickými antikvovými písmeny jsou hlavně dvoubříškové minuskulní „a“ a „g“.

Antikva byla v knihtisku využívána již krátce po jeho objevení a rozšíření. U jejího zrodu a postupného zdokonalování stálo hned několik zahraničních typografů. V úplných počátcích to byli např. němečtí prvotiskaři Konrad Sweynheym a Arnold Pannartz či Benátčané Nicolas Jenson a Aldo Manuzio. Tito a následně další tiskaři a písmaři se kromě praktického využití antikvy orientovali i na řešení teoretických otázek jejího vzhledu a konstrukce. V historii antikvy tak lze sledovat etapy úspěšných vývojových fází reprezentovaných např. antikvou francouzského typu Clauda Garamonda, unifikovanou antikvou Williama Caslona staršího, jednoduchou a zřetelnou antikvou Johna Baskervilla a klasicistní antikvou Firmina Didota či Giambattisty Bodoniho, ale i etapy jejího kvalitativního propadu. Ty jsou zastoupeny např. skupinou úpadkových písem 19. století, do které patřily tzv. egyptienka, italienka a toskánka, jež našly uplatnění pouze v oblasti akcidenční typografie nebo jako výzdobné prvky titulních listů.

Už v nejstarším období existence antikvy se ustálil nepsaný úzus, že tímto písmem byly tištěny jen texty v latinském jazyce, zatímco pro národní jazyky byla vymezena písma novogotická. Toto pravidlo však nebylo uplatňováno důsledně a jednotlivé země (např. Itálie, Francie, Anglie) začaly antikvu využívat i pro tisk jazykově nelatinského textu. Do českého prostoru se humanistické písmo ve své psané formě dostalo už v 15. století prostřednictvím poznámek v královských listinách Ladislava Pohrobka a Jiřího z Poděbrad. Jeho další šíření však probíhalo velmi pozvolna a náznakově, a to i v katolických kruzích, u kterých bychom očekávali výraznější podporu a rychlejší postup.⁶ Tisková antikva dorazila o pár desítek let později. Pro tisk rozsáhlejších textových latinskojazyčných pasáží ji v Čechách poprvé použil pražský tiskař norimberského původu Jan Had v roce 1536. Na Moravě drží prvenství soukromá Zámecká tiskárna v Náměšti nad Oslavou (viz níže).⁷ Jak psané, tak i tištěné humanistické písmo poté sdílelo podobný osud. Vlivem souhry různých okolností mu bylo vyhrazeno místo pouze v latinských písemnostech a tiskovinách. Pro češtinu se po několika, vesměs neúspěšných, počinech všeobecně vžilo až od poloviny 19. století, kdy byl v souvislosti s hláskoslovnou revizí úspěšně završen obrozenecký boj o grafickou změnu psaného a tištěného písma.

Na následujících řádcích podrobíme detailnějšímu rozboru těch několik málo pokusů o aplikaci antikvy do českojazyčných tištěných textů, k nimž došlo ještě před vystoupením Františka Jana Tomsy a mladších obrozeneckých generací. Časově se jedná o období sahající od třicátých let 16. věku až do začátku sedmdesátých let 18. století. Budou nás přitom zajímat domácí typografové, kteří sáhli po antikvě při tisku českých knih, ať už se při tom omezili jen na kratší pasáže (např. impresa, titulní stánky, nadpisy), nebo antikvou vytiskli rovnou celou knihu. K tomuto kroku se údajně jako první odhodlal Václav Jan Tibelli v modlitební knize Nebeský budíček duše křesťanské (K18657, dále jen Nebeský budíček) z roku 1738. Analýza tohoto a jemu podobných titulů uzavře charakteristiku celé předobrozenecké antikvové etapy.

Antikva v domácích českojazyčných tiscích před Tibelliho Nebeským budíčkem

Antikvou ve svých sazečských kasách disponovali již nejstarší domácí tiskaři (po Tiskaři Arnoštových statut či Tiskaři Pražské bible to byl např. Mikuláš Konáč). Omezovali se však na vlastnictví liter „C“, „I“, „L“, „V“, „X“, jež byly nezbytné pro tisk římských číslic a plnění navigačních funkcí v rámci tisků. Kompletní škálu všech antikvových typů vlastně ani nepotřebovali, protože v českém textu mělo jednoznačný monopol novogotické tiskové písmo, kterým byl zpočátku rozmnožován i latinský text. V rozšíření antikvy bránilo hned několik konkrétních faktorů. Patřily mezi ně konfesijní spory a silné protikatolické nálady, dále pak bezprostřední vliv německých tiskařských dílen na naši domácí typografii, konzervativní smýšlení tiskařů i čtenářských vrstev a nakonec i technické obtíže při přizpůsobování antikvového písmového fundusu pro tisk textu v českém jazyce. Tuzemští typografové nebyli vybaveni odpovídajícími písmovými sadami antikvy, jež by byly vhodné pro reprodukci češtiny. Ta vyžadovala litery se specifickými znaky pro vyjádření české diakritiky. V ideálním, a také kapitálově nejdražším případě si tiskaři museli nechat takové nadstandardní tiskové písmo nově vyrobit. Jestliže si nemohli tento postup z finančních či časových důvodů dovolit, měli na výběr i jiné, avšak méně elegantní, možnosti. Na řadu pak přicházela dodatečná diakritizace matricových forem nebo zužitkování takových akcentovaných liter, které alespoň vzdáleně prostřednictvím stříšek, dvou teček či doleva obrácených čárek nad příslušnými písmeny abecedy vyjadřovaly délku a měkkost našich vokálů a konsonantů. Výrobně nejjednodušší, historicky osvědčenou a tedy i nejčastěji využívanou volbu představovala spřežková sazba nebo úplné vynechání diakritiky.

Tyto postupy se výrazně neměnily a přetrvávaly až do obrozeneckých reforem v 19. století. Pobělohorská protireformace sice nabídla nové a pro rozšíření antikvy vhodnější konfesijně-politické podmínky, přesto se toto tiskové písmo v domácích českojazyčných knihách majoritně neuchytilo a ani tehdejší velké institucionální tiskařské dílny (např. Jezuitská či Arcibiskupská tiskárna) neprojevily žádnou iniciativu, aby byly provedeny nějaké změny. Na vině byla silná závislost tuzemského čtenářského publika na novogotických typech. Tato psychologická potřeba byla vypěstována už prvotiskaři v pozdním středověku, následně upevněna praxí typografů 16. století a tradicionalisticky udržována i nadále. K její dlouhé životnosti přispěly i naznačené technické a finanční bariéry.

Nejstarší tiskařskou oficínou, která poprvé a navíc úmyslně překonala ustálenou domácí tradici, byla soukromá Tiskárna zámecká v Náměšti nad Oslavou založená a financovaná Václavem II. Meziříčským z Lomnice.⁸ Ten kolem své tiskárny krátkodobě soustředil skupinu učenců a typografů, kteří se v rozmezí let 1533–1535 postarali o vydání pěti českojazyčných titulů. Tyto publikace primárně sloužily jako učebnice k výuce Václavových synů a zároveň se po obsahové i vnější fyzické stránce snažily navázat na tehdy aktuální zahraniční humanistické myšlenkové směry, především pak na kritické překladatelské a editorské aktivity Erasma Rotterdamského. Díky tomuto modernímu přístupu se ve dvou náměšťských tiscích objevila vedle novogotických typů i antikva. Byla použita pro zvýraznění částí titulních listů, záhlaví, nadpisů, marginálií a shrnujících textových oddílů Nového zákona z roku 1533 (K17099) a Grammatiky české (K06637) autorů Beneše Optáta, Petra Gzela a Václava Filomata z téhož roku. K tisku těchto titulů posloužily nediakritizované antikvové majuskule a dokonce minuskule opatřené českými akcenty. Jejich tvůrcem byl Matěj Pytlík z Dvořiště, jenž tiskové litery sám vlastnoručně vyrobil. Pokusil se přitom navrhnout antikvu, kterou by kladně přijala soudobá konfesijně vyhraněná česká čtenářská obec, což se projevilo jejím výrazným příklonem k novogotickým písmům. Tento záměrný a nadčasový pokus o nové nasměrování domácího knihtisku však nenašel mezi tehdejšími tiskaři i čtenáři výraznější odezvu a žádné programové následovníky.

Další využití antikvy pro tisk textu v českém jazyce se tak dnes jeví jen jako raritní pokusy vedené snahou o zvýraznění důležitých slov a textových celků v jinak převládající novogotické textové sazbě. Tyto příležitostné postupy se omezovaly hlavně na titulní listy či závěrečné explicity. Nepatrnou část titulu ozdobili antikvou domácí typografové Alexandr Oujezdecký a Jiří Jakubův Dačický. Oujezdecký konkrétně v díle německého evangelického teologa Martina Butzera Kniha o opravdové péči o duše (K01386) z roku 1545 a Dačický v Kancionálu aneb Písní vejročních (K03713) vydaném v roce 1609. Oba přitom měli k dispozici jen nediakritizovanou minuskulní či majuskulní vertikální antikvu. Na celou titulní stránku rozšířil antikvu pražský tiskař Pavel Sessius, a to v tisku Žaltář B. P. Marie od svatého Bonaventury složený (K01211) z roku 1625. Nepoužil přitom ale typografickou sazbu, nýbrž mědiryt. Titul Sessiova Žaltáře zdobí rytá antikvová polokurzíva tvořená i diakritizovanými písmeny „ř“, „ě“, „é“. U všech je diakritické znaménko naznačeno tečkou nad písmenem.

Opačným směrem postupoval v letech 1561 a 1562 tiskař Šebestián Oks z Kolovsi. Antikvový text umístil do kolofonu na konec prvního dílu postily Friedricha Nausey Kázá ní křesťanská s krátkými výklady (K06092–K06093).⁹ Užil přitom nediakritizovanou vertikální minuskulní antikvu, k níž připojil polokurzívní „w“ a také „a“ s doleva obrácenou a k pravému okraji posunutou čárkou suplující naše „á“. To jen dokazuje, že k reprodukci delších českojazyčných textových pasáží nebyl dostatečně vybaven. Po této stránce na tom byla lépe Tiskárna bratrská. Ta pomocí polokurzívní diakritizované antikvy zakončila vydání biblických žalmů z roku 1587 (K17528). Při tisku závěrečného kolofonu měla k dispozici akcentované minuskule „á“, „ů“ a majuskuli „Ž“, u které nahradila dnešní háček tečka.¹⁰

Oujezdecký, Oks, Tiskárna bratrská, Dačický či Sessius nahlíželi na antikvu jako na výzdobný a signální prvek. Jejich chápání se nijak nelišilo od soudobých typografů, kteří se angažovali ve sféře humanistického básnictví a ve velkém produkovali příležitostné či akcidenční tiskoviny. I v této oblasti se vyskytuje českojazyčný antikvový text, bere ale na sebe podobu akrostichů z majuskulí a ukrývá krátké citáty či jména oslavenců, mecenášů a biblických postav.¹¹ Dozvuky této typografické konvence lze sledovat ještě i v období baroka,¹² které si zase libovalo v chronogramech vytvářených z antikvových majuskulí a zasazovaných do názvů.¹³ K použití antikvy jako tiskového písma hlavního textu, či alespoň rozsáhlejších pomocných či rámcových textových pasáží, se však domácí před- i pobělohorští tiskaři neodvážili. Jen příležitostně zvýraznili pomocí antikvy jednotlivá slova v podobě vlastních jmen¹⁴ či sémanticky důležitých výrazů.¹⁵ Žádný pokus, který by překonával tyto nahodilé jednotliviny a snesl by srovnání s náměšťskou Tiskárnou zámeckou, nebyl zatím bibliograficky zaznamenán.¹⁶ Stranou přitom ponechme slova převzatá z latiny a při skloňování doplňovaná českými koncovkami. Jejich tisk se naopak neobešel bez kombinace antikvy a novogotických typů (např. slovo „Astronomowé“ kde část „Astrono“ je tištěna antikvou a zbytek „mowé“ zase novogotikou).

Tibelliho Nebeský budíček a další podobné tisky

Nové impulsy do tuzemského knihtisku přineslo několik barokních modlitebních knih. Jejich tiskaři byli pravděpodobně první, kdo se v průběhu 18. století pokusili odstranit chápání českojazyčného antikvového textu jako něčeho neobvyklého a novátorského. Zvolili poměrně radikální řešení. Své tisky nechali kompletně od titulního listu přes záhlaví, nadpisy až po hlavní text vysázet antikvou. Skupinu těchto publikací tvoří celkem čtyři tituly rozmnožené ve dvaceti edicích. Na jejich vydání se podílelo osm domácích tiskařů. Sedm typografů můžeme bezpečně identifikovat, u jednoho není jednoznačné ztotožnění zatím možné. Deset tisků není konkrétně datováno, u ostatních známe přesný rok vydání. Nejstarší je asi modlitební kniha Nebeský budíček (K18656) vydaná v Hradci Králové v roce 1719.¹⁷ Jejím původcem je Václav Jan Tibelli, stejně jako u dvou dalších edic, z nichž jedna náleží do roku 1738 (K18657).¹⁸ Téměř souběžně, ale možná také před, nebo i po Tibellim, vytiskl antikvou další modlitební knihu s titulem Rajská růže pražský tiskař Karel František Rosenmüller.¹⁹ Bohužel z důvodu neuvedené datace a přesnějších identifikačních údajů nejsme schopni stanovit, zda to byl Rosenmüller starší nebo jeho stejnojmenný syn označovaný jako mladší. Každopádně tisk byl zveřejněn mezi roky 1705, kdy Rosenmüller starší začal pracovat jako samostatný tiskař, a 1745, což je datum úmrtí Rosenmüllera mladšího.²⁰

Obr. 1 Frontispis a titulní strana modlitební knihy Nebeský budíček tiskaře Václava Jana Tibelliho z roku 1719 (Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, sign. FM 26398 S)

Krátce po polovině 18. století musela být antikvou vytištěna další modlitební kniha. Tentokrát měla titul Duchovní poklad aneb Katolické modlitby (dále jen Duchovní poklad) a pocházela z produkce Karla Josefa Jauernicha. Jeho tisk není přesně datován, ale samostatná činnost tohoto pražského typografa bývá ohraničována lety 1755–1767.²¹ Jauernich tak velmi pravděpodobně stál na začátku řetězce, jenž zahrnuje ještě další dvě antikvové reedice Duchovního pokladu. Jedna (K14117) z nich je naštěstí opatřena přesným datem vydání. V roce 1772 ji vytiskl František Václav Jeřábek.²² Druhá, nedatovaná, vznikla v jindřichohradecké tiskárně Vojtěcha Ignáce Hilgartnera.²³ U Jeřábka lze předpokládat blízkou návaznost na Jauernicha. Oba typografové totiž úzce spolupracovali a navíc sídlili na stejné domovní adrese V Železných dveřích. Jeřábek po Jauernichově profesní odmlce či smrti reeditoval jeden z produktů svého bývalého souseda. Napovídají tomu i shody v typografickém materiálu (viz níže). Časové zařazení Hilgartnerova Duchovního pokladu je složitější. Tento jindřichohradecký typograf byl činný v letech 1759–1787.²⁴ Jeho tisk tak mohl vzniknout jako reakce na Jauernichovu i Jeřábkovu edici. S oběma se víceméně shoduje po obsahové stránce. Hilgartnerův nebo Jauernichův Duchovní poklad se také mohl stát zdrojovou předlohou pro rukopis se stejnojmenným, ale zkráceným titulem Duchovní poklad aneb Katolické modlitby všem nábožným křes ťanům k duchovnímu prospěchu a spasení, který byl sepsán a ilustračně vyzdoben v roce 1760 F. Wüberem. Shodu mezi tisky a rukopisem je možné potvrdit v obsahové a textové rovině. Grafický vzhled manuskriptu je výrazně odlišný a pravděpodobně se v něm projevila autorova umělecká originalita.²⁵

Obr. 2 Poškozená titulní strana modlitební knihy Duchovní poklad tiskaře Karla Josefa Jauernicha (Polabské muzeum Poděbrady, sign. S 82)

Chronologicky nejmladší skupinu otevírá Josef Antonín Škarnicl (1729–1813), který v roce 1780 vydal Nebeský budíček (K18660).²⁶ Jedná se o další vydání stejného titulu, který předtím vytiskl Tibelli. Nejspíš podle jeho vzoru použil i Škarnicl antikvu. Ve svém tisku ale provedl drobné textové úpravy a zredukoval ilustrační doprovod. V tiskařském impresu své jméno přímo neuvedl. Podle místa vydání, jímž je slovenská Skalica, ale není pochyb, že jím byl právě tento, původně olomoucký, typograf, protože v dané době v tomto městě nikdo jiný netiskl. Na svého otce pak minimálně jednou navázal syn František Xaver Škarnicl starší (1769–1841).²⁷ Ten totiž v roce 1826 pořídil další antikvovou edici Nebeského budíčku.²⁸ Na rozdíl od otce vybavil svůj tisk jinými, pečlivěji diakritizovanými antikvovými typy (viz níže), početnějšími ilustracemi a přistoupil také k větším textovým změnám.

Na konci 18. století se na poli antikvové modlitební literatury začal výrazněji prosazovat již jednou zmíněný František Václav Jeřábek. Dokonce ho můžeme označit za hlavního protagonistu této pozdní etapy. Své předchůdce i současníky předčil především množstvím reedic. Tentokrát to není Duchovní poklad, ale titul Duchovní křesťanské katolické jádro všech modliteb (dále jen Jádro), který byl u Jeřábka tištěn opakovaně a nejspíš v kratších časových úsecích. Napočítáno bylo totiž minimálně jedenáct položek, což výrazně zvyšuje celkové počty modlitebních knih tištěných antikvou. Převládají nedatované edice. V datovaných se vyskytují roky 1784, 1796 a 1797. Dva nejmladší výtisky z let 1800 a 1809 vydala vdova Jana Jeřábková. Podle těchto indicií bychom mohli Jeřábkovu produkci umístit převážně do období, kdy už antikva v českojazyčném textu získávala stálejší pozice.²⁹

Jeřábkova antikvová Jádra byla tištěna ve dvou typografických verzích.³⁰ První představují dvě celoantikvové edice, z nichž starší vytiskl Jeřábek (K03409) a mladší už jeho ovdovělá manželka Jana (K03419).³¹ Druhou, početnější verzi pak tvoří tisky, ve kterých se antikva objevuje jen na titulní stránce, v nadpisech, záhlavích, poznámkách a rejstřících. Ve zbývajících textových částech se uplatňuje novogotické písmo. Nejde však o klasický švabach či frakturu. Jednotlivé modlitby jsou zde doslova psány kurentem a mají podobu rukopisného textu.³² Antikvu i tištěný kurent Jeřábek pravděpodobně reprodukoval prostřednictvím sázené sazby. Tímto postupem vytvořil skutečně netradiční výrobky, které stojí na pomezí tištěné a rukopisné knihy.

Vznik a recepce antikvových modlitebních knih

Všechny výše zmíněné modlitební knihy jsou si po obsahové a žánrové stránce velmi blízké. Jedná se o formátově menší a rozsahově nepříliš obsáhlé modlitební knihy zahrnující výběr z modliteb k různým náboženským úkonům a běžným každodenním příležitostem (např. modlitby domovní, ranní či večerní, modlitby užívané v kostele při mši, přijímání nebo zpovědi, modlitby za mrtvé, modlitby k Ježíši Kristu, k Panně Marii a světcům).³³ Byly určeny k praktikování privátní pobožnosti a prohlubování osobní zbožnosti. V průběhu 18. a 19. století patřily modlitební knihy k nejčastěji vydávaným českým tiskům vůbec. Oblíbenost si získaly hlavně mezi ženskými čtenářkami z nižších sociálních vrstev. Staly se předmětem denní potřeby a nepostradatelnou součástí vybavení maloměstských či venkovských domácností. Byla jim dokonce přičítána magická moc, a proto byly používány k vykonávání různých pověrečných rituálů. Kromě pravidelné četby a odříkávání jednotlivých modliteb sloužily jako osobní dary a předměty přinášející ochranu při porodu, nemocech, smrti nebo bouřkách. Není tedy divu, že modlitební knihy byly v období baroka rozmnožovány v desítkách titulů. Až na námi uváděné výjimky byly ale všechny tištěny novogotickým písmem.

Co nebo kdo přivedl Tibelliho a další výše vyjmenované tiskaře k nápadu vyměnit tradiční švabach a frakturu za čtenářsky nejistou antikvu, nám zůstává skryto. Přitom u některých antikvových edic se účast dalšího iniciátora v pozadí přímo nabízí. Jak si potom máme vysvětlit Tibelliho úsilí o co nejpřesnější zachycení specifických českých samohlásek a souhlásek (viz níže), když sám byl cizinec, který pocházel z Tyrolska či Itálie a češtinu asi dobře neovládal? Bohužel pro žánr modlitebních knih je charakteristická anonymita původců a nelze tedy očekávat, že by se v tiscích přímo hovořilo o případných autorech a konkrétních důvodech jejich vydání. Kromě samotných typografů nejsou na titulních stránkách všech popisovaných tisků uvedeny žádné další soudobé osoby, které by se na jejich přípravě podílely. Studium ostatních textových částí nám v tomto směru také výrazně nepomůže. Rosenmüllerův, Jauernichův a Hilgartnerův tisk i všechny Jeřábkovy edice totiž postrádají jakékoli přední rámcové části (např. předmluvy, dedikace). Jen oba Tibelliho Nebeské budíčky mají v úvodu obligátní cenzurní povolení podepsaná jezuitou Janem Steinerem a arcibiskupem Danielem Josefem Ignácem Mayerem z Mayeru. Stejnými jmény se zaštiťuje i Nebeský budíček Josefa Antonína Škarnicla z roku 1780, tedy z doby, kdy už byli Steiner i Mayer dávno mrtví.

Oba církevní hodnostáři vystupují jako cenzoři i v jiných českojazyčných tiscích vydaných na začátku 18. století. Zajímavější z této dvojice je Steiner. Mohl by nám totiž poodhalit okolnosti vzniku Tibelliho antikvové publikace. Steiner zemřel na konci září roku 1717, ale první Nebeský budíček vyšel až v roce 1719. Jak si tento časový nesoulad vysvětlit? Předpokládejme, že Steiner prováděl cenzuru na rukopisu, který se pak stal předlohou pro tištěnou verzi. Trval snad Tibellimu samotný tisk knihy téměř dva roky od doby, kdy obdržel od církevních orgánů příslušné schválení? Nebo snad existovalo ještě starší a dnes už nedochované vydání Nebeského budíčku a edice z roku 1719 byla jeho přetiskem, do kterého bylo převzato i cenzurní povolení?³⁴ Tuto variantu nelze úplně vyloučit, protože na takové praxi byl založen Nebeský budíček z roku 1738 i Škarniclovo vydání z roku 1780. Jako přijatelnější se jeví hypotéza, že Tibelli narazil při přípravě tisku na technické problémy spojené právě s použitím nestandardního tiskového písma pro český text a jejich vyřešení mu trvalo déle, než asi původně předpokládal.³⁵

Jednoznačné stanovení doby vydání všech antikvových modlitebních knih by nám mohlo pomoci zodpovědět i otázky týkající se dobového pozadí jejich vzniku. Podle různé tiskařské atribuce jednotlivých tisků předpokládejme, že zde sehrála určitou roli konkurence mezi zúčastněnými typografy. Tibelliho Nebeské budíčky vyšly v období, kdy souběžně tiskli i oba Rosenmüllerové. V roce 1719 byl činný otec a v roce 1738 už syn Rosenmüller. Stejná situace nastala i v padesátých až osmdesátých letech 18. století, kdy zároveň pracovali Jauernich, Jeřábek, Hilgartner i Josef Antonín Škarnicl. Tento časový souběh by mohl svědčit o napodobování edičních záměrů. Jeden tiskař vydal tisk s netradičním typografickým vzhledem a jeho profesní souputníci na to reagovali podobnou akcí, poháněni snahou o udržení kroku s konkurencí. Takto se to jeví minimálně ve vztahu Tibelli vs. Rosenmüller a následně Jauernich či Jeřábek vs. Hilgartner. Tato konkurence nemusela být přímá a osobní. Mohla se odehrávat v delším intervalu a s většími časovými prodlevami mezi jednotlivými edicemi. Podle různých míst vydání (Hradec Králové, Praha, Jindřichův Hradec, Skalica) lze také uvažovat o tom, že se tiskaři primárně soustředili na čtenáře z lokalit, jež se nacházely v geografické blízkosti jejich tiskárny a až druhotně chtěli soutěžit se svými kolegy z jiných měst.

Ze skupiny modlitebních knih tištěných antikvou je nutné částečně vyčlenit některá Jeřábkova Jádra, už jen z toho důvodu, že v nich antikva plnila jen vedlejší vyznačovací funkce a v hlavním textu převládlo novogotické písmo. V domácím prostředí neměla tato Jádra na koho navázat a do konce 18. století se nesetkala s žádnou konkurencí.³⁶ Jeřábkův nápad kombinovat kurent a antikvu můžeme ocenit jako jeho osobní komerční inovaci. Jejím cílem bylo asi napodobit četné manuskripty modlitebních knih, jež byly v té době značně oblíbené a rozšířené, hlavně mezi venkovským obyvatelstvem.³⁷ U jejich tištěných kopií mohl Jeřábek dopředu počítat se silnou poptávkou, a tím i dostatečným finančním ziskem. Díky složitějším výrobním postupům lze ale předpokládat, že jejich cena byla celkově vyšší. To však zužovalo množinu potenciálních kupců na bohatší a společensky výše postavené česky hovořící měšťanstvo či drobnou šlechtu. Běžní čtenáři z venkova si je nemohli dovolit. Jeřábek byl v tomto případě nejspíš motivován rokokovou módní vlnou, než snahou zpřístupnit českojazyčné antikvové knihy všem čtenářským vrstvám.

Tím se dostáváme k dalším hypotézám. Existence antikvových modlitebních knih nemusela být zapříčiněna jen komerčně konkurenčními vztahy, jak jsme se dosud snažili vylíčit. Za jejich vznikem mohly stát i jiné faktory, jako např. úsilí o celkovou změnu domácí typografie či zvyšování všeobecného vzdělání lidových čtenářů. Z dnešního pohledu je velmi překvapivé, že se antikva objevuje zrovna v modlitebních knihách, a to už v první polovině 18. století a díky několika soukromým pražským či regionálním tiskařům. Pokusy o aplikaci nebo dokonce o hromadné zavedení antikvy do českojazyčného tištěného textu bychom očekávali spíše od institucionální tiskárny řízené nějakou státní či církevní institucí, což se později opravdu stalo (viz Tomsa v Tiskárně normální školy). Pochopitelnější by pro nás byl výskyt antikvy v literatuře naukového či administrativního charakteru, která by byla určena pro společenské elity jako tehdejší nositele pokroku. Modlitební knihy tištěné antikvou však tyto úvahy převracejí naruby. Naznačují, že snahy tiskařů o kvalitativní povznesení tuzemské knižní výroby a kultivaci čtenářské obce mohly být realizovány i v tiscích náležejících do oblasti „nižší“ typografie. Modlitební knihy se díky své rozšířenosti, praktičnosti, osobní vazbě na majitele a textové variabilitě mohly stát ideální základnou pro podobné pokusy. Navíc na jejich typografický vzhled nebyla zaměřena taková společenská pozornost, jako na jiné žánry náboženského písemnictví (např. Bibli, kancionály), kde museli být tiskaři mnohem opatrnější. U modlitebních knih ze sedmdesátých až devadesátých let 18. století pak můžeme také počítat se záměrem zlepšovat prostřednictvím těchto publikací praktickou znalost humanistického písma v intencích probíhajících osvícenských školních reforem. Z jazykového pohledu měli typografové větší šanci na úspěch mezi česky hovořícím venkovským obyvatelstvem než u poněmčeného měšťanstva a úřednictva nebo v kruzích latinizujících učenců a církevních hodnostářů. Mezi lidovými čtenáři narazili ale na silný konzervatismus, který zbrzdil další rozvoj antikvy v modlitební literatuře.

Konkurenční edice a opakovaná vydání mohou však na první pohled dokazovat, že se antikvové modlitební knihy přece jen setkaly u čtenářů s kladným ohlasem. Proč by je tiskaři kopírovali či opětovně vydávali, když by se neprodávaly a nebyl o ně větší zájem? Většina titulů se ale dochovala v unikátech. Jejich náklady asi nebyly příliš vysoké. U komerčně úspěšných knih lze naopak předpokládat větší počet výtisků, a tím i více dochovaných exemplářů. Kromě Tibelliho, Škarniclů a Jeřábka se ostatní tiskaři (Rosen-müller, Jauernich, Hilgartner) omezili pouze na jediné vydání příslušného antikvového titulu. U Tibelliho je navíc mezi jednotlivými edicemi Nebeského budíčku poměrně dlouhý časový odstup, nebereme-li v potaz nejistý dačický exemplář (viz poznámky č. 18, 34). Vždyť druhý Nebeský budíček tiskne v roce 1738, téměř dvacet let po první edici z roku 1719. Ještě větší časovou prodlevu dosahující skoro padesáti let můžeme napočítat mezi oběma Škarnicly. Pokud by antikvové modlitební knihy patřily k dobovým bestsellerům, byly by určitě vydávány opakovaně v časově kratších a častějších periodách. Jejich ediční frekvence rozhodně nedosahuje takové intenzity, s jakou byly tištěny např. novogotické Nebeklíče Martina z Kochemu.³⁸

O neúspěchu modlitebních knih tištěných antikvou vypovídá také porovnání poměru výskytu antikvových a novogotických edic daných titulů v rámci 18. století. Nebeské budíčky, Rajské růže, Duchovní poklady i Jádra byly totiž souběžně tištěny i švabachem a frakturou. Tato typograficky standardní vydání jednoznačně převažují, snad kromě Ja der, nad paralelními antikvovými verzemi.³⁹ Ani po roce 1800 se tento stav výrazně nezměnil. Až do první poloviny 19. století pravděpodobně na žádnou další antikvovou verzi nenarazíme (vyjma Škarnicla, viz výše). Novogotické písmo si v těchto titulech udrželo svůj monopol a antikvu opět odsunulo do pozice sazby jednotlivých slov či vět. Ke změnám dochází zhruba na přelomu padesátých a šedesátých let 19. století, kdy už i tyto modlitební knihy začaly velmi pozvolna dostávat modernější antikvovou podobu. Od Tibelliho prvotiny muselo tedy uběhnout více než sto čtyřicet let. Paralelně s těmito novými antikvovými edicemi ale stále ještě vycházely i tradiční novogotické modlitební knihy.⁴⁰

Celkově se lze domnívat, že ze strany výše představených tiskařů šlo spíše o opakovanou zkoušku domácí čtenářské obce. K tomuto pokusu si vybrali osvědčené modlitební tituly, kterým dali oproti dosavadním zvyklostem jiný typografický vzhled. Následně čekali na čtenářskou reakci. Ta nebyla dostatečně silná, aby vedla k častější recyklaci daných antikvových titulů nebo k hromadnějšímu konkurenčnímu zapojení dalších soudobých tiskařů. Tento závěr do jisté míry neplatí pro Jeřábkova Jádra. Zde byl čtenářský ohlas, vyvolaný módními trendy, pravděpodobně větší a donutil tiskaře k opakovaným edicím, jež byly adresovány pouze majetnějším čtenářům. Modlitební knihy tedy k všeobecnému zavedení a rozšíření antikvy výrazně nepřispěly. Aplikace antikvy v této sféře dnes představuje spíše dosud neznámou, vzácnou raritu a slepou uličku na cestě k moderní českojazyčné knize.

Analýza tiskového písma antikvových modlitebních knih

Dosud jsme se věnovali bibliografické identifikaci a celkovému významu popisovaných modlitebních knih. Nyní se zaměříme na stručný rozbor jejich tiskového písma. Všímat si budeme především způsobu zavádění české diakritiky a dodržování některých ortografických specifik. Na těchto bodech by se měl nejlépe ukázat nadčasový inovační nebo jen běžný řemeslný přístup jednotlivých typografů. Stranou naopak ponecháváme podrobnější analýzu písmových řezů či stupňů, a to z důvodu chabé znalosti dobového stavu domácího písmařství, chybějící odborné evidence zdrojů, ze kterých tiskaři získávali tiskové typy, a konečně i náročnosti srovnávacího obrazového studia.

O antikvě Tibelliho Nebeských budíčků se dosud soudilo, že byla zahraničního původu a měla být silně opotřebovaná.⁴¹ Naše studium tyto závěry, minimálně ve druhém bodě, nepotvrdilo. Tiskové písmo nepůsobí poškozeně, sazba je naopak v obou edicích poměrně čistá a zřetelná. Zatímco ve vydání z roku 1719 měl Tibelli k dispozici pouze diakritizovanou vertikální antikvu, v edici z roku 1738 k ní přidal i diakritizovanou antikvovou polokurzívu. Další odlišnosti v zalomení sazby, užití spřežek, sazečských chybách a rozmístění ilustrací jen potvrzují, že edice z roku 1738 byla připravována znova a nešlo o pouhý mechanický přetisk vydání z roku 1719. Moderní českou diakritiku Tibelliho antikvové sady vesměs postrádají, hlavně v případě háčků. Ty jsou suplovány tečkou lokalizovanou nad literu nebo na její pravou horní, středovou i dolní stranu. U majuskulí jsou takto upraveny vertikální a polokurzívní „Ž“, „Č“, „Ř“, u minuskulí kromě nich ještě navíc „ď“, „ť“, „ň“, „ě“. Dnešním způsobem jsou naopak znázorněny dlouhé minuskulní samohlásky „á“, „é“, „ó“. Ve vydání z roku 1719 mají podobu liter s čárkami obrácenými doprava, v edici z roku 1738 i s čárkami chybně nasměrovanými doleva (stejně u vertikály i polokurzívy). Čárka je vždy (kromě „ó“) mírně posunuta k levému okraji litery (u levých čárek je to zase obráceně). Diakritizaci svých písmových sad provedl Tibelli jen částečně, protože u minuskulí chybí „š“, „í“, „ý“, „ů“, „ú“ a u majuskulního písma je vyznačení délky úplně vynecháno. Ve vydání z roku 1719 navíc místy používal pro akcentovaná písmena paralelně i spřežky. V edici z roku 1738 už tento paralelní kombinační postup víceméně opustil. V obou Nebeských budíčcích se nerozpakoval souběžně umístit do textu „w“ i jeho grafickou variantu v podobě „vv“, asi podle toho, jak to vyžadovalo zarovnání sazby. Společným znakem obou Nebeských budíčků jsou také majuskule v pozici prvního písmene velkého počtu podstatných jmen. U slov s náboženskou konotací (tzv. nomina sacra) je tento jev zdůrazněn rozšířením majuskule na druhé písmeno v řadě nebo na všechna písmena ve slově (např. „GEzu“, „GEZIJSSE“).

Rosenmüllerova Rajská růže se od Tibelliových Nebeských budíčků výrazně liší. Rozdílná je především diakritika. Ta totiž zcela postrádá znázornění délky samohlásek. Háčky jsou také vypuštěny nebo nahrazeny spřežkami. Jen u několika liter (vertikální a polokurzívní „ž“, „Ž“, „ě“, „ň“, „ď“, vertikální „ť“) jsou vyjádřeny pomocí teček, čárek či znamének tvarově připomínajících háčky. Tato diakritika je lokalizována nad příslušnou literu nebo na její pravou horní či středovou stranu. Ani Rosenmüller se nevyvaroval paralelního použití akcentovaných písmen a jejich spřežkových protipólů. Specifickým a v rámci všech popisovaných modlitebních knih také ojedinělým znakem jeho Rajské růže je časté střídání a kombinování minuskulního vertikálního či polokurzívního „w“ ve významu dnešní souhlásky „v“. Ta je do třetice vyjádřena i polokurzívním „v“. Obě polokurzívní litery „w“ a „v“ Rosenmüller vkládal do textové sazby sestavené jinak z vertikální antikvy, což ve výsledku působí nejednotným dojmem. Ten je umocněn i občasným výskytem celomajuskulních slov nebo výrazů, ve kterých je majuskule umístěna do dvou počátečních písmen, či alespoň na pozici prvního písmena (např. „BOZIE“, „BOhu“, „Wywolenych Bozjch“).

Obr. 3 Ukázka antikvové textové sazby z Tibelliho Nebeského budíčku (Muzeum Beskyd Frýdek- -Místek, sign. FM 26398 S)

V Jauernichově, Jeřábkově a Hilgartnerově Duchovním pokladu je oproti předchůdcům vyznačovací funkce antikvových majuskulí omezena pouze na titulní stránku, iniciálové verzály a často se opakující zvýrazňování obsahově a nábožensky důležitých slov pomocí všech či počátečních dvou nebo alespoň prvního majuskulního písmene. V textových nadpisech většinou nahradily majuskule vertikální či polokurzívní minuskule. Diakritika tiskového písma všech tří Duchovních pokladů zahrnuje pouze tečku nad vertikálními literami „ž“, „Ž“ a boční horní čárky u „ď“, „ť“, „ň“ („ň“ je u Hilgartnera a Jauernicha znázorněno pomocí znaménka připomínajícího háček). Na rozdíl od Rosenmüllera zde není zastoupeno minuskulní „ě“, ale stejně jako u něj schází i v Duchovních pokladech značení délky vokálů. Polokurzívní písmové sady se potýkají s téměř úplnou absencí diakritiky. Všichni tři tiskaři se navíc nevyhýbali příležitostné aplikaci spřežek u písmen, kterými disponovali i v diakritizované variantě, nebo jednoduše diakritické znaménko zcela vypustili. U žádného z nich se nesetkáme s kombinací „w“ a „v“ jako v případě Rosenmüllera. Všichni důsledně uplatňovali grafém „w“ ve významu dnešního „v“. Na základě vzájemného porovnání popisovaných tisků můžeme také konstatovat, že Jeřábek při tisku svého Duchovního pokla du vlastnil část typografického materiálu, který původně patřil Jauernichovi (viz např. stejná ilustrace na s. 16 v obou tiscích) a nejspíš i jeho patrice či matrice pro výrobu vertikální a polokurzívní minuskulní antikvy, protože tiskové typy obou tiskařů mají stejné fyzické rozměry.

Obr. 4 Antikvová textová sazba Jauernichova Duchovního pokladu s dodatečnými čtenářskými opravami (Polabské muzeum Poděbrady, sign. S 82)

Výraznými rozdíly se mohou vykázat Nebeské budíčky rodiny Škarniclů. Tato skutečnost byla dána větším časovým odstupem mezi oběma tisky i dobou jejich vzniku. Vydání z roku 1780 bylo tištěno v samotném začátku procesu národního obrození, edice z roku 1826 již v době jeho plného rozvoje. To se podepsalo na diakritice obou tisků i na jejich celkovém vzhledu. Typografie staršího vydání z roku 1780 byla pravděpodobně inspirována tibelliovskými předlohami. Archaické prvky v ní zastupuje často se vyskytující celomajuskulová sazba situovaná do různých textových pasáží (např. do předtitulu, cenzurního povolení, textových nadpisů, hlavního textu) či hojně se opakující slova, jejichž počáteční dvě nebo alespoň první písmeno je tištěno majuskulí. Ještě větší pestrost panuje v diakritice českých vokálů a konsonantů. Délka samohlásek je zde vyznačena doleva posunutými čárkami nad minuskulními literami „á“, „é“, „ó“. Z majuskulí vlastnil Škarnicl diakritizované vertikální či polokurzivní „Á“ a vertikální „É“. Otiskl je ale pouze jednou v nadpisech. Dnešní háček nad minuskulním „ě“ střídavě nahrazoval dvěma tečkami nebo čárkou lokalizovanou na pravou horní stranu litery. Příležitostně, avšak zcela nově, použil minuskulní „ů“. Akcenty souhlásek tvoří v Škarniclově Nebeském budíčku převážně čárka umísťovaná u majuskulí „Č“, „Ř“, „Ž“ i minuskulí „č“, „ř“, „ž“, „ď“, „ť“, „ň“ libovolně nad literu či po její levé, nejčastěji pak pravé horní, ale dokonce i dolní části. Diakritizací prošla většina písmových sad od vertikální antikvy hlavního textu až po drobnou polokurzívu v podnadpisech. Škarnicl se snažil uplatnit akcentovaná písmena v maximální možné míře, proto na jejich spřežkové varianty narazíme v Nebeském budíčku jen minimálně (nalezeno bylo např. „Ř“ a „Rž“). Totéž platí o souběžné kombinaci „w“ a dvou „vv“. Poměrně častým jevem je zde naopak paralelní výskyt grafémů „w“ a „v“, přičemž oba měly stejný význam souhlásky „v“, tedy podobně jako u Rosenmüllera. U Škarnicla ale záleželo na jejich pozici ve slově.

Typografický vzhled edice z roku 1826 vykazuje oproti svému staršímu předchůdci jasný kvalitativní progres. Majuskulní sazbě zde byl vyhrazen jen malý prostor na titulní stránce a v iniciálách. Zcela odstraněna byla celomajuskulní slova a dvě počáteční majuskule. Nahradilo je první velké písmeno. Jeho aplikace na výrazy náboženské povahy je mnohem umírněnější. Dále je v tomto Nebeském budíčku už zcela dnešním způsobem vyřešena diakritika českých samohlásek a souhlásek. Dlouhé vokály, především pak jejich minuskulní varianty, disponují doprava obrácenými a někdy mírně do strany vychýlenými čárkami u „á“, „é“, „ó“, „ú“, háčkem u „ě“ i kroužkem v případě „ů“. Nově byla přidána litera „ý“ v minuskulní i majuskulní verzi. U měkkých konsonantů je standardně vyznačen středový háček u „č“, „ř“, „ž“, „ň“, „ť“, „Č“, „Ř“, „Ž“ a čárka u „ď“. Náznakově byla diakritizace provedena i u „š“, pro které Škarnicl paralelně užíval spřežku „ss“ i literu „s“ se dvěma horními tečkami. Moderními akcenty byly vybaveny především písmové sady vertikální antikvy určené pro sazbu hlavního textu či titulní stránky. Vyznačovací polokurzíva objevující se v průběžných podnadpisech má místo háčků či kroužků jen doprava zkosené čárky, stříšky či dvě tečky. I v těchto konzervativněji pojatých pasážích se Škarnicl co možná nejvíce vyhýbal aplikaci spřežek, stejně jako v hlavním textu (vyjma už zmíněného „ss“). Jedinou větší anomálii představuje „w“. To bylo střídavě tištěno dvěma odlišnými minuskulními literami, z nichž jedna má podobu dvou vzájemně se překrývajících „v“ a druhá naopak dvou samostatných „v“ vedle sebe.

Antikvu v Jeřábkových Jádrech je nutné rozdělit na dvě skupiny. První představují celoantikvové edice (viz poznámka č. 31), ve kterých má antikvová sazba pokročilejší podobu než u Jader kombinujících antikvu s kurentem a tvořících druhou skupinu (viz poznámka č. 32). Jeřábek i jeho manželka ve dvou celoantikvových publikacích zredukovali majuskulní antikvu na nezbytné minimum. Majuskule umístili pouze na titulní stránku, do iniciál a písmen po nich následujících a dále do pozice prvních písmen jmen křesťanských autorit či slov náboženského významu. Už je ale nepoužili pro tisk celých slov či počátečních dvou písmen stojících bezprostředně za sebou. Také s antikvovou polokurzívou zacházeli střídmě a otiskli ji pouze na titulní stránku či do jednoslovných nadpisů. K členění textové sazby na titulky, hlavní text a doprovodné komentáře si vystačili jen s vertikální minuskulní antikvou několika písmových stupňů. Celkově tak sice docílili strohého, zato jednotného typografického vzhledu. V případě diakritiky však k větší aktualizaci nedospěli, naopak navázali na starší praxi uplatněnou v Jeřábkově Duchovním pokladu z roku 1772 (viz výše). Jak Jeřábek v nedatované edici Jádra, tak i vdova Jeřábková ve vydání Jádra z roku 1800 nezaznamenávali délku vokálů a z akcentovaných konsonantů disponovali pouze tradičními literami „ď“, „ť“, „ň“, „ž“, „Ž“. Jeřábek je znázorňoval pomocí teček a čárek lokalizovaných nad literu nebo po její horní pravé straně. Jeřábková jeho systém víceméně převzala, zásadně však inovovala minuskulní „ž“, u něhož nahradila tečku dnešním háčkem. V textu pak souběžně využívala starší i tuto novější verzi. Diakritikou opatřili manželé Jeřábkovi pouze vertikální písmové sady, zatímco polokurzívu ponechali bez akcentů. Stejně jako v Duchovním pokladu se ani v Jádrech nevyvarovali příležitostných kombinací diakritizovaných písmen a jejich spřežkových paralel nebo variant s úplně vynechaným diakritickým znaménkem. Zato důsledně dbali na to, aby nespojovali dvě „v“, jimiž by nahrazovali „w“ a pro konsonant „v“ užívali tradiční literu „w“. I přes tyto společné prvky nelze říci, že vydání vdovy Jeřábkové je přetiskem starší nedatované Jeřábkovy edice. Brání tomu rozdíly v zalomení stránkové sazby, drobné textové odchylky i zmíněné odlišnosti v diakritice. Jediným spojovacím bodem je stejná písmová výška vertikální minuskulní antikvy použité v hlavním textu obou Jader. Zajímavé je, že její výškové rozměry souhlasí i s Jeřábkovým a Jauernichovým Duchovním pokladem (viz výše).

Antikva v Jádrech patřících do druhé novogoticko-antikvové skupiny má naopak převážně polokurzívní podobu a ve většině tisků⁴² plní jen vyznačovací funkce. Jejím společným znakem je absence jakékoliv české diakritiky. Tento nedostatek z dnešního pohledu částečně vyvažuje Jeřábkův pokus o imitaci rukopisného humanistického písma. Pomocí sázených liter napodobil nejen jeho grafickou podobu, ale místy i náběhy do spojnicových tahů. Tím vytvořil optický dojem ručně psaného českojazyčného textu. Toto kurzívní tiskové písmo umísťoval hlavně do nadpisů, které zasazoval do kurentního textu nebo na začátky textových kapitol, kde ho spojoval s antikvovou polokurzívou. Výraznější vadou tohoto jinak poměrně zdařilého pokusu jsou občasné sazečské chyby (např. „Swataky“ místo ,,Swatky“ nebo „Modliiba“ místo „Modlitba“) a především opět nevyznačené české akcenty. Jeřábek nezařazoval antikvovou kurzívu do všech novogoticko-antikvových vydání Jader. Existuje minimálně jedna edice (K03412), v níž je kombinována pouze nediakritizovaná antikvová polokurzíva a kurent.

Shrneme-li charakteristiku tiskového písma všech modlitebních knih tištěných antikvou, zjišťujeme, že představení tiskaři většinou disponovali při jejich výrobě písmovými sadami nediakritizované majuskulní a částečně diakritizované minuskulní antikvy (vyjma Tibelliho a Škarniclů), které v rámci jedné knihy vzájemně kombinovali. Antikvové majuskule plnily hlavně úlohu vyznačovací a uplatňovaly se převážně v nadpisech, iniciálách a na titulních stránkách. Minuskulní antikva zase převzala funkci chlebového písma, to znamená, že našim typografům sloužila především k tisku běžných textových pasáží a doprovodných komentářů. Kombinace majuskulí a minuskulí byla kromě těchto nepsaných typografických norem dána i dobou vzniku tisku. Platí, že starší tisky (např. Tibelliho Nebeské budíčky, Rosenmüllerova Rajská růže) jsou v tomto směru pestřejší než tisky z konce 18. století (např. Jádra od Jeřábka a Jeřábkové), kdy už je textová sazba unifikovanější a směřuje k dnešní konvenci. Podobnými slovy je možné popsat poměr mezi vertikálou a polokurzívou. I zde je viditelný přechod od variability ke strohému, avšak modernějšímu výrazu. Použití polokurzívní antikvy záleželo také na tom, zda daný tiskař toto písmo vlastnil. Ne vždy to byla samozřejmost (např. Tibelliho první vydání Nebeského budíčku).

Na vybavenosti sazečských kas jednotlivých tiskáren byl závislý i stupeň diakritizace tiskového písma. Zaopatřenější typografové (např. Tibelli, Škarniclové) se snažili svými písmovými prostředky komplexně zachytit systém akcentů nad českými samohláskami a souhláskami. Ostatní (např. Rosenmüller, Jauernich, Hilgartner, Jeřábek) tento problém jednoduše vyřešili pořízením několika základních diakritizovaných liter (např. „ž“, „Ž“, „ď“, „ť“, „ň“) a u zbytku sáhli po spřežkové variantě nebo akcenty vynechali. Nabízí se zde paralela se situací, kterou popisuje Petr Voit ⁴³ a ve které se nacházeli domácí prvotiskaři a typografové první poloviny 16. století. Ti také zaváděli český diakritický aparát do novogotických písmových sad nesoustavně, na základě svých technických možností či sazečské libovůle a bez ohledu na celkovou pravopisnou jednotu a konzistenci. I přes větší časový odstup platí pro obě skupiny stejné pravidlo, že pečlivěji byly diakritizovány minuskulní litery než jejich majuskulní protějšky a že větší pozornost byla věnována chlebovému než vyznačovacímu písmu. Také v případě tvaru diakritických znamének antikvových liter lze sledovat odlišné individuální přístupy a pozvolnou modernizaci. Zatímco délka vokálů byla už od Tibelliho standardně vyjadřována čárkou, akcenty měkkých konsonantů prošly proměnou od nejstarších teček uplatňovaných již v rukopisech a tiscích 15. a 16. století a převzatých do antikvových modlitebních knih nejdříve Tibellim a poté dalšími typografy, přes méně obvyklé čárky, jež si oblíbil hlavně Josef Antonín Škarnicl, až po současné háčky využité v nejširší míře jeho synem Františkem Xaverem starším či výrazně skromněji Janou Jeřábkovou.

V užívání velkých písmen se tiskaři antikvových modlitebních knih nevyvarovali soudobých zvyků a do antikvového textu aplikovali náboženské přístupy, což vedlo ke zbytečnému nadužívání velkých písmen na začátku slov a rozšíření nežádoucího jevu označovaného jako nomina sacra. Až typografové z konce 18. století (např. Jeřábek, Jeřábková) tato archaická ortografická specifika opouštěli. Vzorovou antikvovou publikaci dnes představuje Nebeský budíček Františka Xavera Škarnicla staršího. Je to samozřejmé, protože v roce 1826 byly na tisk a vzhled českojazyčného textu kladeny jiné nároky než na začátku 18. století.

Redakce nezasahovala do způsobu citování v článku.

Soupis citované literatury a elektronických zdrojů

BĚHALOVÁ, Štěpánka. Nebeklíče od Landfrasů: knižní bestsellery 19. století. Jindřichův Hradec: Muzeum Jindřichohradecka, 2017. 81 s. ISBN 978-80-86227-70-2.

Bibliografie 19. století [online]. Praha: Národní knihovna České republiky, 2015/16- [cit. 2018-05-30]. Dostupné z: https://retris.nkp.cz.

BOHATCOVÁ, Mirjam. Bratrské tisky ivančické a kralické (1564–1619). 1. vyd. Praha: Národní museum, 1951. 183 s., [16] s. obr. příl. Sborník Národního musea v Praze, sv. 5., A, Hist. č. 1.

BRTOVÁ, Bohuslava. Dodatky ke Knihopisu českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce 18. století z fondu Základní knihovny – Ústředí vědeckých informací ČSAV. Praha: Základní knihovna – Ústředí vědeckých informací Československé akademie věd, 1990. 164 s. Vědecké informace Československé akademie věd. Bibliografie; 3.

CNB – Česká národní bibliografie [online databáze]. Praha: Národní knihovna České republiky, 1996– [cit. 2018-05-30]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz.

HORÁK, František. Česká kniha v minulosti a její výzdoba. 1. vyd. Praha: František Novák, 1948. 253, [1] s. Naše poklady, sv. 4.

CHYBA, Karel. Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. [Praha]: Památník národního písemnictví, 1966. 521 s.

JOHANIDES, Josef. Staré královéhradecké tisky. 1. vyd. Hradec Králové: Kruh, 1973. 358, [1] s. Knihy a knihovny, sv. 8.

KAISER, Vladimír. Klasifikace tiskového písma z hlediska pomocných věd historických. Sborník archivních prací. 1982, 32(2), 446–479. ISSN 0036-5246.

KAŠPAR, Jaroslav. Úvod do novověké latinské paleografie se zvláštním zřetelem k českým zemím. Sv. 1, Textová část. 3. přeprac. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1987. 218 s.

KLIMEKOVÁ, Agáta, Eva AUGUSTÍNOVÁ a Janka ONDROUŠKOVÁ. Bibliografia územne slovaci kálnych tlačí 18. storočia. Zväzok IV. [Martin]: Slovenská národná knižnica, 2008. 367 s. Slovenská národná retrospektívna bibliografia, séria A, knihy. ISBN 978-80-89301-20-1.

KLIMEKOVÁ, Agáta a Janka ONDROUŠKOVÁ. Bibliografia územne slovacikálnych tlačí 19. storo čia. Zväzok IV., N–R. Martin: Slovenská národná knižnica, 2017. 389 s. Slovenská národná retrospektívna bibliografia, séria A, knihy. ISBN 978-80-8149-074-3.

KPS – Databáze Knihopis [online databáze]. Praha: Národní knihovna České republiky, 2015– [cit. 2018-05-30]. Dostupné z: http://www.knihopis.cz.

KUCHAŘOVÁ, Hedvika. Několik poznámek k modlitebním knihám 18. a 19. století. Listy filologic ké. 2009, 132(3–4), 263–287.

KVAPIL, Jan. Ze zahrádky do zahrady, aneb, Od Hortulu animae k Štěpné zahradě Martina z Ko chemu: utváření modlitební knihy barokního typu. 1. vyd. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, 2001. 220 s. ISBN 80-7044-356-1.

Magyarország bibliographiája 1712–1860. [Köt.] VII., Pótlások Petrik Géza Magyarország bibliogra phiája 1712–1860 c. müvéhez 1701–1800 között megjelent magyarországi (és külföldi magyar ny elvű) nyomtatványok. Budapest: Országos Széchényi Könyvtár, 1989. 570 s. ISBN 963-200-269-5.

MAŠEK, Petr. Antikvou tištěný český Otčenáš z roku 1555. Knihy a dějiny, 2015, 22(94). ISSN 1210-8510.

MUZIKA, František. Krásné písmo ve vývoji latinky. [Sv.] II. 2. rev. vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1963. 666, [2] s. Výtvarné umění. Technika a řemeslo, sv. 11.

PÁTKOVÁ, Hana. Česká středověká paleografie. 1. vyd. České Budějovice: Veduta, 2008. 278 s. ISBN 978-80-86829-38-8.

PUMPRLA, Václav. Soupis starých tisků ve sbírce Okresního vlastivědného muzea ve Frýdku -Místku. Frýdek-Místek: Okresní vlastivědné muzeum, 1985. 172 s. Katalogy a soupisy sbírek muzeí Severomoravského kraje, čís. 2.

ŠIMKOVÁ, Anežka (ed.). Růžová zahrádka: rukopisné modlitební knížky 18. a 19. století: sbírka Jana Poše. 1. vyd. Řevnice: Arbor vitae; Olomouc: Muzeum umění Olomouc, 2009. 264 s. ISBN 978-80-87164-15-0.

ŠPETKO, Jozef. Dejiny Škarniclovskej kníhtlačiarne v Skalici: so súpisom jej tlačí. Martin: Matica slovenská, 1958. 119 s. Vydavateľstvo a tlačiarstvo, čís. 1.

TOBOLKA, Zdeněk Václav. Kniha: její vznik, vývoj a rozbor. 1. vyd. Praha: Orbis, 1949. 242 s., ca 200 s. obr. příl.

TOBOLKA, Zdeněk Václav a František HORÁK (eds.). Knihopis českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce XVIII. století. Díl II., Tisky z let 1501–1800. Část I–IX. Praha: Komise pro knihopisný soupis českých a slovenských tisků: Národní knihovna: Academia, 1939–1967. 9 sv.

VD18-Datenbank: Das Verzeichnis Deutscher Drucke des 18. Jahrhunderts [online databáze]. [Göttingen]: Gemeinsamer Bibliotheksverbund, 2009– [cit. 2018-05-30]. Dostupné z: www.vd18.de.

VOBR, Jaroslav. České tisky Moravské zemské knihovny v Brně a jihomoravských klášterních knihoven z let 1501–1800. Sv. 1, A–Q. Brno: Moravská zemská knihovna v Brně, 2005. 501 s. ISBN 80-7051-159-1.

VOIT, Petr. Český knihtisk mezi pozdní gotikou a renesancí. II, Tiskaři pro víru i tiskaři pro obrození národa 1498–1547. 1. vyd. Praha: Academia, 2017. 933 stran. ISBN 978-80-200-2752-8.

VOIT, Petr. Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století. 1. vyd. Praha: Libri: Královská kanonie premonstrátů na Strahově, 2006. 1350 s., [160] s. obr. příl. Bibliotheca Strahoviensis. Series monographica; 2. ISBN 80-7277-312-7.

VOIT, Petr. Tiskové písmo Čech a Moravy první poloviny 16. století. Bibliotheca Strahoviensis, 2011, 10, 105–202. ISSN 1213-6514.

VOLF, Josef. Domnělí knihtiskaři pražští Matouš a Karel Rosenmüllerové. In: ODLOŽILÍK, Otakar (ed.). Českou minulostí: [práce věnované profesoru Karlovy university Václavu Novotnému jeho žáky k šedesátým narozeninám]. Praha: Jan Laichter, 1929, s. 286–292.

WIŽĎÁLKOVÁ, Bedřiška, Jan ANDRLE a Vladimír JARÝ (eds.). Knihopis českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce XVIII. století. Dodatky. Díl II., Tisky z let 1501–1800. Část I–IX. Praha: Národní knihovna České republiky, 1994–2010. 8 sv. ISBN 80-7050-181-2.

¹ Následující příspěvek vznikl v rámci projektu NAKI II: Knihověda.cz. Portál k dějinám knižní kultury do roku 1800. Registrační číslo projektu: DG16P02H015. Za odbornou pomoc a průběžné konzultace při jeho přípravě upřímně děkujeme doc. Petru Voitovi. V textu příspěvku jsou často uváděny zkrácené transkribované tituly starých tisků. Za účelem jejich jednoznačné identifikace je hned za přepsaný titul připojena kulatá závorka, ve které se nachází odkaz na Knihopis českých a slovenských tisků (dále jen Knihopis), kde je možné nalézt podrobnější bibliografický popis. Odkazováno je primárně na elektronickou verzi Knihopisu KPS – Databáze Knihopis [online databáze], 2015–, http://www.knihopis.cz. U některých odkazů je ale možné nahlédnout i do jeho tištěné předlohy TOBOLKA, Zdeněk Václav a František HORÁK (eds.). Knihopis českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce XVIII. století, 1939–1967, 9 sv.; WIŽĎÁLKOVÁ, Bedřiška, Jan ANDRLE a Vladimír JARÝ (eds.). Knihopis českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce XVIII. století. Dodatky, 1994–2010, 8 sv. Pouze u tisků, které dosud nejsou v Knihopisu evidovány nebo mají podobu rukopisného záznamu v rámci tzv. abecedních Dodatků ke Knihopisu, je v poznámkách pod čarou citován transkribovaný opis celého názvu a tiskařských údajů.

² Mezi novogotické či ještě starší gotické písmo náleží ve sféře knihtisku textura, bastarda a především švabach s frakturou. Na rozhraní mezi novogotickým a humanistickým tiskovým písmem se pohybují rotunda a gotikoantikva, které přebírají prvky z obou skupin. Toto základní dělení navrhl KAISER, Vladimír. Klasifikace tiskového písma z hlediska pomocných věd historických. Sborník archivních prací, 1982, s. 446–477 a později převzal VOIT, Petr. Encyklopedie knihy, 2006, s. 685–687. Stručněji k jednotlivým druhům tiskového písma a celkové charakteristice novověkého písma viz KAŠPAR, Jaroslav. Úvod do novověké latinské paleografie se zvláštním zřetelem k českým zemím, 1987, s. 144–149. Z těchto tří zdrojů byly také čerpány všechny teoretické definice vyskytující se v hlavním textu a poznámkách.

³ U tiskového písma se konkrétně rozeznává vertikála, polokurzíva a kurzíva. Charakteristickým znakem vertikály je kolmá konstrukce písmové osy. Písmo je tedy rovné bez náklonu na stranu. Polokurzíva a kurzíva se v tištěném, ale i rukopisném prostředí vyznačují sklonem jednotlivých písmen doprava (s řádkem svírají ostrý úhel). V případě polokurzívy jsou jednotlivá písmena nespojitá a stojí samostatně, zatímco u kurzívy jsou navzájem propojená spojnicovými tahy do jednoho celku.

⁴ Majuskule zahrnují písmena velké abecedy konstruovaná do pomyslného dvojlinkového systému. Mezi minuskule patří písmena malé abecedy zapisovaná do čtyřlinkového systému.

⁵ Římská kapitála bylo písmo monumentálního charakteru využívané primárně v nápisech a epigrafických textech. Karolína čili karolínské písmo vzniklo koncem 8. století v prostředí císařského dvora Karla Velikého a je pro něj charakteristická dobrá čitelnost, jednoduché a okrouhlé tvary a důsledné oddělování písmen. Stínované písmo je písmo disponující nestejnou tloušťkou jednotlivých tahů. Rozlišujeme u něj tučné a vlasové tahy. Opakem stínovaného písma je písmo lineární, u něhož mají všechny tahy stejnou tloušťku. Jako serif je v rámci antického nápisového písma označován konečný příčně vedený zásek dláta. Tento prvek byl převzat i do psaného a tištěné písma. Zde má tvar plochého, klínového či trojhranného zakončení. Vedle nesporné estetické funkce napomáhají serify i horizontálnímu vnímání textu.

⁶ Počátky užívání psaného humanistického písma v českém prostředí stručně shrnuje PÁTKOVÁ, Hana. Česká středověká paleografie, 2008, s. 138–140.

⁷ Počátky antikvy v Čechách i stav písmového vybavení jednotlivých domácích tiskáren první poloviny 16. století detailně mapují práce VOIT, Petr. Tiskové písmo Čech a Moravy první poloviny 16. století. Bibliotheca Strahoviensis, 2011, s. 105–202; VOIT, Petr. Český knihtisk mezi pozdní gotikou a renesancí. II, Tiskaři pro víru i tiskaři pro obrození národa 1498–1547, 2017; VOIT, Petr, pozn. 2, s. 58–60. Antikvou v tuzemském knihtisku a českojazyčné tištěné knize se také zabývají HORÁK, František. Česká kniha v minulosti a její výzdoba, 1948, s. 102, 106, 148–150, 200–204; TOBOLKA, Zdeněk Václav. Kniha: její vznik, vývoj a rozbor, 1949, s. 97–98; MUZIKA, František. Krásné písmo ve vývoji latinky, 1963, s. 282–290. Většinou se však jedná o všeobecné a zjednodušující souhrny.

⁸ Pojmenování tiskárny převzato z VOIT, Petr, Český knihtisk … II, Tiskaři pro víru i tiskaři pro obroze ní národa … pozn. 7, s. 290–303, 342–345, zde je také nejnověji zmapován její provoz a vybavení.

⁹ Nauseho Kázání křesťanská vyšla dvakrát, krátce po sobě. Starší vydání pochází z roku 1561 (K06092). O rok později (1562) byla vydána reedice (K06093). Rozdíly mezi oběma tisky se týkají jen předních rámcových částí. Hlavní textové pasáže jsou v obou případech stejné.

¹⁰ Žalmy podrobně popisuje Mirjam Bohatcová, o antikvě se však vůbec nezmiňuje. Viz BOHATCOVÁ, Mirjam. Bratrské tisky ivančické a kralické (1564–1619), 1951, č. 26, s. 84.

¹¹ Hned několik příkladů českojazyčných antikvových akrostichů, které jsou nejčastěji vytvořeny z majuskulních vertikálních nediakritizovaných liter, obsahuje sbírka jednolistů Václava Dobřenského uložená v knihovně Strahovského kláštera pod signaturou DR I 21. Viz např. K02976 (zde akrostich vkomponovaný do pozice středového srdce s křížem a dále do bočních okrajových lišt), K03563 (akrostich z vertikály ukrývající titulaturu Ferdinanda II. Tyrolského), K12366 (souběžné akrostichy z antikvových či švabachových liter odlišující tak jméno nevěsty a ženicha), K02787 (zde pohromadě hned několik akrostichů, z nichž jeden je uspořádán do tvaru kříže). K mistrům tohoto artistního využití antikvy patřil tiskař Jiří Černý z Černého Mostu. Z autorů tyto postupy často využíval např. pražský měšťan a řemeslný veršotepec Blažej Jičínský.

¹² Dokladem výše uvedeného konstatování je např. tisk z roku 1661 (K06838) s horizontálně a vertikálně se opakujícím akrostichem „Panno Maria pros za nás“. Akrostichy ukrývající osobní jména se nalézají např. v tisku z roku 1681 (K19221) nebo z roku 1716 (K02735).

¹³ Titulové chronogramy bývaly umísťovány buď do několika jednotlivých slov, kdy působí poměrně nenápadně a lehko se dají přehlédnout (viz např. K00890, K02927), nebo také do větších textových celků (K00886, K16427) a někdy pokrývají dokonce celou titulní stránku (K01369, K02937, K03648).

¹⁴ Antikvou je záměrně zdůrazněna záporně chápaná osoba husitského vojevůdce Jana Žižky v K00942a. Protipól pak představují majuskulní vertikální antikvou vytištěná jména habsburských panovníků v K00661, K00663, K00665. Občas bývala prostřednictvím majuskulní vertikální antikvy vyznačována i jména autorů (viz např. K17175, K04147, K04150–K04151).

¹⁵ Např. v K16039 je majuskulní vertikální antikvou vysázeno slovo „smrt“, u kterého lze předpokládat negativní konotace.

¹⁶ Za účelem identifikace dalších českojazyčných tisků obsahujících antikvu byla provedena manuální excerpce jednotlivých svazků tištěného Knihopisu. Z výsledků tohoto průzkumu čerpají výše uváděné řádky shrnující předobrozeneckou etapu v aplikaci antikvy. Při excerpci byly také nalezeny tisky zahraniční provenience, které zahrnují ojedinělá antikvová česká slova i rozsáhlejší textové pasáže. Zatímco u nás se pomocí antikvy realizovalo několik, převážně náboženských, jednotlivin, v cizině antikva příležitostně reprodukovala českojazyčný text v botanických (K16175–K16180), zoologických (K02702, K18117–K18118) či topografických (K15739–K15741, K02722, K16597) publikacích. Šlo však většinou o rámcové části (např. rejstříky), marginálie, bibliografické citace či poznámky pod čarou uvádějící osobní jména, pomístní názvy a doslovné citace historických pramenů. Do hlavního textu pronikla českojazyčná antikvová sazba ve vícejazyčných slovnících (K03218–K03219, K05456–K05457, K07006) či v souborných přehledech Otčenášů (K06642–K06645, K14857, K15633, K16993, K17653, K17952, K18088–K18089 K18150). Asi nejzajímavější příkladem jsou dva amsterodamské české tisky z let 1658–1659, na nichž se jako původce podílel Jan Amos Komenský. Nejspíš proto jsou Manuálník aneb Jádro celé biblí svaté (K04238) a Kancionál to jest Kniha žalmů (K03710) opatřeny v nadpisech, záhlavích, sumářích, rejstřících a erratech diakritizovanou antikvovou polokurzívou. Dá se předpokládat, že podobných zahraničních tisků s českojazyčným antikvovým textem existuje mnohem více, než je zde uvedeno. Sestavení jejich úplného výčtu není zatím možné, protože v Knihopise je evidence cizojazyčných bohemik jen namátková. Velice stručně se této problematice věnuje VOIT, Petr, pozn. 2, s. 58 a po něm MAŠEK, Petr. Antikvou tištěný český Otčenáš z roku 1555. Knihy a dějiny, 2015, s. 94.

¹⁷ O existenci tohoto tisku se dosud nevědělo. Dosavadní odborná literatura znala a popisovala až vydání z roku 1738 (viz pozn. č 18). Edici z roku 1719 nezachycuje ani speciální bibliografie JOHANIDES, Josef. Staré královéhradecké tisky, 1973, s. 110. Poprvé ji stručně charakterizoval až PUMPRLA, Václav. Soupis starých tisků ve sbírce Okresního vlastivědného muzea ve Frýdku-Místku, 1985, č. 333, s. 99. Tisk se dochoval v unikátním exempláři v Muzeu Beskyd ve Frýdku-Místku pod signaturou FM 26 398 S. Za jeho zpřístupnění děkujeme dr. Kateřině Janásové.

¹⁸ Z Tibelliho tiskárny vzešly pravděpodobně ještě dva další tisky se stejným titulem jako u tisku z roku 1719. Jeden z nich pochází z roku 1738 (K18657). Jeho bibliografický popis uvádí JOHANIDES, Josef, pozn. 17, s. 110, č. 126 a BRTOVÁ, Bohuslava. Dodatky ke Knihopisu českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce 18. století z fondu Základní knihovny – Ústře dí vědeckých informací ČSAV, 1990, č. 15, s. 14–15. Stručněji je vydání z roku 1738 popsáno a komentováno také v HORÁK, František, pozn. 7, s. 147, obr. č. 89; TOBOLKA, Zdeněk Václav, pozn. 7, s. 97; MUZIKA, František, pozn. 7, s. 285, obr. č. 183; VOIT, Petr, pozn. 2, s. 58–59, obr. č. 14, s. 885. Edice z roku 1738 je dochována neúplným unikátním exemplářem Knihovny Akademie věd České republiky pod signaturou TH 1297. Záhadou zatím zůstává druhý z tisků. Ten je doložen také unikátním defektním exemplářem v klášterní knihovně františkánů v Dačicích (dnes deponát v Moravské zemské knihovně v Brně). Z důvodu jeho fyzické nedostupnosti (tisk je asi ztracen, v Brně nelze vypůjčit) nebyl pro náš příspěvek blíže prozkoumán. Při jeho popisu vycházíme z knihopisného záznamu K18665 a především z popisu v VOBR, Jaroslav. České tisky Moravské zemské knihovny v Brně a jihomoravských klášterních knihoven z let 1501–1800, 2005, s. 132–133, č. 562. Hlavní rozdíl oproti Nebeským budíčkům z roku 1719 a 1738 představuje celkový počet číslovaných stran. Ještě zajímavější jsou rukopisné přípisky nacházející se v dačickém exempláři a pocházející z roku 1722. To by ale znamenalo, že tato edice musela vyjít před nebo maximálně v tomto roce a rozhodně by byla starší než edice z roku 1738 a možná i 1719.

¹⁹ Podrobnější bibliografický popis tisku je Rajská růže, vnově nejpotřebnějšíma modlitbami spanile vykvětlá. Vytištěna v Praze u Karla Rosenmüllera. [mezi l. 1705–1745]. 250 s. : il.; 12°. Digitální kopie je dostupná na http://www.mdz-nbn-resolving.de/urn/resolver.pl?urn=urn:nbn:de:bvb:12-bsb10266996-7. Tisk je dochován v unikátním exempláři v Bayerische Staatsbibliothek v Mnichově pod signaturou Asc. 4176 u. Objevil ho kolega Daniel Kindl. Rosenmüllerova Rajská růže dosud nebyla v Knihopise jednoznačně identifikována. Nejvíce se podobá záznamu K15097. Ten eviduje rukopisný opis Rajské růže z roku 1713 dochovaný v Knihovně Národního muzea na signatuře III H 2. Tituly tisku a rukopisu však nejsou zcela totožné. Přes počáteční shodu se obsahově rozcházejí i hlavní textové pasáže. Rukopis je navíc psán převážně novogotickým polokurzívním a kurzívním písmem. Humanistické písmo se objevuje pouze na titulní stránce a zřídka v hlavním textu. Pokud by písař opisoval přímo Rosenmüllerův tisk, pravděpodobně by použil humanistické písmo. U rukopisných opisů tištěných předloh bývalo zvykem co nejpřesněji napodobit kromě textu i typografický vzhled původního tisku. Rukopisná Rajská růže podchycená v K15097 tedy není identická s naším antikvovým tiskem.

²⁰ V samotném impresu popisovaného tisku se ale vyskytuje jen jméno Karel Rosenmüller a ne Karel František Rosenmüller. Krácení jména pouze na křestní jméno Karel a příjmení představovalo v rodině Rosenmüllerů obnovovanou tradici. Jako první se takto začal prezentovat Jan Karel Rosenmüller, a to konkrétně v tisku z roku 1678 (K01246). Jan Karel by otcem Karla Františka staršího, zemřel v roce 1708. Vystupoval jako příležitostný spisovatel a překladatel, nebyl ale tiskařem, viz VOLF, Josef. Domnělí knihtiskaři pražští Matouš a Karel Rosenmüllerové. In: ODLOŽILÍK, Otakar ed. Českou minulostí, 1929, s. 286–292 nebo CHYBA, Karel. Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860, 1966, s. 223. Impresum se jménem Karla Rosenmüllera se nachází také v dalších nedatovaných tiscích K13660, K13503, K13851 atd. a především v datovaných K04743, K13959 (obojí z roku 1706), K12878 (171?), K13590 (1711), K11312 (1712), K13710, K18262 (obojí 1715), K17765, K00129 (obojí 1718), K17365, K17310, K14580 (všechny tři 1719), K02532 (1729), K02484 (1742). Zkrácené jméno tedy dále používali jak Karel František starší, tak i jeho stejnojmenný potomek Karel František mladší. Starší z Rosen-müllerů výrazně častěji. Na základě této skutečnosti bychom mohli tisk Rajské růže připsat spíše jemu a rok vydání umístit mezi léta 1705–1727. Navíc Karel František starší vydal tento titul, kromě již analyzované edice z roku 1713 (viz poznámka č. 19), ještě jednou, a to asi roku 1711 (viz Rajská růže vonnými modlitbami vyplněná, a ku potěšení … osobě [žen]ské přednešená. Vytištěna … léta 171[1?], podrobněji popsáno v rukopisných abecedních Dodatcích ke Knihopisu) v klasické novogotické podobě, zatímco Karel František mladší nepřispěl žádnou reedicí.

²¹ Tisk je evidován v rukopisné části abecedních Dodatků ke Knihopisu, viz [Duchovní] poklad aneb Katolické modlitby, v niž se vynachází rozličné modlitby ranní, večerní, při mši svaté, před i po zpovědi a př[i]jímání, letanie a 15 modliteb s. Brigidy, sedm zámků a s pobožnými modlitbami okrášlené. Všem nábožným křesťanům [k] duchovnímu prospěchu a spasení vno vě na světlo vydaný. V Praze u Karla Jaurnicha [1755–1767]. [2], 242, [3?] s. : il. ; 12°. Známý je pouze unikátní exemplář dochovaný v Polabském muzeu v Poděbradech na signatuře S 82. Za možnost jeho studia děkujeme kolegyni Aleně Šeberlové. Podle datace Jauernichovy tiskařské činnosti a ze vzhledu knižního dekoru (např. výrazných ozdobných linek) usuzujeme, že Jauernichův tisk je nejstarší ze všech tří Duchovních pokladů (viz výše v textu). Nedatovaný Hilgartnerův tisk, jehož prvenství v této skupině by ještě připadalo v úvahu, má typografickou výzdobu připomínající spíše dekor tisků ze sedmdesátých a osmdesátých let 18. století.

²² Jeřábkova Duchovního pokladu evidovaného v rámci knihopisného záznamu K14117 se dochovalo celkem šest exemplářů, což představuje nejvyšší počet ze všech charakterizovaných modlitebních knih, jež byly celé tištěny antikvou. Pracovali jsme s exemplářem Národní knihovny, signatura 54 K 11.072.

²³ Hilgartnerův tisk není Knihopisu znám. Jeho bibliografický popis je následující Duchovní poklad aneb katolické modlitby, v němž se vynacházejí rozličné modlitby ranní, večerní, při mši svaté, před i po zpovědi a přijímáním, jakož i také letaniemi a patnácti modlitbami svaté Brigity okrášlený. Všem nábožným křesťanům k duchovnímu prospěchu a spasení. Nyní vnově na světlo vydaný. V Jindřicho-Hradcy, vytištěný u Ignácia Hilgartnera. 166 s., [1] obr. příl. Digitální kopie je dostupná na http://www.manuscriptorium.com/apps/index. php?direct=record&pid=AIPDIG-MJ____JK_0843_____1BL9I46-cs. Unikátní exemplář tohoto tisku má signaturu JK 843 a vlastní ho Muzeum Jindřichohradecka v Jindřichově Hradci. Obrazovou reprodukci titulního listu bez dalšího komentáře zveřejnila BĚHALOVÁ, Štěpánka. Nebeklíče od Landfrasů: knižní bestsellery 19. století, 2017, s. 9.

²⁴ U osoby Vojtěcha Ignáce Hilgartnera je zajímavé, že byl činný do roku 1787, ale zemřel až o osm let později v roce 1795, viz VOIT, Petr, pozn. 2, s. 354. Z jeho tiskařské produkce pochází také velké množství nedatovaných tisků. Některé z nich jsou v Knihopisu umísťovány i za rok 1787. Případné datum tisku jeho Duchovního pokladu tak můžeme ještě teoreticky posunout a ohraničit až rokem 1795.

²⁵ Wüberův rukopis pochází ze soukromé sbírky Jana Poše a je popsán v ŠIMKOVÁ, Anežka (ed.). Růžová zahrádka: rukopisné modlitební knížky 18. a 19. století: sbírka Jana Poše, 2009, s. 66–69. Zde je i několik obrazových ukázek. Tvůrci publikace považují tento rukopis za jeden z nejvzácnějších z celé Pošovy sbírky. Vyzdvihují hlavně jeho originalitu v grafické i textové složce. Jejich hodnocení tedy můžeme nově korigovat konstatováním, že Wüber navazoval na modlitební knihy tištěné antikvou (hlavně na Jauernicha či Hilgartnera, Jeřábek kvůli dataci jeho tisku do roku 1772 logicky odpadá), proto v rukopise použil humanistické majuskulní či minuskulní kreslené či kurzívní písmo a vybral texty některých modliteb, které se vyskytují i v tištěných Duchovních pokladech. Z porovnání obrazových ukázek rukopisu ve výše citované publikaci s originálními tisky bylo zjištěno, že fotografie na s. 68–69 odpovídají textu Hilgartnerova tisku na s. 12–14, 136–137, 159–160 a Jauernichova tisku na s. 13–18, 69, 186–187, 211, 218–219.

²⁶ Kromě Knihopisu se bibliografické záznamy tohoto tisku nacházejí v KLIMEKOVÁ, Agáta, Eva AUGUSTÍNOVÁ a Janka ONDROUŠKOVÁ. Bibliografia územne slovacikálnych tlačí 18. sto ročia, 2008, s. 23, č. 6373; Magyarország bibliographiája 1712–1860, 1989, s. 348. Naopak tisk neeviduje specializovaný soupis skalických tisků ŠPETKO, Jozef. Dejiny Škarniclovskej kníhtlačiarne v Skalici, 1958, s. 62. Jméno tiskaře Josefa Antonína Škarnicla dodatečně doplňuje slovenská bibliografie. Při této atribuci vycházíme také z VOIT, Petr, pozn. 2, s. 859. Teoreticky by mohl být tiskařem i František Xaver Škarnicl starší, o kterém se v literatuře (např. CHYBA, Karel, pozn. 20, s. 269 nebo ŠPETKO, Josef. Dejiny … s. 22) traduje, že začal tisknout v otcově dílně právě v roce 1780. Za průkaznější začátek jeho tiskařské kariéry se však uvádí až rok 1799. Unikátní Škarniclův Nebeský budíček je uložen ve Slovenské národní knižnici v Martině pod signaturou SE 5826. Za jeho zapůjčení děkujeme dr. Heleně Saktorové.

²⁷ Text je záměrně formulován neurčitě, protože nejsme schopni jednoznačně konstatovat, že po roce 1800 byla u Škarniclů vytištěna pouze jediná antikvová edice Nebeského budíčku. ŠPETKO, Jozef, pozn. 26, s. 61–119 (dále jen Špetko); KLIMEKOVÁ, Agáta a Janka ONDROUŠKOVÁ. Bibliografia územne slovacikálnych tlačí 19. storočia, 2017, s. 32–34 (dále jen Slov. bibl. 19. stol.); Bibliografie 19. století [online], 2015/16–, https://retris.nkp.cz (dále jen NK-Katif 19. stol.) uvádějí ještě další Nebeské budíčky, a to z let: 1807 (Špetko, č. 79; Slov. bibl. 19. stol., č. 9315), 1808 (Špetko, č. 82; Slov. bibl. 19. stol., č. 9316) či 1822 (Špetko č. 121; Slov. bibl. 19. stol., č. 9313). Bohužel u všech tří vydání není dostupný fyzický exemplář a nelze tedy zjistit, jaké mají tiskové písmo. Jedině u edic z roku 1818 (Slov. bibl. 19. stol., č. 9320) a 1824 (NK-Katif 19. stol, sken č. 938) se dozvídáme, že jsou sázeny novogotikou stejně jako mladší vydání z roku 1832 (Slov. bibl. 19. stol., č. 9318), 1833 (Slov. bibl. 19. stol., č. 9319) či 1878 (Špetko, č. 667; Slov. bibl. 19. stol., č. 9322), 1886 (Špetko, č. 774; Slov. bibl. 19. stol., č. 9312), 1889 (Špetko, č. 799; Slov. bibl., č. 9317; NK-Katif 19. stol, sken č. 949).

²⁸ Tisk eviduje pouze Bibliografie 19. století [online], pozn. 27, sken č. 938, viz Nebeský budíček duše křesťanské skrze vroucné modlitby k spasitedlnému pokání a náboženství vzbuzující. S povolením cís. kr. censury. V Skalici vytištěný u Františka Xav. Škarnicla, 1826. 162 zachov. s. : il.; 12°. Unikátní defektní exemplář je uložen v Knihovně Národního muzea pod signaturou 84 h 6.

²⁹ Frekvence výskytu českojazyčného antikvového textu se zvyšuje zhruba od sedmdesátých let 18. století. Antikva se začíná prosazovat ve slabikářích, v odborné bohemikální literatuře a nakonec i v tiscích z oblasti beletrie. Stručně k tomu viz HORÁK, František, pozn. 7, s. 204; TOBOLKA, Zdeněk Václav, pozn. 7, s. 97; MUZIKA, František, pozn. 7, s. 285–286, 288–290; VOIT, Petr, pozn. 2, s. 59–60. Podrobnější charakteristika tohoto časového úseku, souběžného s procesem národního obrození, bude předmětem jiné studie.

³⁰ Ke dvěma antikvovým verzím přidal Jeřábek ještě třetí variantu. V té je veškerý českojazyčný text tištěn standardním novogotickým švabachem nebo frakturou, viz K03414, K03415, K03418. V článku se budeme dále věnovat jen antikvovým edicím. Švabachová a frakturová vydání nebudou podrobněji analyzována.

³¹ Starší antikvová edice Františka Václava Jeřábka je nedatovaná a dochovaná ve třech exemplářích, viz K03409. Studovali jsme výtisk Regionálního muzea v Kolíně. Za jeho zpřístupnění patří dík kolegyni Lence Mazačové. Mladší vydání vdovy Jany Jeřábkové pochází z roku 1800 a existuje pouze v unikátu uloženém v Knihovně Národního muzea pod signaturou Obrození 6 D 131, viz K03419.

³² Do této skupiny konkrétně patří K03410, K03412, K03413, K03417, K18299–K18302 a jeden tisk z roku 1809, viz Bibliografie 19. století [online], pozn. 27, sken č. 65 nebo CNB – Česká národní bibliografie [online databáze], 1996–, http://aleph.nkp.cz, záznam č. cnb001495978.

³³ Z početné literatury o tištěných či rukopisných modlitebních knihách z 18.–19. století jmenujme alespoň BĚHALOVÁ, Štěpánka, pozn. 23, s. 6–13; KVAPIL, Jan. Ze zahrádky do zahrady, aneb, Od Hortulu animae k Štěpné zahradě Martina z Kochemu, 2001, s. 4–85; KUCHAŘOVÁ, Hedvika. Několik poznámek k modlitebním knihám 18. a 19. století. Listy filologické, 2009, s. 263–287; ŠIMKOVÁ, Anežka (ed.), pozn. 25, s. 9–63.

³⁴ Nabízí se zde možnost označit za zástupce tohoto staršího vydání Nebeského budíčku ztracený defektní unikát dačických františkánů (K18665, viz poznámka č. 18). Bohužel bez přímé konfrontace s tiskem to není možné. Na Vobrův a knihopisný záznam se nelze zcela spolehnout. Navíc jsou zde určité nesrovnalosti. V obou Tibelliovských edicích (K18656, K18657) a potažmo i u Škarnicla (K18660) se aprobace a imprimatur nacházejí na čtvrté neznačené stránce, tj. na rubu titulního listu (jako stránka jedna a dvě je započítán předtitul a dřevořezová ilustrace na jeho rubu). V dačickém exempláři ale titulní list chybí. Knihopisný záznam K18665 v obsahovém rozpisu neuvádí žádná cenzurní povolení. Jako první dochovanou stránku popisuje číslovanou stránku tři, na které začíná pasáž z evangelia. Ta se v K18656, K18657, K18660 nenachází. Jako stránku jedna a dvě Knihopis započítává nedochovaný titulní list. Předtitul podle něj nebyl do K18665 zařazen. Je otázkou, co se nacházelo na rubu dnes chybějícího titulního listu, zda dřevořez nebo cenzurní povolení?

³⁵ Výše představená hypotéza se zakládá hlavně na autorových subjektivních domněnkách. S nějakými problémy se ale Tibelli musel setkat. Dvouroční výrobní lhůta je pro něj poměrně nezvyklá. Z průzkumu knihopisných záznamů bylo zjištěno, že Tibelli tiskl knihy ještě ve stejném roce, kdy na ně obdržel cenzurní schválení (např. K15344, K16668, K04733), případně v roce bezprostředně následujícím (např. K16416, K01752, K15345). Jeho zpoždění tedy nebylo delší než půl roku. Pouze u foliového a více než osmisetstránkového Slavíčka rajského (K01247) Jana Josefa Božana trvala doba výroby asi tři roky. Aprobace byla totiž udělena v roce 1716 a titul vyšel až v roce 1719. Jedině, že by práce na tomto tisku brzdily přípravu další knižní produkce Tibelliho tiskárny.

³⁶ V 18. století vydali Jádra i další pražští či regionální tiskaři. Patřili mezi ně Oldřich Gröbel (K18293), Jan Josef Gröbel (K18295), Emanuel Antonín Svoboda (K18294), dědicové Emanuela Antonína Svobody (K18296), Ignác Vojtěch Hilgartner (K03416), Václav Vojtěch Tureček (K03411) a Ignác Václav Dekrt (K18297). Všechny jejich edice jsou však tištěny standardně novogotickým písmem.

³⁷ Za vzor mohly Jeřábkovi posloužit i chalkografické modlitební knihy, které pocházely z německojazyčných zemí. Mistrovství v tomto směru dosáhl především Maria Joseph Clement Kaukol a jeho Christlicher Seelen-Schatz Außerlesener Gebetter z roku 1729 (viz VD18-Datenbank [online databáze], 2009–, záznam č. VD18 13649450) či vídeňský rytec a nakladatel Johann Jakob Lidl s titulem Goldener Gnaden Fluß z roku 1753 (VD18-Datenbank [online databáze], 2009–, záznam č. VD18 11029838). Vydání obou tisků časově předcházelo Jeřábkovým Jádrům, jejich ryté písmo ale napodobuje spíše kaligraficky vyvedenou kreslenou frakturu než zběžný kurzívní kurent, takže nelze s jistotou tvrdit, že byly použity jako přímé inspirační předlohy.

³⁸ Nebeklíče vyšly v průběhu celého 18. století ve více než sto dvaceti edicích (nejstarší pochází z roku 1701, viz K05281). Disponují přitom různými názvovými a obsahovými variantami (např. Nebeklíč, Duchovní nebeklíč, Malý nebeklíč, Malý zlatý nebeklíč, Nový nebeklíč, Poloviční zlatý nebeklíč, Zlatý nebeklíč, Zlatý nebeský klíč).

³⁹ Kromě Tibelliovských Nebeských budíčků vyšlo podle Knihopisu do konce 18. století zhruba dalších jedenáct vydání tohoto titulu. Žádný nemá antikvu. Rajská růže dosahuje počtu více než dvaceti edic. Opět bez antikvy. Duchovní poklad byl novogotickým písmem vytištěn více než desetkrát. K Jádrům viz poznámky č. 30 a 36.

⁴⁰ Výše uváděné závěry vycházejí z bibliografického průzkumu, který byl proveden v rámci Biblio grafie 19. století [online], pozn. 27. U Nebeských budíčků, Rajských růží, Duchovních pokladů i Jader bibliografické záznamy většinou konstatují formulace typu „jednotlivá slova antikvou“, „místy antikva“ či „jednotlivá písmena antikvou“, což naznačuje převahu novogotického tiskového písma. Tu pak potvrzují přepisy titulů či obsahových částí, kde se antikva téměř vůbec nevyskytuje. Příkladem celoantikvového tisku je např. Duchovní budíček vydaný až v roce 1860 u Landfrasů, viz CNB – Česká národní bibliografie [online databáze], pozn. 32, záznam č. cnb001534551.

⁴¹ O silném poškození a zahraniční provenienci hovoří MUZIKA, František, pozn. 7, s. 285, zatímco JOHANIDES, Josef, pozn. 17, s. 44 a VOIT, Petr, pozn. 2, s. 59 a 885 mluví už jen o nečeském importovaném původu. HORÁK, František, pozn. 7, s. 150 a TOBOLKA, Zdeněk Václav, pozn. 7, s. 97 se k osudům písma nevyslovují. Horák dokonce z Václava Jana Tibelliho dělá dva tiskaře Václava Tibelliho a Jana Tibelliho.

⁴² Výše v textu je záměrně použito slovo většina, protože při průzkumu nebyla prohlédnuta úplně všechna vydání Jáder. Ke studiu byly k dispozici jen edice K03410, K03412, K03417, K18299, K18302.

⁴³ VOIT, Petr, Tiskové písmo Čech a Moravy … pozn. 7, s. 182–183.

MACH, David. Českojazyčné modlitební knihy 18. století tištěné antikvou a počátky tohoto tiskového písma v českém knihtisku. Knihovna: knihovnická revue. 2018, 29(2), 51–73. ISSN 1801-3252.

Summary: The first task of the new parliament and government after the establishment of Czechoslovakia in October 1918 was the stabilization of economic and social conditions. Yet among the first laws passed by the National Assembly in 1919 was that on the legal provision for the establishment of public library system. Such an early outcome was made possible because Czech members of the previous Czech and Moravian Diets already strove for such a law and librarians, united under the leadership of L. J. Živný, were in agreement on its definition. The first appraisal of the Library Act was made at the International Conference of Librarians in Prague in 1926 and further evaluation followed on the Act’s 10th and 20th anniversaries.

Keywords: origin of Czechoslovakia, Library Act, Ladislav Jan Živný, history of libraries

Doc. PhDr. Jaromír Kubíček, CSc. / Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědná fakulta, Ústav bohemistiky a knihovnictví (Silesian University, Faculty of Philosophy and Science in Opava, The Institute of the Czech Language and Library Science), Masarykova třída 343/37, 746 01 Opava

Zprávy o tom, jak v říjnu 1918, na konci Velké války, gradovaly politické události, občanům přinášely denní listy. Jejich ranní vydání ze dne 29. října otisklo Prohlášení samostatného československého státu, v němž Národní výbor Československý coby nová vláda sděluje, že je nadaný důvěrou veškerého národa a přijal jako jedině oprávněný a zodpovědný činitel do svých rukou správu státu. Šlo o slavnostní provolání, v němž československý národ je vyzýván: Vše, co podnikneš, podniknež od těchto oka mžiků jako nový, svobodný člen velkých, samostatných, svobodných národů. V těchto chvílích zakládají se nové a bohdá slavné dějiny Tvoje. Nezklamejž očekávání celého kulturního světa, který nezapomíná na útrapy Tvých slavných dějin, jež vyvrcholily v ne smazatelný výkon českoslovanských legií na západním bojišti a v Sibiři. Nezapomínej národní kázně! Buď si stále vědom, že jsi občanem nového státu, nejen se všemi prá vy, nýbrž i povinnostmi. Na počátku velkého díla ukládá Ti národní výbor, ode dneška Tvoje vláda, aby Tvoje chování a Tvoje radosti byly důstojné velké chvíle nynější. Naši osvoboditelé, Masaryk a Wilson, nesmí býti zklamáni ve svém přesvědčení, že dobyli svobodu národu, který sám dovede si vládnouti.

Vznik samostatné Československé republiky, vyhlášené 28. října 1918, znamenal pro Národní shromáždění ustavené od 13. listopadu 1918 a jím zvolenou vládu provést celou řadu zákonných opatření, kterými bylo třeba uklidnit a stabilizovat poměry. Válka vyčerpala po hospodářské stránce všechny země, nedostatek potravin a ostatních životních potřeb byl příčinou celkového zdražování. Parlament přijal do konce roku 1919 značný počet zákonů, kterými zajistil správu státu a snažil se o jeho rozvoj. Je obdivuhodné, že mezi prvními byl zákon o lidových kurzech občanské výchovy ze dne 7. února 1919 a zákon o veřejných knihovnách obecních ze dne 22. července 1919. Prvním z těchto tzv. osvětových zákonů byla upravena péče o občanskou výchovu, když jím stát převzal na sebe organizování lidového vzdělávání. Lidová výchova neměla být již prováděna nahodile, neměla zůstat na libovůli obcí, spolků nebo jednotlivců. Přijetí takového zákona bylo ovšem umožněno dosavadní úspěšnou činností Svazu osvětového, Sokola, národních jednot, Dělnické akademie a také čtenářských spolků a různých besed, když všechny tyto organizace připravovaly pro něj půdu. Zákon ze dne 7. února 1919 č. 67 Sb., organizace lidových kurzů občanské výchovy, nařizoval ve všech oblastech státu pořádat na náklady obcí bezplatné kurzy, v nichž by se podával výklad o správě státu, o jeho působení ve všech oborech činnosti a o právech a povinnostech občanů. Prováděcí nařízení č. 607 ze dne 22. dubna 1919 rozvedlo obsah politického vzdělávání, které mělo probíhat nestranicky, a to tak, že v každém soudním okrese byl ustaven osvětový sbor, který působil vždy po dobu zvoleného okresního zastupitelstva. Podobně v každé obci byla zřízena osvětová komise, která vzdělávací přednášky a kurzy zajišťovala a podávala o své činnosti okresnímu osvětovému sboru roční zprávu. Výnosem ministerstva školství a národní osvěty (MŠANO) ze dne 11. srpna 1919 byl doplněn tento zákon o zřízení okresních osvětových sborů a obvodových osvětových komisí pro národnostní menšiny, na které původní zákon pozapomněl. Podobně jako zákon o občanské výchově měl připravenu půdu i zákon o veřejných knihovnách obecních, zejména soustředěným úsilím Ladislava Jana Živného (1872–1949), Jana Auerhana (1880–1942) a organizační činností Svazu osvětového.

Snahy o prosazení knihovního zákona

Zakládání veřejných knihoven se stalo průvodním jevem národního obrození od první třetiny 19. století. Čeští vlastenci utvářeli čtenářské společnosti, pokud jejich stanovy schválilo zemské gubernium. Vzniklo jich proto jen několik desítek a mnohé neodolaly germanizačnímu tlaku ze strany úřadů a zanikly. Větší úspěch měly školní knihovny, zřizované z podnětu dvorské kanceláře ve Vídni, které mohla využívat nejen školní mládež, ale i obyvatelé školního okrsku. Až po přijetí spolkových zákonů v šedesátých letech 19. století vznikaly početné čtenářské spolky a knihovny zakládaly také organizace Sokola a národních jednot.

Již počátkem 20. století najdeme publikované požadavky na zřizování veřejných obecních knihoven, které by mohly splňovat představy kladené na moderní lidovou knihovnu.¹ Spolkové knihovny byly chápany jako překonaný typ knihoven, neboť jejich vedení bylo po technické stránce zpravidla nedokonalé a jen málo spolků bylo tak bohatých, aby své knihovny mohly soustavně doplňovat. Měla to být proto knihovna obecní, která mohla zaručit nestrannost ve výběru a doplňování knih, když její vedení by bylo v rukou komise. Každoroční příjem knihovny z rozpočtu obce by umožnil bezplatné půjčování knih. Přechodným stadiem mohlo být soustředění všech spolkových knihoven v obci v jednu pod patronací obce, která by dala na její provoz místnost a umožnila všeobecné zpřístupnění. Cestu k takovému postupu mohla ovšem zajistit jen zákonná norma. Zmiňován je často příklad Anglie, kde poslanec William Ewart podal návrh zákona v roce 1850, kterým města s více než pěti tisíci obyvateli zakládala na přání občanů knihovny a musela je financovat. Anglické knihovnické zákonodárství se postupně rozšiřovalo a platilo od roku 1892 již pro každou obec, v níž by o zřízení knihovny požádalo nejméně deset občanů, a po odhlasování nadpoloviční většinou voličů by byla odváděna v obci zvláštní daň ve prospěch knihovny. Také v USA mělo v roce 1906 již 20 států zákony reglementující zakládání a udržování veřejných knihoven. V českých zemích obce a města mohly zřizovat a podporovat knihovny ve smyslu pokynů o hospodaření obcí, výslovně jim to ovšem žádný zákon neukládal.

První pokus o přijetí zákonné normy byl z roku 1901 od poslance Karla Pippicha (1849–1921), jenž požádal zemský sněm království Českého, aby uložil zemskému výboru jako výkonnému správnímu orgánu vypracovat návrh zákona ve věci zakládání a udržování veřejných knihoven v každé české i německé obci.² Jeho návrh byl bezúspěšný, byl ovšem v rámci monarchie prvním dokladem o kulturních snahách českých politických stran na tomto poli.

Propagátor lidového knihovnictví Václav Štech (1859–1947), který v novém pražském literárním týdeníku Máj vedl rubriku fejetonu, vyzval také jedním svým fejetonem z ledna roku 1903 žurnalisty, voliče či poslance i politické strany, aby se zasadily o přijetí zemského knihovnického zákona, a navrhl jeho text o šesti paragrafech.³ Vyslovil názor, že forma spolkových knihoven je již překonaná a viděl v obecní samosprávě způsob, v němž by knihovny získaly existenční jistotu. Zákon by měl podle jeho návrhu pod sankcí nařídit každé obci ustavit do roka knihovnu pro všechny škole odrostlé občany; obce by financovaly knihovnu částkou tolikrát pět korun, kolik je v obci stovek obyvatel, minimálně však 40 K ročně; výběr knih by měla na starosti čtyřčlenná komise; dozor by zajišťovaly okresní výbory a podle jejich výkazů by zemský výbor podával sněmu roční zprávu o knihovnictví v zemi; knihovníci by odpovídali za řádný chod knihovny; k organizaci knihovnictví by se měl založit ústřední spolek. Na Štechův návrh reagoval Ladislav Jan Živný.⁴ Podrobně rozvedl, proč navrhovaná roční částka u jednotlivých kategorií obcí nestačí na zajištění provozu knihoven, a přikláněl se po vzoru některých států k zavedení zvláštní místní daně ve prospěch knihovny. Vadilo mu, že v návrhu se zapomnělo na čítárny s příručními knihovnami, na kompetence knihovní komise a opomenuta byla i problematika kvalifikace knihovníků. Přišel také s názorem, že knihovna garantovaná zákonem by měla být spojena s těmi obcemi, ve kterých je škola. Na Štechův podnět k vydání zákona byly i jiné kritické reakce.⁵ Jan Auerhan přijetí návrhu zákona pokládal za iluzi, také proto, že návrh nerozlišoval mezi obcemi chudými a bohatými.⁶

Redaktor a vydavatel knihovnického časopisu Česká osvěta L. J. Živný, který často psal do časopisů o stavu a podmínkách rozvoje zahraničních knihoven, připravil pro 4. číslo České osvěty z ledna 1907 Návrh zákona, jímž se upravuje zřizování a udržování veřejných knihoven v obcích království Českého.⁷ Vycházel z formulace knihovního zákona v Anglii a požadoval v navržených šestnácti paragrafech knihovny bezplatně přístupné všemu obyvatelstvu, vydržované z příspěvků obce, okresu a země, jejichž minimum by zákon také určil. Navrhoval tři skupiny obcí, když obcím do dvou tisíc obyvatel mělo postačovat zasílání souborů knih prostřednictvím přenosných knihoven a větší obce si měly pořizovat knihovny stálé, třetí skupinu tvořila statutární města, jejichž stálé knihovny měly dostávat vyšší příspěvky. V obcích se stálou knihovnou měl být zřízen knihovní úřad, který by knihovnu spravoval, schvaloval výběr knih navrhovaných ke koupi knihovníkem, vydával knihovní řád a sestavoval výroční zprávy. Pro menší knihovny by pak tyto funkce vykonával knihovní úřad okresní a dozor nad všemi veřejnými knihovnami by příslušel zemskému knihovnímu úřadu, sestavenému z české a německé sekce. Ve smíšených obcích by pro národnostní menšinu, jež tvoří nejméně 10 % obyvatel obce, měla být zřízena samostatná knihovna se samostatným místním knihovním úřadem.

Živného návrh zákona o povinném zřizování knihoven ve všech obcích království českého se uplatnil už v roce 1908, kdy z jeho podkladů přednesl poslanec za svobodomyslnou stranu Eduard Koerner (1863–1932) na zemském sněmu Návrh zákona na zřizování a udržování veřejných knihoven, po případě veřejných knihoven a čítáren nebo pouze veřejných čítáren v obcích a okresích v král. Českém.⁸ Návrh se měl stát podnětem k dalšímu jednání zemského sněmu a uvedl ve 33 paragrafech za nejpodstatnější, že pro šíření vzdělanosti obyvatelstva budou ve všech obcích, případně i okresech království českého zřizovány veřejné knihovny stálé i přenosné, nebo jen čítárny, přístupné bezplatně všemu obyvatelstvu. Nový návrh zákona rovněž rozlišoval tři skupiny obcí. U první skupiny obcí, tedy s počtem obyvatelstva do dvou tisíc, záleželo by na rozhodnutí zastupitelstva, zda zřídí knihovnu stálou nebo přenosnou. Větší obce měly mít povinnost zřizovat stálé veřejné knihovny, případně spojené s čítárnami, nebo by zřídily čítárnu samostatně. U obcí nad 20 tisíc obyvatel se mohly zřizovat pobočky knihovny. Podobný byl návrh i pro smíšené obce, tedy v obcích s nejméně 10% menšinou měla tato právo na samostatnou knihovnu s vlastní správou. Stejně jako v prvním návrhu měly obce zřizovat knihovní úřady obecní, resp. okresní, činnost v nich byla čestná s výjimkou knihovníka, který měl být za svou práci honorován. Návrh také stanovil výši přirážky k daním, která by byla určena pro provoz knihovny. Dozor nad všemi knihovnami měl náležet ústřednímu zemskému knihovnímu úřadu, který by nabádal k zakládání veřejných knihoven a čítáren, prováděl revize, poskytoval rady a pomoc při správě knihoven, vedl statistiku, vydával vzorové katalogy a podával zemskému sněmu zprávy včetně návrhu rozpočtu na zemské subvence veřejnému knihovnictví.

Sněmovní návrh zákona z roku 1908 vycházel z předchozího návrhu, jak jej zpracoval L. J. Živný počátkem roku 1907, rozšířil jej ovšem o možnost zřizování poboček knihovny ve velkých městech a podstatným je také zřízení ústředního zemského knihovního úřadu, který by nebyl rozdělen již podle národnosti. L. J. Živný v komentáři k předkládanému návrhu pokládal za nutné upřesnit potřebu odborného vzdělání knihovníků a jejich materiálního i právního postavení.⁹ Domníval se také, že k přeměně dosavadních veřejných knihoven do nových ústavů ve smyslu zákona by bylo zapotřebí zpracovat prováděcí opatření.

Seznamy vhodných knih pro obecní knihovny vydával Masarykův lidovýchovný ústav (Svaz osvětový) v Praze; obálka seznamu z roku 1933. (Archiv autora)

Poslanecká snaha o vydání knihovnického zákona se však setkala jen s malým ohlasem v tisku a návrh samotný ve sněmovních tiscích nevyšel, neboť obstrukcí německých poslanců se nedostal k projednání. Předseda knihovního odboru Svazu osvětového Ferdinand Šrámek (1864–1936) se k tématu vrátil na 5. lidovýchovném sjezdu českém, který se konal v Praze 21. května 1911.¹⁰ Poukázal na šetření zemského statistického úřadu o knihovnách z roku 1905, které je dokladem značného rozvoje knihoven a čítáren, ukázalo ovšem také na značnou roztříštěnost i náhodnost v zatížení obcí, resp. nejednotnost ve zřizování knihoven podle regionů.¹¹ Poměry na českém sněmu označil za dezolátní a přijatá sjezdová rezoluce vyzvala zemský sněm i zemský výbor k opatřením, která by vedla k projednání zákona o zřizování veřejných knihoven a čítáren.

Na sněmu markrabství moravského se rovněž objevily návrhy na zřizování veřejných knihoven za přispění obce, země a státu jako pokračování školní výchovy.¹² Poslanec Jaroslav Budínský (1865–1939) poukázal na ustanovení anglického zákona z roku 1892 jako vhodného vzoru k zakládání knihoven z veřejných prostředků a požadoval, aby zemský výbor konal šetření ve věci zřizování veřejných knihoven a podal o tom sněmu zprávu. Ve stejném volebním období podal poslanec Viktor Votruba (1870–1939) návrh na zřízení stálé knihovní komise, která by vypracovala návrh na reorganizaci zemské knihovny a na organizaci knihoven městských, okresních a přenosných.¹³

Soupis návrhů učiněných pro zákonnou úpravu veřejných lidových knihoven zpracoval statistik a pražský radní pro knihovny Jan Auerhan v přehledu knihoven za rok 1905.¹⁴ Vyslovil také přesvědčení, že by nebylo ani třeba takového zákonného opatření, kterým by byly obce ke zřizování lidových knihoven přinuceny. Řešení viděl v ustavení zemského knihovního úřadu, který by inicioval zřizování knihoven a plnil v návrhu zákona uvedené centrální úlohy, tedy podobně jako ve školství by mohly vznikat obecní knihovny pochopením jejich významu pro vzdělávání lidu. Svůj názor odůvodňoval tím, že jistě budou i obce, které v případě nezájmu o zřízení knihovny by dovedly svou neochotou i zákonný postup značně ztížit. Požadoval ovšem právo činných knihoven na příspěvek od obce, odpadla by však povinnost zřídit obecní knihovnu v každé obci. Důvodem k takovému názoru pro něj byla řada velmi dobře fungujících spolkových knihoven, které v případě finanční podpory od obce by funkci lidové knihovny mohly úspěšně zastávat. Povinná podpora lidových knihoven obcemi by mohla být řešitelná ovšem jen zákonným opatřením, povinnost zřídit obecní knihovnu zákonem nepokládal za nezbytnou také proto, že ustavení zemského knihovního úřadu považoval za snazší než projednání knihovního zákona v zemském sněmu.

Auerhanovo stanovisko komentoval L. J. Živný a pokládal je za oprávněné také proto, že žádný z tehdejších angloamerických knihovních zákonů nebyl nařizovací normou. Zapochyboval však, že by kulturní poměry v Čechách byly na takové úrovni, aby zřízení ústředního knihovního úřadu vyřešilo potřebu rozvoje českého knihovnictví. Přesto se zamýšlel nad složením zemského knihovního úřadu, požadavky na jeho profesionalizaci, finančním zabezpečením včetně subvence knihovnám i nutností zřízení české zemské knihovny, neboť Veřejná a universitní knihovna v Praze ani Knihovna Zemského musea v Praze byly jako vědecké pro venkov prakticky nedostupné. Knihovnické ústředí by mělo podle něj vydávat vzorové seznamy knih, zpracovávat příručky pro správu knihoven, získávat celou českou knižní a časopiseckou produkci a usilovat o zavedení jednotné klasifikace a katalogizace knihovních fondů. Takto si L. J. Živný připravoval podklady pro zřízení bibliografického ústavu, který ve válečných letech prosadil.

Otázkami veřejné osvěty se zabývaly také politické strany. Velmi realisticky se postavila k budování veřejných knihoven Česká strana pokroková. Její počátky jsou spojeny s prof. T. G. Masarykem a jeho časopisem Atheneum založeném v roce 1883, v němž byl vysloven požadavek na ověření pravosti rukopisů. Spory o pravost rukopisů vedly k rozvratu starých poměrů a znamenaly přeměnu reformního literárního hnutí v nový filozofický směr, realismus. V prosinci 1890 se realisté připojili k mladočechům, resp. Národní straně svobodomyslné. Neschopnost mladočechů oprostit se od klerikalismu a dělat politiku demokratickou byly důvodem pro T. G. Masaryka, že v roce 1893 ze strany vystoupil, věnoval se vědecké činnosti na univerzitě a za jeho redakce začala vycházet vědecká revue Naše doba, v níž vycházely i knihovnické studie. Na začátku 20. století nabyla skladba politických stran na pestrosti a v lednu 1906 byla ustavena Česká strana pokroková, za kterou v letech 1907 a 1911 získal poslanecký mandát v moravském obvodu T. G. Masaryk do říšské rady. Na třetím sjezdu České strany pokrokové byl přijat nový program strany, který věnoval celou kapitolu veřejným knihovnám a čítárnám.¹⁵ Program požadoval přijetí zákona o veřejných knihovnách, které by byly zřízeny nejméně ve všech školních obcích tak, aby se staly zároveň centrálními knihovnami pro veškeré obce přiškolené, jimž by poskytovaly knihovny přenosné. Ve smíšených obcích by měla být zřízena zvláštní knihovna pro národnostní menšinu. Pro správu nad knihovnami by měl být zřízen zemský knihovní úřad. Program strany počítal také se zakládáním dětských oddělení, sbírkami knih pro nevidomé a zřízením jednoletých a dvouletých knihovnických škol pro vzdělání knihovníků.

Za války nastala celková stagnace v činnosti knihoven a v mnoha případech i úpadek ztrátou a zničením knih, které nebylo možné nahradit jak z finančních důvodů, tak pro nedostatek knih vůbec. Knihovní odbor Svazu osvětového byl aktivní i ve válečných letech. Na jeho jednáních v roce 1918 stanovil Živný zásady pro zpracování zákona.¹⁶ Ten se měl vztahovat jen na veřejné obecní knihovny a zajistit jim, jako všeobecně přístupným vzdělávacím institucím, povinnost financování z veřejných rozpočtů. Nad knihovnami měl působit dohlédací úřad a poprvé byl stanoven požadavek na vzdělání profesionálních knihovníků absolvováním knihovnické školy nebo kurzu. Knihovny se měly zřizovat fakultativně, tedy jen v těch obcích, ve kterých by o tom rozhodla nadpoloviční většina občanů. Soustavná snaha Živného o přijetí knihovního zákona vedla k úspěchu a umožnila, že parlament v novém státě návrh projednal jen s podstatnou změnou, totiž že schválená podoba zákona o veřejných knihovnách obecních ze dne 22. července 1919 nařídila zřizovat knihovnu v každé obci.

Přijetí knihovního zákona Národním shromážděním RČS

Návrh knihovního zákona připravili Ladislav Jan Živný s Janem Auerhanem a projednával se v listopadu 1918 na schůzi knihovního odboru Svazu osvětového. Jednatel Svazu osvětového Karel Velemínský (1880–1934) se stal přednostou lidovýchovného oddělení MŠANO a přenesl návrh do poradního knihovního sboru při tomto ministerstvu. V poradním sboru se diskutovalo zejména o vztahu lidových knihoven k vědeckým. L. J. Živný dokazoval, že není mezi nimi velkého rozdílu a tedy by měly být všechny knihovny zapojeny do jednotného systému. Naproti tomu Zdeněk Václav Tobolka (1874–1951) představoval opačné mínění, odmítal jednotný systém pro všechno knihovnictví a stanovisko vědeckých knihoven zvítězilo. Zákon se měl týkat jen lidových knihoven v obcích, byla v něm uplatněna zásada decentralizace tak, že knihovny byly dány v pravomoc ministerstva školství a národní osvěty, ale obcím bylo ponecháno rozhodování o vnitřní správě a financování. K projednání do Národního shromáždění jej předložil ministr školství a národní osvěty Gustav Habrman 16. května 1919.¹⁷ Má stručných 12 paragrafů. Ustanovení § 1 ukládá všem politickým obcím zřizování veřejných knihoven s naučnou i zábavnou literaturou skutečné vnitřní hodnoty. Již § 2 určoval podmínky zřízení knihoven pro národnostní menšiny, a to samostatných, nebo pro několik obcí společných. Podle § 3 se za úplně vybudovanou knihovnu pokládala taková, která by sestávala z půjčovny, čítárny časopisů a příruční knihovny. Termíny zřízení upravil § 4, a to tak, že v obcích s více než 400 obyvateli a obecnou školou měla být zřízena knihovna do jednoho roku. Náklady na zřízení a udržování knihovny podle § 5 hradila obec, výše byla dána rozpětím 30 hal. až 1 K za každého obyvatele (uvedení konkrétní částky v textu zákona je ovšem neobvyklé, neboť jejich změnu mohla provést jen novela zákona). Podle § 6 mohla obec převzít pro veřejnou knihovnu některou ze spolkových, nebo dosavadní vlastník by ji mohl zveřejnit a dále provozovat se subvencí obce. O činnosti a pravomoci knihovní rady jednaly § 7 a 8, o knihovníkovi pak § 9, který výslovně uvedl, že v obcích s více než 10 000 obyvateli měl být vyměřen plat knihovníka tak, aby se této profesi mohl plně věnovat. Celkem nevyužitý zůstal § 10, který obcím dovoloval se sdružit ke zřízení speciální knihovny, to však nemělo mít vliv na povinnosti vůči vlastní obecní knihovně. Poslední dvě ustanovení zákona vymezovaly působnost MŠANO jako gestora zákona, které k provádění zákona ustanovovalo knihovní instruktory. Důvodová zpráva pak připomenula význam knihoven při vzdělávání lidu, jak jej formuloval Karel Havlíček Borovský již v roce 1846, a přehled dosavadní činnosti na tomto úseku vycházel ze statistiky českých knihoven podle stavu z roku 1910. Připomenula také, že návrh zákona přihlédl k materiálu Svazu osvětového, připraveného Ladislavem J. Živným a Janem Auerhanem, ale lidovýchovné oddělení ministerstva jej přepracovalo tak, že zákon uložil postupné zřizování veřejných knihoven ve všech obcích státu a zajišťoval jejich organizaci a působnost. Návrh zákona dostal kulturní výbor parlamentu, který k němu od poslanců nedostal připomínky a doporučil jej proto ke schválení.

Vládní návrh zákona o veřejných knihovnách obecních s důvodovou zprávou byl předložen do Národního shromáždění 16. května a schválen 22. července 1919. (Archiv autora)

K projednání návrhu zákona došlo v národním shromáždění 22. července 1919 a zpravodajem byl poslanec Max Pilát.¹⁸ Ten vyjádřil přesvědčení, že návrh vlády na povinné zřizování veřejných obecních knihoven uvítali snad všichni s upřímnou radostí a ve zdůvodnění uvedl: „Jest, myslím, na místě připomenout si, že náš národ byl národem čtenářů, národem písmáků, že stáli jsme v tom ohledu v čele národů jiných, že knihy byly předkům našim pokladem, s nímž nemohli se rozloučit ani tehdy, když všechno jiné jim bylo opustiti, že knihy ty byly jim zdrojem síly, která konala divy a tak vysoko nad jiné povznesla náš národ. To věděli dobře Koniášové těch dob i dob pozdějších a proto také jejich snahou bylo vyrvat lidu našemu z ruky knihu, která byla nejnebezpečnější zbraní, nebezpečnější pro ně, než jakékoli zbraně jiné. I když viděli u lidu mocnou touhu po knize, dávali jim do rukou náhražky, věci takové, které pomáhaly ubíjet jeho ducha a odnímaly jim touhu po knize.“ Také připomenul, že ještě donedávna např. učitelé ukrývali takové knihy z obavy, aby je nezpozorovalo bdělé oko inspektorovo, neboť mnoho knih bylo na indexu a bylo dokonce nebezpečné půjčovat knihy Jiráskovy, Macharovy a celé řady dalších spisovatelů. České země patřily mezi národy, které měly nejméně analfabetů. Návrh zákona měl přispívat k udržení proklamované zásady národního obrození Osvětou k svobodě.

Do rozpravy k zákonu se přihlásil poslanec František Lukavský za opoziční stranu národních demokratů, který namítal proti zákonem stanovenému rozpětí příspěvku, když podle něj i obnos 1 K byl malý na úhradu všech nákladů u obcí do 500 obyvatel. Rovněž byl proti ustanovení v § 6, neboť pokud by knihovna zůstala ve správě spolku, budou problémy s vlastnictvím nově zakoupených knih z obecních prostředků. K postavení knihovníka postrádal požadavek kvalifikace. Za nejpalčivější problém pokládal ustanovení o umístění knihovny při stávajícím nedostatku prostor, podobně jako tomu bylo dosud pro pořádání přednášek a vzdělávacích kurzů; obce v tomto spoléhaly na stát podle novely k obecnímu zřízení, ale stát žádné řešení nepřipravoval. F. Lukavský ovšem ve svém vystoupení připouštěl, že společnost prožívá nejen velkou krizi finančně hospodářskou, ale také velkou krizi mravní; kniha podle něj bude jedním z nejúčelnějších prostředků k mravní obrodě, a proto volal po zlevnění knih.

Ve druhém vystoupení prohlásil poslanec Stanislav K. Neumann předlohu zákona za samozřejmou a nezbytnou. Námitky poslance F. Lukavského označil za malicherné, neboť žádný zákon nemůže být tak přesný a podrobný, aby vyhovoval i tam, kde zlá vůle chce dobrodiní, které zákon chce způsobit, přeměnit ve zlo. Ujišťoval, že podrobnosti pak rozvede prováděcí opatření. Za vážnou námitku ovšem považoval nedostatečnou výši podpory u malých obcí, a to pro nesnesitelnou drahotu knih. Připomenul ovšem, že zákon jistě není dělán jen na období abnormální drahoty, ale klade základ pro budoucnost. Na závěr ještě zpravodaj Max Pilát vyslovil politování, že při projednávání zákona nedostal kulturní výbor žádnou připomínku, zato při jednání v parlamentu měl F. Lukavský výhrady ke každému paragrafu. Poté proběhlo ve sněmovně hlasování současně k prvnímu i druhému čtení a na výzvu předsedajícího byl zákon o veřejných knihovnách obecních pod č. 430 Sb. povstáním většiny poslanců přijat a prezident T. G. Masaryk jej ještě týž den podepsal.

Již 22. listopadu 1919 vyšlo podrobné prováděcí nařízení vlády, které upřesnilo výklad možných sporných bodů.¹⁹ Zatímco § 3 zákona říká jednou větou, že knihovna se skládá z půjčovny, čítárny a příručky, obsahuje prováděcí nařízení k této větě 14 konkrétních článků, jak má obec zajistit místnosti; že ročně má mít přírůstek nejméně 10 vázaných knih v obcích do 2000 obyvatel; pro větší knihovny určuje skladbu příručky; v obcích s více než 3000 obyvateli má být zřízena samostatná čítárna, ale jen výjimečně v jiné budově; ve městech se má pamatovat na oddělení dospívající mládeže s čítárnou a volným výběrem knih; u profesionálních knihoven by mělo být také hudební oddělení; podrobně vzhledem k velikosti obce je stanoveno, kolik týdnů v roce a kolikrát v týdnu má být knihovna přístupná pro veřejnost; případné poplatky od čtenářů se mohly vybírat jen se schválením okresního osvětového sboru, knihovna sama však byla oprávněna vybírat poplatky za vystavení legitimace a za pozdní vrácení; výpůjční činnost se měla řídit knihovním řádem. Právní výklad také rozlišoval věcné náklady (nákup a vazba knih, otop, úklid apod.), které by se měly vejít do stanovených minimálních nákladů, zatímco odměna nebo plat knihovníka byl osobním nákladem a byl mimo povinný příspěvek, i když ovšem šlo rovněž o náklady obce. Knihovnu řídila a spravovala knihovní rada, která měla právo samostatného vystupování, aby mohla hájit zájmy knihovny i vůči jejímu zřizovateli.

Článek 45 prováděcího nařízení stanovil podmínky všeobecného a odborného vzdělávání pro knihovníky. V knihovnách v obcích do 2000 obyvatel se požadovala znalost literatury a knihovnické správy, u knihoven větších, v obcích do 10 000 obyvatel, alespoň absolvování měšťanské školy a složení knihovnické zkoušky ze státního knihovnického kurzu, v knihovnách v obcích nad 10 000 obyvatel měl mít knihovník maturitu a složit zkoušku na Státní škole knihovnické. K tomu mělo ministerstvo zřídit odborné školy a okresní osvětové sbory měly pro nejmenší knihovny uspořádat nejméně šestihodinové knihovnické kurzy. Nad řádnou činností knihoven ustavovalo ministerstvo okresní knihovní instruktory, brzy však z nich jmenovalo knihovnické referenty při okresním osvětovém sboru, kteří dbali na to, aby knihovny fungovaly a obce své úkoly vůči knihovnám řádně plnily.²⁰ Odpovědnost za činnost knihoven tak měl okresní osvětový sbor, kterému také byly obce povinny zasílat každoročně zprávu o tom, jakou výši příspěvku zařadily ve prospěch knihovny do svého rozpočtu a kdy jej vyplatily.

Vliv zákona na rozvoj knihoven v meziválečném období

Organizace provedení knihovního zákona do praxe se ujal poradní sbor pro lidové knihovnictví, který si zřídilo lidovýchovné oddělení MŠANO. Ministerstvo jmenovalo na návrh okresních osvětových sborů knihovnické instruktory, kteří dbali na vyplácení knihovních příspěvků obcemi, vyhledávali a vzdělávali knihovníky. Úkolem ministerstva bylo docílit, aby tisíce obcí zákon provedly, a připravit pro jeho realizaci obcím podmínky. Pracovníci MŠANO Jindřich Hrozný (1865–1952) a Robert Balaš (1881–1942) zpracovali Příručku pro veřejné knihovny, která obsahovala zásady knihovnické techniky.²¹ Přinesla pravidla pro třídění knih, vedení seznamů, ukázky formulářů tiskopisů, vzorové knihovní řády a pokyny pro výpůjční proces a administrativu. Nové vydání příručky vyšlo ve dvou verzích pro malé a větší knihovny a ministerstvo ji vydalo také slovensky, polsky, rusky a maďarsky. Podle vzorů v příručce navrhovaných tiskopisů zřídilo ministerstvo jejich sklad ve Státním nakladatelství, ze kterého si je mohly obecní knihovny objednávat. Od roku 1920 zpracovávalo ministerstvo statistiku veřejné péče o výchovu lidu a výsledky statistického šetření o veřejných knihovnách obecních a činnosti osvětové každoročně publikovalo.

Přesto, že v knihovnických časopisech vycházely články o tom, jak zavádět příručku do praxe a využívat v půjčovním procesu nabízené tiskopisy, plnily tento požadavek spíše větší městské knihovny; většina knihovníků venkovských knihoven v obcích do dvou tisíc obyvatel je opomíjela. Pro zpracování povinných výkazů o činnosti knihovny se jejich praxe ustálila na vedení dvou sešitů, z nichž jeden byl seznamem přírůstkovým, druhý seznamem čtenářů a výpůjček. Takový seznam čtenářů byl vedený abecedně, každému písmenu bylo věnováno několik stránek sešitu a za každým jménem čtenáře zapisoval knihovník přírůstková čísla zapůjčených knih, která při vrácení přeškrtnul. Z takové evidence bylo ovšem obtížné sledovat potřebné údaje pro statistiku čtenářů nebo výpůjček, tu knihovník vedl zpravidla samostatně v dalším sešitu, ve kterém sledoval také mimořádné události, jako dary nebo ztráty knih a příjmy a náklady spojené s provozem. Důvodem pro takovou úspornou evidenci byl knihovníkův zájem udržet čtenáře a to mohl tím, že s přidělenými penězi se snažil hospodařit co nejúčelněji, tedy nakupovat za ně knihy. Bylo přirozené, že nákup doporučovaných tiskopisů odkládal také proto, že při nevelikém rozsahu knihovny se dovedl orientovat ve dvou či třech skříních s knihami nejen bez jmenných katalogů, ale i bez lístkového výpůjčního protokolu.

Knihovnická technika nebyla pro lidové knihovny natolik závazná, že by byla pro knihovnické instruktory tím hlavním tématem při jednání s knihovníky v obcích. Již při přípravě knihovnického zákona bylo poukazováno na velké rozdíly mezi účelem a posláním knihovny vědecké a lidové. Zatímco vědecká knihovna poskytuje vědeckým pracovníkům materiál k další vědecké práci, má lidová knihovna působit na duši čtenáře knihami krásnými nebo poučnými. Knihovna vědecká byla určena především studentům a vědecké práci, účel knihovny lidové byl v práci osvětové, všeobecně vzdělávací.²² Formami práce i uspořádáním neměla mít lidová knihovna s vědeckou nic společného. Hlavním znakem lidové knihovny měla být její lidovost a tomu měla být přizpůsobena vnitřní úprava, spočívající v jednoduchosti, praktičnosti a hledání nových forem v práci se čtenářem. Knihovníkovi mělo záležet na výkonnosti a pohotovosti a ne na formálních znacích spojených např. s katalogizací nebo stavěním knih.

Již při vzniku republiky vyvstala otázka zřízení národní knihovny.²³ V úvahu připadaly vzory z Anglie nebo Francie jako centrální státní knihovny, jejichž prvořadým úkolem byl konzervační charakter sbírek a jejich bibliografické zpracování, ovšem plnily také úkoly ve vzdělávání knihovníků. V hlavním městě Praze byly dvě knihovny, které pro takovou úlohu připadaly v úvahu. Zatím co pro knihovnu Národního muzea mluvila česká tradice této instituce a bohaté sbírky bohemikální i slovanské literatury, převážily výhody Veřejné a univerzitní knihovny v Praze, která v té době byla samostatnou státní institucí. Knihovna Národního muzea byla totiž po vzniku republiky stále spolkovou, v majetku Společnosti Národního muzea. Řešením se stalo zřízení Národní knihovny jako konzervačního oddělení Veřejné a univerzitní knihovny, které bohemikální produkci soustřeďovalo a bibliograficky zpracovávalo v ročence Bibliografický katalog Československé republiky. Knihovna se v roce 1935 přejmenovala na Národní a univerzitní knihovnu v Praze a až v roce 1939 zřídila Knihovní zpravodajskou kancelář jako oddělení, které podávalo veřejnosti informace o nových knihách, sestavovalo bibliografické soupisy, informovalo o výskytu knih v knihovnách a poskytovalo fotokopie z knih a časopisů ze svých sbírek. Svou činností tedy patřila do kategorie vědeckých knihoven a s lidovými knihovnami v meziválečném období nespolupracovala.

Provádění knihovního zákona v regionech měly na starosti okresní osvětové sbory. Ze zákona měly v obcích pod 2000 obyvatel schvalovat knihovní řády, výši vybíraných poplatků, potvrzovaly navrhovaného knihovníka a dozorovaly činnost místních knihovních rad. V dubnu 1920 vydalo MŠANO instrukci s výkladem o úkolech okresního knihovnického dozorce pro obce do 2000 obyvatel. Ten měl dbát, aby každá obec dodržovala ustanovení knihovního zákona, měl svolávat knihovníky svého okrsku k občasným poradám a sám se měl scházet s dalšími okrskovými dozorci dvakrát ročně v okresním osvětovém sboru. Okrskový dozorce podával o činnosti knihovny každoročně zprávy státnímu statistickému úřadu a příslušnému okresnímu instruktorovi. Svou činností měl přispět k vytvoření husté sítě veřejných knihoven na venkově a tím prohloubit lidové vzdělání. Do konce roku 1920 byli jmenováni okrskoví knihovní dozorci ve více než stu z celkových 401 soudních okresů. Šlo o čestnou funkci, kterou zpravidla zastávali učitelé.

O skladbu knihovního fondu ve veřejných knihovnách pečoval Svaz osvětový. Již v roce 1919 vydal v nákladu 20 000 výtisků Seznam knih do obecních knihoven, obsahující asi tisíc vybraných titulů beletrie a naučné četby; díla byla opatřena značkami označujícími jejich vhodnost pro menší nebo velké knihovny. Zákon sice nezakotvil povinnost subvence knihovnám ze strany státu, ale ten přispíval hrazením knih (nikoli přímým financováním). Při Svazu osvětovém byl zřízen sklad knih a podle nabídkového seznamu si mohly určené obecní knihovny (podle návrhu okresní osvětové rady) z něho vybírat knihy opatřené pevnou vazbou za stanovenou částku, kterou poskytlo MŠANO. Tím se zabezpečoval z hlediska státu dobrý výběr knih a zjednodušila se účetní administrativa. Šlo o praktické náměty Roberta Balaše, který řídil agendu lidového knihovnictví na ministerstvu. V roce 1920 byli při ministerstvu ustaveni knihovní instruktoři, kterými byli pro české knihovny Leopold Calábek (1892–1944) a František Fridrich (nar. 1879), pro německé Antonín Moucha (1882–1945). Ti prováděli inspekce v jednotlivých okresech a pokyny pro zlepšení správy knihoven projednávali s okresními osvětovými sbory a okrskovými knihovními dozorci. S nimi řešili i konkrétní nedostatky, které vyplývaly ze statistického šetření. Díky energickému a profesionálnímu postupu ministerstva školství a národní osvěty se uskutečnění záměru knihovnického zákona setkalo s plným zdarem.

Ke dni 31. prosince 1921 bylo prováděno v českých zemích statistické šetření o činnosti veřejných knihoven.²⁴ To sledovalo, zda je veřejná knihovna ve vlastnictví obce a zda nepůsobí i pro jinou obec, počet svazků (s rozlišením na literaturu zábavnou, naučnou a časopisy), roční přírůstek svazků, počet čtenářů a výpůjček, výši příjmů a výdajů podle druhu nákladů. Zjišťováním bylo potvrzeno, že zákon o veřejných knihovnách měl úspěch a nejvíce se uplatnil v obcích s českou většinou obyvatelstva. V českých zemích bylo ke konci roku 1921 7655 obcí se školou, povinných podle zákona zřídit knihovnu, a skutečností bylo 5845 obcí, které zákonnou povinnost splňovaly (z toho jen v 677 obcích byla knihovna zřízena nově ve smyslu zákona, neboť v 5168 obcích již knihovna byla a stala se základem knihovny obecní). Statistika z roku 1921 uvedla také dalších 3810 obcí, pro které platil pozdější termín pro zřízení knihovny, přesto v 1588 z nich již knihovna podle nového zákona rovněž byla zřízena. Rok 1921 byl ve znamení intenzivního zakládání veřejných knihoven. Na základě statistických ukazatelů bylo ovšem konstatováno, že knihovny převážně svým malým rozsahem jsou více méně jen sklady a půjčovnami knih, nikoliv středisky, kde by se mohli občané scházet a případně studovat v čítárnách s vhodnou příruční knihovnou.

Když byly ke konci roku 1924 statisticky zjišťovány výsledky pětileté působnosti zákona o veřejných knihovnách obecních, šlo o mezník, neboť právě k tomuto termínu bylo povinností obcí majících školu nebo více než 300 obyvatel knihovnu zřídit. Ukázalo se, že zákon byl obcemi respektován, knihovnictví bylo ve stálém rozvoji a výkonnost obecních knihoven měla uspokojivý trend.²⁵ V českých zemích bylo již 10 426 činných veřejných obecních knihoven (7694 českých a 2732 německých) a jen 416 obcí se školami nesplnily ustanovení zákona, když v takové obci ještě knihovna chyběla. Naproti tomu 2465 malých obcí beze škol knihovnu mohly vykázat, i když jejich zákonný termín byl pozdější. Snad jen ukazatel obratu knih, tedy průměr vypůjčení jedné knihy 2,8krát ve srovnání s obecným ukazatelem čtyř výpůjček u jedné knihy v roce, ukazoval na méně dobrý stav knihovního fondu. V knihovnách bylo totiž ještě mnoho zastaralé literatury, získané většinou převzetím spolkových knihoven. Stát tak mohl ocenit dobrou práci obecních zastupitelstev a činnost decentralizovaných osvětových pracovníků, kteří s porozuměním pečovali o knihovny. Ukázalo se, že o činnost lidových knihoven ve městech i na venkově je živý zájem, a to mezi Čechy i Němci.

Ustanovení o tom, že každá sebemenší obec má mít vlastní knihovnu, mělo úskalí v tom, že finanční příspěvek nedával velkou možnost k vytvoření dostatečně velkého knihovního fondu. Prováděcí nařízení k zákonu o obecních knihovnách počítalo s národnostními menšinami a ukládalo okresním osvětovým sborům zapůjčovat do smíšených obcí putovní knihovny. Proto prováděcí nařízení ke knihovnickému zákonu přišlo také s ustanovením o ústředních knihovnách. Ty měly být zřizovány z podnětu MŠANO v každém kraji dohodou obcí. Úkolem ústřední knihovny bylo zapůjčovat veřejným knihovnám kolekce knih, které si nemohly opatřit samy, zvláště pak dodávat obcím přenosné knihovny, pokud vlastní knihovnu dosud neměly. Ústřední knihovna mohla být spojena s městskou knihovnou, její majetek byl ovšem vedený samostatně a řídil ji také samostatný ústřední knihovní výbor. Podrobně byl také stanoven finanční podíl obcí na zajištění jejího provozu a podmínky, za nichž si obce mohly vyžádat zaslání přenosných knihoven nebo zapůjčit na delší dobu nákladné příručky. Brzy se však ukázalo, že toto ustanovení neodpovídá mentalitě obcí a od krajských knihoven se upustilo. Obce totiž byly ochotny přispívat na knihovnu, pokud ovšem bude jejich, a „neslyšely“ na nějakou součinnost. Proto již od počátku zřizovalo MŠANO knihovny obvodové a okresní, které dodávaly malým obcím soubory četby formou putovních knihoven na doplnění jejich sbírek. Obvodové knihovny byly zřizovány pro české knihovny v národnostně smíšeném území a jejich působnost se vztahovala na více soudních okresů. Podpora českému obyvatelstvu v národnostně smíšených oblastech byla pro státní správu po vzniku republiky prioritou již proto, že německý tlak vůči českému obyvatelstvu výrazně zesílil. České národní jednoty se staly státem uznávanými institucemi, které měly v programu provést v pohraničí potřebné změny ve prospěch českého obyvatelstva, takové představy ovšem nebylo snadné prosadit. Zřizování obvodových knihoven bylo jen drobnou světlou stránkou v celkově neutěšené politické a hospodářské situaci českého obyvatelstva v německém prostředí. Koncem roku 1929 bylo v činnosti 39 obvodových knihoven, které měly více než 43 tisíc svazků a 900 skříněk, v nichž se knihy zasílaly; v roce 1929 bylo vypraveno 769 takových souborů.²⁶ Soubory byly rozesílány zpravidla v září a půjčovaly se jednou za rok po dobu čtenářské sezóny; pak se vracely do obvodové knihovny zase se zahájením jarních polních prací na venkově.

Když ministerstvo po osmiletém úsilí dokončilo budování obvodových knihoven, pokládalo svou péči o knihovnictví na jazykovém pomezí za splněnou. Šlo o 899 obcí s českými školami a dalších 308 převážně německých obcí s více než 10 % českého obyvatelstva, o které se staralo 39 obvodových knihoven. Německým malým knihovnám půjčovala knižní soubory centrální putovní knihovna v Praze-Klementinu (Zentralwanderbücherei), založená v roce 1928, která po dvou letech měla 3028 svazků a rychle narůstala.

Neutěšená situace byla ovšem také u malých obcí ve vnitrozemí, tomu mělo odpomoci zřizování okresních knihoven, které se ministerstvu jevilo jako nejdůležitější způsob, jak udržet zájem čtenářů o knihovny v těchto obcích.²⁷ Celá třetina českých obcí měla totiž méně než 300 obyvatel a v těch bylo možné z ročního příspěvku obce pořídit nanejvýš čtyři vázané knihy. Podobně tomu bylo u větších obcí s počtem obyvatel do jednoho tisíce. Obcí s více než jedním tisícem obyvatel bylo v českých zemích 13 %, a proto ministerstvo vidělo řešení v takových knihovnách, které by zasílaly menším knihovnám doplňovací soubory knih. Podle ustáleného názoru by dobře působící malá venkovská knihovna měla mít ve fondu v průměru jeden svazek na dva obyvatele a ročně rozšířit svou nabídku o desátý díl z celkového množství knih. Tedy např. obec s 220 obyvateli by měla mít v knihovně 110 svazků dobré četby a roční přírůstek by měl být 11 svazků; z ročního příspěvku obce by ovšem mohla taková knihovna zakoupit jen tři svazky. Po technické stránce připravilo ministerstvo nové vydání Příručky pro veřejné knihovny a potřebné tiskopisy k evidenci zasílaných souborů.²⁸ Finančním základem pro okresní knihovny se měly stát příspěvky od okresních výborů, které by měly být zřizovateli okresních knihoven. V roce 1929 bylo však jen 18 okresních knihoven s 14 tisíci svazky a 230 skříňkami, a ty vypravily 188 souborů. Tento stav nebyl pokládán za uspokojivý, odpovídal ovšem tomu, že ze strany okresních financí nebyl dostatečně podporován. Ministerské představy o potřebnosti okresních knihoven podporovali i někteří knihovníci městských knihoven, kteří v systému okresních knihoven viděli řešení, jak odstranit nedostatek četby v malých knihovnách.²⁹ Diskuse se také vedla o tom, zda zřizovat okresní knihovny jako samostatné instituce nebo jako součást stávajících knihoven v okresních městech.

Soustavnou pozornost věnovalo MŠANO výběru vhodné literatury. Již v roce 1923 vydalo příručku o české literatuře pro obecní knihovníky.³⁰ Osvětové časopisy vedly recenzní rubriky o nové literatuře s označením jejich vhodnosti pro veřejné knihovny. Časopis Česká osvěta vydával tyto recenze na knižních lístcích, které se mohly využít pro řazení do jmenných katalogů v knihovnách. V roce 1925 ustavený Masarykův lidovýchovný ústav se stal pokračovatelem aktivit dosavadního Svazu osvětového a jeho odbor literární se snažil pomáhat v budování systému obvodových a okresních knihoven. Pro výběr knih byl také určen anotovaný seznam 500 vybraných knih do všech knihoven, který vydal Masarykův lidovýchovný ústav v roce 1930 a rozeslal ho do všech knihoven. Každoročně byla v rozpočtu MŠANO vyčleněna částka přes jeden milion korun na zakoupení děl pro obecní knihovny. Českým knihovnám bylo z těchto prostředků zasláno do konce roku na čtvrt milionu vázaných svazků především vlastivědné a naučné literatury.³¹ Samo ministerstvo zřídilo ve Státním nakladatelství edice Knihy pro každého a Občanská knihovna. V nich vydávaná výchovná díla a spisy státníků pak prostřednictvím výpravny Masarykova lidovýchovného ústavu zasílalo knihovnám. Výpravna dodávala nejen knihy ze státních podpor, ale podle aktualizovaných nabídkových seznamů knižních novinek zasílala knihy za zlevněnou cenu na základě objednávek knihoven a tím plnila roli ústřední nákupny veřejných knihoven.

Jubilejní hodnocení knihovnického zákona

Na Mezinárodním sjezdu knihovníků a přátel knihy, který byl uspořádán v Praze v létě 1926 z podnětu Spolku československých knihovníků, zvláště jeho předsedy Z. V. Tobolky, byl zařazen také referát Roberta Balaše o knihovnickém zákonu, který u zahraničních účastníků vzbudil největší pozornost. Přijatá zásada povinného zřizování veřejných knihoven byla krokem odvážným a ojedinělým, který upoutal světovou veřejnost. Cílem sjezdu bylo seznámit naše i zahraniční účastníky se stavem knihovnictví a dalšími obory knižní kultury.

Před 10. výročím trvání knihovnického zákona proběhla v tisku diskuse, kterou hodnotil jihlavský knihovník Stanislav Rambousek (1897–1937). Souhlasil s názorem ředitele Ústřední knihovny hl. m. Prahy Jana Thona (Národní listy, 15. březen 1929) o potřebě novelizace zákona, za nereálné ovšem pokládal návrh Z. V. Tobolky (Právo lidu, 17. březen 1929), který další vývoj viděl, podle příkladů v USA a Německu, ve spojování obcí v jeden knihovnický správní obvod, jehož knihovna by pro malé obce zřídila bibliobus. Finanční rozvahy však byly v neprospěch autobusů. Rambousek viděl řešení v posílení činnosti okresních knihoven.³² Z článků vyplynulo dilema, když jedni poukazovali na krizi knihoven, jiní ji popírali.

K 10. výročí zákona podal přehled výsledků a kritiku nedostatků L. J. Živný.³³ Ocenil prováděná statistická šetření, zřízení odborného knihovnického školství, energický přístup ministerstva v budování okrskových knihoven a ve vydávání příruček a tiskopisů pro knihovny. Slibná byla také připravovaná novela zákona, v níž se pamatovalo na zajištění místností pro knihovny, na jasnější formulaci v úhradě platu knihovníka a zajištění státního příspěvku finančně slabým obcím; k její realizaci ovšem nedošlo. L. J. Živný oceňoval, že vyšly desítky odborných publikací k činnosti knihoven. Uvedl také, že podle diagramu ministerstva školství a národní osvěty na Výstavě soudobé kultury v Brně pracovalo v roce 1928 z 15 355 knihovníků na venkově bez odměny 93 % a z nich největší počet, 8339, tj. 54 %, byli učitelé. Knihovny se staly samozřejmou součástí veřejného života, natolik však samozřejmou, že publicita o nich v denním tisku byla velmi skromná. Propagace knihoven se měla stát proto podle L. J. Živného prioritou.

20. výročí knihovnického zákona připadlo do neradostného období Protektorátu Čechy a Morava. V těžkých dobách okupace se česká kniha stala vyhledávanou; knihovníci svou činnost ale omezili na půjčování knih, společenské aktivity byly utlumeny. Redaktor Časopisu českých knihovníků Bohuslav Koutník (1891–1965) napsal jubilejní vzpomínku nejen pro tento časopis, ale jako dopisovatel deníku Národní práce v něm uveřejnil k výročí knihovnického zákona rozsáhlejší reportáž o jeho vzniku a zhodnotil jeho význam.³⁴ Uvedl, že každý zákon dává jenom právnickou formu něčemu, co je již ve společenském dění obsaženo, za svůj úspěch ovšem vděčí činorodosti těch sil, které jej naplňují. Podobně berounský knihovník Josef Poch pro Českou osvětu rozvedl, že zákon není jenom dílem popřevratového budovatelského nadšení a štědré ruky zákonodárců mladého státu ve věcech kulturních, nýbrž dovršením dlouholetých osvětových snah českého národa.

Až do hospodářské krize, která zasáhla stát po roce 1929, jsou zcela prokazatelné úspěchy knihovního zákona. Nástup po první světové válce a v prvních letech republiky nebyl snadný, když nebylo co jíst a čím se oblékat, a přesto osvětové zákony hned zpočátku se zaměřily na vzdělávání lidu. První desetiletí republiky přineslo českým zemím pevnou organizační strukturu knihoven. Knihovny i v malých obcích byly založeny, státem organizovaný dozor zajišťoval, aby obce vůči nim plnily své povinnosti, vydávaly se příručky a pomůcky, pečovalo se o vzdělání knihovníků zřízením knihovnických škol a organizováním kurzů. V roce 1920 byly v českých zemích zjištěny 3343 veřejné knihovny obecní české a německé s 1 644 558 svazky a 310 880 čtenáři. Po deseti letech účinnosti knihovnického zákona zachytilo statistické zjišťování za rok 1929 v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 8966 českých, 3266 německých a 74 polských veřejných obecních knihoven, ve kterých bylo na šest milionů knih a přes 700 tisíc čtenářů uskutečnilo téměř 15 milionů výpůjček. Města i venkovské obce dosahovaly 7% počtu čtenářů (jeden čtenář ovšem zastupoval celou rodinu) z celkového množství obyvatel. O dobré výsledky se starali knihovníci, kterými byli v českých knihovnách ze dvou pětin učitelé, stejný počet byl rolníků a dělníků. Zákon o veřejných knihovnách obecních přihlížel stejně k městům jako k vesnicím a nezanedbával menšinové obyvatelstvo. Stal se nejlepším prvorepublikovým kulturním zákonem u nás a vzorem pro zahraničí. Knihovníci veřejných knihoven si dali do programu, aby se knihovny podobně jako školy staly národní institucí ve státě. Zájem o knihovny a dobrou knihu se u veřejnosti podařilo prosadit.

Ustavení nového státu po ukončení světové války bylo také pro postavení našich knihoven zásadním přelomem v jejich vývoji. Kdyby nedošlo v říjnu 1918 ke vzniku Československé republiky, stěží by se dočkaly veřejné knihovny v českých zemích knihovnického zákona. Důkazem toho může být, že v žádném jiném státě bývalého Rakousko-Uherska takový zákon v meziválečném období nebyl přijat. Rovněž, když se v roce 1939 dostaly obecní knihovny v zabraném pohraničí pod správu německé říše, ocitly se v právním vakuu, neboť Německo obdobný zákon v té době nemělo.

Použitá literatura

CALÁBEK, Leopold. Administrativní příručka pro lidovýchovné pracovníky a knihovníky. 2. dopl. a přeprac. vyd. Praha: Masarykův lidovýchovný ústav, 1928. 227 s.

CEJPEK, Jiří. Československé knihovnictví: poslání a organizace. 2. přeprac. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1967. 186 s.

CEJPEK, Jiří a kol. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2002. 247 s. ISBN 80-246-0323-0.

CEJPEK, Jiří. K významu a pojetí dějin knihovnictví. In: Knihovna. Praha: Orbis, 1957, s. 118–125.

FAJFR, František. Veřejné knihovny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku roku 1921. Praha: Státní úřad statistický, 1923. 61 s.

FIEDLER, August. Die öffentliche Bücherei, ihre Vergangenheit und Gegenwart: mit besonderer Berücksichtigung ihrer Entwicklung in Brünn. Aussig: Deutsche öffentliche Stadtbibliothek, 1929. 126 s.

JANÁK, Jan. Morava v národním a politickém ruchu 19. století. Brno: Matice moravská, 2007. 523 s. ISBN 978-80-86488-97-4.

KOUTNÍK, Bohuslav, ed. Sborník věnovaný oslavě L. J. Živného. Praha: Ústřední spolek československých knihovníků, 1935. 240 s.

KRECHLER, Eduard. Venkovské knihovny a čítárny. Znojmo: Okresní sbor osvětový pro Znojmo-venkov, 1927. 53 s.

KUBÍČEK, Jaromír. Prameny k dějinám veřejných knihoven na Moravě a ve Slezsku do roku 1950. Brno: Moravská zemská knihovna, 2014. 207 s. ISBN 978-80-7051-201-2.

KUNC, Jaroslav. „Krvavý román“ a boj bibliografa F. A. Urbánka proti němu v letech 80. minulého století. Sborník Národního muzea. 1971, řada literární C 16, č. 2, s. 107–113.

MÁLEK, Rudolf a Miroslav PETRTÝL. Knihy a Pražané: pět set let knižní kultury v Praze. Praha: Orbis, 1964. 389 s.

MOUCHA, Anton. Entwicklung der deutschen Gemeindebüchereien. Buch und Volk. 1926, roč. 4, s. 204–216.

NOVOTNÝ, František. Československé knihovnické zákonodárství: cesta k zákonu o jednotné soustavě knihoven a jeho uskutečňování. Praha: Orbis, 1962. 107 s.

POKORNÝ, Jiří. Lidová výchova na přelomu 19. a 20. století. Praha: Karolinum, 2003. 243 s. ISBN 80-246-0508-2.

Práce a cíle naší lidové výchovy. Praha: Masarykův lidovýchovný ústav, 1929. 353 s.

Příručka pro veřejné knihovny. Praha: Ministerstvo školství a národní osvěty, 1920. 80 s.

RAMBOUSEK, Antonín a Tomáš TRNKA. Masarykův lidovýchovný ústav (Svaz osvětový): jeho vznik a vývoj (1906–1926). Praha: Masarykův lidovýchovný ústav, 1926. 46 s.

Spolek veřejných obecních knihovníků, ed. Knihovna jako instituce národní: anketa o veřejných knihovnách. [Brno]: Spolek veřejných obecních knihovníků, 1928. 150 s.

STREIT, Julius. Vom sudetendeutschen Büchereiwesen. Deutsche Monatshefte. 1943, s. 449–458.

ŠIMEČEK, Zdeněk a Jiří TRÁVNÍČEK. Knihy kupovati...: dějiny knižního trhu v českých zemích. Praha: Academia, 2014. 499 s. ISBN 978-80-200-2404-6.

TRNKA, Tomáš. Vývoj naší lidové výchovy. Praha: Masarykův lidovýchovný ústav, 1936. 161 s.

Všeobecně přístupné knihovny a čítárny v království Českém r. 1910. Praha: Zemský statistický úřad království Českého, 1914. 185 s.

¹ Referát na školské sekci III. sjezdu českých měst 16. října 1911, viz EMLER, Jan. Povinnosti obce k lidovýchově zvláště se zřetelem ke knihovně. Česká osvěta. 1911, roč. 7(říjen), s. 229–235.

² Návrh poslance Dra. Karla Pippicha a soudruhů ohledně legislativní úpravy veřejných knihoven v obcích království Českého. Tisk DCCLIII z II. výročního zasedání sněmu království Českého z r. 1901.

³ ŠTECH, Václav. Žádáme o zemský zákon! Máj. 1903, roč. 2(10), s. 156–157. Upravený fejeton vychází z autorovy monografie, viz ŠTECH, Václav. O veřejných knihovnách. Praha: Matice sokolská, 1899. 29 s.

⁴ ŽIVNÝ, L. J. K zákonu o veřejných knihovnách a čítárnách. Česká škola. 1904, roč. 3, s. 138–142.

⁵ Největší pochybení přinesla politická a sociální revue Rozhledy, když oponovala, že malé obce stěží vydělají na školní a jiné dávky a při případném projednávání zákona by se mohly očekávat obstrukce jednotlivých politických stran. Srov. PICH, F. K. Lex Štechiana. Rozhledy. 1903, roč. 14, s. 270–272.

⁶ –an [= Jan Auerhan]. Zakládání knihoven akademickými krajinskými spolky. Časopis pokrokového studentstva. 1904, roč. 7, s. 97–98.

⁷ Česká osvěta. 1907, roč. 3, s. 69–71.

⁸ ŠRÁMEK, Ferdinand. Povinné zřizování a udržování veřejných knihoven a čítáren. Česká osvěta. 1910, roč. 6(březen), s. 72–78.

⁹ ŽIVNÝ, L. J. Poznámky k návrhu zákona na úpravu českého knihovnictví. Česká osvěta. 1910, roč. 6, s. 78–80.

¹⁰ Potřeba zákona o zřizování veřejných knihoven a čítáren. Česká osvěta. 1911, roč. 7, s. 64–67.

¹¹ Všeobecně přístupné knihovny, čítárny a musea, stále zřízená divadla a jeviště v království Českém r. 1905. Praha: Zemský statistický úřad, 1910, s. 80–86.

¹² Návrh poslance Dra. Jaroslava Budínského a soudruhů o uzákonění obecních veřejných knihoven. Tisk dodatek 284 a tisk 327 (čís. 834 z r. 1907) z II. zasedání XI. období sněmu markrabství moravského.

¹³ Návrh posl. Votruby a soudruhů na zřízení stálé zemské knihovní komise. Tisk dodatek 243, čís. 2 285 z II. zasedání XI. období sněmu markrabství moravského r. 1907/8.

¹⁴ AUERHAN, Jan. K otázce zemského zákona o lidových knihovnách. Česká osvěta. 1912, roč. 8(leden), s. 13–17.

¹⁵ Veřejné knihovny a čítárny. In: Program České strany pokrokové: schválen třetím, valným sjezdem strany, konaným v Praze 6. a 7. ledna 1912. Praha: Tisková komise České strany pokrokové, 1912, s. 118–120.

¹⁶ ŽIVNÝ, L. J. Deset let veřejných knihoven a co předcházelo. Časopis československých knihovníků. 1928, 7(4), 145–161. Též POCH, Josef. Snahy L. J. Živného o knihovní zákonodárství. In: Sborník věnovaný oslavě L. J. Živného. Praha: Ústřední spolek československých knihovníků, 1935, s. 130–144.

¹⁷ Zasedání Národního shromáždění československého roku 1919. Tisk 1233. Vládní návrh, zákon o veřejných knihovnách. Praha: Národní shromáždění RČS, 1919. 7 s.; Zpráva kulturního výboru o vládním návrhu zákona (tisk č. 1233), aby byly zřízeny obecní knihovny. Praha: Národní shromáždění RČS, 1919. 1 s.

¹⁸ Zpráva zachytila vystoupení zpravodaje M. Piláta a rozpravy poslanců F. Lukavského a S. K. Neumanna, srov. Těsnopisecká zpráva o 66. schůzi Národního shromáždění československého v Praze v úterý dne 22. července 1919. In: Národní shromáždění RČS 1919. Praha: Národní shromáždění, 1919, s. 2046–2053.

¹⁹ Nařízení, jímž se provádí zákon o veřejných knihovnách obecních ze dne 22. července 1919, č. 430 Sb. z. a n. In: Sbírka zákonů a nařízení státu československého. 1919, částka 129, č. 607, s. 937–944.

²⁰ Srov. Veřejné knihovny obecní. In: CALÁBEK, Leopold. Administrativní příručka pro lidovýchovné pracovníky a knihovníky. 2., dopln. a přeprac. vyd. Praha: Masarykův lidovýchovný ústav, 1928, s. 62–68.

²¹ Příručka pro veřejné knihovny. Praha: Státní knihosklad, 1921. 80 s.

²² Rozdíly mezi vědeckými a lidovými knihovnami vystihl např. ministerský instruktor pro lidové knihovny, viz CALÁBEK, Leopold. Veřejné knihovnictví v župě pražské v r. 1922. Česká osvěta. 1924, roč. 18, s. 210.

²³ ŽIVNÝ, Ladislav Jan. K otázce národní knihovny. Česká osvěta. 1919, 15(1–2), s. 33–37.

²⁴ Státní úřad statistický provedl šetření knihoven po dva roky a publikoval až výsledky za rok 1921. Srov. FAJFR, František. Veřejné knihovny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku roku 1921. Praha: Státní úřad statistický. Knihovna Statistického věstníku, sv. 2. 1923. 61 s.

²⁵ Veřejné knihovny obecní v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v roce 1924. Praha: Ministerstvo školství a národní osvěty, 1925.

²⁶ FRIDRICH, František. Veřejné knihovny obecní v Československu 1919–1929. Praha: Masarykův lidovýchovný ústav, 1931, s. 40–50.

²⁷ BALAŠ, Robert. Okresní knihovny jako doplněk místních knihoven obecních programem příštího desetiletí. Česká osvěta. 1929, 25(9–10), 357–369.

²⁸ Správa obvodových (okresních) knihoven přenosné soustavy. In: Příručka pro veřejné knihovny: vydání A: pro střední a veliké knihovny: pokyny pro správu obvodových knihoven. 3., doplněné a opravené vyd. Praha: Státní nakladatelství, 1929, s. 85–113.

²⁹ VÁGNER, Vít. Okresní knihovny. Česká osvěta. 1928, 24(6), 219–221; LUKEŠ, J. F. Okresní knihovny. Česká osvěta. 1928, 24(8), 310–311.

³⁰ STANĚK, Josef. Rukověť dějin literatury české pro obecní knihovníky. Praha: Státní nakladatelství, 1923. 96 s. Nové vydání od tohoto autora vyšlo v roce 1930 pod názvem Přehled československé literatury pro knihovníky a bylo rozšířeno o literaturu naučnou.

³¹ FRIDRICH, František. Veřejné knihovny obecní v Československu 1919–1929. Praha: Masarykův lidovýchovný ústav, 1931, s. 19.

³² RAMBOUSEK, Stanislav. Okolo veřejných obecních knihoven. Česká osvěta. 1929, 25(9–10), 386–391.

³³ ŽIVNÝ, Ladislav Jan. Deset let veřejných knihoven, a co předcházelo. Časopis československých knihovníků. 1929, 7(4), 145–161.

³⁴ KOUTNÍK, Bohuslav. Před dvaceti lety byl odhlasován zákon o veřejných knihovnách. Národní práce. 23. 7. 1939, roč. 1, č. 199, s. 6; 30. 7. 1939, roč. 1, č. 206, s. 6; POCH, Josef. K výročí zákona o veřejných obecních knihovnách. Česká osvěta. 1939, 36, 34–39; 109–113.

Redakce nezasahovala do způsobu citování v tomto článku.

KUBÍČEK, Jaromír. Vznik Československa a prvního knihovnického zákona z roku 1919. Knihovna: knihovnická revue. 2018, 29(2), 33–50. ISSN 1801-3252.

Summary: Modeling and application of models affect virtually all areas of human activity, including those of interest to information science. Although the creation and use of models have always been implicitly included in the practice of libraries and other memory institutions, their explicit exploration by information science so far has been concentrated more on the application of knowledge from other disciplines, particularly from computer science. The aim of this study is to suggest ways in which thinking about models in information science could be taken towards forming the theory of conceptual models applicable in the processes of obtaining, processing and using information resources. For the description of the conceptual models, a faceted structure, loosely based on the 5W1H method, is proposed. The facets have been derived from an analysis of the structural components of the model: they determine what is being modeled, who is the creator and who is the model user, wherewith it is modeled, for what the model is used. From the semiotics perspective, the functions of conceptual models relevant to information science are specified and the typology of their content and form is proposed, set out in the context of conceptual models and modeling languages in computer science. Conceptual models in information science are divided into conceptual reference models, and metadata models comprising metadata element sets, metadata schemas, and value vocabularies. Their characteristics are accompanied by representative examples of each type.

Keywords: conceptual model, information science, domain ontology, metadata schema, model

PhDr. Helena Kučerová, Ph.D. / Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK v Praze (Institute of Information Studies and Librarianship, Faculty of Arts, Charles University in Prague), Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, U Kříže 8, 158 00 Praha 5 – Jinonice

Všechny modely jsou špatné; některé modely jsou užitečné.¹ George Edward Pelham Box (1919–2013)

Úvod

Tvorba a aplikace modelů provázejí prakticky všechny typy lidských činností. Jsou zahrnuty jak v subjektivních kognitivních procesech, tak v objektivních metodách vědeckého zkoumání a inženýrských návrhů. Modely se vytvářejí v rámci umělecké tvorby, během komunikačních aktivit i praktické činnosti. Rovněž v oblasti, jež je předmětem zájmu informační vědy, lze pozorovat tuto šíři záběru: v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV) lze najít jak termíny označující modely konkrétní (knižní maketa, mapa, koncept, šablona dokumentu ad.), tak termíny vztahující se k nejrůznějším typům modelů abstraktních (databázový model, konceptuální model databáze, logický model databáze, metainformační systém, relační datový model, model otevřeného přístupu ad.). Jak bude ukázáno v části 3.2, za modely lze považovat i významnou kategorii objektů informační vědy – sekundární zdroje a metadata včetně systémů organizace znalostí. Tak můžeme chápat například katalog jako model knihovního fondu, anotaci či rejstřík jako modely obsahu knihy, bibliografický soupis nebo profil knihovního fondu jako modely množiny zdrojů, bibliografický údaj jako model vlastnosti dokumentu, selekční obraz dokumentu/dotazu jako model jejich obsahu, rešeršní profil jako model potřeb uživatele atd.

I když lze konstatovat, že tvorba a používání modelů byly vždy implicitně obsaženy v praxi knihoven a dalších paměťových a fondových institucí, jejich explicitní zkoumání informační vědou je zatím v počátcích. Zájem o teoretickou problematiku modelování v informační vědě lze skutečně zaznamenat teprve od konce 90. let 20. století, kdy byl publikován model IFLA FRBR (Funkční požadavky na bibliografické záznamy). Dosavadní aktivity se však zatím soustředily spíše na aplikaci poznatků z jiných oborů, především informatiky. Při povrchním pohledu vycházejícím z aktuálně používané terminologie (konceptuální model, model entit a vztahů, datový model) by se tak mohlo zdát, že modelování a modely přinesla do informační vědy až informatika. Už jen trochu důkladnější analýza širších teoretických i praktických souvislostí modelové tvorby však ukáže, že artefakty označované v současné době jako modely byly vytvářeny v knihovnách a dalších paměťových a fondových institucích od nepaměti, nebyly tak ovšem označovány ani vnímány. Tento „implicitní“ přístup ke tvorbě a aplikaci modelů je však žádoucí nahradit explicitním zkoumáním, které umožní zformovat vlastní teorii odpovídající specifickému předmětu zkoumání a metodám informační vědy. V tomto článku se proto pokoušíme načrtnout směry, jimiž by se podle našeho názoru uvažování o modelech v informační vědě mohlo ubírat. V souladu s převažujícími typy modelů v této doméně se zaměřujeme na pojmové modely.²

Inspirací pro informační vědu může být v tomto ohledu právě obor informatiky, který nastoupil cestu k vlastní teorii pojmových modelů už v 60. letech 20. století. Výsledkem je rozsáhlá poznatková základna zachycená v četných příspěvcích z konferencí, článcích v odborných časopisech a ve vědeckých monografiích, učebnicích a příručkách, která umožnila konstituovat vlivný proud teoretického uvažování, jenž přináší inspiraci a aplikační příležitosti i jiným vědním disciplínám. Tak jako se odborníci v informatických oborech zaměřili na budování teoretických základů pojmových modelů využívaných při návrhu databázových a znalostních systémů a při tvorbě počítačových programů, je zapotřebí v informační vědě soustředit se na pojmové modely aplikované na klíčové předměty jejího zájmu. Informační vědu chápeme v souladu s pojetím Davida Bawdena a Lyn Robinsonové jako „obor studia zabývající se zaznamenanými informacemi se za měřením na komponenty komunikačního řetězce zkoumané prostřednictvím perspekti vy doménové analýzy“ (Bawden a Robinson, 2017, s. 30). Pojmové modely informační vědy by tedy měly zachycovat především informační zdroje a procesy jejich získávání, zpracování a využívání.

Text článku je strukturován do tří částí. V první části je zformulováno pracovní vymezení modelu a modelové tvorby, používané v tomto textu. Je navržena fasetová struktura pro charakteristiku modelů, vycházející z analýzy vlastností, vztahů a funkcí strukturních komponent modelu. Fasety volně vycházejí z metody 5W1H: určují, co se modeluje, kdo je tvůrce a kdo je uživatel modelu, čím se modeluje a k čemu je model používán. Druhá část se věnuje charakteristice pojmových modelů. S uplatněním perspektivy sémiotiky je podán rámcový přehled modelovacích jazyků a je specifikováno pět typů funkcí pojmových modelů, které jsou významné pro informační vědu. Prostřednictvím procesního pohledu jsou popsány tři klíčové fáze tvorby pojmového modelu. Ve třetí části je navržena typologie obsahu a formy pojmových modelů relevantních pro informační vědu. Protože pojmové modelování v informatice zásadním způsobem ovlivnilo praxi „novodobého“ pojmového modelování v informační vědě, je v rámci této části podán i jeho stručný přehled. Pojmové modely v informační vědě jsou rozčleněny do dvou skupin, z nichž první představují referenční pojmové modely a druhou skupinou jsou modely metadat zahrnující soubory metadatových prvků, metadatová schémata a slovníky hodnot metadat. Charakteristika jednotlivých typů pojmových modelů je doplněna příklady jejich významných zástupců. Zvláštní pozornost je věnována specifické kategorii pojmových modelů v informační vědě, jíž jsou systémy organizace znalostí a jejich pojmové modely.

1 Model a modelování

1.1 Definice modelu?

Otazník v názvu této části naznačuje pochybnosti, zda je vůbec možné model jednoznačně definovat. Rozsáhlost a rozmanitost oblasti použití modelů a jejich všudypřítomnost, konstatovaná již v úvodu, dovedla například Jochena Ludewiga (2003, s. 5) až k tvrzení, že k obecně použitelnému a konzistentnímu chápání modelu nelze dospět. Určitá shoda může nastat pouze na velmi obecné úrovni, kdy se za model prohlásí jakákoli reprezentace objektu nebo jevu či děje, jež se s tímto objektem, jevem či dějem shoduje v podstatných vlastnostech. O tom, které vlastnosti jsou podstatné, rozhoduje účel modelu. Aforismus George Boxe, uvedený v mottu článku, vystihuje lapidárně tento princip: cílem modelu není být stejný jako originál, ale posloužit nějakému konkrétně stanovenému účelu.

Model budeme chápat jako umělý výtvor, tj. artefakt, záměrně za určitým cílem vytvářený agentem ve funkci subjektu. Tímto výtvorem může být jakákoli myšlenková nebo materiální konstrukce. Od ostatních umělých výtvorů se model odlišuje svým specifickým účelem, jímž je reprezentace originálu ve funkci objektu (předmětu). Pragmatickým cílem této reprezentace může být poznání originálu, jeho vytvoření či návrh, ale i vytvoření vzoru vzhledu, struktury či chování originálu nebo jeho optimalizace. Klíčovými specifickými odlišujícími vlastnostmi modelu jsou vztah korespondence s jiným objektem, díky němuž model může tento objekt reprezentovat, a zároveň existenční závislost na tomto objektu. Podmínkou existence modelu je totiž existence reprezentovaného objektu – model je vždy vztažen k „něčemu“, co nazýváme originálem, ať už to existuje fyzicky („reálně“), nebo v naší mysli, kdy o něčem přemýšlíme, něco vymýšlíme³či to plánujeme vytvořit. Taková vysoce abstraktní definice přibližuje chápání modelu klasickému sémiotickému pojetí znaku, kterým je podle Charlese Sanderse Peirce „něco, co pro někoho něco zastupuje z nějakého hlediska nebo v nějaké úloze“.⁴Na obrázku 1 jsou schematicky znázorněny tři klíčové entity modelové tvorby – model, originál a agent, a jejich vztahy, jež jsou dvojího typu: vztahy (konkrétního) přímého působení a vztah (abstraktní) korespondence.

Obr. 1 Model, originál a agent

Vztah přímého působení agenta a modelu má dva klíčové aspekty. Prvním je vztah (1) – vytvoření modelu a používání modelu agentem. Vztah označený na obrázku číslem (2) je realizován jako nepřímý – model zastupuje pro agenta originál. Typickým zástupným vztahem je poznání originálu prostřednictvím modelu, například poznání regionu podle jeho mapy.

Vztahy přímého působení agenta a originálu mohou mít nejrůznější podobu, pro naše účely se zaměříme na vztahy, v jejichž rámci se využívá model. Typickým vztahem tohoto typu je tvorba či přizpůsobení originálu agentem podle modelu, označená číslem (3), například vytvoření dokumentu podle připravené šablony nebo konverze záznamu do požadovaného formátu.

Vztah modelu a originálu je označen jako abstraktní vztah korespondence. Případný vliv originálu na model nebo vliv modelu na originál tedy není nikdy přímý, ale realizuje se prostřednictvím agenta. Vztah korespondence je asymetrický, a to ze dvou příčin. Zaprvé vztah korespondence není nikdy realizován jako ekvivalence 1:1, ale jako vztah založený na podobnosti. To znamená, že model a originál se neshodují ve všech svých vlastnostech. Typickým případem je model abstrahující od podrobností, který může právě díky tomuto zobecnění být použit pro více objektů. Obvyklé jsou ale i případy, kdy jsou do modelu začleněny i prvky, jež v originále nejsou obsaženy (například souřadnice na mapě), aby umožnily plnění cíle modelu. Někdy se ještě specifikuje konkrétní typ podobnosti, nejčastěji prostřednictvím rozlišení mezi izomorfií a analogií. Termín izomorfie se používá pro označení korespondence formy, tj. vnějšího vzhledu, analogie obvykle označuje strukturální (vnitřní, obsahovou) podobnost. Druhou příčinou asymetrie je, že samotný vztah podobnosti je pouze jednosměrný. Jak ukazují šipky označené čísly (4) a (5), model je buď podobný originálu, nebo je originál podobný modelu, nikdy neplatí obojí současně. Tato bipolarita souvisí s problematikou deskriptivních a preskriptivních modelů, o níž bude pojednáno v následující části.

1.2 Typologie modelů založená na fasetové analýze

Stejně jako je obtížné najít obecně přijímanou definici modelu, je neméně obtížné zvolit jedno obecně přijímané kritérium členění pro jejich typologii. To, že v přístupu k typologii modelů lze uplatnit množství různých pohledů, z nich činí vhodný objekt fasetové analýzy. Fasety navržené pro typologii modelů v této části jsou odvozeny z analýzy vlastností, vztahů a funkcí strukturních komponent modelu uvedených na obrázku 1 a specifikují, co se modeluje, kdo je tvůrce a kdo je uživatel modelu, čím se modeluje a k čemu je model používán. Při jejich návrhu jsme volně vycházeli z metody 5W1H (zkratka je vytvořena z prvních písmen anglických tázacích zájmen who – kdo, what – co, where – kde, when – kdy, why – proč, how – jak). Metodu 5W1H lze považovat za „naivní“ podobu fasetové analýzy. Její víceméně intuitivní přístup k celostnímu zkoumání však právě díky své názornosti a snadné aplikovatelnosti našel uplatnění v celé řadě odvětví. Využil ho mimo jiných i Bernhard Thalheim (2011), který k charakteristice pojmových modelů v informatice použil fasety wherefore (proč), whereof (z čeho/o čem), wherewith (čím), whereto (k čemu), how (jak), when (kdy), for which reason (z jakého důvodu), by whom (kým), to whom (pro koho), for what (pro co), where (kde) a další.

Faseta odvozená z vlastností entity Originál/objekt – CO se modeluje

Všudypřítomnost modelů je příčinou toho, že rozsah této fasety je prakticky neohraničený. Předmětem, který se modeluje, může být cokoli, jakýkoli objekt zájmu agenta, dokonce i sám agent nebo jiný model (i model lze modelovat – v takovém případě zpravidla hovoříme o metamodelu). „Být originálem“ tedy není trvalá vlastnost objektu, ale role ve vztahu ke konkrétnímu modelu (obdobně to platí i pro model).

Jedním z nejobecnějších kritérií členění v této fasetě je hledisko času. Podle toho, zda se modelují změny originálu v čase či nikoli, se rozlišují modely statické a dynamické. Statické modely se zaměřují na zachycení relativně stabilních struktur; příkladem je model bibliografické citace podle normy ISO 690 nebo model uspořádání dat ve formátu MARC21. Dynamické modely zachycují procesy (příkladem je model podnikových procesů znázorněný pomocí vývojového nebo stavového diagramu), ale i pravidla a metody, například katalogizační pravidla RDA nebo metody bibliometrické analýzy.

Fasety odvozené z vlastností entity Agent/subjekt – KDO je tvůrce modelu a KDO je uživatel modelu

V rámci této fasety opět platí, že tvůrcem i skutečným či zamýšleným uživatelem modelu může být kdokoli – laik, profesionál, jednotlivec, skupina či instituce ad. Navíc v roli tvůrce i v roli uživatele může vystupovat jak člověk, tak stroj.

Fasety odvozené z vlastností entity Model – ČÍM se modeluje a K ČEMU je model používán

I v případě fasety ČÍM obecně platí, že model lze vytvořit z čehokoli, může být abstraktní i konkrétní, může, ale nemusí to být objekt stejného typu jako originál. Podle stupně abstrakce lze řadit modely na plynulé škále od obecných (abstraktních) po modely konkrétní. Rozlišení mezi těmito dvěma typy je vedeno po linii podílu fyzických komponent a jejich úlohy v modelu. Zatímco v konkrétních modelech fyzické části představují obsah modelu (příklady jsou sádrový model budovy nebo sochy, prototyp automobilu nebo uživatelského rozhraní informačního systému), případné fyzické části abstraktních modelů slouží pouze pro záznam obsahu modelu, jako jeho hmotný nosič.

Dalším obecným kritériem pro členění modelů ve fasetě ČÍM je míra standardizace a formalizace použitých modelovacích prostředků. Výhodou standardizovaných nástrojů je usnadnění komunikace a sdílení vytvořených modelů. Individuálně vytvářené modely naopak umožňují uplatnit vyšší míru kreativity a často i přesnosti ve vystižení vlastností originálu, obvykle ovšem za cenu ztížené komunikace.⁵

V rámci fasety K ČEMU lze rozčlenit modely podle jejich obecného účelu do skupin, jež pracovně označíme jako ontologické a gnozeologické. Účelem ontologického modelu je náhrada originálu, zatímco primárním účelem gnozeologického modelu je poznání originálu. Ontologický model umožňuje fyzickou manipulaci. Gnozeologický model obsahuje informace o originálu, umožňuje pochopení, vysvětlení, porozumění originálu. Jochen Ludewig (2003, s. 8) nabízí alternativní perspektivu, v jejímž rámci člení modely podle vztahu k originálu na deskriptivní a preskriptivní. Deskriptivní model popisuje originál. Předmětem popisu může být cokoli, co aktuálně existuje, existovalo či teprve vznikne (v tomto smyslu je deskriptivním modelem například i předpověď počasí), ale i představy či abstraktní ideje. Preskriptivní model má za cíl ovlivnit originál. Typickým způsobem ovlivnění je vytvoření originálu podle modelu, nicméně preskriptivní model nemusí vždy sloužit k tvorbě originálu – například model společenského chování má „pouze“ ovlivnit chování lidí. Obdobné pojetí deskripce a preskripce se používá v lingvistice. František Čermák je charakterizuje jako „nezaujatý a věrný (vědecký) popis … a autoritativní před pisování jen určitých vybraných forem jako vhodných či správných“ (Čermák, 2007, s. 98). Rovněž v terminologické činnosti se rozlišuje mezi deskriptivní prací, která se zaměřuje na shromažďování termínů z určité oblasti, a prací s preskriptivním účelem, jejímž cílem je prosadit používání doporučených termínů (Cabré, 1999, s. 32).

Další perspektiva rozlišuje modely podle komunikačního záměru na interní implicitní modely a na objektivní sdílené explicitní modely. Blíže bude o těchto typech modelů pojednáno v části 2 v souvislosti s pojmovými modely.

V tabulce 1 jsou uvedeny příklady modelů z knihovní praxe, popsané pomocí navržené fasetové struktury. Modely jsou rozděleny do tří skupin označených čísly: ve skupině 1 jsou statické modely objektů a struktur, ve skupině 2 dynamické modely událostí a procesů a skupina 3 obsahuje dva příklady abstraktních modelů pojmů. Pro názornost jsou ve fasetách CO, KDO a ČÍM uvedeny kurzívou i konkrétní příklady instancí.

Tab. 1 Příklady uplatnění fasetové analýzy při popisu modelů

Snahu po jednoznačné kategorizaci modelů komplikuje nestabilita a relativita jejich komponent. Výjimkou nejsou ani modely, které v průběhu své existence mění svůj účel – obvyklou změnou je, že se deskriptivní model mění na preskriptivní. Například informační požadavek je nejprve deskriptivním modelem informační potřeby a poté preskriptivním modelem požadavku na zdroje; specifikace požadavků na informační systém se tvoří jako deskriptivní model uživatelských potřeb a po schválení může sloužit jako preskriptivní model vytvářeného systému. Obdobnou transformaci prodělaly entity modelu FRBR, které se z původního popisu uživatelských požadavků na bibliografické záznamy staly součástí preskriptivního modelu – katalogizačních pravidel RDA.

Ze vztahu podobnosti mezi modelem a originálem se odvíjejí problémy s jejich vzájemným odlišením. Jochen Ludewig (2003, s. 11) v této souvislosti upozorňuje na to, že dobré modely mohou být tak dobré, až svádějí k záměně s originálem. Taková situace může nastat jak u deskriptivních modelů, tak u modelů preskriptivních. Typické jsou případy záměny datových modelů reality (tj. modelů tvořených daty) v počítači za skutečnost, přičemž nemusí jít jen o virtuální realitu. Časté jsou situace, kdy se plán pokládá za skutečnost nebo kdy uživatel považuje předváděný prototyp za hotový artefakt.

Relativita komponent se projevuje v tom, že stejný objekt může v různých časových úsecích nebo pro různé agenty či pro různé účely plnit jednou roli modelu a podruhé roli originálu. To platí v plné míře pro klíčové objekty zájmu informační vědy, jimiž jsou informace, data, metadata a znalosti. Například na data lze pohlížet jako na model, který reprezentuje realitu v informačním systému, ale i jako na originál, reprezentovaný například prostřednictvím konceptuálního modelu databáze. Proto je nutné jasně rozlišovat, které vlastnosti, funkce a role uvažovaných entit máme na mysli v konkrétním případě. Rozhodnutí je plně v gesci agenta a není zdaleka triviální. Cílem fasetové kategorizace, navržené v této části, je napomoci v tomto rozhodování pomocí metody, jež umožňuje stanovit rozdíly mezi jednotlivými typy a zároveň neztratit ze zřetele to, co je jim společné.

2 Pojmový model

Nejvýznamnějšími a zároveň nejsložitějšími typy modelů, jež jsou relevantní pro informační vědu, jsou bezesporu pojmové modely. První obtíž přináší už jejich pojmenování, které připouští dvojí interpretaci a navozuje otázku, je-li pojmový model modelem pojmů nebo modelem z pojmů⁸. Dosavadní literatura zaměřená na teorii pojmových modelů potvrzuje správnost druhé varianty. Druhové rozdíly pro pojmový model, jež ho odlišují od ostatních typů modelů, tvoří obsah fasety ČÍM se modeluje – nástrojem modelování je pojem, zatímco obsah fasety CO se modeluje není ničím omezen. Pojmový model lze tedy jednoduše definovat jako model vytvořený z pojmů.

2.1 Definice pojmu?

Jednoznačné určení pojmu jako základní konstrukční jednotky pojmového modelu vzápětí nastoluje problémy s jeho definováním, což avizuje opětovné použití otazníku v názvu této části. Absence jednotně přijímané definice pojmu má své filozofické základy a pramení z existence různých teorií poznání, jež si nezřídka protiřečí. Hned v úvodu proto upozorníme na to, že naším cílem rozhodně není dospět v tomto článku k jednoznačné definici pojmu, naopak se snažíme zachytit komplexnost problematiky a charakterizovat nejvýznamnější perspektivy zkoumání pojmu, relevantní z pohledu pojmového modelování v informační vědě. Omezíme se na rekapitulaci zásadních tezí a na odkazy na vybrané významné zdroje, jež se věnují analýze pojmu z perspektivy využitelné v informační vědě. Styčné body, na nichž se většina teorií poznání shoduje, lze shrnout do následujících obecných tvrzení: