Books in motion in early modern Europe: beyond production, circulation and consumption / editors Daniel Bellingradt, Paul Nelles, Jeroen Salman. London: Palgrave Macmillan, [2017], ©2017. xiii, 305 stran. New directions in book history. ISBN 978-3-319-53365-0.

Ve 13 samostatných kapitolách renomovaní autoři předkládají odborné veřejnosti zajímavé pohledy na moderní historii knihy a knižního trhu v evropských zemích. Zkoumají např. komerční, právní, materiální a sociální aspekty knižní kultury, vytváření a distribuci nosičů znalostí a novinek. Z obsahu: Paper Networks and the Book Industry. The Business Activities of an Eighteenth-century Paper Dealer in Amsterdam; Books and Book History in Motion: Materiality, Sociality and Spatiality; Marketing a New Legal Code in Fifteenth-Century Castile: A Case Study of the Interactions Between Crown, Law and Printing; Links Between Newspapers and Books: The Case of an Early ‘Media Tycoon’ in Late Eighteenth-Century Central Europe a mnoho dalších. Zahrnuje země světa v rozmezí 16.–19. století.
Knihu naleznete v Knihovně knihovnické literatury pod signaturou Xa 41.024.
https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000087134&local_base=KKL

Going green: implementing sustainable strategies in libraries around the world: buildings, management, programmes and services / edited on behalf of IFLA/ENSULIB by Petra Hauke, Madeleine Charney and Harri Sahavirta. Berlin; Boston: De Gruyter Saur, [2018], ©2018, vii, 234 stran: barevné ilustrace, grafy, tabulky. ISBN 978-3-11-060584-6.

Problematika knihovních budov, managementu, programů, provozu a služeb knihoven, které lze navrhnout tak, aby byly minimalizovány negativní dopady na přírodní prostředí a maximalizována kvalita vnitřního prostředí. Takovým knihovnám se říká „zelené knihovny“. Publikace je doplněna řadou případových studií z různých zemí světa, například Švédsko, Čína, Srbsko, Ukrajina, Německo. Knihu vydala skupina ENSULIB (Environment, Sustainability and Libraries), která je součástí IFLA (Mezinárodní federace knihovnických asociací a institucí) v nakladatelství De Gruyter.
Ve fondu Knihovny knihovnické literatura se nachází pod signaturou Kj 41.082.
https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000089048&local_base=KKL

Informační gramotnost jako veřejný zájem, politika a norma: návod na tvorbu koncepčních dokumentů v oblasti informačního vzdělávání / Michaela Dombrovská. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2018. 149 stran: ilustrace. ISBN 978-80-246-3969-7.

Tato monografie propojuje obory informační věda, veřejná politika a právo při rozvíjení informační gramotnosti a informačního vzdělávání, také v oblasti finanční a digitální. Poskytuje návod na tvorbu koncepčních dokumentů pro informační vzdělávání na různých stupních, úrovních a institucích v České republice. Zajímavá publikace je doplněna několika případovými studiemi, např. Národní plán zavedení eura v České republice, Příprava návrhu textu věcného záměru zákona o finanční pomoci studentům vysokých škol a dalšími.
V Knihovně knihovnické literatury se nachází dva exempláře této monografie, a to pod signaturami Ie 41.115 a Ie 41.116.
https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000089506&local_base=KKL

Accueillir des publics migrants et immigrés: interculturalité en bibliothèque / sous la direction de Lucie Daudin. Villeurbanne, Presses de l‘enssib, [2017], ©2017. 179 stran: grafy, tabulky. (La Boîte à outils, ISSN 1259-4857 ; 40). ISBN 978-2-37546-011-5.

Kniha pojednává o úloze knihoven v multikulturní společnosti ve Francii a Švýcarsku, o tom, jak mohou být knihovníci z hlediska své profese a odbornosti nápomocni při úspěšném průběhu integrace menšin, migrantů a imigrantů. Publikace je rozdělena do několika částí. První sleduje současnou historii francouzského přistěhovalectví, druhá část je zaměřena na výuku, která je nabízena v knihovnách a týká se francouzského jazyka a každodenního života ve Francii. Třetí část se zabývá přijímáním migrantské a imigrantské veřejnosti v knihovnách. Poslední, čtvrtá část, představuje knihovny, které se zavázaly k poskytování služeb pro tuto nyní velmi aktuální problematiku. Zajímavostí je, že autoři také zmiňují vývoj dlouhodobé nabídky služeb pro migranty v knihovně Václava Havla v Paříži.
V Knihovně knihovnické literatury je tato kolektivní monografie dostupná pod následující signaturou Sbd 41.094.
https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000087623&local_base=KKL

Realizace tiskovin: polygrafický základ pro 1. a 2. ročník SPŠ grafické a pro školy s výukou polygrafie / Radek Blahák, Pavel Pop. Praha: Nakladatelství grafické školy, 2018, 123 stran: ilustrace (převážně barevné). ISBN 978-80-86824-18-5.

Publikace je určena nejen žákům střední školy v oboru polygrafie, ale mohou ji využít i zájemci o obor, kteří chtějí získat obecné povědomí o postupech zpracování tiskovin. Jsou zde zařazena témata z typografie, z nauky o písmu, barvách, materiálu a ze speciálních oblastí polygrafické produkce. Zmíněna je i problematika ekologie v polygrafii.
Knihu najdete ve fondu Knihovny knihovnické literatury pod signaturou XB 41.154.
https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000089669&local_base=KKL

Zpracovala: Zuzana Vavrošová

VAVROŠOVÁ, Zuzana. Tipy z Knihovny knihovnické literatury. Knihovna: knihovnická revue, 2019, 30(1), 115–116, ISSN 1801-3252.

To není matematický hlavolam, ale motto letošní konference Knihovny současnosti, kterou každý rok v září pořádá Sdružení knihoven ČR. Motto reflektuje skutečnost, že díky zákonu č. 430/1919 Sb., který slaví letos krásné stoleté výročí, máme v našich krajích nejhustší knihovní síť na světě. A všechny knihovny této sítě, malé, velké, městské, obecní, krajské i specializované jsou zvány do Olomouce na Knihovny současnosti 2019.

Na programu jsou tradiční přednáškové bloky, které se věnují informačním technologiím, digitalizaci, vzdělávání veřejnosti, klíčovým projektům knihoven, ale také regionální historii, roli knihoven ve společnosti a jejím proměnám. Na konferenci opět zavítají zahraniční hosté, kteří představí aktuální trendy v knihovnictví zpoza hranic.

A na co se nejvíc těší paní Marta Bauerová, ředitelka Městské knihovny ve Svitavách? „Jezdíme na konferenci každý rok, abychom udrželi kontakt s aktuálním knihovnickým děním, a také s kolegy. Velmi kvituji přednášky zahraničních hostů, letos se těším na vystoupení paní Barbary Lison, ředitelky knihovny v Brémách, a nenechám si ujít ani Infobox. Konference je pro nás příležitostí setkat se s novými zajímavými projekty a osobnostmi.“

První den patří již zmíněným zahraničním hostům a také slavnostnímu předávání medailí Z. V. Tobolky. Večer pak proběhne oficiální zahajovací raut konference, který se bude letos konat na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého, a to od 19:30 hod. Kdo by chtěl chlebíčky vyběhat, může vyrazit v podvečer druhého dne na Inforun.

Organizátoři si pro rok 2019 připravili několik programových novinek. Během druhého konferenčního dne mohou účastníci navštívit kulatý stůl redaktorů Jsme v pressu. Renata Salátová, redaktorka časopisů Knihovna: knihovnická revue a Knihovna plus k akci říká: „Redakční práce je důležitá pro náš obor. Chceme osvětlit, v čem spočívá, představit svoji práci, o které se moc neví (a ani nemluví), a také zapojit mladé autory do publikační činnosti. Kulatý stůl se uskuteční mezi 13:30 – 15:00 hod.

Další novinkou bude „robotová“ laboratoř. Na to, že se v knihovnách nepůjčují pouze knihy, už jsme si zvykli. To, že jsou tam počítače a internet, je také známo. A že knihovník by měl umět obojí, tedy půjčovat knihy a ovládat počítač, to se také považuje za samozřejmé. Ale knihovny nyní zaplavují roboti. Roboti maličcí, ale o to šikovnější. Ozoboti, legoboti a další boti budou k osahání a pokoukání druhé konferenční odpoledne.

Třetí den pak bude věnován bilancování rozvoje českých knihoven a pohledu na jejich funkci nejen očima knihovníků (jejichž pohled bývá často shovívavý). Jakou roli knihovny mají v české společnosti, jak se ta role proměňuje a je opravdu důležitá? Na tyto otázky budeme hledat odpověď během závěrečného dne konference.

Více programových detailů najdete na stránkách www.sdruk.cz, kde se na akci také můžete registrovat.

27. ročník konference Knihovny současnosti se koná pod záštitou ministra kultury a hejtmana Olomouckého kraje ve dnech 10. – 12. září 2019 v Olomouci. Jejím hlavním partnerem je firma Cosmotron Bohemia s.r.o.

CHRUŠČOVÁ, Veronika. Konference 1919 – 2019 = KNIHOVNY. Knihovna: knihovnic ká revue. 2019, 30(1), 114. ISSN 1801-3252.

Summary:The Association of Librarians and Information Professionals of the Czech Republic (SKIP CR) was one of the partners in a project supported by the European Structural Funds entitled “Joint Actions of the Social Partners to Prepare for Changes in the Pension System”, whose implementer was the Confederation of Employers’ and Entrepreneurs’ Associations of the Czech Republic, together with the Czech and Moravian Confederation of Trade Unions. The impulse for the realisation of the project were the consequences of the pension reform, such as the extension of active working life and the need to prepare for these changes, both on the part of employees and employers. The main objective of the project was to define areas that most often negatively affect the work performance of librarians and propose recommendations that will lead to changes in these areas.

Keywords: libraries, librarians, surveys, work positions, employees, employers, pension reform, work performance, work environment, trade unions

Mgr. Vladana Pillerová; Ing. Dana Smetanová / Knihovnický institut, Národní knihovna České republiky (Librarianship Institute, National Library of the Czech Republic), Klementinum 190,110 00 Praha 1

Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR (SKIP ČR) byl jedním z partnerů v projektu podpořeném z evropských strukturálních fondů (konkrétně ESF) s názvem „Společným postupem sociálních partnerů k přípravě na změny důchodového systému“. Projekt byl realizován v období 2/2016–1/2019 a jeho hlavním řešitelem byla Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů (KZPS) společně s Českomoravskou konfederací odborových svazů (ČMKOS). Knihovny v projektu zastupovaly platformu kultura, další zúčastněné platformy byly doprava, kultura, polygrafie, stavebnictví, školství, zemědělství, textilní a oděvní průmysl. Projektu předcházela přípravná etapa, která proběhla v letech 2013 až 2015.¹

Cíle projektu

Hlavním cílem tohoto projektu je připravit zaměstnance ve vybraných pozicích a jejich zaměstnavatele na dopady a změny vyplývající z reformy důchodového systému. Jedním z nejzávažnějších důsledků této reformy je odchod zaměstnanců do důchodu v pozdějším věku, což znamená prodloužení aktivního pracovního života. S tím souvisí problematika udržení stárnoucí pracovní síly na pracovním trhu a zvládnutí pracovní činnosti ve vyšším věku.

Stárnutí pracovníků je v knihovnách velmi aktuální záležitostí. Podle výsledků poslední Analýzy věkové, vzdělanostní a mzdové struktury pracovníků knihoven² uskutečněné v roce 2017 je knihovnictví jako obor doménou žen ve středním až starším věku, navíc dlouhodobým trendem je posilování starší věkové skupiny knihovníků na úkor skupiny mladší (do 40 let).

Výkon zaměstnání ve vyšším věku představuje pro pracovníky větší zátěž, ať už fyzickou či psychickou. V mnoha případech je možné preventivními opatřeními rizikům předcházet, je ale nutné vhodná opatření nalézt, správně je formulovat a uvést v knihovně do praxe.

V rámci projektu bylo snahou pojmenovat všechny oblasti, které mohou nějakým negativním způsobem ovlivňovat pracovní výkon zaměstnanců knihoven. Na základě těchto zjištění pak navrhnout opatření, která pomohou negativní vlivy minimalizovat, např. změny týkající se organizace a obsahu práce, motivace pracovníků, doporučení týkající se fyzické i psychické zátěže při práci a další úpravy, které mohou vést k větší personální stabilitě knihovny.

Výsledky projektu tak bude možné využít při vytváření vhodných pracovních podmínek pro zaměstnance vyššího věku, aby na svých pozicích mohli kvalitně a efektivně působit co nejdéle.

Metody šetření

V první fázi projektu proběhlo šetření ve vybraných knihovnách, a to konkrétně u knihovníků pracujících na jedné z následujících pracovních pozic – knihovník v oddělení pro děti, referenční knihovník a knihovník katalogizátor. K šetření byly zvoleny odborně osvědčené dotazovací techniky, které se používají v komerčních firmách. Výsledky šetření byly vyhodnoceny odborníky na tyto metody, tzv. interprety.

Všechna tato šetření proběhla v roce 2016 a v 1. pololetí 2017.

CUTE

Metodika „cut-e“ představuje online diagnostiku, která disponuje širokým portfoliem psychometrických nástrojů. V projektu byly využity dotazníky zaměřující se na pracovní motivaci jedinců v daných profesích, míru jejich dovedností a pracovních kompetencí.²

Tyto metody byly společné pro všechny pracovní pozice. V návaznosti na specifické profese byly navíc měřeny prostřednictvím testů schopnosti, které jsou klíčové pro výkon konkrétní profese.³ Šetření cut-e absolvovalo 30 zaměstnanců knihoven, 10 za každou pozici.

BSAT

Základem BSAT (barvově slovní asociační technika) je kombinace projektivních technik, používaných v psychologii už desítky let, a vědeckých znalostí z oblastí neurovědy, medicíny, biologie, matematiky, sociologie, statistiky a informačních technologií. Autorem BSAT, která funguje na neurobiologickém základě, je promovaný český psycholog Jiří Šimonek.⁴ Toto šetření absolvovalo 90 zaměstnanců knihoven.

LEA

V knihovnách, ve kterých proběhlo šetření zaměstnanců pomocí cut-e, byl dotazován také management knihovny, a to za použití metody LEA. Jde o unikátní nástroj měření a benchmarkingu (pod zkratkou LEA se skrývá anglické pojmenování Lifelong Employability Assessment). Tento nástroj umožňuje měřit, vyhodnocovat a mapovat v organizaci klíčové procesy rozvoje lidských zdrojů týkající se age managementu (age management – personální řízení s přihlédnutím k věku). Zaměstnavatelé díky LEA získávají hodnověrný obrázek, jaká opatření, nástroje a procesy je třeba zavádět.⁵ Rozhovor LEA absolvovalo šest ředitelů knihoven.

ŠETŘENÍ TÝKAJÍCÍ SE PRACOVNÍHO PROSTŘEDÍ

Sběr dat probíhal dotazníkovou formou. Otázky byly soustředěny do tematických skupin. Kromě hodnocení tzv. vnitřního pracovního prostředí (bezprostřední pracovní prostředí zaměstnanců a firemní prostředí) byly také kladeny otázky na tzv. vnější prostředí – oblast odvětví, legislativy apod. Šetření pracovního prostředí absolvovalo 60 zaměstnanců za každou pozici, celkově tedy 180 knihovníků.

ROZHOVORY

Souběžně probíhaly tzv. nestandardizované rozhovory se zaměstnanci knihoven, kteří se účastnili šetření metodou cut-e. Rozhovory byly určeny k vyjasnění výsledků sběru dat a zjištění silných a slabých stránek dané profese včetně návrhů a doporučení ke zlepšení dané situace. Rozhovory vedli zkušení psychologové, kteří byli zároveň interprety zvolené metody šetření.

V rámci šetření pracovního prostředí měli knihovníci hodnotit jednotlivé výroky týkající se nejrůznějších oblastí souvisejících s pracovním výkonem jako například bezprostřední pracovní prostředí (ergonomie atd.), zázemí, pracovní výkon, vztahy na pracovišti, způsob vedení organizace a komunikace v organizaci, postavení knihovníků ve společnosti, image knihoven na veřejnosti, spolupráce knihoven či legislativní rámec pro činnost knihoven. Respondenti hodnotili na škále od 1 do 5 s tím, že 1 bylo nejnižší hodnocení a 5 nejvyšší.

V tabulce 1 jsou uvedeny nejlépe hodnocené výroky napříč všemi oblastmi, tak jak je hodnotili pracovníci v dětských odděleních knihoven. Podobně dopadlo hodnocení i ostatních dvou knihovnických pozic. Knihovníci velmi vysoko hodnotili přínos knihoven pro společnost, dobré vztahy na pracovišti a vlastní uspokojení, které jim práce v knihovně přináší.

Tab. 1 Souhrn pozitivně hodnocených výroků zjištěných při šetření pracovního prostředí

V následující tabulce 2 jsou naopak uvedeny příklady nejhůře hodnocených výroků (za pozici knihovník katalogizátor), opět bylo hodnocení podobné napříč všemi pozicemi. Knihovníci jsou nejméně spokojeni s finančním ohodnocením, které dostávají za svou práci, a negativně hodnotí také neuspokojující možnosti kariérního růstu v knihovnách. Na pracovišti postrádají příjemné místo k trávení přestávek a potýkají se také se stresem a přepracováním.

Tab. 2 Souhrn negativně hodnocených výroků zjištěných při šetření pracovního prostředí

Všechny výstupy z šetření se staly vstupními tématy pro další fázi projektu, kterou byla jednání u kulatých stolů.

Výsledky a závěry

Ve druhé fázi (2017– 6/2018) proběhla nad výsledky šetření jednání u kulatých stolů se zástupci z řad knihovníků a odborníky z vybraných oborů. Cílem kulatých stolů bylo na základě výsledků šetření definovat oblasti, ve kterých se objevují rizika ovlivňující pracovní výkon zaměstnanců knihoven. Ve spolupráci s odborníky v daných oblastech, případně zástupci knihovnické veřejnosti, pak vyhodnotit situaci a navrhnout opatření vedoucí ke zmenšení těchto rizik. Následuje stručné shrnutí zjištěných závěrů za jednotlivé knihovnické pozice.

Knihovník v oddělení pro děti

Pozice knihovník v knihovně pro děti (dětský knihovník) je jednou z nejprestižnějších, ale také nejnáročnějších pozic v knihovně. K požadavkům patří nejen vysoká odborná kvalifikace, ale také lektorské dovednosti, kreativita, komunikační dovednosti apod. Dětský knihovník poskytuje dětským čtenářům nejen poradenství v oblasti četby a informační gramotnosti, ale také připravuje řadu aktivit, které mají děti k četbě přilákat. Jedná se o jednu z psychicky, fyzicky i časově nejnáročnějších pozic v knihovně, která často zasahuje knihovníkům do soukromí, vyžaduje práci na směny a často i o víkendech. Vysoké pracovní nasazení, šíře aktivit a zápal pro práci mohou často vést k syndromu vyhoření. Pro udržení zaměstnance na této pozici bude klíčová podpora v oblasti prevence profesního vyhoření, nutná bude spolupráce s psychology. V případě setrvávání zaměstnanců na této pozici do vyššího věku by neměla být opomíjena oblast ergonomie v celé své šíři včetně spolupráce s ergonomem. Pro získávání nových a udržení stávajících zaměstnanců je důležitá oblast odměňování a poskytování zaměstnaneckých benefitů. Dále ve spolupráci s odborovou organizací usilovat o zlepšení finančních podmínek, rozšiřovat nabídku benefitů s ohledem na věkové složení zaměstnanců, podporovat flexibilní formy práce. Do budoucna se systematicky zabývat problematikou generačního soužití na pracovišti a řízením vícegeneračního kolektivu. Toto téma přesahuje hranice pozice knihovník v knihovně pro děti, týká se celkově generační obměny v knihovnách, která někdy není vnímána příliš pozitivně. Na realizaci opatření budou spolupracovat oba sociální partneři – Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR (dále SKIP) a odborová organizace.

Shrnutí témat, kterým by měla být věnována pozornost v případě pozice dětský knihovník:

Hranice profese

• •aktivity této pozice se významně rozšiřují do dalších oblastí jako je pořádání kulturních nebo vzdělávacích akcí aj.
• •je třeba vymezit hranice profese, tzn. definovat stěžejní činnosti, na kterých tato oblast knihovnické práce stojí, a ostatní činnosti, které je možné v rámci zachování duševního zdraví omezit, případně přesměrovat na jiné odborníky

Psychofyzický komfort

• spolupráce s ergonomem (ergonomické pomůcky, cvičení, pauzy)
• prevence syndromu vyhoření
• pozitivní manipulace (nácvik efektivní práce s problematickými uživateli)
• konzultace s foniatrem či hlasovým terapeutem

Atraktivita, ocenění pozice

• udržitelnost mladé generace na pozici knihovník v knihovně pro děti – finanční ohodnocení, benefity
• zvýšení prestiže povolání (image, PR)

Age management

• mezigenerační soužití na pracovišti

Referenční knihovník

Pozice referenční knihovník patří k zásadním pozicím v knihovnách. Jedná se o práci ve službách, kdy je pracovník v přímém kontaktu s uživateli knihovny a veřejností. Zaměstnanci v referenčních službách jsou tváří knihovny, jejich schopnosti často určují, jak veřejnost knihovnu vnímá, její oblíbenost i využívanost. Pracovníci na této pozici musí mít rozsáhlé odborné znalosti, které uplatňují při zodpovídání dotazů zákazníků, uživatelů knihoven. Na této pozici však není důležitá jen odbornost, ale také komunikační dovednosti a znalost základů psychologie.

Největší překážky a omezení ve výkonu zaměstnání jsou pociťovány v oblastech komunikace s problematickými uživateli, což vyžaduje speciální dovednosti a znalosti základů psychologie. Další důležitou oblastí je celoživotní vzdělávání, které pro tuto pozici zatím není koncepčně připraveno – odborné znalosti jsou u této pozice klíčové. Pro prevenci budoucích zdravotních potíží je důležité se věnovat ergonomii pracoviště. Jako všechny pozice v knihovně, i tuto ohrožuje stárnutí zaměstnanců, což by mohlo řešit zavedení principů age managementu. Navíc se ještě přidávají obavy z budoucnosti profese, související s prosazující se digitalizací a změnami ve funkcích veřejných knihoven. Tyto změny je potřeba zohlednit při obsazování těchto pozic. Přínosnou oblastí, kterou je potřeba rozvíjet, jsou možnosti motivace zaměstnanců formou zaměstnaneckých benefitů.

Odborné otázky (vzdělávání atd.) by měly být řešeny ve speciálních pracovních skupinách složených z odborníků na dané téma, zástupců nejrůznějších typů knihoven a zástupců odborové organizace.

Prohlubování komunikačních dovedností a jednání s problematickým uživatelem by mělo být zařazováno do programu seminářů a workshopů určených pracovníkům na pozici referenční knihovník. Téma by mělo být zařazeno do systému celoživotního vzdělávání určeného pracovníkům na této pozici.

Téma ergonomie by mělo být uchopeno ve spolupráci s odborovou organizací, jelikož se týká pracovního prostředí a pracovních podmínek na pracovišti. Na tuto problematiku by měl být kladen větší důraz a hledisko správné ergonomie pracoviště stále uplatňováno, např. ve spolupráci s lékaři či fyzioterapeuty.

Principy age managementu, tedy zohledňování věku a životních fází zaměstnanců při výkonu zaměstnání, je v knihovnách novou otázkou a bude potřeba ji řešit ve spolupráci s managementem knihoven a odborovou organizací.

Shrnutí témat, kterým by měla být věnována pozornost v případě pozice referenční knihovník:

Budoucnost profese

• budoucnost profese v návaznosti na světové trendy
• zajištění středoškolsky vzdělaných knihovnic/knihovníků

Psychofyzický komfort

• spolupráce s ergonomem (doporučení pro práci referenčního knihovníka, způsob sezení, stání, zvedání knih, cvičení, pauzy)
• konzultace s foniatrem či hlasovým terapeutem
• prevence syndromu vyhoření (vedení k sebepodpůrným aktivitám)
• pozitivní manipulace (nácvik efektivní práce s problematickými uživateli)

Atraktivita, ocenění pozice

• udržitelnost mladé generace na pozici referenční knihovník
• finanční ohodnocení, benefity
• zvýšení prestiže, reálný obraz povolání ve společnosti

Vzdělávání

• zajištění relevantní nabídky vzdělávání v různých formách
• celoživotní vzdělávání, podpora vzdělávání jako motivačního faktoru
• rozvíjení úrovně měkkých kompetencí a obecných dovedností

Age management

• mezigenerační soužití na pracovišti
• mentoring

Knihovník katalogizátor

Pracovní pozice katalogizátor je pro knihovny do určité míry klíčová, neboť vytváří jednu z nepodstatnějších částí knihovny, což je knihovní katalog. V budoucnu se charakter práce díky zdokonalujícím se technologiím pravděpodobně změní, ale z knihoven se tato profese nevytratí. Pro udržení pracovníků na jejich pracovním místě až do nároku na starobní důchod je důležitá podpora v oblasti psychofyzického komfortu: spolupráce s ergonomem, podpora tréninku kognitivních funkcí, možnost kratších pracovních úvazků. Předpokladem kvalitně odvedené práce je podpora celoživotního vzdělávání a rozvoj znalostí pracovníků. Závažným problémem může být v budoucnu nedostatek zájemců o tuto profesi, proto je potřeba zaměřit pozornost na získávání a udržení mladých lidí. Zvýšit atraktivitu pozice a zaměřit se na motivaci nabídkou propracovaného systému benefitů, včetně možnosti práce z domova, a usilovat o zlepšení platových podmínek. Na realizaci opatření budou spolupracovat oba sociální partneři – SKIP ČR a odborová organizace.

Shrnutí témat, kterým by měla být věnována pozornost v případě pozice knihovník katalogizátor:

Psychofyzický komfort

• zvýšení a průběžná podpora psychofyzického komfortu z hlediska celoživotního působení v profesi
• spolupráce s ergonomem (ergonomické pomůcky, cvičení, pauzy)
• konzultace s očním lékařem (prevence, podpora zraku), rehabilitačními pracovníky (záda, zápěstí)
• podpora a trénink kognitivních funkcí (pozornost, paměť)
• v návaznosti na přibývající věk nabízení kratších úvazků nebo částečné práce z domova

Technicko-materiální zabezpečení

• kvalitní pravidelně obměňované technické vybavení (PC)
• spolehlivé, rychlé připojení k internetu

Vzdělávání

• zajištění dostatečné nabídky kurzů, workshopů v oblasti katalogizace
• rozvíjení úrovně měkkých kompetencí a obecných dovedností
• celoživotní vzdělávání a rozvoj znalostí jako motivačního faktoru

Atraktivita, ocenění profese

• zviditelnění a zatraktivnění pozice katalogizátora u mladé generace
• zviditelnění a ocenění pozice v rámci celé organizace,
• finanční ohodnocení, benefity

Age management

• řízení zaměstnanců s ohledem na jejich věk
• spolupráce věkově různých generací, předávání zkušeností

Shrnutí oblastí ovlivňujících pracovní výkon knihovníků

Všechny pracovní pozice v knihovně jsou ve větší či menší míře ovlivňovány níže uvedenými oblastmi. Následuje stručná charakteristika nejčastěji zmiňovaných témat, kterým se věnovala jednání u kulatých stolů a následně informačně diskuzní semináře pořádané pro cílovou skupinu, tedy pracovníky knihoven.

Ergonomie

Se zvyšujícím se věkem pracovníků při odchodu do důchodu narůstá důležitost správného ergonomického uspořádání pracoviště, což může pomoci předejít některým zdravotním obtížím. Pracovní prostředí a podmínky je však oblast zcela v kompetenci zaměstnavatele. Podle odborníků je kvalita pracovního prostředí důležitá jak z hlediska zdraví, tak i produktivity zaměstnanců. V důsledku nevhodného osvětlení, nedostatku denního světla, nadměrného hluku či špatně řešeného sezení může docházet ke ztrátě koncentrace, únavě nebo zdravotním a psychickým problémům. Příjemné a ergonomicky vhodně uspořádané pracovní prostředí přispívá ke spokojenosti zaměstnance. Správná prevence může pomoci zmírnit důsledky jednostranného zatěžování organismu při sedavém zaměstnání. Problémem je, že mnoho knihoven sídlí v prostorách, které nebyly původně určeny pro zřízení knihoven. Upravit toto prostředí a zařídit ho vhodným pracovním vybavením je pro knihovny z finančního hlediska obtížné. Navíc pracovníci knihoven nejsou většinou (kromě školení BOZP) o správné ergonomii pracoviště nijak informováni. Vybavení pracovních míst bývá často zastaralé a i při pořizování nového vybavení se ergonomické hledisko příliš nezohledňuje. Na druhé straně platí, že ke svému zdraví má každý zaměstnanec individuální přístup a dodržování zdravotních doporučení je zcela v jeho kompetenci.

Návrhy opatření v této oblasti:

• •Kontrola ergonomických parametrů pracoviště odborně vyškoleným zdravotníkem nebo ergonomem. Pracovníci mohou přednést své připomínky a požadavky ohledně uspořádání svého pracoviště, přičemž vedení knihovny by mělo tyto požadavky reflektovat. Tato praxe však vyžaduje od organizace určité náklady navíc.
• •Při sedavém zaměstnání mají zaměstnanci ze zákona nárok kromě dodržování správné ergonomie pracoviště na dodržování krátkých přestávek každou hodinu nejlépe doplněné protahovacími cviky. Podle zákoníku práce má zaměstnavatel povinnost tyto přestávky zahrnout do spotřeby pracovního času. Ty pomáhají ulevit při sedavém způsobu zaměstnání, pomáhají jako prevence před jednostranným zatěžováním a také při nedostatku pohybu.
• Dalším doporučeným zdrojem informací je tzv. Škola zad⁶, což je souhrn cviků a doporučení, jak ulehčit zádům při jejich zatěžování a sedavém způsobu zaměstnání.
• Knihovnám je k dispozici stručné doporučení obsahující hlavní ergonomické zásady, které by mělo pracoviště v knihovně splňovat⁷.

Kognitivní funkce a jejich trénink

Pro vykonávání práce knihovníka je důležitá koncentrace, logické myšlení a dobrá paměť. K udržení dobré úrovně těchto vlastností i s přibývajícím věkem může přispět soustavný trénink paměti pomocí osvědčených metod. Zatímco fyzické cvičení je samozřejmou součástí života většiny lidí, cvičení mozku (kognitivních funkcí) je stále trochu opomíjenou záležitostí. Trénování kognitivních funkcí je dlouhodobý proces, jehož výsledky se neprojeví okamžitě, důležitá je pravidelnost a vytrvalost.

Návrhy opatření v této oblasti:

• Rozšíření povědomí o této problematice do knihoven formou seminářů, workshopů a informací (doporučení), které budou prostřednictvím webových stránek dostupné všem knihovnám.
• Využít odbornou sekci knihovníků trenérů paměti, která je součástí SKIP a která se touto problematikou zabývá, při pořádání seminářů a workshopů.

Vzdělávání

Při jednání u kulatého stolu se experti shodli, že nezbytným předpokladem pro zajištění kvalitních služeb knihovny je průběžné vzdělávání zaměstnanců. Je nutné zajistit kvalitní a koncepční nabídku vzdělávání pro všechny pozice. Při organizaci vzdělávání knihovníků je problémem zejména nutnost zajištění provozu oddělení (knihovny) v době školení. Klíčovou otázkou je, zda je možné skloubit provoz knihovny a vzdělávání jejích pracovníků. Výhodným řešením se jeví e-learning, avšak ne u všech pozic existuje relevantní nabídka. Je však pouhý e-learning a samostudium dostatečným vzdělávacím nástrojem? Dále se řešily otázky garantované kvality výuky, vztahu managementu ke vzdělávání a ochoty zaměstnanců se vzdělávat, či zda existuje dostatek kvalitních lektorů, zejména v určitých lokalitách. Dalším problémem je nesystémovost a nekoncepčnost nabídky vzdělávání pro všechny knihovnické pozice. Ani několik let po schválení Koncepce celoživotního vzdělávání knihovníků (CŽV)⁸ Ústřední knihovnickou radou ČR se nedaří plošně naplňovat její cíle. Výchozím předpokladem pro naplňování cílů Koncepce CŽV je, aby vedoucí, ředitelé a provozovatelé knihoven přijali společné principy personální práce.

Návrhy opatření v této oblasti:

• Identifikace vzdělávacích potřeb.
• Výběr nezbytných vzdělávacích aktivit.
• Analýza nabídky kurzů všech typů.
• Zajištění informačního vzdělávání v knihovně a v regionech (regionální knihovny).
• Možnost spolupráce s knihovnickými školami.
• Zajištění kvalitních lektorů – vzdělávání „vzdělavatelů“.
• Spolupráce mezi kraji, vzájemné „půjčování“ lektorů – expertů pro vzdělávání určité typové pozice.
• Organizace pracovní doby, např. věnovat 20 minut denně samostudiu.
• Zajištění provozu v době školení knihovníků ve službách, např. pracovníkem z jiného oddělení.
• Různé typy kurzů: letní knihovnická škola, online kurzy (nejen e-learning).
• Každoroční semináře k jednotlivým knihovnickým pozicím.
• Implementace principů Koncepce celoživotního vzdělávání.

Využití principů age managementu v řízení organizace

Stárnutí zaměstnanců je celospolečenský problém, který se samozřejmě týká také knihoven. Podle poslední Analýzy věkové, vzdělanostní a mzdové struktury pracovníků knihoven, která byla provedena v roce 2017, pracuje v knihovnách 41 % zaměstnanců starších 50 let. Navíc z hlediska genderu pracují v knihovnách převážně ženy (89 %), které musí řešit náročné životní situace, jako je návrat do práce po mateřské dovolené, péče o děti, péče o stárnoucí rodiče a podobně. Knihovny jako zaměstnavatelé by měly tyto skutečnosti vzít v potaz, snažit se vycházet svým zaměstnancům vstříc a podporovat trend slaďování pracovního a soukromého života zaměstnanců. U knihovníků pracujících ve službách je situace ještě o něco složitější, jelikož je velmi náročné nabídnout těmto pracovníkům individuální organizaci pracovní doby. Určitým řešením může být již zmíněný age management, což je takový způsob řízení organizace, který zohledňuje věk a schopnosti zaměstnanců a také přihlíží k životním fázím, ve kterých se pracovníci nacházejí. Poprvé se o tomto způsobu vedení organizací a firem začalo mluvit ve Finsku v osmdesátých letech 20. století. Age management prvotně reagoval na demografický vývoj a neúprosně se zvyšující podíl starší generace v populaci. U nás se snahy o jeho zavedení objevují po roce 2000.

Udržení pracovní schopnosti na dobré úrovni je pro pracovníka klíčové. O svou pracovní schopnost musí pečovat především on sám, svým dílem ale může přispět také zaměstnavatel. Pracovní schopnost utváří společně několik oblastí, které souhrnně označujeme jako „Dům pracovní schopnosti“ jednotlivce, jenž zahrnuje tato patra:

a. Oblast zdraví a funkční kapacity.

b. Kompetence.

c. Hodnoty, motivace, postoje.

d. Styl vedení, pracovní prostředí a pracovní podmínky.

Zavedení konceptu age management (dále také AM) do praxe organizací vyžaduje nejprve provedení auditu z hlediska age managementu v organizaci. Na základě výsledků tohoto auditu je pak určen rozsah nutných změn a opatření. Implementace AM v organizaci pak ovlivní kromě personálních činností (analýzy potřeb, spokojenosti, motivace, nastavení benefitů, nediskriminační přijímání/propouštění zaměstnanců, příprava na odchod do důchodu atd.) také celkovou firemní kulturu. Uplatnění AM v praxi také znamená posílení významu celoživotního vzdělávání pracovníků, důraz je také kladen na ergonomii pracovního prostředí a prevenci směřující k udržení pracovní schopnosti. Jelikož zvyšující se věk zaměstnanců knihoven a pozdější odchod do důchodu jsou stále aktuální otázky, mohou být prvky age managementu v personální práci knihoven výhodné pro všechny. Možnosti využití jsou široké a velmi aktuální jsou především v souvislosti s udržením starších pracovníků na trhu práce, např. formou benefitů či příjemným pracovním prostředím. Benefity umožňující individuální organizaci pracovní doby oceňují podle našeho šetření především mladší pracovníci na pozici referenční knihovník. Podpora pracovní schopnosti je však důležitá v každém věku.

Návrhy opatření v této oblasti:

• •Vytipovat možnosti vzdělávání v problematice age managementu pro manažery a personalisty knihoven a poskytnout informace o publikacích věnujících se tomuto tématu, které jsou vhodné k samostudiu.
• V rámci vzdělávacích seminářů seznámit cílovou skupinu s možnostmi, které age management zaměstnancům přináší.

Ocenění, benefity

Zaměstnanecké benefity hrají významnou motivační roli u stávajících i nových či potenciálních zaměstnanců. V prostředí knihoven je výše platů velmi limitujícím faktorem, nedaří se udržet mladé zaměstnance, kteří např. zakládají rodiny. Také nástup do knihovny po mateřské dovolené není úplně jednoduchý vzhledem ke směnnému provozu a širokým aktivitám, které leckdy zasahují do soukromí i volného času. Jako motivační prvek k udržení pracovníků v knihovnách může sloužit nabídka zaměstnaneckých výhod – benefitů. V současné době mohou zaměstnavatelé poskytovat zaměstnancům velkou škálu benefitů; mohou to být příspěvky na stravování, pružná pracovní doba, možnost kratšího úvazku, tzv. sick-days, možnost práce z domova, různé volnočasové nebo zdravotní benefity. Knihovny poskytují mnohé z těchto benefitů, ale stále zde existuje prostor pro inspiraci a rozšíření nabídky benefitů, ze které by mohli zaměstnanci profitovat. Každá knihovna by měla využívat svých možností a vytvořit funkční a propracovaný systém benefitů, k jeho vytvoření je však potřebná dobrá znalost této problematiky. Přínosné je taktéž vytvořit nabídku benefitů tak, aby byla využitelná všemi věkovými skupinami zaměstnanců.

Odborová organizace by mohla vyjednat a prosadit další benefity v oblasti individuální organizace pracovní doby, např. nastavení podmínek, za jakých lze umožňovat práci z domu neboli home office. Podporovat by se měly různé formy zkrácených úvazků a flexibilní pracovní doby. Většina zaměstnanců knihoven jsou ženy, pro které je z rodinných důvodů slaďování soukromého života s pracovním (návrat po mateřské dovolené, péče o stárnoucí rodiče atd.) velmi důležité.

Návrhy opatření v této oblasti:

• Vzájemná inspirace knihoven. V rámci projektu byl vytvořen jednoduchý rejstřík zaměstnaneckých benefitů poskytovaných zaměstnancům v jednotlivých knihovnách.
• Téma zaměstnaneckých benefitů souvisí s odměňováním pracovníků knihoven, s jejich nízkými platy. Profese knihovník zřejmě nikdy nedosáhne na nadprůměrné platy, ale měla by být ohodnocena alespoň platem průměrným, ze kterého mohou mladé rodiny fungovat. Toto by měl být úkol pro jednání tripartity.

Syndrom vyhoření

Práce vyžadující intenzivní komunikaci s lidmi je psychicky náročná a vyčerpávající. Knihovník má mnoho funkcí, úkolů a vykonává hodně činností – funguje nejen jako knihovník, ale i jako lektor, pedagog a další. Různorodé aktivity, které jsou součástí práce, často zasahují do soukromí i volného času. Velká šíře aktivit, časová náročnost, stres při komunikaci a celkově dlouhodobé pracovní přetěžování mohou vést až k profesnímu vyhoření. Problematika profesního vyhoření je zásadní pro výkon knihovnické profese, a to zejména u pozic ve službách a u knihovníků v odděleních pro děti. Knihovníci na těchto pozicích jsou rizikovou skupinou, u níž hrozí profesní vyhoření častěji než na jiných knihovnických pracovištích. Je nutné rozšířit do knihoven povědomí o této problematice, a především pak apelovat na důležitost preventivních opatření, nejen ze strany zaměstnanců, ale také zaměstnavatelů.

Návrhy opatření v této oblasti:

• Podpora vzájemné spolupráce, sdílení poznatků nejen v rámci knihovny, ale i s jinými knihovnami, předávání nápadů a zkušeností, inspirace z vydařených akcí, neméně důležité je však i sdílení informací o problémech.
• Do vzdělávání svých zaměstnanců by se knihovny měly snažit zařadit také semináře s tématem „syndrom vyhoření a jeho prevence“, které by vedli zkušení odborníci na danou problematiku.
• Ve třetí etapě projektu, která začala v roce 2019 a potrvá tři roky, bude tématu syndrom profesního vyhoření věnováno ještě více prostoru. Cílem by mělo být vypracování podrobné zprávy včetně doporučení pro pracovníky knihoven.

Konference „Současnost a budoucnost knihovnické profese“

Na závěr projektu, v lednu 2019, se v Praze uskutečnila závěrečná konference platformy kultura s názvem „Současnost a budoucnost knihovnické profese“. Konference se zúčastnilo zhruba 100 pracovníků knihoven z celé republiky. Byly na ní shrnuty všechny výsledky a závěry projektu a zazněly informace o tom, jak projekt probíhal a jakým způsobem do něj byly knihovny zapojeny. O metodách šetření a vyhodnocování výsledků promluvila psycholožka PhDr. Petra Rohlíková, Ph.D., která v projektu působila jako tzv. interpretka použitých metod šetření. Kromě informací o projektu byly na konferenci představeny například příspěvky týkající se změn v knihovnickém oboru a okolností, které tyto změny způsobují (PhDr. Vít Richter) či současných trendů ve vzdělávání knihovníků (Mgr. Roman Giebisch, Ph.D.). Knihovna Jiřího Mahena představila ústy její ředitelky Ing. Libuše Nivnické, jakým způsobem se snaží přispívat ke slaďování rodinného a pracovního života svých zaměstnanců. Na konferenci dále vystoupil zástupce Unie zaměstnavatelských svazů (Bc. Vít Jásek), který mluvil o flexibilitě v zaměstnání a současných trendech v zaměstnavatelské sféře. Na závěr vystoupila zástupkyně Odborového svazu pracovníků knihoven (Dana Menšíková), který byl partnerem SKIP v projektu. Mluvila především o odborových organizacích v příspěvkových organizacích, o tom, jaká právní nařízení se na ně vztahují a dalších organizačních záležitostech.

Prezentace z této konference a všechny další materiály zmíněné v tomto článku jsou dostupné na stránkách SKIP ČR věnované projektu: https://www.skipcr.cz/akce-a-pro jekty/projekty-nabidky-sluzby/projekt-esf-201espolecnym-postupem-socialnich-partneru-k-priprave-na-zmeny-v-duchodovem-systemu201c/.

Další informace o projektu jsou k dispozici na stránkách KZPS: http://kzps.cz/projekt/spolecnym-postupem-socialnich-partneru-k-priprave-odvetvi-na-zmeny-duchodoveho-systemu-etapa-ii/.

¹ Informace o projektu jsou umístěny na stránkách SKIP ČR: https://www.skipcr.cz/akce-a-projekty/projekty-nabidky-sluzby/projekt-esf-201espolecnym-postupem-socialnich-partneru-k-priprave-na-zmeny-v-duchodovem-systemu201c/ .

² Analýza dostupná zde: https://ipk.nkp.cz/docs/copy3_of_Analza_Vzdlavani_zprva_2017_DEF.pdf .

³ Více informací o metodě: https://www.cut-e.cz/online-diagnostika/online-testy-schopnosti/

⁴ Více informací o metodě: http://www.barvyzivota.cz/drupal/files/Technika_BSA.pdf

⁵ Více informací o metodě: http://www.socialnidialog.cz/zpravodajstvi/ostatni/2773-lea-predstavuje-novou-metodu-k-mereni-zakladnich-procesu-rozvoje-lidskych-zdroju-v-oblasti-age-managementu

⁶ RAŠEV, Eugen. Škola zad. 1. vyd. Praha: Direkta, 1992. 222 s. ISBN 80-900272-6-1.

⁷ Doporučení je dostupné na stránkách SKIP věnované projektu: https://www.skipcr.cz/akce-a-projekty/projekty-nabidky-sluzby/projekt-esf-201espolecnym-postupem-socialnich-partneru-k-priprave-na-zmeny-v-duchodovem-systemu201c/ .

⁸ Koncepce je dostupná zde: https://ipk.nkp.cz/docs/celozivotni-vzdelavani/koncepce-czv-pdf.

PILLEROVÁ, Vladana a Dana SMETANOVÁ. Prodlužování aktivního pracovního života – hrozby, překážky a jejich možná řešení v knihovnách. Knihovna: knihovnická revue, 2019, 30(1),101–113, ISSN 1801-3252.

Summary: The article describes the program of the Terminology seminar that took place on April 4, 2019 in the National Library of the Czech Republic.

Keywords: professional terminology, linguistics, librarianship, information science, seminars

Bc. Jaroslava Citová, DiS.; PhDr. Anna Machová / Knihovnický institut, Národní knihovna ČR (Librarianship Institute, National Library of the Czech Republic), Klementinum 190, Praha 1, 110 00

Dne 4. dubna 2019 uspořádal Knihovnický institut Národní knihovny ČR v budově Klementina Terminologický seminář. Zájem o něj byl v odborné veřejnosti velký, již po týdnu zahájení přihlašování bylo nutné registraci ukončit z důvodu naplnění přednáškového sálu. Nakonec se semináře zúčastnilo 43 zájemců o knihovnickou terminologii, účastníci přijeli i ze vzdálenějších míst, např. z Brna, Opavy či Plzně. Seminář moderoval Vít Richter, v druhé části jeho štafetu převzala Jaroslava Citová.

Se zahajovacím příspěvkem vystoupila Jaroslava Citová, správkyně České terminologické databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) v Národní knihovně ČR. Seznámila posluchače se základními informacemi o této databázi a se souvisejícími no vinkami a terminologickými problémy. Databáze TDKIV vysvětluje významy odborných termínů z oboru knihovnictví, informační vědy a souvisejících vědních disciplín. Vznikla v letech 2001–2002 díky projektu, který byl podpořen grantem Ministerstva kultury ČR, spravuje ji Knihovnický institut Národní knihovny ČR. J. Citová představila nejčastěji hledané termíny – každoročně jsou jimi výrazy rešerše, bibliografie, knihovna, dokument, informace a monografie. K novinkám týkajícím se TDKIV patří Pilotní projekt zpřístupně ní TDKIV v podobě propojených dat, o němž více hovořila Linda Jansová v následující přednášce, a začlenění hesel z TDKIV do webového portálu Knihovny. cz. Do budoucna je plánována revize anglických ekvivalentů termínů představených v bázi. Redakční rada TDKIV, s níž spolupracuje správkyně databáze, se musí potýkat s určitými terminologickými problémy, jako je např. neaktuálnost většího množství hesel z některých tematických oblastí (nyní je takovou oblastí katalogizace), otázka oborové versus obecné terminologie, vhodnost hesel z hraničních a příbuzných oborů pro začlenění do databáze TDKIV, častý výskyt cizojazyčných termínů, zejména anglicismů, bez českého ekvivalentu.

Linda Jansová z Národní knihovny ČR představila Pilotní projekt zpřístupnění TDKIV v podobě propojených dat, který realizovala Národní knihovna ČR v roce 2018 s využitím dotace z programu VISK 1. Cílem projektu bylo zvýšit vzdělávací a informační potenciál databáze TDKIV prostřednictvím propojených dat a zpřesnit vzájemné vazby mezi hesly, rozšířit možnosti využití dat z TDKIV v knihovnicko-informačním prostoru i mimo něj a usnadnit orientaci v databázi jako celku jak pro uživatele, tak pro odborníky, kteří se podílejí na zpracování nových hesel. Ve spolupráci se spolkem Wikimedia ČR byly termíny z TDKIV zveřejněny jako propojená data v systému Wikidata. Vystupující představila přehled položek, které jsou už uloženy ve Wikidatech, a Metodiku pro zpřes ňování vztahů mezi hesly v databázi TDKIV a zpřístupňování údajů v systému Wikidata, která je hlavním výstupem projektu.

Anna Černá z Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR se podívala na terminologii v oboru knihovnictví a informační vědy z pohledu lingvisty. Zamyslela se nejprve nad otázkou, komu je určeno odborné názvosloví neboli terminologie (je adresováno jak pracovníkům příslušného oboru, tak i veřejnosti). Upozornila na to, že, aby mohl lingvista posoudit určitý odborný termín, musí znát také oborovou terminologii neboli souvislosti s jinými termíny. Na příkladech vybraných termínů z našeho oboru pak demonstrovala některé lingvistické jevy. Srovnala původní a přejatou terminologii a poukázala přitom na to, že lidé preferují jednoslovný výraz před víceslovným, např. častěji se užívá pojem bibliobus než pojízdná knihovna či mobilní knihovna. Dotkla se tzv. apelativizace (proces, kdy se z vlastního jména stává obecné jméno a zpravidla se rozšiřuje původní význam), jíž v knihovnictví prošly např. pojmy bibliobox nebo xerox, což jsou pojmenování, která původně užívala pouze firma-výrobce daného zařízení, ale názvy výrobků časem zevšeobecněly. Vznikají také tzv. hybridní složeniny, např. bibliotéka, lekotéka (hračkotéka) nebo biblioterapie. V poslední době vzrůstá význam mezinárodní terminologie, a tak se preferují termíny internacionální (zejména anglické). Autorka upozornila na rozdíl mezi spisovnou a profesní řečí, např. spisovně je impaktovaný časopis, avšak v profesní mluvě se setkáme s výrazem „publikuje v impaktech“. V odborných textech je důležité používat spisovný jazyk, ačkoli i původně slangové výrazy mohou časem do vrstvy spisovného jazyka přecházet.

Další neméně zajímavou přednáškou – Terminologická práce související s tvorbou a překladem technických norem – přispěla Věra Vlková z České agentury pro standardizaci (dále jen ČAS). Nejprve představila tuto agenturu, její strukturu, hlavní oblasti její činnosti a služby, které poskytuje veřejnosti. ČAS od 1. 1. 2018 převzala od Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (dále jen ÚNMZ) všechny činnosti související s tvorbou, vydáváním a distribucí technických norem. Lektorka popsala postup zpracování norem. ČAS návrhy norem sama nevytváří, jejich zpracování zajišťuje smluvně. Údaje o zahájení a plánovaném postupu prací na nové nebo revidované normě uveřejňuje ÚNMZ ve Věstníku, který je dostupný také online z: http://www.unmz.cz/urad/vestnik-unmz. Užitečná je informace, že uživatelé mohou mít přístup k plnému znění norem v online podobě (po zaplacení poplatku) z adresy: http://www.agentura-cas.cz/csn-online. Přednášející upozornila na mezinárodní a evropské normalizační organizace, poté se zabývala typy norem, normativních a informativních dokumentů. Zajímavostí je např. to, že česká technická norma se prověřuje zpravidla po pěti letech a původní české technické normy se mohou vytvářet pouze v oblastech, ve kterých ne-existují normy evropské nebo mezinárodní. Evropské a mezinárodní normy tvoří cca 90 % z celkové roční produkce technických norem v ČR, a tak normy se u nás spíše překládají, jejich tvorba je minimální. V. Vlková dále popsala zavádění evropských norem v ČR a postup tvorby nových norem. Nakonec se věnovala normám týkajícím se terminologie.

Po polední přestávce vystoupila Marie Bláhová z Katedry pomocných věd historických a archivního studia Filozofické fakulty Univerzity Karlovy s příspěvkem Odborná terminologie v oblasti archivnictví a pomocných věd historických. Dotkla se terminologie sbírkových (paměťových) institucí, srovnala význam (a pojem) archiválie a knihovního dokumentu. Zdůraznila velký význam řešení terminologických otázek při konstituování jednotlivých oborů (v případě archivů ČR – při konstituování jejich jednotné sítě v 50. letech 20. století); unifikace odborné terminologie je nezbytná pro vzájemné porozumění aktérů jednotlivých oborů, nejde totiž o slovíčka, nýbrž o pojmy a jejich jednoznačné vymezení. V příspěvku byl také podán přehled hlavních publikací (slovníků a encyklopedií) k archivnictví a hlavním pomocným vědám historickým a poté uvedeny příklady některých termínů těchto oborů a jejich vývoje.

Jan Novotný, restaurátor v Knihovně Národního muzea, na začátku své přednášky přiblížil projekt Knihověda.cz: portál k dějinám české knižní kultury do roku 1800, na němž se podílejí odborníci z Knihovny Akademie věd ČR, Národní knihovny ČR a Masarykova ústavu Archivu AV ČR. Jedním z hlavních výstupů projektu je online výkladový slovník Encyklopedieknihy.cz, který obsahuje výkladová hesla k tištěné i rukopisné knize, ke knižní vazbě a k iluminovaným rukopisům v českém středověku a raném novověku. Přednášející poté analyzoval na několika vybraných termínech etymologický vývoj názvosloví z oblasti knižní vazby a ochrany knihovních fondů.

Zdeněk Matušík z Národní knihovny ČR se zaměřil na knihovnickou terminologii v právních předpisech (název příspěvku – Knihovnická terminologie a legislativa), především na výskyt pojmů „knihovna“, „veřejná knihovna“, „veřejné knihovnické a informační služby“ v právních dokumentech. Zajímavostí je, že výraz „veřejná knihovna“ byl původně ústředním pojmem návrhu knihovního zákona z r. 2000, jeho použití vycházelo z mezinárodních dokumentů o knihovnách, avšak v roce 2001 schválený zákon č. 257/2001 Sb. již tento pojem neobsahuje. Zato výraz „veřejné knihovnické a informační služby“ je hlavním pojmem v tomto zákoně, avšak v tomto tvaru a významu se zde objevil jako nový termín. Z. Matušík dále srovnával výklady vybraných termínů v Knihovním zákoně a v databázi TDKIV. Předmětem komparace byly termíny „knihovní dokument“, „knihovní fond“ a některé typy fondů a knihovních služeb.

Linda Jansová z Národní knihovny ČR vystoupila na tomto semináři ještě s druhým příspěvkem, tentokrát na téma Odborná terminologie ve vybraných koncepcích z oblasti knihovnictví. Autorka porovnávala z hlediska použité terminologie Koncepci rozvoje knihoven v České republice na léta 2017–2020 (2016), Implementaci Koncepce rozvoje knihoven v České republice na léta 2017–2020, Koncepci celoživotního vzdělávání knihovníků (2016), Národní koncepci dlouhodobé ochrany digitálních dat v knihovnách (2016) a materiál Podpora trvalého uchování a zpřístupnění tradičních textových dokumentů (2018). Představila metodiku a výsledky analýzy terminologie v těchto vybraných koncepcích a výsledky konfrontace s terminologií v databázi TDKIV. Došla k zajímavým závěrům, např., že Koncepce rozvoje knihoven v ČR na léta 2017–2020 obsahuje spíše obecnější termíny, neboť není určena výhradně knihovníkům, avšak ostatní koncepce obsahují specifičtější a novější termíny. Analýza ukázala, že koncepce mohou být do budoucna považovány za užitečný zdroj nových termínů (obvykle včetně poměrně dobře zachycených souvislostí, neboť se věnují i tradičním oblastem našeho oboru). Databáze TDKIV pak může plnit určitou normativní funkci, a to především při zavádění nových termínů vycházejících z anglického jazykového prostředí.

Helena Kučerová z Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK a Katedry informačního a znalostního inženýrství FIS VŠE v Praze se zaměřila ve svém příspěvku Terminologie bibliografických modelů na terminologii pojmových modelů, zejména na termíny označující entity pojmového referenčního modelu IFLA LRM (např. „bibliografická entita“ či „dílo“). V souvislosti s touto terminologií se zabývala problémy spojenými s databází TDKIV, konkrétně, zda se má dávat přednost deskriptivní nebo preskriptivní terminologické práci, počešťování nebo internacionalizaci, jak zacházet s metonymií, resp. homonymií, jak řešit změny významu pojmů v různých verzích modelů a představila způsoby řešení těchto problémů na vybraných příkladech.

Marie Balíková z Národní knihovny ČR se v přednášce Oborové a obecné termíny v univerzálních a oborových databázích zabývala některými problémy terminologické práce, a to na základě srovnání tvorby hesel v TDKIV a věcných selekčních údajů pro národní databázi věcných (v tomto případě tematických) autorit (CZENAS). Báze věcných autorit obsahuje definice pojmů bez ohledu na to, zda jde o preskriptivní nebo deskriptivní pojetí; mezi pojmy jsou vyjádřeny základní vztahy jako ekvivalence, hierarchie, asociace, cílovou skupinou je laická i odborná veřejnost, a tak jsou zahrnuty všechny obory. Avšak databáze TDKIV nabízí výklady termínů deskriptivní povahy a pouze z oboru knihovnictví a informační věda a hraničních a příbuzných oborů; pokud jde o vztahy mezi termíny, setkáme se zde pouze s ekvivalencí, báze je určena odborné komunitě. M. Balíková se poté zabývala vymezením definice výrazů „pojem“, „termín“, „oborový termín“ a „obecný termín“ a závěrem se zaměřila na užití obecných a oborových termínů v souboru tematických autorit a v databázi TDKIV.

Během semináře vystupující několikrát narazili na otázku začlenění zkratek (zejména iniciálových zkratek) z knihovnictví a informačních činností a služeb do terminologické databáze TDKIV. Knihovnický institut buduje již několik desetiletí databázi zkratek (Zkratky pro knihovnictví a informační obory, https://tdkiv.nkp.cz/zkratky, dále také KZK; báze je dostupná také z webových stránek TDKIV – https://tdkiv.nkp.cz/), v níž jsou zachyceny i zkratky, které jsou dnes chápány jako termíny. TDKIV a KZK jsou příbuzné a správkyně obou databází z tohoto důvodu také úzce spolupracují. Redakční rada TDKIV před časem přijala rozhodnutí nezachycovat zkratky v terminologické bázi právě s odkazem na existenci databáze KZK, nyní však v diskusích zaznívá názor, že pro uživatelský komfort by bylo záslužné do TDKIV zkratky začleňovat – nebo obě databáze propojit, to je však nejen technická, ale nejspíš i ekonomická otázka.

Seminář ukázal, že zájem o otázky terminologie v oboru knihovnictví a informační věda je velký. Nejde jen o počet těch kolegů, kteří se nemohli zúčastnit z kapacitních důvodů; přítomní posluchači se často zapojovali do diskuse na základě podnětů z jednotlivých přednášek a z diskuse také vyplynula řada návrhů pro správkyni databáze i pro redakční radu TDKIV. Seminář byl celkově velmi úspěšný soudě podle atmosféry v sále i podle ohlasů v dotazníku zaslaného účastníkům semináře po jeho skončení. Tento úspěch nás těší a bude nám inspirací i do budoucna.

Naši čtenáři se mohou s anotacemi přednášek i s prezentacemi vystupujících seznámit na webové adrese https://tdkiv.nkp.cz/vzdelavaci-akce.

CITOVÁ, Jaroslava a Anna MACHOVÁ. Terminologický seminář v Národní knihovně ČR. Knihovna: knihovnická revue, 2019, 30(1), 97–100, ISSN 1801-3252.

Summary: The current rapid development of sciences and the emergence of new disciplines are referred to as the analytic-synthetic period. New fields with new terminology are emerging on borders of traditional sciences. The great frequency of neologisms emerging in this context puts considerable demands on the indexers. In connection with introducing or proposing new lexical units into controlled vocabularies and indexing, there is a danger of synonymy, especially interlinguistic synonyms, quasi synonyms, and homonyms. It is therefore necessary to carefully verify the terms in a subject analysis, on a website, in other sources created by information professionals and, finally, consultations with experts in related fields.

Keywords: controlled vocabulary, homonymy, index terms, indexing, indexers, interdisciplinarity, new words, science, subject analysis, synonymy, technologies, terminology

PhDr. Aleš Hrazdil / Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědná fakulta, Ústav bohemistiky a knihovnictví (Silesian University, Faculty of Philosophy and Science in Opava, The Institute of the Czech Language and Library Science), Masarykova třída 343/37, 746 01 Opava

Dávno zapomenuta je éra antiky, kdy byla veškerá věda zahrnuta pod filozofii. Ani se středověkými sedmi svobodnými uměními bychom dnes vůbec nevystačili. Zejména od renesance začíná proces diferenciace a objevují či oddělují se stále nové nauky. Z dnešního pohledu to byl ale proces celkem pozvolný. V 19. a zejména v nedávno uplynulém 20. století nastává novodobý proces. Od analytického stupně rozvoje poznání, kdy si vědy sebe navzájem nijak „nevšímají“, se ocitáme ve víru analyticko-syntetického stupně, kdy se ukazuje, že tradiční disciplíny nejsou schopny či nechtějí řešit nějaký důležitý problém. Jsme svědky vzniku nových oborů především na pomezí tradičních vědních disciplín. Samozřejmě některé obory se rodí z vědeckého výzkumu a vývoje, jako je tomu např. u nanotechnologie.

Ve 20. století se indexátoři museli vyrovnat se vznikem takových oborů, jako je informatika, informační věda, kybernetika, environmentalistika (nauka o životním prostředí), která se dlouho skrývala pod ekologií, či biotechnologie apod. Stopy po konstituování těchto oborů lze vysledovat v roztříštěnosti některých podřazených termínů v některých řízených slovnících i v odborné mluvě. Autor si troufá tvrdit, že nové obory přicházely v „módních vlnách“ jako je kvantová (kvantové), bio-, digitální/číslicově, e- (elektronické atd. Mnohé složeniny se v národních věcných autoritách již podařilo sjednotit, např. složeniny s e-, bio-, nebo číslicově-. Najít lze třeba eko-průmysl pro environmentálně orientovaný průmysl, ekologickou genetiku pro environmentální genetiku, environmentálně vhodné technologie pro ekologicky šetrné technologie. Jiným příkladem snad může být digitální poezie vs. počítačové umění. Někdy i neodborník pozná, že jsou nedůvodně spojována nesourodá pojmenování a že módní metafory jsou ve svém kontextu neoprávněně zaměňovány (kvantová psychologie).

V současnosti nejsme tohoto prudkého rozvoje nových vědních disciplín rozhodně ušetřeni. Analyticko-syntetický rozvoj věd pokračuje, vydělují se nové disciplíny, ale zároveň se různé disciplíny slučují a ovlivňují – zřetelně dochází k jejich syntéze. Vznikají, jak již bylo řečeno, stále nová a nová vědní odvětví a disciplíny, které se blízkostí původních věd navzájem obohacují a vyvíjejí. Používáme pojmy interdisciplinární, multidisciplinární a transdisciplinární vědy (Dlouhá, Moldan, 2007). Interdisciplinarita harmonizuje a prohlubuje vazby mezi obory a koordinuje je v nový celek. Nová věda vzniká na rozhraní dvou či několika oborů, většinou na pomezí již tradičních disciplín (biofyzika, biochemie, neuroetika, sociologie sportu…). Multidisciplinarita také čerpá ze spolupráce oborů, ale ty se neslučují, předmět je zkoumán z více hledisek (environmentalistika, informační věda, vědy o Zemi…). Transdisciplinarita integruje více oborů, které se mohou překrývat, evidentně se smazávají jejich hranice (kognitivní věda, teorie všeho, mediamatika, ale také psychoterapie…). Názvy nových disciplín a technologií sice často ukazují, z jakých oblastí vědy vznikly, ale i tak neodborník může těžko tušit, čím se vlastně zabývají (např. biomechatronika, optická koherentní tomografie). Pochopit, co je předmětem nového oboru, technologie, je pro indexátora daleko větší problém, daleko důležitější, než rozlišení mezi předponami disciplinarit, protože v řízených slovnících se většinou neodkazuje na sémantické vztahy k původním „mateřským“ oborům a vědám. Např. zjištění, že nový termín traducianismus je určitá církevní nauka vysvětlená ve slovnících, je pro zavedení termínu a jeho vysvětlení zcela dostačující. Biofyzika je již etablovaný obor a lze jej přijmout mezi termíny vhodné pro indexaci, aniž indexátora musí nutně zajímat tvrzení, že vznikla na pomezí biologie a fyziky nebo že jde o interdisciplinární obor obsahující prvky matematiky, fyziky, biologie a chemie. Informačního pracovníka tedy nemusí trápit ani to, že tyto pojmy pro styk věd jsou považovány za nejednoznačně definované, ba zaměnitelné. Možná bychom vystačili s nepřesným označením mezioborové disciplíny, nebo dokonce polydisciplinární obory.

Posledními dvěma termíny jsme se dostali (dle názoru autora článku) právě na tenký led pro každého, kdo provádí indexaci. Nejen pro každou novou vědu, obor, ale i pro nový jev, předmět, ať už tradiční, ale především pro nově konstituované vědy, může existovat více termínů, jež znamenají totéž nebo jen přibližně totéž, ale stejný pojem může mít cizojazyčný (zpravidla anglický či latinsko-řecký) název a název v českém nebo jiném jazyce. Je zde tedy velké nebezpečí synonymie, kvazisynonymie a interlingvistické synonymie. Je velmi těžké, aby laik se tohoto nebezpečí vždy vyvaroval.

Jistě, problematika překotného vzniku nových disciplín, nových pojmů a jejich názvů není pouze záležitostí pořádacích systémů založených na přirozeném jazyku, ale dotýká se stejně naléhavě knihovnicko-bibliografických klasifikací. Vrátíme-li se do minulého století, stačí si vzpomenout na bolestivou absenci některých třídníků, které bylo nutno nahrazovat několika hlavními znaky nebo složenými znaky. Jaká úleva po zavedení např. třídníků MDT 004 (Věda o počítačích), 007 (Kybernetika), 502 (Životní prostředí) či třeba 60 (Biotechnologie). To je ale zcela odlišné téma, otázka expanzivních notací hierarchických systémů. Zůstaňme na bázi přirozených jazyků a řízených slovníků a jejich lexikálních jednotek (resp. slovníku věcných autorit).

S čím se tedy musí vyrovnávat indexátoři, především ti s univerzálním humanitním vzděláním? Jak bylo naznačeno výše, můžeme nechtěně zavést do řízeného slovníku lexikálních jednotek synonyma (právo elektronických komunikací vs. telekomunikační právo), častěji je zde nebezpečí interlingvistických synonym (environmentalistika vs. environmentální věda vs. nauka o životním prostředí; digitální technika, číslicová technika), kvazisynonym (agroekologie vs. permakultura, kinantropologie vs. antropomotorika). Nebezpečná je jen zdánlivá synonymie typu psychopatologie a patopsychologe, nebo sociobiologie a biosociologie, byť zde i odborníci nejsou ve shodě. Ani homonymie není výjimkou (digitální obrazy – výpočetní technika vs. výtvarné umění). Obtížné je také určit sémantické (paradigmatické) vztahy mezi termíny, i když je to velmi žádoucí (je neuroetika odvětvím bioetiky, nebo jde o příbuzný termín k bioetice?).

Kromě těchto jevů autor považuje za nebezpečnou aktivitu některých autorů (zejména v popularizační sféře), jejich svévolné vymýšlení neologismů, nových „neotřelých“ termínů pro pojmy, které již název mají. Jde o snahu pisatele zaujmout, odlišit se, být originální, provokovat. Tento jev není častý, ale je nebezpečný (šestinožci vs. správně šestinozí = hexapoda, neodidagmata jako název pedagogického časopisu). Samozřejmě tato problematika se netýká pouze názvů nových oborů, avšak i již tradičních věd, jejich metod a jednotlivých předmětů – odborných termínů.

Indexátor v univerzální knihovně by měl (podle úzu vyplývajícího z doporučení učebnic a standardů) dát přednost českému termínu před cizím, je-li český termín alespoň stejně frekventovaný. Nové názvy věd a jim podřazených termínů se však v informačních zdrojích objevují zpravidla nejdříve v cizích jazycích, zejména angličtině. Informační pracovník by měl „vytušit“, zda se ustaví český ekvivalentní termín, nebo zda zůstane jen původní. Jeden již starší případ: fuzzy sets byly indexátory vědecké knihovny v Ostravě přeloženy jako ml havé množiny; jejich radost, že překládali správně, ale trvala jen „přes pár českých titulů“, pak zvítězily fuzzy množiny.

Jak se tedy s častým objevováním novotvarů v důsledku prudkého rozvoje vědy a jejich disciplín vyrovnat? Snad autor správně vyvozuje z praktických zkušeností. Pokud se setkáme s naprosto neznámým termínem, a zejména oborem, je nutno věnovat se ještě podrobněji všem neopomenutelným položkám obsahové analýzy. Kromě pečlivého čtení úvodu (autor sám někdy upozorní na synonyma) atd. lze doporučit i zkoumání seznamu literatury a významných slov uvedených v názvech.

Samozřejmě je nutno hledat termíny ve webových vyhledávačích, kde indexátor může pochopitelně shledat, že termín je již zavedený a problém spočíval jen ve vlastní neznalosti. Jestliže tomu tak není, stanoví si obvykle informační instituce počet (a někdy i posloupnost) „nezávislých (webových) stran“, kde se nový termín musí vyskytnout. Nezávislými stranami je míněno to, že podle četnosti výskytu při hledání prostřednictvím Google někdy patří např. první webová strana autorovi termínu, další strana katedře, na níž působí, následující diplomantovi, jemuž vedl závěrečnou práci, ještě další anonci na knihu, kterou autor termínu napsal. Jak vidno, musí být indexátor vskutku pozorný. Pokud nalezne více různých termínů se stejným nebo podobným významem, pak by mělo zvítězit slovo či sousloví frekventovanější.

Pomoc lze nalézt i v katalozích odborných knihoven příbuzných oborů, resp. jejich řízených slovnících – tj. v autoritách a termínech. Pracovníkům katalogizujícím knihy mohou pomoci i hesla či klíčová slova (indexační termíny) přidělovaná v analytickém popisu, protože odborné časopisy mívají (jak známo) před knihami náskok.

Také by měla být užitečná konzultace s odborníkem v oboru, pokud lze odhadnout onen obor. Autor tento zdroj uvádí jako poslední, protože málokterý odborník je bohužel natolik poučen o potřebách řízených slovníků, kdy je třeba zorientovat se v jazykových asymetriích a paradigmatických vztazích (zejména jde o hierarchii a vztah disciplína a její objekt), aby byla jeho rada zcela použitelná.

Když se nám podaří zjistit výskyt a obsah termínu a ujistit se o jeho platnosti, je zřejmě dobré vyplnit tzv. poznámku k termínu, poznámku o rozsahu. Samozřejmě jde o případ, že navrhujeme nebo zavádíme nový termín do řízeného slovníku. Neboť pouze výklad takového termínu zajistí, že při dalším výskytu nového slova opět nebudeme tápat a že můžeme pomocí poznámky obsah pojmů porovnat. Zainteresovaní pracovníci také vědí, co s termínem, jímž si vůbec jisti nejsou. Ten uvedeme do pole pro neověřené termíny (volná, slovní indexace). Tam počká, zda bude někdy přemístěn mezi „privilegované“ lexikální jednotky, odkázán jako nepreferovaný na ekvivalentní termín, nebo upadne žel ve věčné zapomnění.

DLOUHÁ, Jana, Bedřich MOLDAN. Inter-, multi-, trans-disciplinarita – vymezení pojmů [online]. Envigogika. 2007, roč. 2, č. 2 [cit. 2019-01-30]. ISSN 1802-3061. Dostupné z: https://envigogika.cuni.cz/index.php/Envigogika/article/view/113/121.

HRAZDIL, Aleš. Indexace dokumentů a nové vědní obory: na okraj problému. Knihovna: knihovnická revue, 2019, 30(1), 93–96, ISSN 1801-3252.

Summary: The article concerns the comparison of selected statistical data from several national libraries. The data have been acquired via specific questionnaires with the aim to compare the status of the national libraries in the countries having similar history or size. The evaluation is made in relationship with the number of inhabitants and performance of their economies.

Keywords: national libraries, statistics, funding, performance indicators

Mgr. Adolf Knoll / Národní knihovna České republiky, Klementinum 190, Praha 1 (National Library of the Czech republic)

Úvod

Velice často se setkáváme s požadavky srovnat činnosti a výkonnost naší národní knihovny s dalšími knihovnami resp. s dalšími národními knihovnami. Sepsat fundovaný text o postavení Národní knihovny České republiky ve srovnání se zahraničím by si vyžádalo dlouhodobou informační přípravu. Z tohoto důvodu nemůže být níže uvedený text vyčerpávající a je spíše pokusem poukázat na řadu věcí, které si neuvědomujeme nebo jsme je již zapomněli.

O pomoc při získání ohraničeného okruhu statistických dat jsme požádali několik národních knihoven sousedních států nebo států s podobnou historií. Díky vynikajícím osobním vztahům s řediteli a dalšími pracovníky většiny z nich se nám podařilo velmi rychle získat reprezentativní a unikátní vzorek dat z roku 2017. Tento rok jsme volili z toho důvodu, že nejen knihovní statistiky, ale i ekonomická a demografická data příslušných zemí jsou již k dispozici.

Obr. 1 Země, z jejichž národních knihoven byly získány odpovědi

Nakonec se nám podařilo získat data z národních knihoven Belgie, Estonska, Chorvatska, Litvy, Lotyšska, Polska, Rakouska, Slovenska, Slovinska a Srbska. Osloveny byly ještě národní knihovny Běloruska, Dánska a Nizozemska, údaje o nich jsme však nezískali, resp. jsme na jejich získání nenaléhali, spíše jsme se omezili na dobrovolnou reakci a laskavost našich partnerů. Předem jsme vyloučili knihovny velkých zemí, jako jsou Velká Británie, Německo, Francie, Španělsko nebo Itálie, a zemí, u kterých jsme získání v tak krátkém čase nepředpokládali nebo příslušné národní knihovny by už nebyly pro náš vzorek relevantní především z pohledu jejich zaměření.

Národní knihovny totiž plní řadu funkcí, ale základní rozdíl mezi nimi lze spatřovat v oblasti budování jejich fondů: všechny se sice soustřeďují na domácí produkci dokumentů, ale některé z nich v podstatě stejně intenzivně i na zahraniční literaturu. Rovněž bývají různě bohaté pokud jde o historické fondy. Vše se odvíjí od toho, zda v místě nebo v zemi působí nebo nepůsobí ještě další instituce, které se těmto fondovým oblastem věnují. Na fondy jsou pak navázány služby a ty mohou jimi být přímo ovlivněny. Velmi důležitou je pak otázka jazyka dané země, protože tlak na získávání zahraniční literatury v cizích jazycích obecně nebude tak velký v zemích, jejichž úředními jazyky jsou ty velké světové, jako v Evropě němčina, angličtina, ruština, španělština a částečně italština. Tam si uživatelé do značné míry vystačí pro řadu oborů se svým rodným jazykem a ani na knihovníky nejsou kladeny další jazykové nároky.

Výsledky statistických šetření

Již při srovnání počtu obyvatel zemí (viz graf 1), z jejichž národních knihoven máme data, je zřejmé, že svou velikostí se vymyká na jedné straně Polsko a na straně druhé pobaltské státy a Slovinsko.

Graf 1 Počet obyvatel

V prvé řadě je třeba si uvědomit, že pokud působí jakákoli národní knihovna v hlavním městě, které je současně i největším univerzitním centrem resp. v něm působí největší univerzita dané země, je z pohledu výdajů státu na provoz knihovnických služeb v tomto prostředí téměř standardní, že vedle knihovny národní působí v místě i srovnatelně velká ústřední univerzitní knihovna, která však v této podobě Praze neexistuje, nebo je největší univerzita v jiném městě a pak působí tato univerzitní knihovna v tomto městě (Slovensko: Martin a Bratislava, Estonsko: Tallinn a Tartu). Ve srovnání s tím musí ale Národní knihovna České republiky de facto zajišťovat funkce obě, a z tohoto pohledu je třeba posuzovat i získaná data.

V širším kontextu nadto všude působí v hlavních městech nebo velkých centrech (a také u nás) i velké ústřední/národní/státní knihovny technické, lékařské, zemědělské atp. a samozřejmě i knihovny městské.

Ve velkých zemích je pak kromě hlavních měst velkých univerzitních center více, respektive, největší nebo nejznámější univerzity jsou jinde: Londýn vs. Oxford a Cambridge, Brusel vs. Lovaň (Leuven), Bern vs. Lausanne/Ženeva/Curych, Stockholm vs. Uppsala, Bukurešť a/vs. Kluž atp.

Situace v zemích, z jejichž národních knihoven byla získána statistická data, je různá:

• v Bruselu působí několik univerzit, ústřední univerzitní knihovna neexistuje, neboť díky specifické belgické federaci jsou univerzity rozděleny mezi valonskou (francouzskou) a vlámskou komunitu (největší univerzita v zemi je však Katolická univerzita v Lovani) a i v rámci těchto univerzit jde spíš o sítě fakultních knihoven. Svým způsobem je to situace podobná Praze, dále však uvidíme, že Národní knihovna Belgie univerzitám zřejmě neslouží v rozsahu naší národní knihovny a soustřeďuje se jen na národní funkce, tj. funkce založené na akvizici a dlouhodobém uložení domácích dokumentů;
• v Lublani a Záhřebu se národní knihovny oficiálně nazývají národní a univerzitní knihovna a i z pohledu příslušných univerzit (samy tyto univerzity odkazují na tyto knihovny ze svého webu jako na své ústřední univerzitní knihovny) jsou považovány také za knihovny univerzitní;
• v ostatních případech působí ve městě, jež je sídlem národní knihovny, paralelně také velká univerzitní knihovna nebo taková knihovna působí v univerzitním centru té které země (Estonsko, Slovensko). Jde o tyto univerzitní knihovny (viz tab. 1).

Tabulka 1 Univerzitní knihovny v největších univerzitních centrech daných zemí

Česká republika z tohoto pohledu, tj. tím, že v Praze jako sídle Národní knihovny České republiky nezřizuje velkou ústřední univerzitní knihovnu, šetří na úkor knihovnických služeb velké finanční prostředky. Neobstojí ani argument, že Univerzita Karlova má knihovny na fakultách a katedrách, ty mají ústřední univerzitní knihovny v zahraničí také vedle knihovny centrální a je tomu tak i v řadě dalších zemí (např. Norsko, Portugalsko, Rumunsko…).

Porovnání velikosti národních knihoven sledovaných zemí podle objemu jejich fondů ukazuje graf 2. Česká republika podle tohoto ukazatele patří k zemím se spíše velkou národní knihovnou:

Graf 2 Objem fondů národních knihoven

Jestliže však do tohoto grafu promítneme počet obyvatel daných zemí, dostaneme graf vyjadřující, kolik knih má v dané národní knihovně každý obyvatel státu (graf 3):

Graf 3 Srovnání počtu obyvatel s objemem fondů národních knihoven

Je zřejmé, že některé malé země (Estonsko, Lotyšsko, Litva, Chorvatsko, Slovinsko) mají z tohoto pohledu relativně velké národní knihovny; lze to vysvětlit tím, že tyto země byly v minulosti součástí velkých státních celků a akvizice, zejména díky bohatství povinných výtisků, byla ovlivněna velikostí dřívějšího teritoria (SSSR, Jugoslávie, Rakouské císařství).

Zajímavé je „sečíst“ fondy národních knihoven a ústředních univerzitních knihoven, abychom získali představu o objemu této základní knihovnicko-informační dimenze v daném místě resp. zemi. Máme pak v pomyslném centrálním systému „národní knihovna (NK) + ústřední univerzitní knihovna (UK)“ v daných zemích k dispozici tyto objemy knihovních fondů (graf 4):

Graf 4 Objemy fondů národních knihoven spolu s ústředními univerzitními knihovnami v největších univerzitních centrech

Pokud tato data promítneme do velikosti země z hlediska počtu obyvatel, ukáže se, že Česká republika vůbec nepatří k premiantům a že situace v úhrnném zabezpečení národní a vědecké funkce je u nás poněkud tristní a nemůže se neodrazit na informačním zabezpečení univerzitních studijních oborů, které zejména v Praze není vůbec dobré (viz graf 5):

Graf 5 Množství knih na jednoho obyvatele: národní knihovna a ústřední univerzitní knihovna (viz tab. 1) celkem

Samozřejmě, že si tento graf 5 zaslouží komentář u vědomí již výše uvedeného: v Belgii se největší univerzita nachází v Lovani a federální národnostní uspořádání v zemi vč. Bruselu není typické pro další země, proto v Belgii nebyly fondy univerzitních knihoven započítány. Polsko se svou velikostí podstatně vymyká našemu srovnání a navíc graf bere v úvahu jen univerzitní knihovnu ve Varšavě, přičemž v Polsku je řada dalších velkých univerzitních center s vynikajícími a velkými univerzitními knihovnami (Krakov, Vratislav, Toruň, Gdaňsk, Poznaň, …). Na druhé straně dokonce i Slovinsko (Lublaň) a Chorvatsko (Záhřeb) při sloučení národní a univerzitní funkce jsou na tom lépe než Česká republika (Praha). Neuspokojení informačních potřeb pro badatele je v Praze (České republice) o to akutnější, že Národní knihovna České republiky je dlouhodobě ochromená rekonstrukcí budov, a jak je i z grafu zřejmé, ani nemá příslušně dimenzovaný fond.

Jiný pohled na věc nabízí níže uvedený graf 6, ve kterém je porovnána celková roční akvizice knih a podíl zahraniční literatury na ní. Pokud totiž knihovna kromě funkce národní chce vykonávat seriózně i funkci vědeckou (univerzitní), bez zahraniční literatury se neobejde.

Graf 6 Podíl zahraniční literatury na celkové akvizici knih

Dvě národní knihovny (Slovinsko a Maďarsko) zvlášť akvizici zahraniční literatury nevykázaly a i v dalších případech (kromě Rakouska a České republiky) není akvizice zahraniční literatury početně/svým podílem významná. V případě Rakouské národní knihovny však může jít o německojazyčnou literaturu z dalších zemí, zejména z Německa a Švýcarska (ve Vídni funguje velká ústřední univerzitní knihovna, viz výše), v žádném případě u výše uvedených knihoven nejde o tak široký rozsah akvizice z hlediska jazyků a zemí provenience, jaký pro vědeckou a studentskou obec České republiky zajišťuje Národní knihovna České republiky.

Z grafu tedy jasně vyplývá, že naše národní knihovna (i díky Slovanské knihovně, významné slavistické instituci, jež je její součástí) na rozdíl od ostatních srovnávaných knihoven výrazně plní funkci vědecké knihovny zahraniční literatury, tj. supluje funkci ústřední knihovny univerzitní, která v Praze chybí. Ve srovnání s výše uvedenými skutečnostmi, zejména pokud jde o velikost fondů v systému „národní knihovna plus ústřední univerzitní knihovna největší univerzity v zemi“ (viz graf 5) však nutně může plnit tuto funkci pouze nedostatečně, protože na ni nemá dostatečně dimenzované knihovní fondy. Příčinou je dlouhodobý nedostatek finančních prostředků na akviziční činnost.

Sociálně vzdělanostním důsledkem je potom neochota studovat původní prameny, soustředění se studentů pouze na recyklaci často již dříve recyklovaného poznání a z toho vyplývající neschopnost zdravě pochybovat, což se negativně projevuje v generování nového poznání a absenci širšího kulturního rozhledu… – s tím se potkáváme denně ve sdělovacích prostředcích a všude kolem nás.

Domácí literatura je v případě národních knihoven ve své velké většině získávána zdarma na základě národních zákonů o povinném výtisku, ale literatura zahraniční, ať z přímých nákupů nebo z mezinárodní výměny publikací, musí být založena na reálném akvizičním rozpočtu. Z hlediska významu Národní knihovny České republiky, která na rozdíl od většiny srovnávaných knihoven supluje i neexistující ústřední univerzitní knihovnu, je pro nás nesmírně důležitý akviziční rozpočet, abychom obě funkce mohli v zájmu veřejnosti plnit a informační potřeby byly nasyceny. U vědomí této skutečnosti není povzbudivé ani poměrné srovnání rozpočtů na akvizici národních knihoven vztažených k počtu obyvatel dané země, tj. kolik průměrně každý obyvatel dané země „dává“ na akvizici fondu své národní knihovny (viz graf 7).

Samozřejmě, že toto srovnání částečně „kulhá“, protože většina národních knihoven plní pouze úzce vymezené národní funkce a silný akviziční rozpočet tudíž nepotřebuje. Je však zajímavé, že některé země s nižším HDP na jednoho obyvatele i bez potřeby zajištění vědecké funkce národní knihovny v oblasti zpřístupňování zahraniční literatury věnují na akvizici národní knihovny oproti ČR více prostředků (Estonsko, Lotyšsko, Slovinsko).

Graf 7 Akviziční rozpočet národní knihovny na jednoho obyvatele země

Tím se dostáváme k celkovému finančnímu zajištění činnosti národních knihoven. Ke srovnání se nabízejí provozní rozpočty, tj. rozpočty očištěné o účelové dotace a projektové financování. Uvedené země jsou různě bohaté, v přepočtu dle parity kupní síly jejich HDP na jednoho obyvatele pak srovnání vypadá takto (graf 8):

Graf 8 HDP na jednoho obyvatele dle parity kupní síly v USD

Provozní rozpočet národních knihoven na jednoho obyvatele však vypadá zajímavěji; graf 9 ukazuje, kolik stojí každého obyvatele jeho národní knihovna:

Graf 9 Rozpočet národních knihoven přepočítaný na jednoho obyvatele

To je pro Českou republiku velmi špatná vizitka a je o to horší, že naše národní knihovna navíc, jak bylo řečeno a ukázáno výše, supluje dvě funkce. V důsledku vlastně každý Estonec dává na svou národní knihovnu téměř pětkrát víc než každý Čech, přičemž Estonská národní knihovna plní jen jednu funkci z oněch dvou, které plní naše národní knihovna.

Velmi výmluvný je také poměrný graf, kdy se zohlední i síla ekonomiky a objem provozního rozpočtu se pak vztáhne na jednoho obyvatele (graf 10):

Graf 10 Poměrná zátěž provozního rozpočtu na jednoho obyvatele při zohlednění HDP na hlavu dle parity kupní síly

Vidíme, jak relativně bohatá země, jako je Česká republika, na financování své národní knihovny doslova skrblí, vždyť více dává i takové Srbsko, jehož HDP (viz graf 8) na jednoho obyvatele je téměř 2,5x nižší (2,44x), nemluvě o řadě dalších zemí. Relativně méně dává Polsko (ale to může být typické pro velmi velké země) a o něco méně mnohem bohatší Belgie, v jejíž národní knihovně není výrazná akvizice zahraniční literatury, tudíž je zde financována pouze funkce národní.

Často sledovaným ukazatelem také bývá počet zaměstnanců resp. počet pracovních míst. V absolutních číslech vypadá srovnání takto (graf 11):

Graf 11 Počet pracovních míst národních knihoven

Ale po vztažení velikosti knihovny podle počtu pracovních míst k počtu obyvatel dané země se tento graf výrazně promění:

Graf 12 Počet pracovních míst (FTE) v národních knihovnách vztažených k počtu obyvatel dané země

Naše národní knihovna, která má v absolutním měřítku dost pracovníků (ale vykonává dvě důležité funkce), je v relativním srovnání spíš u dolní hranice, jinými slovy její provoz v rámci země z hlediska osobních nákladů a počtu míst není drahý, spíš naopak.

Výkony knihoven se často měří údaji, které dokládají interakci s jejich uživateli. Jde o údaje jako počet registrovaných čtenářů, počet návštěv nebo počet výpůjček. Polská ani belgická národní knihovna počty výpůjček neudávají, neboť z pohledu jejich základního poslání není zřejmě tento údaj relevantní. Česká národní knihovna tyto údaje sleduje (bedlivě je sleduje zejména zřizovatel), ale vinou dlouholeté rekonstrukce budov se tyto údaje o výkonech knihovny snižují. Jaké je však překvapení, když Národní knihovnu České republiky srovnáme s dalšími národními knihovnami ve vzorku: máme největší počet výpůjček a máme velký počet návštěvníků (a to nepočítáme návštěvníky historických prostor jako Národní knihovna Rakouska)… a dokonce ani v počtu registrovaných čtenářů na tom nejsme špatně (viz graf 13). Svědčí to o tom, že skutečně fungujeme jako knihovna vědecká, protože vyplňujeme značnou část prostoru, který vytvořila v Praze absence ústřední univerzitní knihovny.

Graf 13 Výkonnostní ukazatele: registrovaní čtenáři, počet návštěvníků a počet výpůjček

Řada údajů je lépe vysvětlitelná, pokud zahraniční knihovny také trochu lépe známe – např. vysoký počet návštěv v národních knihovnách Lotyšska a Litvy mají „na svědomí“ nové resp. zásadně nově rekonstruované budovy.

Posledním ukazatelem, který nás zajímal, bylo množství digitalizovaných knih. Protože jak rakouská, tak i naše národní knihovna digitalizovaly staré tisky ve spolupráci se společností Google, byly vygenerovány dva grafy (graf 14 a 15):

Graf 14 Počet digitalizovaných stran v r. 2017 celkem

Graf 15 Počet digitalizovaných stran v r. 2017 po odečtení digitalizace z projektů Google

Grafy mimo jiné dokládají velký význam tzv. PPP projektů (partnerství soukromého a veřejného sektoru) Google pro digitální zpřístupnění fondů zúčastněných knihoven a také ukazují, které knihovny mají velké vlastní digitalizační kapacity (Polsko, Česká republika, Slovensko).

Obecné závěry

Obecně z obdržených dat vyplývá, že:

1. Většina partnerských knihoven se soustřeďuje na svou národní funkci, nikoli na funkci veřejné vědecké knihovny (tu zajišťují jiné knihovny, většinou ústřední univerzitní knihovna, která u nás neexistuje):
1. Nepočítají se často výpůjčky nebo jejich sledování pro některé knihovny není významné (Belgie a Polsko).
2. Počet uživatelů nebo i návštěv není vysoký (Maďarsko, Srbsko, Slovensko, …
3. Není sledována akvizice zahraniční literatury (Maďarsko, Slovinsko) nebo její objem/proporce pro některé knihovny není významný (v případě Rakouska jde zřejmě o německojazyčné knihy z Německa a Švýcarska, které jsou v Rakousku logicky považovány za zahraniční).
2. Národní knihovna České republiky se dosti liší (spolu se Slovanskou knihovnou) zejména velkým podílem zahraniční literatury, což lze vysvětlit historickou tradicí, ale i tím, že na rozdíl od většiny jiných zemí Praha, resp. Univerzita Karlova jako největší univerzita v zemi, nemá svou ústřední univerzitní knihovnu obdobného typu, jako je to jinde. Pro nás to ve srovnání s jinými národními knihovnami znamená mnohem větší pracnost v akvizici, zpracování, manipulaci a službách. Domácí literatura totiž dochází do knihoven formou povinného výtisku v jednom či více exemplářích, a objednávky po jednotlivých titulech jsou tudíž minimální.
3. Obecně lze konstatovat, že menší země vynakládají relativně více prostředků na své národní knihovny, než země větší, výjimkou je svým bohatým financováním Rakousko. Srovnatelnou je s Národní knihovnou České republiky Královská (národní) knihovna Belgie.

Zamyšlení nad postavením Národní knihovny České republiky v zahraničním srovnání

Národní knihovny ve světě se různí svými funkcemi a úkoly, podle toho je různá i jejich velikost; nelze je tedy mechanicky srovnávat.

V každém případě jsou národní knihovny základním a jedinečným úložištěm národního kulturního dědictví uchovaného v dokumentech (především v těch písemných, ale v poslední době i v dokumentech digitálních). Pro mezinárodní statistické sledování knihoven tvořily národní knihovny vždy zvláštní kategorii, tím byla uznána jejich specifičnost a nemožnost je porovnávat s jinými typy knihoven. Veškerá evropská šetření v této oblasti byla vždy zpracovávána pro národní knihovny odděleně od knihoven ostatních.

Národní knihovny obvykle mají buď zúženou národní funkci (soustřeďují se pouze na národní produkci dokumentů, např. národní knihovny na Slovensku, v Maďarsku, Německu, Arménii, Švýcarsku…), nebo mají funkci širší; jinými slovy jsou i důležitými místy zpřístupňování zahraniční literatury. Pokud vykonávají v porovnání s Národní knihovnou České republiky užší funkce (archivní), další funkce vykonávají jiné knihovny/instituce.

Národní knihovny sídlí buď pouze v novostavbách (např. Bělorusko, Uzbekistán, Lotyšsko, Chorvatsko, Rumunsko) postavených po r. 1990, nebo v relativně nových stavbách postavených po II. světové válce (Island, Švýcarsko, Srbsko, Itálie/Řím, Nizozemsko; Estonsko a Polsko koncem 80. let 20. stol.) nebo v přizpůsobené historické budově (Rakousko) nebo velmi často v historické budově s bezprostřední přístavbou v místě (Litva, Norsko, Rusko/Moskva), resp. v historické budově a moderní budově na dvou různých místech ve městě (Francie, Rusko/Petrohrad) či na dvou různých místech v zemi (Velká Británie/Londýn a Boston Spa; Německo/Frankfurt n. Mohanem a Lipsko; Norsko/Oslo a Mo I Rana).

Situace Národní knihovny České republiky (hlavní budova v centru, depozitáře – a u nás i polovina pracovišť – jinde) je obdobná např. situaci ve Španělsku (zde je hlavní barokní budova v centru a řada depozitářů v blízkosti Madridu).

Zpravidla je v každé evropské zemi jedna národní knihovna, pouze Itálie má dvě (Florencie a Řím) a Rusko tři (jednu v Moskvě a dvě v Petrohradu, z nichž jedna je pouze elektronická).

Národní knihovny bývají často i výzkumnými organizacemi a nemusí mít všechny funkce, které má Národní knihovna České republiky (specifické útvary jako Slovanská knihovna a Knihovnický institut, agentury ISBN a ISMN, funkce vědecké knihovny zahraniční literatury aj.).

Svou velikostí je Národní knihovna České republiky velkou národní evropskou knihovnou (7,2 milionu svazků) – ty velmi velké mají několik desítek milionů dokumentů (Rusko, Velká Británie, Francie) – a je relativně velmi bohatá z hlediska objemu historických fondů, což má své historické důvody.

Národní knihovna České republiky má zapsány tři své sbírky na světovém seznamu dokumentového dědictví UNESCO, což je výlučné postavení u nás¹, dále je jako jediná knihovna na světě nositelkou světové ceny programu UNESCO Paměť světa (Jikji) za ochranu a zpřístupnění kulturního dědictví, což obojí objektivně svědčí o jejím mezinárodním významu.

Pro UNESCO Národní knihovna České republiky zpracovala první a několik dalších pilotních projektů pro program Paměť světa v 90. letech 20. století; organizace UNESCO doporučila v r. 1999 přístup Národní knihovny České republiky k digitalizaci dokumentového dědictví jako vzorový. Spolupráce s UNESCO se projevila v osobním členství pracovníků knihovny v Mezinárodní poradní komisi programu Paměť světa (poradní orgán generálního ředitele UNESCO) v letech 1997–2000 a 2013–2017 (zřejmě jediná opakovaná nominace vůbec ve dvou různých obdobích) i v její subkomisi pro technologii (1995–2012).

Národní knihovna České republiky na žádost Open Society Fund i příslušných zemí proškolila stovky pracovníků knihoven v oblasti digitalizace v řadě zemí střední a východní Evropy a Asie (1999–2005) – to svědčí o mezinárodním uznání jejích výsledků v této oblasti.

Počátkem tisíciletí přizvala skupina knihoven států G7 Národní knihovnu České republiky k účasti na platformě Bibliotheca Universalis² (digitální knihovny), kam kromě národních knihoven zemí G7 byla přizvána pouze Národní knihovna České republiky a Královská (národní) knihovna Belgie.

Národní knihovna České republiky byla zřejmě počátkem 90. let 20. století první institucí ve světě, která v praxi aplikovala značkovací jazyky (SGML) na zpracování digitálních kopií vzácných rukopisů starých tisků (i knihovních dokumentů vůbec); tím až o 10 let předběhla ostatní evropské knihovny, přičemž do České republiky zavedla technologie, které český knihovnický svět vůbec neznal; to se opakovalo před deseti lety zavedením protokolů komunikace mezi systémy OAI a nyní protokolu IIIF; nezřídka v této oblasti v rámci České republiky čelila značné opozici v knihovnických kruzích, nicméně celosvětový vývoj jí dal za pravdu. V oblasti technologie IIIF je Národní knihovna České republiky prostřednictvím digitální knihovny Manuscriptorium třetím největším přispěvatelem evropského portálu kulturního dědictví EUROPEANA a zřejmě jediným, kdo spolupráci s EUROPEANA zpětně i využívá (umí využívat) pro získávání nového obsahu pro sebe.

Uznání v oblasti digitálního zpřístupnění kulturního dědictví se projevilo i v tom, že Národní knihovna České republiky měla před 10 lety zastoupení v poradním sboru evropské komisařky pro informační společnost a média, speciálně pro oblast digitálních knihoven (v poradním sboru byly zastoupeny jen tři knihovny: Britská knihovna, Německá národní knihovna a Národní knihovna České republiky)³.

V čem je Národní knihovna České republiky mezinárodně nadprůměrná:

• Technologie digitálních knihoven, především Manuscriptorium, je celosvětově naprosto unikátní tím, že jedna digitální knihovna bezešvým způsobem agreguje obsah takového množství dalších kulturních institucí z 24 zemí.
• Národní knihovna České republiky prosadila pro celou zemi jednotné standardy digitalizace jak historických, tak novodobých fondů; to není všude obvyklé, většinou to dělá každá instituce jinak.
• Manuscriptorium bylo snad první digitální knihovnou a tím zcela jistě první českou institucí, jejíž digitální zdroj byl zahrnut do portfolia vědecky světově významných elektronických zdrojů pro akademický výzkum typu Resource Discovery (EBSCO, ProQuest Summon).
• Archivace webu: Národní knihovna České republiky je společně s několika málo dalšími jednou z prvních knihoven na světě zabývajících se archivací webu (od r. 2001).
• Národní knihovna České republiky byla v pořadí šestou institucí na světě, která začala elektronicky vydávat národní bibliografii.
• Národní knihovna České republiky úspěšně realizovala historicky první projekt programu UNESCO Paměť světa.
• Národní knihovna České republiky je velice ceněna v oblasti konzervace a restaurování (obecně ochrany) knihovních fondů; v této oblasti je o spolupráci s ní a o konzultace velký mezinárodní zájem.
• V minulém desetiletí, do r. 2012, byl pracovník Národní knihovny České republiky členem řídicí rady Evropské knihovny TEL, na jejímž základě vznikla v r. 2008 EUROPEANA (přispíváme do ní od počátku).
• Pracovníci Národní knihovny České republiky byli ve své době členy vědeckých rad národních knihoven Slovenska a Lotyšska a členy vědecké rady francouzského národního programu digitálního zpřístupnění historických dokumentů Biblissima.
• Národní knihovna České republiky je v pořadí čtvrtou národní evropskou knihovnou, která navázala spolupráci se společností Google prostřednictvím tzv. PPP (partnerství soukromého a veřejného sektoru) projektu, a to po národních knihovnách Nizozemska, Rakouska, Itálie (tam bylo smluvním partnerem pro řadu knihoven příslušné ministerstvo kultury); až po Národní knihovně České republiky následovala Britská knihovna – to svědčí o mezinárodním uznání významu našich knihovních fondů (partnera si vybírá Google, nikoli knihovna).

90. léta minulého století byla obdobím nebývalého růstu a rozvoje, v 1. desetiletí tohoto tisíciletí si pak Národní knihovna České republiky vybudovala velmi silnou mezinárodní pozici. Zejména aplikace moderních technologií poté u nás postoupila do další fáze: z pionýrských dob, kdy se řada elementárních věcí vyvíjela na místě, přichází období implementace a adaptace již rozvinutých technologií z řady dalších oblastí lidské činnosti, což je finančně značně náročné nejen při jejich zavádění, ale zejména při jejich údržbě a obnově.

V současnosti je Národní knihovna České republiky v mezinárodním srovnání národních knihoven technologicky velmi rozvinutou institucí, jejíž stále velmi dobrou mezinárodní image kazí neúměrně dlouhá rekonstrukce Klementina a s tím spojené špatné fyzické knihovnické služby a všeobecná únava, frustrace a nespokojenost zaměstnanců i uživatelů z přetrvávajících provizorií. Z tohoto důvodu má dlouhodobě Národní knihovna České republiky mnohem lepší renomé v zahraničí než doma, takže musí na domácí scéně často čelit otázkám a útokům, ale i zpochybňování vlastní existence a potřeb rozvoje, které jsou v jiných zemích nemyslitelné, protože každá národní knihovna je poklad své země z podstaty věci.

1 České zápisy viz web UNESCO: http://www.unesco.org/new/en/communication-and-information/memory-of-the-world/register/access-by-region-and-country/cz/.

2 https://wikisofia.cz/wiki/Bibliotheca_Universalis

3 http://europa.eu/rapid/press-release_IP-07-508_en.htm?locale=FR

KNOLL, Adolf. Postavení Národní knihovny České republiky a její srovnání s dalšími vybranými evropskými národními knihovnami. Knihovna: knihovnická revue, 2019, 30(1), 79–92, ISSN 1801-3252.

PhDr. Vít Richter patří bezesporu k nejvýznamnějším osobnostem současného českého knihovnictví. Jeho zásluhy o rozvoj oboru si často knihovnická veřejnost plně neuvědomuje nebo je dokonce ani nezná. V roce jeho významného životního výročí je proto vhodné alespoň některé z nich připomenout.

Pražák, Vltavou křtěný, spatřil světlo světa 11. června 1949. Po základní škole se vyučil strojním zámečníkem a absolvoval pětileté studium s maturitou. Ke studiu na Filosofické fakultě University Karlovy, kam se hlásil, však přijat nebyl. Po základní vojenské službě zahájil jako dvaadvacetiletý nový profesní život v Národní knihovně ČR (tehdy Státní knihovně ČSR) – a zůstal s ní téměř celoživotně profesně spjat. Začínal od píky jako pomocná síla ve skladu knihovních fondů, prošel postupně několika pracovními pozicemi (vedoucí studoven, vedoucí oddělení souborných katalogů a meziknihovních výpůjčních služeb), a poznal tak reálný provoz knihovny jako málokdo. Při zaměstnání mohl konečně vystudovat i vysokou školu – obor knihovnictví a vědecké informace (1974–1979) na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde v roce 1980 obhájil a získal titul PhDr.

Po roce 1989 se jako respektovaný ředitel sektoru služeb a speciálních oddělení Národní knihovny České republiky dostal do top managementu instituce; tedy téměř na vrchol profesní kariéry. Přesto přijal v r. 1992 riskantní a nesnadný pracovní úkol, který nesouvisel bezprostředně s jeho pracovní funkcí – první velkou stavební akci v českém knihovnictví po roce 1989: přestavbu, resp. výstavbu centrálního depozitáře Národní knihovny České republiky v Hostivaři (CDH). Tehdy u nás nebyly téměř žádné zkušenosti s tímto typem a velikostí stavby, nebylo příliš kde se poučit, s kým se poradit. Vít Richter se s nelehkou výzvou úspěšně vyrovnal a stavbu dovedl ke zdárnému konci (1995). Depozitář znamenal na desítku let řešení žalostné prostorové situace Národní knihovny ČR (a jeho poslání ještě zdaleka neskončilo). S odstupem času se může význam této stavební akce zdát menší, než ve skutečnosti byl (už čtvrt století se u nás staví, přestavují či rekonstruují nové budovy knihoven), ale právě stavba CDH tento pozitivní trend odstartovala. Depozitář navštívily desítky exkurzí z celé republiky i zahraničí, dr. Richter poskytoval řadu konzultací, publikoval.

Pozice ředitele CDH, úspěch – pro mnohé čas na odpočívání na výsluní. Ne pro dr. Richtera. V r. 1998 kývl na novou výzvu, která pro něj opět znamenala absolutní změnu. Stal se ředitelem Odboru knihovnictví, metodického, konzultačního a vzdělávacího pracoviště NK ČR. Od knihovnických procesů v jedné knihovně a výstavby nové budovy ke komplexní koncepční, koordinační a manažerské práci ve vztahu k jiným knihovnám i oboru jako celku, k legislativě, vyjednávání s politiky a veřejnou správou, spolupráci s partnery z komerční i neziskové sféry atd. Od expertní znalosti jedinečné knihovny k orientaci a širokému přehledu v oboru s mnoha dalšími souvislostmi (rozvoj v oblasti ICT, politická situace, nové trendy v mnoha oblastech, např. personální apod.). Odbor (dnes Knihovnický institut) se pod jeho vedením rychle změnil v dynamické a moderní poradenské, metodické, vzdělávací a koordinační pracoviště s širokým záběrem. Prohloubily se kontakty s veřejnými knihovnami, s mnoha orgány veřejné správy, navázány byly kontakty s dalšími organizacemi a institucemi, s komerční sférou, začalo se intenzivně pracovat na koncepčních materiálech, legislativě...

V roce 1998, na valné hromadě v Plzni, byl Vít Richter také poprvé zvolen předsedou Svazu knihovníků a informačních pracovníků České republiky (SKIP). Šlo o volbu logickou, protože to byl právě on, kdo jako zástupce mladé generace stál společně s dalšími kolegy (dr. Burgetová, prof. Cejpek, dr. Kurka, dr. Málek ad.) u (zprvu ilegálních) příprav a následně obnovení činnosti Svazu knihovníků a informačních pracovníků, k němuž došlo v roce 1990. Od počátku v něm vykonával funkci tajemníka a pomáhal tak budovat nejvýznamnější tuzemskou oborovou a profesní organizaci. V čele SKIP stál po pět volebních období a dodnes je jeho jméno pro řadu lidí se SKIP neodmyslitelně spojováno. Od r. 2013, kdy se rozhodl na předsedu již nekandidovat, vykonává opět funkci výkonného tajemníka. Zároveň byl jmenován čestným předsedou SKIP, což se stalo doslova jeho životním údělem. Jak se pod jeho vedením organizace změnila a čeho se podařilo dosáhnout, vnímá každý člen SKIP i řada dalších lidí v oboru. Spojení funkce ředitele Knihovnického institutu a předsedy SKIP, jakkoli bylo náročné a občas i problematické, bylo pro profesní organizaci i pro celý obor ve výsledku šťastným řešením. Spojení autority obou postů (a od r. 1998 i funkce předsedy Ústřední knihovnické rady (ÚKR), tedy poradního orgánu ministra kultury ČR) umožnilo soustředěný a koordinovaný postup žádoucím směrem v mnoha oblastech oboru. Připomeňme tedy alespoň některé kroky dr. Richtera:

– Byl hlavním iniciátorem programu internetizace knihoven a vzniku programů VISK (později i jejich koordinátorem) včetně vzniku dotačních titulů. Jeho úsilí a zásluhy o internetizaci českých veřejných knihoven a podporu jejího dlouhodobého financování nebyly a nejsou dodnes doceněny.

– Prosazoval (a prosazuje) zájmy knihoven v „bojích“ o novou podobu legislativy a souvisejících předpisů a opatření (knihovní zákon (257/2001), autorský zákon a jeho novely, problematika svobodného přístupu k informacím, standard veřejných knihovnických a informačních služeb, iniciace MŠMT v zájmu školních knihoven, katalog prací aj.).

– Vyjednával (a vyjednává) s kolektivními správci autorských práv o hromadných licencích pro knihovny.

– Zasloužil se o „záchranu“ regionálních funkcí při reformě veřejné správy a o program jejich podpory.

– Podpořil vznik ceny Knihovna roku i její prosazení jako ceny Ministerstva kultury ČR a prosadil udílení ceny Městská knihovna roku (2010), již od té doby každoročně organizuje.

– Jeho zásluhou byla aplikována česká verze benchmarkingu veřejných knihoven (měření výkonu a kvality), jehož je neúnavným inovátorem a propagátorem.

– Organizoval pomoc i sbírky na podporu knihoven postižených povodní (2002).

– Z jeho iniciativy vznikla databáze informací o stavbách a rekonstrukcích knihoven v ČR.

– Přesvědčil knihovny, aby vstoupily do kampaně Březen – měsíc internetu v době, kdy bylo třeba veřejnost přesvědčit, že právě knihovny jsou ideálními místy veřejného internetu.

– Přišel s nápadem na uspořádání velmi úspěšné ankety Moje kniha a později na připojení knihoven do probíhající akce České televize Kniha mého srdce.

– Stál u zrodu časopisu GrandBiblio (vzpomíná si dnes ještě někdo na to, jaké dramatické a pochybovačné diskuse kolem zrodu časopisu probíhaly?).

– Stál u zrodu soutěže Biblioweb, kterou po celá léta organizuje, garantuje, shání pro ni partnery (a ceny), a účasti knihoven na konferenci Internet ve státní správě a samosprávě (ISSS).

– Je zakladatelem a hlavním organizátorem tradiční konference Archivy, knihovny a muzea v digitálním světě; po řadu let byl spolutvůrcem a garantem minimálně jednoho jednacího dne konference Knihovny současnosti (a samozřejmě také pravidelným přednášejícím); jeho autorský, organizační a lektorský podíl na desítkách dalších odborných konferencí i jiných aktivitách není třeba zmiňovat.

– Má osobní zásluhu na zřízení řady oborových e-konferencí.

– Z jeho počátečního jednání s některými firmami a podnikatelskými subjekty vzešla nejen finanční podpora SKIP, ale též podpora a mnohé výhody pro knihovny (Anopress, Ceiba, 3M Česko, AiP, LANius, nakladatelství a vydavatelství a mnoho dalších).

– Jeho prostřednictvím SKIP vstoupil do hodnocení a podílí se na udělování cen Magnesia Litera.

– Tisíce hodin práce nechal na nejrůznějších koncepčních materiálech (Koncepce rozvoje knihoven, Kulturní politika ad.) a standardech pro obor (Standard pro dobrý knihovní fond, Standard pro dobrou knihovnu, Standard výkonu regionálních funkcí knihoven, dokumenty a doporučení ÚKR…), které ve značné míře ovlivňují situaci v oboru i jednotlivých knihovnách.

– Má nezpochybnitelné zásluhy na tom, že byly zahájeny a periodicky pokračují výzkumy čtenářství v ČR, a osobně se podílí na průzkumech České děti a mládež jako čtenáři, průzkumech a analýzách věkové, vzdělanostní a mzdové struktury pracovníků knihoven ČR a celé řadě dalších výzkumných projektů.

– Za jeho předsednictví se nejen významně rozrostla členská základna SKIP i aktivita členů (vznik řady odborných sekcí, komisí a klubů), ale byla také vydána řada publikací včetně Kodexu etiky českých knihovníků, navázány četné zahraniční kontakty, realizovány stovky vzdělávacích, společenských i propagačních akcí, regionálních, národních i mezinárodních projektů; bohatě se rozrostl spolkový život, oficiálně je oceňována činnost jednotlivců (Ceny českých knihovníků, ceny MARK, připomínka zásluh zakladatelů SKIP aj.); SKIP se stal respektovaným partnerem decizní i komerční sféry a také mnoha neziskových organizací. Z iniciativy dr. Richtera se SKIP stal členem Unie zaměstnavatelských svazů a angažuje se v Národní soustavě povolání a Národní soustavě kvalifikací atd.

Výše uvedený přehled počinů a zásluh není a nemůže být úplný; zahrnuje jen nejviditelnější přínosy k rozvoji oboru. Připočtěme permanentní jednání, často velmi obtížná a přinášející nepříjemné střety (s autorskými ochrannými svazy, vydavateli a producenty, ministerstvy, veřejnou správou, knihovnami ad.), organizační a řídící činnost v KI i SKIP, mimořádně bohatou činnost přednáškovou a publikační (stovky položek), členství v redakčních radách oborových časopisů jako je Čtenář, Knihovna: knihovnická revue, Knihovna plus, dále vše, co vyplývá z předsednictví ÚKR, angažmá v mateřské knihovně, propagaci knihoven, četby a čtenářství v médiích… Přičtěme hlubokou znalost oboru, široký rozhled a také mimořádné osobní nasazení, vysokou míru nezištnosti, opravdovou kolegialitu a velkorysost, vstřícnost ke spolupráci a až úzkostné dodržování demokratických principů, pracovitost a pečlivost. I tak lze složit jen velmi hrubý obrys osobnosti dr. Richtera a jeho přínos a význam pro české knihovnictví.

Pokud je v úvodu zmíněno, že jeho zásluhy nejsou dostatečně známy a oceněny, neplatí to beze zbytku. Dr. Richter získal Medaili Z. V. Tobolky (2001), Cenu českých knihovníků (2010) a jako jeden z nemnoha také Cenu Ministerstva kultury ČR za přínos k rozvoji české kultury (2011). Možnosti oficiálních ocenění jsou do značné míry omezené. To, co však omezení mít nemusí, ačkoliv bývá vlastně mnohem méně poskytováno, je uznání neoficiální, prostě lidské, osobní. Myslím, že právě toho by se dr. Richterovi mělo v hojné míře od nás knihovníků dostat.

HOUŠKOVÁ, Zlata. PhDr. Vít Richter slaví. Knihovna: knihovnická revue, 2019, 30(1), 76–78, ISSN 1801-3252.

Summary: To simplify the orientation in libraries, different types of interior maps are used in addition to the signs in its space. Signs and maps are parts of the information and navigation system of the library, which prevents the user from losing and possibly experiencing a negative emotional state and doubts about his abilities, also called library anxiety. In particular, young users are used to space orientation with the help of online maps, therefore their creation and usability testing is discussed in the paper. The goal of this article is to identify the potential problems in the usability of interactive maps that a user may encounter. For this purpose, we systematically examine the whole cycle of library map development from user analysis to the testing of final information product. This paper can be a methodological guide to the designing and usability testing of a digital map for the library needs, if the map is designed in-house or as a part of the map of the stakeholder.

Keywords: online library map, usability, wayfinding

Mgr. Andrea Hrčková Ph.D. / Katedra knižničnej a informačnej vedy, Filozofická fakulta Univerzity Komenského v Bratislave (Department of Library and Information Science, Faculty of Arts, Comenius University in Bratislava, Gondova 2, P.O.BOX 32, 814 99  Bratislava)

Úvod

Podľa štúdie Starkweathera a Marksa (2005) používatelia knižníc často nie sú úspešní v nájdení toho, čo hľadajú. Prispieť k tomu môže nevhodne navrhnuté značenie, absencia či nedostatočná použiteľnosť mapy alebo knižničného katalógu. Podľa Lee, Kima a Platosha (2015) majú viaceré knižnice umiestnené na svojich webových stránkach interaktívne mapy, ale tie často nie sú používateľsky prívetivé.

Samotné knižnice často nemajú finančné ani personálne kapacity na vytvorenie vlastných kvalitných digitálnych interaktívnych máp. Najmä s mapami akademických knižníc sa však môžeme stretnúť ako so súčasťou digitálnych máp priestorov univerzity, ako je to napríklad aj v prípade Slovenskej technickej univerzity v Bratislave. Tá na určenie polohy používateľa v priestore úspešne využíva technológiu iBeacon, čo sú vysielače alebo takzvané majáky, využívajúce Bluetooth (Mazan, Kovárová 2015).

História a možnosti výskumov použiteľnosti interaktívnych máp

Použiteľnosť máp a geografických informačných systémov (GIS) sa začala s recipientami testovať v 20. storočí, kedy si kartografi uvedomili potrebu náhrady intuitívneho navrhovania týchto produktov systematickým výskumom. Zistili, že ľudia vnímajú mapy štrukturálne, niektoré značky sa im javia dôležitejšie ako iné, niektoré tvary sú pre nich výraznejšie, niektoré farby dominantnejšie, prípadne niektoré informácie môžu pociťovať ako prehustené (Nivala 2007).

Na to, aby bol pohyb vo fyzickom priestore pre používateľa jednoduchý, musia dizajnéri máp chápať, ako ľudia vnímajú, interpretujú a spracovávajú informácie o priestore tak, aby našli, čo hľadajú. V opačnom prípade dochádza u používateľov k stresu, frustrácii. V prípade nedostatočných alebo absentujúcich máp vnútorných priestorov sa znižuje aj miera využívania a bezpečnosť týchto priestorov (Lee, Kim, Platosh 2015). Naopak, v prípade návrhu a testovania máp spolu s používateľmi vysiela ich tvorca signál, že mu na vnímaní recipienta záleží, čím si u neho zlepšuje svoj imidž (Nivala 2007).

Slocum a kol. (2001) považujú za dôležité chápať princíp vytvárania mentálnych reprezentácií priestoru prostredníctvom kartografických materiálov. S týmito cieľmi sa uskutočnilo s koncovými používateľmi niekoľko výskumov máp a geografických informačných systémov, zameraných najmä na turistické mapy a automapy. Najčastejšie to však boli výskumy potrieb objednávateľov GIS (Nivala 2007). Zriedkavo (ako napríklad v prípade Lee, Kim a Platosh (2015)) sa stretávame s používateľským výskumom interiérových máp.

Ďalším problémom výskumov použiteľnosti máp a GIS je, že sa zameriavajú skôr na jeden špecifický problém a nie na celý cyklus vývoja produktu od analýzy a špecifikácie požiadaviek používateľov a kontextu, cez návrh prototypov, rešpektujúcich koncep-tuálne, vizualizačné a interakčné princípy a ich testovanie s používateľmi (Heidmann, Hermann, Peissner 2003). Metódy hodnotenia použiteľnosti máp boli zamerané skôr na hodnotenie efektívnosti ich používania, ako na napĺňanie požiadaviek používateľov. Najväčšou bariérou v aplikácii plnohodnotného používateľského výskumu v tejto oblasti je jeho multidisciplinárnosť, pričom návrh interaktívnych máp a GIS vytvárajú väčšinou softvéroví inžinieri. Špecialisti na používateľskú skúsenosť alebo zážitok (User Experience = UX) bývajú prizvaní málokedy a chýbajú teda poznatky o aplikácii týchto metód (Nivala 2007). Používateľský zážitok možno podľa normy ISO DIS 9241-210:2008 definovať ako „vnímanie a reakcie osoby, ktoré vyplývajú z používania alebo predpokladaného používania produktu, systému alebo služby“.

Výskumy použiteľnosti GIS pritom majú široké možnosti uplatnenia najmä v oblasti kognitívnych aspektov spracovania geografických informácií, geovizualizácií a takzvaného wayfindingu. Wayfinding možno definovať ako schopnosť vyznať sa v priestore, nájsť a naučiť sa trasu k vytýčenému cieľu (Slocum a kol. 2001). Pre priestory knižníc sú aplikovateľné práve metódy používateľského testovania v oblasti wayfindingu.

Metódy výskumov použiteľnosti interaktívnych máp

Pri vytváraní interaktívnych máp možno využiť rôzne metódy výskumov s používateľmi. V prvej fáze analýzy a špecifikácie požiadaviek používateľov a kontextu sa najčastejšie využíva pozorovanie, dotazník, scenáre alebo (skupinový) rozhovor, pričom sa zisťujú napríklad pre používateľa užitočné funkcie, ktoré by zaistili jeho záujem o produkt (Heidmann, Hermann, Peissner 2003). Taktiež sa využíva heuristická analýza už existujúcich máp alebo metóda kognitívnej prechádzky s úlohami v priestore. Súčasťou výskumu v prvej fáze môže byť aj test intuitívnosti symbolov, pri ktorom sa používatelia vyjadrujú, čo ktorý použitý symbol podľa nich znamená (Nivala 2007). V ďalšej fáze testovania prototypov sa využívajú najmä hlasové protokoly. Prototypy majú najčastejšie podobu mock-upov s limitovanou funkcionalitou. Mock-up je typ jednoduchého prototypu, ktorý sa využíva na vizualizáciu a testovanie produktu či služby väčšinou na začiatku procesu ich tvorby. Na týchto prototypoch sa môže testovať napríklad manipulácia s objektami, integrácia informácií či použiteľnosť ikôn. Pripo-mienky používateľov sa zapracujú do výsledného produktu, ktorý možno otestovať napríklad metódou sledovania pohľadu (eyetracking) spojenou s hlasným myslením. Pri hodnotení kombinujeme kvalitatívne a kvantitatívne aspekty, teda sledujeme rýchlosť a počet vykonaných úloh, ale napríklad aj pochopenie značiek (Heidmann, Hermann, Peissner 2003).

Podľa Nielsena a Molicha (1990) je heuristická evaluácia kritické posudzovanie určitých funkcií systému pokročilými používateľmi. Jej cieľom je nájsť problémy dizajnu rozhraní, ktoré by mohli spôsobiť, že používatelia v systéme nenájdu niektoré informácie. Na vykonanie heuristickej evaluácie postačuje 3–5 hodnotiteľov. Hodnotenie rozhrania prebieha na základe vopred stanovených kritérií, ktoré zodpovedajú dokonalému systému v danej oblasti. Pri takejto evaluácii sa na jedného hodnotiteľa nemožno spoľahnúť, pretože rozhranie vidí iba z jedného uhla pohľadu a nenájde preto všetky chyby. 3–5 hodnotiteľov nájde väčšinu nedostatkov, viacerí hodnotitelia prinášajú v jednoduchších systémoch redundantné výsledky. Evaluátormi by mali byť odborníci v hodnotení a návrhu rozhraní, ale aj v oblasti, pre ktorú je systém vytvorený. Dôležité je, aby hodnotitelia pracovali samostatne a výsledky si neporovnávali. Ak by tak urobili, mohli by výskum ovplyvniť. Odporúča sa, aby sa výsledky porovnali a prediskutovali po testovaní. Výhodou heuristickej evaluácie je teda jej jednoduchosť, intuitívnoť a fakt, že nevyžaduje žiadne osobitné plánovanie. Metódu možno aplikovať v ktoromkoľvek štádiu vývoja systému – počas vývoja, ale aj po jeho vytvorení – a tradične zahŕňa týchto desať indikátorov hodnotenia (Nielsen, Molich,1990):

1. Viditeľnosť stavu systému: Systém by mal vždy informovať používateľov o tom, čo sa deje.
2. Spojenie systému s reálnym svetom: Systém by mal hovoriť jazykom používateľa, nie technologickou terminológiou. V kontexte máp je potrebné testovať aj pochopiteľnosť použitých symbolov a ikôn.
3. Používateľ je slobodný a systém má pod kontrolou: Používateľ sa pri používaní systému môže pomýliť, a preto potrebuje na každom mieste rozhrania riadne označený bod, z ktorého môže systém kedykoľvek opustiť. Každý systém by mal podporovať tlačidlo späť. Napríklad online mapy by mali umožňovať vrátiť sa späť po priblížení náhľadu.
4. Konzistentnosť a dodržiavanie štandardov: Používatelia by nemali pri používaní systému rozmýšľať, či rôzne slová znamenajú tú istú vec. Dodržiavajú sa už raz stanovené konvencie.
5. Prevencia chýb systému: Lepšie, ako najpochopiteľnejšie vytvorené chybové hlásenia systému, je jeho starostlivo vytvorený dizajn.
6. Minimalizácia pamäťového zaťaženia používateľa: Používateľ si nemusí pamätať, kde sa ktorá informácia zo systému nachádza. Všetky dôležité informácie o používaní systému musia byť viditeľné alebo jednoducho vyhľadateľné.
7. Flexibilita a jednoduchosť ovládania: Systém by mal poskytnúť jednoduché základné ovládanie pre začiatočníkov aj pokročilejšiu interakciu pre skúsenejších používateľov.
8. Estetický a minimalistický dizajn: Začiatočné dialógy nemajú obsahovať informácie, ktoré pre používateľa nie sú potrebné. Mohli by tak zaberať miesto pre dôležité informácie.
9. Spätná väzba: Správy o chybovosti by mali byť pre používateľa pochopiteľné a mali by ponúknuť riešenie, aby sa s chybami bol schopný vysporiadať.
10. Pomoc a dokumentácia: Každá informácia o systéme by mala byť jednoducho nájditeľná, zameraná na konkrétnu úlohu, ukazovať konkrétne potrebné kroky na jej vykonanie a nemala by byť príliš dlhá. V kontexte máp sa tento bod týka najmä legendy (vysvetliviek) k použitým symbolom.

Mnohé problémy menej skúsených používateľov (napríklad jazyk systému) neodhalí hodnotenie rozhrania odborníkmi, preto heuristickú evaluáciu odporúčame využiť iba ako metódu, ktorá odhalí základné chyby v použiteľnosti a estetike rozhrania. Pre hodnotenie funkčnosti rozhrania všetkými typmi používateľov odporúčame pokračovať používateľským testovaním napríklad metódou kognitívnej prechádzky, kombinovanou s hlasným myslením v rovnakom čase aj retrospektívne. Pri tejto finančne a personálne nenáročnej metóde, ktorá sa bežne používa najmä v online prostredí, hodnotitelia prechádzajú jednotlivými štádiami cesty používateľa, pričom používateľ vykonáva zadané úlohy (How to conduct a cognitive walkthrough, 2016). Úlohou výskumníkov je pozorovať a zaznamenávať spôsob a rýchlosť vykonávania daných úloh, pričom si všímajú už spomínané kontaktné body, problematické body a body pôžitku pri interakcii. Scenár výskumu by mal čo najvernejšie kopírovať prirodzenú situáciu pri napĺňaní informačných potrieb konkrétneho používateľa.

Pri metóde sledovania pohľadu sa sleduje počet, dĺžka fixácie, čas do prvej fixácie a vzory pohybu očí (Brandt, Stark, 1997). Pomocou týchto metrík je možné vyhodnotiť efektívnosť výkonu používateľa pri plnení zadaných úloh, a teda aj zložitosť používania daného rozhrania. Vzory pohybu očí ukazujú, kam a ako často sa používatelia pozerajú, teda oblasti a štruktúru záujmu používateľa. Pohľad a podobnosti v pohľadoch môžu byť agregované v podobe takzvaných teplotných máp (heatmaps). Sakády sú rýchle pohyby očí, pri ktorých sa nezaznamenávajú žiadne informácie. Možno povedať, že čím viac fixácií je zaznamenaných, tým menej efektívna je vyhľadávacia stratégia používateľa pri danej úlohe (Bergstrom, Hawala, Jans, 2013). Dlhšie fixácie sú vyjadrením zaujatia používateľa alebo problematického bodu rozhrania. Na rozlíšenie týchto výsledkov sa využíva popri metóde sledovania pohľadu aj doplnková metóda hlasného myslenia. Vďaka tejto metóde zistíme spokojnosť používateľa s rozhraním, či body pôžitku, ktoré používatelia na mape ocenia.

Pri používateľskom testovaní orientácie v priestore pomocou navrhnutej mapy je potrebné tiež sledovať počet a dôvod chýb, ktoré používateľ urobí pri vykonávaní úloh (napríklad nesprávne odbočenie, vracanie sa, váhanie) (Lee, Kim, Platosh, 2015). Pohyby očí taktiež odhalia kognitívne procesy a procesy vnímania pri hľadaní cesty (wayfinding) (Raschke a kol. 2014). Nevýhodou tejto metódy je jej časová a finančná náročnosť.

Používateľské aspekty digitálnej mapy knižnice

Pre naše účely môžeme pri návrhu mapy vychádzať okrem iného aj z výsledkov výskumov Nivaly (2007) a Heidmanna, Hermanna, Peissnera (2003). Oba výskumy boli zamerané na testovanie použiteľnosti interaktívnych máp na mobilných displejoch, ktoré poskytujú minimálny priestor na zobrazenie objektov v danom pohľade. Riešením je podľa týchto autorov aplikácia, sledujúca polohu používateľa, a prepojenie vizualizácie s dodatočným textom, zobrazeným v kontextovom okne bez potreby opustenia primárneho náhľadu. Používatelia si podľa výskumu totiž potrebovali vytvoriť mentálny model celej priestorovej štruktúry. Toto zistenie bolo dôležité aj pre návrh prvotného náhľadu mapy, ktorý bol vytvorený s čo najvyššou mierou abstrakcie. Používateľom bol poskytnutý celkový náhľad na postupnosť miestností a detailným cestám v miestnostiach sa v prvom náhľade nezaoberali. Tie sa používateľovi zobrazili až po priblížení mapy.

Výsledky vyššie uvedených výskumov sa zhodli na potrebe zahrnutia pomoci alebo vysvetliviek v doplnkovej navigácii mobilných máp v podobe legendy. V exteriérových mapách pomôžu používateľom pri orientácii aj označenia svetových strán. Používané symboly by podľa autorov mali byť pochopiteľné, no nemali by prekrývať priveľkú plochu na mape ani samy seba, aby boli dostatočne čitateľné. Podľa Nivaly (2007) by mala kvalitná mapa taktiež podporovať rôzne vyhľadávacie stratégie používateľov, teda plnotextový prieskum aj prehliadanie (browsing). V neposlednom rade by mala mapa pôsobiť esteticky, použité farby by mali byť príjemné a v harmónii.

Pri vytváraní používateľsky prívetivej mapy by sa nemal prehliadať ani kontext. Je nevyhnutné brať do úvahy technologický kontext, teda veľkosť a farebnosť displeja, typ vstupov aj výstupov (napríklad či pôjde o mapu pre mobilné zariadenia alebo desktop, či používateľ bude mať k dispozícii tlačiareň), konektivitu (napríklad či je v budove dostupná wifi), podobu mapy (2D/3D, animované/statické) a ďalšie dostupné zdroje. 3D mapy sú používateľmi považované za realistickejšie a zábavnejšie, 2D mapy sa však rýchlejšie načítavajú. Niektoré výskumy hovoria v prospech animovaných máp, teda máp s rôznymi pohyblivými značkami, obrázkami, vysvetľujúcimi textami, či meniacimi sa líniami a tvarmi. Niektoré medzi animovanými a statickými mapami rozdiely naopak nenašli. Pri statických mapách sa ale preukázala ich efektívnosť v oblasti vzdelávania (Slocum a kol. 2001).

Pri dizajne máp je podľa Nivaly (2007) nemenej dôležitý aj používateľský kontext, teda definovaná cieľová skupina používateľov produktu. Schopnosť navigácie v priestore sa líši v závislosti od veku, pohlavia, skúseností s nástrojom, doménou, či s prácou s informačnými technológiami. Ženy a starší ľudia vykazujú spravidla nižší výkon pri dynamických priestorových úlohách a vizualizácii priestoru (Slocum a kol. 2001). Do úvahy treba brať aj možnosti znevýhodnenia, prípadne kultúrne rozdiely. Kultúrne rozdiely badať najmä pri rozdielnosti chápania symbolov a iných označení, napríklad kríž nie je všade chápaný ako náboženská inštitúcia a aj zobrazenie vody býva v rôznej farebnej škále zelenej a modrej.

Verejná inštitúcia je povinná zabezpečiť aj prístupnosť rozhrania znevýhodneným používateľom. V tomto zmysle nie je vhodné spoliehať sa iba na jednu z foriem označovania a notifikácií (farba, zvuk, haptika); najlepšia je kombinácia aspoň dvoch z nich. Napríklad dosiahnutie cieľa v priestore možno na mape zdôrazniť zvukovou notifiáciou, vibráciou a/alebo viditeľným označením na mape. Pri návrhu taktiež záleží na účele a úlohách, ktoré bude používateľ v reálnych situáciách plniť. Personalizované mapy môžu byť prispôsobené histórii používateľa, jeho bodom záujmu či sezónnym možnostiam. Tieto možnosti sú aktuálne najmä pre mobilné mapy, ktoré sú priestorovo obmedzené (Nivala, 2007).

Záver

Digitálna interaktívna mapa knižnice môže byť jedným zo spôsobov jej zviditeľnenia sa najmä pre mladých používateľov. V tomto zmysle ju chápeme ako jeden z možných spôsobov marketingovej komunikácie s používateľom, ktorý môže zvýšiť nájditeľnosť a v konečnom dôsledku aj návštevnosť knižnice. Čo sa týka typu knižnice, tvorba digitálnej interaktívnej mapy je vhodná skôr pre akademické knižnice, ktoré sú rozmiestnené na viacerých miestach, prípadne pre iné väčšie knižnice. Tvorba a testovanie máp pre akademické knižnice je aktuálna aj z toho dôvodu, že univerzity často samy vytvárajú mapy, ktorých súčasťou sú aj knižnice. Prínosom pre marketingovú komunikáciu knižnice budú mať však iba mapy, ktoré sú použiteľné, pochopiteľné a esteticky príťažlivé pre používateľa.

V príspevku sme analyzovali rôzne metódy testovania použiteľnosti digitálnych máp knižníc (heuristická evaluácia, eyetracking, kognitívna prechádzka a pod.) aj možné problematické aspekty digitálnych máp. Možno povedať, že čím časovo a finančne nenáročnejšie testovanie je, tým menej výsledkov pre používateľa prináša. Odborné hodnotenie prostredníctvom heuristickej evaluácie napríklad nezahŕňa menej skúsených používateľov, preto by sme ho navrhovali doplniť aj niektorým typom používateľského testovania. Toto testovanie by malo byť vykonávané nezávislým odborníkom z dôvodu zachovania objektívnosti a odstupu pri hodnotení použiteľnosti akýchkoľvek produktov knižnice.

Najväčšou bariérou v aplikácii plnohodnotného používateľského výskumu v tejto oblasti je jeho multidisciplinárnosť a nesystematickosť. Prínosom príspevku by teda mal byť najmä jeho interdisciplinárny aspekt, prepájajúci problematiku geografie, použiteľnosti a knihovníctva.

Poďakovanie

Tento príspevok bol spracovaný v rámci realizácie projektu „Univerzitný Vedecký park Univerzity Komenského v Bratislave – 2. fáza“, kód ITMS 313021D075.

Literatúra

BERGSTROM, R. J. C., E. L. O. HAWALA a M. E. JANS. Age-Related Differences in Eye Tracking and Usability Performance: Website Usability for Older Adults. International Journal of Human -Computer Interaction. 2013, 29(8) [cit. 2018-02-09]. ISSN 1532-7590.

BRANDT, S. A. a L. W. STARK. Spontaneous eye movements during visual imagery reflect the content of the visual scene. Journal of Cognitive Neuroscience. 1997, 9(1). [cit. 2018-02-09]. ISSN 0898-929X.

HEIDMANN, F., F. HERMANN a M. PEISSNER. Interactive maps on mobile, location-based systems: Design solutions and usability testing. Harris, D. et al. (Eds.): Human-Centred Computing. Proceedings of HCII 2003, 10th International Conference on Human-Computer Interaction, 2003, 3. [cit. 2018-02-09]. s. 1258–1262.

How to conduct a cognitive walktrough. [online]. Interaction Design Foundation, 2016. [cit. 2016-11-09]. Dostupné na: https://www.interaction-design.org/literature/article/how-to-conduct-a-cognitive-walkthrough.

HRČKOVÁ, A. a J. LAURENČÍK. Zážitok používateľa pri orientácii v priestoroch knižnice (Pilotná štúdia). Knižnica, 2016, 4. [cit. 2018-08-23]. ISSN 1336-0965. Dostupné na: http://www.snk.sk/images/Edicna_cinnost/Casopis_Kniznica/2016/Kniznica_2016_04.pdf.

ISO DIS 9241-210:2008. Ergonomics of human system interaction – Part 210: Human-centered design for interactive systems (formerly known as 13407). Switzerland: International Organization for Standardization (ISO), 2008.

LEE, S., E. Y. KIM a P. PLATOSH. Indoor Wayfinding Using Interactive Map. International Journal of Engineering and Technology, 2015, 7(1). [cit. 2018-08-23]. ISSN 0975-4024.

MAZAN, F. a A. KOVÁROVÁ. Study of Devising Neural Network Based Indoor Localization Using Beacons: First Results. Computing and Information Systems Journal. University of the West of Scotland. 19(1), s. 15–20. [cit. 2018-08-23]. ISSN 1352-9404. Dostupné na: http://cis.uws.ac.uk/research/journal/V19n1.pdf.

Mock-up. [online]. In: 100metod. Brno: KISK, c2018. [cit. 2018-10-3]. Dostupné na: http://100metod.cz/post/156682500599/71-mock-up.

NIELSEN, J. Heuristic Evaluation. [online]. [cit. 20. 11. 2017]. Dostupné na: http://teddyso.com/Materials/Staffordshire/SDM/Lecture%208%20Usability%20Heuristics.doc.

NIELSEN, J. a R. MOLICH. 1990. Heuristic Evaluation of User Interfaces. CHI ´90 Proceedings, Washington, 1990. [cit. 4. 8. 2018]. Dostupné na: http://cs.ashoka.edu.in/cs102/papers/heuristic-evaluation-of-user-interfaces-nielsen.pdf.

NIVALA, A. M. Usability perspectives for the design of interactive maps (Dissertation). Helsinki: Helsinki University of Technology, 2007. 55 s. ISBN-13-978-951-711-263-5.

SLOCUM a kol. Cognitive and usability issues in geovisualization. Cartography and Geographic Information Science, 2001, 28(1). ISSN 1545-0465. Dostupné na: https://doi.org/10.1559/152304001782173998.

RASCHKE, M. a kol. Visual Analysis of Perceptual and Cognitive Processes. Proceedings of the International Joint Conference on Computer Vision, Imaging and Computer Graphics Theory and Applications. Lisabon: IEEE, 2014. ISBN 978-9-8975-8132-8.

STARKWEATHER, W. a K. MARKS. What if you build it and they keep coming and coming and coming? Library Hi Tech, 2005, 23. ISSN 0737-8831.

HRČKOVÁ, Andrea. Metodologické aspekty testovania použiteľnosti mobilných interaktívnych máp pre účely orientácie v knižniciach. Knihovna: knihovnická revue, 2018, 29(2), 79–85, ISSN 1801-3252.

Summary: The paper presents three domestic projects for the development of information literacy, its aim is to show the direction in which literacy education can take place after the 21st century. The first is to present a project of cooperation between teaching librarians and teachers in the creation of educational programs for pupils. The second project reflects the current need for interconnecting academic theory with living practice, on platforms of community practice to develop information literacy of teachers and pupils. The third presented project is a student, originated at Masaryk University and focuses on online education in information literacy of teenagers.

Keywords: information literacy, community of practice, lifelong learning, teaching librarian, competence education

Mgr. Pavlína Mazáčová, Ph.D. / Kabinet informačních studií a knihovnictví, Filozofická fakulta, Masarykova univerzita Brno (Division od Information and Library Studies, Faculty of Arts, Masaryk University Brno), Arna Nováka 1/1, 602 00 Brno

Úvodem

S proměnami společnosti ve 21. století dochází přirozeně také ke změnám v pojetí, cílech, nástrojích i metodách edukace. Mění se potřeby jedince i nároky kladené na jeho znalosti, dovednosti či postoje v každodennosti informační společnosti. V oblasti vzdělávání se stává důležitým cílem to, jakými klíčovými kompetencemi je vybaven člověk odcházející po ukončení formálního vzdělávání do profesní praxe a jaké další kompetence může získat jak v neformálních aktivitách, tak v každodenním životě informálním učením. Člověk 21. století bude (a v mnoha směrech už je) člověkem neustále se učícím s cílem flexibilního postavení na trhu práce i kvalitního fungování v občanské společnosti, a proto i vzdělávání nabývá stále více kompetenčního pojetí a vžívá se pro ně pojem celoživotní učení či celoživotní vzdělávání.

Prostředí formálního, tedy školního, vzdělávání s prostředím vzdělávání neformálního, tedy typicky mimoškolního nebo dalšího profesního vzdělávání, se navzájem sbližují a prolínají v řadě aspektů, jakými jsou prostory vzdělávání, vzdělavatelé, edukační obsahy, nástroje apod. V rozvíjení informační gramotnosti se aktuálně začínají výrazně uplatňovat platformy nazývané společenství praxe. Tato společenství jsou součástí především rozvojových grantových výzev ministerstva školství, typicky Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání (OP VVV), vznikají z potřeby propojit různá vzdělávací prostředí s cílem vnést do praxe dostatek teoretických (akademických) konceptů a současně dát teorii a akademickému světu zpětnou vazbu, podněty a návrhy na to, jak saturovat potřeby oborových praxí na různých úrovních, nejen vzdělávacích.

Spolupráce učících knihovníků a učitelů

Jedním z projektů významně reflektujících současné tendence eliminovat ostré hranice různých vzdělávacích prostředí – ve snaze podpořit individuální edukační cestu pokud možno každého jedince – je projekt z operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání nazvaný Co nebylo v učebnici – Spolupráce knihoven a škol ve vzdělávání žáků 21. století (řešení 2018–2020). Projekt realizovaný Svazem knihov-níků a informačních pracovníků ČR (SKIP) a Centrem rozvojových aktivit Unie zaměstnavatelských svazů reaguje na aktuální potřebu participace formálních a neformálních vzdělávacích institucí při podpoře kompetenčního vzdělávání a celoživotního učení. Projekt je jedinečným a v rámci velkých rozvojových výzev MŠMT prvním příkladem reálné spolupráce škol a veřejných knihoven na formulování, realizaci a evaluaci vzdělávacích programů rozvíjejících informační gramotnost žáků počínaje 1. stupněm ZŠ a konče závěrem středoškolského vzdělávání. Hlavními aktéry a tvůrci vzdělávacích programů jsou dvojice učící knihovník-učitel ze 14 spolupracujících knihoven a škol v obcích napříč celou Českou republikou. Podpůrný odborný tým je složen především ze studentů a absolventů akademického pracoviště Kabinet informačních studií a knihovnictví (KISK) Filozofické fakulty Masarykovy univerzity,¹ které se dlouhodobě věnuje výuce, výzkumu i aplikační rovině fenoménu informační gramotnosti v prostředí formálních i neformálních institucí.

Obsahovými pilíři projektu jsou tři hlavní edukační moduly: (1) Na cestě od autora ke čtenáři v knihovně, (2) S informacemi k lepšímu celoživotnímu učení a (3) Bádám v knihovně a píšu svůj odborný text. V těchto modulech postupně v průběhu tříleté realizace projektu vznikne celkem devět vzdělávacích programů, každý v rozsahu šestnácti hodin tak, aby bylo možné za využití aktivizačních metod výuky rozvíjet ty oblasti informační gramotnosti, které jsou podstatné s ohledem na věk i individuální potřeby cílové skupiny v rámci daného tematického modulu.² Výstupy z projektu, především metodiky jednotlivých vzdělávacích programů informační gramotnosti, budou přístupné jako otevřené vzdělávací zdroje prostřednictvím portálu rvp.cz.³

Společenství praxe pro rozvoj informační gramotnosti

Význam podpory kompetenčního vzdělávání je patrný rovněž v grantových výzvách MŠMT, které směřují například na univerzity poskytující pregraduální přípravu budoucím učitelům. Jedním z projektů takto formulované výzvy OP VVV je projekt Univerzity Karlovy a participujících univerzit, mj. také Masarykovy univerzity, s názvem Zvýšení kvality vzdělávání žáků, rozvoje klíčových kompetencí, oblastí vzdělá vání a gramotností 4 (realizace 2017–2019). Cílem projektu je podpora profesních kompetencí učitelů a studentů vysokých škol s klíčovými dopady na žáky v souladu s definovanými cíli rámcových vzdělávacích programů. Stěžejními platformami realizace projektu jsou společenství praxe, která fungují na bázi participace a vzájemného obohacování aktérů – učitelů základních/středních škol, učitelů vysokých škol a budoucích učitelů-studentů vysokých škol. Modulární forma participace byla definována grantovou výzvou a jedná se o rozvíjení a podporu čtenářské, matematické a informační gramotnosti, dále sociálních a občanských kompetencí a vzdělávací oblasti Člověk a příroda, a to s uplatněním inovativních, aktivizačních a reflektivních přístupů. Modul Informační gramotnost má základní obsahové vymezení v devíti tématech (např. Jak se neztratit v informacích a datech, Jak hodnotit a ověřovat zdroje informací a porozumět každému sdělení, Jak organizovat a uspořádávat data a informace a další ⁵ ), která určují obsah vzdělávacích aktivit pro učitele a také formulují základní prvky publikačních výstupů na úrovni metodik, otevřených vzdělávacích zdrojů a konferenčních příspěvků vznikajících v participaci akademických pracovníků a praktikujících učitelů nebo studentů vysokých škol.

Studenti vysokých škol podporují informační gramotnost teenagerů

Vedle velkých rozvojových projektů podporujících zlepšování informačních kompetencí žáků nebo učitelů či učících knihovníků jsou důležitou součástí vzdělávací nabídky v této oblasti také menší projekty, například studentské, s živoucím impaktem na definovanou cílovou skupinu, jíž jsou určeny. Zdařilým aktuálním příkladem (vznik 2018) takto formulovaného projektu, zaměřeného na rozvíjení informační gramotnosti středoškoláků, je modulárně koncipovaná online Příručka informační gramotnosti.⁶ Vytvořil ji studentský tým v rámci aplikačního předmětu v Kabinetu informačních studií a knihovnictví Masarykovy univerzity.

Zdroj: https://gramotnost.info/

Příručka vznikla s cílem usnadnit žákům přechod ze základní na střední školu a pomoci jim orientovat se ve světě informací. Její vzdělávací obsah byl vytvořen na míru potřebám teenagerů a přináší osm tematických modulů (vycházejících z modelů informační gramotnosti dle oboru Informační studia a knihovnictví) pokrývajících různé oblasti informační a mediální gramotnosti (například Nástroje na sdílení informací, Internetová bezpečnost, Vyhledávání informací, Práce se zdroji apod.). Online příručku mohou využít i žáci vyšších ročníků různých typů středních škol, je otevřeným vzdělávacím zdrojem podporujícím sebeřízené kompetenční vzdělávání. Příručka má aplikační potenciál také mezi učiteli nebo učícími knihovníky, kteří mohou libovolný z osmi modulů zahrnout do edukačních aktivit a použít připravené aktivizační prvky k rozšíření nebo obohacení učiva o potřebné informační kompetence žáků.

Závěrem

Projekty prezentované v příspěvku jsou důležitou součástí pestré mozaiky aktivit kompetenčního informačního vzdělávání napříč cílovými skupinami v různých edukačních prostředích – v knihovnách, školách, na úrovni místních akčních skupin v mikroregionech i v dalších vzdělávacích či volnočasových institucích a firmách. Je více než zřejmé, že podporou a rozvojem informační gramotnosti jako jedné ze stěžejních kompetencí pro život ve 21. století mohou být vhodně naplňovány nejen aktuální ministerské strategie digitálního vzdělávání a digitální gramotnosti, ale také priority Koncepce rozvoje knihoven na léta 2017–2020 s cílem zachovat každému člověku právo na informace a umožnit mu aktivní participaci ve společnosti vědění.

Zdroje

Co nebylo v učebnici – Spolupráce knihoven a škol ve vzdělávání žáků 21. století [online]. Praha: Centrum rozvojových aktivit Unie zaměstnavatelských svazů ČR, 2018 [cit. 2018-10-10]. Dostupné z: http://www.cra-uzs.cz/cz/projekty/co-nebylo-v-ucebnici.

Co řešíme – Informační gramotnost. Kabinet informačních studií a knihovnictví [online]. Brno: Masarykova univerzita, c1996–2018 [cit. 2018-10-10]. Dostupné z: http://kisk.phil.muni.cz/cs/co-resi me/informacni-gramotnost.

Informační gramotnost. OP VVV – SC2/5. Zvýšení kvality vzdělávání žáků, rozvoje klíčových kom petencí, oblastí vzdělávání a gramotností [online]. Praha: Pedagogická fakulta UK, 2018 [cit. 2018-10-10]. Dostupné z: http://pages.pedf.cuni.cz/sc25/informacni-gramotnost/.

Metodický portál RVP [online]. Praha: Národní ústav pro vzdělávání, 2018 [cit. 2018-10-10]. Dostupné z: https://www.rvp.cz/.

OP VVV – SC2/5. Zvýšení kvality vzdělávání žáků, rozvoje klíčových kompetencí, oblastí vzdělá vání a gramotností [online]. Praha: Pedagogická fakulta UK, 2018 [cit. 2018-10-10]. Dostupné z: http://pages.pedf.cuni.cz/sc25/.

Příručka informační gramotnosti [online]. Brno: Masarykova univerzita, Kabinet informačních studií a knihovnictví, © 2018 [cit. 2018-10-10]. Dostupné z: https://gramotnost.info/.

Vznik příspěvku byl podpořen projektem OP VVV Co nebylo v učebnici – Spolupráce knihoven a škol ve zdělávání žáků 21. století, reg. č. CZ.02.3.68/0.0/0.0/16_032/0008278.

¹ Více informací o aktivitách KISK v oblasti informační gramotnosti lze nalézt na webu pracoviště, především na stránce věnované informační gramotnosti, viz http://kisk.phil.muni.cz/cs/co-resime/informacni-gramotnost.

² Podrobnější informace o projektu a jeho realizaci lze nalézt na projektovém webu: http://www.cra-uzs.cz/cz/projekty/co-nebylo-v-ucebnici.

³ Jedná se o metodický portál s edukačními materiály a inspirativními vzdělávacími zdroji především pro učitele, ale také pro další vzdělavatele, viz https://rvp.cz/.

⁴ Informace o projektu včetně aktualizací jeho průběhu lze nalézt ve znalostním prostředí projektu na webu: http://pages.pedf.cuni.cz/sc25/.

⁵ Přehled vzdělávacích témat modulu Informační gramotnost včetně anotací témat je možno nalézt na projektovém webu: http://pages.pedf.cuni.cz/sc25/informacni-gramotnost/.

⁶ Více informací o příručce je uvedeno na https://gramotnost.info/.

MAZÁČOVÁ, Pavlína. Projekty rozvoje informační gramotnosti pro celoživotní učení. Knihovna: knihovnická revue. 2018, 29(2), 74–78. ISSN 1801-3252.

Jaromíre, nedávno jsi oslavil významné životní jubilem. Díky tvé publikační činnosti tě většina odborné veřejnosti zná jako významného bibliografa, ale ty jsi byl především dlouholetým ředitelem jedné z největších knihoven v České republice – Moravské zemské knihovny (MZK). Jaké byly tvoje začátky v této funkci? Konala se v době, kdy jsi nastupoval do funkce, tak jako dnes, výběrová řízení? Jaká byla šance stát se ředitelem významné české knihovny? Mohl bys dnešním knihovníkům a knihovnicím, kteří třeba pomýšlejí na manažerské posty, přiblížit, jaké to tehdy bylo? A co zůstalo stejné pro dnešek, bez čeho se i dnešní ředitelé knihoven neobejdou?

Když nahlédneme do minulosti, ředitelé byli vybíráni odbornou komisí a po ustavení do funkce ji vykonávali zpravidla bez časového omezení, pokud se sami nerozhodli odejít za lepším. Za socialismu byla hra na tzv. kádrové rezervy, což mělo mít význam v tom, že v rámci organizace byl vytypován někdo, kdo by funkci mohl v budoucnu zastávat. Já jsem, podobně jako řada dalších kolegů, byl jmenován ředitelem, když už jsem řadu let v managementu knihovny pracoval, a zastával jsem pak funkci ředitele 25 let. Zúčastnil jsem se několika výběrových řízení na ředitele jiných knihoven. Bohužel zaznamenávám smutnou skutečnost, kdy se přihlašují zájemci, kteří jsou „všeho schopni“, ale k oboru nemají žádný vztah. Zřizovatel se změnil v tom, že již organizaci neřídí prostřednictvím svých inspektorů, ale zřizuje ji a tak jako ředitele jmenuje, může jej i odvolat. Proto pokládám za zbytečné zavádění tzv. infarktních smluv, kdy po jmenování má ředitel výkon funkce časově omezený. A snad nejhorším jevem je, když je odvolán ředitel jen proto, že zřizovatel potřebuje místo pro známého politika.

Většina knihovníků, když se stanou řediteli, svou odbornost opouští. Tvá publikační činnost dokazuje, že i ve funkci ředitele jsi byl stále činným bibliografem. Jak se ti dařilo manažerskou a odbornou práci skloubit tak, aby ani jedna nezůstala ochuzena?

Práci řídící od práce odborné je třeba rozlišit. Tedy do práce jsem chodil s vědomím, že v pracovní době nic odborného neudělám, ale budu se věnovat tomu, co je třeba zařídit nebo domluvit. Bibliografie jsem vytvářel od svého prvního zaměstnání a bylo to hobby; na její organizaci jsem se podílel i mezinárodně. Je to taková pečlivá, do jisté míry uklidňující činnost vyžadující spoustu času. Snad v ní spočívá i výhoda být ventilem nervově náročné řídící činnosti.

Když se stavěla nová budova MZK, bylo to jistě hodně odlišné od práce ředitele a bibliografa. Kde jsi čerpal zkušenosti, kdo byl tvou největší oporou při stavbě knihovny? Musel ses ty sám „doučit“ hodně věcí, nebo jsi to vše nechal na odbornících, architektech, stavbařích, stavebním dozoru a jiných profesích? Změnil bys s odstupem času něco v realizaci stavby budovy MZK?

Postavit budovu pro své kulturní zařízení, to je především úkolem ředitele. Za něho to nikdo neudělá. Ten musí mít ovšem představu, jak má být budova funkčně uspořádaná, pokud jde o pracoviště, uložení sbírek a zejména prostor pro veřejnost. Musí vědět, jak stavbu prosadit, obklopit se schopnými spolupracovníky i odborníky na výstavbu a informační technologie. A mít potřebné štěstí při prosazení těchto představ u zřizovatele, který to musí všechno zaplatit. Ale to všechno přece znáš, taky jsi byla u novostavby své knihovny od začátku a poznalas, že architekti jsou šikovní, stavební dozor zodpovědný a generální dodavatel zručný. Výběrová komise měla z čeho vybírat, v případě Brna z 34 návrhů, a kdyby vybrala v pořadí druhý nebo třetí návrh, jistě by šlo o lepší stavební řešení, než v jakém ta která knihovna působila dosud. Po 17 letech činnosti v nové budově se prokázalo, že stavba je dostatečně flexibilní, umožňuje další rozvoj, ovšem narůstající fond si vyžaduje stále nové prostory pro jeho trvalé umístění.

Učíš na Slezské univerzitě v Opavě. Co ti výuka studentů přináší? V čem jsou dnes studenti jiní než dříve? Nebo jsou stejní, to jen my je vidíme jinýma očima?

Když jsem zakládal studium knihovnictví v Brně, bylo to z nutnosti vychovat a získat tak odborníky našeho oboru, kterých se v té době nedostávalo. Do Opavy jsem nastoupil už jako penzista, abych garantoval obor, který to podle nových pravidel potřeboval. Dnes už má Opava garanta v osobě doc. Richarda Papíka a tak pomýšlím, že tak daleko z Brna bych už jezdit nemusel. Myslím, že studenti oboru knihovnictví jsou stále stejní, zajímají se o něj a je na jejich učitelích, aby je svým výkladem zaujali a dali jim základ pro něco, co je třeba rozvíjet po celý profesní život.

Jsi zakladatelem a prvním předsedou Sdružení knihoven ČR. Sdružení knihoven v posledních dvou letech změnilo svou strategii v oblasti členské základny. Otevírá se především velkým městským knihovnám. SDRUK ČR vstoupil do Unie zaměstnavatelských svazů, chce hájit zájmy knihoven jako zaměstnavatelů. Myslíš si, že je to správná cesta? Kam ještě by další kroky SDRUKu měly směřovat?

Pro založení Sdružení knihoven ČR byla inspirací Slovenská asociácia knižníc, která má členskou základnu z knihoven bez omezení. Pokud se nyní SDRUK rozhodl jít stejnou cestou, nevidím v tom problém. SDRUK má velkou výhodu v tom, že každou členskou knihovnu zastupuje při jednání její ředitel. Dosud převažovalo složení rady SDRUK z ředitelů krajských knihoven, kteří mají největší vliv na rozvoj našich veřejných knihoven. Pokud by byla rada po valné hromadě v podstatně jiném složení, nic nebrání, aby ředitelé krajských vědeckých knihoven v rámci SDRUK založili svoji sekci. Členství knihoven v tripartitě prostřednictvím Unie zaměstnavatelských svazů už tady jednou bylo a ukázalo se to jako docela neúčinné.

Nedávno jsi s paní Radkou Chlupovou vydal publikaci Zvláštní vydání: žurnalistika v srpnu 1968 v moravských krajích¹. Můžeš prozradit, co dalšího chystáš nejen na poli bibliografie?

Dokončil jsem Dějiny veřejných knihoven v ČR a tak k 100. výročí vydání knihovnického zákona by mohla vyjít jiná než bibliografická publikace. Rozpracovaných bibliografií by se našlo víc, na kterých dělám, ale půjde vždy jen o doplněk k personálním studiím. Na další tak velkou práci, jakou je Zvláštní vydání, zatím nepomýšlím.

Děkuji za rozhovor Eva Svobodová

¹ CHLUPOVÁ, Radka a Jaromír KUBÍČEK. Zvláštní vydání: žurnalistika v srpnu 1968 v moravských krajích. Brno: Moravská zemská knihovna, 2018, 677 s. ISBN 978-80-7051-236-4.

KUBÍČEK, Jaromír a Eva SVOBODOVÁ. Ředitel, stavitel, pedagog a bibliograf – Doc. PhDr. Jaromír Kubíček, CSc. Knihovna: knihovnická revue. 2018, 29(1), 81–82. ISSN 1801-3252.

Fotografie - Fotoarchiv MZK

Mottem letošní konference je „Tvoříme zlatá léta“, kterým se budeme snažit demonstrovat snahu pracovníků knihoven zajistit uživatelům co nejpříznivější podmínky pro práci či zábavu a volný čas – takové podmínky, které odpovídají nárokům současného čtenáře a zároveň drží krok s velice rychle se rozvíjejícími trendy světového knihovnictví. „Zlatá léta“ pro nás neznamenají pouhou metu, ale jsou především dlouhodobou motivací.

Mgr. Martina Horejšová

HOREJŠOVÁ, Martina. Konference Knihovny současnosti 2018. Knihovna: knihovnická revue. 2018, 29(1), 80. ISSN 1801-3252.

Summary: In 2017 the National Library of the Czech Republic conducted a national survey entitled The Czech children and youth as readers. Altogether 2000 pupils (500 aged 6-8 years, 850 aged 9-14 years and 650 aged 15-19 years) were approached within the framework of the quantitative research. This contribution concentrates on the analysis of the relationship between the pupils‘ school results or their grades as seen by their teachers, and their reading behaviour, intensity of reading for pleasure, reading motivation and their attitudes to spending their free time. The outcome of the survey of 1500 children and youth aged 9 to 19 shows that even with the use of simplified criteria for the evaluation of results of the study according to the achieved grades it is possible to identify substantial links as well as marked differences between the pupils‘ school attainment and reading for pleasure.

Keywords: reading literacy, readership, surveys, children 6 to 14 years, youth 15 to 19 years, school grades, libraries

PhDr. Vít Richter / Knihovnický institut, Národní knihovna České republiky (Librarianship Institute, National Library of the Czech republic), Klementinum 190, 110 00 Praha 1

V roce 2017 byl po čtyřech letech opakován výzkum „České děti jako čtenáři“. Stejně jako v letech 2013–2014 šlo o kombinaci kvantitativní a kvalitativní metody výzkumu¹. Předmětem výzkumu bylo čtenářské chování a obvyklý způsob trávení volného času dětí a mládeže, vliv rodinného a školního prostředí na vztah ke knihám a čtení obecně a také vztah ke školním a veřejným knihovnám. Předmětem průzkumu nebyla úroveň čtenářské gramotnosti² respondentů, které věnují pozornost například mezinárodní srovnávací průzkumy PISA a PIRLS³. Průzkum realizovala Národní knihovna ČR s finanční podporou Ministerstva kultury ČR. Celkově bylo v rámci kvantitativního šetření dotazováno 2000 dětí (500 ve věku 6–8 let, 850 ve věku 9–14 let, 650 ve věku 15–19 let) v domácnostech po celém území ČR náhodně vybraných tak, aby výzkumný vzorek byl reprezentativní vzhledem k sociodemografické struktuře populace ČR. Jednalo se o kvótní výběr v každé věkové skupině zvlášť z hlediska pohlaví, věku, regionálního členění (krajů) a členění podle velikosti místa bydliště. Oproti minulému průzkumu byl průzkum doplněn o věkovou skupinu mládeže 15–19 let.

V novém průzkumu dětského čtenářství v roce 2017 jsme učinili pokus o zjištění vztahu mezi prospěchem žáků, respektive jejich hodnocením známkami při výuce ze strany učitelů, a jejich čtenářským chováním, intenzitou četby, motivací k četbě a také ve vztahu ke způsobu trávení volného času. V informativní části průzkumu, kde byl zjišťován věk dítěte, úroveň vzdělání rodičů, rodinné poměry apod., byla položena otázka, která směřovala ke zjištění školního prospěchu. V následujícím příspěvku se zabýváme analýzou odpovědí dětí a mládeže pouze u věkové kategorie 9 až 19 let. Tuto věkovou skupinu jsme zvolili proto, že vycházíme z předpokladu, že každý respondent v tomto věku umí již číst, tj. zvládl základní čtenářskou gramotnost, disponuje určitými čtenářskými návyky a má do jisté míry vymezené své preference při trávení volného času. Děti a mladí lidé odpovídali na otázku: Jakou nejhorší známku jsi měl/a na posledním vysvědčení? Je zřejmé, že použitá „laická“ kategorizace respondentů je pouze orientační a opírá se o velmi zjednodušené pojetí úspěšnosti či neúspěšnosti žáka vyjádřené nejhorší známkou na vysvědčení. Z celkového počtu 1505 dětí a mladých uvedlo pouze 15, že ve škole používají jiné známkování, než je běžná stupnice 1 (nejlepší) až 5 (nejhorší). Současně pouze 21 dětí ze všech věkových kategorií uvedlo, že na posledním vysvědčení měly známku 5, proto jsme odpovědi této skupiny připojili ke skupině, která měla nejhorší známku na stupni 4. Vzájemné celkové proporce dětí v jednotlivých skupinách uvádí tab. 1. Hodnocení malé skupinky respondentů, u kterých škola používá jiný způsob hodnocení žáků, neuvádíme.

Tab. 1 Jakou nejhorší známku jsi měl/a na posledním vysvědčení?

Graf 1 Rozložení dobrých a špatných známek se v průběhu let výrazně proměňuje

Při hodnocení výsledků průzkumu je nezbytné vzít v úvahu, že prospěch je v průběhu školní docházky velmi proměnlivou kategorií, viz graf 1. Zatímco v kategorii nejmladších dětí (9 až 10 let) uvedlo 35 % respondentů, že na posledním vysvědčení měli samé jedničky, u mládeže ve věku 17 až 19 let jsou to již jen 2 %. Obdobný, ale opačný trend zjišťujeme i u špatných známek. Zatímco známka pět je používána ve všech věkových kategoriích jako něco výjimečného, známku čtyři mělo již 35 % mladých ve věku 17 až 19 let, ale u žáků ve věku 9 až 10 let to byla pouze 2 %. Z tohoto hlediska se potom kategorie pro hodnocení ve starším věku značně zužují, tj. děti, které měly samé jedničky nebo nejhorší známku 2, hodnotíme jako respondenty s výborným prospěchem, a děti, které měly nejhorší známku 4, případně 5, zařazujeme mezi respondenty se špatným prospěchem.

Volnočasové aktivity a prospěch ve škole

Graf 2 Kterým činnostem se věnuješ denně? (děti a mládež 9 až 19 let)

V první části se zaměříme na volnočasové aktivity, u kterých respondenti uvedli, že je vykonávají denně. Graf 2 ukazuje souhrnný pohled na všechny věkové kategorie. Pro děti a mládež s výborným prospěchem je typické, že se podstatně více (tj. denně) věnují přípravě do školy (74 %), četbě knih (34 %), více si hrají doma (27 %) a také navštěvují kroužky a sportují (10 %). Obecně platí, že žáci s výborným prospěchem se podstatně méně věnují mediálním aktivitám všeho druhu, např. sociální sítě 20 %, hraní elektronických her 22 %. Naopak pro respondenty s nejhorším prospěchem je typické, že se podstatně méně věnují přípravě do školy (27 %), čtení knih (7 %) a hraní si doma (2 %). Naopak jsou mimořádně aktivní na sociálních sítích (68 %), v poslechu hudby (57 %), surfování na internetu (54 %), sledování živého vysílání televize (48 %) a hraní elektronických her (38 %).

Podrobnější pohled umožňuje srovnání vybraných činností v kategorii mladších dětí (9 až 14 let) a mládeže ve věku 15 až 19 let (grafy 3 a 4). U obou věkových kategorií se rovněž potvrzuje, že děti a mládež s výborným prospěchem (samé jedničky nebo dvojka) se výrazně častěji věnují přípravě do školy a více čtou knihy apod. V mediálních aktivitách můžeme naopak zaznamenat některé významné rozdíly mezi věkovými skupinami. Ve skupině výborných žáků ve věku 9 až 14 let se vyhledávání na internetu věnuje denně 15 až 22 % z nich. Naopak ve skupině žáků s nejhorším prospěchem v této věkové kategorii využívá internet 46 % respondentů. U vyšší věkové kategorie 15 až 19 let je trend odlišný – žáci s lepšími známkami jsou na internetu podstatně aktivnější a nejsou také příliš velké rozdíly v podílu výborných a horších žáků, kteří využívají sociální sítě.

Při srovnání věkových skupin jako celku zjišťujeme, že u některých aktivit s rostoucím věkem klesá podíl těch, kteří je vykonávají denně, jedná se zejména o přípravu do školy, hraní venku s kamarády a sledování televize. Pokud jde o četbu knih, intenzita denní četby se s věkem podstatně nemění. Na druhé straně výrazně roste podíl každodenních mediálních aktivit, tj. sledování YouTube, hraní elektronických her, vyhledávání na internetu a využívání sociálních sítí.

Graf 3 Kterým činnostem se věnuješ denně? (děti 9 až 14 let)

Graf 4 Kterým činnostem se věnuješ denně? (mládež 15 až 19 let)

K obdobnému hodnocení se dostaneme, pokud sledujeme dobu (minuty), kterou děti a mladí lidé věnují různým mediálním aktivitám, pokud je vykonávají, viz graf 5. Respondenti s výborným prospěchem věnují delší čas čtení knih; doba jejich četby se postupně prodlužuje až na hranici 54 až 58 minut ve věkové kategorii 17 až 19 let. Ve stejné věkové kategorii čtou žáci s nejhorším prospěchem pouze 30 minut. Ve všech ostatních mediálních aktivitách je časová dotace žáků s výborným prospěchem poloviční až třetinová oproti respondentům se špatným prospěchem. Skupina respondentů se špatným prospěchem tráví výrazně delší čas na sociálních sítích, delší čas věnuje sledování YouTube, sledování televize i hraní elektronických her. Nejmenší rozdíl zaznamenáváme opět u vyhledávání na internetu u nejstarší věkové kategorie 17 až 19 let. V uvedeném grafu (graf 5) jsme pro přehlednost uvedli pouze vybrané aktivity, ale stejné hodnocení by platilo pro ostatní mediální aktivity – respondenti se špatným prospěchem více sledují videa a také delší dobu věnují poslechu hudby.

Graf 5 Kolik času v minutách věnuješ obvykle následujícím činnostem v den, kdy se těmto činnostem věnuješ – v běžném všedním dni?

Motivace k četbě knih a prospěch ve škole

Prospěch, respektive úspěšnost ve škole má silnou vazbu na názory dětí a mladých lidí na hodnocení významu čtení. Graf 6 ukazuje názory dětí v celém sledovaném věkovém spektru 9 až 19 let. Velmi malé rozdíly zaznamenáváme u konstatování Čtení je pro mě povinnost nebo Číst knihy mě nutí hlavně rodiče. Zde je patrná reakce na určitý tlak, který vytváří jak rodinné prostředí regulací volného času, tak i školní prostředí zadáváním povinné nebo doporučené četby. Naopak výborní žáci výrazně více vnímají čtení knih jako zábavnou činnost (68 %), oceňují význam čtení pro vzdělání (62 %) a chápou čtení také jako něco důležitého pro svůj život (40 %). Naopak pouze 20 % žáků se špatným prospěchem hodnotí čtení knih jako zábavu a naopak vnímají čtení jako nudu (40 %), ztrátu času (31 %) nebo jako trapnou či nemoderní činnost (17–18 %). Pouze 14 % respondentů této skupiny hodnotí čtení knih jako něco důležitého pro život.

Graf 6 Co si myslíš o čtení knih? (děti a mládež 9 až 19 let)

Pokud srovnáváme motivaci k četbě podle věkových kategorií, můžeme zaznamenat některé rozdíly a změny, viz graf 7. Výborní žáci výrazně více vnímají čtení knih jako zábavnou činnost, v průběhu let toto hodnocení postupně roste z 55 % až na 73 %. Naopak hodnocení četby jako zábavy u respondentů se špatným prospěchem klesá ve věkové kategorii 17 až 19 let na pouhých 12 %. S rostoucím věkem můžeme sledovat růst podílu respondentů s výborným prospěchem, kteří oceňují význam čtení pro vzdělání (u nejstarší kategorie růst ze 70 % na 90 %) a také u chápání čtení jako něčeho důležitého pro život (u nejstarší kategorie růst z 53 % na 64 %).

Opačný trend zjišťujeme u respondentů se špatným prospěchem. Pouze 30 % respondentů věkové skupiny 17 až 19 let hodnotí čtení knih jako něco důležitého pro vzdělání a pouze 15 % konstatuje, že čtení knih je důležité pro život. Naopak 39 % mladých lidí této kategorie shledává, že čtení je pro ně ztrátou času.

Graf 7 Co si myslíš o čtení knih?

Obdobným způsobem diferencuje úspěšnost studia také odpověď na přímou otázku, zda četba knih respondenta baví či nebaví (graf 8). Pokud sledujeme například věkovou kategorii 17 až 19 let, více než tři čtvrtiny mládeže s výborným prospěchem (samé jedničky nebo dvojka) četba knih baví, zatímco u respondentů se špatným prospěchem je to necelá pětina. Vedle toho tři čtvrtiny mladých se špatným prospěchem čtení knih příliš nebo vůbec nebaví.

Graf 8 Baví tě čtení knih?

Frekvence četby a prospěch ve škole

Více než třetina (36 %) dětí a mladých lidí s výborným prospěchem čte knihy denně a další třetina (36 %) několikrát týdně. Denní čtení dětí se špatným prospěchem uvádí jen 7 % z nich. Naopak 28 % z této skupiny nečte knihy vůbec a 16 % z nich čte knihy přibližně jednou za rok, viz graf 9.

Graf 9 Jak často čteš knihy kromě školních učebnic? (děti a mládež 9 až 19 let)

Při podrobnějším pohledu na jednotlivé věkové kategorie (graf 10) se potvrzuje obecný trend postupného úbytku každodenní četby, případně četby několikrát týdně, s vazbou na stoupající věk. U starších věkových kategorií současně dochází k výraznému růstu absolutního nečtenářství knih u skupiny dětí a mládeže se špatným prospěchem. Více než třetina mladých lidí se špatným prospěchem deklaruje, že knihy nečte vůbec.

Počet přečtených knih za rok a prospěch ve škole

V průzkumu bylo také zjišťováno, kolik knih respondenti přečetli během jednoho roku, viz graf 11. I v tomto případě je na první pohled zřejmé, že intenzita četby, respektive počet přečtených knih, má těsnou vazbu na prospěch ve škole. Pozitivním trendem je, že u respondentů s výborným prospěchem se počet přečtených knih s rostoucím věkem zvyšuje. Například u věkové kategorie 9 až 16 let se počet přečtených knih za rok pohybuje v rozmezí 8 až 11 za rok, mladí lidé ve věku 17 až 19 let, kteří mají výborný prospěch (jedničky, dvojka), se proměňují ve vášnivé čtenáře, kteří přečtou za rok přibližně 20 knih. Zvýšený počet přečtených knih u této kategorie lze také zdůvodnit přípravou na maturitní zkoušky. Naproti tomu respondenti se špatným prospěchem ve všech sledovaných věkových kategorií přečtou za rok 4 až 5 knih.

Graf 11 Kolik knih kromě školních učebnic jsi přečetl/a (nebo rozečetl/a) v uplynulém roce?

Předčítání ze strany rodičů a prospěch ve škole

Rodinné prostředí, podpora dítěte při získávání čtenářských návyků mají klíčový význam pro pozitivní vztah dítěte k četbě. I v tomto případě nám mohou údaje zjištěné kvantitativním průzkumem ukázat zajímavé vazby mezi prospěchem a mírou podpory ze strany rodičů. Lze to dokumentovat na jedné ze základních forem podpory čtenářství v rodině, tj. předčítání ze strany rodičů nebo jiných členů rodiny, v době, kdy dítě ještě není čtenářem, nebo v období, kdy se dostává do školy, začíná číst a objevuje své oblíbené knihy (graf 12). Respondenti s výborným prospěchem konstatují, že jim rodiče předčítají nebo jim dříve četli, totéž v převážné míře platí i pro respondenty s dvojkou na vysvědčení (rozmezí 79 % až 97 %). Naopak ve všech věkových kategoriích můžeme zaznamenat více než třetinu dětí (32 % až 38 %) se špatným prospěchem, kterým rodiče nikdy nečetli.

Graf 12 Čtou ti někdy rodiče?

Žánrové preference čtenářů a prospěch ve škole

Standardní otázkou čtenářských výzkumů je otázka týkající se žánrových preferencí. I v tomto případě lze zjistit určité rozdíly ve skladbě oblíbených žánrů, které preferují či upozaďují respondenti s rozdílným prospěchem ve škole. Pro hodnocení jsme vybrali data věkové skupiny mládeže 17 až 19 let, kde lze předpokládat již vyhraněnější preference žánrů a také větší orientaci v literatuře, viz graf 13.

Mládež ze skupiny s horším prospěchem (známka 4 nebo 5) výrazně preferuje četbu komiksů (24 %) a hororů (31 %). Obliba komiksů u této skupiny zřejmě souvisí s tím, že tito čtenáři mají stále ještě horší čtenářskou gramotnost a čtení, zejména delších textů, je pro ně stále dost namáhavé. Větší zájem o hororovou literaturu může naznačovat větší potřebu napětí, které je schopno čtenáře více vtáhnout do děje. Žáci s výborným prospěchem výrazně více preferují četbu dobrodružné literatury, fantasy, sci-fi, knihy o lásce (děvčata) a naučnou literaturu.

Doporučená školní četba a prospěch ve škole

Průzkum věnoval větší pozornost hodnocení doporučené či povinné četby, která je jedním z nástrojů, jimiž škola podporuje dětské čtenářství. Předmětem hodnocení byl mimo jiné způsob zadávání doporučené četby, respektive zjištění, zda se ze strany školy či učitele jedná skutečně o doporučení nebo o jednoznačně stanovenou povinnost, viz graf 14. Při hodnocení otázky zaměřené na existenci a formu povinné školní četby se zdá, jako by žáci s horším prospěchem navštěvovali především školy, kde doporučená či povinná školní četba není vůbec zadávána (44 %). Naopak 25 % až 29 % žáků s výborným prospěchem deklaruje, že povinná četba není zadávána. Téměř třetina žáků s horším prospěchem (30 %) také není spokojena s tím, jak je povinná četba na jejich škole zadávána. Naopak více než polovina žáků s výborným prospěchem je s organizací povinné školní četby spokojena.

Graf 14 Máš ve škole v rámci výuky českého jazyka povinnou školní četbu? (děti a mládež 9 až 19 let)

Nejčastější formou zadávání povinné četby je ta, kdy si žák může vybrat určitý počet knih ze seznamu, který sestaví učitel, viz graf 15. Tento princip uvádí 44 % respondentů s výborným prospěchem, ale pouze 25 % respondentů se špatným prospěchem. 32 % dětí se špatným prospěchem uvádí, že musí přečíst všechny knihy ze seznamu, který dostanou od svého učitele, tj. nemohou si vybrat.

Graf 15 Jak si vybíráš knížky ke čtení v rámci povinné školní četby? (děti a mládež 9 až 19 let)

Jedna z otázek směřovala také k tomu, aby respondent vyslovil svůj subjektivní názor na efektivitu povinné školní četby. Otázka byla formulována tak, aby nebyl hodnocen vlastní postoj k povinné četbě, ale aby byl vysloven názor, jak povinnou četbu vnímají spolužáci, viz graf 16. I v tomto případě existují podstatné názorové rozdíly u výborných žáků a žáků se špatným prospěchem. Více než polovina (66 %) žáků se špatným prospěchem se domnívá, že děti ve třídě knížky k povinné školní četbě většinou nečtou a čtenářské deníky nebo referáty připravují většinou na základě informací z internetu nebo jiných zdrojů. U výborných žáků je tento názor spíše menšinový (27 %). Názorové rozdíly a rozdíly v hodnocení lze v tomto případě interpretovat tak, že žáci s horším prospěchem do svého hodnocení promítají svůj vlastní postoj a způsob nakládání s doporučenou či povinnou četbou.

Graf 16 Jsou u vás ve třídě děti, které přesto knížky k povinné školní četbě většinou nečtou a čtenářské deníky nebo referáty připravují většinou na základě informací z internetu nebo jiných zdrojů? (děti a mládež 9 až 19 let)

Využívání veřejných knihoven a prospěch ve škole

Jako poslední téma pro hodnocení vazby mezi čtenářstvím a prospěchem ve škole jsme vybrali otázky související s využíváním veřejné knihovny. Dvě třetiny dětí a mladých lidí s výborným prospěchem či dvojkou na vysvědčení jsou pravidelnými návštěvníky knihoven, zatímco respondenti s horším prospěchem chodí do knihovny jen z jedné čtvrtiny a vedle toho více než polovina z nich knihovny nevyužívá vůbec, viz graf 17.

Graf 17 Chodíš někdy do veřejné knihovny?

Žáci s výborným prospěchem jako jeden z hlavních důvodů, proč nechodí do veřejné knihovny, uvádějí fakt, že mají hodně knih doma (46 %) nebo že knihy získávají jinde (44 %), viz graf 18. Přibližně pětině z této skupiny respondentů se do knihovny prostě nechce nebo je pro ně také překážkou to, že žádnou knihovnu nemají v blízkosti (v obou případech 16 %). Naopak čtvrtina respondentů sděluje, že nyní do knihovny nechodí, ale uvažují o tom, že opět začnou.

Motivace žáků se špatným prospěchem k neochotě navštěvovat knihovny je podstatně odlišná. 43 % z nich konstatuje, že nemá zájem o knihy nebo že má jinou zábavu, a také to, že se jim tam prostě nechce (33 %).

Graf 18 Proč nechodíš do veřejné knihovny? (děti a mládež 9 až 19 let)

Shrnutí

Průzkum čtenářství dětí a mládeže ve věku 9 až 19 let prokázal, že existují podstatné rozdíly mezi žáky, kteří dosahují při studiu výborných výsledků (mají na vysvědčení samé jedničky a dvojky), a těmi, kteří jsou hodnoceni hůře, zejména se jedná o skupinu žáků, kteří na posledním vysvědčení měli jako nejhorší známku 4 nebo 5. Rozdíly lze zaznamenat zejména v těchto oblastech:

1.

Žáci s horším či špatným prospěchem se přípravě do školy věnují omezeně a ve svém volném čase výrazně preferují různé formy mediálních aktivit, jako jsou sociální sítě, sledování YouTube, surfování na internetu, elektronické hry apod.

2.

Výborní žáci se přípravě do školy věnují pravidelně a této přípravě věnují více času. To platí i pro návštěvu zájmových a sportovních kroužků a také pro čtení knih. Jejich mediální aktivity jsou podstatně nižší než u žáků se špatným prospěchem a jsou udržovány v přiměřených proporcích.

3.

S rostoucím věkem se rozdíly v zájmu o mediální aktivity mezi skupinou žáku s výborným a špatným prospěchem vyrovnávají. Žáci s výborným prospěchem se více věnují vyhledání na internetu než například počítačovým hrám, sledování YouTube apod.

4.

Většina výborných žáků hodnotí čtení knih jako zábavnou činnost a uvědomuje si důležitost četby pro vzdělávání a svůj další život.

5.

Žáci se špatným prospěchem považují četbu většinou za činnost spojenou s nudou, často vnímají četbu jako ztrátu času a také si jen velmi omezeně uvědomují význam četby pro vzdělání a svůj další život.

6.

Intenzita čtení knih je u výborných žáků přibližně třikrát vyšší než u žáků se špatným prospěchem. Necelá polovina žáků se špatným prospěchem knihy nečte vůbec.

7.

Více než třetině žáků se špatným prospěchem chybí nebo chyběla základní podpora čtení ze strany rodičů formou předčítání.

8.

Způsob zadávání a hodnocení povinné školní četby by měl žákům poskytovat větší volnost ve výběru, a to tak, aby si i žáci s horším prospěchem mohli vybrat knihy, které je zaujmou a více motivují ke čtení.

9.

Více než polovina žáků se špatným prospěchem nenavštěvuje a nevyužívá veřejné knihovny. Knihovny hodnotí jako nemoderní a často i zbytečné.

10.

Hlavní důvod nezájmu žáků se špatným prospěchem o využívání veřejných knihoven souvisí s tím, že nemají zájem o knihy a mají jinou zábavu.

11.

Výborní žáci nevyužívají veřejné knihovny především proto, že mají hodně knih doma nebo je získávají jiným způsobem. Mnozí z nich předpokládají, že knihovny využijí v budoucnu.

Na základě kvantitativního průzkumu 1500 dětí a mládeže ve věku od 9 do19 let můžeme konstatovat, že zjištěné výsledky prokazují, že i při zjednodušené volbě kritérií pro hodnocení výsledků studia podle dosažených známek lze identifikovat podstatné vazby a výrazné rozdíly mezi prospěchem ve škole a čtenářstvím⁴. Dobrá čtenářská gramotnost a aktivní čtenářství patří k výchozím podmínkám úspěšného zvládnutí studia na základní škole i na školách ostatních. Na druhé straně nelze příčiny neúspěšného studia⁵ redukovat pouze na čtenářství či čtenářskou gramotnost, protože prospěch a neprospěch, úspěch a neúspěch žáků závisí na mnoha činitelích a má komplexní charakter. Zjištěné údaje by měly být podnětem pro další podrobnější zkoumání, ale také impulzem pro rodiče, školy a knihovny, aby se více a intenzivněji věnovali podpoře dětí a mladých lidí při rozvoji motivace ke čtení a aktivnímu čtenářství.

¹ Výsledky z průzkumu jsou k dispozici v publikaci: PRÁZOVÁ, Irena et al. České děti jako čtenáři. První vydání. Brno: Host, 2014. 135 stran. ISBN 978-80-7491-492-8.

² Čtenářská gramotnost – porozumění psanému textu, používání psaného textu a přemýšlení o něm za účelem dosažení cílů jedince, rozvoje jeho vědomostí a potenciálu a za účelem aktivní účasti ve společnosti.

³ PISA: Mezinárodní šetření PISA. Česká školní inspekce [online] [cit. 2018-04-16]. Dostupné z: http://www.csicr.cz/Prave-menu/Mezinarodni-setreni/PISA; PIRL: Mezinárodní šetření PIRLS. Česká školní inspekce [online] [cit. 2018-04-16]. Dostupné z: http://www.csicr.cz/Prave-menu/Mezinarodni-setreni/PIRLS.

⁴ Čtenářství vyjadřuje aktivní vztah k četbě a literatuře vůbec. Je vnímáno jako důležitý faktor kultivace a socializace jedince, a proto se dá předpokládat, že jeho úroveň do jisté míry ovlivňuje i celkovou vzdělanost národa. Viz WILDOVÁ, Radka. Rozvoj čtení a čtenářství v ČR a Společnost CzechRA [online]. 2010 [cit 2018-04-16]. Dostupný z: http://www.kritickemysleni.cz/klisty.php?co=klisty7_czechra.

⁵ SVOBODOVÁ, Katrin. Neúspěšný žák – pohled žáků a učitelů: Bakalářská práce [online]. Brno: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2009 [cit. 2018-04-19]. Dostupné z: http://digilib.k.utb.cz/bitstream/handle/10563/9612/svobodov%C3%A1_2009_bp.pdf?sequence=1.

RICHTER, Vít. Vztah mezi čtenářstvím a prospěchem žáků na základní a střední škole. Knihovna: knihovnická revue. 2018, 29(1), 66–79. ISSN 1801-3252.

Summary: The article brings insights associated with experience from practical application Conception Information Commons. The text refers to a diploma thesis of the same name defended at the University of Silesia in Opava in 2017. Information Commons is a foreign concept applied mainly to academic libraries that originated in North America and is a model of libraries reflecting the impact of ICT on society. The article introduces the concept of IC and its influence on libraries‘ efforts to respond adequately to the development of ICT and to change the needs of its users. The text introduces the concept of the IC in the Palacky University Library at Olomouc, as an element that has not been implemented, but practically shows its elements. The fact itself that the librarians‘ and librarians‘ innovative efforts to keep pace with dynamic changes in society and to react adequately to them, particularly in the area of ​​user information needs and related information services, is a reality.

The article was supported by SGS/9/2016 „Mobile Information Literacy for the Information Society“.

Keywords: Information Commons, principles, elements, Czech libraries, Palacky´s University Library, diploma thesis

Mgr. Anna Pajerská / Knihovna UP Olomouc (The Library of Palacký University in Olomouc), Zbrojnice, Biskupské nám. 1, 771 11 Olomouc; PhDr. Jindra Planková, Ph.D. / Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědná fakulta, Ústav informatiky, Oddělení informační vědy (Silesian University, Faculty of Philosophy and Science in Opava, The Institute of Computer Science, Department of Information Science), Bezručovo náměstí 13, 746 01 Opava 1

Úvod

Koncept Information Commons (dále také IC) reflektuje proměnu charakteru společnosti vlivem informačních a komunikačních technologií, a tím i změnu informačních potřeb uživatelů. Podstatou tohoto konceptu jsou uživatelé a uspokojování jejich požadavků. Koncepce Information Commons se více otevírá uživatelsky orientovaným službám a spolupráci, a to v rámci knihovny (knihovnický a IT personál) i mimo knihovnu (s univerzitou a jinými institucemi).

Pojem Information Commons a jeho složky

Společnost za posledních cca 15 let prošla zásadními změnami spojenými s vývojem technologií a kyberprostoru, jež se staly součásti všedního života. Tyto změny ovlivňují a proměňují také činnosti a celý koncept působení současných knihoven. S nárůstem nových technologií a jejich průnikem do běžného života se objevuje větší poptávka po informacích, informačních zdrojích a znalostech. Čím více informací je k dispozici, tím lépe se člověk může v rámci svých schopností orientovat, konfrontovat a naplňovat své potřeby.

Knihovny na základě sledování informačních potřeb uživatelů a tedy i díky lepšímu porozumění těmto potřebám vytvářejí vhodné prostředí a poskytují adekvátní služby pro jejich uspokojování. Knihovny by měly plnit požadavky měnícího se informačního světa, a pokud chtějí zůstat věrny tomuto svému původnímu poslání, měly by upřednostnit shromažďování lidí a soustřeďování myšlenek, nejen knih, a umožnit konverzaci mezi lidmi face to face nebo prostřednictvím sociálních sítí namísto pouhého organizování, ukládání a poskytování informací.¹

Koncept Information Commons představuje cestu řešení novodobých uživatelských potřeb v nově se rodícím digitálním prostředí. Svou ideou koncept IC potvrzuje, že knihovny i v této době mají svou významnou kulturní a vzdělávací roli.

Nová očekávání a rostoucí požadavky na knihovny jsou spojeny s nástupem nové generace, pojmenovávané jako digitální domorodci, net generace, google generace nebo generace Y. Těmto mladým lidem nestačí pouze pasivní přijímání informací, chtějí se na obsahu podílet, ať už jako jeho iniciátoři, autoři nebo čtenáři. Neomezí se tedy například na čtení článků, které vydal někdo jiný, ale budou diskutovat, ptát se, hodnotit a sdílet obsah s ostatními.² Dalším charakteristickým rysem mladých lidí patřících ke generaci Y je schopnost pracovat v týmu a preference takového způsobu práce. Tato charakteristika se pravděpodobně vyvinula z podmínek a okolností ve světě plném technologií, v němž generace Y vyrůstá. Spolupráce v rámci skupiny je pro ně snadná a typická.³

Ve 21. století můžeme zaznamenat praktickou změnu také ve vzdělávání. Tento jev můžeme považovat za posun paradigmatu od „teacher-centered learning“ představujícímu klasickou formu výuky, v němž hlavní dominantou je vyučující, ke „student-centered learning“, kde studenti přebírají větší odpovědnost za své učení.⁴ Tento vývoj přístupu ve výuce bývá vyjadřován výrazem „sage on the stage“ to „guide on the side“, přeloženo do češtiny jako vývoj od „mudrce na piedestalu“ k „průvodci na cestě“.⁵

Pro 21. století je model „sage on the stage“, představující profesora jako jediného, kdo má poznání a předává je pasivně poslouchajícím studentům, zastaralý a neefektivní. Naopak, nové podmínky stavějí posluchače do jiné pozice. Předpokládá se, že student sám přemýšlí, představuje a řeší složité problémy. Očekává se, že poznatky tvoří, a nikoli jen reprodukuje. Současná konstruktivistická teorie učení se dívá na poznání jako na poznatky, které jsou v mysli jednotlivců konstruovány procesem myšlení. Nevidí již poznání jako obsah knih a časopisů.⁶ Život ve 21. století potřebuje kreativní lidi, schopné samostatného a kritického myšlení. Nové technologie sjednocují moderní filozofie učení a výuky a v důsledku toho vyžadují nové vyhovující prostory.⁷ Knihovny by měly najít způsob, jak úspěšně sloučit tištěnou a digitální kulturu a vytvořit prostory a služby, které podpoří interaktivní učení.⁸

Koncepce IC je novým modelem, jenž reflektuje pronikavý a trvalý vliv informačních technologií na společnost.⁹ Pro uživatele představuje místo, které výrazně podporuje proces jejich vzdělávání. Prostor přispívá k volné, kolaborativní výměně či tvorbě myšlenek a informací, což zvýhodňuje a posiluje vytvářenou komunitu.¹⁰

Koncept Information Commons vznikl na půdě univerzit, tudíž jeho specifické zaměření na potřeby vysokoškolských studentů a vztah k akademickému prostředí je velmi zřetelný. Je proto znám a nejvíce aplikován ve vysokoškolských a univerzitních knihovnách. Pochopitelně se rozšířil rovněž do školních knihoven. Avšak svojí koncepcí nakonec zaujal i veřejné knihovny a do jisté míry do nich již také pronikl.¹¹ Pojmenování nebylo hned od začátku jednoznačné. Evidentní byla touha po změně starého vnímání knihovny – jako skladu a úložiště knih, kde se délka polic v regálech měřila běžnými kilometry. Tento převrat se neobešel bez odpůrců, pro které knihovny znamenaly vznešený a nejkrásnější prostor na akademické půdě. Myšlenka na transformaci těchto „mystických budov“ s mramorovými schody a mahagonovým nábytkem, na otevřený moderní prostor, v nich vyvolávala úzkost a nostalgii.¹²

Termín IC se používá pro souhrnné označení několika odlišných, ovšem vzájemně propojených úrovní, a to v následujícím rozsahu:

Physical Commons představuje nový typ fyzického objektu nebo prostoru části knihovny speciálně navrženého tak, aby zastřešoval pracovní prostor, nabídku služeb integrovaného digitálního prostředí a technologie, které ho podporují. Zahrnuje přístupové body do digitálního prostředí společně s nástroji. Physical Commons tvoří taktéž vyškolený personál, který pomáhá uživatelům orientovat se v tomto prostředí, formulovat dotazy k získání informačních zdrojů, zpracovávat a interpretovat jejich obsah, tvořit své vlastní znalosti, publikovat či prezentovat svá díla.¹³ Nepředkládá jenom jednotlivé druhy služeb, ale pamatuje i na asistenci při řešení eventuálních hardwarových a softwarových problémů.

Virtual Commons označuje online prostředí zahrnující širokou škálu elektronických zdrojů a služeb, které je dostupné přes jedno grafické uživatelské rozhraní (GUI). Vstup do tohoto digitálního prostoru a prohledávání jeho obsahu je umožněno paralelně z jakékoliv pracovní stanice. Virtual Commons zahrnuje přístup ke katalogům, indexům, databázím, internetu, online knihám, periodikům, dennímu tisku, archivním sbírkám a rukopisům. Novější nástroje představují audio a video média, obsáhlé databáze různých elektronických informačních zdrojů, taktéž sem lze zařadit systémy pro správu webového obsahu a systémy pro řízení výuky, geografické informační systémy, prostor k psaní nesekvenčního textu – hypertextu, obsah videoher, simulace virtuálního světa pomocí vícerozměrné technologie, blogy, wiki-weby, kognitivní nástroje jako technologie posilující kognitivní myšlení, učení a řešení problémů, softwary pro skupinovou práci… Za poslední období se virtuální prostor značně rozšířil a neustále se vyvíjí. Virtual Commons vytváří celek, který přesahuje institucionální a politické hranice.¹⁴ Physical Information Commons vytváří zóny pro přístup a vstup do Virtual Commons.

Cultural Commons zahrnuje výše uvedené úrovně – Physical a Virtual Commons. Jsou vytvářeny společností a její kulturou, současnými podmínkami svobodného projevu, sdílením znalostí a tvůrčích činností. Do této roviny Cultural Commons náležejí normy, předpisy a obchodní podmínky, které upravují zásady a vztahy v informační společnosti. Taktéž oblast etiky, etikety, morálních zásad a principů, či jenom zaužívané zvyky a tradice vztahující se na chování a počínání, na které se nevztahují přímo právní, ústavní nebo jiné předpisy. Cultural Information Commons by měly být chápany jako užitečná, sociálně-politická koncepce pro správné pochopení tvorby a využívání informací v digitálním věku.¹⁵ Zajišťuje ochranu dat, dodržování autorských práv a bezpečnost, a to jak v digitálním prostředí, tak v reálném.

V rámci všech výše uvedených úrovní hrají nezanedbatelnou roli lidské zdroje. Lidští činitelé jsou nezbytní pro interpretaci fyzických, digitálních a sociálních zdrojů a pro usnadnění vzájemné interakce studentů a univerzity ve všech třech úrovních.¹⁶ Z daného pohledu pak koncepce Information Commons zahrnuje personál, prostor, služby a technologie.

Personál tvoří převážně knihovníci, informační pracovníci, kteří řeší otázky související s knihovnictvím, s nalezením informací, umístěním materiálů… IT pracovníci, kteří se orientují na otázky týkající se sítě, hardwaru, softwaru, ověřování, a případně odborníci v oblasti používání multimediálních zařízení a specializovaných softwarových balíčků, kteří poskytují podporu při multimediální produkci. V některých návrzích Information Commons jsou knihovníci a informatici vyškoleni napříč obory, aby dokázali odpovědět na běžné otázky. Naopak v jiných návrzích se pracovníci věnují své specializované oblasti.

Ideální návrh IC, který prosazuje knihovník Donald Beagle, autor knihy Information Commons handbook, vytváří synergii mezi dovednostmi uživatelské podpory informatiků, informačními dovednostmi referenčního personálu a produkčních dovedností pracovníků médií. Tato kombinovaná odbornost má za cíl rychle se přizpůsobovat měnícím se potřebám náročné uživatelské komunity.¹⁷

Prostor Information Commons bývá budován v rámci již existující knihovny jako její část vytvářející zázemí nebo je pro něj vyhrazeno celé patro. V případech zřizování knihovny v souladu s koncepcí IC je snahou, aby celá budova nesla známky a prvky novodobé architektury. Model IC buduje dynamická centra pro učení v digitálním věku. Pohodlí a komfort spojuje s funkčností a užitečností. Prioritní rysy tohoto fyzického prostoru jsou flexibilita a multifunkčnost. Design prostoru není fixován pouze na jeden vkus a styl umístění, ale zohledňuje rozmanitost cítění jednotlivců, návštěvníků, pro něž je knihovna vytvářena. V projektu se rovněž předpokládá různorodost potřeb, a proto je nabízena možnost modifikovat prostor ve prospěch individuálních a skupinových zájmů. Lze tedy sestavit místa pro individuální studium a pro individuální konzultace. A jelikož je dnešní učení založeno více na spolupráci, lze vytvořit prostředí pro skupinové učení, společné úkoly a týmovou práci. Mobilní nábytek dokáže měnit vzhled prostoru v souladu s aktivitami, které jsou v nich momentálně organizovány. Funkčnost nových prostor přetváří doposud jednostranné využití knihoven, a tím více se rozmáhá jejich multifunkční používání. Prostředí knihoven se přizpůsobuje žádaným potřebám uživatelů a transformuje se na prostor vhodný pro pořádání konferencí, videokonferencí, přednášek, konzultací, pro projektovou spolupráci. Knihovna se otevírá a dává k dispozici své prostory pro aktivity vzdělávacího či kulturního charakteru.

Primárním úkolem služeb v Information Commons je odpovídat tak jako doposud na uživatelské potřeby, avšak základní, tradiční služby doplňovat také nabídkou pomoci v technologické oblasti. V angličtině jsou tyto služby označovány needs-centered services. Základními službami, které knihovny s koncepcí Information Commons nabízejí, jsou knihovní a referenční služby, společně s technologickou asistencí. Další typ služeb zahrnuje půjčování notebooků, fotoaparátů, videokamer s možností nákupu obvykle prostřednictvím prodejních automatů. Občerstvení, jídlo a káva jsou prodávány a podávány v Information Commons nebo v její blízkosti. Výjimečná služba je poskytování nahrávacího studia a teamspotu (jde o velký display, který umožňuje uživatelům připojit své notebooky a spolupracovat v reálném čase).

Ve virtuální sféře služby zahrnují online přístup k elektronickým zdrojům, možnosti práce s elektronickými materiály, včetně nabídky reprografických služeb různých výstupních formátů. Mnohé instituce komunikují s uživateli online formou a nabízejí jim referenční služby prostřednictvím chatu, e-mailu a skypu.

Mezi ústřední komponenty Information Commons patří IT technologie. Z tohoto pohledu pro studenty a uživatele představuje Information Commons místo, kam se dostávají převážně prostřednictvím technologií a kde mohou využívat jak tradičních tištěných materiálů, tak dostupných elektronických zdrojů. Technologie zabezpečují konsolidovaný online přístup k informacím v citačních a fulltextových databázích, v elektronických časopisech a sbírkách.¹⁸ Otevřené prostředí Information Commons nabízí širokopásmové síťové připojení, podporuje všudypřítomnou bezdrátovou síť, ke které uživatelé mohou spolehlivě přistupovat prostřednictvím svých osobních přenosných zařízení.¹⁹ Aktuálním trendem mezi uživateli je, že přicházejí stále častěji s vlastními chytrými zařízeními a požadují spíše prostory se spolehlivým internetovým připojením, než hardware. Nebo hledají náročnější vybavení, než je běžnou samozřejmostí nebo cenově dostupnou záležitostí, např. vybavení k produkci vysoce kvalitního videa. Očekávají přístup k takovým technologiím, které přesahují jejich individuální prostředky. Softwarové vybavení pracovních stanic zohledňuje aktuální trendy a potřeby uživatelů.

Historické a terminologické souvislosti pojmu IC

Information Commons k podpoře informační gramotnosti nabízí jak formální školení, tak neformální individuální podporu či podporu menším skupinám a tutoriály různých forem. Vysvětluje metody vyhledávání, práce s informačními zdroji a pokročilejší počítačovou gramotnost.

Termín Information Commons a jeho obdoby má jádro v slově „commons“. V minulosti „commons“ označovalo místo nebo čtvrť s otevřeným prostorem pro občany, plochu pro tržiště či místo pro setkávání.²⁰ V Americe, kde termín Information Commons vznikl, se Common (nesprávně Commons) používá jako zkrácený název pro Boston Common – nejstarší městský park ve Spojených státech. Nachází se v centru Bostonu v státě Massachusetts a tvoří jej shluk parků pospojovaných ulicemi. Z historie lze vyčíst různorodost, k čemu všemu byl využíván. Sloužil jako pastviny, tábor, místo, kde se konaly veřejné popravy, později veřejné protesty; část byla použita jako skládka, v další je situovaný hřbitov, kde jsou pohřbeni někteří známí spisovatelé, skladatelé, umělci či bojovníci. Dnes slouží jako veřejný park pro formální a neformální setkávání. Na jeho jednotlivých místech se pořádají akce jako např. koncerty, projevy osobností, protesty, sportovní utkání, hry, v zimním období veřejné bruslení.²¹ Význam Information Commons a rovněž i místního názvu Boston Common lze vymezit jako místo pro posezení či aktivitu se společným cílem.²²

Termín Information Commons není jednoznačně definován a v českém i světovém knihovnickém prostředí terminologicky „usazen“. Proto se často stává, že je odlišně chápán a v různých institucích označuje rozdílné věci. Některé knihovny jsou vybavené prostorem i konfigurací služeb odpovídající koncepci Information Commons, ale tuto terminologii k jejich identifikaci vůbec nepoužívají. Zjednodušeně lze říci, že Information Commons slučuje ve fyzickém prostoru obsah, technologie a služby s cílem podpořit vzdělávací poslání dané instituce.

Ze začátku byly prostory Commons orientované explicitně pro studium. Joan K. Lip-pincott, odborná konzultantka při zavádění projektů Information/Learning Commons do knihoven a výkonná ředitelka CNI, Coalition for networked information, později upozornila, že Commons musí podporovat i sociální interakci. Vycházela z poznatku, že nejhodnotnější učení je postaveno na konverzaci. Sociální interakce povzbuzuje k učení a přispívá k lepšímu výsledku.²³

Běžně v praxi, ale taktéž u mnohých autorů odborné literatury na toto téma, se Information Commons a Learning Commons používají jako rovnocenné pojmy. I když jsou tyto termíny používány paralelně, lze specifikovat rysy, které je odlišují.²⁴ Donald Beagle, ředitel Library Services na Belmont Abbey College v Severní Karolíně, USA, inovátor Learning Commons²⁵, charakterizuje Information Commons jako shluk přístupových bodů k síti, společně s ostatními nástroji informačních technologií, které zapadají do rámce fyzických, digitálních, lidských a sociálních zdrojů zřízených na podporu učení.²⁶

Learning Commons zdůrazňuje učení a místo pro spolupráci, zatímco Information Commons poukazuje častěji na technologie a digitální zdroje. Learning Commons je pokročilá forma Information Commons a zahrnuje všechny jeho znaky, funkce a vlastnosti, přičemž pracuje ve velkém měřítku a za spolupráce ostatních akademických pracovišť.²⁷

Information Commons, termín používaný od počátku 90. let 20. století, obecně definuje model, jenž poskytuje informační služby, nabízí uživatelům integrovaný přístup k elektronickým zdrojům, multimédia, tištěné zdroje a jiné služby. Information Commons lze pozorovat v nižší úrovni, zatímco Learning Commons pojímá vyšší úrovně. Information Commons je převážně knihovnicky orientován.

Learning Commons lze uvést v širším historickém kontextu jako transformaci Information Commons, která reflektuje posun ve vývoji teorie učení. Jde především o proměnu pouhého přenosu znalostí k uživatelům směrem k většímu důrazu na vytváření poznatků uživateli buď samostatně, nebo společně s personálem v procesu vzdělávání. Learning Commons zahrnuje všechny aspekty Information Commons, rozšiřuje je a zlepšuje. Learning Commons je explicitně strategicky sladěn s vizí a posláním instituce. Není pouze knihovnicky orientován.²⁸

Fundamentální rozdíl mezi zmíněnými paralelními pojmy definuje knihovník Scott Bennett. Uvádí, že Information Commons podporuje institucionální poslání a Learning Commons je nařizuje.²⁹

První Information Commons vznikly začátkem 90. let 20 stol. v Americe. Jsou zde rozšířeny ve velké míře, a to ve srovnání s naším školstvím nejen na půdě univerzit, ale i vyšších odborných či středních škol.

České knihovnické prostředí a IC

Termín Information Commons v českém prostředí není obecně známý. Do češtiny jej lze obtížně přeložit. Přestože existuje více verzí českého překladu (jako např. integrované informační služby, informační statky, informační pospolitost, informační náves, informační jarmark), je v oněch několika českých článcích, které na toto téma byly napsány, užíváno originální označení Information Commons. V českém prostředí se tématu IC ve svých příspěvcích věnuje Petra Jedličková-Štogrová.^{30, 31} V praxi se jeho propagátorkou stala Zdenka Dohnálková, která se zasloužila o implementaci koncepce IC v Ústřední knihovně Přírodovědecké fakulty Masarykovy Univerzity v Brně.³² Přímá praktická aplikace předem definované koncepce Information Commons je v ČR ojedinělá. Důvodem může být již zmíněná skutečnost absence užívání odpovídajícího českého překladu. Do jisté míry s tím souvisí i náročnost přesného definování této novodobé koncepce knihoven. Jelikož definice není jednoznačná, následně bývá často různě interpretována. Problémem může být, že jde o koncepci, která vychází z odlišného prostředí. Pro její pochopení je třeba znát celý kontext a poměry, ze kterých vychází. Velikou roli zde hraje ekonomická a technologická úroveň školství, která se odráží celkově ve vyšším standardu. Nelze nezmínit nestabilnost dnešní doby, označované přívlastkem „tekutá“ ve smyslu proměnlivosti a neustálých změn. I tato vlastnost může ovlivňovat vágnost definice. Information Commons je koncepce, která se snaží reflektovat a reagovat na aktuální informační potřeby. Avšak kromě proměn informačních potřeb lze za závažnější označit dynamické změny, které přináší rozmach ICT.

Information Commons je koncept, který se neustále vyvíjí. Nemusí být realizován hned v plném rozsahu forem, funkcí a užitého vybavení. Za těchto okolností představuje nákladný velký projekt vyžadující architekta, finance, čas a zkušený tým. Tímto způsobem ho byly schopny realizovat ty instituce, jež našly širokou kulturní a finanční podporu. Další možností je implementovat jeho prvky po částech. Většina institucí jde tímto směrem podle vlastních možností a dostupných prostředků.³³

V mnoha případech, zejména v České republice, nejde o cílené zavádění této novodobé koncepce. Její prvky se však dostávají do knihoven spontánně, v rámci inovativních změn, které sledují potřebu knihovny více se otevřít a změnit přístup k uživateli.

Knihovna Univerzity Palackého v Olomouci a IC

Jako příklad pozvolného zavádění koncepce Information Commons lze uvést Knihovnu Univerzity Palackého v Olomouci. Její budování a provoz nebyl ovlivněn přímo ideou Information Commons, a přesto zde přítomna je.

Univerzita Palackého v Olomouci je po Karlově univerzitě v Praze druhou nejstarší univerzitou v České republice. Založil ji v roce 1573 jezuitský řád, který byl pozván tehdejším olomouckým biskupem, aby mu byl nápomocný ve školské a výchovné činnosti. Již od počátku měla olomoucká univerzita svoji vlastní knihovnu. V roce 1860 se knihovna osamostatnila pod názvem Studijní knihovna. Od té doby působí samostatně, nyní pod jménem Vědecká knihovna v Olomouci. Funguje nezávisle na Univerzitě Palackého. Od obnovení univerzity roku 1946 až do roku 1989 Univerzita Palackého neměla centrální knihovnu, ale pouze fakultní a katederní knihovny. Obrat nastal v roce 1991, kdy vzniklo Informační centrum, jehož součástí byla i Knihovna Univerzity Palackého (dále také UP).³⁴ Budovu Informačního centra, jejíž převážná část patří Knihovně UP, získala Univerzita Palackého od armády v roce 1989. Tato historická budova bývalé tereziánské zbrojnice kvůli svému stavu musela projít rozsáhlými rekonstrukčními úpravami. Ústřední knihovna zahájila svůj provoz již v roce 1997.³⁵ Zřízení bylo inspirováno Komenského ideou o přeměně zbrojnic v bibliotéky.³⁶ V roce 2007 zaniklo Informační centrum a Knihovna Univerzity Palackého se stala jedním ze samostatných pracovišť Univerzity Palackého.³⁷

Knihovna UP je ze zákona knihovnou veřejnou a je přístupná i široké veřejnosti. Své uživatele rozděluje na osoby s průkazem, které mají nárok využívat její služby v plném rozsahu v rámci příslušné uživatelské kategorie. (Průkazem je identifikační karta studenta či zaměstnance vydávaná Centrem výpočetní techniky UP.) Osoby bez průkazu představují veřejnost, včetně studentů jiných vysokých škol. Mohou knihovnu navštěvovat, avšak využívání služeb je omezeno. Největším výpůjčním oddělením v Knihovně Univerzity Palackého disponuje tzv. Knihovna Zbrojnice, která sídlí v historické budově bývalé tereziánské zbrojnice. Výpůjční oddělení je tvořeno osmi prostornými dvoulodními sály, kde je umístěn volný výběr. Novým prvkem, jenž lze zařadit mezi znaky koncepce Information Commons, je měnící se bývalá časopisecká studovna, umístěná v jednom ze zmíněných sálů. V létě 2016 byla ukončena její činnost a začala její reorganizace. Celý prostor by měl být řešen jako místo k pohodlnému učení, které nabízí místa jak k individuálnímu, tak skupinovému studiu. Prostor má být zařízen víceúčelově, aby v případě potřeby byla možnost zařízení modifikovat. Nábytek by měl být mobilní, aby umožňoval multifunkční využití prostorů, jak ke studiu, tak k pořádání konferencí, besed, přednášek, večírků, ale i různých výstav a příležitostných akcí.

Tento návrh vzešel ze snah knihovny reagovat na potřeby uživatelů, vycházet jim vstříc a poskytovat adekvátní služby.

Knihovna Zbrojnice zaregistrovala jako nově žádanou potřebu přítomnost nejen knihovníků, ale i IT pracovníků ve službách. Jedná se o výrazný rys koncepce IC, který představuje silné, skoro až rovnoměrné zastoupení knihovníků a IT pracovníků. Ve spolupráci s Centrem výpočetní techniky knihovna zprovoznila službu helpdesk. Aktuálně nabízí odbornou technickou podporu ve výpůjčním oddělení jeden den v týdnu. Mimo dané hodiny je možné řešit technické problémy telefonicky, případně se domluvit na osobní schůzce. Nicméně každý z obslužného personálu zajišťuje asistenci při řešení středně náročných, někdy i komplikovanějších problémů s technickými zařízeními a je schopen poradit. Při opakovaném výskytu určitých typů problémů je možné pro obslužný personál domluvit i školení kolegy z Centra výpočetní techniky.

V oblasti poskytování služeb Knihovna Zbrojnice neustále hledá, jakým způsobem by je mohla rozšířit a doplnit. V rámci nabídky poskytovaných služeb knihovna rozšířila možnost skenování formou zasílání na e-mail nebo uložení přímo na flash disk.

V rámci poskytování služeb na základě vysledovaných potřeb, což je taktéž charakteristické pro Information Commons, knihovna vychází uživatelům vstříc a zapůjčuje jim flash disky, sluchátka, nabíječky mobilních telefonů, usb lampičky, deštníky. Na chodby umístila „špuntomaty“. Během dne nabízí úschovu notebooků. Pro své uživatele zřídila i koutek pro přípravu teplých nápojů a ohřívání vlastního doneseného jídla.

Knihovna Zbrojnice vyhověla svým uživatelům, když apelovali na prodloužení otevírací doby. Teď patří mezi knihovny s nejdelší otevírací dobou v ČR. V roce 2013 byla kromě toho zřízena také noční studovna, jež je otevřena nonstop. Knihovna Zbrojnice je příkladem otevřenosti a flexibilního reagování na požadavky a potřeby uživatelů, což je významným rysem koncepce Information Commons. Uživatelé o této pozitivní vlastnosti knihovny vědí, protože se o ní sami přesvědčují. Vyplývá to i z reakcí a zpětné vazby, kterou knihovně poskytují její uživatelé na sociálních sítích. Knihovna ví, že zde je možnost komunikace s uživateli, proto se snaží o svou aktivní přítomnost, konkrétně na Facebooku a Instagramu. Na zmíněných sociálních sítích a na svých webových stránkách nabízí Knihovna Univerzity Palackého další nový typ propojení uživatelů s knihovníky a knihovnou prostřednictvím služby chatu. Dále běžně komunikuje e-mailem či telefonem, podle konkrétní situace, kterou je třeba s uživateli řešit.

Dalším znakem přítomnosti koncepce Information Commons je zohlednění potřeb skupinového učení a týmové spolupráce. Pro tento účel je k dispozici nově zřízená skupinová učebna, určená studentům, akademikům a zaměstnancům UP ke studijním účelům, schůzkám nad projekty apod. Přednostně slouží pro jazykovou výuku UP a další akce pořádané Knihovnou UP. K prvkům přítomné koncepce Information Commons lze uvést nově vybudované oddělení informačního vzdělávání, které zastřešuje informačně vzdělávací aktivity Knihovny UP. Jeho hlavní náplní je proškolování zaměstnanců, hledání možností, jak se více a aktivněji zapojit do výuky a případně pomoci výuku realizovat. Oddělení informačního vzdělávání Knihovny UP organizuje různá školení týkající se rešeršní strategie, možností vyhledávání v katalozích a licencovaných databázích atd. Kromě přímého kontaktu s uživateli připravuje pro ně taktéž podpůrné materiály, jež mají napomáhat ke zvýšení úrovně informační gramotnosti.³⁸

Znaky koncepce Information Commons přítomné v Knihovně Zbrojnice lze pozorovat i v menším rozsahu v pobočkách celé Knihovny Univerzity Palackého.

Závěr

Z pohledu koncepce IC má Knihovna UP mnoho silných stránek, i když tato koncepce zde úmyslně zaváděna nebyla. Udržením a posílením těchto pozitiv si může zajistit významnou pozici v akademickém prostředí a směřovat k aktivní a funkčně integrální součásti Univerzity Palackého. Za klíčovou oblast silných stránek je možné uvést otevřenost a vstřícnost, se kterou knihovna implementuje novodobé prvky do stávajících fyzických prostorů a taktéž do oblasti služeb.

Z hlediska koncepce Information Commons se jako zásadní rezerva jeví zaostalost technického vybavení, především nízká kvalita počítačů pro uživatele. S tím souvisí i slabá nabídka softwarových programů a aplikací. Z pohledu již zmíněné koncepce by se Knihovna UP měla na tuto oblast soustředit a řešit ji alespoň etapovitě podle dostupných finančních prostředků.

Pozice Knihovny UP a její snahy vystihují slova její současné ředitelky: „Knihovna je tu pro univerzitu. Pro její studenty, pedagogy, vědce, zaměstnance. Vítá i návštěvníky z řad veřejnosti. Svými službami vybízí ke studiu, k debatám, k cestě za poznáním. Je místem informací a poznání, místem setkávání a potkávání.“³⁹

Lze pozorovat, že koncepce Information Commons spojuje akademické knihovny s komunitními knihovnami. Doplňuje je prvky vytvářejícími vlídnější prostředí a rozšiřujícími její charakter využití. V souvislosti s touto jejich novou povahou a charakterem by je bylo možné pojmenovat jako vzdělávací komunitní centra nebo studijní komunitní centra.

Použitá literatura

BAILEY, Russell Donald a Barbara Gunter TIERNEY. Transforming library service through Information Commons: case studies for the digital age. Chicago: American Library Association, 2008. ISBN 978-0-8389-0958-4.

BEAGLE, Robert Donald, Donald BAILEY a Barbara TIERNEY. The Information Commons handbook. London: NY: Neal-Schuman Publishers, 2006. ISBN 1555705626.

BENNETT. Scott. The Information ort he Learning Commons: Which will we have? The Journal of Academic Librarianship [online]. 2008, 34(3) [cit. 2017-06-15]. Dostupné z: http://libraryspaceplanning.com/wp-content/uploads/2015/09/The-Learning-or-Information-Commons-Which-Will-We-have.pdf.

Boston Common. In: Wikipedia: the free encyclopedia[online]. St. Petersburg (Florida): Wikipedia Foundation, 15. 06. 2017 [cit. 2017-06-16]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Boston_Common.

BRITTO, Marwin. Planning and Implementation Considerations for the Information Commons in Academic Libraries. Library Student Journal [online]. 2011 [cit. 2017-06-13]. Dostupné z: http://web.a.ebscohost.com/ehost/detail/detail?sid=3f3b914d-598a-4e23-84f41a346b6a5139%40sessionmgr4010&vid=5&hid=4104&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0ZT1laG9zdC1saXZl#AN=70317613&db=lls.

COHEN, Sydnye. Developing a Learning Commons. Teacher Librarian [online]. 2015, 42(5)[cit. 2017-06-15]. Dostupné z: http://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&db=a9h&AN=103235160&site=ehost-live.

COLEGROVE, Patrick Tod. Editorial Board Thoughts: Rise of the Innovation Commons. Information Technology & Libraries [online]. 2015, 34(3) [cit. 2017-06-15]. Dostupné z: https://ejournals.bc.edu/ojs/index.php/ital/article/view/8919.

FIALA, Jiří. Univerzita v Olomouci (1573-2013). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013, 189 s. ISBN 978-80-244-3363-9.

FORREST, Charles a Martin HALBERT. A field guide to the Information Commons. Lanham: Scarecrow Press, 2009. ISBN 978-0-8108-6100-8.

GEC, Tomáš. Rozhovor se Zdeňkou Dohnálkovou. Duha: informace o knihách a knihovnách z Moravy [online]. 2013, 27(3) [cit. 2017-06-15]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: https://duha.mzk.cz/clanky/rozhovor-se-zdenkou-dohnalkovou.

HAVLOVÁ, Kathryn, Generace Y v komerčních komunikacích. Praha, 2008. Diplomová práce. Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta mezinárodních vztahů. Komerční komunikace. Dostupné z: https://insis.vse.cz/zp/portal_zp.pl?podrobnosti_zp=17705.

Historie budovy Tereziánské zbrojnice. In: Knihovna Univerzity Palackého v Olomouci [online]. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2017 [cit. 2017-06-12]. Dostupné z: http://www.knihovna.upol.cz/pobocky/zbrojnice/#c766.

Historie knihovny. In: Knihovna Univerzity Palackého v Olomouci [online]. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2017 [cit. 2017-06-12]. Dostupné z: http://www.knihovna.upol.cz/pl/dokumenty/#c661.

JEDLIČKOVÁ-ŠTOGROVÁ, Petra. Informační náves aneb information commons v českých knihovnách. Bulletin SKIP [online]. 2006, 15(1) [cit. 2017-04-02]. Dostupné z: http://bulletin.skipcr.cz/bulletin/Bull06_107.htm.

JEDLIČKOVÁ-ŠTOGROVÁ, Petra. Mezinárodní konference o Information a learning commons a posílení jejich role v odborném vzdělávání a učení. Ikaros [online]. 2008, 12(1) [cit. 2017-04-02]. Dostupné z: https://ikaros.cz/mezinarodni-konference-o-information-a-learning-commons-a-posileni-jejich-role-v-odbornem-vzdelavani.

KING, Alison. From Sage on the Stage to Guide on the Side. College Teaching [online]. 1993, 41(1) [cit. 2017-06-01]. Dostupné z: http://faculty.washington.edu/kate1/ewExternalFiles/SageOnTheStage.pdf.

KNIHOVNA UNIVERZITY PALACKÉHO V OLOMOUCI. Výroční zpráva za rok 2006. Olomouc: Knihovna Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. Dostupné z: http://www.knihovna.upol.cz/dokumenty/#c664.

KNIHOVNA UNIVERZITY PALACKÉHO V OLOMOUCI. Výroční zpráva za rok 2016. Olomouc: Knihovna Univerzita Palackého v Olomouci, 2017. Dostupné z: http://www.knihovna.upol.cz/dokumenty/#c664.

Knihovna. Součásti UP. In: Univerzita Palackého v Olomouci [online]. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2017 [cit. 2017-06-12]. Dostupné z: http://www.upol.cz/soucasti/#c2943.

SHEIKH, Arslan. Development of Information Commons in University Libraries of Pakistan: The Current Scenario. Journal of Academic Librarianship [online]. 2015, 41(2) [cit. 2017-06-13]. Dostupné z: http://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&db=lls&AN=101595718&site=ehost-live.

SKINNER, Sophie. Member of the week: Donald Beagle. In: ACRL insider [online]. 23. 5. 2016 [cit. 2017-06-15]. Dostupné z: http://www.acrl.ala.org/acrlinsider/archives/11918.

ZACHARY, Lois. Mentoring. In: Občianske združenie D3. Pomáhame študentom, rodinám a profesionálom objavovať osobnú identitu a napĺňať ich životné poslanie [online]. 2010 [cit. 2017-06-13]. Dostupné z: http://www.d3.sk/mentoring.

¹ FORREST, Charles a Martin HALBERT. A field guide to the Information Commons. Information Commons, s. 4.

² HAVLOVÁ, Kathryn. Generace Y v komerčních komunikacích, s. 43.

³ HAVLOVÁ, Kathryn. ref. 3, s. 46.

⁴ FORREST, Charles a Martin HALBERT. A field guide to the Information Commons. Information Commons, s. 7.

⁵ ZACHARY, Lois. Mentoring.

⁶ KING, Alison. From Sage on the Stage to Guide on the Side.

⁷ FORREST, Charles a Martin HALBERT. A field guide to the Information Commons. Information Commons, s. 9.

⁸ Tamtéž, s. 8.

⁹ BEAGLE, Robert Donald, Donald BAILEY a Barbara TIERNEY. The Information Commons handbook, s. 3.

¹⁰ Viz pozn. 7, s. 6.

¹¹ COLEGROVE, Patrick Tod. Editorial Board Thoughts: Rise of the Innovation Commons, s. 2–4.

¹² Viz pozn. 7, s. 13–14.

¹³ BEAGLE, Robert Donald, Donald BAILEY a Barbara TIERNEY. The Information Commons handbook, s. 5–6.

¹⁴ Tamtéž, s. 4–5.

¹⁵ Tamtéž, s. 5.

¹⁶ Tamtéž, s. 7.

¹⁷ Viz pozn. 7, s. 25.

¹⁸ Viz pozn. 7, s. 42.

¹⁹ Viz pozn. 7, s. 44.

²⁰ BEAGLE, Robert Donald; Donald BAILEY a Barbara TIERNEY. The Information Commons handbook, s. xv.

²¹ Boston Common. Wikipedia.

²² COHEN, Sydnye. Developing a Learning Commons, s. 48.

²³ Viz pozn. 7, s. 11.

²⁴ SHEIKH, Arslan. Development of Information Commons in University Libraries of Pakistan: The Current Scenario, s. 133.

²⁵ SKINNER Sophie. Member of the week: Donald Beagle.

²⁶ Viz pozn. 24, s. 132.

²⁷ BRITTO, Marwin. Planning and Implementation Considerations for the Information Commons in Academic Libraries.

²⁸ BAILEY, Russell Donald a Barbara Gunter TIERNEY. Transforming library service through Information Commons, s. 2–3.

²⁹ BENNETT, Scott. The Information or the Learning Commons: Which will we have?

³⁰ JEDLIČKOVÁ-ŠTOGROVÁ, Petra. Mezinárodní konference o Information a learning commons a posílení jejich role v odborném vzdělávání a učení.

³¹ JEDLIČKOVÁ-ŠTOGROVÁ, Petra. Informační náves aneb information commons v českých knihovnách.

³² GEC, Tomáš. Rozhovor se Zdeňkou Dohnálkovou.

³³ BAILEY, Russell Donald a Barbara Gunter TIERNEY. Transforming library service through Information Commons, s. 7.

³⁴ Historie knihovny. Knihovna Univerzity Palackého v Olomouci.

³⁵ Historie budovy Tereziánské zbrojnice. Knihovna Univerzity Palackého v Olomouci.

³⁶ FIALA, Jiří. Univerzita v Olomouci (1573–2013), s. 143.

³⁷ KNIHOVNA UNIVERZITY PALACKÉHO V OLOMOUCI. Výroční zpráva za rok 2006, s. 1.

³⁸ KNIHOVNA UNIVERZITY PALACKÉHO V OLOMOUCI. Výroční zpráva za rok 2016.

³⁹ Knihovna. Univerzita Palackého v Olomouci.

PAJERSKÁ, Anna a Jindra PLANKOVÁ. Information Commons – principy a prvky v českých knihovnách. Knihovna: knihovnická revue, 29(1), 54–65, ISSN 1801-3252.

Mnoho věcí. Toto je 22. ročník konference CASLIN od roku 1993 (konference CASLIN se konala s výjimkou tří let každý rok). Dnes mám uspokojivý pocit kontinuity, entusiasmu. Původně byl projekt CASLIN zamýšlen jako školicí aktivita, dnes se scházíme ke kolektivnímu brainstormingu metody „scenario workshop planning“. Seminářů se účastnilo za ta léta hodně lidí. Někteří se účastní od prvního ročníku, jiní, noví, přicházejí nyní, což je dobře. Lidé jsou maximálně motivovaní. Pokaždé mám pocit velkého uspokojení, satisfakce, pocit dobrého kolektivu, přátelství, 24 let je prostě kus života. Vidím entusiasmus a vysokou úroveň. Je to smysluplné. Ta záležitost má obsah a zároveň je společenskou aktivitou, to je uspokojivý pocit.

Pokud jde o tematické zaměření, radíte se s někým nebo máte jenom svoje cíle?

Velmi dobrá otázka. Témata v průběhu všech těch let často vznikala na straně knihovnické obce, dokonce bych řekl, že z velké většiny. Minulý a letošní ročník je můj nápad. Vychází z pozorování a také z toho, co je akutní ve světě ne nutně knihovním, ale vůbec v celé společnosti. Dva tři roky slyším z knihovní obce „školení/vzdělávání knihovníků“. Letos se to zformovalo a zrealizovalo.

Čím se řídíte, když vyhledáváte garanty jednotlivých sekcí?

Co je zajímavé na letošním CASLINu. Realizace CASLINu se ujal tým skupiny ředitelů a zaměstnanců knihoven pod vedením M. Lhotáka (v týmu byli: Martin Svoboda, Tomáš Řehák, Pavel Kocourek, Tomáš Foltýn (včetně mne – díky skype)). Takže letos to byla týmová práce, přitom mám pocit, že jsem „redukován“ – ale v tom smyslu, že moje funkce je ta, kterou opravdu chci. Přijdu s nápadem, budu mít úvodní přednášku a jsem spíše dirigentem. Nemusím se zabývat logistikou toho procesu, včetně volby vedoucích skupin. To mně maximálně vyhovuje, je to nový život semináře. Moje účast je redukována a je velmi příjemné vidět míru, v jaké to žije vlastním životem. Seminář nežije pouze z mé iniciativy, nýbrž z velkého entusiasmu ostatních.

Proč již nevychází sborník?

Sborník vycházel, neboť na to byly peníze z grantu Pew Charitable Trust a potom díky Mellonově nadaci. Druhý faktor je ten, že se přešlo z přednášek na workshopy, a v takovém případě nemá smysl vydávat sborník. Výstupy jsou na stránkách CASLINu (http://caslin2017.upol.cz/history_cz.html).

Jaký máte názor na 4. průmyslovou revoluci a její vliv na knihovnictví?

Poprvé jsem slyšel výraz „čtvrtá průmyslová revoluce“ tady na semináři. Mluví se například o robotizaci v oblasti výpůjček, že nebude potřeba člověka ve výpůjčkách. Myslím si, že toto knihovny nezničí, ale ani neposílí, bude to knihovny spíše proměňovat. Za 15 let bude asi dramaticky jinak znít pojem knihovna. Ve světě, v němž žijeme, je zavádějící mluvit o zániku knihovny jako kamenné budovy. Změnila se náplň práce knihoven – jsou kulturními centry, komunitními centry, zárukou zachování dokumentů i dat, jejich věrohodnosti, demokratického přístupu k informacím. Jsou a budou nadále klíčovým zprostředkovatelem vzdělanosti společnosti.

Papírové knihy budou i nadále existovat. Elektronická kniha/knihovna má i svoje nevýhody. Papírová kniha je ekologická, má skoro nulovou uhlíkovou stopu, recyklovatelný papír, není na baterie. Na druhou stranu zabere více místa.

Také jsme se dostali do světa, který je fascinován miniaturizací médií: malá krabička obsahuje třeba 400 filmů, 500 písníček, 70 knih apod., ale to nijak nezaručuje, že se lidé na tyto artefakty dívají v klidu a soustředěně, je to roztěkaný svět. Hromadění médií není pozitivní jev. Taháme s sebou to, nač jsme kdysi potřebovali celou knihovnu. Co víc ovšem potřebujeme, je bojovat proti roztěkanosti, nesoustředěnosti – kolik lidí si dnes dokáže sednout do křesla s knihou nebo s tabletem na tři hodiny? Dochází k „simultanii“ – jdeme na vlak, posloucháme hudbu a u toho čteme něco v mobilu. Znamená to markantní zvýšení míry roztěkanosti. Neustále konzumujeme menší kousky něčeho.

Druhý příklad: pošlu e-mail, napíšu tři odstavce – odpověď na můj mail je ale neúplná, protože adresáti si nepřečtou celý dopis. Nebo ani nepíšeme plnohodnotné texty, rovnou posíláme SMS nebo „tweety“. Náš prezident Trump komunikuje impulsivně přes twitter, přitom je snad už jedno, zda je u sebe v koupelně či u pracovního stolu v Bílém Domě. Vidět negativní stránku pozitivních přínosů technologie – tohle je skvělé a tohle není dobré –, to vyžaduje i morální sílu. Je potřeba podporovat v každém z nás kritické myšlení, technologie nejsou apriori dobré či špatné – my je vymýšlíme, musíme se tudíž zamyslet nad jejich limitem. V autech jsou dnes ochranné mechanismy, na kole se má jezdit s ochranou helmou. Když začaly jezdit osobní automobily, před autem šel člověk s lampou (jako kdysi i před vlakem), aby upozornil na to, že jede stroj. Lékaři se obávali, podle jejich tehdejších náhledů, že nejsme stvořeni k tomu, abychom se pohybovali rychlostí nad 5 km za hodinu. Mýlili se. Co netušili, ale možná mohli? Celá zeměkoule je „rozřezaná“ silnicemi, dochází k oteplování, je spousta úmrtí v důsledku automobilových nehod, a války kolem nafty daleko předčí korupci a zločinnost kolem drog. Totéž platí o nové technologii, jsem vozíčkář a mobilní telefon mi poskytuje věrného pomocníka, pocit jistoty.

Jaký je rozdíl mezi českým a americkým knihovnickým vzděláváním?

Obtížná otázka, není to moje parketa. Dvě země se neskutečně liší, Česko je malá země, má homogenní školství. V USA není ministerstvo školství, existují různé typy škol s různými pravidly (např. církevní, soukromé školy, místní, státní). Základní školy jsou nastaveny vůči lokalitě, kde působí (akreditace je záležitostí státu, ale financování je otázkou obce). Je jiná tradice v tom smyslu, co se považuje za školství. Nemohu říci, že neexistují střední knihovnické školy. Většinou, pokud je nějaký obor považován za profesionální, studuje se formou nadstavbového vzdělávání. Pokud jsou vysoké knihovnické školy, jsou to magisterské obory. Pokud chcete být profesionálním knihovníkem, pak se nabízí magisterské studium (vystudujete jakýkoliv obor a potom Mgr. na knihovnictví). Z knihovní vědy lze získat doktorát, ne všichni kdo pracují v knihovnách, jsou profesionální knihovníci, a naopak, profesionálně školení knihovníci (IT, archivnictví atd.) pracují pouze v knihovnách. Stejně jako u vás. V České republice chybí silné zázemí knihovní vědy, tím myslím kolektiv odborníků s odborným časopisem atd., na mezinárodní úrovni. Nejde jen o to, zda tu jsou špičkoví jedinci v oboru. Ti tu samozřejmě jsou!

Kam by se podle Vás mělo ubírat knihovnické vzdělávání a k čemu by měl směřovat náš obor?

Jak už jsem naznačil, co Česká republika má například v matematice, přírodních vědách či v medicíně, tak to chybí v knihovnictví. Máte také špičkové lékaře, kteří se účastní mezinárodních konferencí a jsou ve výzkumu. Totéž je nutné i ve vašem oboru, mám pocit, že stále v ČR převládá představa, že knihovník je především člověk odborného servisu, spíše podobný pasivnímu úředníkovi než aktivně angažované lékařské sestře či přímo lékaři. S novelou vysokoškolského zákona snad dojde ke změně. Bude dobře, jestliže se vysokoškolské ústavy knihovnictví a informační vědy v ČR soustředí na magisterské studium a budou přijímat všechny oborové absolventy bakalářského studia. Potřebujeme lidi, kteří mají za sebou vysokoškolskou vzdělanost v jakémkoliv oboru a s magisterským studiem, specializací v oboru knihovnictví a informatiky (např. digitální archivace uměleckých děl). Doma na univerzitě působím na katedře antropologie a mám „spojku“, knihovnici se zaměřením na společenské vědy.

Knihovníci se stali zároveň garanty kultivovaného světa. Problém polovzdělanosti nebyl odstraněn, naopak má jen novou podobu. Lidé jsou zamoření digitálními hračkami, jsou často spíše izolováni ve svých světech prostřednictvím sociálních sítí. Je to velmi vážná situace. Mnozí máme často pocit, že kolem sebe máme „zblblou společnost“. Vše se dá konzumovat, vše je možné a k dostání všude a hned. Potřebujeme kritické myšlení. Z demokracie se stává mediokracie (společnost medializovaná, podprůměrná, zprostředkovaná). Knihovník by měl chránit základní principy demokracie – svobodu slova, shromažďování, pohybu –; prostorem pro lidi je dnes facebook, twitter – a kam se poděl „klasický“ veřejný prostor? Tím bylo například kdysi Václavské náměstí. Pozor, telefon není svobodná soukromá sféra (vlastní ji např. T-Mobil). Knihovník hraje novou roli. Bude jedním ze zastánců hodnot, kriticky myslícím morálním sloupem společnosti? Knihovníci mají dnes apolitický postoj, jsou zastánci přístupu „čisté služby“. Knihovníci se ale musí probudit, knihovna je unikátním místem, jedním z velmi důležitých pilířů, kde se hlídají mechanismy demokratického procesu. Nejsem zastáncem toho, rozhodovat se buď pro kapitalismus, nebo pro socialismus. Demokracie a kapitalismus spolu nesouvisí (příklady máme v Rusku, Číně aj.). Chceme-li demokracii, knihovny hrají důležitou roli v hlídání demokracie.

Jak by mělo probíhat publikování v našem oboru?

Máte tu časopis Knihovna, tudíž máte platformu. Je nutné tento časopis více pozvednout. Odborný článek má mít minimálně tři recenzenty. Chcete-li publikovat články plnotextově, je třeba kvalifikovat stěžejní článek a ten musí mít tři recenzenty. Ti musí napsat ve dvou až třech odstavcích doporučení. Z Knihovny se musí stát prestižní časopis. V odborných publikacích se přechází od papírového periodika (které má své výhody) k elektronickému, které jich má víc.

Jaké je motto letošní konference CASLIN?

Knihovny a vzdělávání.

Za rozhovor děkuje Renáta Salátová

LASS, Andrew a Renáta SALÁTOVÁ. Rozhovor s Andym Lassem nejen o CASLINu. Knihovna: knihovnická revue. 2017, 28(2), 81–84. ISSN 1801-3252.

Summary: National library has realized an extensive The National survey of the salary, age, and educational structure of library employees in the Czech Republic in 2016. Examined topics were socio-demographic structure of library employees (age, gender, education) and their stability in the institution. Apart from this, the situation regarding salaries in libraries was also examined – average salary, library salary tables etc. Important part of the survey was estimating the volume of FTA’s on professional job positions and extent of necessary retraining. Results will be used for adjusting the offer of educational activities according to the new Strategy for lifelong learning of librarians and during the preparation of the new library job description.

Keywords: library employees, survey, age structure, educational structure, professional education, retraining, salary tables

Mgr. Vladana Pillerová / Knihovnický institut, Národní knihovna ČR (Librarianship Institute, National Library of the Czech Republic), Klementinum 190, 110 00 Praha 1

Úvod

Stav a vývoj personální situace v knihovnách v České republice je dlouhodobým tématem a předmětem sledování zejména Knihovnického institutu Národní knihovny ČR. Situaci sledujeme především z hlediska kvalifikace, ale také věku, finančního ohodnocení a dalších hledisek. V pořadí čtvrtý průzkum¹ byl realizován v průběhu 2. čtvrtletí roku 2017 (s daty za rok 2016). V souladu s vývojem a trendy v oboru došlo k další úpravě sledovaných témat. V průzkumu zůstaly zachovány základní otázky týkající se věku, vzdělání, genderu, počtu úvazků, zařazení do platových tříd a průměrných měsíčních platů v jednotlivých třídách. Tyto ukazatele jsou kromě dalších souvislostí sledovány především z hlediska dlouhodobého vývoje. Z bloku otázek zaměřujících se na vzdělávání byla ponechána pouze otázka zjišťující jazykové dovednosti pracovníků knihoven. Stěžejním bodem tohoto průzkumu se stala otázka zaměřená na zjištění objemu úvazků na jednotlivých odborných knihovnických pozicích a rozsah nutné rekvalifikace pracovníků. V průzkumu byla také poprvé podrobněji zkoumána kategorie vedoucích a ředitelů knihoven – jejich vzdělání, délka praxe, gender atd. Navíc oproti předchozím průzkumům bylo zjišťováno, jaké dokumenty, normy či předpisy knihovny používají pro personální práci a další procesy v knihovně.

Průzkumu se zúčastnilo celkem 748 knihoven (viz graf 1), z toho 604 veřejných knihoven a 144 knihoven specializovaných. Oproti minulému průzkumu zaznamenáváme pokles v počtu responsí (862 v roce 2011). Ten je dán novým zaměřením dotazníku, který byl tentokrát určen pouze profesionálním veřejným knihovnám, tedy cca 800 veřejných knihoven v ČR. Z tohoto úhlu pohledu pak návratnost dotazníku veřejnými knihovnami činila reprezentativních 76 %. V kategoriích krajských knihoven a knihoven v městech nad 100 tis. obyvatel byla pak účast na průzkumu 100%. Počty zúčastněných knihoven podle jednotlivých typů jsou uvedeny v tabulce 1.

Graf 1 Knihovny zapojené do průzkumu

Tab. 1 Počty knihoven zúčastněných v průzkumu

Obecně lze říci, že získané údaje mají velmi dobrou vypovídací hodnotu v případě veřejných knihoven. Návratnost dotazníku veřejnými knihovnami činila 76 %. Pokud jde o specializované knihovny, pohybuje se návratnost od 14 % (muzejní knihovny) až po 49 % (vysokoškolské knihovny). Návratnost dotazníků z ústředních specializovaných knihoven činila 60 %, což v tomto případě znamená, že odpověděly 3 knihovny z celkových 5. Výsledky z kategorie knihoven „ostatní specializované“ je třeba považovat spíše za orientační, protože objem získaných dat neumožňuje jejich zobecnění a také nelze určit návratnost za tuto skupinu knihoven.

Struktura zaměstnanců knihoven

V 748 knihovnách zúčastněných v průzkumu bylo v roce 2016 zaměstnáno 5592 zaměstnanců (uváděn je vždy stav přepočtený na plné úvazky), z toho 4330 na odborných knihovnických místech, což je 78 % z celkového počtu zaměstnanců. Technickohospodářští pracovníci tvoří 16 % zaměstnanců a ostatní pracovníci (především manuální profese) 7 % (viz graf 2). Vyšší počet technickohospodářských a dalších neodborných pracovníků přirozeně sledujeme ve větších knihovnách s více pracovníky, většími či samostatnými budovami knihoven a širokým spektrem služeb. V krajských knihovnách je podíl těchto zaměstnanců na celkovém počtu téměř 30 %. Nejmenší zastoupení těchto zaměstnanců je v malých obecních a městských knihovnách, ve kterých často veškerou činnost obstará 1 či 2 pracovníci knihovny.

Graf 2 Vývoj struktury zaměstnanců knihoven

Z dlouhodobého pohledu je možné konstatovat, že poměr odborných knihovníků se od roku 1990 téměř nezměnil, naopak situace se změnila u technickohospodářských pracovníků a ostatních pracovníků. Výrazně stoupá počet technickohospodářských pracovníků na úkor ostatních zaměstnanců, jejichž podíl se naopak zmenšuje. Dalo by se říci, že v případě těchto dvou skupin se jejich procentuální poměr za 26 let obrátil.

Věková a genderová struktura pracovníků knihoven

Převládající věkovou skupinou (viz graf 3) ve veřejných knihovnách byli pracovníci ve věku 41–60 let, kterých bylo celkem 2896 (téměř 60 %), přičemž převažuje skupina 51–60 let (1519, tedy 30 %). Třetí nejčetnější skupinou jsou pracovníci ve věku 31–40 let (1043, tedy 21 %). Téměř 11 % však tvoří zaměstnanci nad 60 let, tedy v těsně předdůchodovém nebo již důchodovém věku. Zaměstnanci ve věku 18–30 let tvoří 11 % z celkového počtu (v r. 2011 to bylo 12 %). Oproti výsledkům minulého průzkumu nezaznamenáváme výraznější změny, ale zároveň výsledky potvrzují trend stárnutí zaměstnanců knihoven.

Situace je o něco lepší ve skupině specializovaných knihoven. I zde byla dominantní složkou věková skupina 41–60 let (49 %), zaměstnanci ve věku nad 60 let mají ještě vyšší podíl než ve veřejných knihovnách (14 %), ale zároveň je o něco výrazněji zastoupena nejmladší věková skupina (18–30 let), a to 14 %. Oproti předchozímu průzkumu není ve specializovaných knihovnách tak výrazný celkový věkový posun; pracovníci do 40 let tvoří 37 % (v r. 2011 jich bylo 38 %).

Graf 3 Věkové složení knihovníků v r. 2016 ve veřejných knihovnách

Složení odborných zaměstnanců z genderového hlediska se od minulého průzkumu také příliš nezměnilo, lehce se změnila struktura (o 1 %) ve prospěch mužů (viz graf 4). Celkově ve zkoumaných knihovnách pracuje 87 % knihovnic a 13 % knihovníků (oproti 12 % mužů a 88 % žen v roce 2011). Ze sledovaných skupin knihoven pracuje nejvíce mužů v ústředních specializovaných knihovnách (33 %) a krajských knihovnách (18 %). Poměr žen a mužů se liší ve veřejných a specializovaných knihovnách – ve specializovaných knihovnách činí zastoupení mužů téměř jednu pětinu (19 %), ve veřejných knihovnách je to jen 11 %.

Od roku 1998 do roku 2016, tedy za 18 let, pak sledujeme nárůst podílu mužů – zaměstnanců knihoven o pět procent, tedy zvýšení ze 7 % mužů v r. 1998 na 13 % mužů v roce 2016.

Podobnou situaci z hlediska genderu zaznamenáváme v případě vedoucích pracovníků knihoven, kteří byli v tomto průzkumu podrobněji zkoumáni. Vedoucí a ředitelé knihoven jsou ve většině případů také ženy – celkem 83 %, ředitelů knihoven mužů bylo 17 %. Mírně odlišnou situaci můžeme opět vidět u specializovaných knihoven, ve kterých je na vedoucích pozicích 24 % mužů. V případě veřejných knihoven je to 15 %.

Je určitě namístě říci, že knihovny u nás budou zřejmě ještě dlouho, možná navždy, doménou žen, což potvrzuje fakt, že v roce 2016 největší skupinu odborných zaměstnanců knihoven tvořily ženy ve věku 51–60 let (28 %) a ve věku 41–50 let (25 %).

Graf 4 Trend genderového rozložení pracovníků knihoven

Vzdělání knihovníků

Oproti výsledkům minulé analýzy má největší počet odborných pracovníků středoškolské knihovnické vzdělání (viz graf 5), a to 1545, tedy přibližně 32 % (v této skupině jsou započítáni i pracovníci s knihovnickým vyšším odborným vzděláním). Významný posun je vidět v případě středoškolského neknihovnického vzdělání; v minulém průzkumu toto vzdělání vykázalo 32 % zaměstnanců knihoven, nyní už jen 25 % (také včetně VOŠ neknihovnického směru).

Naopak nárůst je vidět v případě vysokoškolského neknihovnického vzdělání – nyní ho vykazuje 19 % oproti 14 % pracovníků knihoven v roce 2011. V případě vysokoškolského knihovnického vzdělání i dalších typů vzdělání zůstávají výsledky obdobné ve srovnání s předchozím průzkumem.

Graf 5 Skladba knihovníků dle dosaženého vzdělání – srovnání

Typické jsou rozdíly ve vzdělanostní struktuře odborných zaměstnanců ve veřejných a specializovaných knihovnách. Ve veřejných knihovnách najdeme 35 % pracovníků se středoškolským knihovnickým vzděláním, ve specializovaných knihovnách jen 26 %. Dalším příkladem je vysokoškolské knihovnické vzdělání, veřejné knihovny mají pracovníků s tímto vzděláním 17 %, ve specializovaných knihovnách je jich 32 %.

Pokud bychom otázku vzdělání zjednodušili na to, zda knihovníci mají odborné knihovnické vzdělání či vzdělání v jiném oboru, dobrali bychom se následujících výsledků: od minulého průzkumu mírně stoupl počet středoškolsky vzdělaných knihovníků (o 1 %), podobně je tomu i ve skupině vysokoškolsky vzdělaných knihovníků. Naopak pokleslo zastoupení skupiny středoškoláků neknihovníků (z 32 % na 25 %) a stoupl podíl knihovníků s vysokoškolským vzděláním v jiném oboru (z 15 % na 19 %). Celkově pak můžeme konstatovat, že v knihovnách, které se zúčastnily průzkumu, pracuje 53 % oborově vzdělaných knihovníků a 47 % odborných pracovníků se vzděláním v jiném oboru (viz graf 6).

Graf 6 Dosažené vzdělání 2016

Vzdělání vedoucích a ředitelů knihoven bylo také předmětem šetření. Nadpoloviční většina vedoucích (64 %) je vysokoškolsky vzdělaných a 35 % má středoškolské nebo vyšší odborné vzdělání (v tomto případě jde většinou o menší veřejné knihovny). V případě specializovaných knihoven je většina vedoucích knihoven vysokoškolsky vzdělaných – 92 %, ve veřejných knihovnách naopak jen lehce nadpoloviční počet (56 %).

Pokud jde o odbornost, zjišťujeme, že vedoucí pracovníci se středoškolským nebo vyšším odborným vzděláním mají většinou odborné knihovnické vzdělání (73 %). U vysokoškolsky vzdělaných vedoucích již není odborné knihovnické vzdělání převládající – 49 % vedoucích má knihovnické VŠ vzdělání a 51 % neknihovnické.

Jazykové kompetence a další vzdělávání zaměstnanců knihoven

V průzkumu byla také zjišťována jazyková vybavenost knihovníků, konkrétně, jaký je počet pracovníků ovládajících následující jazyky: angličtina, němčina, francouzština, ruština nebo jiný jazyk (viz graf 7).

Oproti minulému průzkumu opět stouplo množství knihovníků, kteří komunikují v anglickém jazyce (54 %). Naopak stále klesá procento knihovníků se znalostí ruského jazyka (18 %), logicky to souvisí s odchodem starší generace, která se ruský jazyk učila povinně ve školách, do důchodu. Postupně také klesá počet knihovníků se znalostí německého jazyka (17 % oproti 20 % v r. 2012). Počet francouzštinářů je stabilní (4 %) a 7 % knihovníků se domluví jiným jazykem.

Stejně jako v minulém průzkumu stále platí, že lépe jazykově vybaveni jsou knihovníci ve specializovaných knihovnách, v nichž je šance na uplatnění znalosti jazyků větší. Například anglicky se domluví téměř 70 % knihovníků ve specializovaných knihovnách, oproti tomu ve veřejných knihovnách je to jen jedna třetina knihovníků. U ostatních jazyků nejsou rozdíly tak patrné, přesto vždy platí, že znalost daného jazyka je vyšší na straně specializovaných knihoven.

Graf 7 Podíl jednotlivých jazyků na jazykovém vybavení knihovníků

Nutnost dalšího vzdělávání knihovníků je v odborné knihovnické veřejnosti dlouhodobě diskutovaným tématem. V roce 2016 schválená Celoživotní koncepce vzdělávání knihovníků² by měla přinést zlepšení dosud nekoncepční nabídky vzdělávání pro knihovníky, především z hlediska rozdílnosti nabídky vzdělávání pro jednotlivé knihovnické pozice, a samozřejmě stanovení povinného objemu vzdělání pro všechny odborné pracovníky knihoven. Zatím ještě nedošlo k naplňování koncepce, a proto se na celostátní úrovni můžeme řídit pouze Standardem VKIS³, v němž je stanoven žádoucí objem vzdělávání – 48 hodin ročně, které by měl absolvovat profesionální knihovník.

Podle zjištěných výsledků průzkumu je průměrná hodnota objemu hodin, které za rok absolvuje knihovník, 30 hodin v případě veřejných knihoven, v případě specializovaných knihoven 27 hodin ročně. Rozdíly mezi jednotlivými typy knihoven je možné vidět v grafu 8. Nejvíce hodin vzdělávání za rok absolvují knihovníci knihoven ústavů AV ČR (39), nejméně pak knihovníci v ústředních specializovaných knihovnách (14). Ve veřejných knihovnách je situace mnohem vyrovnanější, hodnoty se pohybují od 27 hodin (obecní knihovny) až po 33 hodin ročně (knihovníci v knihovnách ve městech do 5 tis. obyvatel). V žádném z případů se hodnota neblíží Standardu VKIS.

Graf 8 Průměrný počet hodin vzdělávání knihovníků/rok

Knihovnické a ostatní profese v knihovnách

Zjišťování podílu úvazků (viz graf 9) podle jednotlivých typů odborných knihovnických pozic bylo jedním ze stěžejních témat průzkumu.

Nejvíce úvazků vykázaly knihovny u pozic pracujících s uživateli – referenční knihovníci a knihovníci v přímých službách. Ve veřejných knihovnách pracuje na pozici referenční knihovník 29 % knihovníků a v přímých službách pracuje 21 % knihovníků z celkového počtu zaměstnanců. Ve specializovaných knihovnách je 21 % referenčních knihovníků a 18 % knihovníků v přímých službách. Další početnou skupinou jsou katalogizátoři, a to především ve specializovaných knihovnách, kde je jich 21 % z celkového počtu knihovníků, ve veřejných pak 12 % knihovníků. Pracovníci ve správě fondů představují 9 % knihovníků ve veřejných knihovnách a 13 % knihovníků ve specializovaných knihovnách. Ostatní pozice pak představují zbylých cca 30 % objemu úvazků.

Graf 9 Rozdělení úvazků v jednotlivých pozicích

Odpovědi na otázku týkající se vzdělání a kvalifikace knihovníků ukázaly, že v knihovnách pracuje vysoké procento pracovníků s jiným než knihovnickým vzděláním (48 %). Tento fakt však příliš nekoresponduje s výsledky další otázky, která zkoumala objem úvazků na jednotlivých odborných knihovnických pozicích a počty úvazků, kde bude nutná rekvalifikace. Bylo zjištěno, že z celkových 3574 úvazků na odborných pozicích je nutná rekvalifikace v případě 494 úvazků, což představuje jen 14 % úvazků.

Výsledky potvrzují, že větší potřeba rekvalifikace pracovníků na odborných pozicích se objevuje v případě veřejných knihoven – celkově byla zjištěna potřeba rekvalifikace u 17 % úvazků, u specializovaných knihoven je to jen 5 % úvazků ze všech uvedených úvazků na jednotlivých pozicích. Největší nutnost rekvalifikace byla zjištěna u pozic dětský knihovník, správce digitálních knihoven a referenční knihovník, a to na všech úrovních dosaženého vzdělání (SŠ, VOŠ, VŠ).

Tab. 2 Podíl nutné rekvalifikace na jednotlivých pozicích

V knihovnách samozřejmě kromě knihovníků pracují i další zaměstnanci nezbytní pro správný chod knihovny. Celkově bylo na těchto místech vykázáno 1018 úvazků (viz graf 10). Největší část z nich tvoří pozice ekonomické a administrativní (43 %), nejčastěji je to účetní, administrativní pracovník, mzdový účetní nebo personalista. Druhou nejpočetnější skupinou jsou pracovníci IT (17 %). Zde samozřejmě vedou správci informačních a komunikačních technologií a další pozice jako jsou operátoři, vývojáři apod. V knihovnách se začínají také prosazovat pozice zaměřené na komunikaci a propagaci aktivit knihovny směrem k veřejnosti neboli public relations (9 %) a projektoví pracovníci, kteří mají na starosti koordinaci projektů a programů, které se odehrávají v knihovně (6 %).

Graf 10 Neknihovnické pozice v knihovnách

Věrnost instituci

Průzkum opět potvrdil vysokou věrnost knihovníků zaměstnavatelské instituci (setrvání v instituci po dobu delší než 10 let). Graf 11 na první pohled ukazuje, že nadpoloviční většina knihovníků pracuje v knihovně více než 10 let, jak ve veřejných knihovnách, tak ve specializovaných knihovnách; ve veřejných knihovnách pak je toto procento o něco vyšší.

Věrnost instituci je na stejné úrovni téměř ve všech typech knihoven. O něco výraznější (71 %) je v muzejních knihovnách a ve veřejných knihovnách ve městech s 20–100 tis. obyvatel (66 %). Nejnižší počet takovýchto pracovníků vykázaly ústřední specializované knihovny – 39 %.

Graf 11 Délka pracovního poměru knihovníků

Ve veřejných knihovnách setrvávají déle než 10 let zejména ženy (60 %). Nejvíce jich opět pracuje v muzejních knihovnách (71 %) a ve veřejných knihovnách ve městech s 20–100 tis. obyvatel (67 %). Naopak nejméně ve specializovaných knihovnách – ústředních a ostatních. Oproti minulému průzkumu sledujeme narůstající počet zaměstnanců mužů pracujících v knihovnách déle než 10 let (42 % oproti 32 % v roce 2011). Ve veřejných knihovnách pracuje 44 % mužů více než 10 let, nejvíce opět v knihovnách ve městech s 20 až 100 tis. obyvateli (57 %) a v muzejních knihovnách (71 %).

Dokumenty, normy, systemizace a předpisy pro personální práci v knihovnách

Knihovny měly zodpovědět otázku, zda u nich v knihovně existuje nařízení (vnitřní předpis), které stanovuje systemizovaný počet pracovních míst. Celkově se 39 % knihoven musí řídit tzv. systemizovaným počtem míst v tarifních třídách, ve většině knihoven tedy toto nařízení neexistuje (viz graf 12). O něco častěji najdeme toto nařízení ve veřejných knihovnách (40 %), ve specializovaných knihovnách pak ve 34 % případů. Přesto je nejvíce uplatňováno v ústředních specializovaných knihovnách (67 %), muzejních knihovnách (53 %), ve větších městských knihovnách je to přibližně 50 % knihoven, ve kterých se se systemizací míst podle tarifních tříd setkáme.

Graf 12 Má knihovna systemizovaný počet míst ve třídách?

Průzkum také zkoumal, jaké závazné dokumenty, především pro personální práci, a další nařízení, koncepce, plány apod. používají knihovny (viz graf 13). Existence těchto dokumentů je v mnoha případech nezbytná, neboť to vyžadují obecně závazné předpisy, v jiných případech knihovny svoje vnitřní předpisy zpracovávají kvůli zjednodušení procesů v knihovně.

Nejčastěji knihovny disponují popisy pracovních náplní, 85 % knihoven účastnících se průzkumu s tímto dokumentem pracuje. Dalšími často zmiňovanými dokumenty jsou organizační a pracovní řád a organizační struktura organizace (76 % a 70 % knihoven). Pravidla nakládání s osobními údaji jsou pro knihovny velmi důležitým dokumentem – je zpracován v 69 % knihoven. Do budoucna tento dokument nabude ještě větší důležitosti v souvislosti se změnami v této oblasti v rámci Evropské unie.

Naopak nejméně častým dokumentem v knihovnách je písemně zpracovaný plán vzdělávání (11 % knihoven) a písemné hodnocení pracovního výkonu (22 % knihoven).

Graf 13 Úroveň zpracování dokumentů pro personální práci

Mnohem častěji pak všechny tyto dokumenty nalezneme ve specializovaných knihovnách. Například popisy pracovních míst existují v 60 % specializovaných knihoven oproti 40 % veřejných knihoven. Získané hodnoty jsou uvedeny v tabulce 3.

Tab. 3 Veřejné a specializované knihovny disponující dokumentypro řízaní a personální práci

Normování činností není v knihovnách obvyklé, setkáváme se s ním pouze ve 2 % knihoven, a to především v krajských knihovnách a ústředních specializovaných knihovnách.

Zařazení knihovníků do platových tabulek a průměrné platy

Nejvíce knihovníků bylo v roce 2016 zařazeno do platové třídy 9 (32 %) a třídy 8 (30 %). Ve třídě 10 bylo zařazeno 12 % knihovníků a ve třídě 11 to bylo 11 % knihovníků. Rozložení se u veřejných a specializovaných knihoven lišilo. Zatímco veřejné knihovny mají většinu knihovníků zařazenu ve třídách 8 (31 %) a 9 (33 %), ve specializovaných pak nejvíce knihovníků najdeme ve třídě 11 (24 %), 12 (22 %) a ve třídě 13 (21 %). Toto rozložení do platových tříd koresponduje s úrovní vzdělání knihovníků v těchto typech knihoven – ve veřejných knihovnách převažují knihovníci se středoškolským vzděláním, ve specializovaných knihovnách je naopak mírná převaha vysokoškolsky vzdělaných knihovníků.

Tab. 4 Zařazení knihovníků do platových tříd

Průměrné platy v jednotlivých třídách

Průměrné platy zjištěné v průzkumu v jednotlivých tarifních třídách je možné vidět v tabulce 5. Až do třídy 10 jsou průměrné platy ve veřejných a specializovaných knihovnách vyrovnané. Rozdíly nastávají v případě vyšších tříd, ve třídě 11 a 12 mají průměrně vyšší plat knihovníci ve veřejných knihovnách. To je zřejmě způsobeno tím, že ve veřejných knihovnách jsou do těchto tříd zařazováni vedoucí a ředitelé knihoven, jejichž podstatnou část platu představují nadstavbové složky. V případě specializovaných knihoven jsou do tříd 11 a 12 zařazováni častěji řadoví zaměstnanci.

Průměrná mzda v ČR v roce 2016 dosáhla výše 27 589 Kč.⁴ Tato částka v knihovnách představovala úroveň platových tříd 12 až 13. To jsou ovšem tarifní třídy, do kterých je v knihovnách zařazován pouze top management, případně vysoce odborní zaměstnanci ve specializovaných knihovnách, přičemž uvedené výše celostátní průměrné mzdy tito zaměstnanci mohli (podle nařízení vlády o platech účinného v roce 2016) dosáhnout až po odpracování zhruba 30 let započitatelné praxe (tedy takřka před odchodem do důchodu).

Nejčastější třídou ve veřejných knihovnách je třída 9, což představuje plat 20 444 Kč. To je částka o 26 % nižší, než byla výše průměrného platu v roce 2016. V případě specializovaných knihoven, kde je nejčastější tarifní třída 11, ve které byl zjištěn průměrný plat 23 697 Kč, to přestavuje plat o 14 % nižší než činí průměr České republiky.

Tab. 5 Průměrné platy v jednotlivých třídách

Využití výsledků průzkumu

Průzkum vzdělanostní, věkové a mzdové struktury pracovníků knihoven je vždy obsáhlým zdrojem informací o personálním zajištění českých knihoven. Kromě tradičních otázek týkajících se věku, vzdělání knihovníků či jejich věrnosti instituci bylo cílem průzkumu zjistit především, jaké je konkrétní rozložení pracovníků na jednotlivých odborných pozicích, a také, v jakém rozsahu bude nutná rekvalifikace pracovníků. Výsledky průzkumu budou sloužit jako podklad při úpravě nabídky vzdělávání v souvislosti s plněním nově schválené Koncepce celoživotního vzdělávání knihovníků. Uplatnění mohou výsledky průzkumu najít také při přípravě nového Katalogu prací, do kterého budou začleněny nové pozice, přepracovány popisy stávajících pozic a dojde k novému zařazení pozic do platových tříd.

Podrobnější výsledky průzkumu, závěry, grafickou přílohu a formulář dotazníku je možné najít ve Zprávě z průzkumu, která bude umístěna na webových stránkách Knihovnického institutu Národní knihovny ČR.

¹ První analýza byla provedena v roce 1999, druhá v roce 2004 a třetí v roce 2012, vždy s daty za předchozí rok.

² http://ipk.nkp.cz/docs/celozivotni-vzdelavani/koncepce-czv-pdf

³ http://ipk.nkp.cz/docs/Standard_pro_dobrou_knihovnu.pdf

⁴ https://www.czso.cz/csu/czso/cri/prumerne-mzdy-4-ctvrtleti-2016

PILLEROVÁ, Vladana. Analýza věkové, vzdělanostní a mzdové struktury pracovníků knihoven ČR v roce 2016. Výsledky průzkumu. Knihovna: knihovnická revue. 2017, 28(2), 67–80. ISSN 1801-3252.