KLÍČOVÁ SLOVA: knihovnické sjezdy, IFLA, evropské knihovnictví, Zdeněk Václav Tobolka (1874–1951)

SUMMARY: The international library congress held in Prague in 1926 was a significant event in the development of Czechoslovak librarianship, focusing the attention of the whole world on the capital of the country that experienced the greatest boom in librarianship in the post-war period. The congress featured presentations on the current state and needs of librarianship in European countries and the USA. At the initiative of the French delegation, the congress passed a resolution to establish an international executive committee to determine the location and date of the next congress and to initiate international cooperation. The International Federation of Library Associations and Institutions (IFLA) was founded at the next congress in Edinburgh in September 1927. Czechoslovakia was represented by Zdeněk Václav Tobolka, who also became a member of the IFLA committee.

KEYWORDS: library congresses, IFLA, European librarianship, Zdeněk Václav Tobolka (1874–1951)

Studie vznikla na základě institucionální podpory dlouhodobého koncepčního rozvoje Moravské zemské knihovny poskytované Ministerstvem kultury ČR.

Doc. PhDr. Jaromír Kubíček, CSc. / Moravská zemská knihovna

Úspěchy československého knihovnictví dané zejména přijetím zákona o veřejných knihovnách obecních z 22. července 1919, na jehož základě byla každá obec ve státě povinna zřídit knihovnu, ustavení Státní školy knihovnické, založení spolku a také stavovského časopisu československých knihovníků, vydání encyklopedického díla Československé knihovnictví (1925), čilý bibliofilský ruch, to vše předurčilo Prahu k tomu, aby se stala místem konání mezinárodního sjezdu. Sjezd byl zorganizován knihovníky, zasahoval ovšem do všech oborů, které se vztahovaly ke knižní kultuře, nebyl tak koncipován jen stavovsky, ale stal se sjezdem všech těch, kdo knihy tisknou, graficky upravují a rozšiřují. Termín byl záměrně stanoven na letní dny 28. červen až 3. červenec 1926, které se shodovaly s hlavními dny VIII. Všesokolského sletu, aby tak zahraniční hosté mohli současně obdivovat typicky český projev tělesné kultury.

Mezinárodní sjezd knihovníků byl iniciován Spolkem československých knihovníků a jejich přátel a na něm také spočívaly všechny přípravné a organizační práce.¹ Přihlášky ke sjezdu se scházely od představitelů knihovnictví z celého světa, což zavazovalo k důstojné odborné i společenské přípravě. Jednání v odborných sekcích se plánovalo na 29. a 30. června, další den se v plénu měly projednávat rezoluce a návrhy, to vše v prostorách filozofické a právnické fakulty Univerzity Karlovy. Na 1. červenec bylo připraveno odhalení pamětní desky P. J. Šafaříka na budově Klementina a na odpoledne zájezd na Karlštejn a do městské knihovny v Berouně. Na další dny byl připraven pro zájemce dvoudenní zájezd do Vyššího Brodu, Rožmberka a Českého Krumlova. Pro sjezdové účastníky byly připraveny legitimace i odznaky a také sjednány výhody ve slevě na dráze a volný vstup do pražských muzeí.

Ještě před konáním sjezdu byly připraveny v pražských knihovnách (v Klementinu a na Strahově), muzeích (Národní, Uměleckoprůmyslové) a dalších pěti organizacích výstavy za spolupráce výtvarníků, grafiků, tiskáren, nakladatelů, knihkupců i bibliofilů a vydána k nim za redakce Antonína Dolenského příručka.² Vydání příručky je pozoruhodné již tím, že deset tiskáren na ní spolupracovalo dodáním jednotlivých tiskových archů, které jsou ovšem průběžně stránkovány (s výjimkou vložené studie Jana Thona o novostavbě Ústřední knihovny hl. m. Prahy).³ V úvodní části příručky je personální přehled pracovního výboru sjezdu, předsednictva i jednotlivých komisí, následují stručné články převážně o české knižní kultuře a celou třetinu knihy zabírají nakladatelské reklamy o vydaných knihách.

Zahájení sjezdu knihovníků se uskutečnilo odpoledne 28. června 1926 v Pantheonu Národního muzea, kde prezident sjezdu Václav Tille přivítal účastníky a připomenul poslední mezinárodní kongres knihovníků v Paříži konaný v roce 1923, kterého se za Československo zúčastnila delegace ve složení Zdeněk Václav Tobolka, ředitel Knihovny Národního shromáždění, Jan Emler, ředitel knihovny Univerzity Komenského v Bratislavě, a Jan Thon, ředitel Knihovny města Prahy. Dále uvítal představitele státní správy, kteří přijali pozvání na slavnostní zahájení, a zástupce zahraničních delegací. Informoval také o sedmi připravených knihovnických a nakladatelských výstavách a oznámil, že na sjezdu se podílí svou účastí 203 korporací a 686 osob, z toho 88 organizací a 164 osob ze zahraničí.

Příspěvky pronesené na sjezdu

Obr. 1 Titulní list protokolu mezinárodního sjezdu knihovníků (archiv autora)

Sjezdový protokol byl vydán nákladem sjezdu ve dvou svazcích. Nejprve vyšla jako 2. díl v roce 1928 obsáhlá kniha referátů, které v průběhu mezinárodního sjezdu odezněly.⁴ Její uspořádání si její redaktor Bohuslav Koutník usnadnil tím, že příspěvky sestavil abecedně podle autorů, tedy prvním příspěvkem je abstrakt z vystoupení Dmytro Antonovyče o knižním umění na Ukrajině psaný ve francouzštině, a posledním je referát Ivana Žmavce o řízení vědeckých knihoven v angličtině, s francouzským, českým a německým résumé. V následujícím roce vyšel 1. díl,⁵ ve kterém jsou přehledy členů sjezdových výborů a komisí, seznamy zúčastněných korporací podle jednotlivých zemí, abecední seznam osob aktivních na kongresu (členů předsednictva, sekcí a autorů příspěvků), přehled uspořádání jednání sjezdu podle sekcí a jejich závěrečná doporučení a na závěr obrazová příloha zobrazující účastníky sjezdu nebo připravené výstavy.

Mezinárodní kongres knihovníků je dnes pro nás nejvýznamnější svým sborníkem referátů, které pro dějiny knihovnictví a knižní kultury přinesly přehledné údaje a hodnocení a jež proto stojí za připomenutí. Do jednání v šesti sekcích (1. Mezinárodní otázky knihovnické, 2. Bibliografie a katalogizace, 3. Dějiny knihy a knihoven, 4. Stav vědeckého knihovnictví, 5. Lidové knihovnictví, 6. Knižní produkce a bibliofilie) se svými příspěvky zapojilo 84 účastníků z 18 evropských států a dva knihovníci z USA a také sekretář svazu amerických knihovníků. Jednání v sekcích bylo zajímavé tím, že za každou tematickou skupinou referátů následovala živá rozprava, svědčící o jejich aktuálnosti. Průběh i společenskou atmosféru jednání se podařilo zachytit generálnímu jednateli sjezdu Jaromíru Malému.⁶

Cílem pořádající země bylo představit československé knihovnictví. Robert Balaš na číselných ukazatelích doložil, jaké množství knihoven přibylo v důsledku přijetí zákona o veřejných knihovnách obecních z roku 1919 ve srovnání s pomalým růstem převážně spolkových knihoven v průběhu 19. století. Podobně Antonín Rambousek ve svém vystoupení připomenul nejznámější české učence, kteří se v minulosti podíleli na lidové výchově, a rozvedl práci knihovního odboru Svazu osvětového, jenž se v roce 1920 přejmenoval na Masarykův lidovýchovný ústav. Ten působil jako nákupna knih z dotací Ministerstva školství a národní osvěty a rozesílal je do veřejných knihoven. Uvedl, jak knihy a knihovny jsou chápány za základ lidovýchovy. Také František Kraus podal zprávu o činnosti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě ve prospěch veřejných knihoven na Slovensku, a jak obdobná nákupna knih pracovala od roku 1920 zasíláním putovních knihoven a nákupem knih z dotací pro veřejné slovenské knihovny. To ještě doplnil Štefan Krčméry zprávou o osvětové práci Matice slovenské. Také Jindřich Kožaný hovořil o podílu Matice Opavské na podpoře české menšiny v obcích na Hlučínsku nákupem knih a o proměně vlastní spolkové knihovny ve veřejnou knihovnu města Opavy.

Další české příspěvky nenavazovaly již na knihovnický zákon. Josef Volf z Národního muzea představil Pavla Josefa Šafaříka (1795–1861) jako největšího Čecha 19. století, bibliografa i sběratele slovanské literatury, a hodnotil jeho odpovědný přístup v roli ředitele univerzitní knihovny v Klementinu, do které byl roku 1848 jmenován. Inspirací i pro jiné státy měla být Ústřední knihovna hl. m. Prahy, která ke svému šedesátému výročí vzniku získala donátora novostavby. Jan Thon popsal organizaci knihovny včetně čtyř významnějších poboček a z plánované ústřední knihovny oddělení hudební, slepecké a německé literatury a také přednáškové a výstavní sály. O práci hudebního oddělení této knihovny podrobněji ještě seznámil Josef Plzeňský. O významu technické literatury a o technických knihovnách v Praze hovořil Bedřich Mansfeld a Heřman Mayerhöfer přispěl zprávou z dějin a činnosti knihovny České vysoké školy technické v Brně včetně přehledu výkonových ukazatelů od jejího založení v roce 1900.

Ze zahraničních účastníků byl největší počet knihovníků z Polska, což se projevilo také pestrou skladbou jejich vystoupení. Wiktor Hahn nastínil přehled dějin polských knihoven od středověku, jejich rozmach po vynálezu knihtisku, úpadek v důsledku válek v polovině 17. století a opětný rozvoj, spojený až s bibliografickou činností Karola Estreichera v 19. století a vznikem městských knihoven. Osobnost Joachima Lelewela (1786–1861), jednoho ze tří největších bibliografů v polské minulosti, představil Zykmund Mocarski ze Spolku bibliofilů J. Lelewela v Toruni, a to jako kritika systémů třídění věd z knihovnického hlediska. Stefan Rygiel z Vilniusu hodnotil polské knihovny podle jejich zaměření sbírek na germanika, rusitika nebo judaika i další jazyky, ale také sbírek kancionálů nebo textů islámských sekt. Jeho kolega Adam Łysakowski popsal typy vědeckých a univerzitních polských knihoven a seznámil s jejich metodami zpracování jmenných, věcných, inventárních i speciálních katalogů. Ředitel ústřední vojenské knihovny ve Varšavě Marjan Łodyński informoval o účelu odborných a osvětových knihoven, jak byly od roku 1919 vytvářeny u jednotlivých vojenských škol a útvarů. Se zprávou o knihovnách křesťanské mládeže spolku YMCA ve Varšavě, Lodži a Krakově vystoupil ještě knihovník William J. Rose. Stručným pohledem na stav polských tiskáren, jež v roce 1924 vytiskly 5138 titulů nových knih o celkovém nákladu více než 17 milionů výtisků, přispěl Jan Kuglin.

Delegáti mezinárodního kongresu z jednotlivých států pokládali za samozřejmé, že podali obraz o současném stavu a činnosti knihoven své země. Charles Mortet do svého referátu o veřejných knihovnách ve Francii popsal nejen městské knihovny, ale také univerzitní a administrativní knihovny při jednotlivých ministerstvech a učených společnostech. Jean Cordey z pařížské Národní knihovny hovořil o jejím poslání a o různých aktivitách, jimiž se snaží vycházet vstříc potřebám odborné veřejnosti. Gabriel Henriot, prezident spolku francouzských knihovníků, seznámil s činností městských knihoven v Paříži a jejich propagací jednotlivých děl světové literatury.

Rámcový pohled na knihovny v Itálii včetně knihovny vatikánské podal Albano Sorbelli. Informoval také o činnosti školy pro knihovníky a archiváře ve Florencii. O organizaci a vzájemných vztazích mezi italskými městskými knihovnami pohovořil Oreste de Blase. James Goodwin Hodgson, knihovník Mezinárodního zemědělského institutu v Římě, informoval o tomto ústavu a aktivitách jeho rozsáhlé knihovny.

Jugoslávii z pohledu tiskové produkce knih a periodik od roku 1919 představil Josip Badalič ze Záhřebu. Historický pohled na knihovny v Chorvatsku od středověku až po současnost podal Franjo Francev. Uroš Džonič, ředitel univerzitní knihovny v Bělehradu, přispěl přehledem ústředních a vysokoškolských knihoven Srbska s uvedením množství sbírek podle knih, rukopisů a periodik.

O každé další zemi odezněla na kongresu již jen jedna zpráva. O knihovnách v Belgii, úkolech Královské knihovny, zpracování národní bibliografie, knihovnických sdruženích, muzeu knihy a oborové publikační činnosti poslal referát Paul Otlet. Christo Borina charakterizoval organizační strukturu, knihovní sbírky a katalogy národní knihovny v Plovdivu a stručně se zmínil o rozvoji městských knihoven Bulharska. Ředitel Královské knihovny v Dánsku popsal nejen tuto ústřední knihovnu, ale také knihovny veřejné, zvláště hlavního města. Sekretář sdružení knihoven v Litvě Rudolf Egle nastínil vývoj litevských knihoven od poloviny 19. století a připojil tabulky číselných ukazatelů knih a čtenářů v městských knihovnách. T. P. Sevensma z Univerzitní knihovny v Amsterodamu informoval o rozvoji knihovnictví v Nizozemsku od konce 19. století. O současném postavení vědeckých knihoven v Německu informoval ředitel Univerzitní knihovny v Lipsku Otto Glauning. Zaměřil se na jejich sbírky zahraniční produkce, budování příručních knihoven v čítárnách, význam věcných katalogů nebo katalogu titulních listů a zdůraznil jejich celkovou přeměnu od knihoven muzejního rázu k vědecké a informační činnosti, jak k tomu vedou knihovnické školy. Robert Reich do přehledu současného knihovnictví v Rakousku zahrnul tradiční klášterní, univerzitní, zemské i soukromé šlechtické knihovny, stav zpracování jejich sbírek a spolupráci při zpracování souborných katalogů. Základní informaci o 14 nejvýznamnějších knihovnách v Rumunsku podal Ivan Bianu. Leonard C. Wharton z Londýna podal zprávu o knihovnách ve Velké Británii popsáním významu Knihovny Britského muzea, národních knihoven Skotska a Irska, knihoven univerzit a veřejných městských knihoven. V dalším vystoupení L. C. Wharton také rozebral problémy v popisu při transkripci orientálních jazyků a rozdíly pravidel anglo-amerických od pruské katalogizační instrukce. Einar Sundsström z Královské knihovny ve Stockholmu kromě této instituce popsal také univerzitní knihovny v Uppsale a Lundu včetně některých vzácných tisků a seznámil se stavem veřejných knihoven v dalších městech ve Švédsku. Z USA se zúčastnil sjezdu sekretář Sdružení amerických knihoven (American Library Association, ALA) Carl H. Milan, který ve svém pozdravu informoval o padesátileté historii tohoto knihovnického spolku a připravené náplni jednání příští spolkové konference připravované na říjen 1926, na niž knihovníky pozval.

V Československu a Polsku žila po roce 1917 početná skupina emigrantů, kteří uprchli před novým režimem ze zemí Sovětského svazu. Ustavovali společenské i výzkumné organizace a jako jejich delegáti se také účastnili knihovnického kongresu s referáty o knihovnictví a vydávání knih v těchto zemích. Rektor Ukrajinské univerzity v Praze Oleksander Kolessa podal historii slovanského písemnictví od příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu a hodnotil význam některých děl od Kyjevských letopisů z 11. století až po století 19. ve vztahu k podkarpatským zemím a přišel také s návrhem ustavení ústřední knihovny a archivu Podkarpatska. Stručnou informací o veřejných knihovnách na Ukrajině přispěl Mychajlo Haluszczynskyj, delegát spolku Proswita ve Lvově. Evžen Vyrovaj z Ukrajinského vydavatelství v Praze na číselných ukazatelích zobrazil útlum v knižní tvorbě za světové války a ukázal, jak po roce 1917 docházelo k poklesu počtu ukrajinských titulů a naopak k nárůstu tiskové produkce ruských knih v zemi. Podobné problémy ještě rozváděl Stepan Siropolko z Ukrajinského pedagogického institutu v Praze, který také hovořil o historii knižní produkce ukrajinských tiskáren od 16. století. Alexandre Lototsky z Ukrajinské univerzity v Praze popsal právní zásady pro tiskaře při vydávání knih z období od konce 17. století a příklady cenzurní praxe z důvodů církevních nebo školních. Pjatro Antonovič Krečevski z výboru ruských emigrantů v Praze podal přehled dějin knihy v Bělorusku s vyjmenováním základních děl od období rukopisů až po nové období po revoluci roku 1917. S knihovnou pro vzdělání ruských studentů v Československu seznámil prof. Fatějev, v níž kromě dvou tradičních částí, tedy odborné literatury a oddělení knih ke zkouškám, byla za spolupráce studentů zřízena také tiskárna učebnic.

Ve vystoupení představitelů českých univerzitních i veřejných knihoven se promítly otázky racionalizace práce. Ivan Žmavc z pražské Univerzitní knihovny hovořil o zásadách řízení vědeckých knihoven, poukázal na příklady ze zahraničí a doporučil zjednodušit jejich provoz využitím metod vědeckého řízení v oblasti normalizace, standardizace a typizace. Jeho spolupracovník Felix Weltsch seznámil s vydáním českých pravidel věcného katalogu od Jaromíra Boreckého, porovnával je s dříve užívanými německými pravidly a na řadě příkladů ukázal na problémy při formulaci hesel a jak k teoretickým výkladům přistupovat z pohledu uživatele. Vlasta Melicharová na příkladech pražské městské knihovny shrnula zásady, jimiž se má knihovník řídit při výběru a nákupu knih, vyjmenovala nejčtenější autory domácí i zahraniční literatury a zevšeobecnila nejčastější požadavky čtenářů. Ladislav Jan Živný zhodnotil dosavadní víceméně propagační ráz knihovnické statistiky, uvedl příklady jejích ukazatelů v některých státech a vyzval ke zpracování jednotné mezinárodní knihovnické statistiky. Bohuslav Koutník se vzhledem ke vzrůstajícímu významu veřejných knihoven (ve smyslu československého knihovnického zákona) zaměřil na náročnost práce knihovníka a jeho duševní i tělesné předpoklady pro zastávání vedoucí funkce. Knihovník města Jičína Vít Vágnerrovněž v souvislosti s knihovnickým zákonem popsal roli knihovníka jako propagátora knihovny a vychovatele čtenářů, jeho postavení v knihovní radě při nákupu knih a význam spolupráce se školou. Také knihovník města Roudnice nad Labem Jiří Pelikán seznámil se svými zkušenostmi v práci s nejmladšími čtenáři a zdůraznil nezastupitelnou úlohu knihovníka při jejich výchově.

Vědeckých knihoven se týkaly referáty o jejich spolupráci při práci s duplikáty knih. Problematiku uvedl Oskar Halecki z Varšavy, který byl ředitelem Mezinárodního institutu spolupráce ve společenských vědách se sídlem v Paříži. Ve vystoupení připomenul zásady mezinárodní výměny publikací, které byly stanoveny komisí expertů již roku 1886 a na příkladech některých zemí rozváděl metody spolupráce národních a odborných knihoven, jež by měly prospěšný dopad pro vědu a literaturu. Na úvodní projev navázal knihovník Ukrajinské zemědělské akademie v Československu Levko Bykovsky stanovením zásad pro mezinárodní výměnu duplikátů s výzvou, aby Komise pro duševní spolupráci při Svazu národů vydala o tom příslušnou instrukci. S řešením problému duplikátů v knihovnách v rakouských zemích již od vydání dekretu studijní dvorní komise roku 1786 seznámil Jaromír Borecký, rozvedl také další nařízení včetně aktuálního návrhu směrnice, která k těmto problémům byla připravena v roce 1922 z podnětu českého ministerstva, k jejímu vydání však dosud nedošlo.

Knihovědnými příspěvky obohatili jednání kongresu zejména čeští a polští historici. Univerzitní profesor Wilhelm Wostry z Prahy přednesl referát o významu katalogu rukopisů českých knihoven, na němž pracovali v minulosti Bohuslav Balbín, Josef Dobrovský, František Palacký nebo Beda Dudík, kteří zpracovávali sbírky zejména pražských knihoven. Biskup a historik Antonín Podlaha informoval o vytřídění prvotisků z fondu knihovny pražské metropolitní kapituly, u význačnějších vyjmenoval jejich dárce a popsal, jak jejich zpracování směřovalo k vydání katalogu inkunábulí. Zdeněk Gintl z pražské ústřední městské knihovny hovořil o vytváření oddělení vzácných tisků, pragensií a útvaru literární dokumentace básníka Antonína Sovy, který jako první ředitel po třiadvacet let působil v čele této knihovny. Božena Szulc-Golska z Univerzitní knihovny v Poznani se zaměřila na výčet zajímavých starých tisků ve sbírkách nejen této, ale i šlechtických knihoven ve městě. Její kolega Kazimierz Zieliński hovořil o propagaci české písně v Polsku v souvislosti s různými reformátorskými proudy od poloviny 15. století, o středisku českých bratří a popsal obsah kancionálu Jana Roha ze sbírky městské knihovny v Poznani, vydaného v Praze roku 1541. Ředitel poznaňského muzea Marjan Gumowski přispěl studií z dějin královské knihovny Zygmunda Augusta v Krakově založené v 16. století, uvedl, jaké náklady byly vynaloženy na nákup knih a popsal jejich exlibris. Několikrát také vystoupil ředitel Univerzitní knihovny v Krakově. Hovořil o knihaři Kropáčovi, který koncem 14. století studoval v Praze, a o jeho pozoruhodné kožené vazbě v knihovně katedrály v Plocku. Ve druhém příspěvku určil dřevorytce nejstaršího slovanského tisku z 16. století dochovaného ve Lvově. Ve třetím příspěvku popsal dva fragmenty polských prvotisků psaných kyrilicí z Jagellonské knihovny ve Lvově. O zpracování inkunábulí v Katalánské knihovně v Barceloně podal zprávu její ředitel Jordi Rubió a popsal také jednu pozoruhodnou xylografii z konce 15. století. Ředitel Královské knihovny ve Stockholmu Isak Gustav Collijn popsal dosud neznámý exemplář Diurnale Pragense z konce 16. století, jenž se dostal za švédských válek z Prahy do města Strängnäs.

Několik příspěvků se zabývalo bibliofilstvím, v té době nově vznikajícím oborem o vztahu ke krásné knize. Obecně o české krásné knize pohovořil redaktor časopisu českých bibliofilů Vitrinka Arthur Novák, ocenil především zásluhy redaktora Moderní revue Arnošta Procházky a vyjmenoval současné výtvarníky, nakladatele a tiskaře, kteří se u nás nejvíce na bibliofilské produkci tisků podíleli. Podobně redaktor časopisu Bibliofil Bedřich Beneš Buchlovan vyjmenoval podíl výtvarníků nejen na bibliofilských knihách, ale také na exlibris. Předseda spolku polských bibliofilů Stefan Demby svým historickým přehledem ukázal na milovníky a sběratele knih v Polsku, od počátečních aktivit v klášterních knihovnách až po první sjezd polských bibliofilů v roce 1925. Podobně knihovník Jaromír Malý vyjmenoval čtyři slavné knihovny z dějin českého knihovnictví, mezi něž zařadil také knihovnu humanisty Jana Hodějovského z Hodějova (1496–1566), seznámil s jejími osudy a exlibris.

Významným tématem byla na knihovnickém sjezdu současná bibliografie. Legendární ředitel Mezinárodního bibliografického institutu v Bruselu Paul Otlet v zaslaném referátu představil projekt spolupráce při zpracování univerzální bibliografické dokumentace tiskovin, definoval její rozsah a z historie připomenul, jak se na jejím zpracování dohodla již mezinárodní bibliografická konference v roce 1895. Rozvedl metody jejího zpracování včetně Deweyho desetinného třídění a zdůraznil nutnost sestavování statistiky tisku. Jan Muszkowski z Varšavy sestavil tabulky zachycující údaje o množství vydaných knih v evropských zemích v roce 1920, nebo také chronologické tabulky vydaných knih v 19. století ve Francii a Španělsku. Informace získal z podkladů mezinárodní statistiky zpracovávané bruselským bibliografickým ústavem. Ředitel Národní knihovny v Jeruzalémě Hugo Bergmann seznámil s praxí užívání Mezinárodního desetinného třídění na příkladech zatřídění náboženské literatury.

Stefan Vrtel-Wierczyński hodnotil prameny polské bibliografie počínaje inventáři církevních knihoven a uvedl, co z historických prací o polském knihtisku lze zahrnout do bibliografických pramenů před vznikem souběžné bibliografie knih i periodik. Władysław Tadeusz Wisłocki popsal současný stav polské bibliografie, působení knihovnických a osvětových spolků, účast polských organizací na mezinárodních výstavách knihy nebo tisku a uvedl, jak se vyvíjela polská kultura v poválečných letech a kolik bylo vydaných knih v roce 1925 podle titulů a celkového nákladu.

Zásadní význam měly referáty o slavistické bibliografii. Zdeněk Václav Tobolka nastínil dějiny bibliografie slovanských knih, jak se o ni snažili slavisté v Čechách od poloviny 19. století a později v Rusku a Polsku. Ocenil souběžnou národní bibliografii bulharskou, ruskou a ukrajinskou zpracovávanou na základě povinného výtisku a vyzval sjezd k přijetí usnesení, aby Slovanský ústav v Praze soustavně vydával slavistickou bibliografii. Do diskuze se také zapojili emigranti. Vladimír Tukalevski uvedl, jak po světové válce vzrostl zájem v evropských zemích o politický a kulturní život Slovanů, což se projevilo nárůstem publikační činnosti. Na ministerstvu zahraničí v Praze se budovala slovanská knihovna, v níž pracoval, a podle něj by bylo žádoucí, aby podobně v každé slovanské zemi byly centrálně sbírány slovanské tiskoviny a docházelo mezi těmito ústavy k výměně bibliografických záznamů. Redaktor bibliografického a v Praze vydávaného časopisu Slavjanskaja kniga (1925–1926) Fedor Mansvetov stanovil úkoly pro bibliografii na příkladu sovětské bibliografie a poukázal na množství knih vydávaných emigranty v ruském, ukrajinském, běloruském i dalších slovanských jazycích, jež by měla Knižnaja palata jako centrální bibliografický ústav v Moskvě rovněž registrovat. Také A. L. Bem z Ruského pedagogického ústavu v Praze uvedl, co dosud udělali čeští knihkupci nebo polští knihovníci pro slovanskou bibliografii a co by bylo třeba pro ni evidovat z jednotlivých společenskovědních oborů.

Na sjezdu odeznělo také několik příspěvků o slepeckém tisku a knihovnách. Knihovnice Marie Polednová seznámila s dějinami slepeckého tisku, vynálezu Braillova písma, vzniku tiskáren slepeckým písmem ve světě a u nás v Praze a Brně, s ustavením spolku Český slepecký tisk pedagogem K. E. Macanem v roce 1915 a jeho činností. Členka tohoto spolku Ema Pollandová doplnila předchozí vystoupení zprávou o slepeckém školství a knihovnách ve Francii i Německu a ustavení Macanovy slepecké knihovny v Praze roku 1925. František B. Soukup popsal, jak se již od roku 1915 v Čechách usilovalo o zřízení veřejné knihovny pro slepce po vzoru podobné knihovny v Lipsku, a to ve spolupráci s knihovnou města Prahy. Carl Strehl nastínil vývoj slepeckého školství v Německu a působení 13 slepeckých knihoven v tamních městech. Uvedl, kolik měly knihovny k dispozici děl a svazků v Braillově písmu a podal přehled slepeckých tiskáren v 16 německých městech.

K problematice nakladatelské činnosti vystoupil starosta Gremia knihkupců a nakladatelů v Praze Eduard Weinfurter. Ukázal na příčiny stagnace českého knižního trhu, které byly způsobeny chudnutím středního stavu, nezaměstnaností v průmyslových odvětvích a naproti tomu vzrůstajícím zájmem o sport, kulturu a společenskou zábavu, což vše mělo odvádět od nákupu knih do soukromých sbírek. Otokar Štorch-Marien představil roli moderního nakladatele v současné společnosti, jeho úlohu při výběru překladů ze světových literatur a vyzval, aby po vzoru sjednocení českých nakladatelů v Klub moderních nakladatelů byla ustavena mezinárodní federace nakladatelů. K této problematice patří také návrh Rafaela D. Szalatnaye z NewYorku, aby v tiráži vydávaných knih byl vždy také uváděn stát tiskárny, a to z daňových důvodů pro uzavírání smlouvy o autorském právu mezi USA a Československem, protože v USA se rozšířilo vydávání hudebních děl bez autorských poplatků.

Ruský psycholog Nikolaj Alexandrovič Rubakin z Moskvy přispěl nejobsáhlejší studií, která je ve sjezdovém sborníku otištěna. Rozvedl, co se chápe termíny psychologie knihy a knižního díla. Vystihl, jak působí kniha na čtenáře a čím se bibliopsychologie vlastně zabývá, jaké jsou metody výzkumu vlivu četby obecně nebo v působení stejného textu na různé typy čtenářů a stanovil základní pravidla pro výběr vhodných knih čtenáři.

Zatímco většina sjezdových referátů a příspěvků byla připravena spontánně, referát o knihovnickém školství připravila Mary P. Parsons z Paříže z podnětu organizátorů sjezdu. Podala přehled tohoto speciálního vzdělávání od jeho počátků v roce 1887 a informovala o současné situaci knihovnického školství v 16 zemích Evropy a také v Číně a USA. Uvedla, v čem spočívá náplň studia a na příkladu práce Výboru pro vzdělávání knihovníků při Sdružení amerických knihoven (ALA) rozvedla formy odborného vzdělávání a v závěru doporučila výměnu a stáže profesorů i studentů knihovnických škol.

IFLA a Zdeněk Václav Tobolka

Obr. 2 Leták s portrétem Z. V. Tobolky vydala Parlamentní knihovna v Praze (archiv autora)

Se zásadním návrhem na ustavení mezinárodního řídicího výboru knihovnických aktivit za spolupráce Společnosti národů vystoupil na pražském sjezdu předseda Sdružení francouzských knihovníků Gabriel Henriot. Podobně jako bibliografové si již vytvořili mezinárodní ústředí v Bruselu, pokládal za potřebné pro další knihovnické oblasti jako zpřístupnění dokumentů či výzkum a koordinaci prací ustavit stálý řídící výbor, volený národními sdruženími knihovníků. Pražský sjezd také přijal rezoluci o ustavení prozatímního Mezinárodního výkonného výboru knihovnického, který by mimo jiné stanovil místo a čas příštího mezinárodního kongresu. K ustavení takového reprezentativního mezinárodního knihovnického orgánu – International Federation of Library Associations (IFLA) – došlo již na příštím knihovnickém kongresu, který se konal roku 1927 v Edinburghu ve Skotsku. Od edinburghského sjezdu do roku 1939 a po 2. sv. válce od roku 1947 se již každoročně pořádaly knihovnické kongresy, na kterých se v rozmanitých sekcích a vystoupeních delegátů nejen vždy k předem vyhlášenému hlavnímu tématu řešily problémy a hledaly cesty dalšího rozvoje knihovnictví. V roce 2008 měla IFLA 1224 členů ze 139 zemí.⁷ Naši knihovníci se ve větším počtu mohli seznámit se standardním jednáním takového kongresu jako jeho organizátoři i účastníci, když v roce 1978 bylo pořadatelem sjezdu Československo a místem jednání Štrbské Pleso.

Zdeněk Václav Tobolka (21. 6. 1874 Poděbrady – 5. 11. 1951 Praha) byl zvolen již v roce 1927 členem výboru IFLA, a to na první čtyřleté volební období 1928 až 1931. Opravňovalo jej k tomu nejen jeho postavení předsedy Spolku československých knihovníků, který zakládal a v letech 1925 až 1929 byl jeho předsedou, ale zejména jeho celoživotní úsilí o vědecký charakter knihovnictví a bibliografie.

Tobolka po dokončení studií historie (roku 1896) na pražské univerzitě vyučoval jeden rok na chrudimské Obchodní akademii, ale již od srpna 1897 se stal pracovníkem pražské Veřejné a univerzitní knihovny. V roce 1900 začal vydávat první knihovnický časopis České knihovnictví (1900/01) a do prvního čísla také napsal stať o univerzitní knihovně.⁸ Jako pracovník instituce s právem povinného výtisku tiskovin sestavoval ročenku Česká bibliografie za léta 1902–1911, vycházející do světové války nákladem České akademie věd a umění. V publikační činnosti se zaměřil na politické dějiny a již za jeho redakce vydaná pětisvazková encyklopedie Česká politika (1906–1913) ukázala na schopnost spolupracovat v širším kolektivu.

Se vznikem republiky byl Tobolka jmenován ředitelem knihovny Národního shromáždění a plně se věnoval knihovnictví. Podařilo se mu vybudovat moderní parlamentní knihovnu se zákonodárnou a ekonomickou literaturou, ale také jako centrum mezinárodní výměny publikací; řídil ji až do roku 1939. Současně se stal ředitelem ministerstvem ustavené Státní školy knihovnické, na které probíhala výuka vždy po jeden rok ve dvou semestrech od roku 1920. Pod jeho redakcí vyšlo kompendium Československé knihovnictví (1925) jako obraz knihovnického povolání, které si vyžaduje odborný přístup.

V roce 1927 se Tobolkovi podařilo překonat tehdejší názory odpůrců na zařazení oboru knihovnictví do univerzitních studií a tak vznikly čtyřsemestrové knihovnické kurzy při Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Sám se habilitoval a jako docent byl garantem oboru. Řídil toto studium určené pro vzdělání knihovníků ve vědeckých knihovnách až do jejich ukončení v roce 1950.

Vedle řízení parlamentní knihovny a prosazování knihovnického vzdělávání se Tobolka soustředil na zpracování českých katalogizačních pravidel. Nejprve vyšla jeho Pravidla, jimiž se řídí budování abecedního seznamu jmenného (1921), poté za spolupráce vědeckých knihoven při zpracování hesláře vydal Pravidla heslového katalogu (1928) a také Pravidla popisu prvotisků (1930). Dlouhodobě se ovšem věnoval záměru zpracovat soupis veškeré české tiskové produkce do konce 18. století. Po vydání svého soupisu českých prvotisků v roce 19109 dospěl k názoru, že bez účasti knihoven s historickými fondy je taková práce pro jednotlivce nemyslitelná. Inicioval ustavení Komise pro knihopisný soupis československých tisků, kterou řídil. Jako první díl monumentálního Knihopisu československých tisků od doby nejstarší až do konce XVIII. století vyšly v roce 1925 pod jeho redakcí Prvotisky, od roku 1936 začal vycházet 2. díl nazvaný Tisky z let 1501–1800.

Spolek československých knihovníků za Tobolkova vedení prosazoval ponejvíce zájmy vědeckých knihoven. Když v roce 1926 požadovalo ministerstvo, aby knihovníci veřejných knihoven působili ve své obci také v zájmu lidové výchovy, spolek takový požadavek po projednání na členské schůzi odmítl. S tím ovšem knihovníci z veřejných knihoven nesouhlasili a založili si vlastní Spolek veřejných obecních knihovníků. Rozkol ještě vyvrcholil, když v hlasování nebyla dána výboru důvěra a Tobolka ze spolku v roce 1928 vystoupil. Roku 1930 založil Československou společnost knihovědnou a časopis Slovanská knihověda (1931–1938, 1947). Sv. 3 Slovanské knihovědy z roku 1934, který redigoval Jan Emler, vyšel s názvem Zd. V. Tobolkovi k šedesátce z domova i z ciziny. Přispěl do něho také tehdejší viceprezident IFLA Marcel Godet.

Sledujeme-li rozsáhlé publikační dílo historika, knihovníka a bibliografa Z. V. Tobolky, musíme obdivovat jeho pracovitost a cílevědomost v úsilí dát knihovnictví vědecký ráz. Za knihovědce se pokládal také v úvodu k poslednímu svému obsáhlému dílu o dějinách knihy, v němž prohlásil: „Český národ dovedl ve vývoji knihy vždy držeti stejný krok s národy druhými a k pokroku knihy sám hojně přispěl svým přínosem, svými podněty a vynálezy.“10 Že se o to zasloužil plnou měrou sám autor tohoto výroku, jsme tímto medailonkem rádi připomenuli.

Poznámky

1 MALÝ, Jaromír. Před mezinárodním sjezdem knihovníků a přátel knihy v Praze 1926. Časopis československých knihovníků. 1926, roč. 5, č. 1, s. 2–8.

2 DOLENSKÝ, Antonín, ed. Knižní kultura doby staré i nové: příručka pro výstavy Mezinárodního sjezdu knihovníků a přátel knihy. V Praze: nákl. vl., 1926. 368 s.

3 Studie vyšla také samostatně, viz THON, Jan. Knihovna hlav. města Prahy a stavba její ústřední knihovny. Praha: Pražská městská pojišťovna, 1926. IX, 10 s., obr. příl.

4 KOUTNÍK, Bohuslav, ed. Congrès international des bibliothécaires et des amis du livre tenu à Prague du 28 juin au 3 juillet 1926: procès-verbaux et mémoires publiés par le comité exécutif du congrès. Tome II. Communications et mémoires. Prague: Imprimerie d´Etat, 1928. 791 s.

5 Congrès international des bibliothécaires et des amis du livre tenu à Prague du 28 juin au 3 juillet 1926 : procès-verbaux et mémoires publiés parle comité exécutif du congrès. Tome I. Procès-verbaux. Prague: Imprimerie d´Etat, 1929. 95 s., 14 obr. příl.

6 MALÝ, Jaromír. Předběžná zpráva o sjezdu. Časopis československých knihovníků. 1926, roč. 10, s. 174–193.

7 International Federation of Library Associations and Institution (IFLA). In: BATES, Maria J. and Mary Niles MAACK, eds. Encyclopedia of Library and Information Sciences. 3. ed. London – New York: CRC Press, 2010, vol. 4, s. 2898–2911.

8 Tobolka také zpracoval pramennou studii, kterou z pozůstalosti připravil k vydání František Horák, viz TOBOLKA, Zdeněk. Národní a universitní knihovna v Praze, její vznik a vývoj: počátky knihovny až do r. 1777. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1959. 169 s., 49 obr. příl.

9 TOBOLKA, Zdeněk. Český slovník bibliografický. Díl 1. České prvotisky. Praha: Česká akademie cís. Františka Josefa, 1910. VIII. 90 s.

10 TOBOLKA, Zdeněk. Kniha: její vznik, vývoj a rozbor. Praha: Orbis, 1949. 243 s., 202 obr. příl.

KUBÍČEK, Jaromír. Sto let od Mezinárodního sjezdu knihovníků a přátel knihy v Praze roku 1926: K 75. výročí úmrtí Z. V. Tobolky (1874–1951), spoluzakladatele IFLA. Knihovna: knihovnická revue. 2025, roč. 36, č. 2, s.78–89. ISSN 1801-3252.

KLÍČOVÁ SLOVA: staré tisky, Národní knihovna ČR, Vlastivědné muzeum pro Vysoké nad Jizerou a okolí, historické knihovní fondy, akvizice, dary, výzkum proveniencí, regionální muzea, muzejní knihovny, sběratelé knih, Josef Nigrin (1780–1850), Čeněk Zíbrt (1864–1932)

SUMMARY: The article describes a book donation that the National Library of the Czech Republic received in 2022 from the Regional Museum for Vysoké nad Jizerou and its Surroundings. Part of this donation was transferred to the Manuscripts and Early Printed Books Department and professionally catalogued. The article summarizes the results of this cataloging work. This includes an analysis of the contents, authorship and provenance of approximately one hundred and ten early printed books. A brief introduction of the history and present condition of museum is mentioned too.

KEYWORDS: early printed books, National Library of the Czech Republic, Regional Museum for Vysoké nad Jizerou and its Surroundings, historical book collections, acquisition, donations, provenance research, regional museums, museum libraries, collectors of books, Josef Nigrin (1780–1850), Čeněk Zíbrt (1864–1932)

Mgr. David Mach / Oddělení rukopisů a starých tisků, Národní knihovna České republiky

Úvod

Staré tisky Vlastivědného muzea pro Vysoké nad Jizerou a okolí Staré tisky Vlastivědného muzea pro Vysoké nad Jizerou a okolí nyní nově v Národní knihovně České republiky Na konci roku 2022 darovalo Vlastivědné muzeum pro Vysoké nad Jizerou a okolí Národní knihovně ČR (dále jen NK ČR) přes dvě stě padesát knižních svazků. Z tohoto množství bylo téměř sto deset svazků starých tisků. Zbytek pak zahrnoval tisky 19. a 20. století. Z darovaného celku nebylo vytvořeno nové signaturové oddělení, místo toho byl dodatečně rozdělen mezi příslušná pracoviště NK ČR. Část, která obsahovala pouze staré tisky a na kterou se v následujícím článku detailněji zaměříme, byla převzata Oddělením rukopisů a starých tisků a uložena do jím spravovaného historického knihovního fondu.¹ Po vyjasnění majetkoprávních záležitostí byla v průběhu roku 2024 odborně zpracována. Výsledkem tohoto procesu je přes sto čtyřicet katalogizačních záznamů, jež jsou nyní přístupné v online databázi STT.² Při katalogizaci byla věnována pozornost nejen základním bibliografickým údajům, ale podrobněji byla studována i provenience, tj. původní majitelé jednotlivých tisků.

Vznik a stručná historie vysockého muzea a jeho knihovny

Dříve než přikročíme k charakteristice a hlubší analýze darovaných knih, představme si jejich předchozího institucionálního majitele. Muzeum ve Vysokém nad Jizerou patří dnes k menším městským muzeím. Bylo založeno v roce 1930. Základ jeho sbírek však byl položen už v letech 1894–1895 v souvislosti s konáním Národopisné výstavy českoslovanské. Kvůli ní byl studentstvem na Vysocku proveden sběr folklorního materiálu a uskutečněna i jeho poloamatérská výstavka. Bohužel se tento slibný trend dále nerozvinul. Po skončení pražské výstavy se ve Vysokém nad Jizerou nenašly vhodné výstavní prostory a podporovatelé muzea se nesetkali s pochopením ani ze strany městské samosprávy. Nashromážděné exponáty byly proto uloženy v bednách na půdě radnice, školy i občanské záložny a na těchto místech čekaly na své „znovuobjevení“ až do roku 1930. Tehdy stál u zrodu muzea známý kulturní historik a etnograf Čeněk Zíbrt, který, ač nebyl místním rodákem a patriotem, město Vysoké nad Jizerou často navštěvoval a svou vědeckou autoritou pomohl definitivně vyřešit dlouhotrvající neutěšenou situaci kolem postupně chátrajících muzejních předmětů.³

Cílem nového muzea bylo, a dodnes vlastně stále je, získávání a prezentace hmotných památek z blízkého okolí (kromě Vysokého nad Jizerou patří do jeho spádové oblasti vesnice Horní Tříč, Roprachtice, Sklenařice, Stará Ves atd.) či z širšího území Pojizeří a podhůří Krkonoš, tzn. z historického česko-německého hornatého regionu, ležícího v blízkosti zemských hranic Čech se Slezskem a Lužicí. Muzejní sbírkové fondy mají přesto převážně český charakter a původ, protože ve městě i jeho venkovském zázemí se prosazoval český živel, jenž zde převažoval nad německým obyvatelstvem. V současnosti muzeum vystavuje předměty související např. s lyžováním, turistikou, lidovou dřevěnou architekturou, malovaným nábytkem, betlémářstvím, postavou Krakonoše, tradicemi vysockého ochotnického divadla a slavnými osobnostmi města a regionu.⁴

Již v době účasti na Národopisné výstavě českoslovanské obsahoval soubor zapůjčený z Vysokého nad Jizerou několik knižních pokladů. Hovoří se např. o knihách pověr, pranostik, koled a písních tradovaných v Podkrkonoší. Ve výstavní expozici údajně nechyběly ani cenné rukopisy, psané modlitební knihy a školní archiválie.⁵ Po vzniku muzea v roce 1930 se jeho součástí stala i knihovna s archivem. Nejstarší uspořádání a katalogizaci dokumentů provedla archivářka Zdena Hochová-Brožíková, kterou k této práci dočasně povolal profesor Zíbrt. Sám byl přitom nápomocen odbornými radami a konzultacemi. V průběhu dalších let shromažďovalo muzeum vedle historických knižních památek i novodobou studijní a regionální literaturu. Je velmi pravděpodobné, že tehdejší správci knihovny, resp. muzea založili a vedli nějakou inventární (přírůstkovou) evidenci a promysleli i systém stavění knih. O celkové organizaci fondu se však můžeme dnes pouze dohadovat, protože NK ČR nebyla předána téměř žádná relevantní knihovnická dokumentace.⁶ Podle nesporných provenienčních znaků vysockého muzea, jež se nacházejí přímo v darovaných tiscích, můžeme usuzovat, že jednotlivým svazkům byla přidělována knihovní signatura. Ta reflektovala formát knihy a její pořadí na polici. Formát byl vyjádřen velkým písmenem od A do F (A – velikostně nejmenší, tzn. většinou šestnácterky, dvanácterky, částečně i osmerky, F – rozměrově největší folia; v B–E pak početně převládají hlavně osmerky a kvarty). Regálové pořadí udávala arabská číslice. Ve většině tisků je tato signatura ručně vepsána na papírový štítek přilepený na přední přídeští. Tento štítek zároveň plnil funkci grafického exlibris. Jeho ústřední motiv čerpá z pověsti o zakladateli Vysokého nad Jizerou. Jím byl uhlíř, kostelník a prorok v jedné osobě Havlas Pavlata.⁷ Kromě signatury mají tisky ještě inventární čísla doplněná na grafický štítek, titulní stránku či do středu kulatého razítka. Tato inventární čísla jsou tvořená buď kombinací majuskulního písmene S a arabské číslice (ve stovkových či tisícových hodnotách), nebo jenom samotnou arabskou číslicí (v desetitisícovém rozsahu). Některé knihy disponují pouze jediným přírůstkovým číslem, jiné mají hned čtyři. Nejčastěji se objevují knihy se dvěma přírůstkovými čísly. Je tak zřejmé, že v průběhu času docházelo v této inventární evidenci ke změnám, které byly nejspíše vyvolány praktickými potřebami. Kvůli nedostupným evidenčním podkladům nemáme ani jistotu, zda do NK ČR dorazil kompletní fond starých tisků ve své původní podobě nebo jen jeho torzo. Nelze také vyloučit možnost, že některé tisky nadále zůstávají ve vysockém muzeu.⁸

Obsahový a autorský rozbor darovaného souboru

Podrobnější analýza daru ukazuje, že po jazykové stránce v něm převažují knihy v češtině. Cizojazyčných (německých a latinských) knih je méně. Pokud jde o obsah, lze na darované knižní svazky aplikovat základní dělení na náboženskou a světskou literaturu, přičemž prvně jmenovaná je o více než polovinu početnější. Dominují v ní jazykově české barokní tisky určené širším čtenářským vrstvám. Z žánrového pohledu převládají modlitební knihy následované postilami, kancionály, christologickými sborníky a biblemi. V menším množství se vyskytují i katechismy, hagiografické a mariánské soubory. Odbornější teologické česko- i cizojazyčné práce zastupují např. překlady spisů církevních autorit, konfesní polemiky, obsáhlejší věroučné výklady, liturgika (misály) a duchovní cvičení. Světské písemnictví tvoří kroniky či historické výtahy, zábavné povídky, divadelní hry, příručky, naučné monografie, slovníky a herbář. Mezi těmito žánry se zřetelně ukazuje rozdíl mezi cizojazyčnou (hlavně německou) a českou literární tvorbou. Zatímco německé publikace se mohou vykázat tematickou pestrostí sahající od praktických činností (např. lékařství, chov ovcí, společenské hry) přes beletrii (poezie, bajky) až po skutečné vědecké obory (egyptologie, teorie a dějiny výtvarného umění), jazykově české knihy se omezují téměř výhradně na kronikářskou četbu a nenáročné povídky či divadelní hry. Do samostatné skupiny lze vyčlenit administrativní dokumenty mající podobu robotních a cechovních patentů, artikulí a sbírek legislativních dokumentů.

Autorská skladba víceméně odráží výše naznačenou charakteristiku. Převahu mají autoři náboženských spisů. V jejich čele pak stojí kapucínský mnich Martin von Cochem, a to díky dvaadvaceti exemplářům jeho Nebeklíčů, Štěpných zahrad (ca 1727–1798) a Životů Ježíše Krista (1746). Díla ostatních literárně činných duchovních se dochovala v mnohem nižších počtech. V „pouhých“ třech exemplářích se v darovaném celku opakují kancionálové a homiletické práce českých jezuitů Matěje Václava Šteyera a Antonína Koniáše. V jednotlivinách či maximálně duplicitách se objevují tuzemští autoři pocházející z řeholních kruhů. Jsou to jezuité Petr Linteo z Pilzenburgku, Vojtěch Šebestián Scipio-Berlička, Karel Maget, Leopold Fraydt, Jan Groh, Fabian Veselý, Leopold Fabritius, ale také příslušníci jiných řádů, jako např. františkán Marek Damascenus a theatin Kare Račín. Domácí náboženskou tvorbu období baroka reprezentují také díla světských kněží Jana Josefa Božana, Václava Vojtěcha Klugara, Jana Antonína Chocholky, Pavla Josefa Axlara a dalších; české překlady spisů katolíků ze zahraničí, např. Georga Scherera, Louise de Blois, Jakuba Wujka, Wilhelma Gumppenberga, Leonharda Goffiné, Martina Pruggera, a biblické tisky, přesněji Bible katolická (1778–1780, tzv. tereziánská) či první a druhé vydání Bible svatováclavské (1677–1712, 1771). Evangelickému písemnictví vévodí díky svým pěti dochovaným exemplářům Bible hallská ve své první (1722), druhé (1745) i třetí (1766) edici. Nechybí ani žitavské tisky exulanta Václava Klejcha. Ostatní chronologicko-vývojové etapy naší literatury jsou po kvantitativní a autorské stránce dokumentovány mnohem skromněji. Humanismus má zástupce v osobě kronikáře Václava Hájka z Libočan nebo typografa Daniela Adama z Veleslavína. K nim je možné přiřadit i nejstarší tisk z celého daru, kterým je Bible benátská (1506). Osvícenství a národní obrození se omezují na autorsky anonymní zábavné povídky či divadelní hry spisovatelů Prokopa Šedivého a Antonína Josefa Zímy, slovník Karla Ignáce Tháma a několik překladů jazykovědce Františka Faustina Procházky, jenž tuzemského čtenáře seznamoval se spisy známých filozofů (např. sv. Augustýna či Erasma Rotterdamského). Z cizojazyčných děl a jejich autorů jmenujme alespoň antického vojevůdce Gaia Iulia Caesara, italského světce Alfonse Maria z Liguori, německého básníka Johanna Heinricha Voße a francouzského orientalistu Claude-Étienna Savaryho.

Z ryze bibliografického pohledu nenabízí dar muzea z Vysokého nad Jizerou příliš mnoho knihopisných pokladů.⁹ Vyskytují se zde spíše jen konkrétní jednotliviny, jež se ukrývají v řadě jinak běžných tisků dostupných v mnoha dalších muzejních, historických či odborných knihovnách. K titulům, které jsou podle Knihopisu v celorepublikovém měřítku dochovány právě jen jediným vysockým exemplářem, náleží defektní Jedenáctero snopů Josefovi se klanějících od Karla Mageta (1722, K05141, sign. 54 Sf 130). Ve dvou až třech dochovaných výtiscích, z nichž jeden se nacházel ve vysockém muzeu, jsou k dispozici Quadragesimale primum seu Conciones Fabiana Veselého (1743, K16505a, 54 Sd 155), Vyznání srovnání apoštolského ve 12 článkách víry Jana Antonína Chocholky (1741, K03320, 54 Sf 134) a knížky lidového čtení z přelomu 18. a 19. století Historie o krásné kněžně Mageloně (nedat., K03026, 54 Sf 132); Rozmlouvání dvou mladých žen v příčině dobrého manželství (nedat., K19270, 54 Sf 132), obojí přívazky v konvolutu. Rovněž mezi Cochemovými Zlatými nebeskými klíči či Malými zlatými nebeklíči se dá vypátrat několik vydání evidovaných pouze v dosud nepublikovaných abecedních Dodatcích ke Knihopisu (1769–1798, 54 Se 451, 54 Se 460, 54 Se 471, 54 Se 473). Minimálně další tři Cochemovy modlitební soubory nebyly přesně knihopisně identifikovány a lze u nich předpokládat určitou bibliografickou exkluzivitu (ca 1742–1815, 54 Se 457, 54 Se 464, 54 Se 467). Do Dodatků ke Knihopisu byl dodatečně zařazen titul Písně roční, to jest Kancionálek (nedat., 54 Sf 136), jehož neúplný výtisk není totožný s žádnou již knihopisně podchycenou edicí.

Provenienční analýza darovaného souboru

Jestliže studium obsahu darovaného souboru poukázalo na jeho celkovou autorskou a žánrovou jednotvárnost, provedený provenienční rozbor¹⁰ zase potvrzuje jeho regionální ukotvení. Původní majitelé tisků totiž dlouhodobě pobývali ve Vysokém nad Jizerou a v jeho okolí nebo se v tomto městě alespoň narodili.¹¹ Chronologicky mladší generaci žijící v období první a druhé poloviny 20. století zastupují jak místní společensky a kulturně činní jednotlivci jako např. učitelé, duchovní, vlastivědní badatelé či živnostníci, tak i běžní obyvatelé, kteří ve svých domovech uchovávali staré knihy jako upomínku na předky. Můžeme předpokládat, že tito jedinci nepatřili ke čtenářům v úzkém slova smyslu a knižní svazky spíše vlastnili, než aby je skutečně četli a prakticky využívali, o čemž svědčí i to, že svůj osobní vztah k dané publikaci vyjádřili maximálně podpisem či stručnou vlastnickou poznámkou. Tisky se do jejich majetku dostaly jako rodinné dědictví nebo je získali během svých volnočasových či pracovních aktivit a do vysockého muzea je pak darovali z důvodu jejich cennosti nebo naopak nepotřebnosti. Určitou úlohu v rozhodování těchto mladších majitelů mohla hrát i společenská prestiž spojená s muzejním darem. Vyloučit samozřejmě nelze ani lokální patriotismus.

Mezi známější novodobé dárce a podporovatele muzea ve Vysokém nad Jizerou je možno zařadit např. Václava Šaldu (1867–1958, kulturní pracovník, amatérský vlastivědný badatel), Josefa Voborníka (1876–1955, katolický kněz, vysocký farář, regionální historik), Josefa Zajíčka (1866–1938, pedagog, hudebník, sbormistr pěveckého odboru Krakonoš a Dámské pěvecké jednoty Vlastimila), Josefa Ďoubalíka (1879–1943, pedagog, propagátor lyžování v Krkonoších), Josefa Patočku (1869–1951, pedagog, vyučoval filologii a uměleckou výchovu), Karla Farského (1885–1976, narozený v Bozkově u Semil a činný především ve Znojmě jako učitel), Jaroslava Skrbka (1888–1954, malíř, grafik a středoškolský učitel kreslení), Jiřinu Ďoubalíkovou (1923–2009, ředitelka muzea). Knižními dary přispěli také místní řemeslníci a obchodníci jako např. Josef Špika (1904?–1977?, malíř pokojů, č. p. 108), Josef Petruška (činný 1935–1954, krejčí), Josef Josífek (1901?–1971?, vedl koloniál, pekařství a sklad uhlí) i řada lidí, o nichž se nám nepodařilo nic konkrétnějšího zjistit, např. Emma Vodseďálková (činná 1934, č. p. 119), Ludmila Machytková (činná 1969), Jarmila Havlíčková (činná 1969–1971), Karla Holatová, Antonín Adámek, paní Flegrová, Martincová, Kučerová, Hásková.

Druhou skupinu vlastníků tisků naopak tvoří skuteční historičtí čtenáři žijící většinou v 19. století. Byli jimi převážně vysočtí měšťané či rolníci z blízkého venkova. Pro tyto majitele představovaly knihy předmět každodenní potřeby. Sloužily jim k náboženské četbě, osobnímu sebevzdělání, uspokojování sběratelské vášně nebo plnily praktické funkce jednorázově či generačně využívaného poznámkového bloku a rodinné kroniky. Proto byly opatřovány rukopisnými poznámkami nebo do nich byly umísťovány hustě popsané či prázdné listy papíru, vytrhnuté části jiných tisků, grafické jednolisty, zpovědní cedulky a pouťové svaté obrázky. Právě na tyto provenienční stopy je možné narazit v darovaných vysockých svazcích.

Neumělé autografní podpisy doplněné o domovní čísla popisná, údaje o povolání či pouhá bezpříznaková lusus calami (nahodilé kresbičky) upomínají např. na Václava Bělocha (činný 1795–1796, provazník, č. p. 178), Václava Hladíka (činný 1860–1874, provazník, č. p. 178), Josefa Fiedlera (činný 1874–1908, mlynář v Roztokách u Semil), Františku Nečáskovou (činná 1833, č. p. 44), Annu Hladíkovou-Večerníkovou (činná 1855), Jana Róna (činný 1803?), Jana Kramáře (činný 1824), Jana Háska (činný 1827–1847, č. p. 109), Václava Procházku (činný 1828), Františka Rýdvala (činný 1828), Antonína Holmana (činný1856–1879, č. p. 217),Vincenta Háska (činný 1893), Františku Jandurovou, Emmu Nigrinovou, Františku Hladíkovou. Někteří jedinci si ze svých knih udělali nekrologium. Primárně jim tedy nešlo o označení vlastního knižního majetku, ale spíše o vytvoření písemné památky upomínající na narození či skon potomků, příbuzných a nejbližších přátel, což se také odráželo ve stylizaci zapisovaného textu. Ten střídá formu holé faktografické poznámky nebo osobní výpovědi intimního vyznění. V obou typech pak většinou nechybí informace o hodině a denním datu úmrtí či narození, termínu konání pohřbu, astrologickém znamení atd. Takové přípisky lze nalézt v knižních svazcích pocházejících z vlastnictví Václava Vlka (1784?–1872, č. p. 205), Františky Kramářové (nar. 1809, č. p. 243), Josefa Vitáčka (činný 1814–1823, č. p. 128 Sklenařice), škodějovské rodiny Syrovátků (jejich přípisky pocházejí z doby ca 1820 – ca 1878) a neznámého držitele (činný 1840–1850) postily jezuity Scipia (1668, sign. 54 Sb 53).¹²

Literárně nadanější osoby přecházely rovnou k tvorbě rozsáhlejších zápisků, které zaznamenávají např. dobové živelní katastrofy, extrémy počasí, zničující požáry, ceny hospodářských plodin, pamětihodné události, lékařské postupy a recepty. Přípisky tohoto druhu se nalézají ve Scipiově postile (1695, 54 Sd 129), herbáři typografa Daniela Adama z Veleslavína (1596, 54 Sa 20) a Štejerově postile (1722, 54 Sd 144) či kancionálu (1727, 54 Sd 139). Bohužel jsou autorsky anonymní nebo je můžeme obecně přiřadit pouze k určité rodině (např. Patočkovi a Metelkovi ze Sklenařic v případě 54 Sd 144). Z konkrétních jednotlivců lze jmenovat Kristýnu Patočkovou (činná v 90. letech 19. století), která do své knihy poznamenala krátký přehled finančních dluhů a pohledávek, nebo Annu Patočkovou (činná v roce 1874), ta zase krasopisně opsala text náboženské postní písně. Josef Patočka (1780?–1849, č. p. 8) a jeho syn Antonín (nar. 1823, činný 1858–1859) byli původci německých exlibris, citátů moralistně náboženského charakteru a studijních filologických výpisků. Zda jednomu z nich můžeme připsat i autorství delší fundované „recenze“ rukopisně doplněné do jimi vlastněného česko-německého slovníku, zůstává zatím nejisté. Bylo by to překvapující zjištění, protože jedinec, jenž tento text sepsal, disponoval odbornými jazykovědnými znalostmi a projevoval své vlastenecké cítění. V tomto směru vynikají přípisky pekařského mistra Josefa Nečáska (1777–1852) a jeho svobodného syna Vincenta (1811–1898). Hlavně starší z této dvojice byl pilným písmákem a upřímným milovníkem češtiny. Ve svém kancionálu nashromáždil poznámky různého druhu, jež zahrnují texty týkající se rodinné a regionální historie (např. nápisy na zvonech vysockého kostela sv. Kateřiny) a také opisy náboženských písní a obrozeneckých básnických skladeb opěvujících krásu českého jazyka.

Největším vysockým znalcem a sběratelem knih byl ale Josef Nigrin (1780–1850, č. p. 55). Tento pekař během svého života vytvořil sbírku čítající více než padesát titulů¹³ převážně světského zaměření. Svůj knižní majetek označoval rukopisným exlibris a kulatým razítkem se štítkem s iniciálami JN [= Josef Nigrin]. Nigrinovu provenienci vykazuje pět darovaných starých tisků. Vedle tří jazykově českých publikací (Obroviště mariánského Atlanta (1704); Země dobrá to jest země česká (1754); Nařízení pro všechny křesťanské poddané ve věcech manželství (1783)) k nim patří i dvousvazková latinská bible (1746–1748).¹⁴

Nepochybně však jde jen o torzo původně mnohem většího celku. Mezi proveniencemi jsou zastoupeny i regionální korporace. Z knihovny Pěvecko-divadelní jednoty Krakonoš, což byl občanský spolek založený v roce 1882 zabývající se ochotnickým divadlem a zpěvem, se dochovaly dvě české knihy od Prokopa Šedivého Noční můra aneb Zamilovaná strašidla (1796) a Živé hodiny (1796).¹⁵ Jeden latinský misál nese provenienční stopy katolického farního úřadu sídlícího u vysockého kostela sv. Kateřiny. S touto institucí mohou být ale spojeny ještě další darované tisky. Toto konstatování se týká např. tisků předaných muzeu farářem Josefem Voborníkem (viz výše). V jejich případě můžeme uvažovat o tom, že mohly pocházet právě z farní knihovny, pokud přímo nebyly Voborníkovým soukromým majetkem. V prostředí lokální duchovní správy, ovšem ne přímo ve Vysokém nad Jizerou, se v 18. století pohybovali i katoličtí kněží Daniel Jan Metelka (1719–1785) a Serafín Antonín Herzig z Herzfeldu (1747–1827). Jimi podepsané knihy později skončily ve vysockém muzeu. Herzigův svazek má navíc exlibris konventu bosých augustiniánů u kostela sv. Václava na pražském Zderaze. Z obdobných církevních proveniencí se v darovaném celku nacházejí ještě exlibris kostela sv. Prokopa v Jablonci nad Jizerou a jezuitské rezidence v Liběšicích. Jak se ve Vysokém nad Jizerou ocitla kniha uložená dříve ve vídeňském klášteře kapucínů u kostela sv. Oldřicha, přeměněného posléze na klášter kongregace arménských katolických duchovních tzv. Mechitaristů, zůstává nevyřešenou záhadou.

Závěr

Přestože darovaný soubor muzejních starých tisků nijak nevyniká po stránce obsahové ani provenienční, má pro nás určitou vypovídací hodnotu. Je možné z něj „poskládat“ nebo alespoň načrtnout dobový, bohužel ne příliš pestrý, obraz knižní kultury provinčního města v epoše zahrnující částečně 18., ale hlavně 19. a počátek 20. století. V širším kontextu můžeme jeho prostřednictvím nahlédnout i do společensko-národnostních poměrů panujících v minulosti na Vysocku. Jako překvapivé se jeví zjištění, že knižní svazky, u nichž jsme identifikovali majitele žijící v první polovině 19. století, nejspíše přežily zničující požár Vysokého nad Jizerou vypuknuvší v roce 1834. Všeobecně bychom předpokládali, že právě knihy nacházející se tehdy v měšťanských domácnostech byly touto lokální katastrovou silně postiženy a téměř všechny shořely.

Použité zdroje

ADRESÁŘ MUZEÍ A GALERIÍ ČR. Vlastivědné muzeum pro Vysoké nad Jizerou a okolí [Online]. Praha: Asociace muzeí a galerií ČR, © 2015. Dostupné z: https://www.cz-museums.cz/adresar/liberecky-kraj/semily/vysoke-nad-jizerou/vlastivedne-museum-pro-vysoke-nad-jizerou-a-okoli/. [cit. 2025-02-14].

BĚHALOVÁ, Štěpánka; PETRUŽELKOVÁ, Alena; VLASÁKOVÁ, Monika (eds.). Průvodce knihovnami muzeí a galerií ČR = A guide to museum and gallery libraries of the Czech Republic. Praha: Památník národního písemnictví, Metodické centrum pro knižní kulturu a literární muzea, [2022]. 223 s. ISBN 978-80-87376-95-9.

ĎOUBALÍK, Josef. Vlastivědné městské museum pro Vysoké nad Jizerou a okolí. Český lid. 1930, roč. 30, č. 8, s. 299–303.

FARNÍ ÚŘAD ŘÍMSKOKATOLICKÉ CÍRKVE VYSOKÉ NAD JIZEROU: [Index N[arození] 1790–1825 [rukopis]. Vysoké nad Jizerou, [po 1790]. 79 listů, sign. 5317.

FARNÍ ÚŘAD ŘÍMSKOKATOLICKÉ CÍRKVE VYSOKÉ NAD JIZEROU: [Index N[arození] 1826–1892 [rukopis]. Vysoké nad Jizerou, [po 1826]. 139 listů, sign. 5728.

FARNÍ ÚŘAD ŘÍMSKOKATOLICKÉ CÍRKVE VYSOKÉ NAD JIZEROU: [Index N[arození] 1920–1945 [rukopis]. Vysoké nad Jizerou, [po 1920]. 37 listů, sign. 7899.

HLADÍK, M. Historie Vlastivědného muzea. Větrník. 1980, roč. 13, č. 4, s. 3–4.

HOCHOVÁ-BROŽÍKOVÁ, Zdena. Bývalé „dřevěné město“ Vysoké „pod Krkonoši a nad Jizerou“. Český lid. 1930, roč. 30, č. 8, s. 175–179.

HOCHOVÁ-BROŽÍKOVÁ, Zdena. Poznámky k založení vysockého musea. In: Kde se bělí Krkonoše: vzpomínkový sborník. Vysoké nad Jizerou: Sjezdový výbor: Josef Mařatka, 1934, s. 60–71.

JAKL, Michal L. Vysocké městské museum. In: Putování s medvědem: sborník k výročí 650 let města Vysokého nad Jizerou 1354–2004. Liberec: Bor, 2004, s. 111–112. ISBN 80-86807-06-1.

KPS – Databáze Knihopis [Online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2015–. Dostupné z: http://www.knihopis.cz. [cit. 2025-02-14].

KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 8. díl, V–Ž. Praha: Libri, 2011. 891 s. ISBN 978-80-7277-410-4.

KUČEROVÁ, Zuzana. 70 let muzea v současné budově. Větrník: zpravodaj městského úřadu ve Vysokém nad Jizerou. 2025, roč. 58, č. 1–2, s. 20–23.

L–K, J. V knihovně starého milovníka písma a čtení: příspěvek ku charakteristice našeho lidu. Český lid. 1914, roč. 23, č. 1, s. 21–28.

LUKÁŠ, Václav. Vysoké nad Jizerou: pohledy do minulosti daleké i nedávné. Vysoké nad Jizerou: Město Vysoké nad Jizerou, 1992. 95 s.

STT – Databáze prvotisků, starých tisků a map 1450–1800 [Online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2008. Dostupné z: https://aleph.nkp.cz/. [cit. 2025-02-14].

VYSOKÉ NAD JIZEROU: malebné městečko Podkrkonoší. Vlastivědné muzeum pro Vysoké nad Jizerou a okolí [Online]. Vysoké nad Jizerou: město Vysoké nad Jizerou, Dostupné z: https://info.vysokenadjizerou.cz/vlastivedne-muzeum/. [cit. 2025-02-14].

Z proroctví Havlasa Pavlaty † 1503. In: Putování s medvědem: sborník k výročí 650 let města Vysokého nad Jizerou 1354–2004. Liberec: Bor, 2004, s. 8. ISBN 80-86807-06-1.

Obr. 1 Kancionál Slavíček rajský (NK ČR, sign. 54 Sb 52) z roku 1719 s rukopisnými přípisky na předním přídeští a předsádce, které kromě vlastenecky laděných veršů zahrnují i podrobný zápis provenienční historie dané knihy. Ta se dědila z otce na syna a byla vysoce ceněným předmětem, k němuž si každý vlastník vytvořil silné osobní pouto.

Obr. 2 Rukopisné přípisky v blíže neznámé modlitební knize (NK ČR, sign. 54 Sf 133), kterou původně vlastnila Františka Kramářová-Hásková (nar. 2. 8. 1809). Ta si do ní kromě obvyklých záznamů rodinného charakteru zapsala i poznámku o ničivém požáru Vysokého nad Jizerou v roce 1834 (viz text vlevo nahoře), jehož musela být přímým svědkem.

Obr. 3 Začátek dedikace adresované členům mariánského bratrstva v Hradci Králové. Jedná se o první dochovaný list tisku Jedenáctero snopů Josefovi se klanějících (NK ČR, sign. 54 Sf 130) z roku 1722. Kniha je dnes známa jen díky tomuto jedinému neúplnému exempláři vysockého muzea.

Obr. 4 Dobová vazba (NK ČR, sign. 54 Sa 18) s dokreslenými zlatými půlměsíci a nápisem „Korán“. Svazek však ukrývá zcela odlišný náboženský text, a to konkrétně druhé vydání Bible svatováclavské z roku 1771. Původním majitelem knihy byl mlynář Josef Fiedler, který byl činný v Roztokách u Semil zhruba v letech 1874–1908.

Poznámky

1 Tisky 19. století a publikace vydané po roce 1900 byly předány Odboru doplňování fondů NK ČR. Jejich rozbor není náplní tohoto článku. Budou zmíněny jen okrajově.

2 STT – Databáze prvotisků, starých tisků a map 1450–1800 [online databáze], https://aleph.nkp.cz/. Pro vyhledání všech záznamů je nutné zadat do políčka „Majitel (osoba, korporace)“ autoritní podobu názvu vysockého muzea.

3 Podrobnější informace o starší i novější historii muzea podává následující literatura: Ďoubalík, Josef. Vlastivědné městské museum pro Vysoké nad Jizerou a okolí. Český lid, 1930, r. 30, č. 8, s. 299–303; Hochová-Brožíková, Zdeňka. Poznámky k založení vysockého musea. In: Kde se bělí Krkonoše, 1934, s. 64–70; Hladík, M. Historie Vlastivědného muzea. Větrník, 1980, roč. 13, č. 4, s. 3–4; Lukáš, Václav. Vysoké nad Jizerou, 1992, s. 67–68; Jakl, Michal L. Vysocké městské museum. In: Putování s medvědem, 2004, s. 111–112; BĚHALOVÁ, Štěpánka, PETRUŽELKOVÁ, Alena, VLASÁKOVÁ, Monika (eds.). Průvodce knihovnami muzeí a galerií ČR, ©2022, s. 123; Kučerová, Zuzana. 70 let muzea v současné budově. Větrník, 2025, roč. 58, č. 1–2, s. 20–23.

4 Současnost muzea je popsána především ve dvou internetových zdrojích: Adresář muzeí a galerií ČR. Vlastivědné muzeum pro Vysoké nad Jizerou a okolí [online], https://www.cz-museums.cz/adresar/liberecky-kraj/semily/vysoke-nad-jizerou/ vlastivedne-museum-pro-vysoke-nad-jizerou-a-okoli/; Vysoké nad Jizerou: malebné městečko Podkrkonoší. Vlastivědné muzeum pro Vysoké nad Jizerou a okolí [online], https://info.vysokenadjizerou.cz/vlastivedne-muzeum/.

5 Podle: Hochová-Brožíková, Zdeňka, pozn. č. 3, s. 68. V darovaném souboru se téměř žádný z uváděných knižních pokladů nenacházel, snad až na čtyři ručně psané knihy, konkrétně: Tägliche Andachts-Übungen, zum Gebrauch Ihro Kayserlichen Majestät der Königin zu Hungarn und Böheim ([před 1796], dnes sign. XVI H 93); Dobrota Boží má útěcha a má důvěra: knížka nábožná pro křesťany / Psal Jozef Tarant učitel (1840, XVII H 67); Příručka pro ševce / František Blahout (1896, XVII J 69); Modlitební kniha arcibratrstva od ustavičného velebení Nejsvětější svátosti oltářní + Krátká správa a velmi užitečná k duchovnímu cvičení cesty křížové… / Vypsaná od Jozefa Štěpána, učitele v Benešově ([kolem 1827], XVII J 70). Tyto rukopisy byly taktéž odborně zkatalogizovány a zařazeny do fondu rukopisů Oddělení rukopisů a starých tisků NK ČR.

6 Během předávání byly k dispozici pouze excelové soupisy všech svazků, které byly předmětem daru. Tyto seznamy zahrnovaly inventární čísla a stručné bibliografické údaje sloužící k základní identifikaci a orientaci. V případě některých starých tisků, hlavně těch neúplně dochovaných, byly popisy nepřesné nebo zcela chybné a vyžadovaly novou bibliografickou identifikaci.

7 Podle legendy si měl Havlas Pavlata ochočit medvěda. V roce 1460 ho pak dovedl až do Prahy a předstoupil s ním před krále Jiřího z Poděbrad. Ten mu za odměnu dal krajinu nad řekou Jizerou, kde nový majitel založil hrad Nístějku a město Vysoké. Pavlata údajně zemřel v roce 1503 ve svých sto patnácti letech. Předtím než se tak stalo, stihl svým současníkům podat proroctví o budoucích osudech české země. Textový úryvek z něho se nachází v: Z proroctví Havlasa Pavlaty † 1503. In: Putování s medvědem, 2004, s. 8. Ve skutečnosti sahají počátky Vysokého nad Jizerou do přelomu 40.–50. let 14. století. Detailněji k historii města viz např. Lukáš, Václav, pozn. č. 3, s. 7–48; Kuča, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 2011, s. 481–486; Hochová-Brožíková, Zdena. Bývalé „dřevěné město“ Vysoké „pod Krkonoši a nad Jizerou“. Český lid, 1930, Roč. 30, č. 8, s. 175–179.

8 V muzeu zůstal fond dosud nezinventarizovaných knih. Ty se nahromadily v průběhu let v důsledku nedostatečně či nesystematicky vedené inventární evidence. Zaměstnanci muzea plánují jeho zpracování. Tento knižní celek by však měl zahrnovat jen novodobou literaturu z 19. a 20. století. Je ale možné, že se v něm ještě nějaké staré tisky objeví. V samotné muzejní expozici se pak knihy jako výstavní objekty vůbec nevyskytují (za tyto aktuální informace děkuji kolegyni Zuzaně Kučerové). To, že muzeum ve Vysokém nad Jizerou v minulosti mohlo vlastnit více starých tisků, než je jich obsaženo v darovaném souboru, naznačuje exemplářová evidence Knihopisu českých a slovenských tisků. Tato naše národní retrospektivní bibliografie ve své elektronické verzi (viz KPS–Databáze Knihopis [online databáze], http:// www.knihopis.cz) evidovala přes čtyřicet titulů tisků, jež by měly být dostupné ve vysockém muzeu. Po jejich porovnání s obsahem daru, exemplářovém ztotožnění a aktualizaci knihopisných záznamů zbylo v databázi ještě dvacet titulů, které nejsou nikde k nalezení. Jde především o tisky z období začínajícího národního obrození. Na druhou stranu je také nutné poznamenat, že velké množství tisků původně uložených ve vysockém muzeu a nově identifikovaných až během katalogizace daru, Knihopis vůbec neevidoval. Tento bibliografický nástroj tedy neposkytuje vždy zcela spolehlivé údaje.

9 K následujícím bibliograficky významnějším tiskům byly do kulatých závorek přidány ještě další identifikační údaje. Jejich charakteristika tedy zahrnuje kromě roku vydání také současnou signaturu a většinou i odkaz na elektronickou verzi Knihopisu (viz pozn. č. 8).

10 Pro průzkum proveniencí byly kromě přípisků v knihách využity i digitalizované vysocké matriky (konkrétně: Farní úřad římskokatolické církve Vysoké nad Jizerou: [Index N[arození] 1790–1825, 1826–1892, 1920–1945 [rukopis]. Vysoké nad Jizerou, [mezi l. 1790–1945]. 3 sv., sign. 5317, 5728, 7899) uložené ve Státním oblastním archivu v Zámrsku (dnes v Hradci Králové). V nich se nám v některých případech podařilo dohledat další personálie. Biografická data lze najít i v městském periodickém zpravodaji Větrník. Už od jeho nejstarších čísel se v něm nachází rubrika informující o narození a úmrtí obyvatel Vysokého nad Jizerou. Výpovědní hodnotu provenienční analýzy ale snižuje fakt, že asi v padesáti tiscích se vyjma novodobého muzejního exlibris a razítek žádné starší provenienční stopy neobjevují nebo se dochovaly ve stavu, ze kterého se nedá o dřívějším majiteli či dárci nic konkrétnějšího zjistit.

11 Následující charakteristika původních majitelů darovaných knih byla z praktických důvodů rozdělena na dvě chronologické skupiny: mladší (20. století) a historičtí (18.–19. století) vlastníci, a to podle doby, ve které žili. Rozřazování probíhalo na základě grafické analýzy přípisků a v nich příležitostně se vyskytujících letopočtů. Zjištěné identifikační údaje jsou uvedeny v kulatých závorkách za jmény osob. Samotné knihy však do dvou výše navržených chronologických skupin vtěsnat nelze, protože v některých případech obsahují vlastnické přípisky z obou časových rovin, to znamená, že se do knih podepsaly osoby činné jak před rokem 1900, tak i po roce 1900. Předkládaný jmenný výčet majitelů je pouze výběrový a nečiní si nároky na úplnost. Nezahrnuli jsme do něj všechna jména, ale pouze ta, která se nám podařilo přečíst nebo alespoň částečně identifikovat.

12 V případě autorsky anonymních provenienčních přípisků přidáváme do kulaté závorky kromě roku vydání i příslušnou signaturu, aby bylo možné zmiňovaný tisk s popisovanou proveniencí jednodušeji identifikovat a dohledat.

13 Uváděné číslo je pouze orientační a vzniklo součtem titulů jmenovaných v: L–K, J.: V knihovně starého milovníka písma a čtení. Český lid, 1914, Roč. 23, č. 1, s. 21–28, případně nezmiňovaných v tomto příspěvku, ale dochovaných v darovaném muzejním souboru. Je pravděpodobné, že citovaný článek nepodává úplný obraz Nigrinovy sbírky, protože jeho neznámý autor věnoval pozornost jen těm nejzajímavějším jazykově českým knihám.

14 Dalších pět knižních svazků z původní Nigrinovy knihovny se nachází v části daru, který obsahuje tisky 19. století. Jde o zábavné, dramatické či novinové tituly převážně obrozenecké provenience, a to konkrétně: Děvín Šebestiána Hněvkovského (1805); Rozličné povídačky k poučení a k obveselení vydané nákladem Václava Matěje Krameria (1808); Historie turecká Jana Rulíka (1809); Týdeník aneb Císařsko-královské národní noviny redigované Jurajem Palkovičem (1812); Kniha všeobecných zákonů městských (1812).

15 Dalších šest knih náležijících původně do knihovny jednoty Krakonoš nebo obdobných starších spolků (např. Vlastimila) bylo identifikováno mezi darovanými publikacemi z 19. století, a to konkrétně tři spisy: Božena (1820), Hadrián z Římsů (1822), Almanach dramatických her (1827) Václava Klimenta Klicpery; Na ostrově (1888) Aloise Jiráska a dvě autorsky anonymní knihy: Josef a bratři jeho (1824), Divadelní ochotník (1876).

MACH, David. Staré tisky Vlastivědného muzea pro Vysoké nad Jizerou a okolí nyní nově v Národní knihovně ČR. Knihovna: knihovnická revue. 2025, roč. 36, č. 2, s. 66–77. ISSN 1801-3252.

KLÍČOVÁ SLOVA: knihovny, pracovní podmínky, zaměstnanci knihoven, platy, věková struktura, vzdělání, gender, vedení knihoven, umělá inteligence, jazykové znalosti, personální dokumenty

SUMMARY: The article presents the main findings of a nationwide survey on working conditions in Czech libraries conducted in 2025. It analyses the salary, age, and educational structure of library staff, their classification in salary grades, length of service, and gender representation in library management. Special attention is given to language proficiency, the use of artificial intelligence in library practice, and the availability of personnel-related policy documents. The results are presented in clear graphs and tables, offering comparisons between public and specialized libraries as well as developments over time.

KEYWORDS: libraries, working conditions, library staff, salaries, age structure, education, gender, library management, artificial intelligence, language skills, personnel documents

Mgr. Vladana Pillerová / Knihovnický institut, Národní knihovna ČR

Úvod

Knihovny v České republice procházejí v posledních dekádách výraznými proměnami, které se odrážejí nejen v jejich službách, technologiích a společenské roli, ale i v personálním zajištění a profesním profilu pracovníků. Pravidelné průzkumy realizované Národní knihovnou ČR od roku 1998 umožňují sledovat tyto změny v delším časovém horizontu a získávat tak cenný přehled o vývoji věkové, genderové, vzdělanostní i platové struktury zaměstnanců knihoven. Nejnovější šetření z roku 2025, kterého se zúčastnilo 312 knihoven všech typů (graf 1), navazuje na předchozí průzkumy a přináší aktuální data o téměř pěti tisících úvazků. Vedle tradičních ukazatelů se zaměřuje i na nové jevy, jako je využívání umělé inteligence (AI), změny pracovních rolí nebo stav personální dokumentace v knihovnách. Výsledky nejen mapují současný stav, ale pomáhají také identifikovat klíčové výzvy pro další rozvoj knihovnické profese.

Profesní struktura zaměstnanců

V roce 2025 pracovalo ve 312 knihovnách zapojených do průzkumu celkem 4848 zaměstnanců (počítáno v přepočtených úvazcích). Z toho bylo 3346 úvazků obsazeno knihovníky, což představuje 69 % všech pracovníků. Ostatní odborní pracovníci (tzv. THP, tedy např. ekonomové, IT specialisté, lektoři, projektoví manažeři apod.) tvořili 25 % a manuální profese 6 % (graf 2). Ve veřejných knihovnách tvoří knihovníci 68 %, zatímco ve specializovaných 73 %. Oproti roku 2020 se jedná o další významný posun směrem k větší rozmanitosti profesí – podíl knihovníků se nadále snižuje, zatímco ostatní odborné profese postupně přibývají (např. v roce 2020 byl poměr knihovníků a ostatních odborníků 75 % ku 17 % ve veřejných knihovnách a 85 % ku 13 % ve specializovaných knihovnách).

Tento vývoj ukazuje, že knihovny se stále více profilují jako kulturní, komunitní a vzdělávací instituce, které k zajištění své činnosti potřebují širší spektrum specializovaných pracovníků. Vedle klasických knihovníků proto přibývají další odborné pozice, mezi něž patří zejména lektorky a lektoři vzdělávacích aktivit, kulturní a programoví pracovníci, PR specialisté, správci sociálních sítí, IT odborníci, experti na digitalizaci, projektoví manažeři, specialisté na práci s dětmi, seniory či znevýhodněnými skupinami nebo koordinátoři komunitních služeb.

Zatímco menší obecní knihovny nadále fungují spíše v tradičním režimu a často zajišťují většinu činností jediným pracovníkem, v krajských a větších městských knihovnách i ve specializovaných institucích je trend profesní diverzifikace mnohem výraznější. Kromě vyšší odbornosti těchto institucí je to způsobeno i jejich zapojením do národních či mezinárodních projektů, které přinášejí nové výzvy a požadavky na kvalifikaci pracovníků.

Do budoucna lze očekávat, že tento trend bude pokračovat. Rozvoj technologických, komunitních i vzdělávacích funkcí knihoven bude vyžadovat další rozšiřování odborných týmů a větší mezioborovou spolupráci. Důležitým úkolem knihoven tak bude zajistit potřebnou odbornost svých zaměstnanců.

Věkové a genderové složení pracovníků knihoven

Jedním z hlavních bodů analýzy byla v roce 2025, stejně jako v předchozích letech, věková struktura pracovníků knihoven (viz graf 3). Data ukazují pokračující trend stárnutí pracovní síly – 46 % pracovníků je starších 51 let, přičemž 17 % přesáhlo 61 let. Nejvíce jsou zastoupeny věkové skupiny 41–50 a 51–60 let (shodně po 28 %). Naopak podíl mladých do 40 let klesl na 27 %.

Veřejné knihovny mají starší kolektivy než knihovny specializované – pracovníků nad 51 let je zde 46 %, v obecních knihovnách je podíl mladých do 40 let jen 11 %. Naopak specializované knihovny mají věkový profil vyrovnanější, s vyšším zastoupením mladších zaměstnanců, zejména ve vysokoškolských knihovnách.

Dlouhodobá data ukazují pokles věkové skupiny 18–30 let ze 17 % (2004) na pouhých 8 % (2025), zatímco podíl pracovníků nad 61 let vzrostl z 5 % (1998) na 17 %. Knihovny tak čelí výzvě spojené s generační obměnou a potřebou získat nové pracovníky. Důležitým krokem bude cílená personální politika a lepší propagace profese mezi mladými lidmi.

Knihovnictví v České republice zůstává výrazně feminizovaným oborem – ženy tvoří 83 % pracovníků knihoven, muži 17 %. Přesto však dlouhodobá časová řada ukazuje na pozvolný, ale trvalý nárůst zastoupení mužů. Zatímco v roce 1998 tvořili muži pouhých 7 % knihovníků, v roce 2020 to bylo 15 % a v roce 2025 již 17 % (graf 4). Tento vývoj ukazuje, že knihovnická profese se stává atraktivnější pro širší spektrum uchazečů včetně mužů.

Jsou patrné rozdíly mezi typy knihoven. Ve veřejných knihovnách činí podíl mužů 16 %, zatímco ve specializovaných knihovnách je o něco vyšší – 19 % (graf 4). Výrazně nadprůměrné zastoupení mužů je v ústředních specializovaných knihovnách, kde muži tvoří až 33 % zaměstnanců, a také v krajských knihovnách (23 %).

Vyšší zastoupení mužů je obvykle spojeno s institucemi, které poskytují technicky či analyticky zaměřené služby – například v oblasti digitalizace, správy IT systémů nebo datové analytiky. Naopak menší městské a obecní knihovny, kde převažují tradiční výpůjční, komunitní a administrativní činnosti, mají stabilně nižší podíl mužů. Tyto knihovny často zaměstnávají ženy na zkrácené úvazky, což může být jedním z faktorů, který snižuje zájem mužských uchazečů o tato pracovní místa.

Změna genderové struktury úzce souvisí s proměnou náplně knihovnické práce. Rostoucí význam digitálních technologií, projektového řízení a specializovaných služeb přispívá k rozšiřování profesních profilů a otevírá prostor pro větší diverzitu v pracovních kolektivech. Je však zřejmé, že ke změnám v genderovém složení nedochází automaticky; k vyváženějšímu zastoupení mohou přispět cílené náborové strategie, systematická propagace knihovnické profese mezi mladší generací a důraz na rovné příležitosti.

Vzdělání odborných pracovníků

Otázka dosaženého vzdělání zůstává jedním z klíčových ukazatelů kvality odborného personálu v knihovnách. Výsledky průzkumu z roku 2025 ukazují pokračující trend směrem ke zvyšování odborné kvalifikace – poprvé v historii těchto šetření tvoří většinu odborných pracovníků osoby s vysokoškolským vzděláním (50 %), zatímco podíl středoškoláků poklesl na 47 % (viz graf 5). Zároveň dochází k výraznému úbytku pracovníků se středoškolským knihovnickým vzděláním a k nárůstu odborníků s vysokoškolským vzděláním, ale neknihovnického zaměření.

Tento vývoj souvisí s proměnou knihovnické profese. Na nové role a specializace (např. v oblasti IT, vzdělávání, projektového řízení či práce s komunitou) reagují knihovny přijímáním pracovníků z jiných oborů. V důsledku toho má v současnosti pouze 40 % odborného personálu vzdělání přímo v oboru knihovnictví, zatímco 60 % přichází z jiných profesních oblastí. Oproti roku 2020 došlo k posunu o 10 procentních bodů ve prospěch neknihovnického vzdělání.

Rozdíly se projevují i mezi typy knihoven. Ve veřejných knihovnách převažují pracovníci se středoškolským vzděláním, často bez přímé knihovnické kvalifikace. Naopak specializované knihovny (např. vysokoškolské nebo vědecké knihovny) mají vyrovnanější zastoupení a vyšší podíl vysokoškolsky vzdělaných odborníků, často s knihovnickým nebo příbuzným zaměřením.

Změna vzdělanostní struktury také potvrzuje obecný trend diverzifikace profesních rolí v knihovnách. Rostoucí zastoupení pracovníků s jiným než knihovnickým vzděláním může být pro knihovny přínosné, pokud bude provázeno odpovídajícím systémem odborného růstu a sdílení znalostí.

Knihovnické profese v knihovnách

Průzkum z roku 2025 se zaměřil na rozložení odborných knihovnických pozic podle typu činností a vzdělání. Údaje byly sbírány pouze v knihovnách s více než pěti zaměstnanci a slouží k plánování dalšího vzdělávání a rekvalifikací.

Nejvíce odborných úvazků (23 %) připadá na pozice ve službách (referenční služby, služby dětem a výpůjční služby). Následují pracovníci zaměření na knihovní fond (16 %) a ostatní odborné pozice, jako jsou metodici, systémoví knihovníci či správci digitálních knihoven (5 %). Jednotlivé zastoupení úvazků na pozicích jsou zobrazeny v grafu 6.

Struktura úvazků se výrazně liší podle typu knihovny:

• Veřejné knihovny mají vyšší podíl pracovníků ve službách (24 %), specializované knihovny naopak vykazují více pozic zaměřených na fond (22 %). Velké městské knihovny mají až 83 % odborných úvazků ve službách.
• Krajské knihovny dominují v oblasti metodiky – tyto pozice zde tvoří třetinu odborných úvazků.
• Vysokoškolské a lékařské knihovny mají významné zastoupení služeb, zatímco muzejní a ústřední specializované knihovny se více soustřeďují na fondy a digitalizaci.

Podle průzkumu z roku 2025 potřebuje rekvalifikaci přibližně 15 % odborných knihovnických úvazků, což je nárůst oproti 9 % v roce 2020. Přestože pouze 40 % pracovníků má knihovnické vzdělání, potřeba rekvalifikace je výrazně nižší – ukazuje se, že mnoho zaměstnanců bez formální kvalifikace má dostatečné kompetence získané praxí nebo v příbuzných oborech.

Rozdíly jsou patrné mezi typy knihoven:

• veřejné knihovny vykazují 18 % úvazků k rekvalifikaci,
• specializované knihovny jen 2 %.

Rekvalifikace je nejčastěji potřebná u referenčních knihovníků ve veřejných knihovnách (20 % úvazků) a u správců digitálních knihoven (19 %), což souvisí s rostoucími nároky na digitální dovednosti. U specializovaných knihoven je rekvalifikace nejvíce potřeba u systémových knihovníků (8 %).

Celkově je ve veřejných knihovnách 92 % všech úvazků označeno „k rekvalifikaci“. Výsledky naznačují, že potřeba rekvalifikace je vázána především na konkrétní pozice a typy činností, nikoli na formální vzdělání jako takové. Tato zjištění by měla sloužit jako podklad pro plánování cíleného profesního vzdělávání, zejména v oblastech digitálních a technických služeb.

Ostatní profese v knihovnách

Knihovny nadále zaměstnávají širokou škálu pracovníků mimo tradiční knihovnické profese. I když počet těchto úvazků oproti předchozímu šetření mírně poklesl, zůstávají důležitou součástí provozu, zejména ve větších institucích, jako jsou krajské knihovny, městské knihovny ve větších sídlech a ústřední specializované knihovny. V roce 2025 bylo v knihovnách evidováno 1169 úvazků na neknihovnických pozicích, což je pokles oproti 1601 úvazkům v roce 2020. V grafu 7 je zobrazeno procentuální zastoupení sloučených skupin¹ ostatních pracovníků knihoven.

Nejvíce jsou zastoupeny ekonomické a administrativní pozice, například účetní, mzdoví specialisté, personalisté nebo všeobecní administrativní pracovníci. Dále se jedná o dělnické profese, které zajišťují technický a provozní chod knihoven – úklid, ostrahu či skladové práce.

Významnou složku tvoří programoví a projektoví pracovníci, kteří se věnují přípravě a realizaci vzdělávacích, kulturních a komunitních aktivit. Mezi další časté profese patří IT specialisté, zajišťující správu knihovních systémů, databází a digitálních služeb, a pracovníci z oblasti marketingu, PR a komunikace, kteří se podílejí na budování image knihovny a na kontaktu s veřejností.

Specifickou skupinu tvoří odborní pracovníci v oblasti péče o knihovní fond – například restaurátoři, konzervátoři či výzkumní pracovníci, které nacházíme především ve specializovaných knihovnách, jako jsou muzejní nebo vědecké instituce.

Rozmanitost těchto profesí ukazuje na probíhající proměnu knihoven – z tradičních výpůjčních míst se stávají komplexní kulturní a informační centra, která potřebují odborníky z různých oblastí. Tento vývoj zároveň odráží rostoucí požadavky na kvalitu služeb, technologickou podporu i programovou nabídku.

Vedoucí pracovníci

Vedení veřejných knihoven v Česku je dlouhodobě silně feminizované. V obecních knihovnách tvoří ženy 93 % vedoucích pracovníků, v městských knihovnách (MK) do 5 000 obyvatel 95 % a i ve větších městských knihovnách (nad 20 000 obyvatel) se podíl žen pohybuje mezi 84–99 %. Výjimku tvoří krajské knihovny, kde muži představují 60 % ředitelů. Také ve specializovaných knihovnách převažují ženy ve vedoucích funkcích, jejich podíl činí v průměru 78 %.

Vedoucí pracovníci v knihovnách mají dlouhou praxi – v obecních knihovnách průměrně 13 let, v lékařských až 33 let. Celkově se průměrná délka praxe vedoucích v oboru knihovnictví pohybuje kolem 20 let. To svědčí o vysoké profesní stabilitě, ale současně upozorňuje na potřebu systematické péče o nástupnictví a podpory nových lídrů v oboru. V souvislosti s generační výměnou se tak stává strategické řízení lidských zdrojů a rozvoj leadershipu stále důležitějším tématem pro budoucnost knihoven.

Většinu vedoucích knihoven tvoří ženy s dlouholetou praxí, které si svou profesní kvalifikaci často osvojily spíše prostřednictvím praktických zkušeností než formálním knihovnickým vzděláním, viz graf 8. Tento profil přináší stabilitu a hlubokou znalost lokálního kontextu, zároveň však může mít své limity při osvojování nových kompetencí v oblastech strategického řízení, inovací a digitální transformace.

Znalost jazyků

V roce 2025 zůstává angličtina dominantním cizím jazykem mezi knihovníky – ovládá ji 57 % odborných pracovníků, což potvrzuje dlouhodobý vzestupný trend. Naopak znalost němčiny (16 %) a ruštiny (12 %) nadále klesá. Francouzština zůstává stabilně nízká (4 %). Mírně roste podíl jiných jazyků (11 %), což naznačuje větší jazykovou diverzitu. Celkově se jazyková vybavenost v oboru zlepšuje, ale nadále představuje slabší stránku. Pro další rozvoj knihoven je klíčová cílená podpora jazykových kompetencí, zejména u mladších pracovníků. Srovnání znalosti jazyků knihovníků od roku 1998 představuje graf 9.

Platy a zařazení knihovníků do tarifních tříd

Platová analýza přinesla řadu důležitých zjištění týkajících se nejen knihovníků, ale i dalších profesí pracujících v knihovnách. Průzkum ukazuje, jak jsou pracovníci zařazováni do jednotlivých platových tříd a jaké platy jsou s těmito třídami spojeny. Cenným přínosem je srovnání s celostátními průměrnými platy ve veřejném sektoru, které umožňuje posoudit postavení knihoven na trhu práce.

Specifickou kategorii představují vysokoškolské knihovny a knihovny Akademie věd ČR, které při odměňování nevyužívají katalog prací, ale řídí se vlastními mzdovými předpisy nebo kolektivními smlouvami. Jejich výsledky jsou proto analyzovány odděleně, aby byla zachována srovnatelnost dat a zohledněna specifika jejich fungování.

Platové zařazení knihovníků v roce 2025 ukazuje, že nejčastěji jsou pracovníci zařazeni do 8. až 9. platové třídy, které odpovídají středoškolském vzdělání. Tato kombinace tvoří přibližně 60 % všech odborných úvazků. Do 10. třídy a vyšších (odpovídajících vyššímu odbornému a vysokoškolskému vzdělání) spadá 38 % pracovníků, což je mírný nárůst oproti předchozímu šetření.

Rozdíly jsou patrné mezi veřejnými a specializovanými knihovnami. Ve veřejných knihovnách dominuje střední platové pásmo (třídy 8 a 9), zatímco ve specializovaných knihovnách je zastoupení vyšších tříd výrazně vyšší – přesahuje 80 % úvazků. To odpovídá rozdílným nárokům na kvalifikaci a charakter práce.

Jak je patrné z grafu 10, u veřejných knihoven roste podíl pracovníků v třídách 10 a vyšších s velikostí knihovny – v krajských knihovnách dosahuje 54 %, zatímco v menších knihovnách zůstává výrazně nižší. V obecních a menších městských knihovnách (do 5 000 obyvatel) jsou pracovníci téměř výhradně zařazeni do tříd 7–9.

Platové podmínky knihovníků v roce 2025 zůstávají výrazně pod celostátním průměrem. Průměrná mzda v ČR činila 46 165 Kč, medián 41 739 Kč² – a právě medián je přesnějším ukazatelem běžné výše mzdy.

Většina knihovníků je zařazena do platových tříd 8–10, kde se průměrné mzdy pohybují mezi 31 000 a 36 000 Kč. Do úrovně celostátního mediánu se přibližují až třídy 11 a 12, průměr překračují jen nejvyšší třídy 13 a 14 (viz graf 11). Ty však obsazuje jen malé množství vedoucích pracovníků a výše platů v těchto třídách je často ovlivněna nadtarifními složkami.

Ve veřejných knihovnách bývají vyšší platové třídy častěji spojeny s vedoucími funkcemi, ve specializovaných knihovnách spíše s odbornými pozicemi. To může vysvětlit, proč jsou platy ve vyšších třídách u veřejných knihoven vyšší.

Mezi lety 2020 a 2025 došlo ve středních třídách k nárůstu platů (např. ve třídě 8 o více než 5500 Kč), zatímco ve třídách 13 a 14 se průměrné mzdy snížily. Tento pokles může souviset s generační obměnou, snížením osobních příplatků, škrty v odměnách nebo s malým počtem úvazků, které výrazně ovlivňují výpočet průměru.

Mzdové podmínky ve vysokoškolských knihovnách a knihovnách AV ČR se řídí odlišnými pravidly. Tyto instituce nepoužívají katalog prací, ale vlastní mzdové tabulky. Do průzkumu poskytly údaje o počtech úvazků podle dosaženého vzdělání a průměrných mzdách.

Celkem bylo zaznamenáno 472 úvazků na knihovnických pozicích, přičemž většinu (téměř 60 %) tvořili pracovníci se středoškolským vzděláním. Oproti roku 2020 tak došlo ke změně – tehdy převažovali vysokoškolsky vzdělaní knihovníci.

V grafu 12 můžeme vidět, že průměrná mzda činila 33 901 Kč u středoškolských pozic a 38 782 Kč u pozic vysokoškolských. Výsledky potvrzují rozdíly v odměňování podle vzdělání, přičemž rozdíl mezi oběma skupinami činí přibližně 5000 Kč.

Dorovnání platu do úrovně zaručeného platu a kompenzace navýšení platových tarifů

Předmětem analýzy byla také otázka dorovnávání platů do zaručeného platu v souladu s § 112 zákoníku práce a s nařízením vlády č. 341/2017 Sb., § 7. Výsledky analýzy ukazují, že největší počet úvazků, u nichž je nutné dorovnávat mzdu na úroveň zaručené mzdy, spadá do 3. a 4. platové skupiny (tarifní třídy 6–16), kde se nachází většina knihovníků, odborných i vedoucích pracovníků.

• Nejpostiženější je 3. skupina (tarifní třídy 6–9) – tedy řadoví knihovníci, jejichž tarifní plat je často pod zákonným minimem.
• Také ve 4. skupině (tarifní třídy 10–16) je výrazný počet případů dorovnávání mzdy, což ukazuje, že nízké tarify se týkají i odborných a vedoucích pozic.
• Skupiny 1 a 2 (tarifní třídy 1–5) zahrnují méně úvazků, převážně na provozních a dělnických pozicích.

Zjištění potvrzují, že tarifní systém odměňování v knihovnách neodpovídá realitě pracovního trhu, mnohé pozice jsou podhodnocené a mzdy musí být uměle dorovnávány. To má negativní dopad na motivaci a stabilitu pracovníků a ukazuje na potřebu revize platových tabulek a systémových změn v odměňování.

Přestože zvýšení tarifních platů o 1400 Kč od 1. 1. 2025 bylo dáno zákonem, pouze 66 % knihoven skutečně obdrželo odpovídající finance od svého zřizovatele. U části knihoven došlo jen k částečnému navýšení a 7 % knihoven nedostalo žádné prostředky. Téměř pětina knihoven otázku vůbec nezodpověděla, což může svědčit o nejistotě nebo neinformovanosti v oblasti mzdového financování (viz graf 13).

Z odpovědí vyplývá, že navýšení tarifů nebylo plošně a systematicky promítnuto do rozpočtů knihoven. Mnohé instituce tak musí pokrývat mzdové náklady z vlastních provozních prostředků, což vede ke snižování odměn nebo omezování jiných výdajů. Tento stav zároveň prohlubuje nerovnosti mezi knihovnami stejného typu podle přístupu jednotlivých zřizovatelů.

Důvody odchodů pracovníků z knihoven

Důvody odchodů zaměstnanců z knihoven v roce 2025 ilustruje graf 14. Nejčastěji lidé odcházejí do důchodu – jde o 27 % knihovníků a 17 % ostatních pracovníků, což potvrzuje trend stárnutí pracovní síly a potřebu generační výměny. Druhým nejčastějším důvodem je přechod na jiné zaměstnání (22 % knihovníků, 20 % ostatních), což poukazuje na možnou fluktuaci, zejména u administrativních a technických profesí. Nízký plat je sice dlouhodobě považován za problém, ale jako přímý důvod odchodu byl uveden relativně zřídka (8 % knihovníků, 10 % ostatních). Může ale hrát skrytou roli v celkové nespokojenosti.

Vysoký podíl případů bez uvedeného důvodu (17 % u knihovníků, 44 % u neknihovníků) ztěžuje přesnější vyhodnocení situace. Jiné důvody zahrnují např. reorganizace, zrušení místa, přestup na jinou pozici nebo ukončení projektu.

Celkově odchod do důchodu představuje hlavní faktor personálních změn. Výsledky ukazují, že stabilita v knihovnách je stále poměrně vysoká, ale je potřeba se více zaměřit na nástupnictví a udržení mladších pracovníků – například prostřednictvím lepšího pracovního prostředí, benefitů a možností rozvoje.

Využití umělé inteligence v knihovnách

Součástí dotazníkového šetření byly také otázky zaměřené na využívání umělé inteligence (AI) v knihovnické praxi. Výsledky ukazují, že se jedná o nové a dynamicky se rozvíjející téma, které většina knihoven teprve začíná zkoumat, i když zájem postupně roste.

Pouze čtvrtina knihoven (26 %) uvedla, že již AI aktivně využívají. Další třetina knihoven (36 %) je ve fázi testování a 19 % zavedení AI plánuje. Jen 18 % knihoven uvedlo, že AI pravděpodobně využívat nebudou (graf 15). To potvrzuje rostoucí otevřenost knihoven vůči inovacím, i když je rozšíření technologie zatím omezené.

Konkrétní příklady využití AI

Z odpovědí 180 knihoven vyplývá, že AI je využívána v nejrůznějších oblastech praxe – od administrativy až po kreativní práci. Mezi nejčastěji uváděné příklady patří:

• Tvorba rešerší, souhrnů a textů (např. články, zprávy)
• Grafické výstupy (plakáty, vizuály)
• Tvorba obsahu pro sociální sítě
• Podpora při vzdělávacích aktivitách
• Vyhledávání informací, přepisy, překlady, citace
• Základní orientace v právní oblasti (autorské právo)

AI tak pomáhá knihovníkům šetřit čas, zefektivnit rutinní činnosti a podpořit kreativitu. Nejčastější odpovědí bylo, že chatboti umožňují dělat věci rychleji – 80 knihoven je označilo za „velmi užitečné“, dalších 91 za „částečně užitečné“. S hodnocením dopadu na kvalitu práce už byli respondenti zdrženlivější, i když většina stále odpověděla pozitivně.

Bariéry a důvody, proč knihovny AI zatím nevyužívají

Hlavní překážkou je nedostatek znalostí a dovedností – 43 % knihoven uvedlo, že neví, jak s AI (chatboty) pracovat. Druhým důvodem je pocit, že AI není pro jejich typ knihovny relevantní (30 %). Menší část respondentů uvedla nezájem (9 %) nebo jiné důvody (17 %) – např. technická omezení, personální kapacity, právní nejistota.

Z toho vyplývá, že zásadní bariérou není odpor vůči novým technologiím, ale spíše nejistota, jak AI prakticky využít. K dalšímu rozšíření využívání bude nutné nabídnout knihovnám inspirativní příklady, metodickou podporu a cílené vzdělávání.

Vliv AI na zaměstnanost v knihovnách Graf 16 zobrazuje odpovědi na otázku vlivu AI v budoucnosti. Většina respondentů (57 %) se domnívá, že využívání AI nebude mít v blízké době zásadní vliv na počet pracovníků. AI je vnímána spíše jako nástroj pro podporu a zefektivnění práce, nikoli jako náhrada lidské pracovní síly. Přibližně 10 % vyjádřilo obavy, že AI může vést ke snižování počtu míst (např. u rutinních administrativních činností), zatímco 27 % odpovědělo „nevím“, což odráží nejistotu ohledně budoucího vývoje a zatím nízkou úroveň praktických zkušeností. Knihovny v ČR se o umělou inteligenci stále více zajímají, i když praktické využívání je zatím v počátcích. Rozhodující pro širší přijetí bude především posílení digitálních kompetencí pracovníků, sdílení dobré praxe a praktická podpora. AI má potenciál zvýšit efektivitu, zlepšit služby a rozvíjet profesní dovednosti knihovníků, pokud bude správně implementována a pochopena.

Témata dalšího vzdělávání odborných zaměstnanců knihoven

Dotazníkové šetření zahrnovalo otevřené otázky, ve kterých knihovny samy navrhovaly dvě preferovaná témata pro školení v oblastech základních knihovnických činností, managementu a informačních technologií. Tento přístup přinesl větší konkrétnost odpovědí a potvrdil rozdílné vzdělávací potřeby veřejných a specializovaných knihoven. Nová metodika průzkumu, založená na otevřených návrzích, umožnila lépe porozumět skutečným potřebám knihoven, ale také přinesla větší nároky na interpretaci odpovědí. Např. téma čtenářské gramotnosti se letos objevilo rozptýleně v rámci širších kategorií, nikoliv jako samostatná položka. Nižší počet respondentů oproti minulému šetření také mohl ovlivnit četnost některých témat.

Základní knihovnické činnosti V knihovnických tématech se potvrdilo, že vzdělávací potřeby knihoven se odvíjejí od jejich typu a funkce. Veřejné knihovny kladou důraz na komunikaci a komunitní práci, zatímco specializované knihovny se soustřeďují na informační a technické kompetence. Průzkum přinesl cenný vhled, který může napomoci efektivnímu plánování školení i budoucích šetření.

Veřejné knihovny nejčastěji projevovaly zájem o témata spojená s komunikací s uživateli, rozvojem měkkých dovedností a vzdělávacích funkcí knihoven. Mezi nejčastěji zmiňovaná témata školení patřily:

• Komunikační dovednosti a psychologie čtenáře
• Lektorské a pedagogické dovednosti (např. pro besedy, lekce, komunitní aktivity)
• Vzdělávací programy a práce se čtenářem
• Adaptabilita k novým trendům, digitalizaci a změnám IT
• Orientace v literatuře pro účely akvizice a doporučování knih

Z odpovědí je patrné, že veřejné knihovny reflektují svoji komunitní a vzdělávací roli a hledají způsoby, jak lépe reagovat na potřeby různorodého publika.

Specializované knihovny naopak upřednostňují odborně zaměřená témata, zejména v oblastech:

• Informační zdroje a elektronické informační zdroje (EIZ)
• Vyhledávání informací a podpora výzkumu
• Otevřený přístup (open access), správa repozitářů a vědecká komunikace
• Digitální knihovnické procesy a správa digitálních dokumentů

Management

V průzkumu bylo shromážděno celkem 413 návrhů na další vzdělávání v oblasti managementu a personální práce v knihovnách. Odpovědi knihoven ukazují na vysokou poptávku po rozvoji manažerských a měkkých dovedností, ale také na posun směrem k tématům duševní pohody, flexibility a strategického řízení.

Měkké dovednosti a osobní rozvoj

Největší část návrhů se týkala rozvoje manažerských kompetencí – především komunikace, vedení lidí, empatie, rozhodování, time managementu a týmové spolupráce. Knihovny si uvědomují, že vedení lidí vyžaduje systematický přístup a kontinuální vzdělávání.

Personální řízení a témata týkající se lidských zdrojů

Významný počet návrhů se týkal motivace zaměstnanců, hodnocení výkonu, náboru, adaptace nových kolegů a flexibility práce. Tato témata reflektují proměny týmového složení, generační obměnu i zvýšenou potřebu personální profesionalizace.

Strategické řízení a plánování

Přibližně 14 % návrhů se vztahovalo k tvorbě strategií, koncepcí a plánování změn. To ukazuje, že knihovny chtějí být proaktivní a rozvíjet se, nejen udržovat provoz.

Osobní pohoda v zaměstnání (well-being) a pracovní klima

Tyto návrhy byly zaměřeny na duševní zdraví, prevenci vyhoření, pracovní pohodu a vztahy na pracovišti. To naznačuje rostoucí důraz na kvalitu pracovního prostředí a zdraví zaměstnanců.

Právní orientace a prosazování zájmů knihoven (advokace)

Knihovny mají zájem o lepší orientaci v legislativě, zejména v oblasti pracovního práva, a o nástroje pro obhajobu významu knihoven vůči zřizovatelům a veřejnosti. Zároveň se objevují návrhy na marketing knihoven a zlepšení externí komunikace.

Inovace a nové technologie

Mezi méně početné, ale významné návrhy patří témata jako využití umělé inteligence, digitalizace procesů, práce s daty nebo sledování trendů v řízení organizací. Tato témata odrážejí zájem o modernizaci a budoucí směřování oboru.

Veřejné knihovny prezentovaly větší rozmanitost témat, zejména v oblasti komunikace advokace, řízení lidí a práce s veřejností. Výrazněji reflektují potřebu mluvit se zřizovateli a obhajovat svoji roli ve společnosti. Specializované knihovny kladou důraz na vnitřní týmové vedení, strategické řízení v rámci větších institucí a odborný růst. Témata jako advokace nebo marketing se zde prakticky nevyskytují. Obě skupiny však spojuje zájem o well-being zaměstnanců a adaptaci na technologické změny.

Výsledky ukazují, že knihovny si stále více uvědomují nutnost systematického rozvoje manažerských a osobnostních kompetencí, schopnosti řídit změnu, orientovat se v právních otázkách a vytvářet kvalitní pracovní prostředí. Návrhy přinášejí důležité podněty pro plánování vzdělávacích programů, které by měly reagovat na aktuální výzvy i dlouhodobé potřeby knihovnického sektoru.

Informační technologie

Knihovny, které se zúčastnily průzkumu, zaslaly 489 návrhů témat dalšího vzdělávání v oblasti informačních technologií, přičemž nejčastěji zmiňovaným tématem byla umělá inteligence (AI) – uvedlo ji 178 knihoven. Dalšími často uváděnými oblastmi byly základní digitální dovednosti (např. Word, Excel, Canva), tvorba digitálního obsahu a komunikace na sociálních sítích, práce s elektronickými informačními zdroji, digitalizace, kybernetická bezpečnost a elektronické knihovní služby.

Veřejné knihovny zdůrazňují praktické využití technologií – například podpora uživatelů (seniorů) v IT, propagace služeb na sociálních sítích nebo pomoc s eGovernmentem. Specializované knihovny se více zaměřují na akademické potřeby – správa výzkumných dat, otevřený přístup (open access) nebo pokročilá práce s knihovními systémy.

Téměř třetina všech návrhů se týkala AI, což ukazuje na její vnímaný potenciál pro rozvoj knihoven. Knihovny mají zájem jak o základní orientaci v AI, tak o konkrétní dovednosti jako je využití AI pro rešerše, sumarizace či automatizaci úkolů. Časté jsou i obecné požadavky na další vzdělávání v oblasti IT.

Z výpovědí vyplývá, že knihovny vnímají informační technologie jako klíčovou oblast profesního rozvoje, ale zároveň potřebují více školení, příkladů z praxe a podpory pro jejich efektivní využití.

Dokumenty pro personální práci a další normativní dokumenty

Graf 17 ukazuje, že většina knihoven má zpracovány základní provozní a organizační dokumenty – např. popisy pracovních náplní (87 %), organizační strukturu (79 %) a organizační řád (82 %). Zpracování těchto dokumentů je běžnou a ustálenou praxí.

Strategické dokumenty, jako je strategie dalšího vzdělávání zaměstnanců, jsou zatím méně rozšířené – má je 239 knihoven, 50 je nemá a 6 je připravuje. Právě tato oblast je označována jako perspektivní pro další rozvoj, protože systematické vzdělávání je klíčové pro adaptaci knihoven na nové výzvy.

Z hlediska trendů v čase:

• Nejrozšířenějším dokumentem zůstávají pravidla pro nakládání s osobními údaji (89 %), přesto došlo oproti roku 2020 k mírnému poklesu (z 94 %).
• U ostatních základních dokumentů je patrný mírný pokles oproti minulému šetření, což může souviset se změnou vzorku nebo jinými prioritami knihoven.
• Nárůst zaznamenala oblast zaškolování nových pracovníků (z 34 % na 40 %) a strategie dalšího rozvoje knihovny (z 31 % na 41 %). To ukazuje na rostoucí zájem o plánování, systematičnost a profesionalizaci řízení knihoven.

Celkově výsledky naznačují, že knihovny dobře zvládají základní provozní procesy, ale postupně se posouvají i k dlouhodobému plánování a řízení lidských zdrojů. Tento vývoj je pozitivním signálem pro zvyšování kvality, adaptability a efektivity knihovnické práce.

Závěr

Průzkum z roku 2025 přináší aktuální pohled na personální situaci v knihovnách a odhaluje proměny, kterým knihovnická profese v posledních letech čelí. Ukazuje na posuny v pracovních rolích, vzdělanostní struktuře i kompetencích zaměstnanců. Zároveň upozorňuje na přetrvávající výzvy, jako je stárnutí pracovní síly, nízká platová konkurenceschopnost nebo potřeba větší podpory personálního rozvoje.

Hlavní zjištění:

• Profesní diverzifikace

Tradiční knihovnické pozice ustupují ve prospěch nových odborností (IT, PR, projektový management), zejména ve větších a specializovaných knihovnách.

• Stárnutí pracovní síly

Roste podíl zaměstnanců nad 51 let (aktuálně 46 %), generační obměna je pomalá, mimo jiné kvůli nízké atraktivitě profese pro mladé.

• Zvyšující se podíl mužů

Muži tvoří 17 % pracovníků (oproti 7 % v roce 1998), častěji se uplatňují v technologických a analytických rolích.

• Proměna vzdělanostní struktury

Polovina knihovníků má vysokoškolské vzdělání, ale jen 40 % odborných pracovníků má knihovnickou kvalifikaci. Stoupá podíl pracovníků z jiných oborů.

• Posun v pracovních rolích

Klesá podíl přímých služeb uživatelům, roste význam technických a metodických pozic. Roste potřeba rekvalifikací.

• Nízká platová konkurenceschopnost

Platy knihovníků zaostávají za celostátním průměrem. Většina zaměstnanců je zařazena do nižších platových tříd, neodpovídajících dosaženému vzdělání.

• Důraz na digitální kompetence

Přes 40 % pracovníků postrádá kompetence pro využití AI. Roste poptávka po školeních v oblasti IT a automatizace.

• Vysoká personální stabilita

Více než polovina zaměstnanců pracuje v knihovnách déle než 10 let. Nejčastějším důvodem ukončení pracovního poměru zůstává odchod do důchodu.

• Charakteristiky vedoucích pracovníků

Většinu vedoucích pracovníků tvoří ženy s dlouholetou praxí. Ve specializovaných knihovnách častěji disponují knihovnickým vzděláním.

• Rozvoj personální práce

Zlepšuje se dokumentace procesů v oblasti lidských zdrojů (např. popisy pracovních míst, strategie dalšího vzdělávání), ale podpora zřizovatelů a školení k tomuto tématu jsou nadále nedostatečné.

Zjištění z průzkumu potvrzují, že knihovny stojí na prahu výrazné personální transformace. Ačkoli vynikají vysokou stabilitou týmů a postupným rozvojem personálních nástrojů, současně čelí tlakům spojeným s digitalizací, nedostatkem mladých pracovníků a potřebou nových dovedností. Klíčové bude, jak se knihovnám podaří reagovat na tyto změny – posílit svou atraktivitu, systematicky rozvíjet kompetence zaměstnanců a získat silnější podporu zřizovatelů i profesního prostředí.

PILLEROVÁ, Vladana. Jak se mění knihovnická profese? Výsledky pravidelného průzkumu Analýza mzdové, věkové a vzdělanostní struktury pracovníků knihoven ČR v roce 2025. Knihovna: knihovnická revue. 2025, roč. 36, č. 2, s. 45–65. ISSN 1801-3252.

	The role of public libraries in the transformation of African society: a case study of Kabwe Town in Zambia / Jive Lubbungu. München: Grin Verlag, 2020. 13 stran. ISBN 9783346309594. Kabar je hlavní město Zambijské centrální provincie a distriktu Kabwe v africké Zambii. Tato brožura je studií, která zkoumá roli pěti místních veřejných knihoven. Bylo dotazováno pět zaměstnanců, z každé knihovny jeden, a tři uživatelé knihovny z každé knihovny. Z rozhovorů například vyplynulo, že v knihovnách byl nedostatek personálu, zaměstnanci víceméně demotivovaní, zastaralý knihovní fond, nedostatečná publicita atd. Vedení uvedených knihoven však zavádělo projekty a programy, které by tamní komunity povzbudily k návštěvě a využívání knihoven. Kniha je určitě pro čtenáře atraktivní, vzhledem k lokalitě, která je pro mnohé z nás exotická a zajímavá. Signatura je Kfe 10.315/B. https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000097547&local_base=KKL
	Przenośna magia: historia książek i ich czytelników / Emma Smith; przełożył Aleksander Gomola. Kraków: Bo.wiem, [2024]. 301 stran. ISBN 978-83-233-5336-2. Knihy nejsou jen slova a imaginární světy. Jsou to také předměty v našich životech. Lámeme jim hřbety, trháme stránky a píšeme na okraje. Ony nás zase ovlivňují. Ale mají nad námi moc? Autorka bere čtenáře na poutavou cestu historií a kontinenty, aby odhalila důvody naší fascinace knihami. Vypráví příběhy bibliofilů a sběratelů na pozadí zaplněných polic a svazků sloužících jako talismany. Píše také o bouřlivějších vztazích mezi lidmi a knihami, které se někdy stávají nástroji v rukou propagandistů, pálí se na hranicích nebo konči v drticích strojích. Kniha je cestou historií s jediným cílem – ukázat, že knihy jsou objekty a jejich fyzická podstata je stejně důležitá jako slova, která obsahují. Autorka je profesorkou Shakespearovských studií na Oxfordské univerzitě (Herthford College). Signatura této knihy je Xa 42.809. https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000097555&local_base=KKL
	The politics of mass digitization / Nanna Bonde Thylstrup. Cambridge, Massachusetts; London: MIT Press, [2018]. ix, 200 stran. ISBN 978-0-262-55241-7. Dnes máme díky internetovému připojení z pohodlí domova přístup k milionům digitalizovaných kulturních artefaktů. Instituce i jednotlivci každý den přidávají do digitální sféry tisíce nových kulturních děl a vytvářejí tak nová střediska znalostí. Jak nás to ovlivňuje politicky a kulturně? Autorka této knihy přistupuje k masové digitalizaci jako k novému fenoménu a nabízí jeho nové chápání jako určujícího konceptu naší doby. Kniha vychází z případových studií různých forem masové digitalizace včetně Google Books, Europeany a tzv. stínových knihoven Monoskop, lib.ru a Ubuweb. Signatura této knihy je Ol 42.810. https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000097423&local_base=KKL
	Portable magic: a history of books and their readers / Emma Smith. UK; USA; Canada; Ireland; Australia; India; New Zealand; South Africa: Penguin Books, 2023. vii, 343 stran. ISBN 978-0-141-99193-1. Většina toho, co říkáme o knihách, se ve skutečnosti týká slov uvnitř svazků. Knihy jsou ale i věci stejně jako slova, předměty v našich životech i světy v našich hlavách. Stejně jako my jim lámeme hřbety, uvolňujeme listy a píšeme na okraje, tak nás i ony různě ovlivňují. Všechny knihy jsou, jak řekl Stephen King, „jedinečnou přenosnou magií“. Autorka této knihy nám ukazuje, proč tomu tak je, proč si knihy nad námi získaly svoji zvláštní moc. Autorka odhaluje, že jako jejich obsah je to i fyzická forma knih, která jim propůjčuje jejich osobité a někdy i nebezpečné kouzlo. Zkoumá neočekávané a neviditelné důsledky naší lásky ke knihám, formování čtenářských návyků a způsoby, kterými je náš vztah ke knihám intenzivnější než si obvykle představujeme. Signatura této knihy je Xa 42.843. https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000097819&local_base=KKL
	Świadomość algorytmiczna a ewolucja widowni / Anna Miotk. Warszawa: Wydawnictwo Naukowe i Edukacyjne SBP, 2024. 212 stran, 100 nečíslovaných stran barevných obrazových příloh: ilustrace, grafy. ISBN 978-83-67723-21-3. Přemýšleli jste někdy o tom, jak algoritmy sociálních médií ovlivňují uživatele? Tato kniha odhaluje, jak mechanismy filtrování obsahu formují uživatele sociálních médií. Některé teorie tvrdí, že lidé se stávají pasivní masou, vystavenou reklamě a propagandě. Mohou si lidé ale udržet alespoň trochu kontroly? Autorka analyzuje tyto problémy na základě výsledků průzkumu reprezentativního vzorku uživatelů internetu. Představuje také původ filtrovacích algoritmů, popisuje vývoj těchto médií, vznik obrovské masy uživatelů a jejich vzájemný vztah. Kniha je určena každému, kdo chce lépe porozumět fungování sociálních médií. Autorka, renomovaná badatelka, také navrhuje řešení, jak tato média učinit uživatelsky přívětivějšími. Signatura je Iea 42.818. https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000097638&local_base=KKL
	Fenomén samizdat / zostavila Ľudmila Pastierová. Ivanka pri Dunaji: F. R. & G., spol. s r. o. v spolupráci s občianským združením Klub rodinné striebro, 2022. 262 stran: ilustrace, portréty, faksimile. ISBN 978-80-89499-57-1. V každém těžkém či problémovém okamžiku dějin stojí intelektuál, umělec, publicista a vlastně každý aktivní občan před zásadními alternativami – pokračovat ve své práci, ve svém díle i za cenu represivních opatření a jejich následků nebo se přizpůsobit vnucené skutečnosti a totalitním pravidlům hry? Samizdatová periodika na Slovensku poskytovala oficiálně zakázaným autorům možnost svobodně tvořit a publikovat. Tato monografie je pokusem o přiblížení těchto aktivit spolu s ilustračním materiálem získaným z osobních archivů disidentů. Jedná se o zpracování samizdatových periodik vycházejících na Slovensku koncem 70. a v 80. letech minulého století. Publikace přináší nová fakta o vydávání a využívání těchto periodik. Signatura je Xe 42.836. https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000097794&local_base=KKL
	Literaturpolitik im NS-Staat: von der »Gleichschaltung« bis zum Ruin / Jan-Pieter Barbian. Frankfurt am Main: S. Fischer [2024]. 512 stran. ISBN 978-3-10-397583-3. Toto je zcela přepracované a aktualizované vydání díla Jana-Pietera Barbiana o národním socialismu jako mediální diktatuře. Pálení knih 10. května 1933 bylo pouze předehrou k rozsáhlému procesu. Knižní trh byl klíčovým pilířem nacistické propagandy. Nacistický stát byl také mediální diktaturou, v níž hrál klíčovou roli Joseph Goebbels. Od „gleichschaltungu“ (glajchšaltování, násilné usměrnění) profesních sdružení až po vznik nových orgánů, jako byla Reichsschrifttumskammer („Říšská literární komora“) a cenzura. Jan-Pieter Barbian poskytuje – na základě četných zdrojů – přehled totalitní literární politiky. Současně osvětluje limity a rozsah literární produkce. Analyzuje chování autorů, vydavatelů, knihkupectví, knihoven a čtenářů, které kolísalo mezi adaptací, spoluprací a rozporem, a ukazuje, jak boj o kompetence v literární politice ovlivnil knižní trh. Signatura knihy je Xc 42.841. https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000097829&local_base=KKL
	Librarians in schools as literacy educators: advocates for reaching beyond the classroom / Margaret Merga. Cham: Palgrave Macmillan, [2019]. xv, 254 stran. ISBN 978-3-030-21024-3. Tato kniha zkoumá roli, kterou knihovníci hrají ve školách jakožto pracovníci v oblasti gramotnosti. Zatímco knihovníci pracující ve školních knihovnách jsou obecně vnímáni jako okrajoví členové vzdělávací procesu, ve skutečnosti mohou poskytnout významnou podporu při rozvoji gramotnosti dětí, a to jak čtenářské, literární, tak rovněž gramotnosti jako celku. Školní knihovníci jsou často neocenitelní při dosahování různých akademických i sociálních cílů. Tento přínos je však často přehlížen a škrty ve financování neúměrně postihují knihovníky ve školních knihovnách. Autorka zde navazuje na nedávný průzkum v Austrálii, USA a Velké Británii a zkoumá, jak mohou školní knihovníci zviditelnit svůj přínos. Kniha také naléhá na větší uznání a podporu školních knihoven a jejich zaměstnanců jako cenných členů školních kolektivů. Signatura knihy je Kr 42.839. https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000089991&local_base=KKL
	Gefälschte Provenienzen in der Literatur und ihren Wissenschaften / herausgegeben von Madeleine Brook und Stefanie Hundehege. Göttingen: Wallstein Verlag, [2024]. 209 stran: faksimile. ISBN 978-3-8353-5776-1. Co když jsou rukopisy nebo celé knihy padělané a informace o jejich původu jsou záměrně zatajovány? Padělání Schillerových rukopisů v 19. století či případ falešných Hitlerových deníků přitahovaly značnou pozornost a fascinují dodnes. Pro knihovny, archivy a muzea jsou padělky rizikové, protože jejich akvizice je založena na principu provenience. Tato publikace zkoumá teorie a praktiky padělaných proveniencí v literatuře a literární vědě. Jaké možnosti odhalování padělaných proveniencí v době digitalizace existují? Jak se sběratelské instituce, obchod a výzkum vypořádají se situací, kdy se ukáže, že původ literárního díla je padělaný? Tyto a jiné otázky se kniha snaží zodpovědět prostřednictvím příspěvků autorů z různých zemí, např. z Německa, Velké Británie či z USA. Signatura knihy je Zda 42.837. https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000097832&local_base=KKL
	Book curses / Eleanor Baker. Oxford: Bodleian Library Publishing, [2024]. 118 stran. ISBN 978-1-85124-630-4. Chtěli jste někdy ochránit své knihy před zapomětlivými čtenáři? Před čtenáři, kteří do knih kreslí, píši či je jinak znehodnocují? Chtěli jste knihy ochránit před zloději? Možná jste dokonce přáli něco zlého těm, kteří vaše knihy poškodili… Ale vyhrožovali byste jim pekelným ohněm, oběšením či morem? Tato kniha obsahuje sbírku některých – i vtipných – kleteb, které kdy byly na dané téma napsány. Od děsivých výhrůžek objevených na kamenných monumentech starověkého Blízkého východu až po propracované rukopisné kletby a mrazivá varování načmáraná v tištěných knihách. „Knižní kletby“ jsou samy o sobě zábavné, ale také nabízejí vhled do toho, jak si textů a knih jejich majitelé a čtenáři v průběhu staletí vážili. Najdete zde tedy poutavý úvod do historie a vývoje zaklínání knih a možná i inspiraci k napsání několika vlastních. Signatura knihy je Xa 42.848. https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000097512&local_base=KKL
	Doporučení pro zavedení výkonu práce na dálku v knihovnách: metodická příručka. [Česko?]: [nakladatel není známý], 2025. 44 stran. Tato příručka byla připravena pro knihovny jako metodické vodítko se souhrnem základních otázek, které se objevují v souvislosti s výkonem práce na dálku. V příručce najdete vysvětlení a příklady možných řešení problémů. Jde například o popis právního rámce práce na dálku, povinnosti zaměstnavatele a zaměstnance, přesun práce do elektronického prostředí atd. Příručka je doplněna soupisem literatury k dalšímu prohloubení a rozšíření znalostí této problematiky. Signatura této knihy je Kfa 10.321/B. https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000097604&local_base=KKL

Zpracovala: Zuzana Vavrošová

VAVROŠOVÁ, Zuzana. Tipy z Knihovny knihovnické literatury. Knihovna: knihovna knihovnická revue. 2025, roč. 36, č. 2, s. 98-102. ISSN 1801-3252.

Muzea versus autorské právo: zásady pro aplikaci autorského práva v muzeích / Dagmar Jelínková, Zuzana Löbling, Hana Veselá. -- V Praze: Metodické centrum pro muzea výtvarného umění, Národní galerie, 2021. -- 87 stran. ISBN 978-80-7035-790-3

Praktická příručka určená především pracovníkům muzeí a galerií, může být užitečná i v knihovnách: poskytuje základní orientaci v autorskoprávní problematice (co upravuje autorský zákon, co to je autorské dílo a kdy vzniká jeho ochrana autorským právem, co to jsou majetková práva, jaké jsou zákonné způsoby užití díla, výjimky a omezení autorského práva, kdy hovoříme o zaměstnaneckém díle, jak funguje kolektivní správa autorských práv atd.). Další výklad se zaměřuje na praktickou stránku činnosti sbírkových institucí ve vztahu k autorskému zákonu: nabývání uměleckých děl do sbírek, organizace výstav, publikování v katalogu výstavy a jiných publikacích, prezentace sbírkových předmětů s živými autorskými právy na internetu, fotografie a audiovizuální díla jako sbírkové předměty… Stručně jsou připomenuty zásady a úskalí darovacích, kupních a licenčních smluv ke sbírkovým předmětům, výpůjční smlouvy, reprodukční práva, smlouvy o spolupráci na výstavních projektech. V edukační činnosti muzeí a galerií je třeba dát pozor na užití sbírkových nebo vystavovaných předmětů v pracovních listech a edukačních materiálech, na majetková práva fotografů dokumentujících hromadné akce i na práva osob zachycených na fotografiích. V závěrečné kapitole je připomenuta připravovaná novela autorského zákona, která by měla implementovat směrnici EU 2019/790 o autorském právu na jednotném digitálním trhu. Změny, které se dotknou institucí kulturního dědictví – muzeí, galerií, knihoven a archivů, jsou v příručce stručně shrnuty.

Signatura ve fondu Knihovny knihovnické literatury: Xd 42.038.

https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000094086&local_base=KKL

Zahrada zdraví: botanické knihy šesti století ve sbírkách Vědecké knihovny v Olomouci / Petra Kubíčková. -- I. vydání. -- Olomouc: Vědecká knihovna v Olomouci, 2021. -- 167 stran: ilustrace (převážně barevné), faksimile. ISBN 978-80-7053-332-1.

Výpravný, bohatě ilustrovaný katalog výstavy, která se uskutečnila v Olomouci v roce 2021 a představila část historické sbírky vzácných knih z oboru botaniky z fondů Vědecké knihovny v Olomouci. Katalog přináší průřez vystavenými dokumenty, jimiž jsou herbáře („neboli bylináře“), medicínské tisky s kapitolami o léčivých rostlinách, seznamy a atlasy rostlin, rostlinopisy, odborné i populárně naučné botanické publikace a učebnice. Dokumentuje rozvoj vědecké botaniky v Evropě od renesance do počátku 20. století, současně vývoj vědecké ilustrace, jakož i českého „rostlinoslowí“ (botanické terminologie, jmenosloví), připomíná významné české malíře, kteří se věnovali věrnému zobrazování rostlin – vlastně tedy vědecké ilustraci (Josef Mánes, Adolf Kašpar, Karel Svolinský, Ludmila Jiřincová, Otto Ušák a další).

Kniha je dostupná pod signaturou Xab 42.019.

https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000093948&local_base=KKL

HOT: jak uspět v digitálním světě / Filip Dřímalka. -- Vydání první. -- V Brně: Jan Melvil Publishing, 2020. -- 384 stran: ilustrace (některé barevné). -- (Žádná velká věda).
ISBN 978-80-7555-101-6.

Kniha se zabývá firemním managementem a informacemi (firemní komunikací, zpracováním dat, vedením lidí), digitálními inovacemi (co je to inovativní organizace a jak inovace ve firmě efektivně podporovat, vytvářet inovační atmosféru, tj. zapojovat zaměstnance a nacházet dobré lídry – a jak se k nim všem chovat…), má však obecné přesahy, využitelné v praxi institucí jiného typu (je-li vždy vhodný direktivní způsob řízení, jak řídit projekty podle principů tzv. agility, co pro úspěch firmy znamená fungující IT a jak kvalitní pracovní nástroje přímo souvisejí se spokojeností lidí v práci, tedy i s jejich výkonností). Mnohé napoví rozšifrování zkratky HOT; H: Humans – Digitální kompetence vašich lidí;

O: Organizations – Inovační atmosféra ve firmě; T: Technologies – Schopnost vybrat ty správné nástroje.

Signatura knihy ve fondu Knihovny knihovnické literatury je Abc 42.004.

https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000093755&local_base=KKL

O umlčené kulturní epoše: kus nakladatelské historie / vzpomíná a uvažuje František Laichter; Jiří Lach (ed.). -- Vydání první. -- Praha: Academia : EMAN, 2021. -- 2 svazky (969; 858 stran, 32 nečíslovaných stran obrazových příloh: ilustrace, portréty, faksimile. -- (Paměť; sv. 125). ISBN 978-80-200-3213-3 (Academia). -- ISBN 978-80-88060-25-3 (Tomáš Trusina – EMAN).

Obsáhlé dvousvazkové paměti významného českého nakladatele Františka Laichtera (1902–1985), pokračovatele nakladatelského díla svého otce Jana Laichtera. Přibližují činnost Laichterova nakladatelství ve dvacátých a třicátých letech 20. století (František od poloviny 20. let sám v rodinné firmě pracoval a postupně vedení nakladatelství převzal). Autor zasadil své vyprávění do širšího kontextu dobových událostí, nechybí líčení dětství a mládí se studiem a cestami po Evropě, soukromých i pracovních setkávání s významnými autory, nakladateli a politiky, hospodářských starostí, složitého období protektorátu, vylíčení zápasu o zachování demokratické podoby nakladatelského oboru v poválečných letech, který bohužel vyústil v likvidaci nakladatelství roku 1949. Paměti tak přinášejí obraz vývoje české společnosti s mnoha zajímavými postřehy a detaily.

V Knihovně knihovnické literatury je dílo uloženo na signaturách Xc 42.016 a Xc 42.017.

https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000093915&local_base=KKL

E-textiles in libraries : a practical guide for librarians / Carli Spina and Helen Lane. -- Lanham; Boulder; New York; London: Rowman & Littlefield, [2020], © 2020. -- xv, 139 stran: ilustrace. -- (Practical guides for librarians; no. 69). ISBN 978-1-5381-3048-3.

Tzv. e-textilie, od svítících šátků a náramků, vyšívaných, tkaných nebo plstěných drobností a hraček přes solárně napájené batohy až po látky pro monitorování zdraví, inovativní kombinace elektroniky a textilu včetně měkkých obvodů, vodivých tkanin aj., se mohou stát součástí projektů knihoven, zajímavých pro nejrůznější skupiny čtenářů a návštěvníků knihoven. Knihovny mohou tyto projekty využít jako zábavný nástroj pro výuku nových dovedností a technik, kombinovat „e-přístupy“ se známými řemesly.

Projekty lze navrhnout tak, aby se vešly do rozpočtů všech velikostí a oslovily zákazníky jakéhokoli věku a úrovně technické zdatnosti. Kniha obsahuje informace o potřebných materiálech a technikách, uvádí příklady projektů a knihoven, které zaznamenaly úspěch s e-textiliemi, rady, jak postupovat krok za krokem při vytváření programu tak, aby byl zábavný a poutavý (za všechny uveďme jako příklad stránku https://makecode.adafruit.com/).

V Knihovně knihovnické literatury je kniha pod signaturou Sdg 41.899.

https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000091953&local_base=KKL

Roles and responsibilities of libraries in increasing consumer health literacy and reducing health disparities / edited by Beth St. Jean, Gagan Jindal, Yuting Liao, Paul T. Jaeger. -- First edition. -- Bingley : Emerald Publishing, 2021. -- xxii, 306 stran. -- (Advances in Librarianship 47). ISBN 978-1-83909-341-8.

Knihovny a knihovníci pomáhají zvyšovat zdravotní gramotnost lidí a snižovat zdravotní rozdíly v jejich komunitách. Bohužel nekontrolovaně a rychle roste nespravedlnost v oblasti zdraví. Dochází k ní po celém světě a je z velké části způsobena a zhoršována nespravedlností vyplývající z oblasti zdravotních informací, jejich fyzickou a intelektuální dostupností. Příspěvky ve sborníku vysvětlují hlavní pojmy týkající se spravedlnosti zdravotní péče, zdravotních informací, zaměřují se na mnoho faktorů souvisejících s informacemi, které utvářejí míru, do jaké mají jednotlivci informace, které potřebují, mít kvůli získání dostatečné a skutečně spravedlivé šance žít dlouhý a zdravý život. Autoři prezentují konkrétní zkušenosti různých knihoven, mj. také případovou studii zaměřenou na zásadní důležitost zdravotní gramotnosti při procházení pandemie covid-19. Příspěvky jsou seskupeny do pěti částí: veřejné knihovny/zdravé komunity; hodnocení zdravotních informací; překonávání překážek v přístupu ke zdravotnickým informacím; služba znevýhodněným skupinám v populaci; zdravotní informace jako společné aktivum.

Signatura publikace je Sbe 41.906.

https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000092558&local_base=KKL

Historische Schulbibliotheken : Eine Annäherung / herausgeben von Brigitte Klosterberg. -- Halle: Verlag der Franckeschen Stiftungen; Harrassowitz Verlag in Kommission, [2021], © 2021. -- xxv, 222 stran: ilustrace, faksimile. -- (Hallesche Forschungen : ISSN 0949-0086; Band 56). ISBN 978-3-447-11479-0.

Sborník z konference na téma historických školních knihoven raného novověku a jejich významu pro místní a regionální rozvoj kultury a vzdělávání v raném novověku, kterou v roce 2017 připravila editorka tohoto svazku. Příspěvky se zabývají fenoménem historických školních knihoven v Německu od jejich první, zakládající vlny v době reformace (16. století) až do počátku 19. století. Autoři představují jednotlivé školní knihovny, které vznikly v různé době, nacházely se ve velkých i malých městech a na různých typech škol a byly přístupné učitelům a/nebo studentům. Zkoumá se význam těchto knihoven pro výuku, specifika jejich sbírek (nejen knižní, ale i obrazový, dokumentační a normativní materiál, jako jsou školní programy, uživatelské předpisy, výpůjční lístky aj.). Historické školní knihovny, jejich vývoj a fondy nejsou ve vzdělávacích, vědeckých, kulturních a knihovnických výzkumech často zmiňovány vůbec nebo jsou uváděny jen okrajově (mluví se dokonce o tom, že tento typ výzkumu je zatím ještě v plenkách). Důvodem je možná, podle editorky, školní knihovna jako „pravděpodobně nejobtížněji definovatelný a zároveň nejobtížněji rekonstruovatelný typ knihovny“. Tento obsahově hutný, recenzenty velmi oceňovaný (ale v jednotlivostech i kritizovaný) svazek přináší velké množství zajímavých a cenných informací o fenoménu německých školních knihoven, pomáhá dotvářet obraz vývoje knihovnictví jako takového, a také identifikovat možné směry dalšího výzkumu v této oblasti.

Sborník má v Knihovně knihovnické literatury signaturu Ti 41.873.

https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000093378&local_base=KKL

…papír a olovo… : hudebniny vydané tiskem v Praze v 19. století ze sbírky hudebního oddělení Národní knihovny České republiky / Ludmila Šmídová. -- 1. vydání. -- Praha: Národní knihovna ČR, 2021. -- 79 stran: ilustrace, noty, faksimile. ISBN 978-80-7050-743-8.

Publikace je zajímavým dokladem dnešní doby – je katalogem výstavy, která se kvůli „covidovým“ omezením dosud nemohla uskutečnit! Měla se konat v roce 2021, zatím je plánována na léto 2022… Zdrojem exponátů, připravených pro výstavu, je unikátní fond hudebního oddělení Národní knihovny ČR. Vlastnímu, pečlivě zpracovanému katalogu (v publikaci je to kapitola s názvem Hudebniny vydané v Praze v 19. století uložené ve sbírce hudebního oddělení Národní knihovny) předcházejí přínosné úvodní texty o pražském hudebním životě a o tom, jak se odrazil ve zde vydávaných hudebninách, o dobové nakladatelské praxi a její reflexi, výrobních technikách pražských hudebnin v 19. století, několika pražských nakladatelích a vydavatelích hudebnin (Marco Berra, Emanuel Starý, Fr. A. Urbánek a jejich současníci). Knížka je bohatě ilustrována, nechybí soupis literatury, stručné anglické resumé a jmenný rejstřík.

Nachází se pod signaturou Tja 42.013.

https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000093784&local_base=KKL

Konec éry Google: úpadek big dat a vzestup ekonomiky blockchainu / George Gilder; překlad: Jakub Goner. -- Vydání první. -- Brno: Zoner Press, 2021. -- 339 stran.
ISBN 978-80-7413-460-9.

Autor, ekonom George Gilder, označovaný za technologického vizionáře, diskutuje o ekonomických a technologických důsledcích „bezplatných“ produktů Google a internetu založeném na reklamách (na které jsme si všichni zvykli), a o dalších krocích v technologické revoluci s blockchainem. Soudí, že věk Googlu postavený na velkých datech a strojové inteligenci se chýlí ke konci. Yuval Harari, Larry Page, Sergey Brin a Elon Musk vzývají umělou inteligenci jako revoluci, která promění svět, podle autora knihy však tento systém své možnosti už vyčerpal. Pokrok v oboru umělé inteligence vyvolává obavy ohledně její budoucí všemohoucnosti. Internetové brány firewall údajně chránící všechna hesla a osobní údaje se ukázaly jako propustné. Dnešní uspořádání bezpečnosti, soukromí, duševního vlastnictví, obchodní strategie a technologie jsou v hluboké krizi, kterou současná počítačová a síťová architektura nedokáže vyřešit. Budoucnost leží v „kryptokosmu“ – architektuře blockchainu a jeho derivátů. Díky aktivaci kryptoměn internet získá bezpečný globální platební systém, který ukončí „agregovaný a reklamní věk“ společnosti Google.

Signatura ve fondu Knihovny knihovnické literatury – Ife 42.005.

https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000093737&local_base=KKL

Emotional intelligence and critical thinking for library leaders / Gary L. Shaffer. -- First edition. -- Bingley: Emerald Publishing, 2020. -- xii, 144 stran. -- (Fundamentals of Library Management). ISBN 978-1-78973-872-8.

Jak se používání knihoven mění, jejich vedoucí potřebují zlepšit svou emoční inteligenci a kritické myšlení, aby přilákali a udrželi uživatele a zároveň mohli ve své roli růst. Autor Gary L. Shaffer podrobně popisuje rysy emoční inteligence, na které se vedoucí knihoven a další lidé nejvíce spoléhají, zkoumá, jak se překrývají schopnosti kritického myšlení a emoční inteligence a jak je můžeme využít ke zlepšení rozhodování, řešení problémů, pro kritické psaní a kreativní myšlení. Shaffer uvádí čtyři případové studie, z nichž každá se týká jak emoční inteligence, tak dovedností kritického myšlení, a uvádí příklady, jak konkrétní manažeři využili těchto vlastností a dovedností k řešení skutečných problémů. Nakonec navrhuje tři styly vedení, které můžeme přijmout, abychom zlepšili svoji emoční inteligenci.

Kniha se nalézá pod signaturou Kr 41.907.

https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000091421&local_base=KKL

Zpracovala: PhDr. Anna Machová

MACHOVÁ, Anna. Tipy z Knihovny knihovnické literatury. Knihovna: knihovnická revue. 2022, 33(1), 94–99. ISSN 1801-3252.

Eva Novotná byla dodnes nejlepším motorem PR, který kdy knihovna měla… Obětavá, dotahující akce, a obratný fundraiser.

Na Evinu myslím každou chvíli. Dělala v podstatě nejlepší PR, jejím cílem bylo prezentovat a dělat vše dobré pro Národní knihovnu České republiky, ať to stojí, co to stojí. Knihovna pro ni byla vždycky na prvním místě.

Evě vděčí knihovna za zavedení exkurzí pro středoškoláky i za otevření barokní prohlídkové trasy v Astronomické věži. Já osobně jí vděčím za poznání historie knihovny a jejího fungování. Do knihovny jsem nastoupila s minimální znalostí o místě samém. Eva mě vždycky přibrala k prohlídce, kterou sama vedla, a já se tak učila od ní tzv. za pochodu.

Tolik vzpomínky některých z jejích kolegů.

Eva se narodila 2. prosince 1933 v Kyšperku, kam jezdí dodnes. V roce 1958 zakončila studia na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a poté se až do roku 1977 věnovala učitelské praxi, nejprve na školách a následně v oblasti vzdělávání dospělých. Na podzim roku 1977 nastoupila do Státní knihovny ČSR, dnešní Národní knihovny ČR, kde pracovala až do roku 2004. Do klementinské knihovny nastoupila na pozici vedoucí audiovizuálního střediska, kde se pod jejím vedením a ve spolupráci s kolegy začaly natáčet zajímavé vzdělávací pořady pro veřejnost. Zde mají svůj počátek i exkurze pro studenty středních škol, o něž je dodnes velký zájem, i když původní prostory střediska nahradil pořad promítaný v jednom ze zasedacích sálů z notebooku. Koncem roku 1990 se z audiovizuálního střediska stalo oddělení PR, tehdy oddělení vztahů s veřejností, neboť se dbalo na spisovnou češtinu. Eva byla jeho zakladatelkou. Ona sama připomíná vliv Andrewa Lasse, profesora na americké univerzitě, jehož rodina žila do 70. let v Československu a on sám byl spolužákem ředitele knihovny Vojtěcha Balíka i vedoucího odboru správy a ochrany fondů Jiřího Polišenského. Zásluhou A. Lasse přišla z amerických univerzit, knihoven a nadací významná finanční pomoc, díky níž bylo možné vybudovat a zprovoznit síť CASLIN (Czech And Slovak Library Information Network). Eva si vzala za své doporučení Andrewa Lasse k práci s veřejností a s veškerým nasazením je začala uplatňovat v praxi, již sama popisuje takto: „Znamenalo to naučit se pořádat tiskové konference, zlepšit po všech stránkách orientaci uvnitř knihovny, být k uživatelům přátelštější, takže umístit cedule, letáky, informační pult, bufet hned za vstupní dveře (a velký přesvědčovací problém: učinit WC volně přístupnými), postupně pro uživatele připravovat pravidelné lekce vyhledávání dokumentů na počítačích, přesvědčit filmové štáby natáčející v Klementinu, aby uváděly Národní knihovnu v titulcích, zorganizovat denní otevření Astronomické věže včetně Barokní knihovny atd., ale hlavně přesvědčit pracovníky knihovny, že jsme všichni stejně důležití, že je nutno spolupracovat a vzájemně se informovat a vycházet si vstříc.“

V květnu roku 2000 byla nově otevřena prohlídková trasa pro veřejnost v Astronomické věži, jež zahrnovala náhled do Barokní jezuitské knihovny, průchod Meridiánovým sálem a vyhlídku z ochozu Astronomické věže. Nutno podotknout, že Astronomická věž byla do té doby veřejnosti nepřístupná. Otevření bylo možné díky projektu Praha – město kultury 2000 a příprava, tzn. rekonstrukce trasy a zrestaurování prostor včetně scénáře prohlídky za dohledu odborníků z Astronomického ústavu, zabrala přibližně pět let. Bez organizačního zapojení Evy a podpory ředitele V. Balíka by se nepodařilo projekt uskutečnit.

V letech 1995–2002 se Eva zasloužila o popularizaci knihovny a knihovnictví v pořadech Dobré jitro Českého rozhlasu 2. Stála u zrodu knižního veletrhu Svět knihy Praha, iniciovala vznik Nadace a později Společnosti Národní knihovny, zavedla v knihovně Dny otevřených dveří, byla u toho, když se slavnostně otevíral Centrální depozitář v Hostivaři, je autorkou scénářů k filmům a audiovizuálním pořadům a dvou publikací o Národní knihovně. V roce 2004 byla za svůj přínos k rozvoji českého knihovnictví oceněna medailí Z. V. Tobolky.

Výčet Eviných aktivit určitě není úplný, za což se autorka omlouvá, a na závěr si opět dovolí Evu citovat, neboť ona tím vystihuje nejen období tzv. devadesátek, ale především samu sebe: „Když vzpomínám na devadesátá léta, nenacházím nikoho, kdo by šel za osobní slávou, nikdo se neptal, co za to. Byli jsme, každý v nějaké míře, plni touhy tuhle starou, zničenou, ale ušlechtilou, historií nabitou dámu vyvést na světlo boží.“

Trochu to připomíná motto Tovaryšstva Ježíšova Ad maiore dei gloriam, tedy „K větší slávě Boží“, jen pozměněné na „K větší slávě knihovny“. A to je Eva.

Hana Vajnerová

Koncem letošního roku a nedlouho před svými sedmdesátinami odchází z aktivní činnosti v zaměstnání významná osobnost českého i mezinárodního knihovnictví – Adolf Knoll, mj. nositel Ceny Ministerstva kultury ČR za přínos k rozvoji české kultury (2007) a Medaile Z. V. Tobolky (2005).

Narozen v Náchodě 23. 3. 1954 žil do svých dvaceti let v Hronově, kde chodil i do základní školy. Studoval filologické obory v Rumunsku na Universitatea Babeş-Bolyai, Cluj-Napoca (obor rumunština -španělština, 1974–1975) a Universitatea din Bucureşti (obor rumunština -francouzština, 1975–1979) a absolvoval postgraduální studium knihovnictví a vědeckých informací na Univerzitě Karlově (1983–1985). Po celou dobu své aktivní činnosti působil v Národní knihovně ČR jako katalogizátor (1979), referent mezinárodní výměny publikací (1979–1985), vedoucí oddělení (1985–1989), vědecký tajemník (1989), byl pověřen řízením instituce (1989–1990), byl zástupcem generálního ředitele (1990–2011), tajemníkem pro vědu, výzkum a mezinárodní vztahy (2011–2019) a konečně náměstkem generálního ředitele pro vědu, výzkum a mezinárodní vztahy (2019–2023).

Jeho profesní a odborné aktivity jak české, tak mezinárodní, byly a jsou natolik rozsáhlé, že dost dobře není možné je všechny vyjmenovat. Byl členem vědeckých a redakčních rad, expertních komisí (národních knihoven, programů UNESCO, dalších mezinárodních i národních programů, českých i zahraničních odborných časopisů) a aktivně působil na domácí i zahraniční úrovni v projektech školení digitalizace. Za zvláštní zmínku tu stojí podíl na programu UNESCO Paměť světa, českém národním programu digitalizace Memoriae mundi series Bohemica či francouzském programu Biblissima. Podstatný je jeho přínos pro standardizaci digitálního zpřístupnění staršího písemného a dokumentového dědictví, např. se jedná o standard DOBM jakožto doporučení UNESCO pro digitální zpřístupnění historických dokumentů (1999), komplexní formát jako základ pro digitální knihovnu Kramerius (2002), MASTER+ jako základ pro digitální knihovnu Manuscriptorium (2002) či ENRICH specification pro tvorbu komplexních digitálních dokumentů (2009). Důsledkem jeho aktivit bylo ocenění Národní knihovny ČR jako prvního laureáta v historii světové ceny UNESCO za ochranu a zpřístupnění kulturního dědictví jako společného dědictví lidstva (UNESCO/Jikji Memory of the World Prize, 2005).

Takto by bylo možno pokračovat, ale za důležitější než úplný výčet faktů považuji představení a přiblížení Adolfovy osoby, jak ho znám. Jednou z jeho podstatných vlastností je metodičnost a důslednost, volněji řečeno Adolf je vzorňák a pečlivák – ale takový, že tuto svou vlastnost umí obrátit k dobrému, dokáže totiž odhalit čerta skrytého v detailech. Jestliže se tato vlastnost spojí s širokým rozhledem, který je Adolfovi vlastní, výsledkem je nejenom objektivní, ale také kontextuální pohled na problémy, které má a musí řešit. A dále mu není cizí kreativní a inovativní myšlení prosté předpojatosti a zkostnatělosti, což ho velmi dobře disponuje k chápání a prosazování paradigmatických změn, s nimiž digitální prostředí přichází oproti prostředí analogovému. Adolf tak na základě svých vlastností podstatným způsobem přispěl k tomu, čemu se snad dá říkat česká digitalizační škola a co lze charakterizovat jednoduchým heslem, totiž že digitalizace není jen dělání obrázků – a že tudíž digitální knihovna není prostou replikou knihovny fyzické, nýbrž mnohem spíše je virtuálním prostředím pro práci s historickými dokumenty a fondy.

Adolfe, pro další léta Ti přeji dostatek času na stavbu letadélek a na létání s nimi!

Zdeněk Uhlíř

Klíčová slova: knihovnictví, práce na dálku, home office, zákoník práce, zaměstnanci, zaměstnavatelé, průzkumy

Summary: Remote work, or „home office work“ appeared in libraries to a greater extent during the Covid-19 pandemic. To find out to what extent and under what conditions this form of work has been sustained in libraries was one of the objectives of this survey. The survey was conducted between June and August 2023 and its aim was to map libraries‘ experiences of teleworking: to what extent, under what conditions and which positions are enabled to home office in libraries, or from what reasons why it is not. The questionnaire was developed in two versions – for employers (library managers and directors) and library staff. Both versions of the questionnaire also allowed a comparison of the experiences, satisfaction and needs of employers and employees. Based on the results, the following plans are uderway to develop model documents that would help libraries to facilitate the provision of this form of work to their staff in the future. The investigation was carried out within the framework of the European Social Fund project „Strengthening the level of social dialogue in the sectors and supporting the sector’s adaptation to change“, which involves SKIP and Library Workers‘ Union.

Keywords: librarianship, remote working, „home office“, The Labour Code, employees, employers, surveys

Mgr. Vladana Pillerová / Knihovnický institut Národní knihovny České republiky

Úvod

Pojem „práce na dálku“ není u nás příliš rozšířený, tato forma práce se u nás vžila především pod názvem „home office“, který ale není přesný. Pracovat na dálku totiž nemusí znamenat jen pracovat z domova zaměstnance. Práci na dálku zákoník práce definuje jako „výkon práce z jiného místa dohodnutého se zaměstnancem, než je pracoviště zaměstnavatele“ (§ 317 zákoníku práce). Jedná se o moderní formu práce, která přináší benefity jak zaměstnanci, tak zaměstnavateli. Zaměstnanci umožňuje lépe skloubit pracovní a soukromý život, výhodná je zejména pro některé skupiny zaměstnanců jako jsou matky s menšími dětmi, osoby pečující o závislou osobu či osoby s různými omezeními apod. Může se zdát, že benefity jsou výhradně na straně zaměstnance, ale není tomu tak. Zaměstnavatel může například ušetřit za náklady spojené s provozem kanceláří, být atraktivnější na trhu práce, případně celkově těžit z toho, že jeho zaměstnanci jsou spokojenější a méně stresovaní, což se velmi pravděpodobně projeví v lepším pracovním výkonu. Při ideální kombinaci práce na dálku a práce na pracovišti zaměstnavatele může dojít k celkovému pozvednutí kvality života zaměstnanců. Naopak dlouhodobější jednostranná práce na dálku může přinést psychické problémy související se sociální izolací a nadměrným prolínáním pracovního a osobního života. Je nutné také zmínit, že ne všechny práce je možné vykonávat na dálku, a to samozřejmě i v případě knihoven, na které je v tomto článku cíleno.

Práce na dálku se v knihovnách ve větším rozsahu, stejně jako v dalších oborech a odvětvích, objevila s příchodem pandemie Covid-19 v roce 2020. Od té doby je termín práce na dálku skloňován ve všech pádech a na všech úrovních. Mnoho výtek směřovalo k vágní úpravě práce na dálku v zákoníku práce. Bohužel ani jeho novelizace na podzim 2023 nepřinesla mnoho změn. Formy a podmínky poskytování práce na dálku tak stále zůstávají především na dohodě mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.

Téma práce na dálku v knihovnách představuje jedno z klíčových témat, které si vzala za své platforma pro knihovnictví v projektu s názvem „Posílení úrovně sociálního dialogu v odvětvích a podpora adaptace odvětví na změny“. Hlavním realizátorem projektu je Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů, projekt je financován z Evropského sociálního fondu. Za platformu knihovnictví je do projektu zapojen Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR se svým sociálním partnerem, jímž je Odborový svaz pracovníků knihoven.

Na řešení problematiky práce na dálku se podílí pracovní skupina sestavená z odborníků z knihoven, odborových organizací a právníků. Cílem pracovní skupiny bylo nejprve prostřednictvím průzkumu shromáždit informace a zkušenosti, které mají s poskytováním práce na dálku zaměstnanci knihoven a jejich zaměstnavatelé. Po vyhodnocení výsledků průzkumů bude následovat analýza zjištěných informací a v další fázi budou vytvořeny metodické či vzorové dokumenty a doporučení spojené se zaváděním práce na dálku v knihovnách a určené knihovnám samotným k dalšímu využití.

Pracovní skupina přijala rozhodnutí, že budou realizovány dva souběžné průzkumy – jeden bude určen zaměstnancům knihoven a druhý zaměstnavatelům, tzn. vedoucím a ředitelům knihoven. Každá z výše jmenovaných skupin má jiné zkušenosti a očekávání od této formy práce a tyto rozdíly ve vnímání bude důležité zachytit a porovnat.

Dotazník pro zaměstnavatele

Účastníci průzkumu

Tab. 1 Počet respondentů podle typu knihovny

Průzkumu se zúčastnilo 264 vedoucích a ředitelů / ředitelek knihoven. Můžeme říci, že v tomto průzkumu představuje jeden respondent jednu knihovnu. Jak je vidět z tabulky 1, průzkumu se zúčastnily především veřejné městské a obecní knihovny (79 %), všechny krajské knihovny včetně Národní knihovny ČR; 15 % tvořily knihovny jiných sítí, nejčastěji vysokoškolské (6 %). Velikost knihoven pak určitým způsobem ovlivnila celkové výsledky průzkumu; účastnily se ho spíše menší veřejné knihovny v menších obcích a městech s menším počtem zaměstnanců, viz tabulka 2. Přes 50 % respondentů představují knihovny v obcích a městech do 10 tis. obyvatel a téměř polovinu tvoří knihovny do čtyř zaměstnanců. Jednu pětinu představují knihovny s jedním zaměstnancem, což jsou knihovny v malých obcích se základní pracovní agendou zaměřenou především na výpůjční a informační služby, kde je možnost pracovat na dálku velmi omezená.

Tab. 2 Respondenti podle velikosti obce a počtu zaměstnanců knihovny

vole

Poskytování práce na dálku

Pokud jde o odpovědi na základní otázku „Poskytujete svým zaměstnancům možnost pracovat na dálku?“, pouze třetina knihoven (86) odpověděla kladně, 67 % knihoven práci na dálku neumožňuje, viz graf 1. Většina knihoven (70 %) začala práci na dálku poskytovat během pandemie Covid-19. Důvody neposkytování práce na dálku pak jasněji vyplynou z dalších odpovědí respondentů.

Umožňujete práci na dálku?

Graf 1 Podíl zaměstnavatelů umožňujících práci na dálku

Jak je patrno z grafu 2, zaměstnavatelé uvádějí, že nejčastěji umožňují práci na dálku pracovníkům na pozici vedoucí (63 %), katalogizátorům (55 %) a pracovníkům v administrativě (51 %). Naopak nejméně pracují na dálku pracovníci ve službách (20 %) a pracovníci ve správě fondu (19 %). To samozřejmě vyplývá z charakteru práce, kterou pracovníci vykonávají. Pracovníci ve službách a obzvláště pracovníci ve správě fondu většinou nemají alternativní náplň práce, která by jim umožňovala pracovat na dálku. Výjimečně je to možné ve větších knihovnách, v nichž bývá pracovní agenda širší a vyžaduje například vypracování různých dokumentů apod. Tento rozpor v možnostech poskytování práce na dálku jednotlivým pozicím byl nejčastěji zmiňován v komentářích a označován jako největší překážka pro větší rozšíření tohoto typu práce v knihovnách. I ve větších knihovnách často zaměstnavatelé přistoupí k tomu, že z těchto důvodů neumožní pracovat na dálku raději nikomu, aby předešli napjatým vztahům na pracovišti. Případně pak povolují práci na dálku jen v individuálních případech, například ze zdravotních důvodů apod.

POZICE, KTERÝM JE UMOŽNĚNA PRÁCE NA DÁLKU

Graf 2 Výčet pozic, kterým je umožněna práce na dálku

Předpisy upravující práci na dálku v knihovnách

Téměř polovina knihoven (47 %) nemá v knihovně vnitřní předpis, který by upravoval podmínky poskytování práce na dálku. Podobně velká část knihoven (44 %) neuzavírá se zaměstnancem písemnou dohodu o výkonu práce na dálku, viz grafy 3 a 4. Jelikož v novele zákoníku práce je nově uvedena nutnost uzavřít písemnou dohodu o práci na dálku mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, bude nutné dosavadní praxi změnit a podpořit knihovny vzorovými dokumenty. Podle dalších zjištění má pouze 17 % knihoven obsaženu úpravu podmínek práce na dálku v kolektivní smlouvě, ve 45 % případů tuto úpravu kolektivní smlouva neobsahuje a 37 % knihoven nemá uzavřenu kolektivní smlouvu vůbec. Pokud jde o rozvržení pracovní doby při práci na dálku, více než polovina knihoven (53 %) uvádí, že zaměstnavatel určuje zaměstnanci povinnou dobu dosažitelnosti, tzn., že stanovuje určitou část pracovní doby, ve které musí být zaměstnanec k dosažení. Pětina knihoven dokonce stanovuje celou pracovní dobu zaměstnance a 27 % knihoven ponechává rozvržení pracovní doby výhradně na zaměstnanci.

Máte vytvořen vnitřní předpis?     Uzavíráte dohodu se zaměstnancem?

Grafy 3 a 4 Administrativa k výkonu práce z domova

Kontrola a další podmínky práce na dálku

Větší část knihoven (55 %) uvádí, že její zaměstnanci mají povinnost vyplňovat výkaz práce, pokud pracují na dálku. Dalších 33 % knihoven používá také jiné způsoby kontroly zaměstnance. Nejčastěji se jedná o kontrolu provedení stanovených úkolů, např. vyhotovených rešerší, počtu katalogizačních nebo akvizičních záznamů apod. Jako další formy kontroly uvedly knihovny například evidenci přístupů do knihovních systémů nebo e-mailovou komunikaci. To lze vyčíst z grafů 5 a 6.

Kontrola práce zaměstnanců je zcela legitimním nástrojem zaměstnavatele; může předejít různým nepříjemným situacím a přispět k nalezení vyhovujícího modelu pro práci na dálku. Pokud zaměstnanec neplní zadané úkoly, je vždy možné dohodu o práci na dálku vypovědět.

Povinnost vyplnit výkaz práce     Kontrola práce na dálku

Grafy 5 a 6 Způsoby kontroly práce na dálku

Poskytování náhrad a vybavení

Zákoník práce zmiňuje možnost placení náhrad zaměstnanci za práci na dálku (náklady za elektřinu, vytápění atd.), záleží však pouze na dohodě mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, zda budou náhrady propláceny. Jak ukazují grafy 7 a 8, pouze sedm knihoven uvedlo, že platí zaměstnancům náhrady za práci na dálku, a to formou paušálu, jedná se především o krajské a větší městské knihovny.

Nějaký typ vybavení pro práci na dálku poskytuje svým zaměstnancům 72 % knihoven, nejčastěji se jedná o počítač nebo telefon, v menší míře pak například o tiskárnu nebo skener.

Poskytujete zaměstnancům náhrady?   Poskytujete zaměstnancům vybavení?

Grafy 7 a 8 Poskytnutí náhrad za práci z domova a poskytnutí potřebného vybavení

Hodnocení výkonnosti zaměstnanců při práci na dálku

Téměř polovina knihoven (48 %) se přiklání k názoru, že výkonnost pracovníků pracujících na dálku je zcela individuální a nelze hodnocení zobecnit. Další téměř polovina knihoven (44 %) uvádí, že výkonnost je stejná v případě práce z domova i při práci na pracovišti zaměstnavatele. Jen malé množství knihoven hodnotí výkonnost při práci na dálku jako výrazně lepší nebo horší (5 % v obou případech). Viz graf 9.

Hodnocení výkonnosti zaměstnanců

Graf 9 Hodnocení výkonnosti zaměstnanců při výkonu práce z domova

Celková spokojenost s prací zaměstnanců na dálku u zaměstnavatelů převažuje – velmi spokojeno je 26 % knihoven a spíše spokojeno 66 %, což celkově tvoří většinu knihoven. Jen 8 % knihoven uvedlo, že je spíše nespokojeno. Je evidentní, že v knihovnách, které přistoupily k poskytování práce na dálku svým zaměstnancům, se jedná o funkční alternativu. Zavedení smysluplné kontroly také přispívá k funkčnosti této formy práce v knihovně.

Spokojenost zaměstnanců s prací na dálku

Graf 10 Spokojenost zaměstnanců s prací na dálku

Limity a bariéry

Knihovny uváděly jako nejčastější problém při poskytování práce na dálku povahu práce, která neumožňuje tento typ práce vykonávat. Je zcela logické, že výrazným limitem pro práci na dálku je práce v přímých službách uživatelům knihovny či fyzická práce s fondem. To uvedly především knihovny, které práci na dálku vůbec neumožňují (87 %), ale také knihovny, které ji umožňují (67 %). Další problematickou oblastí je již zmiňovaná kontrola vykonané práce. To častěji uvádějí knihovny, které zavedly práci na dálku (40 %) a které se s tím prakticky potýkají. Knihovny, které práci na dálku neumožňují, v tomto nevidí zásadní problém (20 %). Jako další limity práce na dálku byly zmiňovány nedostatečné právní ukotvení, kybernetická bezpečnost nebo ztížení přístupu do interních zdrojů. V komentářích pak zaměstnavatelé uváděli také nedořešenou problematiku BOZP (bezpečnosti a ochrany zdraví při práci) při práci na dálku. To lze vysledovat z tabulky 3.

Tab. 3 Limity a bariéry při poskytování práce na dálku

Výhody a budoucnost práce na dálku

Z tabulky 4 vyplývá, že hlavní výhody vidí zaměstnavatelé na straně zaměstnanců. Většina knihoven uvedla, že největším benefitem je slaďování soukromého a pracovního života (88 %) a větší spokojenost zaměstnanců (80 %). Naopak výhody, které může práce na dálku přinášet zaměstnavateli, například snížení nákladů na provoz, uvedla necelá třetina knihoven (29 %). Přínos ve smyslu menší fluktuace zaměstnanců uvedlo 27 % knihoven a posílení atraktivity knihovny na trhu práce uvedla necelá čtvrtina knihoven (24 %).

Tab. 4 Výhody práce na dálku

Jak vidí knihovny budoucnost práce na dálku ve svých institucích? Z grafu 11 je patrné, že většina knihoven, které zatím neumožňují práci na dálku, její zavedení v budoucnu ani neplánuje. Pouze 13 % knihoven uvádí, že zavedení práce na dálku v budoucnu předpokládají.

Možnost budoucího zavedení práce na dálku

Graf 11 Možnost zavedení práce dálku v budoucnosti

Otázka týkající se další perspektivy práce na dálku v knihovně byla určena knihovnám, které práci na dálku v současnosti umožňují. Větší část knihoven (63 %) v budoucnu neplánuje žádné změny současného stavu, částečně rozšířit možnost práce na dálku plánuje 27 % knihoven. Extrémnější změny ve smyslu výrazného omezení, výrazného rozšíření nebo úplného zrušení práce na dálku hodlá udělat jen velmi malá část knihoven, viz graf 12.

DALŠÍ PERSPEKTIVA PRÁCE NA DÁLKU

Graf 12 Perspektivy práce na dálku u poskytujících organizací

DOTAZNÍK PRO ZAMĚSTNANCE

Účastníci průzkumu

Průzkumu určeného zaměstnancům knihoven se zúčastnilo 786 respondentů, především z městských a obecních knihoven (39 %) a krajských knihoven (35 %). Z ostatních typů knihoven byly nejvíce zastoupeny vysokoškolské knihovny (9 % respondentů) a jiných specializovaných knihoven (8 %). Viz tabulka 5.

Na rozdíl od průzkumu určeného zaměstnavatelům, ve kterém byly více zastoupeny menší veřejné knihovny, v tomto průzkumu převažovali zaměstnanci větších knihoven. Téměř 70 % respondentů pracuje v knihovnách s více než 50 zaměstnanci.

Tab. 5 Typ knihovny, ve které zaměstnanec pracuje

Z tabulky 6 lze vyčíst, že nejčastěji se průzkumu zúčastnili zaměstnanci na pozicích knihovník ve službách (22 %), pracovníci na vedoucí pozici a katalogizátoři. Mezi jiné pozice patří nejčastěji pracovníci v odděleních PR, učící knihovníci či projektoví pracovníci.

Tab. 6 Pozice, na které respondenti v knihovně pracují

Možnost práce na dálku

O možnosti práce na dálku a jejího skutečného využití vypovídají grafy 13 a 14. Možnost pracovat na dálku má 60 % zaměstnanců, ne všichni ji ale využívají. Část zaměstnanců (15 %) nemá zájem pracovat na dálku, dalších 8 % tvrdí, že pracovat na dálku jim neumožňuje jejich vedoucí. Celkově tak práci na dálku využívá 364 zaměstnanců z celkových 786 účastníků průzkumu; z těch, kteří mají možnost využívat práci na dálku, je to 77 %.

MÁTE MOŽNOST PRACOVAT NA DÁLKU?   VYUŽÍVÁTE MOŽNOST PRÁCE NA DÁLKU?

Grafy 13 a 14 Možnost a skutečné využití práce na dálku

Četnost a objem práce na dálku

Z tabulky 7 vyplývá, že zaměstnanci nejčastěji pracují na dálku nepravidelně (53 %), tzn. nemají pevně stanovené dny v týdnu nebo měsíci a práci na dálku využívají podle potřeby. Další část pracuje na dálku několikrát za týden (19 %), případně jednou týdně (16 %). Malá část zaměstnanců pracuje na dálku každý den (5 %). Rozsah práce na dálku má v dohodě uzavřené se zaměstnavatelem stanoveno 34 % zaměstnanců.

Tab. 7 Četnost práce na dálku

Pokud jde o objem práce na dálku (viz tabulka 8), 41 % respondentů uvedlo, že veškerou svoji pracovní agendu mohou vykonávat na dálku. Stejná část respondentů může na dálku vykonávat přibližně polovinu své práce. Jen 18 % uvádí, že velmi malá část jejich práce je vhodná k práci na dálku.

Tab. 8 Objem práce vhodné pro práci na dálku

Vybavení

Možnost získat vybavení pro práci na dálku uvádí 70 % respondentů. Tato skupina pak nejčastěji využívá pracovní notebook (98 %), v menší míře pak telefon (38 %). Jen velmi malý počet respondentů má k dispozici tiskárnu nebo skener. Jako jiné vybavení respondenti uváděli například internetové připojení, tablet a další. Viz tabulka 9.

Tab. 9 Vybavení k práci na dálku od zaměstnavatele

Hodnocení práce na dálku zaměstnanci

Respondenti dostali za úkol zhodnotit různé aspekty ovlivňující výkon práce na dálku. Zaměstnanci oceňují především možnost samostatné organizace práce a výrazně lepšího soustředění při práci než na pracovišti. Lépe také hodnotí svou výkonnost a motivaci. Naopak hůře hodnotí technické vybavení, které mají k dispozici při práci na dálku, a možnost komunikace s kolegy. Výsledky lze vidět v grafu 15.

Graf 15 Hodnocení výkonu práce na dálku

Limity a bariéry práce na dálku

Největším omezením při práci na dálku (viz tabulka 10) je pro zaměstnance ztížený přístup do interních zdrojů zaměstnavatele (35 %). S tím souvisí také horší technické a technologické vybavení (27 %), které mají k dispozici doma nebo na jiném místě, ze kterého pracují. Zaměstnanci také hodnotí jako zásadní problém náplň a povahu práce (32 %), která nemusí umožňovat práci na dálku. To podle nich může ovlivnit celkové vztahy na pracovišti, jelikož zaměstnanci ve službách nebo ve správě fondu nemají možnost práce na dálku a mohou se tudíž cítit částečně diskriminovaní. Dalším problémem, který přináší práce na dálku, může být určité rozptýlení pozornosti a rušivé vlivy například v domácím prostředí, to pociťuje 26 % respondentů. Naopak vůbec žádné limity a omezení nepociťuje celá čtvrtina respondentů. Další faktory jako jsou zvýšené náklady v domácnosti, administrativní náročnost nebo kybernetická bezpečnost a nedostatečné digitální kompetence uváděli respondenti v menší míře. Mezi jinými omezeními se objevila například absence vhodného pracovního koutu v domácnosti, případně malá flexibilita zaměstnavatele při schvalování práce na dálku apod.

Tab. 10 Limity práce na dálku podle zaměstnanců

Výhody práce na dálku

Z tabulky 11 je patrné, že zaměstnanci vnímají práci na dálku jako velký benefit. Oceňují především to, že mají možnost pracovat na dálku při různých omezeních (85 %), které by jinak znamenaly nutnost pracovní absence. Především pro rodiče malých dětí, pečující osoby nebo v případě lehčích zdravotních indispozic je tato forma práce velmi vítaná. Dalším oceňovaným přínosem je úspora času a nákladů, které jsou spojeny například s delším dojížděním do práce (76 %). Přínos v podobě lepšího sladění pracovního a soukromého života pociťuje 71 % respondentů. Také faktory jako je větší klid na práci, možnost samostatné organizace práce a zvýšená produktivita práce byly vysoce pozitivně hodnoceny.

Tab. 11 Výhody práce na dálku

Důležitost a budoucnost práce na dálku podle zaměstnanců

Jak vyplývá z grafu 16, práce na dálku je pro 63 % respondentů důležitá, pro necelou pětinu respondentů (18 %) naopak důležitá není. Další zhruba pětina respondentů (19 %) práci na dálku nevyžaduje, ale pokud je k dispozici, uvažovali by o využití takové možnosti.

VÝZNAM PRÁCE NA DÁLKU PRO ZAMĚSTNANCE

Graf 16 Důležitost práce na dálku pro zaměstnance

Dále byl v průzkumu zjišťován názor zaměstnanců na budoucnost práce na dálku v jejich instituci (graf 17). Největší část respondentů (34 %) je pro zachování rozsahu a podmínek práce na dálku ve stavu, v jakém ji nyní jejich zaměstnavatel poskytuje. Celá čtvrtina respondentů by možnosti práce na dálku rozšířila a dalších 22 % by možnosti práce na dálku ve své instituci rozšířilo výrazně. Jelikož na tuto otázku odpovídali všichni respondenti, tedy i ti, jejichž zaměstnavatel práci na dálku neumožňuje, 18 % respondentů uvedlo, že by ve své instituci možnost práce na dálku zavedli. Zrušení a omezení práce na dálku neuvedl jako možnost téměř žádný respondent.

PRÁCE NA DÁLKU V BUDOUCNOSTI

Graf 17 Budoucnost práce na dálku z pohledu zaměstnanců

Pozice, kterým by měla být umožněna práce na dálku

Respondenti měli rozhodnout (graf 18 na následující stránce), pro které pozice v knihovně je podle nich vhodná práce na dálku a pro které nikoliv. Jako nejvhodnější pozice vzhledem k náplni práce uváděli především správce systémů a digitálních knihoven, pracovníky v administrativě, metodiky, katalogizátory a akvizitéry. Naopak nejméně vhodné pozice jsou podle respondentů pracovníci ve službách, pracovníci ve správě fondu a vedoucí pracovníci. Nejedná se o žádné překvapivé výsledky, již z předešlých otázek vyplynulo, že náplň práce pracovníků služeb a správy fondů je zásadním limitujícím faktorem pro využívání práce na dálku.

Závěry

Z průzkumů vyplynuly odpovědi na řadu otázek, týkajících se práce na dálku v knihovnách. Přinesly pohledy na tento typ práce z pohledu zaměstnavatelů a zaměstnanců. Důležitým zjištěním byl především fakt, že práce na dálku není v knihovnách běžná a poskytuje ji menšina zaměstnavatelů. Tuto skutečnost ovlivňuje celá řada faktorů. Nejčastěji knihovny uváděly, že práce na dálku není pro knihovny vhodná vzhledem k charakteru jejich činnosti. Práce ve službách a s fondem vyžaduje přítomnost na pracovišti. I ve větších knihovnách, ve kterých najdeme diferencovanější pracovní agendu, raději plošně práci na dálku neumožňují, aby nedocházelo k nerovnostem/diskriminaci. Dalšími uváděnými důvody jsou především nemožnost zabezpečit pracoviště zaměstnance v souladu s požadavky BOZP, obavy z nutnosti platit zaměstnanci náhrady za práci z domova nebo zatěžující administrativa spojená se zavedením práce na dálku. Na straně zaměstnavatelů bude důležité se dále soustředit na vypracování vzorových dokumentů, jelikož bylo zjištěno, že přibližně polovina respondentů nemá vnitřní předpis upravující práci na dálku, ani neuzavírá dohody o práci na dálku se zaměstnanci. Dalším důležitým prvkem je kontrola práce na dálku, která může být pro zaměstnavatele problematická, a zajištění přístupu zaměstnanců do interních zdrojů knihovny.

Mnoho z těchto obav a zdánlivých překážek je možné zaměstnavatelům vysvětlit a podložit relevantními informacemi. To bude také cílem pracovní skupiny. Pro zjednodušení zavádění práce na dálku budou knihovnám poskytnuty vzorové dokumenty a doporučení, viz níže.

Na straně zaměstnanců se potvrdilo, že práce na dálku je pro ně velkým benefitem a vítanou formou práce, která jim umožňuje lépe skloubit pracovní a osobní život. Práce na dálku přináší zaměstnancům možnost samostatné organizace práce, lepší soustředěnost, celkovou spokojenost a tím zvýšenou produktivitu práce. Určitě platí, že práce na dálku není pro každého zaměstnance. Z výzkumu také vyplynulo, že zdaleka ne všichni zaměstnanci, kteří mají možnost pracovat na dálku, tuto možnost využívají. Práce na dálku může přinášet i některá úskalí. Chybějící kontakt s kolegy a prolínání osobního a pracovního života při práci z domova může narušit nejen samotný výkon práce, ale v důsledku i duševní pohodu zaměstnance, což může ovlivnit i jeho fyzické zdraví. Je důležité, aby zaměstnanci dodržovali správné zásady pro práci na dálku a kombinovali práci na dálku s prací na pracovišti zaměstnavatele.

Výsledky průzkumu budou dále podrobeny analýze v pracovní skupině, která se problematikou práce na dálku v knihovnách zabývá. Díky analýze bude zmapován současný stav poskytování práce na dálku v knihovnách České republiky a zpracovány podklady pro další postup při řešení této klíčové aktivity. Cílem je poskytnout knihovnám kompletní informace, doporučení a vzorové materiály potřebné pro zavedení práce na dálku v knihovně.

Mezi cílové dokumenty by měly patřit:

• vzorový vnitřní předpis upravující práci na dálku v knihovně
• vzorová dohoda o práci na dálku mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem
• vzor ujednání o práci na dálku v kolektivní smlouvě
• problematika BOZP při práci na dálku – názory odborníků
• srozumitelný přehled výhod a nevýhod práce na dálku
• analýza vhodnosti práce na dálku pro jednotlivé pozice v knihovně
• souhrn možností kontroly práce na dálku zaměstnavatelem
• zásady práce na dálku z hlediska zaměstnance

Zavádění práce na dálku v knihovnách je celkově v souladu s obecnými trendy na pracovním trhu. Práce na dálku nabízí výhody, jako je flexibilita, zvýšená produktivita a inkluzivnější pracovní prostředí. Práce na dálku může posílit inkluzivitu tím, že odstraní geografické bariéry. Knihovny mohou například využít nejrůznější odborníky a talenty ze vzdálenějších regionů nebo prostředí, kteří mohou knihovnu obohatit. I když práce na dálku nabízí řadu výhod, je nezbytné si uvědomit potenciální výzvy a najít způsoby, jak je řešit. Efektivní komunikace, nástroje pro spolupráci a jasně formulované požadavky a očekávání jsou zásadní pro to, aby bylo fungování práce na dálku úspěšné.

Graf 18 Názory zaměstnanců na možnost uplatnění různých pozic pro práci na dálku

PILLEROVÁ, Vladana. Podmínky pro poskytování práce na dálku v knihovnách – výsledky průzkumu. Knihovna: knihovnická revue. 2023, roč. 34, č. 2, s. 76–95. ISSN 1807-3252.

Klíčová slova: učiaci knihovník, informačné správanie, informačná gramotnosť, informačné vzdelávanie, rešeršné stratégie, generácia Z

Summary: This paper briefly introduces the issues of information education and information behaviour of Generation Z students in an academic environment. The article is an exctract of a thesis defended at the Institute of Information Studies and Librarianship, Faculty of Arts, Charles University in 2023, which allows the reader to gain insight into the topic from the perspective of a teaching librarian from the Czech Technical University in Prague.

Keywords: teaching librarian, information behaviour, information literacy, information education, search strategies, generation Z

Mgr. Klaudia Kudličková / Ústřední knihovna Českého vysokého učení technického (Central Library Czech Technical University in Prague), Technická 6, 160 80 Praha 6

Úvod

Informačná gramotnosť je v modernej spoločnosti jedna z kľúčových zručností, ktorá má zásadný vplyv na úspešnosť a efektivitu vzdelávania a výskumu. S neustále sa zväčšujúcim objemom dostupných informácií sa stáva nevyhnutnosťou naučiť sa správne vyhľadávať, kriticky hodnotiť a efektívne využívať zdroje informácií.

Študenti zo stredoškolského prostredia prichádzajú mnohokrát s nedostatočnou vzdelanostnou úrovňou potrebnou pre úspešné študovanie na vysokej škole. Keďže charakteristickou črtou vysokoškolského prostredia je orientácia a efektívna práca s odbornými informáciami, na informačné vzdelávanie by v tomto prostredí mal byť kladený dôraz. Okrem učenia sa kritickému uvažovaniu v samotnom štúdiu, s danou skutočnosťou pomáhajú v akademickom prostredí vysokoškolské knižnice v roli učiacich knihovníkov, ktorí pomáhajú študentom osvojiť si správne spôsoby vedúce k zvyšovaniu kompetencií informačnej gramotnosti.

Cieľom článku je poskytnutie teoretického náhľadu na problematiku informačného vzdelávania, informačného správania v akademickom prostredí a priblíženie aktuálneho stavu poznania so zameraním na tzv. generáciu Z. V závere článku sa čitateľ dozvie v stručnosti o informačnom vzdelávaní v Ústrednej knižnici ČVUT.

Terminológia a výber významných autorov v oblasti informačného správania v akademickej sfére

V rámci kompetencií informačnej gramotnosti nejde len o využívanie všeobecných intelektových znalostí – inteligencie, ale najmä o využívanie špecifických znalostí, ktoré sa nadobúdajú postupným učením (napr. schopnosť efektívne sformulovať informačnú požiadavku, schopnosť pracovať s informačnými systémami alebo schopnosť strategicky uvažovať nad vyhľadávaním a pod.) (Marchionini, 1995). Úroveň kvality vyhľadaných výsledkov je tiež ovplyvnená postojom používateľa, ktorý sa počas tohto procesu môže meniť (Marchionini, 1995).

T. D. Wilson (1999) problematiku kompetencií informačnej gramotnosti prepája s informačným správaním, informačným správaním pri hľadaní informácií a informačným správaním pri vyhľadávaní, ktoré predstavuje v svojom modeli v hierarchickom znázornení.

Obr. 1 Ložiskový model (Wilson, 1999)

Termín informačné správanie (informační chování) podľa České terminologické databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) je definovaný ako „souhrnné označení pro aktivity človeka v informačním prostředí“ (Jonák, 2003). Ide o využívanie akýchkoľvek informácií. Informačné správanie pri hľadaní informácií predstavuje cieľavedomé a aktívne vyhľadávanie informácií a pojem informačné správanie pri vyhľadávaní informácií poukazuje na interakciu užívateľa so systémom alebo službou (Jarolímková, 2022).

V medzinárodnej terminológii sa v súvislosti s vyhľadávaním informácií používa niekoľko pojmov, ktoré sa chápu rozdielne i synonymicky:

• information seeking = hľadanie informácií (najširší pojem),
• information retrieval = vyhľadávanie informácií (využívané skôr v kontexte indexovania a algoritmov jednotlivých systémov),
• information acquiring = získavanie informácií,
• online retrieval = interaktívne online vyhľadávanie,
• online searching = online vyhľadávanie,
• information gathering = zhromažďovanie informácií (Papík, 2011).

V problematike informačného správania mala významný vplyv Carol Collier Kuhlthau, ktorá sa zameriavala na informačné správanie v akademickom prostredí. V ukážke jej modelu je znázornený vyhľadávací proces od vzniku informačnej potreby (iniciácie) až po spracovanie v praktickom využití (prezentácie). Model pôvodne vznikol na základe výskumu zameraného na skúmanie študentov, ktorých Kuhlthau pozorovala od iniciácie až po začatie písania úlohy, ktorú mali splniť. Model dané štádiá zobrazuje v troch rovinách:

1. emocionálnej (pocitovej),
2. kognitívnej (myšlienkovej / intelektuálnej),
3. fyzickej (konkrétne aktivity) (Steinerová, Grešková, Ilavská, 2010).

Obr. 2 Model informačného správania podľa (Kuhlthau, 2004)

Informačnému správaniu sa venoval i T. D. Wilson, ktorý naň vo svojom modeli nazeráako na „dôsledok informačnej potreby používateľa, ktorý s cieľom jej uspokojenia kladie požiadavky na formálne alebo neformálne informačné zdroje alebo služby, čo vedie k následnému úspechu alebo neúspechu pri hľadaní relevantných informácií“ (Wilson, 1999).

Obr. 3 Wilsonov model informačného správania (Wilson, 1999)

Vo vyhľadávaní informácií môžeme rozoznávať i tzv. informačný štýl jedinca (informa tion style). Informačný štýl vo vyhľadávaní je ovplyvnený osobnostnými faktormi. Od nich sa odvíja štýl práce – komunikácia so systémom a výber rešeršnej stratégie (Bawden, Robinson, 2015). Bawden a Robinson prevzali päť typov informačného správania používateľov pri vyhľadávaní, ktorú pôvodne spracovala (Palmer, 1991), a to:

• informační „ignoranti“^[1] (non ‑seekers): prístup k informáciám nepovažujú za prioritu,
• samotári (’lone, wide rangers)^[2]: preferujú samostatnú prácu, spoliehajú sa na náhodné objavovanie informácií,
• nespokojní, neistí hľadači (unsettled, self ‑conscious seekers): obávajú sa, že im dôležité informácie unikajú,
• sebaistí hľadači (confident collectors): systematicky si aktívne vytvárajú vlastné informačné zbierky,
• lovci (hunters): informácie vyhľadávajú aktívne, pravidelne; sústredia sa na relevantnosť.

Pri vyhľadávaní informácií je teda možné stretnúť sa s rôznym typom informačného správania používateľov. Okrem informačného štýlu má na vyhľadávanie informácií veľký vplyv pocit neistoty (Kuhlthau, 2004). Ten môže byť ešte zosilnený tzv. afektívnou záťažou (affective load), čo znamená, že neistota je zosilnená pociťovaným časovým tlakom (Nahl, 2005). Tým sa potvrdzuje tvrdenie Marchioniniho o postoji používateľa (človeka hľadajúceho informácie k svojej informačnej požiadavke), pretože postoj a konkrétna situácia ovplyvňuje informačné správanie a motiváciu informačného „hľadača“ (information seeker). Je možné teda predpokladať, že úspešné a efektívne vyhľadávanie relevantných informácií je závislé od úrovne individuálnych špecifických kognitívnych schopností a afektívnych postojov pri konkrétnej informačnej potrebe.

Informačné správanie generácie Z v elektronickom prostredí

Súčasní študenti na vysokých školách sa na základe veku prevažne zaraďujú do skupiny tzv. generácie Z. Termínom generácia Z sa označujú mladí ľudia narodení po roku 1995 (Seemiller, Grace, 2017). V odbornej literatúre informačnej vedy sa daná skupina vyznačuje i termínom digitálni domorodci (digital natives). Tento termín označuje prirodzenú a intuitívnu interakciu s technológiami. Generácia Z sa odlišuje od predchádzajúcich generácií. Rozdiel však nespočíva v myslení, i táto generácia považuje vysokoškolské prostredie za dôležité pre svoju budúcnosť a chce sa učiť a osvojiť si nadobudnuté poznatky. Odlišnosti sú prítomné najmä v spôsobe práce s informáciami (Seemiller, Grace,

2017). Generácia Z je technologicky zdatná, má „digitálnu DNA“ (Steinerová, Grešková, Ilavská, 2010), preferuje samostatnú prácu a prácu s rôznymi druhmi vizualizovaných výstupov (Seemiller, Grace, 2017) (napr. učenie sa prostredníctvom tzv. videotutoriálov – výukových inštruktážnych videí).

Napriek tomu, že sa digitálni domorodci považujú za technologicky zdatných, nepoukazuje to na fakt, či sú digitálne a informačne gramotní. J. Steinerová kriticky

sformulovala problematické oblasti spojené s informačným správaním mladých ľudí v elektronickom prostredí. Tvrdí, že na základe preukázaných výsledkov vo výskumoch majú mladí ľudia v svojom informačnom správaní problémy so sústredenou reflexiou a kritickým myslením (Steinerová, Grešková, Ilavská, 2010). V rámci vyhľadávania v elektronickom prostredí identifikovala nasledovné problémy:

• „chýba dostatočne hlboké porozumenie informačných potrieb – podliehajú rýchlym, zjednodušeným a intuitívnym riešeniam,
• problém s vytvorením informačnej stratégie a hodnotením zdrojov z hľadiska relevancie a dôveryhodnosti,
• nedostatok hlbších poznatkov – typickou črtou generácie Z je mozaikovité skladanie častí textov (tzv. cut and paste), samostatné učenie a interaktívne médiá, v ktorých je čoraz populárnejší obrazový, vizuálny prieskum” (Steinerová, Grešková, Ilavská, 2010).

Podľa spomenutých problematických vlastností generácie Z študenti síce nemajú problém ovládať a interagovať so súčasnými užívateľskými rozhraniami pri práci s odbornými elektronickými zdrojmi, avšak ich preferencia okamžitých výsledkov a nedostatok hlbšieho porozumenia ich privádza často iba k intuitívnemu vyhľadávaniu a analytické nástroje vyhľadávania nevyužívajú, preto učiaci knihovníci môžu študentov priviesť k efektívnejšiemu spôsobu práce s informáciami.

Kompetencie vysokoškolských študentov

Počas štúdia študenti získavajú základné návyky vyhľadávania a práce s informáciami

(v tomto prípade odbornými), čo spadá pod oblasť informačnej gramotnosti. Schopnosťami a kompetenciami informačnej gramotnosti vysokoškolských študentov v rôznych vedných oblastiach sa zaoberala Asociácia vysokoškolských a výskumných knižníc (ACRL) pracujúca v rámci Americkej asociácie knižníc (ALA). Boli vytvorené štandardy informačnej gramotnosti, tzv. ACRL Information Literacy Competency Standards for Higher Education. V odboroch prírodných a technických vied sa informačná gramotnosť v štandardoch ACRL definuje ako súbor schopností:

• identifikovať potrebu informácií,
• získať informácie,
• vyhodnotiť informácie a následne revidovať stratégiu potrebnú k ich získaniu,
• používať získané informácie etickým a zákonným spôsobom (ACRL, 2007).

Tieto kompetencie sú v technických odboroch veľmi dôležité najmä z dôvodu, že študenti musia pracovať s veľkým množstvom rýchlo sa meniacich informácií, a tak sú nútení orientovať sa v širokej škále informačných zdrojov a držať krok s novým vývojom a zdrojmi (ALA, 2006).

Informační špecialisti – lektori v oblasti vyhľadávania informácií

Informační špecialisti, ktorí sa zaoberajú informačným vzdelávaním, sa nazývajú učiaci knihovníci (teaching librarians). Učiaci knihovníci študentom odovzdávajú poznatky o efektívnej práci s informáciami, aby boli neskôr schopní sa samostatne pohybovať v

informačnom prostredí a efektívne vyhľadávať. Pracujú s nimi ako ich tréneri/mentori/ /lektori (ACRL, 2017). Učiaci knihovníci spadajú do edukačného prostredia neformálnych inštitúcií, kde zvyčajne nie sú formálne pedagogicky vzdelaní a lektorské kompetencie si musia osvojiť v priebehu vlastnej samostatnej praxe.

V Americkej asociácii knižníc (ALA – American Library Association) vznikol v roku 2007 štandard, ktorý popisuje odborné kompetencie (odporúčania) pre učiacich knihovníkov – ACRL Standards for Proficiencies for Instruction Librarians and Coordinators: A Practical Guide (ACRL, 2007). Učiaci knihovníci by mali podľa tohto dokumentu disponovať:

• administratívnymi zručnosťami,
• zručnosťami v oblasti hodnotenia a posudzovania,
• komunikačnými zručnosťami,
• znalosťou učebných osnov,
• zručnosťami v oblasti integrácie informačnej gramotnosti,
• zručnosťami v oblasti tvorby výučby,
• zručnosťami v oblasti vedenia,
• zručnosťami v oblasti plánovania,
• prezentačnými zručnosťami,
• propagačnými zručnosťami,
• odbornými znalosťami predmetu,
• didaktickými zručnosťami (ACRL, 2007).

Jednotlivé body sú v tomto štandarde ďalej podrobne opísané.

V roku 2023 vznikli v českom prostredí taktiež odporúčania pre učiacich knihovníkov v rámci centralizovaného rozvojového projektu (CRP 18+) Podpora blended learningu vysokoškolskými knihovnami (služby, zdroje, procesy)^[1]. Nasledujúce body sú považované medzi knihovníkmi AKVŠ (Asociace knihoven vysokých škol ČR) za aktuálne nevyhnutné (Bočková et al., 2023):

1. Technologické kompetencie: poukazujú na teoretickú a praktickú znalosť využívania potrebnej techniky a technológií vo výuke. Nejde len o presun do online prostredia, ale i o využívanie technológií a obohacovanie lekcií v prezenčnej výuke.
2. Sociálne kompetencie a tzv. soft skills: od učiacich knihovníkov sa očakáva odolnosť voči stresu, empatia a schopnosť prispôsobenia sa novým potrebám akademickej obce. Patrí sem i sebamotivácia a time manažment.
3. Odborné kompetencie: technologický rozvoj si vyžaduje kontinuálne odborné vzdelávanie. Učiaci knihovníci potrebujú disponovať hlbokými znalosťami vyučovaných oblastí a zároveň vedieť prispôsobiť danú problematiku úrovni cieľovej skupiny.
4. Jazykové kompetencie: v akademickom prostredí je anglický jazyk už štandardnou nutnosťou. Knihovníci musia disponovať touto znalosťou.
5. Pedagogické a didaktické kompetencie: učiaci knihovníci potrebujú porozumieť didaktickým procesom vo vzdelávaní a vplyvu technológií na tieto procesy. Sú vyžadované lektorské a prezentačné schopnosti.

Podľa pravidelného prieskumu pracovnej skupiny IVIG (Pracovní skupina pro informační vzdělávání a informační gramotnost) realizovaného v roku 2020 ^[1] sa knihovníci v rámci vzdelávania informačnej gramotnosti venujú témam – služby knižnice všeobecne, vyhľadávanie v katalógu, vyhľadávanie na internete, vyhľadávanie v databázach, otvorená veda, hodnotenie kvality informácií a informačných zdrojov, citovanie: citácie a plagiátorstvo, citačné manažérske systémy, písanie odborného textu, tvorba netextových publikácií, publikovanie vlastnej práce, odborná spolupráca a zdieľanie, online nástroje pre výučbu. V prieskume sa objavili i nové témy ako vizualizácia dát, time manažment, akademická integrita, predátorské časopisy, kritické myslenie, efektívne čítanie, myšlienkové mapy, nástroje pre výskum, správa webu a iné (Vizváry, 2020). Všetky tieto témy prispievajú k podpore akademickej obce a k podpore informačnej gramotnosti v prostredí vysokých škôl prostredníctvom:

• tvorby voliteľných e -learningových kurzov,
• tvorby vzdelávacích materiálov,
• účasti v bakalárskych a diplomových seminároch organizovaných jednotlivými fakultami a ich súčasťami,
• snáh o zavedenie samostatného povinného predmetu na univerzite (Bočková et al., 2023).

Interakcia s vyhľadávacími systémami

Pri vyhľadávaní informácií užívatelia interaktívne komunikujú s vybraným informačným systémom. Táto komunikácia prebieha v rozhraní, ktoré je komunikačným kanálom medzi užívateľom a daným systémom (Marchionini, 1995). Užívateľské rozhrania sa s rozvojom počítačových komunikačných sietí zmenili z pôvodných vyhľadávacích systémov, ktoré si vyžadovali znalosť príkazového jazyka, na užívateľsky prívetivé systémy, prístupné čo najširšiemu okruhu užívateľov (Piáček, 2014). Keďže elektronická komunikácia patrí k štandardom tejto spoločnosti, užívateľské rozhrania z hľadiska funkčnosti už bývajú na vysokej úrovni. Tieto systémy by mali umožňovať užívateľovi, aby bol schopný v systéme vyhľadávať informácie i bez predchádzajúcich znalostí informačnej problematiky (Papík, 2011). Súčasné vyhľadávacie systémy, teda užívateľsky prívetivé rozhrania, podliehajú užívateľsky orientovanému dizajnu (human ‑centered design) (Marchionini, 1995) a tzv. personalizácii, čo znamená „nastavenie parametrov zodpovedajúcim požiadavkám daného konkrétneho užívateľa“ (Piáček, 2014). Tieto požiadavky sú na základe histórie daného užívateľského účtu zachovávané. Informačné systémy z hľadiska užívateľského rozhrania sú zložené z dvoch častí:

K fyzickej zložke je možné priradiť napríklad vstupné a výstupné zariadenie, nástroje selekcie alebo spätnú väzbu systému. Konceptuálna zložka zodpovedá dotazovaciemu/príkazovému jazyku, menu, prostriedkom priamej manipulácie, ikonám a pod. (Papík, 2011)

Obr. 5 Zložky užívateľského rozhrania vyhľadávacieho informačného systému (Marchionini, 1995) podľa (Papík, 2011)

Komunikácia s užívateľom prebieha formou dialógu so systémom. Túto konverzáciu tvorí: otázka a odpoveď, riadené menu, formulár a príkazový (dotazovací) jazyk.

Rešeršné systémy v elektronickom prostredí sú dynamickým prostredím, v ktorom užívatelia so systémom môžu komunikovať rozličnými spôsobmi. Dokumenty obsiahnuté v týchto systémoch sú indexované. Indexový súbor je „pomocný soubor strukturovaný a tříděný podle jiného hlediska než základní (primární) soubor. Obsahuje záznamy o struktuře ve formě „klíč, adresa“, kde klíč je hodnota (slovo, fráze, atribut) a adresa je ukazatel na místo uložení této hodnoty v základním souboru. Účelem indexového souboru je urychlit přístup k datům a tím zkrátit dobu vyhledávání“ (Kučerová, 2003). Pri komunikácii so systémom dochádza k spracovaniu informačnej požiadavky (rešeršného dotazu), a to prostredníctvom rozpoznávania slov (odstránením nevýznamových tzv. stop slov), spracovaním prirodzeného jazyka, rozšírením dotazu s pomocou tezaurov a iných slovníkov (query expansion) alebo opravy dotazu (spelling correction).

Informačné vzdelávanie z pohľadu učiaceho knihovníka na ČVUT

Spôsobov, akými sa informačné vzdelávanie realizuje na vysokých školách, je viacej. Výber konkrétnej metódy je ovplyvnený obsahom danej časti kurzu a vzdelávacím cieľom. Okrem toho vedomosti v informačnom vzdelávaní poskytujú učiaci knihovníci najčastejšie prostredníctvom spolupráce s danou vysokou školou a jej fakultami. Táto spolupráca spočíva v jednorazových prednáškach v predmetoch vyučujúcich, alebo učiaci knihovníci vedú samostatné akreditované kurzy a iné vzdelávacie aktivity. Medzi najrozšírenejšie metódy patrí frontálny výklad, aktivizujúce metódy a praktické cvičenia a iné (Hrdináková, Fázik, 2021). Autorka popisovanej diplomovej práce s názvom Výuka rešeršných stratégií ako zásadná podpora informačnej gramotnosti na ČVUT je učiacim knihovníkom v prostredí ČVUT a zároveň patrí k popisovanej generácii Z. Z tohto hľadiska vo

výuke učiacich knihovníkov vníma najmä dôležitosť kreatívneho zapojenia študentov – interaktivity, ktorá vyšla z výsledkov realizovaného výskumu danej diplomovej práce ako dôležitý faktor zo spätnej väzby. Vo výuke preferuje využívanie praktických demonštratívnych ukážok a cvičení pred klasickým teoretickým výkladom, ktorý spôsob taktiež v spätnej väzbe študenti vnímali ako vedúci k lepšiemu pochopeniu.

Informačné vzdelávanie je na ČVUT uskutočňované rôznymi spôsobmi: tradičnou formou – frontálnym výkladom alebo prostredníctvom online seminárov, ktoré sa zaradili do štandardnej ponuky služieb Ústrednej knižnice ČVUT od roku 2020. Pre zvyšujúci sa dopyt po online vzdelávaní zo strany univerzity knižnica svoju vzdelávaciu náplň postupne presúva do online priestoru. Konkrétne sa jedná o elektronické kurzy na platforme Moodle, čo je tzv. LMS (Learning Management System). Ide o modulárny systém elektronických kurzov pripravovaných pre študentov bakalárskeho, nadväzujúceho magisterského i doktorandského štúdia (medzi účastníkmi sa však vyskytujú i akademickí pracovníci), kde vedomostná úroveň a hĺbka je prispôsobená potrebám a úrovni účastníkov. Od roku 2021 sa ponuka týchto kurzov rozšírila o kurzy v anglickom jazyku. Okrem školení určitá forma informačného vzdelávania prebieha aj v rámci exkurzií, kde sa študenti dozvedajú informácie súvisiace tiež s vyhľadávaním informácií.

Záver

Informačné správanie súčasných mladých ľudí v elektronickom prostredí je síce intuitívne a prirodzené, napriek tomu, úroveň kompetencií informačnej gramotnosti študentov na vysokých školách nebýva ideálna. Odovzdávanými skúsenosťami v informačnom vzdelávaní učiaci knihovníci zvyšujú dané intelektuálne schopnosti študentov, aby boli schopní samostatnej, efektívnej a kvalitnej práce s odbornými informáciami, ktorá je

charakteristická pre akademickú sféru. Spôsoby a metódy výuky sú rôzne a ich výber závisí od zamerania a cieľa kurzu. Taktiež závisia od kreativity učiacich knihovníkov, ktorí by sa mali snažiť o dosiahnutie čo najvyššej možnej miery porozumenia študentov aj prostredníctvom výberu metódy podľa charakteristických čŕt generácie Z. V prostredí ČVUT sa prostredníctvom spätnej väzby z výskumu realizovaného v rámci diplomovej práce podarilo potvrdiť, že výučba učiacich knihovníkov v tomto prostredí sa ukazuje ako pozitívne vplývajúca na informačné správanie študentov pri hľadaní informácií.

Použitá literatúra

ACRL, 2007. Standards for proficiencies for instruction librarians and coordinators: Approved by the ACRL Board, June 24, 2007. College&Research Libraries News. Vol. 68, no. 9, s. 570–575. DOI 10.5860/crln.68. 9. 7871.

ALA, 2017. Roles and strengths of teaching librarians. Association of College&Research Libraries (ACRL): a division of the American Library Association [online]. Dostupné z: https://www.ala.org/ acrl/standards/teachinglibrarians.

ALA, 2006. Information Literacy Standards for Science and Engineering/Technology. Association of College&Research Libraries (ACRL) [online]. 24 júl 2006. Dostupné z: https://www.ala.org/acrl/ standards/infolitscitech.

BAWDEN, David; ROBINSON, Lyn, 2015. Introduction to Information Science [online]. 1. vyd. Facet. ISBN 978-1-78330-076-1. Dostupné z doi: 10.29085/9781783300761.

BOČKOVÁ, Markéta; ČECHOVÁ, Alžbeta; DVOŘÁKOVÁ, Petra; KMOCHOVÁ, Alena; KONEČNÁ,

Marie; LANDOVÁ, Hana; LORENTE, Adéla; MARTINKOVÁ, Pavla; NAJBRTOVÁ, Kateřina; PAULOVÁ, Kristýna, 2023. Jak podpořit blended learning [online]. Praha: MŠMT. Dostupné z: https://www. akvs.cz/jak ‑podporit ‑blended ‑learning/1.html#idea3. [cit. 25 júl 2023].

HRDINÁKOVÁ, Ľudmila; FÁZIK, Jakub, 2021. Informačná gramotnosť a informačné vzdelávanie [online]. Bratislava: Zenodo. ISBN 978-80-974036-2-1. Dostupné z: https://zenodo.org/re‑

cord/6004432.9788097403621. [cit. 25 júl 2023].

JAROLÍMKOVÁ, Adéla, 2022. Rešeršní strategie: Informační chování při vyhledávání informací [prezentácia]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví.

JONÁK, Zdeněk, 2003. Informační chování. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR. Dostupné z: https://aleph.nkp. cz/F/?func=direct&doc_number=000000463&local_base=KTD. [cit. 25 júl 2023].

KUČEROVÁ, Helena, 2003. Indexový soubor. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR. Dostupné z: https://aleph.nkp. cz/F/?func=direct&doc_number=000000106&local_base=KTD. [cit. 25 júl 2023].

KUDLIČKOVÁ, Klaudia, 2023. Výuka rešeršných stratégií ako zásadná podpora informačnej gramotnosti na ČVUT. Diplomová práca, vedoucí Papík, Richard. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví.

KUHLTHAU, Carol Collier, 2004. Seeking meaning: A process approach to library and information services. 2. vyd. Westport, Connecticut: Libraries Unlimited. ISBN 1-59158-094-3.

MARCHIONINI, Gary, 1995. Information seeking in electronic environments. Cambridge: Cambridge University Press. ISBN 0-521-44372-5.

NAHL, Diane, 2005. Affective and cognitive information behavior: Interaction effects in Internet use. Proceedings of the American Society for Information Science and Technology. Vol. 42, no. 1. DOI 10.1002/meet.1450420196.

PALMER, Judith, 1991. SCIENTISTS AND INFORMATION: II. PERSONAL FACTORS IN INFORMATION BEHAVIOUR. Journal of Documentation. Vol. 47, no. 3, s. 254–275. DOI 10.1108/eb026880.

PAPÍK, Richard, 2011. Strategie vyhledávání informací a elektronické informační zdroje. 1. Praha: Velryba. ISBN 978-80-85860-22-1.

PIÁČEK, Jiří, 2014. Úvod do práce s elektronickými informačními zdroji: terminologie, typologie, rešerše, databáze, knihovny [online]. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci: Pedagogická fakulta. ISBN 978-80-244-4108-5. Dostupné z: https://kvv.upol.cz/images/upload/files/Uvod_ do_prace_s_elektronic_DEF.pdf. [cit. 25 júl 2023].

SEEMILLER, Corey a GRACE, Meghan, 2017. Generation Z: Educating and Engaging the Next Generation of Students. About Campus. Vol. 22, no. 3, s. 21–26. ISSN 1086-4822. DOI 10.1002/abc.21293.

STEINEROVÁ, Jela, GREŠKOVÁ, Mirka a ILAVSKÁ, Jana, 2010. Vyhľadávanie informácií a organizácia poznania v elektronickom prostredí [online]. 1. Bratislava: Stimul. ISBN 978-80-89236-80-0. Dostupné z: https://fphil.uniba.sk/fileadmin/fif/katedry_pracoviska/kkiv/Granty_a_projekty/Inwent/ VIOPvEP.pdf. [cit. 25 júl 2023].

VIZVÁRY, Pavla, 2020. Informační vzdělávání 2020: Výsledky pravidelného průzkumu [online]. Praha: IVIG AKVŠ. Dostupné z: https://www.akvs.cz/wpcontent/uploads/2022/06/pruzkum ‑iv‑2020. pdf. [cit. 25 júl 2023].

WILSON, T. D., 1999. Models in information behaviour research. Journal of Documentation [online]. Roč. 55, č. 3, s. 249–270. ISSN 0022-0418. Dostupné z doi: 10.1108/EUM0000000007145. [cit. 25 júl 2023].

KUDLIČKOVÁ, Klaudia. Informačné správanie v akademickom kontexte a informačné vzdelávanie z pohľadu učiaceho knihovníka na ČVUT. Knihovna: knihovnická revue. 2023, roč. 34, č. 2, s. 65–75. ISSN 1801-3252.

Klíčová slova: učící knihovník, knihovník‑učitel, školní knihovník, včleněný knihovník, smíšený knihovník

Summary: This article looks at the history of teaching librarians in terms of the terminology asociated with them. It highlights the important aspects that can be observed in the work of a teaching librarian and that define him/her. It also tries to look at the present and the specifically Czech context.

Keywords: teaching librarian, librarian-teacher, school librarian, embedded librarian, blended librarian

Mgr. Jan Harnušek / Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně (Central Library, Faculty of Arts, Masaryk University), Arna Nováka 1, 602 00 Brno

Úvod

První knihovní zákon 430/1919 Sb. o veřejných knihovnách obecních hned na začátku uvádí: „Na doplnění a prohloubení vzdělanosti všech vrstev obyvatelstva zřizovány buďte politickými obcemi veřejné knihovny s četbou vzdělávací naučnou i zábavnou, která má skutečnou vnitřní hodnotu.“ (Česko, 1919) V současnosti již 22 let z knihovního zákona 257/2001 Sb. ve čtvrtém paragrafu nezaznívá direktivně povinnost provozovat vzdělávací služby v knihovnách České republiky, nicméně v několika následujících paragrafech se lze dočíst, že „(…) knihovna je součástí systému knihoven vykonávající informační, kulturní a vzdělávací činnost“ (Česko, 2001) – a to je uvedeno pouze u knihoven základních, jak je tento zákon vymezuje. Současná Koncepce rozvoje knihoven v České republice na léta 2021–2027 s podtitulem Knihovny – pilíře občanské společnosti, vzdělanosti a kultury se z jedné třetiny zaměřuje nejen na vzdělávání společnosti, ale obrací se i směrem dovnitř k vykonavatelům knihovnické profese (Ústřední knihovnická rada ČR, 2021). Vzdělávací činnost knihoven je tématem, které je dlouhodobě nosné a aktuální, ačkoliv od našeho prvního knihovního zákona uběhlo víc než sto let. Tento článek by měl přiblížit vzdělávací roli knihoven vysokých škol (dále se slovem knihovna myslí knihovna akademická), a to konkrétně prostřednictvím lidí, kteří tuto roli naplňují. V českém prostředí dnes nejvíce rezonuje termín učící knihovník, tedy pracovník knihovny, který vyučuje. Následující podkapitoly předkládají kontextově důležité milníky vývoje této knihovnické profese optikou anglosaského prostředí.

Instruktáž

Již v 19. století v USA figuroval termín (library) instruction (knihovní instrukce). V prvopočátku se skutečně jednalo o jisté instruktáže týkající se knihovny – ať už je to seznámení se s fondem a práce s ním (vyhledávání dokumentů i v dokumentech samotných), s prostorem knihovny nebo později také se službami. V rámci instruktáží o knihách lze hovořit o tzv. bibliographic instruction (bibliografická instrukce), která se koncem 19. století stala na Harvardově univerzitě předmětem, za nějž bylo možné získat kredity. Bibliografické instrukce můžeme označit za první přímé vzdělávání směřující od knihovníků k uživatelům. Knihovny již tehdy sloužily jako místo, kde si studenti doplňovali vzdělávání – co nebylo řečeno na přednáškách, to mohli zjistit v knihách. V 19. století v univerzitních knihovnách exponenciálně narostl objem fondů a v důsledku toho vzrostla i potřeba vyznat se v nich – na což byli experty právě knihovníci. Konkrétně Ralph Waldo Emerson, americký filozof a esejista, mluví v roce 1858 o potřebě „profesorů knih“, kteří by zpřístupňovali knihy a z polic je doručovali na požadovaná místa. V této době první prezident Americké knihovnické asociace (ALA) Justin Winsor podporoval myšlenku, že knihovník je vzdělavatelem a jeho úkolem je knihovnu a její služby otevřít a zpřístupnit uživatelům.

Kromě práce s fondem bylo ovšem také důležité povědomí o knihovně a rozložení fondu v jejích prostorách. K tomu účelu sloužil další druh instruktáže, orientation (orientace). Dodnes se v knihovnách na začátku semestru převážně pro nově nastupující studenty organizují akce, které je seznamují s knihovnou. V Ústřední knihovně Filozofické fakulty Masarykovy univerzity je to například akce s názvem Rande s knihovnou, která je v současnosti realizována i v hybridním režimu. Seznámit se s fondem a knihovnou lze i „pasivní instruktáží“ ve formě virtuálních prohlídek, případně využitím fotografií, orientačního plánu budovy – jsou to jen statické prvky pomáhající uživatelům vyznat se v knihovně a nabídce jejích služeb, ale už zde chybí reálná „výuka“ knihovníka, jeho aktivní působení na uživatele. Ti se mohou případně doptat. Spíš než s lekcemi na téma orientace po budově a fondu se lze setkat s prezentací nabídky služeb, například elektronických zdrojů, které jsou uživatelům zpřístupňovány. S ohledem na výše uvedené příklady z minulosti však lze říci, že zastřešující pojem pro instruktáže o knihovně a v knihovně je library instruction. (Salony, 1995)

Doposud je možné na některých místech ve světě najít pracovní pozici, která se nazývá instruction librarian (instruktážní knihovník). Tento termín byl naposledy uveden ve standardu Roles and Strengths of Teaching Librarians v roce 2017. (Association of College& Research Libraries [ACRL], 2017)

Na počátku 20. století zaznamenal počet instruktáží (především instruktáží orientačních) v USA jistý pokles a namísto nich se upřednostňovaly referenční služby. Přirozeně za to mohl již zmíněný nárůst fondů. Knihovník Princetonské i Michiganské univerzity William Warner Bishop zastával názor, že by studenti měli být školeni ve vyhledávání právě kvůli nepřebernému a stále narůstajícímu množství studijních materiálů. Zásadní ovšem v jeho prohlášení bylo to, že se měli této dovednosti učit již žáci na základní škole a na dalších stupních vzdělávání ji prohlubovat. Ostatně referenční knihovníci nejen vyhledávají, ale zároveň i vyučují vyhledávání samotné, aby si v případě potřeby lidé zvládli sami pomoci a věděli, jak postupovat.

K referenčním knihovníkům se pojí v americkém kontextu důležité jméno, a sice Samuel Swett Green, který je považován za „prvního referenčního knihovníka“. Ve svém článku Personal relations between librarians and readers popisoval soudobou situaci (rok 1876), zamýšlel se mimo jiné nad inovacemi a sepsal čtyři hlavní přístupy: být vlídným (k tomu se vázal i individuální přístup, kladení správných otázek pro dosažení co nejlepších výsledků atp.), procházet se volně mezi lidmi a nabízet v případě potřeby pomoc, mít dobře vybavený výměnný fond pro různé zájmové skupiny uživatelů (tzn. znát uživatele současné i potenciální, uvědomovat si, v jaké lokalitě se knihovna nachází, koho obsluhuje, při jaké fakultě je například zřizována), a také skutečně porozumět informačním potřebám uživatelů s ohledem na fond, tedy na základě dotazů uživatelů mít přehled o spravovaném fondu a jeho pertinenci. (Pena a Green, 2006) Knihovna by taktéž podle něj měla být střediskem pro popularizaci vzdělávání. (Green, 1909)

Současnému pojetí českého učícího knihovníka předcházelo ve světě několik rolí, jejichž označení nemá v české odborné komunitě zakotven lingvistický ekvivalent či příslušný termín (např. embedded librarian, instruction librarian atp.). Obecně některé role figurují přímo v nabídce pracovních pozic (v Česku například knihovník‑akvizitér), jindy jsou nepřímo zmíněny až v konkrétních popisech práce. Jako cenný zdroj informací o vývoji jednotlivých rolí lze kromě standardů, směrnic či prohlášení považovat právě popisy pracovních pozic (a to i u pracovních nabídek). V průběhu času u nich lze pozorovat změny rolí, které přirozeně vznikaly, slučovaly se nebo i zanikaly.

Knihovník‑prostředník a předmětový knihovník

Velmi stručně byl představen termín instruction librarian, který byl vztažen na roli referenčního knihovníka. Referenční knihovníci v 19. a 20. století znali prostředí a možnosti knihoven, ve kterých pracovali. Knihovny obsluhovaly své uživatele, nakupovaly pro ně vhodnou literaturu, školily je ve vyhledávání a práci s dokumenty. Nicméně každá knihovna byla přidružena ke své univerzitě, a tedy několika různým studijním oborům. Pro lepší spolupráci mezi knihovnou a univerzitou bylo potřeba najít nějaký spojovací prvek, kontaktní osobu; těmi se nakonec od 60. let 20. století stali tzv. liaison librarian (knihovník‑prostředník) a subject librarian (předmětový knihovník). Předmětový knihovník je definován tím, že kromě knihovnictví je vyučen taktéž v jiném oboru (odborné knihovnické vzdělání jako takové navíc nebývá nutně vždy prerekvizitou pro plnění této úlohy). (Jaguszewski a Williams, 2013) Mezioborový průnik je výhodný na několika úrovních – knihovník, který má na starosti akvizici nebo věcné zpracování a věnuje se konkrétnímu oboru, má při objednávání i katalogizaci značnou výhodu. Rozumí předmětnému oboru a dovede podle toho vhodně literaturu získávat a správně popisovat, aby byla akademiky a studenty snadno vyhledatelná. Zde také přichází na řadu knihovník‑prostředník. Pro své odborné zázemí figuruje jako styčný bod mezi knihovnou a daným oborem. Znamená to, že má dobré kontakty i povědomí o lidech a jejich potřebách. Zároveň zná možnosti a limity knihovny i daného oboru. Snáze a vhodněji komunikuje potřeby oboru – historik může úzce spolupracovat s oborem historie, řídit akvizici dle návrhu vyučujících nebo i studentů, kteří poptávají knihy o konkrétní problematice. Čím užší obor a oborové specifikum, které by bylo pro laika příliš složité, tím výhodnější je mít mezi knihovníky někoho, kdo mu porozumí. Například knihovna Iowa State University přehledně popisuje práci knihovníka‑prostředníka a zároveň vede seznam konkrétních knihovníků a oborů, kterým se věnují. (Iowa State University, © 2023) Kromě výběru literatury pro „běžné“ doplňování fondu se tito knihovníci uplatňují i ve výzkumech. Zpráva New Roles for New Times zmiňuje pojem engaged liaisons (angažovaní prostředníci), kterými jsou právě knihovníci napomáhající akademikům při výzkumech. (Jaguszewski a Williams, 2013) Tento termín není tolik rozšířený jako embedded librarian (včleněný knihovník), který bude blíže popsán v příští podkapitole. Obě pojmenování jsou však do jisté míry totožná. Angažovaní prostředníci totiž měli za úkol nejen zjednodušit vědcům jejich práci při výzkumech (stejně jako v dnešní době je i tehdy trápila přílišná administrativní zátěž), ale účastnit se celého výzkumného procesu a případně i vyučování.

Úlohy knihovníka‑prostředníka a předmětového knihovníka se takřka překrývají, proto jsou obě role uvedeny společně. Stejně jako u referenčních knihovníků je i zde zmíněna výuka jako součást této role.

Učící knihovník a návazné role

V zahraničí lze nejčastěji sledovat dva pojmy, kterými jsou teaching librarian (učící knihovník) a teacher librarian (knihovník‑učitel). Nejdůležitějším rozdílem je to, že role teaching librarian se užívá v rovině vyššího a vysokého vzdělání (čili v rovině jakéhokoliv dalšího vyššího studia po složení maturitní zkoušky), zatímco teacher librarian je pro mateřské až střední školy. V Kanadě a Austrálii se však vyskytuje převážně obdoba teacher librarian, kdy právě Austrálie je podle International Federation of Library Associations and Institutions (IFLA) hodnocena jako země, která je z hlediska zastoupení těchto knihovníků na velmi vysoké úrovni – prerekvizitou pro dosažení tohoto označení je nutnost mít i pedagogické vzdělání. V provenienci Velké Británie je běžnější pojem school librarian, tedy školní knihovník, ve srovnání s pojmy teaching librarian nebo teacher librarian.

Rozdíly jsou nejen geografické, ale týkají se také dosaženého vzdělání (a oboru, ve kterém jsou tyto osoby vzdělány), případně se vztahují k tomu, kdo je zodpovědný za vedení lekce/instruktáže atp. Vývoj všech těchto termínů je možno sledovat ve standardech nebo odborných článcích, díky kterým existuje doklad, že termín teaching librarian se objevuje již v roce 1984 v souvislosti s vyučováním formou instruktáží. (Swan, 1984) V roce 2001 Judith Peacock vydává článek, v němž pro učící knihovníky spatřuje jako nejdůležitější dvě dovednosti, a to strategické a výukové, které ve spojitosti s profesionalitou, znalostí obsahu a technologickými kompetencemi mají značit posun referenčních knihovníků – Peacock vnímala učící knihovníky jako povýšení práce referenčního knihovníka. (Peacock, 2001) V tomto ohledu se Judith Peacock v názorech rozchází se standardy, které namísto referenčních knihovníků považují instruction librarian za přímého předchůdce role teaching librarian.

Mezi nejnovějšími a nejužívanějšími termíny se nachází již dříve zmíněný embedded librarian a také blended librarian. Embedded librarian, tedy včleněný (nebo zakotvený) knihovník, do jisté míry i fyzicky opouští prostor knihovny a stává se členem některého oboru. Nemusí mít oborové vzdělání, ačkoliv je to velkou výhodou. V podstatě funguje jako knihovník‑prostředník a učící knihovník dohromady (velmi často vyučuje, participuje na projektech a výzkumech). (Shumaker, 2012) Důležité je poznamenat, že i Shumaker, podobně jako J. Peacock, vnímá referenční knihovníky jako přímé předchůdce role včleněných knihovníků.

Termín blended librarian (smíšený knihovník) je možno poprvé zaznamenat kolem roku 2003. Je jím myšlen akademický knihovník, který dovede vést instruktáže a propagovat je, je inovativní, lekce designuje s pomocí technologií (v tomto případě je míněn nejen software, ale i hardware) a implementuje technologické a knihovní zdroje do standardní výuky. Zde je kladen silnější důraz právě na technologie.

V budoucnu budou vznikat pojmy popisující nové role, které by knihovníci měli zastávat. V oboru je tento jev pojmenován jako blurring (rozmlžení), protože hranice jednotlivých rolí nejsou jasné a do jisté míry se překrývají. (Pierson et al., 2019)

Budoucnost se bude odvíjet od trendů a poptávek, které se začnou vyskytovat. Možná se objeví několik specificky pojmenovaných rolí knihovníků, které ale bude pořád po nějakou dobu možné zařadit pod učící knihovníky. Jestli se někdy náplň jejich role odkloní natolik, že vznikne potřeba lépe definovat, kým vlastně jsou, bude nutno přezkoumat jejich profesní identitu a vytvořit nové vyhovující standardy a popisy jejich rolí.

Krátké seznámení se situací u nás

Kromě termínu učící knihovník je možno se v českém prostředí setkat s termínem knihovník‑lektor, které více rozebírá Mgr. Pavlína Mazáčová, Ph.D. (Mazáčová, 2015) Stručně řečeno je jím myšlen knihovník, který se kromě vykonávání tradičních služeb a případného pořádání besed také věnuje informačnímu vzdělávání. Častěji lze na termín knihovník‑lektor narazit jako na pozici v knihovně, od níž se většinou očekává lektorování, tj. vedení např. počítačového kurzu. V odborných kruzích se výraz knihovník‑lektor neujal a v zahraničí se taktéž nepoužívá. V rámci propojení zahraničního a tuzemského kontextu lze však pro porovnání uvést příklad pracovní nabídky torontské iŠkoly z roku 2017, kdy se popisovaná pozice jmenovala librarian instructor. Ten měl poskytovat referenční služby, vést instruktáže, provádět rešerše a výzkumy a zároveň být knihovníkem‑prostředníkem pro jedno a více pracovišť. (Augusta University, 2017)

Česká Národní soustava povolání u popisu pracovní činnosti povolání referenčního knihovníka mimo jiné uvádí také „Instruktáže a školení uživatelů o poskytovaných knihovnických a informačních službách instituce,“ (Ministerstvo práce a sociálních věcí [MPSV], © 2017) což jsou v podstatě library instructions.

Sledujeme‑li paralely mezi zahraničním a českým prostředím, je na místě zmínit odbornou komisi pro Informační vzdělávání a informační gramotnost (IVIG), která se zasloužila kromě jiného o definování pojmu informační vzdělávání. „Informační vzdělávání je dlouhodobý proces, který vede ke zvyšování úrovně informační gramotnosti a který by měl prolínat celým vzdělávacím systémem – od základních až po vysoké školy.“ (Dombrovská, 2017) Termín je to sice široký, ale poskytování instruktáží je rozhodně jedním z prvků, které do něj zapadají. Jedná se totiž o rozvíjení specifické oblasti informační gramotnosti jedince a v případě bibliografických instruktáží (např. práce s dokumentem, porozumění jeho obsahu, schopnost odvozovat si informace a na základě poznatků i dovednost vyhledat další související dokumenty) nelze zpochybnit jejich přináležitost k informačnímu vzdělávání. V souvislosti s informačním vzděláváním přicházejí nejspíš nejčastěji na mysl lekce zaměřené na citování, vyhledávání a jiné způsoby rozvíjení informační gramotnosti. Úvod k tomu, co je a není informační vzdělávání, popsala v roce 2012 v prosincovém vydání časopisu Čtenář Mgr. Lenka Navrátilová, v němž uvádí konkrétní oblasti, které se v rámci informačního vzdělávání mohou rozvíjet. (Navrátilová, 2012)

České ekvivalenty zahraničních termínů zmíněných v tomto článku se v České republice zatím nepoužívají, v podstatě u nás stále nejsilněji rezonuje referenční knihovník jako osoba, které jsou přisuzovány veškeré vlastnosti zmíněné dříve u ostatních rolí. V odborných kruzích se o učícím knihovníku diskutuje, ale jako samostatnou pracovní pozici ji zatím nelze nalézt. Vzdělávací kompetence knihovníků byly pro účely tohoto článku vyhledávány i v Národní soustavě povolání (NSP) a také v Národní soustavě kvalifikací (NSK). Právě NSP k referenčnímu knihovníku uvádí mimo jiné: (Ministerstvo práce a sociálních věcí [MPSV], © 2017)

• Instruktáže a školení uživatelů o poskytovaných knihovnických a informačních službách instituce
• Prezentace knihovnických a informačních služeb knihovny.
• Vyhledání a formulace odpovědí na informační požadavky uživatelů s využitím interních a externích informačních zdrojů.

U referenčního knihovníka specialisty (případně pak u knihovníka metodika) se vzdělávací role vztahuje spíš na vytváření metodických materiálů, které posléze knihovníci využívají nebo se jimi řídí. Jde více o vzdělávání zaměstnanců než veřejnosti. Z katalogu prací ve veřejných službách a správě je možno mezi platovými třídami povolání „knihovník“ najít jen náznaky toho, co by mohlo spadat pod vzdělávací roli (zajišťování základních a informačních, bibliografických a referenčních služeb, knihovní metodická, konzultační a poradenská činnost atp.). V části, která se týká vzdělávání (díl 2.16 – Výchova a vzdělávání), je v tomto katalogu zmíněn „lektor‑instruktor“ (2.16.08), u něhož bylo v minulosti uvedeno: „Metodická a obsahová příprava lekcí knihovnicko‑bibliografické a informační gramotnosti v knihovnách s lokální (v případě vyšší platové třídy také „s regionální“) působností.“ Během let se udála jen drobná změna: již se nerozlišuje mezi lokálním a regionálním kontextem, ale mezi druhem přípravy lekcí: „Obsahová (v případě vyšší platové třídy také „Metodická“) příprava a realizace lekcí knihovnicko‑bibliografické a informační gramotnosti v knihovnách.“ (Česko, 2010)

Vzdělávací roli knihovníků v tuto chvíli lze hledat asi již jen v koncepci knihoven a poté v knihovnách samotných. Což je vlastně jenom dobře, ale z hlediska vytváření teoretického základu je nutno konstatovat značný deficit oproti zahraničí. Jistě by bylo dobré provést výzkum odborné komunity, konkrétně s knihovníky, kteří mají zkušenosti s informačním vzděláváním nebo obecně vzděláváním jakéhokoliv druhu. Ačkoliv by se sami třeba za učící knihovníky nepovažovali, bylo by možné porovnat jejich práci s teorií ze zahraničí a pokusit se mezi obojím spatřit spojující aspekty. Například Národní technická knihovna v podstatě přehledně odkazuje na knihovníky‑prostředníky, v jejich případě nazývané „průvodci oborem“. (Národní technická knihovna, 2006)

Po takovémto výzkumu by mohl vzniknout i dokument oficiálnějšího rázu, který by definoval knihovnické role z hlediska vzdělávání (alespoň by mohlo dojít k adaptování zahraničních termínů nebo jejich ukotvení a případně i jednotnému překladu v naší odborné komunitě), mohlo by se jednat o prohlášení nebo přímo i standard. Kdyby tedy existovala pohnutka nějaký dokument vytvořit nebo převzít, bylo by nutno zvážit, jaká je aktuální situace a jaké jsou tendence mezi akademickými knihovníky – co řeší, jak a s kým spolupracují, jaké je financování, kam by se mohli posunout a jaké ovoce by to mělo přinést.

Ačkoliv se některá výzkumná šetření v minulosti již uskutečnila, bylo by záhodno provést další, dlouhodobější výzkum a ideálně i více kvalitativní povahy. Na závěr tohoto příspěvku je zde předložen jeden z posledních výzkumů, který byl k této tematice v České republice proveden.

Výzkum

Ve své diplomové práci (Harnušek, 2020) (v níž lze mimo jiné najít mnohem podrobnější a díky souvislostem možná i lépe uchopitelný výklad všech termínů, které jsou v tomto článku zmíněny) jsem před třemi lety provedl kvantitativní výzkum mezi učícími knihovníky vedený formou dotazníku. Jednalo se jednak o replikaci výzkumu Mgr. Zuzany Vrbové z roku 2013 (tehdy bylo cílem popsat současné lektorství v knihovnách), jednak byl dotazník doplněn o další otázky vztahující se k učícímu knihovníku jako roli. Cílem bylo zjistit, zda se některé tendence za sedm let změnily a zda současný stav v České republice odráží (a pokud ano, pak do jaké míry) zahraniční kontext zkoumaný v teoretické části. Osloveny byly všechny vysoké školy v České republice. V roce 2013 odpovědělo 48 lidí, v roce 2020 jen 36 (přičemž třetinu tvořili unikátní respondenti – tedy ti, kteří určitě neodpovídali v roce 2013, což bylo možné zjistit na základě dotazu na počet let v oboru). Porovnání je i tak dost těžké provést, protože nelze říci, že před třemi lety odpovídali stejní lidé jako před deseti lety. Nicméně na základě (nejen) takto omezeného porovnání mezi lety 2013 a 2020 je zde prezentováno shrnutí jistých postřehů a rozdílů vyplývajících z kvantitativní části výzkumu.

Ve výsledcích obou průzkumů jsou patrné určité rozdíly a vyvodit z nich obecně platný profil současného českého učícího knihovníka nelze. Je ale možno shrnout, že současní učící knihovníci nemají vždy předchozí knihovnické vzdělání, k vykonávání své pozice častěji přistupují s vědomím, že budou v rámci své práce vzdělávat druhé. Stále se však nejedná o hlavní nebo většinovou náplň jejich práce. Na vyučování se cítí připravenější a nejvíce jim v tom pomáhá praxe a předcházející lektorské kurzy. Většina respondentů má dlouholetou praxi v pedagogické činnosti a nejčastěji v tuto chvíli vyučují ve fyzických prostorách knihoven. Nadále se vzdělávají, většinou prostřednictvím účasti na jednorázových akcích či samostudiem aktualit v oblastech kritického myšlení, počítačové gramotnosti a knihovnických dovedností (oproti odpovědím z roku 2013 se méně vzdělávají například v metodologii). Pokud s někým knihovníci spolupracují, jsou to spíš experti v některém oboru, a mnohem méně než v minulosti spolupracují například s univerzitou, fakultou/oborem nebo jinými knihovnami. Taktéž sdílení vlastních poznatků s kolegy v oboru upadlo – jediná sdílená zkušenost a spolupráce je viditelná v kolektivu dané knihovny.

Změna nastává v cílových skupinách – v současnosti je mnohem markantnější výuka akademiků, naopak už knihovníci tolik nevzdělávají jiné knihovníky, širokou veřejnost nebo i studenty jiné školy, než ke které měli respondenti afiliaci. Z doplňující otázky, která měla kvalitativní charakter a byla položena jen v roce 2020, bylo možné na základě přímých výpovědí respondentů vymezit několik oblastí.

Čím by měl učící knihovník disponovat, jaké dovednosti potřebuje?

• Prezentační dovednosti (vzhled, projev…) a také komunikační dovednosti.
• Pedagogické dovednosti (práce s klimatem během lekce a případné přizpůsobování, schopnost zaujmout a předat látku, stanovení cílů).
• Zpětná vazba (zpětnovazební formuláře na konci lekce, zpětná vazba pak díky kolegům na násleších).
• Několik respondentů uvedlo i neustálou práci na sobě samém, snahu mít oborové znalosti (když se např. vysvětlují databáze nebo citování) a schopnost pracovat s IT.
• Zmíněny, ale spíš jen okrajově, byly spolupráce s akademiky (či obory obecně) a schopnost improvizace.

Jaké problémy byly identifikovány?

• Nevyhovující koordinace výuky a spolupráce s fakultou.
• Absence didaktických zkušeností (umím některé věci, ale nedovedu je předat dále).
• Ostych, nervozita, případně i nedostatek času věnovat se vyučování kvůli mnoha dalším činnostem, které musí daný respondent vykonávat.
• Náročná je občas i obhajoba smysluplnosti vzdělávacích lekcí před vedením i studenty.
• Neexistence systematického vzdělávání v lektorských, pedagogických či prezentačních dovednostech.

Z jednotlivostí lze pro zajímavost zmínit fakt, že jeden z respondentů cítil, že je většina knihovníků spíše introvertních a že tudíž pro ně nebude příliš komfortní, pokud od nich bude vyžadováno vedení prezenčních vzdělávacích lekcí. Jiný respondent zase uvedl, že se vlastně nepovažuje za knihovníka, jako spíš za lektora. Další pak opět akcentoval nedostatek času na vzdělávání se v pedagogice a osvojování si různých výukových metod kvůli nutnosti řešit jiné odborné záležitosti.

Všechny zmíněné poznatky představují alespoň částečný přehled o tom, jak učící knihovníci v naší zemi sami sebe vnímají a jaké je jejich zázemí. Bylo by troufalé určovat na základě těchto nynějších poznatků některé konkrétní role, ale náznaky spatřit lze – knihovníci nemají vždy vystudován knihovnický obor, takže mohou sloužit jako předmětoví knihovníci. Potenciál zde existuje, přirozeně by pak mohla fungovat i spolupráce mezi knihovnou a obory, ale pozitivní tendence během let bohužel spíš ochladly, takže knihovníky‑prostředníky nejspíš v praxi v nejbližší době neuvidíme. „Včleněný knihovník“ také pro nedostatek spolupráce mezi knihovnami a jednotlivými obory nikde nerezonuje a „smíšeného knihovníka“ lze spatřit jen v náznacích, když malé jednotky respondentů uvedly, že mají na starosti spravování databáze, IT a věnují se i pedagogické činnosti.

Závěrem

Porovnání zahraničního a českého kontextu je z několika hledisek složité – ať už je to chybějící tradice, nedostatek výzkumů a obecně řešení jiných oborových záležitostí. Nelze bohužel provádět příliš validní komparace, což vede k poznání, že je potřeba neustále mapovat naše prostředí. Zahraniční teorie byla velmi obecně popsána a je možno na ni při zkoumání českého kontextu odkazovat. U nás lze sledovat přirozený vývoj (který je skutečně velmi podobný tomu zahraničnímu) role referenčních knihovníků, kteří jsou v podstatě „přímými předchůdci“ učících knihovníků.

Při psaní tohoto článku byla provedena rešerše zaměřená na novější studie zpracované na našem území a pojednávající o učících knihovnících, přičemž byly vybrány dvě tematicky nejbližší. Bc. Veronika Kvapilová ve své bakalářské práci Analýza metodiky edukačních činností učících knihovníků základních knihoven (Kvapilová, 2022) používá termín učící knihovník obecněji (spíše tedy teacher‑librarian), než jak je v našem příspěvku pojat v akademickém prostředí. Obsahově bližší je pak diplomová práce Mgr. Martina Ouřady (Ouřada, 2021) s názvem Kompetence učícího knihovníka. Pro zkoumání teoretického základu pro definování učícího knihovníka Mgr. Ouřada taktéž odkazoval na oficiální dokumenty (standardy, metodiky, doporučení) a pro popsání situace u nás zkoumal mimo jiné i národní soustavu povolání, koncepci rozvoje knihoven či knihovní zákon.

Zmiňuje však i kurzy, které jsou vyučovány na vysokých školách a zabývá se vzdělávací činností knihovníků, případně i přímo učícím knihovníkem. Zaměřuje se kvalitativně na zástupce veřejných i vysokoškolských knihoven, přičemž se hlavně táže na kompetence (jaké by měly být, jak je má člověk rozvíjet) a klade podotázky definující náplň práce učícího knihovníka – jak se připravuje na lektorské aktivity, jaká je časová zátěž atp. Výzkum je komplexní a přináší řadu podnětů.

Studie této povahy by mohly být v našem prostředí opravdu častější – upozorní na oborovou problematiku a snad ji brzy pomohou „zarámovat“. Zároveň se tím podpoří a definuje další část naší profesní identity – mnohokrát osobně přemýšlím, jakým dalším činnostem se knihovníci budou v budoucnu věnovat, protože věřím, že by se před padesáti lety (a snad i dříve) některým současným službám a funkcím podivovali a říkali si, nač by měly být zrovna v knihovně. Knihovny jsou obecně instituce s úžasným potenciálem i personálem a záleží vždy na mnoha faktorech – vedení, inspiraci, financích, odborných tendencích a trendech a potřebách ve společnosti, které určují další směřování a tím vytvářejí mimo jiné právě i profesní identitu.

Zdroje

ASSOCIATION OF COLLEGE&RESEARCH LIBRARIES [ACRL], 2017. Roles and Strengths of Teaching Librarians. Online. Dostupné z: http://www.ala.org/acrl/standards/teachinglibrarians. [cit. 20. 6. 2023].

AUGUSTA UNIVERSITY, 2017. Librarian Instructor/Librarian Assistant Professor. Online. Dostupné z: https://web.archive.org/web/20180302031414/https://ischool.utoronto.ca/job/librarian‑instructorlibrarian‑assistant‑professor/. [cit. 18. 7. 2023].

ČESKO, 1919. Zákon 430/1919 Sb. (knihovní zákon). [online]. In: ASPI. Wolters Kluwer © 2023. Dostupné z: https://www.aspi.cz/products/lawText/1/1331/1/2/zakon‑c- 430-1919-sb‑o- verejnych‑knihovnach‑obecnich/ zakon‑c- 430-1919-sb‑o- verejnych‑knihovnach‑obecnich. [cit. 17. 6. 2023].

ČESKO, 2001. Zákon č. 257/2001 Sb.: zákon o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). Online. In: Zákony pro lidi: sbírka zákonů ČR v aktuálním konsolidovaném znění. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2001-257. [cit. 17. 6. 2023].

ČESKO, 2010. Nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě. Online. In: Zákony pro lidi: sbírka zákonů ČR v aktuálním konsolidovaném znění. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2010-222. [cit. 18. 7. 2023].

DOMBROVSKÁ, Michaela, 2017. Informační vzdělávání v České republice. Online, disertační práce. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/ 105284/. [cit. 18. 7. 2023].

GREEN, Samuel Swett, 1909. Worcester Free Public Library. Online. In: San Francisco: Internet Archive, © 2020 Dostupné z: https://archive.org/details/samuelswettgree00coomgoog/page/n7/mode/ 2up. [cit. 18. 7. 2023].

HARNUŠEK, Jan, 2020. Proměny profesní identity učícího knihovníka se zřetelem k mezinárodnímu i lokálnímu kontextu. Online, diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/yidvg/DP.pdf. [cit. 18. 7. 2023].

IOWA STATE UNIVERSITY, © 2023. Teaching and Class Support. Online. Dostupné z: https://www. lib.iastate.edu/help‑services/ teaching‑class/ library‑instruction‑overview. [cit. 18. 7. 2023].

JAGUSZEWSKI, Janic, M. A. WILLIAMS, Karen, 2013. New Roles for New Times: transforming Liaison Roles in Research Libraries. Online. Washington, DC: Association of Research Libraries. Dostupné z: https://www.arl.org/wp‑content/ uploads/2015/12/nrnt‑liaison‑roles‑revised. pdf. [cit. 18. 7. 2023].

KVAPILOVÁ, Veronika, 2022. Analýza metodiky edukačních činností učících knihovníků základních knihoven. Online, bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/hgixo/Bakalarska_prace.pdf. [cit. 18. 7. 2023].

MAZÁČOVÁ, Pavlína, 2015. Quo vadis, informační vzdělávání?: aktuální zkušenosti, reálné záměry a vize partnerství veřejných knihoven a škol. Dostupné z: https://ipk.nkp.cz/docs/Mazacova_Pardubice. pdf. [cit. 18. 7. 2023].

MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ [MPSV], © 2017. Referenční knihovník. Online. In: Národní soustava povolání. Dostupné z: https://nsp.cz/jednotka‑prace/ referencni‑knihovnik. [cit. 18. 7. 2023].

NÁRODNÍ TECHNICKÁ KNIHOVNA, 2006. Průvodci oborem. Online. Dostupné z: https://www. techlib.cz/cs/2834-pruvodci‑oborem# tab_byName2. [cit. 18. 7. 2023].

NAVRÁTILOVÁ, Lenka, 2012. Jak na to: informační vzdělávání – 1. Online. Čtenář. 2012, roč. 64, č. 12. Dostupné z: https://svkkl.cz/ctenar/clanek/1668. [cit. 18. 7. 2023].

OUŘADA, Martin, 2021. Kompetence učícího knihovníka. Online, diplomová práce. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/ 20.500.11956/148118/120399328.pdf?sequence=1&isAllowed=y. [cit. 18. 7. 2023].

PEACOCK, Judith, 2001. Teaching Skills for Teaching Librarians: postcards from the Edge of the Educational Paradigm. Online. Australian Academic&Research Libraries. 2001, volume 32, issue 1. ISSN 0004-8623. Dostupné z: https://doi.org/10.1080/00048623.2001.10755141. [cit. 18. 7. 2023].

PENA, David S. a GREEN, Samuel Swett, 2006. Personal relations between librarians and readers. Online. Journal of Access Service. 2006, volume 4, issue 1–2. Dostupné z: https://www.tandfonline. com/doi/abs/10.1300/J204v04n01_12. [cit. 18. 7. 2023]. Reprint originálu.

PIERSON, Cameron M.; GOULDING, Anne a CAMPBELL‑MEIER, Jennifer, 2019. An integrated understanding of librarian professional identity. Online. Global Knowledge, Memory and Communication. 2019, vol. 68, no. 4–5. ISSN 2514-9342. Dostupné z: https://doi.org/10.1108/GKMC-01- 2019-0008. [cit. 18. 7. 2023].

SALONY, Mary F., 1995. The History of Bibliographic Instruction: changing Trends from Books to the Electronic World. In: The Reference Librarian. 1995, volume 24, issue 51–52. ISSN 0276-3877. Dostupné z: https://doi.org/10.1300/J120v24n51_06. [cit. 18. 7. 2023].

SHUMAKER, David, 2012. The Embedded Librarian: Innovative Strategies for Taking Knowledge Where It’s Needed. Medford: Information Today, 2012. ISBN 9781573871808. Dostupné z: https:// search.ebscohost.com/login.aspx?authtype=ip&custid=s8431878&profile=eds. [cit. 18. 7. 2023].

SWAN, John C., 1984. The Reference Librarian Who Teaches. Online. The Reference Librarian. 1984, volume 3, issue 10. ISSN 0276-3877. Dostupné z: https://doi.org/10.1300/J120v03n10_07. [cit. 18. 7. 2023].

ÚSTŘEDNÍ KNIHOVNICKÁ RADA ČR, © 2021. Koncepce rozvoje knihoven v České republice na léta 2021–2027. Online. in: IPK: informace pro knihovny. Dostupné z: https://ukr.knihovna.cz/koncepce‑rozvoje‑knihoven‑cr‑na‑leta-2021-2027/. [cit. 19. 6. 2023].

HARNUŠEK, Jan. Nahlížení na minulost, současnost a možnou budoucnost učících knihovníků. Knihovna: knihovnická revue. 2023, roč. 34, č. 2, s. 54–64. ISSN 1801-3252.

Zpracovala: Zuzana Vavrošová

VAVROŠOVÁ, Zuzana. Tipy z Knihovny knihovnické literatury. Knihovna: knihovnická revue. 2024, roč. 35, č. 1, s. 65-69. ISSN 1801-3252.

Muzea versus autorské právo: zásady pro aplikaci autorského práva v muzeích / Dagmar Jelínková, Zuzana Löbling, Hana Veselá. -- V Praze: Metodické centrum pro muzea výtvarného umění, Národní galerie, 2021. -- 87 stran. ISBN 978-80-7035-790-3 Praktická příručka určená především pracovníkům muzeí a galerií, může být užitečná i v knihovnách: poskytuje základní orientaci v autorskoprávní problematice (co upravuje autorský zákon, co to je autorské dílo a kdy vzniká jeho ochrana autorským právem, co to jsou majetková práva, jaké jsou zákonné způsoby užití díla, výjimky a omezení autorského práva, kdy hovoříme o zaměstnaneckém díle, jak funguje kolektivní správa autorských práv atd.). Další výklad se zaměřuje na praktickou stránku činnosti sbírkových institucí ve vztahu k autorskému zákonu: nabývání uměleckých děl do sbírek, organizace výstav, publikování v katalogu výstavy a jiných publikacích, prezentace sbírkových předmětů s živými autorskými právy na internetu, fotografie a audiovizuální díla jako sbírkové předměty… Stručně jsou připomenuty zásady a úskalí darovacích, kupních a licenčních smluv ke sbírkovým předmětům, výpůjční smlouvy, reprodukční práva, smlouvy o spolupráci na výstavních projektech. V edukační činnosti muzeí a galerií je třeba dát pozor na užití sbírkových nebo vystavovaných předmětů v pracovních listech a edukačních materiálech, na majetková práva fotografů dokumentujících hromadné akce i na práva osob zachycených na fotografiích. V závěrečné kapitole je připomenuta připravovaná novela autorského zákona, která by měla implementovat směrnici EU 2019/790 o autorském právu na jednotném digitálním trhu. Změny, které se dotknou institucí kulturního dědictví – muzeí, galerií, knihoven a archivů, jsou v příručce stručně shrnuty. Signatura ve fondu Knihovny knihovnické literatury: Xd 42.038. https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000094086&local_base=KKL
Zahrada zdraví: botanické knihy šesti století ve sbírkách Vědecké knihovny v Olomouci / Petra Kubíčková. -- I. vydání. -- Olomouc: Vědecká knihovna v Olomouci, 2021. -- 167 stran: ilustrace (převážně barevné), faksimile. ISBN 978-80-7053-332-1. Výpravný, bohatě ilustrovaný katalog výstavy, která se uskutečnila v Olomouci v roce 2021 a představila část historické sbírky vzácných knih z oboru botaniky z fondů Vědecké knihovny v Olomouci. Katalog přináší průřez vystavenými dokumenty, jimiž jsou herbáře („neboli bylináře“), medicínské tisky s kapitolami o léčivých rostlinách, seznamy a atlasy rostlin, rostlinopisy, odborné i populárně naučné botanické publikace a učebnice. Dokumentuje rozvoj vědecké botaniky v Evropě od renesance do počátku 20. století, současně vývoj vědecké ilustrace, jakož i českého „rostlinoslowí“ (botanické terminologie, jmenosloví), připomíná významné české malíře, kteří se věnovali věrnému zobrazování rostlin – vlastně tedy vědecké ilustraci (Josef Mánes, Adolf Kašpar, Karel Svolinský, Ludmila Jiřincová, Otto Ušák a další). Kniha je dostupná pod signaturou Xab 42.019. https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000093948&local_base=KKL
HOT: jak uspět v digitálním světě / Filip Dřímalka. -- Vydání první. -- V Brně: Jan Melvil Publishing, 2020. -- 384 stran: ilustrace (některé barevné). -- (Žádná velká věda). ISBN 978-80-7555-101-6. Kniha se zabývá firemním managementem a informacemi (firemní komunikací, zpracováním dat, vedením lidí), digitálními inovacemi (co je to inovativní organizace a jak inovace ve firmě efektivně podporovat, vytvářet inovační atmosféru, tj. zapojovat zaměstnance a nacházet dobré lídry – a jak se k nim všem chovat…), má však obecné přesahy, využitelné v praxi institucí jiného typu (je-li vždy vhodný direktivní způsob řízení, jak řídit projekty podle principů tzv. agility, co pro úspěch firmy znamená fungující IT a jak kvalitní pracovní nástroje přímo souvisejí se spokojeností lidí v práci, tedy i s jejich výkonností). Mnohé napoví rozšifrování zkratky HOT; H: Humans – Digitální kompetence vašich lidí; O: Organizations – Inovační atmosféra ve firmě; T: Technologies – Schopnost vybrat ty správné nástroje. Signatura knihy ve fondu Knihovny knihovnické literatury je Abc 42.004. https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000093755&local_base=KKL
O umlčené kulturní epoše: kus nakladatelské historie / vzpomíná a uvažuje František Laichter; Jiří Lach (ed.). -- Vydání první. -- Praha: Academia : EMAN, 2021. -- 2 svazky (969; 858 stran, 32 nečíslovaných stran obrazových příloh: ilustrace, portréty, faksimile. -- (Paměť; sv. 125). ISBN 978-80-200-3213-3 (Academia). -- ISBN 978-80-88060-25-3 (Tomáš Trusina – EMAN). Obsáhlé dvousvazkové paměti významného českého nakladatele Františka Laichtera (1902–1985), pokračovatele nakladatelského díla svého otce Jana Laichtera. Přibližují činnost Laichterova nakladatelství ve dvacátých a třicátých letech 20. století (František od poloviny 20. let sám v rodinné firmě pracoval a postupně vedení nakladatelství převzal). Autor zasadil své vyprávění do širšího kontextu dobových událostí, nechybí líčení dětství a mládí se studiem a cestami po Evropě, soukromých i pracovních setkávání s významnými autory, nakladateli a politiky, hospodářských starostí, složitého období protektorátu, vylíčení zápasu o zachování demokratické podoby nakladatelského oboru v poválečných letech, který bohužel vyústil v likvidaci nakladatelství roku 1949. Paměti tak přinášejí obraz vývoje české společnosti s mnoha zajímavými postřehy a detaily. V Knihovně knihovnické literatury je dílo uloženo na signaturách Xc 42.016 a Xc 42.017. https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000093915&local_base=KKL
E-textiles in libraries : a practical guide for librarians / Carli Spina and Helen Lane. -- Lanham; Boulder; New York; London: Rowman & Littlefield, [2020], © 2020. -- xv, 139 stran: ilustrace. -- (Practical guides for librarians; no. 69). ISBN 978-1-5381-3048-3. Tzv. e-textilie, od svítících šátků a náramků, vyšívaných, tkaných nebo plstěných drobností a hraček přes solárně napájené batohy až po látky pro monitorování zdraví, inovativní kombinace elektroniky a textilu včetně měkkých obvodů, vodivých tkanin aj., se mohou stát součástí projektů knihoven, zajímavých pro nejrůznější skupiny čtenářů a návštěvníků knihoven. Knihovny mohou tyto projekty využít jako zábavný nástroj pro výuku nových dovedností a technik, kombinovat „e-přístupy“ se známými řemesly. Projekty lze navrhnout tak, aby se vešly do rozpočtů všech velikostí a oslovily zákazníky jakéhokoli věku a úrovně technické zdatnosti. Kniha obsahuje informace o potřebných materiálech a technikách, uvádí příklady projektů a knihoven, které zaznamenaly úspěch s e-textiliemi, rady, jak postupovat krok za krokem při vytváření programu tak, aby byl zábavný a poutavý (za všechny uveďme jako příklad stránku https://makecode.adafruit.com/). V Knihovně knihovnické literatury je kniha pod signaturou Sdg 41.899. https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000091953&local_base=KKL
Roles and responsibilities of libraries in increasing consumer health literacy and reducing health disparities / edited by Beth St. Jean, Gagan Jindal, Yuting Liao, Paul T. Jaeger. -- First edition. -- Bingley : Emerald Publishing, 2021. -- xxii, 306 stran. -- (Advances in Librarianship 47). ISBN 978-1-83909-341-8. Knihovny a knihovníci pomáhají zvyšovat zdravotní gramotnost lidí a snižovat zdravotní rozdíly v jejich komunitách. Bohužel nekontrolovaně a rychle roste nespravedlnost v oblasti zdraví. Dochází k ní po celém světě a je z velké části způsobena a zhoršována nespravedlností vyplývající z oblasti zdravotních informací, jejich fyzickou a intelektuální dostupností. Příspěvky ve sborníku vysvětlují hlavní pojmy týkající se spravedlnosti zdravotní péče, zdravotních informací, zaměřují se na mnoho faktorů souvisejících s informacemi, které utvářejí míru, do jaké mají jednotlivci informace, které potřebují, mít kvůli získání dostatečné a skutečně spravedlivé šance žít dlouhý a zdravý život. Autoři prezentují konkrétní zkušenosti různých knihoven, mj. také případovou studii zaměřenou na zásadní důležitost zdravotní gramotnosti při procházení pandemie covid-19. Příspěvky jsou seskupeny do pěti částí: veřejné knihovny/zdravé komunity; hodnocení zdravotních informací; překonávání překážek v přístupu ke zdravotnickým informacím; služba znevýhodněným skupinám v populaci; zdravotní informace jako společné aktivum. Signatura publikace je Sbe 41.906. https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000092558&local_base=KKL
Historische Schulbibliotheken : Eine Annäherung / herausgeben von Brigitte Klosterberg. -- Halle: Verlag der Franckeschen Stiftungen; Harrassowitz Verlag in Kommission, [2021], © 2021. -- xxv, 222 stran: ilustrace, faksimile. -- (Hallesche Forschungen : ISSN 0949-0086; Band 56). ISBN 978-3-447-11479-0. Sborník z konference na téma historických školních knihoven raného novověku a jejich významu pro místní a regionální rozvoj kultury a vzdělávání v raném novověku, kterou v roce 2017 připravila editorka tohoto svazku. Příspěvky se zabývají fenoménem historických školních knihoven v Německu od jejich první, zakládající vlny v době reformace (16. století) až do počátku 19. století. Autoři představují jednotlivé školní knihovny, které vznikly v různé době, nacházely se ve velkých i malých městech a na různých typech škol a byly přístupné učitelům a/nebo studentům. Zkoumá se význam těchto knihoven pro výuku, specifika jejich sbírek (nejen knižní, ale i obrazový, dokumentační a normativní materiál, jako jsou školní programy, uživatelské předpisy, výpůjční lístky aj.). Historické školní knihovny, jejich vývoj a fondy nejsou ve vzdělávacích, vědeckých, kulturních a knihovnických výzkumech často zmiňovány vůbec nebo jsou uváděny jen okrajově (mluví se dokonce o tom, že tento typ výzkumu je zatím ještě v plenkách). Důvodem je možná, podle editorky, školní knihovna jako „pravděpodobně nejobtížněji definovatelný a zároveň nejobtížněji rekonstruovatelný typ knihovny“. Tento obsahově hutný, recenzenty velmi oceňovaný (ale v jednotlivostech i kritizovaný) svazek přináší velké množství zajímavých a cenných informací o fenoménu německých školních knihoven, pomáhá dotvářet obraz vývoje knihovnictví jako takového, a také identifikovat možné směry dalšího výzkumu v této oblasti. Sborník má v Knihovně knihovnické literatury signaturu Ti 41.873. https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000093378&local_base=KKL
…papír a olovo… : hudebniny vydané tiskem v Praze v 19. století ze sbírky hudebního oddělení Národní knihovny České republiky / Ludmila Šmídová. -- 1. vydání. -- Praha: Národní knihovna ČR, 2021. -- 79 stran: ilustrace, noty, faksimile. ISBN 978-80-7050-743-8. Publikace je zajímavým dokladem dnešní doby – je katalogem výstavy, která se kvůli „covidovým“ omezením dosud nemohla uskutečnit! Měla se konat v roce 2021, zatím je plánována na léto 2022… Zdrojem exponátů, připravených pro výstavu, je unikátní fond hudebního oddělení Národní knihovny ČR. Vlastnímu, pečlivě zpracovanému katalogu (v publikaci je to kapitola s názvem Hudebniny vydané v Praze v 19. století uložené ve sbírce hudebního oddělení Národní knihovny) předcházejí přínosné úvodní texty o pražském hudebním životě a o tom, jak se odrazil ve zde vydávaných hudebninách, o dobové nakladatelské praxi a její reflexi, výrobních technikách pražských hudebnin v 19. století, několika pražských nakladatelích a vydavatelích hudebnin (Marco Berra, Emanuel Starý, Fr. A. Urbánek a jejich současníci). Knížka je bohatě ilustrována, nechybí soupis literatury, stručné anglické resumé a jmenný rejstřík. Nachází se pod signaturou Tja 42.013. https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000093784&local_base=KKL
Konec éry Google: úpadek big dat a vzestup ekonomiky blockchainu / George Gilder; překlad: Jakub Goner. -- Vydání první. -- Brno: Zoner Press, 2021. -- 339 stran. ISBN 978-80-7413-460-9. Autor, ekonom George Gilder, označovaný za technologického vizionáře, diskutuje o ekonomických a technologických důsledcích „bezplatných“ produktů Google a internetu založeném na reklamách (na které jsme si všichni zvykli), a o dalších krocích v technologické revoluci s blockchainem. Soudí, že věk Googlu postavený na velkých datech a strojové inteligenci se chýlí ke konci. Yuval Harari, Larry Page, Sergey Brin a Elon Musk vzývají umělou inteligenci jako revoluci, která promění svět, podle autora knihy však tento systém své možnosti už vyčerpal. Pokrok v oboru umělé inteligence vyvolává obavy ohledně její budoucí všemohoucnosti. Internetové brány firewall údajně chránící všechna hesla a osobní údaje se ukázaly jako propustné. Dnešní uspořádání bezpečnosti, soukromí, duševního vlastnictví, obchodní strategie a technologie jsou v hluboké krizi, kterou současná počítačová a síťová architektura nedokáže vyřešit. Budoucnost leží v „kryptokosmu“ – architektuře blockchainu a jeho derivátů. Díky aktivaci kryptoměn internet získá bezpečný globální platební systém, který ukončí „agregovaný a reklamní věk“ společnosti Google. Signatura ve fondu Knihovny knihovnické literatury – Ife 42.005. https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000093737&local_base=KKL
Emotional intelligence and critical thinking for library leaders / Gary L. Shaffer. -- First edition. -- Bingley: Emerald Publishing, 2020. -- xii, 144 stran. -- (Fundamentals of Library Management). ISBN 978-1-78973-872-8. Jak se používání knihoven mění, jejich vedoucí potřebují zlepšit svou emoční inteligenci a kritické myšlení, aby přilákali a udrželi uživatele a zároveň mohli ve své roli růst. Autor Gary L. Shaffer podrobně popisuje rysy emoční inteligence, na které se vedoucí knihoven a další lidé nejvíce spoléhají, zkoumá, jak se překrývají schopnosti kritického myšlení a emoční inteligence a jak je můžeme využít ke zlepšení rozhodování, řešení problémů, pro kritické psaní a kreativní myšlení. Shaffer uvádí čtyři případové studie, z nichž každá se týká jak emoční inteligence, tak dovedností kritického myšlení, a uvádí příklady, jak konkrétní manažeři využili těchto vlastností a dovedností k řešení skutečných problémů. Nakonec navrhuje tři styly vedení, které můžeme přijmout, abychom zlepšili svoji emoční inteligenci. Kniha se nalézá pod signaturou Kr 41.907. https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000091421&local_base=KKL

Zpracovala: PhDr. Anna Machová

MACHOVÁ, Anna. Tipy z Knihovny knihovnické literatury. Knihovna: knihovnická revue. 2022, 33(1), 94–99. ISSN 1801-3252.

Mimoriadne významný predstaviteľ odboru knižničná a informačná veda, vedec, vysokoškolský pedagóg, vynikajúci spisovateľ a člen redakčnej rady nášho časopisu Knihovna: knihovnická revue má 60 rokov.

Narodil sa 16. septembra 1964 v Poprade. Ku dňu 26. 5. 1987 ukončil štúdium štátnou záverečnou a rigoróznou skúškou v odbore vedecké informácie a knihovníctvo. Patrí medzi kľúčových pedagógov Filozofickej fakulty Univerzity Komenského v Bratislave na Katedre knižničnej a informačnej vedy. V roku 1996 skončil doktorandské štúdium (PhD.) a v roku 2007 obhájil habilitačnú prácu a stal sa docentom. V pedagogickej, vedeckej, výskumnej a vedecko-organizačnej práci sa venuje otázkam postavenia informačných inštitúcií v sociálnej komunikácii, metodológii výskumu v odbore, otázkam marketingu vydavateľskej činnosti, mediálnej, masmediálnej a literárnej komunikácii, populárnej kultúre, umeleckej literatúre v knižniciach, autorstvu a informačnej spoločnosti. Osobitne cenné a jedinečné sú jeho aktivity a zistenia v oblasti výskumov čítania, na ktorých sa významne podieľal v rámci výskumov Literárneho informačného centra v rokoch 2003–2008. Okrem toho bol aktívnym riešiteľom a spoluriešiteľom výskumných projektov, ktoré boli zamerané na informačné správanie, informačnú ekológiu a mediálne a informačné kompetencie.

V súčasnosti Pavol Rankov pôsobí na Univerzite Komenského v Bratislave na katedre, ktorá poskytuje akreditovaný bakalársky, magisterský a doktorandský stupeň vysokoškolského štúdia v kreditovom systéme hodnotenia. Na katedre je možné vykonať rigorózne skúšky a získať titul PhDr., ako aj pedagogickú spôsobilosť v doplňujúcom pedagogickom štúdiu. Okrem zabepečenia pedagogického procesu je katedra významným výskumným pracoviskom v odbore. Pavol Rankov pôsobil ako pedagóg na Slezskej univerzite v Opave a stále pestuje dobré vzťahy s českým odborným a literárnym životom a prostredím. (Pavel Rankov rovněž spolupracoval na přípravě Kompendia knihovnictví, jehož třetí díl právě vychází v MSVK v Ostravě. — pozn. red.).

Sme pyšní na to, že Pavol Rankov, ako pedagóg, náš skvelý, kolegami a študentmi veľmi obľúbený človek je popredný reprezentant nášho odboru. Pavol Rankov je, popri svojich odborných kvalitách, čo dokazuje jeho autorstvo vyše 60 monografií, desiatky odborných štúdií a článkov, aj vynikajúci spisovateľ.

Pavol Rankov patrí bezpochyby medzi najznámejšie mená súčasnej slovenskej literatúry. Jeho prvá kniha S odstupom času vyšla v roku 1995 a získala národnú Cenu Ivana Kraska. V tom čase sme boli na jednej katedre kolegovia. Čítal som túto jeho prvotinu, ktorá ma ohromila, pretože ukázala Paľka tak, ako som ho nepoznal. Ukázala jeho skvelý, tvorivý literárny talent a schopnosť vyrozprávať pútavý a kľukatý príbeh so zmyslom pre jemnú iróniu, nonsens a čierny humor s prekvapujúcim koncom. Vtedy som mal dokonca pocit, že čítam príbeh, ktorý sa ľahko mohol stať scenárom filmu...

Jeho najúspešnejší román Stalo sa prvého septembra získal v roku 2009 Cenu Európskej únie za literatúru a jeho poľský preklad získal v roku 2014 Cenu za stredoeurópsku literatúru ANGELUS. Kniha bola preložená aj do francúzštiny, angličtiny, taliančiny, nemčiny, bulharčiny, macedónčiny, rumunčiny, chorvátčiny a češtiny. Priznám sa, že nemám rád, keď sa spisovatelia „škatuľkujú“. Nevidí sa mi, keď o spisovateľskom prejave tzv. fantastického realizmu Pavla Rankova hovoria, že „je ako“ Borges, Cortázar, Grendel, Mitana. Je to skôr klasifikácia pre literárnych kritikov ako pre čitateľov. Každý z týchto tvorcov je jedinečný. A jedinečný je aj Pavol Rankov! Tvorí diela originálne vďaka svojmu talentu, obrazotvornosti, fantázii, poznatkom, intuícii a podáva ich jedinečným idiolektom. Literárny profil Pavla Rankova starostlivo dokumentuje Literárne centrum v Bratislave https://www.litcentrum.sk/autor/pavol-rankov/zivotopis-autora.

Medailón o literárnej tvorbe Pavla Rankova na webovej stránke Literárneho centra končí takýmto sumárnym hodnotením a konštatovaním dvoch epických polôh:

„Rankov poviedkár a Rankov tvorca románov. Toto delenie vykresľuje Rankova ako prozaika operujúceho s nevšednými postupmi. ... Rankov poviedkár rozpráva krátke, vtipné a nekomplikované príbehy, ktoré pokojne rezignujú na svoju ukotvenosť v malých domácich pomeroch. Jeho romány sa rozbiehajú do sveta, aby našli svoju pointu. Jemným posunom mimo schémy praxou neustále overovaných súvislostí ukazujú svet širší a zábavnejší, než je ten, ktorý zvykneme každodenne žiť. Čitateľ je svedkom pokusu o renesanciu príbehu, rozprávačstva. Je jedným z tých,... ktorí navracajú literárne rozprávačstvo k jeho prapôvodnému zmyslu – vábnymi, pôvabnými a vzrušujúcimi príbehmi, aké voňajú človečinou.“

Nášmu kolegovi želáme do nastávajúcich rokov dobré zdravie a ďalšie tvorivé úspechy.

Prof. PhDr. Dušan Katuščák, PhD.

KATUŠČÁK, Dušan. Doc. PhDr. Pavel Rankov, PhD. Knihovna: knihovnická revue. 2024, roč. 35, č. 2, s. 114–115. ISSN 1801-3252.

KLÍČOVÁ SLOVA: čtenáři a čtení, výzkum, Česká republika, populace 15+

SUMMARY: The main results of the fifth statistical survey of readers and reading in the Czech Republic (population aged 15+), conducted in 2023, are presented, along with a more detailed presentation and interpretation of the results related to the main theme of the research – our associations connected with reading. The survey results indicate (1) a decreasing level of reading culture in the Czech Republic, (2) further growth in all digital reading activities, and (3) a disintegration of the customary book-paper-reading triad (with its individual components becoming more independent).

KEYWORDS: readers and reading, survey, Czech Republic, population aged 15+

Prof. PhDr. Jiří Trávníček, M. A. / Ústav pro českou literaturu AV ČR (Institute of Czech Literature of the CAS), Veveří 46, 603 00 Brno

Kolik knih přečteme za rok? Co čteme? Jak často chodíme do knihoven? Kolik z nás koupí za rok alespoň jednu knihu? Jak si stojí čtení knih ve vztahu k jiným mediálním aktivitám? Jak je tomu s časopisy? Narůstá čtení v digitální době tak masivně, jak by to odpovídalo šířící se vlně digitální revoluce? Co audioknihy a jejich poslech? A k tomu všemu: co si se čtením spojujeme? Jaká média, funkce či instituce?

Parametry výzkumu

V roce 2023 se uskutečnil již pátý statistický reprezentativní výzkum čtenářů a čtení (předchozí se konaly v letech 2007, 2010, 2013 a 2018), organizovaný Národní knihovnou ČR a Ústavem pro českou literaturu AV ČR a finančně podpořený Ministerstvem kultury ČR. I tento výzkum byl jednou svou částí (asi čtvrtinou dotazníku) zaměřen na specifickou oblast čtenářské kultury – tentokrát to byly naše asociace, které si se čtením spojujeme. Pokud jde o technické parametry, výzkum proběhl na vzorku 2010 respondentů a týkal se populace ČR starší 15 let. Data se sbírala v dotazníkovém šetření s využitím metod CAPI (Computer Assisted Personal Interviewing) a CAWI (Computer Assisted Web Interviewing). Sběr dat realizovala mezi 25. květnem a 20. červnem 2023 společnost Nielsen Admosphere, jež byla vybrána organizátory výzkumu ve veřejném výběrovém řízení.

Hlavní zjištění

• Celkem 73 % obyvatel České republiky starších 15 let přečetlo za rok alespoň jednu knihu (v roce 2018 to bylo 78 %). Přetrvává tradiční rozdíl mezi jednotlivými úrovněmi vzdělání, jakož i mezi muži (68 %) a ženami (77 %). K oslabení však došlo téměř ve všech sociodemografických skupinách.
• Každý obyvatel České republiky starší 15 let přečte za rok v průměru 9,9 knih (v roce 2018 to bylo 12,6); medián¹ je 3 (v roce 2018 byl 5). Lidé nad 65 let, tradičně vůdčí věková kohorta, přečtou 12,9 knih. Z hlediska genderu je rozdíl ještě větší: muži přečtou za rok 6,8 knihy – ženy 12,6 knihy.
• Čtení knih se denně v průměru věnujeme 24 minut (v roce 2018 to bylo 31 minut); čtení novin a časopisů 17 minut (2018 – 22 minut), sledování televize (živé vysílání) 60 minut (2018 – 130 minut), poslechu rozhlasu 49 minut (2018 – 83 minut), sledování videí, filmů a seriálů (DVD, YouTube, Netflix ad.) 49 minut (2018 – 25 minut), poslechu hudby (SD/DVD, mp3, internet) 42 minut (2018 – 38 minut), práci s internetem 86 minut (2018 – 80 minut), sociálním sítím 48 minut (2018 – 37 minut). Nejvíce minut věnovaných čtení knih je u věkové kohorty 65+ (30 minut; v roce 2018 to bylo 39 minut).
• Časopisy (v podobě tištěné i elektronické) čte pravidelně 47 % populace 15+ (v roce 2018 to bylo 72 %); v genderové perspektivě: (muži 46 % – ženy 48 %), nejčtenější jsou časopisy zájmové, časopisy pro ženy a časopisy společensko-politické.
• Nejoblíbenějším autorem obyvatel České republiky 15+ je podle výsledků výzkumu Erich Maria Remarque (v roce 2018 to byl Jo Nesbø, který se v roce 2023 umístil na druhém místě).
• Nejoblíbenější knihou je – stejně jako v roce 2018 – Bible následovaná Harrym Potterem (celý cyklus nebo jednotlivé díly).
• Mezi těmi, kdo alespoň občas čtou elektronické knihy (31 % populace; v roce 2018 to bylo 18 %), je ke čtení knih nejčastěji používán tzv. chytrý telefon, následován osobním počítačem/notebookem.
• Audioknihy alespoň občas poslouchá 37 % populace 15+ (v roce 2018 to bylo 14 %), z toho 7 % pravidelně; nejčastěji je posloucháme ve věku 15–44 let; muži je poslouchají výrazně více než ženy.
• 62 % obyvatel (v roce 2018 to bylo 44 %)² České republiky starších 15 let koupilo za rok alespoň jednu knihu (tištěnou nebo elektronickou). Nejvíce nakupujeme ve věku 25–44 let, ženy výrazně více než muži.
• V obstarávání informací o knihách vede internet (49 %), následován příbuznými a známými (33 %), přičemž druhá z možností byla ve výzkumu v roce 2018 na prvním místě.
• Ve svých domácích knihovnách máme v průměru 253 knih (stejně jako v roce 2018); medián je 100); 15 % obyvatel uvádí, že má doma 500 a více knih; lidé s vysokoškolským vzděláním uvádějí, že mají doma v průměru zhruba dvakrát více knih než lidé bez maturity.
• Stejně jako v roce 2018 navštívilo i v roce 2023 28 % obyvatel České republiky starších 15 let za rok alespoň jednou veřejnou knihovnu; panuje zde velký genderový rozdíl (muži 22 %, ženy 34 %); veřejné knihovny nejčastěji navštěvujeme ve věku 15–24 let (52 %), nejméně ve věku 55–64 let (22 %).
• Nejčastější službou, kterou ve veřejných knihovnách vyhledáváme, je půjčování knih (82 %), s velkým odstupem následuje půjčování časopisů (17 %) a možnost využít čítárnu/ studovnu (16 %). Toto pořadí se ve srovnání s rokem 2018 nemění.
• Drtivá většina těch, kdo do veřejných knihoven chodí, je s jejich nabídkou spokojena (84 %; v roce 2018 to bylo 86 %), nespokojených jsou jen 2 %.

Asociace (kulturní obrazy)

V následující části textu podrobněji rozebíráme výsledky týkající se hlavního tématu výzkumu – asociací spojených se čtením.

Panuje výrazná dominance knihy. S tímto nosičem si čtení spojuje více než trojnásobný počet lidí než s dalšími třemi médii v pořadí. Poměr tištěných a digitálních médií vychází 97 % : 50 %, tedy zhruba 2 : 1.

Sociodemografie: Ženy mají oproti mužům výraznou převahu v případě čtení knih (75 % versus 61 %) a časopisů; muži v případě novin (13 % versus 8 %), jakož i všech dalších (elektronických) nosičů. – Poněkud překvapivě je nejvíce těch, kdo si čtení spojují s knihou, u nejmladší věkové kohorty. Jinak u časopisů platí, že čím jsme starší, tím více si čtení s tímto nosičem spojujeme – u nejstarších (65+ let) je takových třikrát více než u nejmladších (15–24 let); totéž platí i u novin. U elektronických nosičů se ukazuje, že čím jsme mladší, tím více si s nimi čtení spojujeme. Jinak to ale je u počítače/notebooku, kde panuje opačná tendence – největší procentní zastoupení je u nejstarší věkové kohorty. – Pokud jde o vzdělání, platí, že čím ho máme vyšší, tím více si čtení spojujeme s knihou; totéž v případě čtečky. U časopisů a novin úroveň dosaženého vzdělání nijak výrazně nediferencuje. U počítače je tendence opačná – čím jsme méně vzdělaní, tím více si čtení s tímto nosičem spojujeme; totéž se týká mobilního telefonu.

Dominance první instituce je značná. Těch, kdo si čtení spojují s domovem (viz graf 2), je mezi námi dvakrát více než těch, kdo si ho spojují s veřejnou knihovnou, školou či knihkupectvím.

Sociodemografie: Panuje znatelný rozdíl genderový: ženy mají převahu nad muži v kategorii „s domovem“ (61 % versus 54 %); u ostatních prostředí jsou rozdíly zanedbatelné. – Z hlediska věku platí, že čím jsme starší, tím více si čtení spojujeme s domovem; opačná tendence platí u školy a veřejné knihovny; u knihkupectví jsou rozdíly zanedbatelné.– Sledujeme-li hodnoty podle vzdělání, ukazuje se, že čím je vzdělání obyvatel vyšší, tím více je čtení spojováno s domovem; totéž v případě veřejné knihovny; opačnou tendenci zaznamenáváme u prostředí školy; u položky knihkupectví jde o zanedbatelné rozdíly. – Velikost sídla ani ekonomická aktivita nehrají nijak podstatnou diferenciační roli – rozdíly jsou nepatrné.

Data grafu 3 ukazují, že pokud jde o funkce, které si spojujeme se čtením, panuje poměrně rovnoměrné rozložení tří hlavních funkcí. Rozdíly mezi nimi nejsou nijak výrazné.

Sociodemografie: U mužů očekávatelně převládá „se vzděláním“ (65 % versus 60 % u žen) a „se získáváním informací“ (81 % versus 70 %); u žen „se zábavou“ (74 % versus 60 %). – Co se týče věku, čím jsme starší, tím méně si čtení spojujeme se vzděláním a tím více se zábavou a ve značné míře i se získáváním informací. – U vzdělání platí, že čím je vyšší, tím více si čtení spojujeme se zábavou; u ostatních dvou funkcí žádné výrazné korelace nepanují. – Ekonomická aktivita nijak výraznou diferenciační roli nehraje, stejně tak velikost místa bydliště.

Závěry

Čtenářsky „hubneme“ – nikoli snad překotně, leč setrvale a viditelně. Mezi lety 2018 a 2023 zaznamenáváme pokles. K obdobnému poklesu však došlo i mezi lety 2013 a 2018, takže už lze bezpečně mluvit o tendenci. Českou populaci dělí na dvě poloviny stále menší počet přečtených knih (medián): v roce 2018 to bylo pět knih, v roce 2023 jsou to knihy tři. Potěšitelné je, že se zastavil pokles návštěvníků knihoven. Pokud jde o knižní trh (nabývání knih), data je nutno interpretovat velmi opatrně, protože se v průběhu našich výzkumů dvakrát měnila metodika. Již po tomto prvním vyhodnocení můžeme učinit závěr, že hladina čtení poklesla bezmála ve všech sociodemografických ukazatelích.

Druhou velkou tendencí je postupný nárůst všech aktivit týkajících se digitální sféry. Mezi lety 2018 a 2023 výrazně (zhruba dvojnásobně) vzrostl i počet těch, kdo alespoň občas čtou e-knihy a poslouchají audioknihy. Patrný je hlavně vzestup poslechu audio- knih. Jedna třetina těch, kdo je poslouchá alespoň občas, není již žádnou zanedbatelnou enklávou české čtenářské kultury.

Třetí tendence je spojena s naší existencí v době digitální. Musíme přijmout za dané, že triáda kniha–papír–čtení, kterou jsme tak dlouho chápali jako nerozlučitelnou „svatou trojici“ kultury (nejenom čtenářské), se rozpojila. Její jednotlivé části získaly značnou nezávislost. Čtení se čím dál více usídluje mimo papír a mimo knihu. A kniha tím – řečeno za pomoci burzovní terminologie – přestává být „většinovým akcionářem“ našeho čtení/čtenářství. Stále však zůstává velmi významným „akcionářem“, zejména pokud jde o naši hlavní asociaci (kulturní obraz), kterou si se čtením spojujeme, jak ukazuje graf 1 a jak ukazují i data tohoto výzkumu. A ani papíru se hned tak mentálně nezbavíme, neboť i on se zabydlel v mnoha obrazech: „hoď to na papír“, „papír snese všechno“, „existuje to jen na papíře“. Šlo by to vůbec nějak přepsat do metafor digitálních?

Třebaže už nejsme čtenářskou kulturou „knihostřednou“, stále je to kniha, která tvoří nejviditelnější gravitační bod této kultury, jakkoli – pokud jde o její současné podoby – už je to kniha transmediální. A pokud je kniha útvarem transmediálním, je čtení technikou hybridní, konkrétně takovou, jež je schopna integrovat čtení tradiční (z tisku), digitální, orální (předčítání, audiokniha) i takové, jehož nositelem jsou obrázky (tichá kniha a obrázková kniha). Toto vše je kniha a toto vše je čtení, i když už v daleko širších hranicích. Dokonce ne pouze v hranicích širších, ale i značně rozostřených. Při tom všem nezapomínejme, že veškerá tato širokost a rozostřenost, transmedialita a hybridnost má pořád své pevné gravitační body. A těmi jsou tištěná kniha a její čtení.

Poznámky

1 Hodnota půlící populaci na dvě stejně velké poloviny.

2 Oba údaje však byly pořízeny odlišnou metodikou, takže jejich srovnání je obtížné

3 Možnost více odpovědí (maximálně dvou); součet ≠ 100 %

4 Možnost více odpovědí (maximálně dvou); součet ≠ 100 %

5 Možnost více odpovědí (aspoň dvou); součet ≠ 100 %.

TRÁVNÍČEK, Jiří. Čtení a kniha hledají své hranice (nad výsledky pátého statistického výzkumu čtenářů a čtení v České republice). Knihovna: knihovnická revue, 2024, roč. 35, č. 2, s. 108–113. ISSN 1801-3252.

Personalistika v knihovnách: příručka pro personální práci / Richard Ščerba. Praha: Národní knihovna České republiky – Knihovnický institut, 2022. 156 stran. ISBN 978­-80-­7050­-772­-8.

Publikace je určena nejen vedoucím pracovníkům knihoven. Zaměřuje se na základní témata personální práce. Obsahem jednotlivých kapitol je například vedení personální agendy, pracovně právní vztahy, kvalifikace a vzdělávání pracovníků, práce z domova, odměňování atd. Autor publikace pracoval na pozici personálního ředitele Národní knihovny České republiky.

Signatura knihy je Kfa 42.272.

https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000094997&local_base=KKL

Rahvusraamatukogu vana ja uus algus = The past and the new beginnings of the National Library of Estonia / koostaja Karen Jagodin; toimetaja: Gerli Randjärv, Keiu Krikmann; tõlkija Tiina Büttner. [Tallinn]: Eesti Rahvusraamatukogu, 2021. 64 nečíslovaných stran: barevné ilustrace. ISBN 978­-9949-­41­-369-­0.

Tato publikace popisuje budovu Národní knihovny Estonska. Knihovna se nachází v hlavním městě – Tallinnu. Jedná se o pětipodlažní objekt se dvěma podzemními patry. V budově je umístěno 20 čtenářských sálů, ve kterých se nachází 600 čtenářských míst. Je zde i velký konferenční sál, divadelní sál a množství dalších výstavních prostor. Depozitáře této knihovny mohou pojmout 5 milionů svazků. Národní knihovna Estonska je jednou z největších knihoven v pobaltských zemích.

Signatura této zajímavé publikace je Taa 10.227/B.

https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000095007&local_base=KKL

20. výročí knihovního zákona / k vydání připravila Renáta Krejčí Salátová. Praha: Národní knihovna České republiky, 2022. 115 stran: ilustrace. ISBN 978­-80-­7050-­765-­0.

Jak napovídá titul knihy, jedná se o publikaci vydanou u příležitosti 20. výročí přijetí knihovního zákona č. 257/2001 Sb. Monografie popisuje kroky vedoucí k přípravě a pozdějšímu přijetí zákona, přičemž cesta od napsání až po přijetí tohoto legislativního dokumentu nebyla snadná. Najdeme zde příspěvky o historii vzniku tohoto zákona, s odkazem na předcházející knihovnické zákony z r. 1919 a 1959. Další kapitoly se věnují např. regionálním funkcím knihoven, úloze krajských knihoven, ochraně knihovních fondů, dotační politice atd. Autory příspěvků jsou známé osobnosti z oblasti našeho knihovnictví.

Signatura této publikace je Kia 42.275.

https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000095008&local_base=KKL

Schriftguterhaltung in Archiven und Bibliotheken: ein Handbuch für Musik-, Kirchen-, Kommunal-, Privat- und Literaturarchive/bibliotheken und die Denkmalpflege / Patricia Engel. Horn; Wien: Verlag Berger, [2018]. 304 stran: ilustrace. ISBN 978-­3­-85028-­850-­7.

Tato kniha je vlastně manuálem či praktickým průvodcem, který využijete v případě, kdy se domníváte, že máte v knihovně či archivu problém s uchováváním, ochranou či restaurováním knihovních fondů. Autorka zpracovala v knize odborné zkušenosti ze své praxe. Tyto poznatky jsou velmi užitečné pro archiváře, knihovníky i správce sbírek. Patricia Engel, která organizuje semináře k uvedené tematice, je restaurátorkou Evropského výzkumného centra pro konzervaci knih a papíru (European Research Centre for Book and Paper Conservation) při Univerzitě pro další vzdělávání v Křemži (University for Continuing Education Krems) v Rakousku.

Signatura knihy je Ol 42.296.

https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000093827&local_base=KKL

Book wars: the digital revolution in publishing / John B. Thompson. Cambridge; Medford: Polity, 2021. xv, 511 stran: ilustrace, grafy. ISBN 978­-1-­5095-­4678-­7.

Kniha zachycuje dobu bouřlivých desetiletí, v níž se vydávání knih střetlo s prudkým rozvojem moderních technologií. Poskytuje komplexní a podrobný popis technologických převratů v jednom z nejdůležitějších a nejúspěšnějších kreativních odvětví – vydávání knih. Základ, na kterém byl knižní průmysl založen po takřka 500 let, byl zpochybněn technologickým rozvojem, jenž umožnil rychle ukládat a přenášet obsah knih (e-knihy, audioknihy). Vydavatelé a obchodníci se ocitli tváří v tvář nárůstu nových „hráčů“, kteří nabízeli nové produkty a služby. Mezi oběma stranami vypukly ostré konflikty, začaly „knižní války“. Autor knihy je emeritním profesorem sociologie na University of Cambridge.

Signatura této knihy je Abdf 42.289.

https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000093812&local_base=KKL

Disabilities and the library: fostering equity for patrons and staff with differing abilities / edited by Clayton A. Copeland; foreword by Blanche Woolls. Santa Barbara; Denver: Libraries Unlimited, an imprint of ABC-­CLIO, LLC, [2023]. xxiv, 507 stran: ilustrace. ISBN 978­-1-­4408­5907-­6.

Knihovníci by měli rozumět potřebám uživatelů se zdravotním postižením a také svým kolegům, kteří mezi osoby zdravotně postižené patří. Profesní vzdělávání některých knihovníků zahrnuje i práci s těmito uživateli, jiní pracovníci knihoven mají ale málo zkušeností s touto skupinou uživatelů i kolegů. Kniha je užitečným vzdělávacím materiálem k problematice knihovních služeb zdravotně postiženým – popisuje potřeby zdravotně postižených, podporuje zájem personálního managementu o zaměstnávání zdravotně postižených, nabízí rady pro rozvoj knihovních služeb ve vztahu k zdravotně postiženým uživatelům a knihovníkům. Autory kapitol knihy jsou knihovníci, pedagogové i vědci.

Signatura této knihy je Kr 42.290.

https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000091969&local_base=KKL

Stories of books and libraries / edited by Jane Holloway. New York; London; Toronto: Everyman’s Library, Alfred A. Knopf, 2023. 494 stran. ISBN 978­-0­-593­-53627­-8.

Krásná kniha o knihách a knihovnách. Soubor příběhů autorů světové literatury reflektujících dané téma různými způsoby a v různých epochách – od Umberta Eca (Jméno růže – zde The name of the rose) přes Jorge Luise Borgese (Babylónská knihovna – The Library of Babel) až po současnou skotskou autorku Ali Smith (Veřejná knihovna a jiné příběhy – Public Libraries and other stories).Samotné knihy uplatňují svou moc tajemným způsobem – např. pokus vojenských vůdců imaginárního národa cenzurovat veškerou literaturu se zvrtne v povídce Generál v knihovně (A general in the library) od Itala Calvina. Svůj hold knihám a magickým místům, které knihy ukrývají, vzdává řada dalších vynikajících spisovatelů, např. Evelyn Waugh, Colette, Isaac Babel, Ray Bradbury, Walter Benjamin.

Signatura knihy je Zda 42.297.

https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000095106&local_base=KKL

New communication in the post-pandemic era: media, education, and information / Hasan Kemal Suher, Deniz Denizel, Tuna Tetik (eds.). Berlin; Peter Lang, [2021]. 247 stran: grafy. ISBN 978­-3­-631-­85565-­2.

Publikace byla sestavena jako výsledek výzkumu a studií o teoriích komunikace. Přináší nové poznatky vyplývající ze zkušeností z globální krize způsobené pandemií Covidu-19. Příspěvky zahrnují celou škálu multidisciplinárních témat včetně firemní komunikace, chování spotřebitelů, reklamních strategií, vztahů s veřejností, blockchainových technologií, streamovacích služeb, dopadů provozu nových komunikačních kanálů (např. změn vnímání hudby při převodu živých hudebních vystoupení a hudebního vzdělávání na online platformy) atd. Kniha je určena vědcům, vysokoškolským pedagogům, manažerům, specialistům na styk s veřejností, ale také studentům, kteří chtějí zlepšit své komunikační znalosti a dovednosti s přihlédnutím k novým historickým podmínkám – v médiích, vzdělávání, informacích – souvisejícím s globální krizí.

Signatura této knihy je If 42.295.

https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000095108&local_base=KKL

50 let Indexu a Sixty-Eight Publishers: k jubileu dvou českých exilových nakladatelství / Michal Přibáň a kol. Vydání první. V Praze: Vysoká škola kreativní komunikace, 2022. 237 stran. ISBN 978­-80-­88431-08-­4.

Emigrační vlna z let 1968–1969 byla velmi silná; neskončila ani ve chvíli, kdy normalizační režim na podzim 1969 definitivně uzavřel hranice. Po roce 1968 odešly do exilu ve velkém počtu osobnosti vskutku významné. Mnohým dalším, kteří zůstali doma, byla v Praze upřena možnost jakékoli publicity. Autorské zázemí případných nově založených exilových nakladatelství bylo poměrně velké. V příspěvku Michala Přibáně se o tom dočtete víc.

Signatura knihy je Xc 42.284.

https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000095169&local_base=KKL

Digitální obrat v českých humanitních a sociálních vědách / Radim Hladík a kolektiv. Vydání první. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2022. 413 stran: ilustrace (převážně barevné). ISBN 978-­80­246­-5193-­4.

V publikaci jsou dokumentovány inovace, které tzv. digitální obrat přináší do práce českých sociálněvědních a humanitních badatelů. Rozvoj digitálních technologií totiž mění i vědní obory, které se těmto oblastem lidského soužití věnují. Jednotlivé kapitoly sledují jednotnou linii výkladu, v níž čtenářům nejprve představí jevy vymezené v tradiční oborové perspektivě a poté názorně předvedou uplatnění digitálních postupů, s jejichž pomocí lze zkoumanou oblast uchopit prostřednictvím počítačové analýzy. Kniha je vhodná i pro čtenáře, kteří nemají předchozí znalosti programování a odborných digitálních aplikací, ale mají zájem seznámit se blíže se způsoby, jak zkoumat společnost a kulturu s využitím dat a počítačů.

Signatura této knihy je Zd 42.280.

https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000095162&local_base=KKL

Zpracovala: Zuzana Vavrošová

VAVROŠOVÁ, Zuzana. Tipy z Knihovny knihovnické literatury. Knihovna: knihovnická revue. 2023, 34(1), 102–105. ISSN 1801-3252.