V roce 2007 přišla Rada Sdružení knihoven ČR (SDRUK) s myšlenkou vybudovat databázi Slovník českých knihovníků (SCK), která by formou krátkých biografických medailonků zájemce seznámila s profesním životem nejen osobností, které se narodily nebo zemřely na území Čech, Moravy a Slezska a působily v knihovnách na našem území či v zahraničí, ale i osobností, které se sice na našem území nenarodily nebo nezemřely, ale působily v knihovnách na našem území.

Za vzor myšlence posloužil Biografický slovník archivářů českých zemí (Praha: Libri, 2000), který obsahuje 2053 medailonů, na jejichž zpracování se podílelo přes 200 archivářů. Podobně jako SCK je slovník archivářů typem publikace „kdo je kdo“, takže je pochopitelné, že někteří archiváři nechtěli prozradit své osobní údaje. Necelá padesátka archivářů si nepřála zařazení do slovníku a necelá dvacítka nevyplnila příslušný dotazník.

SDRUK nemělo k dispozici tolik spolupracovníků jako archiváři. Díky M. Nádvorníkové vzniklo asi 130 velmi kvalitních medailonů o velikánech českého knihovnictví. Pomoc přislíbila i J. Burgetová, avšak slib pro časové zaneprázdnění nesplnila. Práce tak zbyla pro několik bibliografů v krajských knihovnách.

V srpnu 2014 předalo SDRUK data (ca 600 medailonků) do Národní knihovny ČR s cílem zabezpečit další rozvoj Slovníku ve standardním knihovním systému s možností centrální správy. Správcem Slovníku se stal Knihovnický institut, který zajistil převod databáze do knihovního systému Aleph. Garantem byla určena D. Smetanová, která uspořádala školení pro bibliografy z krajských a několika odborných knihoven a snažila se o další rozvoj databáze. Po jejím odchodu do důchodu je garantem M. Šedá.

V dalších letech přibývaly do báze každoročně řádově jen desítky nových medailonů. Koncem roku 2019 se zapojil do spolupráce A. Brožek. Ten zpočátku využíval plnotextové vyhledávání v systému Kramerius, později začal vyhledávat faktografické údaje o knihovnících v archivech. Konkrétně mu archiváři umožnili přístup do osobních spisů zemřelých knihovníků v Archivu Národní knihovny, do nezpracovaného a torzovitého fondu Městské knihovny, do Archivu Moravské zemské knihovny, do fondu Svaz českých knihovníků v Archivu hlavního města Prahy, do nezpracovaného osobního fondu J. Ziky, který byl jednatelem Ústředního spolku československých knihovníků. Řada spolkových dokumentů přešla do Archivu Akademie věd ČR. Přínosný byl i neuspořádaný fond F. Páty, který byl jednatelem Spolku bibliothekářů vědeckých knihoven s jeho pozůstalostí přešla část spolkových spisů do Archivu Národního muzea. A. Brožek se tak dostal k dosud nepublikovaným materiálům, ale dokázal z nich sestavovat každoročně kolem 300 medailonů. Data v nich v řadě případů opravují chybná data vyskytující se v knihovnické literatuře a v bázi národních autorit AUT.

Od konce roku 2015 začala být báze SCK obohacována o fotografie knihovníků. Zpočátku byly do báze zařazovány jen fotografie žijících knihovníků, kteří byli ochotni je poskytnout. V dalších letech se fotky získávaly z digitalizovaných volných děl. V posledních dvou letech je hlavním zdrojem fotografií archivní fond Policejního ředitelství Praha z let 1921 až 1951 obsahující fotografie na žádostech o cestovní pas nebo občanskou legitimaci. V současnosti jsou tak fotografie téměř u 1400 medailonů.

V červnu 2024 bylo zastaveno vkládání nových medailonů a do října 2024 proběhla migrace dat z Alephu do Wikibase, čehož se úspěšně zhostila L. Jansová. Od října 2024 je databáze vystavena na https://knihovnici.wikibase.cloud/wiki/SCK a v současnosti obsahuje téměř 3500 medailonů.

Od konce listopadu 2023 je SCK dostupný v podobě otevřených dat. Po migraci dat do Wikibase bude možné využít další možnosti, které Wikibase nabízí. Přibydou další pole umožňující sledovat vliv Státní knihovnické školy a tzv. Tobolkových knihovnických kurzů na vzdělávání knihovníků a vliv knihovnických spolků na rozvoj knihovnictví díky poli registrujícímu členství knihovníků v knihovnických spolcích.

Přínos této databáze se neomezuje jen na historiky knihovnictví, ale může být významný i pro literární vědce, protože mnoho knihovníků bylo také literárně činných. I přes maximální pečlivost se mohly dostat do hesel nepřesnosti. Tvůrci databáze budou vděčni za upozornění na chyby, k čemuž slouží formulář na https://knihovnici.wikibase.cloud/wiki/SCK#Zp%C4%9Btn%C3%A1_vazba .

Přes stejný odkaz se zájemce o zařazení do báze z řad knihovníků dostane k dotazníku, který je třeba vyplnit, vytisknout, podepsat, naskenovat a zaslat garantovi na adresu marie.seda@nkp.cz.

V roce 2025 získal autor těchto řádků a kol. ocenění Ministerstva kultury ČR (nař. vlády 5/20023 Sb.) za Významný počin v oblasti poskytování veřejných knihovnických a informačních služeb, konkrétně za „mimořádnou aktivitu na rozvoji Slovníku českých knihovníků“ (viz https://www.nkp.cz/o-knihovne/vydane-publikace/knihovna-roku-2025-a-dalsi-knihovnicka-oceneni, s. 43).

Hlavní stránka báze SKC

Ukázka záznamu v bázi SKC

Časová osa podle data narození

Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského (NPMK) dnes představuje jedinečnou paměťovou instituci, která systematicky dokumentuje dějiny školství, vzdělanosti a pedagogického myšlení v českých zemích. Spojuje v sobě dvě tradiční, původně samostatně se vyvíjející složky – muzeum a specializovanou pedagogickou knihovnu. Jakožto přímo řízená organizace Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy fungují obě části jako jedna instituce od roku 2011. Podívejme se stručně na jejich historii i na to, co NPMK nabízí veřejnosti dnes.

Pedagogické muzeum

Muzejní složka NPMK shromažďuje hmotné i ikonografické doklady dějin školství. Sbírka zahrnuje vše, co souvisí s prostředím školy: od vybavení tříd, jako jsou historické lavice a tabule, přes širokou škálu didaktických pomůcek (trojrozměrných i nástěnných obrazů a map) a učebnic až po fotografie a osobní pozůstalosti významných pedagogů. Zatímco některé části sbírky jsou velmi rozsáhlé a dokumentují vývoj školství skutečně důkladně (např. unikátní soubor nástěnných obrazů či archivní fondy), jiné jsou zastoupeny v menší míře – to se týká především objemnějších trojrozměrných předmětů. Tento stav je dán historickým vývojem muzea, který byl nezřídka dosti spletitý.

Počátky pedagogického muzea sahají do poslední čtvrtiny 19. století, do doby rozmachu spolkové činnosti. Vedle spolků sportovních či uměleckých vznikaly i spolky profesní, včetně učitelských. Na jednom ze zasedání Ústředního spolku jednot učitelských padl návrh, aby si učitelé vybudovali vlastní muzeum. Původním záměrem však nebylo muzeum v dnešním slova smyslu (tedy instituce zaměřená na sběr a uchování předmětů), ale spíše prakticky orientovaná výstava. Cílem bylo vytvořit expozici pomůcek dostupných na tehdejším trhu, které by si učitelé mohli prohlédnout a „osahat“ dříve, než se je rozhodnou zakoupit pro svou školu.

Tato Stálá výstava školská (SVŠ) byla otevřena na jaře roku 1890. Její činovníci zároveň připravovali oslavy 300. výročí narození J. A. Komenského (1892), při nichž shromáždili rozsáhlou sbírku komenián (starých tisků a uměleckých předmětů), která byla dočasně vystavena v Národním muzeu. Po oslavách byla uložena jako součást SVŠ a pojmenovaná Muzeum Komenského. Skutečná muzejní instituce však vznikla až v roce 1956, a to opět v souvislosti s výročím Komenského (300 let od vydání jeho díla Opera didactica omnia). Nově založené muzeum převzalo torzo sbírek SVŠ, které přečkaly rušení spolků po roce 1948, a do roku 1991 fungovalo jako složka Výzkumného ústavu pedagogického. Po krátkém působení ve Valdštejnském paláci se muzeum přestěhovalo do nynějšího sídla ve Valdštejnské ulici 20, kde obývá dva historické domy – U Zlatého slunce a U Zlatého šífu.

Pedagogická knihovna

Počátky specializované knihovny sahají do roku 1919, kdy byl zřízen Československý ústav pedagogický J. A. Komenského, jehož součástí byla i odborná studijní knihovna. Přestože byl ústav brzy zrušen, knihovnu se díky úsilí osvícených pracovníků podařilo zachránit. Od roku 1945 užívala název Státní pedagogická knihovna Komenského a po šest desetiletí sídlila v Mikulandské ulici. V roce 2015 se přestěhovala do moderně zrekonstruovaného objektu v Jeruzalémské 12, kde působí dodnes.

Za více než sto let existence knihovna vybudovala úctyhodný fond čítající přes 500 000 svazků. Vedle učebnic a literatury z oborů pedagogiky a psychologie nabízí přístup k odborným časopisům a databázím. Specifickou částí je Sukova studijní knihovna literatury pro mládež, nesoucí jméno učitele, sběratele a kritika dětské literatury V. F. Suka (1883–1934). Tato unikátní sbírka je přístupná k prezenčnímu studiu a je s ní spojena i oblíbená anketa o nejoblíbenější dětskou knihu – Kniha dětského srdce. Knihovna rovněž metodicky podporuje rozvoj školních knihoven prostřednictvím specializovaného centra (Centrum pro školní knihovny).

Tradiční instituce v současném světě

Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského sice pečuje o historickou paměť českého školství, rozhodně však nezůstává institucí uzavřenou v minulosti. Správa cenného kulturního dědictví je zde úzce propojena s rolí aktivního partnera pro současné vzdělávání. Instituce reflektuje moderní trendy a snaží se pomáhat učitelům, studentům i široké veřejnosti orientovat se v aktuálních pedagogických tématech.

Propojení tradičních hodnot s moderními formami komunikace se projevuje v široké nabídce edukačních programů pro školy (řada z nich je zaměřená speciálně na podporu čtenářské gramotnosti, např. Čteme spolu, Klíč k čtenářskému deníku, Maturitní četba), poskytování odborných rešeršních služeb i v postupné digitalizaci vzácných tisků. NPMK tak představuje jedinečný prostor, kde se historie setkává se současnou praxí a kde je odkaz J. A. Komenského rozvíjen v souladu s potřebami a nároky dnešní společnosti.

Foto: Petr Šolař

Základní informace:

Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského

Valdštejnská 20, Praha 1

Otevřeno úterý-neděle, 10.00-17.00 hod.

https://npmk.gov.cz/

Pedagogická knihovna (součást NPMK, sídlí na jiné adrese)

Jeruzalémská 12, Praha 1

Otevřeno pondělí-pátek 9.00-18.00 hod.

S čím jsi šla do výběrového řízení na pozici ředitelky Národního pedagogického muzea a pedagogické knihovny J. A. Komenského?

Do výběrového řízení na ředitelku Národního pedagogického muzea a knihovny Jana Amose Komenského (zkráceně NPMK) jsem vstupovala s jasným vědomím, že jde o instituci, která je mi profesně i lidsky velmi blízká. NPMK je příspěvková organizace Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, muzeum patří k nejstarším v české republice, bylo založeno již roku 1892, knihovna vznikla v roce 1919. Muzeum se zaměřuje na historii školství, pedagogiky, učitelstva a vzdělanosti, a kromě vědecké činnosti v této oblasti se hodně zaměřuje na prezentaci výzkumu. Knihovna je specializovanou knihovnou s více než půlmilionovým fondem z oblasti pedagogiky, výchovy a vzdělávání. Jsem spíše humanitně orientovaná a vzděláním knihovnice, a právě proto pro mě tato instituce představuje přirozené profesní prostředí. Naplňuje mě hledat nové možnosti a aktivně ovlivňovat jejich směřování – zvlášť když se to děje v oblasti, která má hluboký společenský význam a zároveň mě osobně zajímá. Do výběrového řízení jsem tedy šla s přesvědčením, že bych zde chtěla pracovat, protože spojení odborné práce, výzkumu a jeho prezentace veřejnosti považuji za smysluplné. Oblast muzejnictví pro mě byla nová a byla to tudíž výzva. Velkou oporou je mi zkušený a skvělý tým kolegů, s nimiž můžeme společně rozvíjet potenciál instituce. Věřím, že když člověka práce těší a vidí v ní smysl, může tuto energii vracet zpět celé organizaci.

Dříve jsi pracovala, mimo jiné, na postu ředitelky Knihovny Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Jaký je rozdíl v řízení fakultní a této knihovny?

Knihovna FF UK byla rozsáhlou sítí knihoven, která byla organickou součástí akademického prostředí. Každá katedra měla k fondům i službách přirozeně blízký vztah, což znamenalo široké spektrum názorů i očekávání. Procesy byly přirozeně komplexnější a vyžadovaly intenzivní komunikaci napříč akademickou obcí. V Pedagogické knihovně je struktura řízení přehlednější a kompetence jsou jasně vymezené. Odpovědnost je více koncentrovaná, což přináší větší možnost určovat priority a systematicky naplňovat dlouhodobou vizi instituce.

V čem jsou specifika „pedagogické knihovny“?

Pedagogická knihovna je specializovaná vědecká knihovna, která se zaměřuje výhradně na oblast výchovy, vzdělání a školství a související společenské vědy: shromažďuje rozsáhlý domácí i zahraniční fond odborné literatury, periodik, učebnic, článků, dokumentů a dalších informačních zdrojů vhodných pro studium pedagogiky a školství. Knihovna spravuje unikátní sbírky, do kterých patří učebnice, slabikáře a literatura pro děti a mládež. Své služby pak nabízí obecně veřejnosti, ale aktivně je využívají hlavně učitelé, studenti pedagogických oborů na středních a vysokých školách.

Vím, že jsi nějakou dobu pracovala v soukromé sféře. Co Tě přimělo vrátit se do knihovnictví?

Období strávené v soukromé sféře bylo velmi cenné. Práce v nadnárodní společnosti mi přinesla zkušenost s multikulturním prostředím, setkání s inspirativními lidmi a možnost systematicky rozvíjet manažerské dovednosti – korporátní prostředí má v tomto směru velké zázemí a důraz na vzdělávání. Postupně jsem si ale začala uvědomovat, že mi chybí bezprostřednější propojení mezi tím, co dělám, a širším společenským přínosem mé práce. Smysl práce v knihovnictví a kulturních institucích je pro mě čitelnější, vidím konkrétní dopad na vzdělávání, odbornou komunitu i veřejnost a zároveň mám možnost toto směřování aktivně ovlivňovat. Návrat do knihovnictví tak pro mě nebyl krokem zpět, ale přirozeným rozhodnutím vrátit se do prostředí, kde služba veřejnosti dává práci jasný význam.

Co zabírá více času – vedení muzea či vedení knihovny?

Ve skutečnosti se to nedá úplně oddělit. Muzeum i knihovna tvoří jednu instituci – mají společnou zřizovací listinu, jeden rozpočet i jednotná pravidla řízení. Řada procesů je provázaná a některá oddělení pracují „napříč“, takže vedení nelze striktně rozdělit na „muzejní“ a „knihovní“ agendu. Specifikem je spíše to, že působíme ve dvou budovách. Já mám kancelář v objektu, kde sídlí převážně muzeum, zatímco knihovna je zhruba tři kilometry odsud. Není to velká vzdálenost, ale v každodenním kontaktu a pro přirozený chod pracoviště to určitou roli hraje. Proto se snažím mezi oběma místy pravidelně přesouvat, být v kontaktu vyváženě s oběma týmy. Vnímám jako důležité, aby zaměstnanci obou částí instituce měli stejnou možnost sdílet se mnou své podněty a vedení bylo skutečně společné, nejen formálně, ale i prakticky.

Jaké letos pořádáte akce?

Kromě stálé expozice Odkaz J. A. Komenského: Tradice a výzvy české vzdělanosti Evropě každý rok připravujeme krátkodobou výstavu, nyní je tak až do ledna 2027 přístupná výstava Dětství pod hákovým křížem, která otevírá pohled na život a osudy dětí během válečných let. V létě 2026 pak otevřeme krátkodobou výstavu České školy v zahraničí, která bude mapovat aktivity českých škol v různých zemích. Výstava bude připravována formou projektů zpracovaných přímo školami, máme přihlášených přes 60 zahraničních škol, které se takto chtějí prezentovat.

Ve spolupráci s francouzským Maison du Père Castor, mediatékou a archivem s fondem dětské literatury zapsaným na seznamu UNESCO, připravujeme společnou virtuální výstavu, která představí širší kontext vzdělávání dětí se zdravotním postižením v první polovině 20. století. Významnou roli zde hraje osobnost Františka Bakuleho, pedagoga a reformátora, který se systematicky věnoval vzdělávání dětí s tělesným postižením a podporoval jejich tvůrčí práci, včetně výroby hraček a užitých předmětů, které máme ve fondu a v rámci výstavy je představíme.

Jsme organizátory soutěže Kniha dětského srdce, jejíž výsledky pravidelně vyhlašujeme v dubnu. Její součástí je anketa, ve které sami dětští čtenáři hlasují pro knihy, jež je v uplynulém roce při čtení nejvíce zaujaly. Dále jsou oceněna vydaná hodnotná literární díla pro děti a mládež, a také mimořádné počiny školních knihoven. Anketa upozorňuje pedagogickou a ostatní veřejnost na nové tituly v této oblasti literatury a zároveň odráží čtenářské preference dětí.

Kromě uvedeného letos vydáme tři knihy: další a poslední díl oblíbených Školních obrazů, knihu tematicky vycházející z výstavy Dětství pod hákovým křížem, a Krvavou žeň, jejímž základem je seznam učitelů popravených během druhé světové války.

Běžnými aktivitami pak jsou komentované prohlídky, edukační programy, čtenářské dílny, tematické dny v muzeu a další.

Má Pedagogická knihovna J. A. Komenského na starosti školní knihovny? Myslím tím po metodické stránce.

Ano, Pedagogická knihovna totiž provozuje Centrum pro školní knihovny, které funguje jako metodické centrum – nabízí metodickou pomoc při pořizování, zpracování a zpřístupňování knihovních fondů, informuje o legislativě, standardech služeb nebo aktivitách rozvoje čtenářské gramotnosti a organizuje semináře a kurzy pro pracovníky školních knihoven, konkrétně třeba Minimum pro školní knihovny.

Jaké jsou Tvé vize/plány ve vedení této instituce?

Moje vize vychází z potřeby modernizace a postupného rozvoje celé instituce. Jedním z hlavních cílů je příprava nové stálé expozice, která nahradí současnou expozici Odkaz J. A. Komenského, která byla otevřena před 17 lety. Chceme, aby nová expozice reflektovala aktuální trendy v muzejnictví a byla atraktivní pro různé cílové skupiny. Dalším klíčovým úkolem je rekonstrukce nově získaného depozitáře, který umožní lepší skladování a zpřístupnění sbírek. Tento krok je nezbytný pro zajištění profesionální péče o fondy a zároveň pro jejich efektivnější využití pro výzkum a veřejné prezentace. Mimo to plánujeme další krátkodobé výstavy: Zvěřinec ve škole; Leporela, která představí dětskou literaturu a vizuální vzdělávání; Škola hrou, hra ve škole, zaměřenou na principy učení hrou; Pracovní vyučování, ukazující historické i současné pojetí praktického vzdělávání; Lidské tělo, propojující biologii, zdraví a školní výuku; a (Ne)dělej to!, edukační projekt s osvětovou a preventivní tematikou.

Za rozhovor děkuje redakce.

Ve své praxi se opakovaně setkávám se situací, kdy je knihovně nabídnut prostor a knihovníci by potřebovali posoudit nejen to, zda je nabídnutý objekt pro knihovnu obecně vhodný, ale zda je reálné do něj knihovnu umístit; jak „těsno“ či „volno“ jim tam bude a knihovnu jakého typu tam budou moci realizovat. Bude dost místa pro plnění neformálních setkávání a dalších komunitních funkcí? Jak se nabízený prostor vyrovná s požadavky vyplývajícími z plánu rozvoje knihovny? Bude v ní možno vykonávat aktivity, které by knihovna v budoucnosti ráda nabídla návštěvníkům? Obdobně, při tvorbě koncepce rozvoje dané knihovny vyvstane otázka, zda nový prostor splní nároky vyplývající z navržené koncepce.

V tomto článku se pokouším formou stanovení a hodnocení číselného ukazatele odpovědět na uvedené otázky, a to vyjádřením souvislosti mezi velikostí fondu a disponibilní plochou. Posuzoval jsem tuto souvislost na dostupných příkladech a dospěl jsem k závěrům, které mohou poskytnout určité vodítko tomu,

- komu zřizovatel nabídl nové umístění knihovny,

- koho čeká stěhování do nových prostor a chce vědět, na co by měl být připraven,

- kdo zamýšlí ve své knihovně rozvinout nové aktivity a není si jistý, zda je pro ně stávající prostor přiměřený.

Ukazatel, který nebývá uváděn

Poměr fond / (čistá) užitková plocha nebývá často uváděn. Standard pro dobrou knihovnu (2024) ani jiné prameny ho neuvádějí mezi indikátory; výjimkou je jen publikace Knihovny v době nových médií (Stýblo, 2018) s uvedením hodnoty 35–70 sv. /m2 knihovny (s. 34); neupřesňuje ale, o jakou plochu se jedná (hrubou podlažní? užitnou? atd.). Uvedený rozsah ukazatele je sice zcela adekvátní účelu publikace, z níž je převzat, ale pro vytvoření obrazu o možnostech budoucí knihovny je jeho rozptyl příliš široký. Také AI (ChatGPT, Grok) ukazatel „fond / užitná plocha“ nezná.¹

Důvodů, proč není ukazatel užíván, může být více. Uvažuji o dvou příčinách: předně o faktu, že v časech proměn účelu a funkcí veřejné knihovny se údaj o velikosti fondu stává pouze jednou z mnoha jejích charakteristik a důležitosti nabývají informace o dalších funkcích, které by současná veřejná knihovna měla nabízet. Zejména jde o místo k neformálnímu setkávání a pobývání, prostor pro funkce komunitní a kulturní; o možnost poskytovat místo pro výuku, kreativní dílny atd. až po coworking. Dalším důvodem může být i fakt, že proměnlivou se stává i skladba fondu veřejné knihovny. Dříve homogenní knižní fond, jehož prostorové nároky byly jednoznačné, se mění na fond sestávající z částí s prostorovými nároky velmi různými – knihy vs. nosiče dat hudebních i vizuálních, herní či výukové komplety a batůžky, deskové hry atp.

Postup práce a metoda

Vybral jsem příklady ze dvou zdrojů: za prvé z vlastní praxe v projektování veřejných knihoven, kde mám relativně bohatý archiv projektové dokumentace s půdorysy, údaji o velikosti fondu i užitkové ploše. Za druhé – hledal jsem i v zahraničích zdrojích, údaje jsem ovšem nenašel, a tak jsem pro jakési orientační srovnání přidal i zahraniční příklady z publikace IFLA New Libraries in Old Buildings (2021), kde autoři přehledně uvádějí velikost fondu, ale i hrubou podlažní plochu – HPP (v angl. GFA – Gross Floor Area): jde o součet ploch všech podlaží budovy, měřený vnějším obrysem konstrukcí, včetně ploch schodišť, chodeb a částí suterénu, ale bez balkónů, lodžií, teras či atrií. Ukazatel fond / HPP je z hlediska mého výzkumu zavádějící, protože: 1. knihovny bývají jen v části stávajících budov, v jiných částech jsou jiné provozy, od úřadů po kulturní zařízení; 2. knihovny bývají v objektech postavených původně k jiným účelům (většina, viz (Richter, Pillerová, 2017), což opět zkresluje: knihovna bývá „donucena“ k nájmu celého objektu včetně prostor, které nepotřebuje (rozsáhlé suterény apod.), pro které následně hledá využití, zejména v souvislosti s trendem omezit sklady a umístit pokud možno celý fond do volného výběru; 3. u historických budov mají masivní stěnové konstrukce větší podíl na HPP a zkreslují vypovídací schopnost ukazatele; 4. často je tu mnoho nevyužitelných vnitřních komunikací; 5. prostor je často nosnými stěnami rozčleněn na jednotlivé místnosti, což je ve srovnání s nečleněným (jednotným) prostorem současných knihoven nehospodárné.

Pojem veřejně přístupná plocha (VP) vyjadřuje plochu knihovny přístupnou veřejnosti bez hygienického vybavení (definováno pro účel tohoto článku). Velikost této plochy je údajem, ke kterému je vztažena velikost fondu; výsledný ukazatel asi nejlépe ilustruje, jak může knihovna vypadat a jaké aktivity v ní lze realizovat. Platí zde ovšem některé výhrady, uvedené v poznámkách.²

U vlastních projektů jsem byl samozřejmě schopen velikost této plochy spočítat přesně, u uvedených zahraničních příkladů ale není spočitatelná vůbec, s výjimkou jednoho z příkladů (Finsko – Joutsa, viz dále).

Z použitých zdrojů vyplývají i jistá omezení: 1. omezení na veřejné knihovny střední až menší velikosti; 2. omezení na knihovny umístěné v objektech nebo částech objektů původně postavených pro jiný účel (kromě jedné výjimky) – což není na závadu, neboť jde o situaci typickou, viz (Richter, Pillerová, 2017)): 80 % veřejných knihoven sídlí v objektech postavených původně k jiným účelům.

Výsledky srovnání

TABULKA - UKAZATELE fond svazků na m2 ploch

HPP hrubá podlažní plocha (Gross floor area), m2

VP plocha přístupná veřejnosti (bez místnosti hygienických zařízení), m2

Poznámky k tabulce:

a. Hranice mezi kategoriemi jsou „měkké“, ovlivněné dalšími faktory na straně knihovnické i na straně stavebních vlastností objektu (prostor členěný na místnosti vs. prostor jednotný atd.).

b. Absolutní velikost plochy i fondu má také vliv, a to ve prospěch velkých prostorů.

c. HPP u českých příkladů je s výjimkou Zbraslavi a Jezerky dopočtena přibližně z kontextu budovy.

d. V případě složitých půdorysů i dalších obtíží včetně horší schopnosti zainteresovaných orientovat se v stavebních projektech, je možné zadat zpracování velmi jednoduché studie proveditelnosti. Ta vyjasní možnosti využití předmětného prostoru pro konkrétní veřejnou knihovnu i s jejím programem.

Závěry

Pokud spočtete VP (veřejně přístupnou plochu bez hygienických zařízení) a velikost fondu vydělíte touto plochou, dostanete číslo, které orientačně vypovídá o budoucí knihovně:

UKAZATEL fond / VP:

do 20 sv./m2 výjimečné dobré podmínky: lze realizovat plnohodnotnou současnou veřejnou knihovnu „komunitního“ typu, prostoru je více než dostatek a je zcela přizpůsobitelný. Knihovník i architekt mají zcela volné ruce. Mobilní nábytek není nutný (kromě důvodů vyplývajících z jiných úvah, např. o flexibilitě půdorysu s ohledem na budoucí změny)

20–30 sv./m2 velmi příznivé podmínky: snadno lze realizovat současnou veřejnou knihovnu „komunitního“ typu; je možné zřizování samostatných místností vyhrazených jen pro určité činnosti (klubovny aj.)

30–40 sv./m2 dobré podmínky: současnou veřejnou knihovnu „komunitního“ typu lze realizovat bez velkých problémů, přesuny mobilního nábytku nutné pro uvolnění společenského prostoru budou nevýznamné

50–70 sv./m2 za těchto podmínek je knihovna realizovatelná: bude nutný mobilní nábytek a jeho přesuny pro uvolnění společenského prostoru dle toho, jaké aktivity chcete v knihovně provozovat. Možnost samostatných místností jen pro určité činnosti (klubovny aj.) je velmi omezená.

80 sv./m2 a více: ukazatel signalizuje, že jsme na hraně možností provozování veřejné knihovny. Pokud můžete, hledejte větší prostory. Provozovat při takovéto hodnotě ukazatele knihovnu znamená smířit se s prostorovou tísní (např. uličky mezi regály na minimu, pohyb hendikepovaných osob na vozíku obtížný atp.). Nutnost častých přesunů enormního množství mobilního nábytku. Možnost zřízení samostatných prostor jen pro určité činnosti (klubovny aj.) je vyloučena.

Použitá literatura:

HAUKE, Petra, ed., LATIMER, Karen, ed. a NIESS, Robert, ed. New libraries in old buildings: the creative reuse of disused structures. Berlin: De Gruyter Saur, [2021], ©2021. vii, 379 stran. IFLA Publications; 180. ISBN 978-3-11-067951-9. Dostupné také z: https://www.degruyter.com/document/doi/10.1515/9783110679663/html.

RICHTER, Vít a PILLEROVÁ, Vladana. Shrnutí hlavních výsledků průzkumu prostorového a technického vybavení veřejných knihoven České republiky z roku 2016. Praha: Národní knihovna České republiky – Knihovnický institut, 2017. Dostupné z: https://ipk.nkp.cz/docs/Shrnuti_Prostor_2016.pdf

Standard pro dobrou knihovnu: metodický pokyn Ministerstva kultury k vymezení standardu veřejných knihovnických a informačních služeb poskytovaných knihovnami zřizovanými a/nebo provozovanými obcemi a kraji na území České republiky. 5. přepracované vydání. Praha: Národní knihovna České republiky – Knihovnický institut, 2024. 16 stran. ISBN 978-80-7050-807-7. Dostupné také z: https://ipk.nkp.cz/docs/nkcr_Standard_pro_dobrou_knihovnu_1_5.pdf.

STÝBLO, Zbyšek. Knihovny v době nových médií. Vydání první. V Praze: České vysoké učení technické, 2018. 215 stran. ISBN 978-80-01-06335-4.

Obrázky

1 Marrickville Library: 22,9 sv./m2 HPP. Ilustrativní fotografie – uvolněnost prostoru je ze snímku zjevná. VP nelze vyčíslit, nejsou k dispozici údaje (foto Tom Roe)

2 Joutsa Public Library: 77 sv./m2 VP, půdorys. Z rozmístění nábytku je patrná stísněnost, volná plocha pro neformální setkávání ani pro kulturní / komunitní akce nezbývá

3,4 Zahradní Město: 19,7 sv./m2 VP. Uvolněný prostor, knihovna má samostatnou studovnu i víceúčelovou klubovnu. Plocha pro neformální setkávání je stále k dispozici, pro větší / oficiální akce je adekvátní prostor snadno dosažitelný přemístěním 1 křesla se stolkem, event. i mobilního prezentačního stolu. – Původní stav: 8 samostatných místností s centrální chodbou bylo spojeno do nečleněného jednotného prostoru vybouráním značných částí příčných nosných zdí. Mobilní nábytek vyznačen červeně (platí i pro další půdorysy) (foto P. Klikar)

5,6 Úvaly: 77,2 sv./m2 VP. Místo pro studovnu či klubovnu nezbývá, plocha pro neformální setkávání je menší, ale existuje. Pro kulturní / komunitní akce je nutno zvětšit prostor posunutím dvou mobilních regálů o třech polích

7,8 Velešín: 88 sv./m2 VP, extrém. Místo pro studovnu či klubovnu nezbývá, prostor pro neformální akce vznikne až po přesunu veškerého mobilního nábytkového vybavení před pobytovými stupni (regály, sestava modulárních stolů). I tento prostor byl vytvořen za cenu velmi úsporného rozmístění všeho nábytku, s uličkami mezi regály na mezi přijatelnosti. Prostor pro akce může být vytvořen jen za cenu manipulace se značným množství mobilního nábytku včetně modulárních stolů (foto T. Hořava)

Poznámky

1 AI uvádí, že „ukazatel počtu svazků na m² čisté užitné plochy veřejné knihovny jako standardní statistický parametr ve veřejných statistikách knihoven v ČR (...) není standardní sledovaný ukazatel“ (ChatGPT) nebo že „není přímo definován jako povinná norma (...) a spíše se jedná o odvozené nebo doporučené hodnoty z praktických standardů pro plánování knihoven" (GROK). Zdroje dále uvádějí jen údaje pro hustotu uložení fondu v regálové zóně, z našich i zahraničních pramenů. (2025)

2 Půdorysné členění na jednotlivé místnosti např. v historických objektech je méně hospodárné ve srovnání s nečleněným univerzálním prostorem volného výběru; roli hraje i tvar prostoru, různorodost fondu apod.