Cyril Měsíc

Šárku Kašpárkovou jsem poznal pracovně koncem 90. let, kdy jsme se pak potkávali buď v Kroměříži, anebo na různých knihovnických fórech. Do Kroměříže jsme několikrát zavítali se studenty studijního programu informační studia a knihovnictví (z Prahy – z Univerzity Karlovy, později i ze Slezské univerzity v Opavě) nebo často i se zahraničními hosty (převážně to byli knihovnice a knihovníci a studenti oboru ze Spojených států), kdy všichni obdivovali nejen Knihovnu Kroměřížska, ale i Šárčinu schopnost tuto knihovnu skvěle rozvíjet a vlídně řídit a zajistit díky různým projektům finanční prostředky pro lepší služby a aktivity knihovny. Byl jsem v kroměřížské knihovně snad dvacetkrát a musím říci, že je to obdivuhodná knihovna, kde se mi vše moc líbí, od lidí až po interiér. Také jsem Šárku Kašpárkovou pravidelně potkával na jednáních Ústřední knihovnické rady a na řadě konferencí nebo na dalších fórech pro knihovny. Mohl jsem si tedy udělat poměrně dobrý a sympatický obrázek, jak je důležité, když knihovnu řídí člověk nejen kompetentní a znalý oboru, ale i s pochopením rozvoje knihoven a s vědomím potřeb různých sociálních skupin v regionu, prostě člověk, který to „umí“ nejen se svými lidmi – pracovnicemi a pracovníky knihovny, čtenáři a uživateli, ale i směrem ke zřizovateli, a ještě se v oboru orientuje a má přirozenou autoritu. Šárka a Knihovna Kroměřížska jsou prostě pojmy a vzory pro mnoho dalších knihoven. Vím, že v profesních věcech a ve vedoucích pozicích nevyjímaje končí, ale její celoživotní náklonnost k oboru a knihovnám snad zajistí její další zájem o dění v něm. Moc bych si to přál. Držím Šárce palce a těším se na potkávání.

Richard Papík

Paní doktorka Šárka Kašpárková je mimořádnou osobností českého a moravského knihovnictví nejen díky velkému úsilí, které jako ředitelka věnovala úspěšnému rozvoji Knihovny Kroměřížska a knihoven v regionu, ale i novátorskému přístupu v oboru knihovnictví a v oblasti celoživotního vzdělávání knihovníků i veřejnosti. Měla jsem tu čest s ní v letech 2002–2019 spolupracovat při rozvíjení regionálních funkcí knihoven Zlínského kraje a v Ústřední knihovnické radě ČR, poradním orgánu ministra kultury. Dovedla být zásadová, kritická, a přitom otevřená novým směrům, vytrvalá v dosahování cílů, které považovala za důležité pro rozvoj oboru, svého města i regionu. Oceňovala jsem její energii, pracovitost, erudici a pečlivost, s jakou se zapojovala do celostátních a mezinárodních projektů, které sama často i iniciovala. Někdy to nebylo snadné, ale vždy to bylo inspirativní a smysluplné.

PhDr. Zdeňka Friedlová

ředitelka Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně v letech 2002–2019

Další informace naleznete na:

https://www.skipcr.cz/oceneni/cena-ceskych-knihovniku/phdr-sarka-kasparkova

https://www.mesto-kromeriz.cz/aktuality/detail/reditelka-knihovny-kromerizska-sarka-kasparkova-ziskala-nejvyssi-knihovnicke-ocenen

Foto: archiv autorů

Na přelomu června a července letošního roku jsem měla možnost zúčastnit se týdenního setkání knihovníků v rámci programu Erasmus+, které pořádala Univerzitní knihovna v Lutychu (Bibliothèque de l’Université de Liège – https://www.lib.uliege.be/cms/c_20457544/fr/uliege-library).

Studijní pobyt byl koncipován jako organizovaný sled informačních bloků, prezentací i exkurzí do poboček a odborných pracovišť knihovny. Informačně velmi nabitý program zajišťovali kolegové z univerzitní knihovny a dostáli tak názvu aktivity, Meet our Staff Week (Týden „Seznamte se s našimi zaměstnanci“). Potkali jsme se s třinácti z nich a dostali tak erudované informace k tématům z první ruky. Podnázev celého programu Knihovna v proměně (Library in Transition) naznačoval, kam se bude naše pozornost upínat nejvíce.

Většina tematických bloků nejen že informovala o projektech probíhajících (nebo plánovaných) v knihovně v Lutychu, ale i vyzývala k diskuzi a sdílení zkušeností mezi zúčastněnými. Ačkoliv bylo avizováno 28 účastníků, přesně polovina nakonec do Belgie nedorazila a setkalo se tedy (kromě domácích kolegů z Lutychu) 14 zájemců z knihovnických řad z evropských zemí (Itálie, Španělsko, Švýcarsko, Polsko, Maďarsko, Lotyšsko, Estonsko, Lucembursko, Česko), a dále z Kambodže a Alžírska. Většina kolegyň a kolegů přijela z univerzitních knihoven, zastoupeny byly i dvě národní a jedna obecní knihovna. Různorodost zastoupených institucí i pracovních pozic účastníků rychle vedla k zajímavým debatám.

Obr. 1 Kampus Sart Tilman (archiv autorky)

ULiège a její knihovna

Univerzita v Lutychu (Université de Liège, též ULiège – https://www.uliege.be/cms/c_8699436/fr/uliege) byla založena v roce 1817 v období Spojeného království nizozemského. Později se stala belgickou státní univerzitou a působí jako jedna z hlavních vědeckých institucí Valonska. Tvoří ji 11 fakult pokrývajících humanitní a společenské vědy, právo, přírodní vědy, medicínu, veterinární medicínu, inženýrství, architekturu, zemědělské vědy a ekonomii. Univerzita (stejně jako její knihovna) působí v několika geograficky vzdálených kampusech – ve městech Lutych, Gembloux a Arlon, a sdružuje asi 30 000 studentů a 6 000 zaměstnanců (L´Université de Liège 2026).

Historie samotné univerzitní knihovny je úzce spjatá se vznikem univerzity. Dnes ji tvoří síť patnácti specializovaných pracovišť rozmístěných ve zmíněných kampusech. Uživateli knihovny se mohou stát nejen zájemci z akademických kruhů, studenti a zaměstnanci univerzity, ale též veřejnost. Rozsah služeb se zde potom liší (některé služby, např. digitalizace na objednávku, vzdálený přístup k některým elektronickým zdrojům apod., jsou určeny pouze pro studenty a zaměstnance ULiège). Funguje pravidelný transport mezi jednotlivými pobočkami, uživatelé by se měli objednaných dokumentů dočkat do tří dnů na jimi předem vybraném místě.

Zaujal mne způsob řešení zpozdného. Při nevrácení absenční výpůjčky v určeném termínu uživateli „nenabíhá“ pokuta. Dostane se mu automatického upozornění e-mailem, a pokud dokument po určenou dobu stále nevrací, vychází se z předpokladu, že jej ztratil. Obdrží tedy následně automaticky fakturu s částkou nutnou ke koupi nového exempláře.

Obr. 2. Kampus Sart Tilman (archiv autorky)

Obr. 3. Kampus Sart Tilman (archiv autorky)

Sart Tilman kampus

Univerzitní kampus Sart Tilman (https://www.campus.uliege.be/cms/c_5876706/fr/campus-de-liege-sart-tilman) byl budován od 60. let 20. století jižně od města Lutych. Vzhledem ke geologickému podloží v částech této oblasti nebylo možné postavit mohutné budovy, modernistická koncepce výstavby se tedy soustředila na začlenění univerzitních objektů do krajiny. Vše působí zeleně a nenápadně. Kampus je zasazen do stovek hektarů lesa a zeleně a jeho součástí je i Muzeum současného umění pod širým nebem (Musée d´Art Contemporain en Plein Air du Sart Tilman, https://www.museepla.uliege.be/). V areálu kampusu i v přilehlých lesoparcích je umístěno velké množství soch a dalších uměleckých děl, která propojují univerzitní prostředí s okolní krajinou a zároveň ke zhlédnutí a návštěvě kampusu zvou i širokou veřejnost.

Obr. 4 Plastika je součástí expozice Muzea současného umění pod širým nebem, Sart Tilman (archiv autorky)

Obr. 5 Sart Tilman kampus, knihovna Léona Graulicha (archiv autorky)

Knihovna Léona Graulicha

Navštívili jsme zde jednu z poboček univerzitní knihovny, knihovnu Léona Graulicha¹ (https://www.lib.uliege.be/cms/c_20480528/fr/lib-leon-graulich) zaměřenou na sociální a politické vědy, ekonomii, právo a kriminologii. První týden po skončení zkouškového období téměř prázdná knihovna nabízí studentům asi 450 studijních míst, která lze rezervovat předem přes QR kód. Kromě klasických pracovních míst má k dispozici též týmové studovny, počítačové stanice a zvukotěsné kabiny pro zájemce o nerušenou (a nerušící) videokonferenci či hovor. Knihovnu Léona Graulicha čeká dokončení započaté rekonstrukce, změní tedy zčásti svou tvář. Volný výběr dokumentů by měl částečně ustoupit dalším pracovním místům pro uživatele, o něž je mezi studenty značný zájem.

Obr. 6 Knihovna Léona Graulicha (archiv autorky)

V knihovnách nejsou šatny ani skříňky, studenti mohou vcházet s kabáty i zavazadly. Některé části fondu jsou opatřeny kódy RFID, avšak zdaleka ne všechny. Špatné zkušenosti s vynášením dokumentů kolegové údajně nemají, naopak, studenti si prý knihovnu hýčkají a chovají se vůči fondu s opatrností.

Na první pohled je jasné, že toto platí oboustranně; vstřícné kroky vůči studentům jsou zde patrné, ať už jde o relaxační koutky s kávou k dispozici, motivační vzkazy a citáty na zdech, šachový stoleček či drobné aktivity k odreagování.

Obr. 7 Knihovna Léona Graulicha (archiv autorky)

Obr. 8 Knihovna Léona Graulicha (archiv autorky)

Obr. 9 Knihovna Léona Graulicha (archiv autorky)

Knihovna věd

Druhý den jsme navštívili Knihovnu přírodních věd (https://www.lib.uliege.be/cms/c_20480573/fr/lib-sciences), zaměřenou na fyziku a chemii, jež je příkladem úspěšné, již dokončené rekonstrukce objektu postaveného rovněž v 60. letech 20. století.

Obr. 10 Knihovna přírodních věd (archiv autorky)

Obr. 11 Knihovna přírodních věd (archiv autorky)

Z nového interiéru se studenti mohou těšit od dubna 2026. Na úkor části volného výběru vznikly modernizované týmové studovny a tichá zóna. Potřebu vyššího počtu pracovních míst architekt vyřešil umístěním vysokého a úzkého, jakoby „barového“ stolu, vedeného kolem celé místnosti.

Zaujala mne proměna počítačového pracoviště. Počítače knihovny se využívají méně a méně, studenti si nosí vlastní techniku. Počet „erárních“ PC v této konkrétní knihovně tedy klesl z dvanácti na tři. Vzhledem k finanční náročnosti aktualizací obvyklého operačního systému se knihovna rozhodla přejít na volně dostupný linuxový systém, změna by měla přijít v nejbližší době. Zaměstnanci knihovny předpokládají, že studenti s tím nebudou mít problémy a knihovníci se zaučí.

Provozní doba v této konkrétní knihovně (Knihovna přírodních věd) je ve všední dny od 9:00 do 17:00. Dle místní knihovnice určitá poptávka po rozšíření otevírací doby ze strany studentů je, dodává ale, že vzhledem k frekvenci návštěvníků to nepovažuje za nezbytné a vzhledem k možnostem personálního zajištění služeb ani za možné. Tato pobočka má pouze tři zaměstnance, kteří kromě zajištění služeb uživatelům participují i na jiných projektech.

Obr. 12 Knihovna věd (archiv autorky)

Furniture in Transition

Malý projekt univerzitní knihovny s názvem Furniture in Transition (Proměna nábytku) se soustřeďuje na recyklaci použitého vybavení knihovny (nebo i jiných pracovišť), jak regálů, tak nábytku. Starší, z různých částí univerzity vyřazený nábytek je v součinnosti s architektem zodpovědným za rekonstrukci objektu restaurován, modernizován, opatřen novými potahy apod., aby se znovu stal praktickou a užitečnou ozdobou nově otevřeného, vzdušného prostoru. Do vybavení knihoven se však kolegové snaží zapojit i studenty souvisejících oborů (architektury a designu), kteří tak své případné vize o zařízení či prostoru knihovny mohou uvést do praxe anebo se alespoň k tématu vyjádřit.

Obr. 13 Knihovna přírodních věd (archiv autorky)

Kolegové z ULiège opakovaně a při různých příležitostech zdůrazňovali potřebu udržitelnosti (sustainability) zařízení a provozu svých knihoven. Od roku 2022 mají stanovena kritéria nákupu nového nábytku. Primárně se hledají dodavatelé výrobků lokálních, modulárních, snadno udržovatelných a opravitelných. Projekt Furniture in Transition nám kolegyně z ULiège prezentovala jako velmi skromný počin; na mne osobně zapůsobil přesně opačně. Je to úspěšné zavedení udržitelnosti do praxe, kdy výsledkem je designově povedené zakomponování objektů do interiéru.

Obr. 14 Kampus Centre-Ville (archiv autorky)

Obr. 15 Kampus Centre-Ville (archiv autorky)

Kampus Centre-Ville

V dalších dnech program pokračoval v kampusu Centre-Ville (https://www.campus.uliege.be/cms/c_9038314/fr/liege-centre-ville), přímo v centru Lutychu. Řeč přišla kromě jiného na informační gramotnost studentů a podporu výuky a výzkumu. Jedním z projektů mířících do budoucnosti (předpokládané zahájení provozu v roce 2032) je ambiciózní plán vytvořit nové, moderní a velké studijní centrum (Learning Centre) v omezených prostorech stávající budovy. Ta se v historickém centru města nemůže rozrůstat do okolí, projekt tedy zahrnuje několikanásobné stěhování různých složek a oddělení v budově a částečnou zástavbu dosud volného nádvoří. V nových prostorech se spojí fondy několika dílčích knihoven.

Celému projektu předcházel průzkum mezi studenty. Průzkum ukázal, že v rámci studijního centra studenti nejvíce stojí o pracovní místa pro menší skupinky (2–4 osoby), určité vybavení studoven (bílé tabule k dispozici, spolehlivá wi-fi, dostatek zásuvek), kuchyňku pro uživatele a samozřejmě dostatek studijních míst a přívětivou otevírací dobu. V rámci projektu bude nutné zredukovat fond zapojených knihoven téměř o třetinu (ze 14 000 na 10 000 běžných metrů) a zároveň sjednotit klasifikaci, signatury a každou knihu opatřit novým štítkem.

V současnosti se na tomto místě nachází oddělení historických fondů (Fonds patrimoniaux) pečující o zajímavou sbírku archivních materiálů, středověkých, novověkých i současných rukopisů, prvotisků a starých tisků. Sekce úzce spolupracuje s digitalizačním pracovištěm. Pečlivě rozmýšlená a plánovaná politika digitalizace fondu míří nejen na požadavky uživatelů, ale samozřejmě i na ochranu fondu. Digitalizáty lze prohlížet v Repozitáři digitalizovaných objektů DONum (https://donum.uliege.be/page/project?locale=fr).

Obr. 16 Digitalizační pracoviště (archiv autorky)

Děkuji programu Erasmus+ a Národní knihovně ČR za mimořádnou příležitost porozhlédnout se v zahraniční instituci, dozvědět se řadu zajímavých informací a navázat cenné profesní kontakty.

Pozn. 1:

Léon Graulich (1887–1966) byl belgický právník a profesor práva na Univerzitě v Lutychu. V letech 1939–1947 působil jako rektor Univerzity v Lutychu a během německé okupace se výrazně podílel na ochraně univerzity a jejích studentů. Z té doby je známý jako „rektor odboje“. Snažil se zabránit dosazování německých profesorů, chránil studenty před nucenými pracemi a podporoval ty, kteří se dostali do obtížné situace. V roce 1942, po uzavření Svobodné univerzity v Bruselu, umožnil stovkám jejích studentů pokračovat ve studiu v Lutychu (L´Université de Liège, 2026).

Seznam použitých zdrojů:

L´UNIVERSITÉ DE LIÈGE. About ULiège. Online. Liège université. C2026. Dostupné z: https://www.uliege.be/cms/c_20631188/en/uliege-about-uliege. [cit. 2026-09-09].

L´UNIVERSITÉ DE LIÈGE. Léon Graulich. Online. Liège université. C2026. Dostupné z: https://www.uliege.be/cms/c_10573695/fr/leon-graulich. [cit. 2026-09-09].

Není anotace jako anotace (poznámka k terminologii a jejímu užívání)

Rubrika Novinky zahraniční knihovnické literatury (NZKL) v našich časopisech Knihovna: knihovnická revue a Knihovna plus je nejčastěji charakterizována jako anotované záznamy příspěvků ze zahraničních odborných knihovnických časopisů.

Naše „zvykové“ označení informačních produktů jako anotace bohužel občas vede (jak se autorka těchto řádků nedávno přesvědčila „na vlastní kůži“) k zásadnímu nepochopení účelu práce, jejímž výsledkem je informační produkt (služba) – v tomto případě rubrika NZKL. Pojem anotace ve veřejnosti nejčastěji evokuje nakladatelskou anotaci. To však není případ referátů/anotací, kterými rubrika NZKL zprostředkuje – v českém jazyce – odborné informace ze zahraničních periodik. Jde o anotace či referáty (pro náš účel se též užívá termín rozšířené anotace, v některých případech může jít až o zkrácené překlady), které mají za úkol sloužit orientaci specialistů, upozorňovat odbornou veřejnost na nově se objevující témata a jevy v oboru, na novou cizojazyčnou terminologii (zároveň přinášet návrhy českých ekvivalentů termínů) atd. V anotacích tohoto typu je zásadní pečlivé shrnutí problematiky zdroje (odborného článku) a zdůraznění důležitých momentů při tzv. redukci (komprimaci) textu – tak, aby výsledný informační produkt (= anotace či referát) dokázal upozornit odbornou veřejnost na zajímavé/nové jevy, ale také pomohl specialistům rozhodnout, zda se danému problému budou dále podrobněji věnovat (zda se obrátí k originálu zpracovaného článku nebo k dalším článkům na dané téma) nebo zda redukovaný text v NZKL stačí k jejich povšechné orientaci (tj. referát může v tomto případě nahradit originální text). Zpracování těchto výstupů je odbornou činností, která vyžaduje dobrou orientaci v problematice oboru, v nabídce zahraničních zdrojů (periodik), v otázkách odborného jazyka a terminologie, znalost zásad překladu odborného textu atd., nemluvě o schopnosti číst odborné texty v cizích jazycích nebo se v nich alespoň orientovat (pro rozhodnutí, které články excerpovat pro rubriku NZKL nebo pro jiný účel nebo pro zpracování redukovaného textu s pomocí vlastních znalostí, překladačů apod.).

Přes to, že termíny označující tzv. redukované/komprimované texty se dnes často užívají nepříliš přesně (jde také o zvyklosti daného oboru), lze se kvůli pochopení obsahu těchto termínů opřít o českou terminologickou databázi TDKIV vytvořenou v Knihovnickém institutu (https://tdkiv.nkp.cz/), v níž jsou dotčené odborné termíny definovány. Zde přinášíme jejich výběr:

Referát (s českým ekvivalentem abstrakt): Redukovaný text, který bez doplňkových nebo hodnoticích informací charakterizuje obsah dokumentu. Základními vlastnostmi referátu jsou výstižnost, přehlednost, jasnost, stručnost, přesnost, objektivnost a čtivost. Referát je formulován v přirozeném jazyce – obvykle ve větách, někdy však jen v heslovité podobě, telegrafickým stylem. Referát může používat textových formulací z referovaného dokumentu, ale jako celek je formulován nově. Ve spojení s bibliografickými záznamy referovaných dokumentů se referáty publikují v referátových publikacích (např. referátové bibliografie, referátová periodika apod.) Podle charakteru zpracování lze vydělit informativní, indikativní, kritický, modulární, analytický, monografický, přehledový, výběrový a autorský referát.

https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001770&local_base=KTD

Definice některých těchto druhů referátů a příbuzných entit v databázi TDKIV:

Indikativní referát (s českým ekvivalentem indikativní abstrakt): Referát stručně a výběrově charakterizující obsah a druh referovaného dokumentu. Má výraznou selekční funkci (umožňuje volbu, zda je účelné seznámit se s plným textem referovaného dokumentu), zahrnuje 50–100 slov, popř. i méně.

https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001772&local_base=KTD

Informativní referát (s českým ekvivalentem informativní abstrakt): Referát uvádějící maximum podstatných informací obsažených v referovaném dokumentu. Má výraznou substituční funkcí (nahrazuje původní dokument a uplatňuje se zejména v případě jeho nedostupnosti), proto se vyznačuje větším rozsahem (zpravidla několik set slov, popř. i více).

https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001771&local_base=KTD

Analytický referát (s českým ekvivalentem analytický abstrakt): Referát uspořádaný podle daných věcných hledisek; uspořádání nemusí odpovídat struktuře referovaného dokumentu.

https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001775&local_base=KTD

Komprimace informací: Redukce objemu textu dokumentu nebo souborů dokumentů eliminací informací méně závažných, všeobecně známých, duplicitních apod., ale při zachování podstatných informací v těchto dokumentech uložených. Komprimace informací se provádí pomocí intelektuálních metod nebo s využitím informačních technologií.

https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000476&local_base=KTD

Komprimovaný text: Text, který vznikne zkrácením původního textu odstraněním redundance nebo vypuštěním méně podstatných informací.

https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001767&local_base=KTD

Redukovaný text dokumentu: Text, který vznikne na základě obsahové analýzy dokumentu z plného textu dokumentu sémantickou redukcí informací obsažených v dokumentu, tj. výběrem z hlediska obsahu podstatných informací. Na sémantickou redukci zpravidla navazuje komprimace vybraných informací a jejich vyjádření v přirozeném nebo umělém jazyce formou vět, klíčový slov nebo znaků. Redukovaný text dokumentu je vždy podstatně kratší než plný text a naplňuje funkci signální (upozornění na nový dokument), substituční (náhrada plného textu dokumentu) nebo selekční (umožnění výběru dokumentů). Hlavní typy redukovaného textu dokumentu jsou referát, anotace, extrakt, resumé a synopse; někdy se mezi ně řadí i soubory věcných selekčních údajů (např. deskriptorů, předmětových hesel, klasifikačních znaků apod.), které však vyjadřují spíše tematiku než vlastní obsah dokumentu.

https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001766&local_base=KTD

Použitý zdroj:

KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online databáze]. Praha: Národní knihovna České republiky, 2003- [cit. 2026-09-15]. Dostupné z: https://aleph.nkp.cz/cze/ktd/.

Ze všeho výše uvedeného je zřejmé, že vypracování referátu/anotace/abstraktu odborného článku má málo společného s pořízením de facto propagační nakladatelské anotace (autorka těchto řádek a redaktorka rubriky NZKL se nedávno setkala s bagatelizací své práce, která byla označena tak, že jejím výsledkem má být krátký text, který popisuje, o čem kniha /sic!/ je a má o ní rychle informovat).

Zpracování českých anotací odborných textů v cizích jazycích je poměrně náročná odborná činnost, kterou redaktorka rubriky zvládá s pomocí několika kolegyň, které mají náš obor rády, zajímá je, co se v něm jinde děje a samozřejmě ovládají několik cizích jazyků včetně odborné terminologie.

Pokud jde o rubriku jako takovou, její příprava je spojena s dalšími náležitostmi. Vlastní excerpce vhodných článků, organizační záležitosti spojené se zajištěním rubriky a s chodem časopisů („revue“ a „plus“), komunikace s anotátory/zpracovateli referátů, doplňování redakčních poznámek (vyžaduje to hluboké studium originálů, kontrolu terminologie, jmen, názvů a funkcí institucí, projektů atd.), v některých případech redakční úvody k rubrice, doplňování/zkracování dodaných referátů aj. Řadu abstraktů redaktorka zpracovává sama.

Časopisy a sborníky v některých dalších oborech podobné informace o novinkách v oboru označují například jako „informace, recenze“. Naše rubrika NZKL je bezesporu službou přinášející informace – a informační službou vždy byla. Svoje kořeny má v šedesátých letech minulého století a jejím ztělesněním tehdy byl pětkrát do roka vycházející časopis se stejným názvem, obsahující zkrácené překlady (výtahy) ze zahraničních článků. Zrušení tohoto časopisu (tj. vlastně likvidaci jednoho informačního produktu) začátkem 90. let a jeho nahrazení rubrikou v časopise stále vnímám tak trochu úkorně. Anotace po této změně zprvu byly opravdu jen velmi krátkou informací o obsahu vybraných článků. Život a píle anotátorů (a snad i redaktorky) však ukázaly, že pro hodnotný produkt nestačí pět řádek shrnujícího textu.

Možná, že časem bude redukované texty vyrábět umělá inteligence, ale nejspíš ji bude muset stejně někdo kontrolovat – někdo po všech stránkách dobře připravený pro tuto práci.

PhDr. Julius Hůlek, v letech 1989–1997 vedoucí Hudebního oddělení Národní knihovny ČR, erudovaný muzikolog a hudební publicista, ale také hudební knihovník, nás opustil v prvních jarních dnech tohoto roku.

V Národní knihovně ČR, resp. v jejím Hudebním oddělení Julius Hůlek vedl mj. práce na velkých soupisových projektech – Souborný hudební katalog (https://www.nkp.cz/katalogy-databaze-digitalni-knihovny/souborny-hudebni-katalog-shk), Databáze historických hudebních sbírek (https://aleph.nkp.cz/web/databaze_sbirek/cze/intro.htm), tj. na rozsáhlé dokumentaci hudebních pramenů uložených na území České republiky v knihovnách, muzeích, archivech a dalších institucích.

Zastupoval české hudební knihovnictví v mezinárodní organizaci IAML (International Association of Music Libraries, Archives and Documentation Centres – Mezinárodního sdružení hudebních knihoven, archivů a dokumentačních středisek), v letech 1981–1992 předsedal České národní skupině IAML (https://www.iaml.info/national-branches/czech-republic-ceska-republika/) a na poli mezinárodní spolupráce zastával v letech 1989–1992 funkci viceprezidenta IAML. Během jeho působení v Hudebním oddělení Národní knihovny ČR pokračovala práce na velkém projektu IAML, jímž je Mezinárodní soupis hudebních pramenů RISM (Répertoire International des Sources Musicales), v tomto případě zajišťování českého podílu na doplňování tohoto soupisu.

Julius Hůlek se věnoval hudebním knihovnám a hudebnímu knihovnictví, včetně péče o rozvoj hudebních oddělení veřejných knihoven, pravidelně publikoval i v našich knihovnických časopisech, v někdejším Metodickém zpravodaji, ve Čtenáři (např. o IAML viz https://casopisctenar.cz/2017/12/13/iaml-dulezita-platforma-mezinarodni-spoluprace-hudebnich-knihoven/) i v revue Knihovna. Na první pohled především knihovník, nezapřel svoji původní profesi. O jeho zaujetí pro hudbu svědčí to, že nacházel čas reagovat na aktuální hudební dění – o jeho „záběru“ svědčí množství publikací, dnes dostupných na různých internetových stránkách, za všechny si dovolím uvést portál Klasika plus (https://www.klasikaplus.cz/stitek/julius-hulek/).

Přinášíme vzpomínku dlouholeté spolupracovnice Julia Hůlka paní Mgr. Zuzany Petráškové, v letech 1997–2023 vedoucí Hudebního oddělení.

Za redakci PhDr. Anna Machová

Julek, jak jsme ho rádi oslovovali, byl celým svým profesním životem spjatý s Hudebním oddělením Národní knihovny. Patřil k osobnostem, se kterými se nechceme loučit a doufáme, že budou pořád mezi námi. Do knihovny byl v roce 1977, po ukončení studií muzikologie a estetiky na Filozofické fakultě UK, přijat k odborné práci s prameny 18. a 19. století. Byl pozorným a všímavým pracovníkem a vedle muzikologického zaměření ho zaujala též v tuto dobu aktuální problematika hudebního knihovnictví. Viděl potřebu a nutnost tomuto speciálnímu oboru knihovnictví pomoci a stal se velmi brzy oporou zejména veřejným hudebním knihovnám. Výborné formulační vybavení mu umožnilo věnovat se i hudební publicistice a kritice. Četné jsou jeho recenze koncertního života psané pro prestižní hudební časopisy. Mimo ryze odborné činnosti dané vzděláním a dlouholetou praxí se již od dob studií zabýval nevšední osobností a tvorbou Josefa Váchala, kterému věnoval mnohé studie a interpretace jeho děl. Zde patrně získal a uplatnil neuvěřitelný smysl pro intelektuální humor a nadsázku. Každodenní setkávání s Juliem a jeho bohatými vyprávěními, vždy na vysoké odborné úrovni z mnoha oborů jeho vzdělání, bylo vždy tímto humorem naplněno.

Poslední veřejné vystoupení milého kolegy bylo na kolokviu, uspořádaném k oslavě 60. výročí vzniku Souborného hudebního katalogu koncem roku 2025. Přednesl zde vzpomínku na své začátky práce v Hudebním oddělení Národní knihovny. Opět svým typickým vylehčeným způsobem, na který budeme vždy s láskou a vděčností vzpomínat.

Zuzana Petrášková

Foto: archiv NK ČR