Není anotace jako anotace (poznámka k terminologii a jejímu užívání)

Rubrika Novinky zahraniční knihovnické literatury (NZKL) v našich časopisech Knihovna: knihovnická revue a Knihovna plus je nejčastěji charakterizována jako anotované záznamy příspěvků ze zahraničních odborných knihovnických časopisů.

Naše „zvykové“ označení informačních produktů jako anotace bohužel občas vede (jak se autorka těchto řádků nedávno přesvědčila „na vlastní kůži“) k zásadnímu nepochopení účelu práce, jejímž výsledkem je informační produkt (služba) – v tomto případě rubrika NZKL. Pojem anotace ve veřejnosti nejčastěji evokuje nakladatelskou anotaci. To však není případ referátů/anotací, kterými rubrika NZKL zprostředkuje – v českém jazyce – odborné informace ze zahraničních periodik. Jde o anotace či referáty (pro náš účel se též užívá termín rozšířené anotace, v některých případech může jít až o zkrácené překlady), které mají za úkol sloužit orientaci specialistů, upozorňovat odbornou veřejnost na nově se objevující témata a jevy v oboru, na novou cizojazyčnou terminologii (zároveň přinášet návrhy českých ekvivalentů termínů) atd. V anotacích tohoto typu je zásadní pečlivé shrnutí problematiky zdroje (odborného článku) a zdůraznění důležitých momentů při tzv. redukci (komprimaci) textu – tak, aby výsledný informační produkt (= anotace či referát) dokázal upozornit odbornou veřejnost na zajímavé/nové jevy, ale také pomohl specialistům rozhodnout, zda se danému problému budou dále podrobněji věnovat (zda se obrátí k originálu zpracovaného článku nebo k dalším článkům na dané téma) nebo zda redukovaný text v NZKL stačí k jejich povšechné orientaci (tj. referát může v tomto případě nahradit originální text). Zpracování těchto výstupů je odbornou činností, která vyžaduje dobrou orientaci v problematice oboru, v nabídce zahraničních zdrojů (periodik), v otázkách odborného jazyka a terminologie, znalost zásad překladu odborného textu atd., nemluvě o schopnosti číst odborné texty v cizích jazycích nebo se v nich alespoň orientovat (pro rozhodnutí, které články excerpovat pro rubriku NZKL nebo pro jiný účel nebo pro zpracování redukovaného textu s pomocí vlastních znalostí, překladačů apod.).

Přes to, že termíny označující tzv. redukované/komprimované texty se dnes často užívají nepříliš přesně (jde také o zvyklosti daného oboru), lze se kvůli pochopení obsahu těchto termínů opřít o českou terminologickou databázi TDKIV vytvořenou v Knihovnickém institutu (https://tdkiv.nkp.cz/), v níž jsou dotčené odborné termíny definovány. Zde přinášíme jejich výběr:

Referát (s českým ekvivalentem abstrakt): Redukovaný text, který bez doplňkových nebo hodnoticích informací charakterizuje obsah dokumentu. Základními vlastnostmi referátu jsou výstižnost, přehlednost, jasnost, stručnost, přesnost, objektivnost a čtivost. Referát je formulován v přirozeném jazyce – obvykle ve větách, někdy však jen v heslovité podobě, telegrafickým stylem. Referát může používat textových formulací z referovaného dokumentu, ale jako celek je formulován nově. Ve spojení s bibliografickými záznamy referovaných dokumentů se referáty publikují v referátových publikacích (např. referátové bibliografie, referátová periodika apod.) Podle charakteru zpracování lze vydělit informativní, indikativní, kritický, modulární, analytický, monografický, přehledový, výběrový a autorský referát.

https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001770&local_base=KTD

Definice některých těchto druhů referátů a příbuzných entit v databázi TDKIV:

Indikativní referát (s českým ekvivalentem indikativní abstrakt): Referát stručně a výběrově charakterizující obsah a druh referovaného dokumentu. Má výraznou selekční funkci (umožňuje volbu, zda je účelné seznámit se s plným textem referovaného dokumentu), zahrnuje 50–100 slov, popř. i méně.

https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001772&local_base=KTD

Informativní referát (s českým ekvivalentem informativní abstrakt): Referát uvádějící maximum podstatných informací obsažených v referovaném dokumentu. Má výraznou substituční funkcí (nahrazuje původní dokument a uplatňuje se zejména v případě jeho nedostupnosti), proto se vyznačuje větším rozsahem (zpravidla několik set slov, popř. i více).

https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001771&local_base=KTD

Analytický referát (s českým ekvivalentem analytický abstrakt): Referát uspořádaný podle daných věcných hledisek; uspořádání nemusí odpovídat struktuře referovaného dokumentu.

https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001775&local_base=KTD

Komprimace informací: Redukce objemu textu dokumentu nebo souborů dokumentů eliminací informací méně závažných, všeobecně známých, duplicitních apod., ale při zachování podstatných informací v těchto dokumentech uložených. Komprimace informací se provádí pomocí intelektuálních metod nebo s využitím informačních technologií.

https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000476&local_base=KTD

Komprimovaný text: Text, který vznikne zkrácením původního textu odstraněním redundance nebo vypuštěním méně podstatných informací.

https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001767&local_base=KTD

Redukovaný text dokumentu: Text, který vznikne na základě obsahové analýzy dokumentu z plného textu dokumentu sémantickou redukcí informací obsažených v dokumentu, tj. výběrem z hlediska obsahu podstatných informací. Na sémantickou redukci zpravidla navazuje komprimace vybraných informací a jejich vyjádření v přirozeném nebo umělém jazyce formou vět, klíčový slov nebo znaků. Redukovaný text dokumentu je vždy podstatně kratší než plný text a naplňuje funkci signální (upozornění na nový dokument), substituční (náhrada plného textu dokumentu) nebo selekční (umožnění výběru dokumentů). Hlavní typy redukovaného textu dokumentu jsou referát, anotace, extrakt, resumé a synopse; někdy se mezi ně řadí i soubory věcných selekčních údajů (např. deskriptorů, předmětových hesel, klasifikačních znaků apod.), které však vyjadřují spíše tematiku než vlastní obsah dokumentu.

https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001766&local_base=KTD

Použitý zdroj:

KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online databáze]. Praha: Národní knihovna České republiky, 2003- [cit. 2026-09-15]. Dostupné z: https://aleph.nkp.cz/cze/ktd/.

Ze všeho výše uvedeného je zřejmé, že vypracování referátu/anotace/abstraktu odborného článku má málo společného s pořízením de facto propagační nakladatelské anotace (autorka těchto řádek a redaktorka rubriky NZKL se nedávno setkala s bagatelizací své práce, která byla označena tak, že jejím výsledkem má být krátký text, který popisuje, o čem kniha /sic!/ je a má o ní rychle informovat).

Zpracování českých anotací odborných textů v cizích jazycích je poměrně náročná odborná činnost, kterou redaktorka rubriky zvládá s pomocí několika kolegyň, které mají náš obor rády, zajímá je, co se v něm jinde děje a samozřejmě ovládají několik cizích jazyků včetně odborné terminologie.

Pokud jde o rubriku jako takovou, její příprava je spojena s dalšími náležitostmi. Vlastní excerpce vhodných článků, organizační záležitosti spojené se zajištěním rubriky a s chodem časopisů („revue“ a „plus“), komunikace s anotátory/zpracovateli referátů, doplňování redakčních poznámek (vyžaduje to hluboké studium originálů, kontrolu terminologie, jmen, názvů a funkcí institucí, projektů atd.), v některých případech redakční úvody k rubrice, doplňování/zkracování dodaných referátů aj. Řadu abstraktů redaktorka zpracovává sama.

Časopisy a sborníky v některých dalších oborech podobné informace o novinkách v oboru označují například jako „informace, recenze“. Naše rubrika NZKL je bezesporu službou přinášející informace – a informační službou vždy byla. Svoje kořeny má v šedesátých letech minulého století a jejím ztělesněním tehdy byl pětkrát do roka vycházející časopis se stejným názvem, obsahující zkrácené překlady (výtahy) ze zahraničních článků. Zrušení tohoto časopisu (tj. vlastně likvidaci jednoho informačního produktu) začátkem 90. let a jeho nahrazení rubrikou v časopise stále vnímám tak trochu úkorně. Anotace po této změně zprvu byly opravdu jen velmi krátkou informací o obsahu vybraných článků. Život a píle anotátorů (a snad i redaktorky) však ukázaly, že pro hodnotný produkt nestačí pět řádek shrnujícího textu.

Možná, že časem bude redukované texty vyrábět umělá inteligence, ale nejspíš ji bude muset stejně někdo kontrolovat – někdo po všech stránkách dobře připravený pro tuto práci.

PhDr. Julius Hůlek, v letech 1989–1997 vedoucí Hudebního oddělení Národní knihovny ČR, erudovaný muzikolog a hudební publicista, ale také hudební knihovník, nás opustil v prvních jarních dnech tohoto roku.

V Národní knihovně ČR, resp. v jejím Hudebním oddělení Julius Hůlek vedl mj. práce na velkých soupisových projektech – Souborný hudební katalog (https://www.nkp.cz/katalogy-databaze-digitalni-knihovny/souborny-hudebni-katalog-shk), Databáze historických hudebních sbírek (https://aleph.nkp.cz/web/databaze_sbirek/cze/intro.htm), tj. na rozsáhlé dokumentaci hudebních pramenů uložených na území České republiky v knihovnách, muzeích, archivech a dalších institucích.

Zastupoval české hudební knihovnictví v mezinárodní organizaci IAML (International Association of Music Libraries, Archives and Documentation Centres – Mezinárodního sdružení hudebních knihoven, archivů a dokumentačních středisek), v letech 1981–1992 předsedal České národní skupině IAML (https://www.iaml.info/national-branches/czech-republic-ceska-republika/) a na poli mezinárodní spolupráce zastával v letech 1989–1992 funkci viceprezidenta IAML. Během jeho působení v Hudebním oddělení Národní knihovny ČR pokračovala práce na velkém projektu IAML, jímž je Mezinárodní soupis hudebních pramenů RISM (Répertoire International des Sources Musicales), v tomto případě zajišťování českého podílu na doplňování tohoto soupisu.

Julius Hůlek se věnoval hudebním knihovnám a hudebnímu knihovnictví, včetně péče o rozvoj hudebních oddělení veřejných knihoven, pravidelně publikoval i v našich knihovnických časopisech, v někdejším Metodickém zpravodaji, ve Čtenáři (např. o IAML viz https://casopisctenar.cz/2017/12/13/iaml-dulezita-platforma-mezinarodni-spoluprace-hudebnich-knihoven/) i v revue Knihovna. Na první pohled především knihovník, nezapřel svoji původní profesi. O jeho zaujetí pro hudbu svědčí to, že nacházel čas reagovat na aktuální hudební dění – o jeho „záběru“ svědčí množství publikací, dnes dostupných na různých internetových stránkách, za všechny si dovolím uvést portál Klasika plus (https://www.klasikaplus.cz/stitek/julius-hulek/).

Přinášíme vzpomínku dlouholeté spolupracovnice Julia Hůlka paní Mgr. Zuzany Petráškové, v letech 1997–2023 vedoucí Hudebního oddělení.

Za redakci PhDr. Anna Machová

Julek, jak jsme ho rádi oslovovali, byl celým svým profesním životem spjatý s Hudebním oddělením Národní knihovny. Patřil k osobnostem, se kterými se nechceme loučit a doufáme, že budou pořád mezi námi. Do knihovny byl v roce 1977, po ukončení studií muzikologie a estetiky na Filozofické fakultě UK, přijat k odborné práci s prameny 18. a 19. století. Byl pozorným a všímavým pracovníkem a vedle muzikologického zaměření ho zaujala též v tuto dobu aktuální problematika hudebního knihovnictví. Viděl potřebu a nutnost tomuto speciálnímu oboru knihovnictví pomoci a stal se velmi brzy oporou zejména veřejným hudebním knihovnám. Výborné formulační vybavení mu umožnilo věnovat se i hudební publicistice a kritice. Četné jsou jeho recenze koncertního života psané pro prestižní hudební časopisy. Mimo ryze odborné činnosti dané vzděláním a dlouholetou praxí se již od dob studií zabýval nevšední osobností a tvorbou Josefa Váchala, kterému věnoval mnohé studie a interpretace jeho děl. Zde patrně získal a uplatnil neuvěřitelný smysl pro intelektuální humor a nadsázku. Každodenní setkávání s Juliem a jeho bohatými vyprávěními, vždy na vysoké odborné úrovni z mnoha oborů jeho vzdělání, bylo vždy tímto humorem naplněno.

Poslední veřejné vystoupení milého kolegy bylo na kolokviu, uspořádaném k oslavě 60. výročí vzniku Souborného hudebního katalogu koncem roku 2025. Přednesl zde vzpomínku na své začátky práce v Hudebním oddělení Národní knihovny. Opět svým typickým vylehčeným způsobem, na který budeme vždy s láskou a vděčností vzpomínat.

Zuzana Petrášková

Foto: archiv NK ČR

Cyril Měsíc

Šárku Kašpárkovou jsem poznal pracovně koncem 90. let, kdy jsme se pak potkávali buď v Kroměříži, anebo na různých knihovnických fórech. Do Kroměříže jsme několikrát zavítali se studenty studijního programu informační studia a knihovnictví (z Prahy – z Univerzity Karlovy, později i ze Slezské univerzity v Opavě) nebo často i se zahraničními hosty (převážně to byli knihovnice a knihovníci a studenti oboru ze Spojených států), kdy všichni obdivovali nejen Knihovnu Kroměřížska, ale i Šárčinu schopnost tuto knihovnu skvěle rozvíjet a vlídně řídit a zajistit díky různým projektům finanční prostředky pro lepší služby a aktivity knihovny. Byl jsem v kroměřížské knihovně snad dvacetkrát a musím říci, že je to obdivuhodná knihovna, kde se mi vše moc líbí, od lidí až po interiér. Také jsem Šárku Kašpárkovou pravidelně potkával na jednáních Ústřední knihovnické rady a na řadě konferencí nebo na dalších fórech pro knihovny. Mohl jsem si tedy udělat poměrně dobrý a sympatický obrázek, jak je důležité, když knihovnu řídí člověk nejen kompetentní a znalý oboru, ale i s pochopením rozvoje knihoven a s vědomím potřeb různých sociálních skupin v regionu, prostě člověk, který to „umí“ nejen se svými lidmi – pracovnicemi a pracovníky knihovny, čtenáři a uživateli, ale i směrem ke zřizovateli, a ještě se v oboru orientuje a má přirozenou autoritu. Šárka a Knihovna Kroměřížska jsou prostě pojmy a vzory pro mnoho dalších knihoven. Vím, že v profesních věcech a ve vedoucích pozicích nevyjímaje končí, ale její celoživotní náklonnost k oboru a knihovnám snad zajistí její další zájem o dění v něm. Moc bych si to přál. Držím Šárce palce a těším se na potkávání.

Richard Papík

Paní doktorka Šárka Kašpárková je mimořádnou osobností českého a moravského knihovnictví nejen díky velkému úsilí, které jako ředitelka věnovala úspěšnému rozvoji Knihovny Kroměřížska a knihoven v regionu, ale i novátorskému přístupu v oboru knihovnictví a v oblasti celoživotního vzdělávání knihovníků i veřejnosti. Měla jsem tu čest s ní v letech 2002–2019 spolupracovat při rozvíjení regionálních funkcí knihoven Zlínského kraje a v Ústřední knihovnické radě ČR, poradním orgánu ministra kultury. Dovedla být zásadová, kritická, a přitom otevřená novým směrům, vytrvalá v dosahování cílů, které považovala za důležité pro rozvoj oboru, svého města i regionu. Oceňovala jsem její energii, pracovitost, erudici a pečlivost, s jakou se zapojovala do celostátních a mezinárodních projektů, které sama často i iniciovala. Někdy to nebylo snadné, ale vždy to bylo inspirativní a smysluplné.

PhDr. Zdeňka Friedlová

ředitelka Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně v letech 2002–2019

Další informace naleznete na:

https://www.skipcr.cz/oceneni/cena-ceskych-knihovniku/phdr-sarka-kasparkova

https://www.mesto-kromeriz.cz/aktuality/detail/reditelka-knihovny-kromerizska-sarka-kasparkova-ziskala-nejvyssi-knihovnicke-ocenen

Foto: archiv autorů

Na přelomu června a července letošního roku jsem měla možnost zúčastnit se týdenního setkání knihovníků v rámci programu Erasmus+, které pořádala Univerzitní knihovna v Lutychu (Bibliothèque de l’Université de Liège – https://www.lib.uliege.be/cms/c_20457544/fr/uliege-library).

Studijní pobyt byl koncipován jako organizovaný sled informačních bloků, prezentací i exkurzí do poboček a odborných pracovišť knihovny. Informačně velmi nabitý program zajišťovali kolegové z univerzitní knihovny a dostáli tak názvu aktivity, Meet our Staff Week (Týden „Seznamte se s našimi zaměstnanci“). Potkali jsme se s třinácti z nich a dostali tak erudované informace k tématům z první ruky. Podnázev celého programu Knihovna v proměně (Library in Transition) naznačoval, kam se bude naše pozornost upínat nejvíce.

Většina tematických bloků nejen že informovala o projektech probíhajících (nebo plánovaných) v knihovně v Lutychu, ale i vyzývala k diskuzi a sdílení zkušeností mezi zúčastněnými. Ačkoliv bylo avizováno 28 účastníků, přesně polovina nakonec do Belgie nedorazila a setkalo se tedy (kromě domácích kolegů z Lutychu) 14 zájemců z knihovnických řad z evropských zemí (Itálie, Španělsko, Švýcarsko, Polsko, Maďarsko, Lotyšsko, Estonsko, Lucembursko, Česko), a dále z Kambodže a Alžírska. Většina kolegyň a kolegů přijela z univerzitních knihoven, zastoupeny byly i dvě národní a jedna obecní knihovna. Různorodost zastoupených institucí i pracovních pozic účastníků rychle vedla k zajímavým debatám.

Obr. 1 Kampus Sart Tilman (archiv autorky)

ULiège a její knihovna

Univerzita v Lutychu (Université de Liège, též ULiège – https://www.uliege.be/cms/c_8699436/fr/uliege) byla založena v roce 1817 v období Spojeného království nizozemského. Později se stala belgickou státní univerzitou a působí jako jedna z hlavních vědeckých institucí Valonska. Tvoří ji 11 fakult pokrývajících humanitní a společenské vědy, právo, přírodní vědy, medicínu, veterinární medicínu, inženýrství, architekturu, zemědělské vědy a ekonomii. Univerzita (stejně jako její knihovna) působí v několika geograficky vzdálených kampusech – ve městech Lutych, Gembloux a Arlon, a sdružuje asi 30 000 studentů a 6 000 zaměstnanců (L´Université de Liège 2026).

Historie samotné univerzitní knihovny je úzce spjatá se vznikem univerzity. Dnes ji tvoří síť patnácti specializovaných pracovišť rozmístěných ve zmíněných kampusech. Uživateli knihovny se mohou stát nejen zájemci z akademických kruhů, studenti a zaměstnanci univerzity, ale též veřejnost. Rozsah služeb se zde potom liší (některé služby, např. digitalizace na objednávku, vzdálený přístup k některým elektronickým zdrojům apod., jsou určeny pouze pro studenty a zaměstnance ULiège). Funguje pravidelný transport mezi jednotlivými pobočkami, uživatelé by se měli objednaných dokumentů dočkat do tří dnů na jimi předem vybraném místě.

Zaujal mne způsob řešení zpozdného. Při nevrácení absenční výpůjčky v určeném termínu uživateli „nenabíhá“ pokuta. Dostane se mu automatického upozornění e-mailem, a pokud dokument po určenou dobu stále nevrací, vychází se z předpokladu, že jej ztratil. Obdrží tedy následně automaticky fakturu s částkou nutnou ke koupi nového exempláře.

Obr. 2. Kampus Sart Tilman (archiv autorky)

Obr. 3. Kampus Sart Tilman (archiv autorky)

Sart Tilman kampus

Univerzitní kampus Sart Tilman (https://www.campus.uliege.be/cms/c_5876706/fr/campus-de-liege-sart-tilman) byl budován od 60. let 20. století jižně od města Lutych. Vzhledem ke geologickému podloží v částech této oblasti nebylo možné postavit mohutné budovy, modernistická koncepce výstavby se tedy soustředila na začlenění univerzitních objektů do krajiny. Vše působí zeleně a nenápadně. Kampus je zasazen do stovek hektarů lesa a zeleně a jeho součástí je i Muzeum současného umění pod širým nebem (Musée d´Art Contemporain en Plein Air du Sart Tilman, https://www.museepla.uliege.be/). V areálu kampusu i v přilehlých lesoparcích je umístěno velké množství soch a dalších uměleckých děl, která propojují univerzitní prostředí s okolní krajinou a zároveň ke zhlédnutí a návštěvě kampusu zvou i širokou veřejnost.

Obr. 4 Plastika je součástí expozice Muzea současného umění pod širým nebem, Sart Tilman (archiv autorky)

Obr. 5 Sart Tilman kampus, knihovna Léona Graulicha (archiv autorky)

Knihovna Léona Graulicha

Navštívili jsme zde jednu z poboček univerzitní knihovny, knihovnu Léona Graulicha¹ (https://www.lib.uliege.be/cms/c_20480528/fr/lib-leon-graulich) zaměřenou na sociální a politické vědy, ekonomii, právo a kriminologii. První týden po skončení zkouškového období téměř prázdná knihovna nabízí studentům asi 450 studijních míst, která lze rezervovat předem přes QR kód. Kromě klasických pracovních míst má k dispozici též týmové studovny, počítačové stanice a zvukotěsné kabiny pro zájemce o nerušenou (a nerušící) videokonferenci či hovor. Knihovnu Léona Graulicha čeká dokončení započaté rekonstrukce, změní tedy zčásti svou tvář. Volný výběr dokumentů by měl částečně ustoupit dalším pracovním místům pro uživatele, o něž je mezi studenty značný zájem.

Obr. 6 Knihovna Léona Graulicha (archiv autorky)

V knihovnách nejsou šatny ani skříňky, studenti mohou vcházet s kabáty i zavazadly. Některé části fondu jsou opatřeny kódy RFID, avšak zdaleka ne všechny. Špatné zkušenosti s vynášením dokumentů kolegové údajně nemají, naopak, studenti si prý knihovnu hýčkají a chovají se vůči fondu s opatrností.

Na první pohled je jasné, že toto platí oboustranně; vstřícné kroky vůči studentům jsou zde patrné, ať už jde o relaxační koutky s kávou k dispozici, motivační vzkazy a citáty na zdech, šachový stoleček či drobné aktivity k odreagování.

Obr. 7 Knihovna Léona Graulicha (archiv autorky)

Obr. 8 Knihovna Léona Graulicha (archiv autorky)

Obr. 9 Knihovna Léona Graulicha (archiv autorky)

Knihovna věd

Druhý den jsme navštívili Knihovnu přírodních věd (https://www.lib.uliege.be/cms/c_20480573/fr/lib-sciences), zaměřenou na fyziku a chemii, jež je příkladem úspěšné, již dokončené rekonstrukce objektu postaveného rovněž v 60. letech 20. století.

Obr. 10 Knihovna přírodních věd (archiv autorky)

Obr. 11 Knihovna přírodních věd (archiv autorky)

Z nového interiéru se studenti mohou těšit od dubna 2026. Na úkor části volného výběru vznikly modernizované týmové studovny a tichá zóna. Potřebu vyššího počtu pracovních míst architekt vyřešil umístěním vysokého a úzkého, jakoby „barového“ stolu, vedeného kolem celé místnosti.

Zaujala mne proměna počítačového pracoviště. Počítače knihovny se využívají méně a méně, studenti si nosí vlastní techniku. Počet „erárních“ PC v této konkrétní knihovně tedy klesl z dvanácti na tři. Vzhledem k finanční náročnosti aktualizací obvyklého operačního systému se knihovna rozhodla přejít na volně dostupný linuxový systém, změna by měla přijít v nejbližší době. Zaměstnanci knihovny předpokládají, že studenti s tím nebudou mít problémy a knihovníci se zaučí.

Provozní doba v této konkrétní knihovně (Knihovna přírodních věd) je ve všední dny od 9:00 do 17:00. Dle místní knihovnice určitá poptávka po rozšíření otevírací doby ze strany studentů je, dodává ale, že vzhledem k frekvenci návštěvníků to nepovažuje za nezbytné a vzhledem k možnostem personálního zajištění služeb ani za možné. Tato pobočka má pouze tři zaměstnance, kteří kromě zajištění služeb uživatelům participují i na jiných projektech.

Obr. 12 Knihovna věd (archiv autorky)

Furniture in Transition

Malý projekt univerzitní knihovny s názvem Furniture in Transition (Proměna nábytku) se soustřeďuje na recyklaci použitého vybavení knihovny (nebo i jiných pracovišť), jak regálů, tak nábytku. Starší, z různých částí univerzity vyřazený nábytek je v součinnosti s architektem zodpovědným za rekonstrukci objektu restaurován, modernizován, opatřen novými potahy apod., aby se znovu stal praktickou a užitečnou ozdobou nově otevřeného, vzdušného prostoru. Do vybavení knihoven se však kolegové snaží zapojit i studenty souvisejících oborů (architektury a designu), kteří tak své případné vize o zařízení či prostoru knihovny mohou uvést do praxe anebo se alespoň k tématu vyjádřit.

Obr. 13 Knihovna přírodních věd (archiv autorky)

Kolegové z ULiège opakovaně a při různých příležitostech zdůrazňovali potřebu udržitelnosti (sustainability) zařízení a provozu svých knihoven. Od roku 2022 mají stanovena kritéria nákupu nového nábytku. Primárně se hledají dodavatelé výrobků lokálních, modulárních, snadno udržovatelných a opravitelných. Projekt Furniture in Transition nám kolegyně z ULiège prezentovala jako velmi skromný počin; na mne osobně zapůsobil přesně opačně. Je to úspěšné zavedení udržitelnosti do praxe, kdy výsledkem je designově povedené zakomponování objektů do interiéru.

Obr. 14 Kampus Centre-Ville (archiv autorky)

Obr. 15 Kampus Centre-Ville (archiv autorky)

Kampus Centre-Ville

V dalších dnech program pokračoval v kampusu Centre-Ville (https://www.campus.uliege.be/cms/c_9038314/fr/liege-centre-ville), přímo v centru Lutychu. Řeč přišla kromě jiného na informační gramotnost studentů a podporu výuky a výzkumu. Jedním z projektů mířících do budoucnosti (předpokládané zahájení provozu v roce 2032) je ambiciózní plán vytvořit nové, moderní a velké studijní centrum (Learning Centre) v omezených prostorech stávající budovy. Ta se v historickém centru města nemůže rozrůstat do okolí, projekt tedy zahrnuje několikanásobné stěhování různých složek a oddělení v budově a částečnou zástavbu dosud volného nádvoří. V nových prostorech se spojí fondy několika dílčích knihoven.

Celému projektu předcházel průzkum mezi studenty. Průzkum ukázal, že v rámci studijního centra studenti nejvíce stojí o pracovní místa pro menší skupinky (2–4 osoby), určité vybavení studoven (bílé tabule k dispozici, spolehlivá wi-fi, dostatek zásuvek), kuchyňku pro uživatele a samozřejmě dostatek studijních míst a přívětivou otevírací dobu. V rámci projektu bude nutné zredukovat fond zapojených knihoven téměř o třetinu (ze 14 000 na 10 000 běžných metrů) a zároveň sjednotit klasifikaci, signatury a každou knihu opatřit novým štítkem.

V současnosti se na tomto místě nachází oddělení historických fondů (Fonds patrimoniaux) pečující o zajímavou sbírku archivních materiálů, středověkých, novověkých i současných rukopisů, prvotisků a starých tisků. Sekce úzce spolupracuje s digitalizačním pracovištěm. Pečlivě rozmýšlená a plánovaná politika digitalizace fondu míří nejen na požadavky uživatelů, ale samozřejmě i na ochranu fondu. Digitalizáty lze prohlížet v Repozitáři digitalizovaných objektů DONum (https://donum.uliege.be/page/project?locale=fr).

Obr. 16 Digitalizační pracoviště (archiv autorky)

Děkuji programu Erasmus+ a Národní knihovně ČR za mimořádnou příležitost porozhlédnout se v zahraniční instituci, dozvědět se řadu zajímavých informací a navázat cenné profesní kontakty.

Pozn. 1:

Léon Graulich (1887–1966) byl belgický právník a profesor práva na Univerzitě v Lutychu. V letech 1939–1947 působil jako rektor Univerzity v Lutychu a během německé okupace se výrazně podílel na ochraně univerzity a jejích studentů. Z té doby je známý jako „rektor odboje“. Snažil se zabránit dosazování německých profesorů, chránil studenty před nucenými pracemi a podporoval ty, kteří se dostali do obtížné situace. V roce 1942, po uzavření Svobodné univerzity v Bruselu, umožnil stovkám jejích studentů pokračovat ve studiu v Lutychu (L´Université de Liège, 2026).

Seznam použitých zdrojů:

L´UNIVERSITÉ DE LIÈGE. About ULiège. Online. Liège université. C2026. Dostupné z: https://www.uliege.be/cms/c_20631188/en/uliege-about-uliege. [cit. 2026-09-09].

L´UNIVERSITÉ DE LIÈGE. Léon Graulich. Online. Liège université. C2026. Dostupné z: https://www.uliege.be/cms/c_10573695/fr/leon-graulich. [cit. 2026-09-09].

Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského (NPMK) dnes představuje jedinečnou paměťovou instituci, která systematicky dokumentuje dějiny školství, vzdělanosti a pedagogického myšlení v českých zemích. Spojuje v sobě dvě tradiční, původně samostatně se vyvíjející složky – muzeum a specializovanou pedagogickou knihovnu. Jakožto přímo řízená organizace Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy fungují obě části jako jedna instituce od roku 2011. Podívejme se stručně na jejich historii i na to, co NPMK nabízí veřejnosti dnes.

Pedagogické muzeum

Muzejní složka NPMK shromažďuje hmotné i ikonografické doklady dějin školství. Sbírka zahrnuje vše, co souvisí s prostředím školy: od vybavení tříd, jako jsou historické lavice a tabule, přes širokou škálu didaktických pomůcek (trojrozměrných i nástěnných obrazů a map) a učebnic až po fotografie a osobní pozůstalosti významných pedagogů. Zatímco některé části sbírky jsou velmi rozsáhlé a dokumentují vývoj školství skutečně důkladně (např. unikátní soubor nástěnných obrazů či archivní fondy), jiné jsou zastoupeny v menší míře – to se týká především objemnějších trojrozměrných předmětů. Tento stav je dán historickým vývojem muzea, který byl nezřídka dosti spletitý.

Počátky pedagogického muzea sahají do poslední čtvrtiny 19. století, do doby rozmachu spolkové činnosti. Vedle spolků sportovních či uměleckých vznikaly i spolky profesní, včetně učitelských. Na jednom ze zasedání Ústředního spolku jednot učitelských padl návrh, aby si učitelé vybudovali vlastní muzeum. Původním záměrem však nebylo muzeum v dnešním slova smyslu (tedy instituce zaměřená na sběr a uchování předmětů), ale spíše prakticky orientovaná výstava. Cílem bylo vytvořit expozici pomůcek dostupných na tehdejším trhu, které by si učitelé mohli prohlédnout a „osahat“ dříve, než se je rozhodnou zakoupit pro svou školu.

Tato Stálá výstava školská (SVŠ) byla otevřena na jaře roku 1890. Její činovníci zároveň připravovali oslavy 300. výročí narození J. A. Komenského (1892), při nichž shromáždili rozsáhlou sbírku komenián (starých tisků a uměleckých předmětů), která byla dočasně vystavena v Národním muzeu. Po oslavách byla uložena jako součást SVŠ a pojmenovaná Muzeum Komenského. Skutečná muzejní instituce však vznikla až v roce 1956, a to opět v souvislosti s výročím Komenského (300 let od vydání jeho díla Opera didactica omnia). Nově založené muzeum převzalo torzo sbírek SVŠ, které přečkaly rušení spolků po roce 1948, a do roku 1991 fungovalo jako složka Výzkumného ústavu pedagogického. Po krátkém působení ve Valdštejnském paláci se muzeum přestěhovalo do nynějšího sídla ve Valdštejnské ulici 20, kde obývá dva historické domy – U Zlatého slunce a U Zlatého šífu.

Pedagogická knihovna

Počátky specializované knihovny sahají do roku 1919, kdy byl zřízen Československý ústav pedagogický J. A. Komenského, jehož součástí byla i odborná studijní knihovna. Přestože byl ústav brzy zrušen, knihovnu se díky úsilí osvícených pracovníků podařilo zachránit. Od roku 1945 užívala název Státní pedagogická knihovna Komenského a po šest desetiletí sídlila v Mikulandské ulici. V roce 2015 se přestěhovala do moderně zrekonstruovaného objektu v Jeruzalémské 12, kde působí dodnes.

Za více než sto let existence knihovna vybudovala úctyhodný fond čítající přes 500 000 svazků. Vedle učebnic a literatury z oborů pedagogiky a psychologie nabízí přístup k odborným časopisům a databázím. Specifickou částí je Sukova studijní knihovna literatury pro mládež, nesoucí jméno učitele, sběratele a kritika dětské literatury V. F. Suka (1883–1934). Tato unikátní sbírka je přístupná k prezenčnímu studiu a je s ní spojena i oblíbená anketa o nejoblíbenější dětskou knihu – Kniha dětského srdce. Knihovna rovněž metodicky podporuje rozvoj školních knihoven prostřednictvím specializovaného centra (Centrum pro školní knihovny).

Tradiční instituce v současném světě

Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského sice pečuje o historickou paměť českého školství, rozhodně však nezůstává institucí uzavřenou v minulosti. Správa cenného kulturního dědictví je zde úzce propojena s rolí aktivního partnera pro současné vzdělávání. Instituce reflektuje moderní trendy a snaží se pomáhat učitelům, studentům i široké veřejnosti orientovat se v aktuálních pedagogických tématech.

Propojení tradičních hodnot s moderními formami komunikace se projevuje v široké nabídce edukačních programů pro školy (řada z nich je zaměřená speciálně na podporu čtenářské gramotnosti, např. Čteme spolu, Klíč k čtenářskému deníku, Maturitní četba), poskytování odborných rešeršních služeb i v postupné digitalizaci vzácných tisků. NPMK tak představuje jedinečný prostor, kde se historie setkává se současnou praxí a kde je odkaz J. A. Komenského rozvíjen v souladu s potřebami a nároky dnešní společnosti.

Foto: Petr Šolař

Základní informace:

Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského

Valdštejnská 20, Praha 1

Otevřeno úterý-neděle, 10.00-17.00 hod.

https://npmk.gov.cz/

Pedagogická knihovna (součást NPMK, sídlí na jiné adrese)

Jeruzalémská 12, Praha 1

Otevřeno pondělí-pátek 9.00-18.00 hod.

Představte si, že držíte v rukou monografii, která nejenže vám dokáže přinést radost, inspiraci či dobrodružství, ale také pomáhá lépe porozumět sobě samým a situacím, jimiž procházíte. Knihu, která umí konejšit, podporovat a vést. Právě to je podstatou biblioterapie – léčivé síly literatury a textu jako takového.

Krátký náhled do historie biblioterapie

Biblioterapie není novým objevem. Již staří Řekové nazývali knihovny „léčebnami duše“ a Aristoteles popisoval, jak poezie dokáže přinášet úlevu. Moderní historie biblioterapie však začíná v roce 1916, kdy tento termín poprvé použil americký esejista Samuel McChord Crothers. Od té doby se myšlenka terapeutického čtení a léčebného působení předčítaného textu rozšířila po celém světě a stala se cenným nástrojem například v oblasti psychologie, psychiatrie, pedagogiky, knihovnictví i sociální práce.

V průběhu 20. století se biblioterapie etablovala především v USA, Velké Británii a Skandinávii. Už v roce 1955 se na mezinárodním knihovnickém kongresu v Bruselu hovořilo o tom, jak knihy pomáhají nemocným. Později začaly vznikat specializované kurzy pro psychology, terapeuty i knihovníky, kteří se učili, jak správně vybírat a doporučovat literaturu pro různé životní situace a potíže.

V českém prostředí se o biblioterapii zasloužili odborníci jako F. Engelsman, E. Syřišťová nebo O. Klímek. Velkou popularizátorkou v oblasti biblioterapie a rovněž bibliopedagogiky byla paní Lidmila Vášová, která poukazovala na to, jak může literatura pomoci nejen zdravotně znevýhodněným lidem, ale i těm, kteří se ocitli v těžké životní situaci. Právě bibliopedagogika společně s bibliopsychologií měly významný příznivý dopad na následné rozvíjení biblioterapie, jež dozrála ke svému rozkvětu zejména v USA, Velké Británii a Skandinávii ve 20. století. Tématem biblioterapie se v roce 1955 zabýval kongres IFLA (International Federation of Library Associations and Institutions), jenž se konal v Bruselu na téma „Kniha v rukou nemocných“. Knihovníci a lékaři zde zformulovali základní podmínky a předpoklady pro realizaci biblioterapie a stanovili úlohy, jimiž by se měly dále zabývat knihovny určené pro nemocné pacienty. V roce 1962 se můžeme poprvé setkat s termínem „klinický knihovník“ a začaly být organizovány kurzy biblioterapie pro knihovníky a psychology.

Biblioterapie je oborem, jenž úzce souvisí s naším oborem knihovnictví, neboť je přímo spojen s četbou a čtenářstvím, výběrem informačních pramenů s léčebným potenciálem, se znalostmi z oblasti literatury. Osvědčuje se, když biblioterapeut konzultuje výběr biblioterapeutické literatury s knihovníky a terapeuty.

Biblioterapie v praxi

Jak si lze představit biblioterapii v praxi? Biblioterapie může mít mnoho podob. Někdy jde o individuální předčítání doporučené biblioterapeutické knihy, jež je zacíleno na osobité potřeby daného konkrétního člověka, s respektem k jeho příběhu, životní situaci a naladění, v němž se nachází. Jindy se jedná o skupinová setkání, během kterých se o přečteném biblioterapeutickém textu diskutuje a dochází k jeho reflexi. Každý člověk může v příbězích nalézt něco jiného – útěchu, pochopení, inspiraci, porozumění, podporu a mnohé další. Správně vybraná kniha může pomoci překonat úzkost, smutek, osamělost a další trápení, s nimiž se každý z nás může v průběhu života potýkat.

Přestože u nás v České republice není biblioterapie zatím natolik rozšířená jako v zahraničí, její význam a léčebný potenciál stále roste, a to jak v knihovnickém, tak terapeutickém prostředí. Knihy totiž nejsou jen zdrojem vědění či zábavy – jsou také mostem k pochopení sebe i druhých, přístavem v bouřlivých časech a někdy i tím nejlepším lékem na bolavou a osamělou psyché.

Rozdělení biblioterapie

Biblioterapie je jedním z přístupů, které spadají do oblasti speciálně pedagogických terapií. Mezi tyto terapie patří například také muzikoterapie, dramaterapie, teatroterapie, arteterapie, taneční terapie, filmoterapie, pohybová terapie a specifická forma arteterapie využívající řezbářské techniky. V současnosti je stále větší důraz kladen na propojení těchto terapeutických metod a na jejich vzájemnou integraci, známou jako intermodalita. Tento přístup podporuje komplexní a celostní péči o člověka; jsou při něm překonávány hranice mezi jednotlivými terapeutickými směry, které se často využívají současně. Dochází k jakémusi přemostění a propojení. Sama jsem během testování biblioterapeutického programu pro různé cílové skupiny došla ke zjištění, že biblioterapii lze velice dobře propojovat kupříkladu s muzikoterapií, arteterapií, aromaterapií a podobně zaměřenými terapiemi, které mohou biblioterapii vhodně doplňovat a posilovat její terapeutické účinky. Rovněž se mohou stát nástrojem cenné zpětné vazby a možností, jak lze vyjádřit a následně interpretovat prožitky z četby, například prostřednictvím arteterapeutických obrazů.

Biblioterapie nabízí široké spektrum přístupů a metod, které lze rozdělit podle různých kritérií a specifik. Mezi základní typy patří například relaxační, psychosomatická, psychoedukační, narativní či lyrická biblioterapie. Existují také specifické formy, jako je ontogeneticky a psychosociálně orientovaná biblioterapie, polyestetická a virtuální biblioterapie nebo metoda psaní biblioterapeutického deníku. Samostatnou oblast tvoří pohádkoterapie a poetoterapie.

Podle počtu účastníků lze biblioterapii rozdělit na individuální, skupinovou a hromadnou. Individuální přístup umožňuje biblioterapeutovi soustředit se na potřeby jednotlivce a přizpůsobit mu výběr textů. Klient může volit texty podle svých preferencí a své dojmy sdílet s terapeutem, neboť zásadní součástí biblioterapeutického procesu je také rozhovor o přečtené knize. Pokud verbální komunikace není z nejrůznějších (například zdravotních) důvodů možná, může pomoci například arteterapie, která umožňuje sebevyjádření jinou formou. Skupinová biblioterapie spočívá ve společném sdílení příběhů, v diskuzích a vzájemné podpoře, což pomáhá navodit pocity sounáležitosti, vzájemného naslouchání, uvolnění emocí a předejít pocitům osamění. Hovoříme zde o sdílení v kruhu. Hromadná biblioterapie je vzácnější, protože neumožňuje individuální přístup ke každému účastníkovi, má charakter spíše čtenářské besedy.

Pro příznivý průběh biblioterapeutických setkání je zásadní vytvoření důvěrného a respektujícího prostředí. Otevřenost, upřímnost a možnost nastavit si hranice jsou klíčové principy, které přispívají k pocitu bezpečí a umožňují hlubší sdílení. Velmi důležitá je osobnost biblioterapeuta, jenž by měl být empatický, klidný, vyrovnaný, vyčkávající a respektující.

Důležitým faktorem je také prostředí, ve kterém se seance biblioterapie odehrává. Prostředí pro biblioterapeutické aktivity by mělo být klidné, tiché, nabízející dostatek soukromí, prostoru a pohodlí pro klienty. Podle zaměření se rozlišuje psychiatrická biblioterapie, která se využívá v léčebnách a nemocnicích, edukativní biblioterapie, nacházející uplatnění ve školách, dětských domovech nebo domovech pro seniory, a behaviorální biblioterapie, která pomáhá například při léčbě závislostí. Každé prostředí klade na proces biblioterapie jiné nároky, a proto je třeba přizpůsobit metody i přístup konkrétním podmínkám a potřebám klientů.

Biblioterapie tedy přináší mnohovrstevnatý a rozmanitý přístup, který otevírá prostor pro léčivou sílu příběhů, podporuje sebereflexi a poskytuje bezpečné místo pro sdílení a osobní růst.

Funkce biblioterapeutické literatury

Jaro Křivohlavý, významný český psycholog zaměřující se na psychologii zdraví a pozitivní psychologii, definoval sedm funkcí literatury, které hrají klíčovou roli i v biblioterapii.

Jednou z nich je informační funkce. Četba slouží jako zdroj poznání a rozšiřuje čtenářovy obzory nejen v populárně naučných či odborných textech, ale také v beletrii. Příběhy mohou přinášet nové informace, podněcovat přemýšlení a rozvíjet vzdělání. Informační funkce je dobře uplatňovaná v případě, že se klient potřebuje dozvědět více informací například o nemoci, s níž se potýká. Lze ji také využít v případě, kdy rodiče potřebují poznatky a doporučení ohledně zdravotního znevýhodnění svého dítěte.

Další je výchovná funkce, která ovlivňuje čtenářovy postoje, hodnoty a morální přesvědčení. Chování literárních postav ho může inspirovat při hledání řešení vlastních životních situací. Literatura mu tak nenásilně ukazuje různé způsoby, jak se vyrovnávat s problémy a dilematy.

Neméně důležitá je rovněž funkce „zrcadla“. Při četbě dochází ke konfrontaci vlastních názorů s myšlenkami obsaženými v textu. Tento proces může vést k hlubšímu sebepoznání, změně postojů nebo k přehodnocení pohledu na určité otázky.

S tím souvisí i identifikační funkce, která umožňuje čtenáři nalézt podobnosti mezi svým životem a osudy literárních postav, o nichž v knize čte. Tato identifikace a ztotožnění se s literární postavou a jejím příběhem může poskytnout útěchu, motivaci či inspiraci k řešení obtížných situací. Pokud se člověk v knize „najde“ a utvrdí se ve svých názorech a jednáních, hovoříme o potvrzovací funkci, která posiluje jeho sebevědomí.

Očistná funkce, známá také jako katarze, je jedním z klíčových prvků biblioterapie a biblioterapeutického procesu. Četba může vyvolat silné emoce a pomoci čtenáři přehodnotit svůj pohled na vlastní životní situaci. Tento proces vnitřního očištění a uvolnění emocí může klientovi přinést úlevu a vést ke změně myšlení. V biblioterapeutickém procesu je, obzvlášť v této fázi, velice důležité vytvoření bezpečného a empatického prostředí, v němž je možné prožít uvolnění, sebevyjádření a následné přijetí.

Biblioterapeutická literatura může mít také estetickou funkci. Přináší čtenáři nejen hlubší významový zážitek, ale oslovuje ho i svou formou – jazykem, stylem, ilustracemi či grafickým zpracováním. Krása literárního díla obohacuje a kultivuje jeho vkus.

Nakonec nelze opomenout relaxační funkci. Čtení umožňuje člověku vyváznout ze stresu a každodenních starostí, uvolnit se, zasmát se a načerpat novou energii. Pohlcení příběhem přináší čtenáři odpočinek, oddech a duševní osvěžení.

K těmto sedmi funkcím doplňuje paní Slávka Pilarčíková-Hýblová ještě prestižní funkci. Ta spočívá ve spojení čtenáře s určitou společenskou nebo zájmovou skupinou, která je v literatuře kladně zobrazena a s níž se čtenář ztotožňuje. Tím získává pocit sounáležitosti a uspokojení z toho, že je součástí něčeho většího, co jej přesahuje.

Z mého pohledu má každá z funkcí své místo v procesu biblioterapie a velmi záleží na tom, s jakou cílovou skupinou pracujeme, jak pozorně vnímáme její specifické potřeby. Například identifikační funkci literatury lze vhodně využít v případě, že klient prožívá tíživou životní situaci a naším biblioterapeutickým cílem je navození pocitu, že není sám a že je mnoho dalších lidí, kteří podobnou těžkost prožili a zvládli ji, z čehož může čerpat sílu a porozumění. Očistná funkce literatury je podle mých zkušeností aplikovatelná zejména v případě, že je již mezi námi a klientem či skupinou klientů vybudována určitá důvěra a dobře se s nimi známe, protože s sebou může přinést silné emoce, s nimiž je potřebné umět bezpečně pracovat. Relaxační funkce se dobře osvědčila v případě biblioterapie určené pro seniory, kteří mnohdy touží se zasmát, uvolnit, pobýt společně s dalšími vrstevníky, povídat si a zapomenout na chvíli například na fyzickou bolest nebo osamělost, kterou mohou ve stáří prožívat.

Inspirace z Polska: bajkoterapie

Polsko je nám blízké nejen geograficky, ale i jazykově. Navíc zde má biblioterapie výrazně pevnější a zakotvenější místo než u nás – je široce využívaná a podporovaná například také ve vzdělávání. Proto je pro nás srovnání s Polskem inspirativní a na polské zkušenosti lze nahlížet jako na příklad dobré praxe.

Jednou z nejvýznamnějších osobností v této oblasti je paní dr. Wanda Matras-Mastalerz, se kterou jsem měla možnost se setkat v Krakově. Její přednáška o bajkoterapii, tedy terapii pohádkou, mi ukázala sílu příběhů při práci s dětskými čtenáři.

Pohádky mohou pomoci dětem lépe porozumět vlastním emocím, zvládat náročné situace (kupříkladu v rodině či ve škole) a rozvíjet schopnost řešit problémy.

Klíčovým prvkem je individualizace. Každá pohádka pracuje s konkrétní situací dítěte a její hrdina, často pod vedením „experta“ v příběhu, se učí, jak daný problém zvládnout. Důraz je kladen na porozumění emocím, pochopení problému a hledání cest k jeho řešení. V mateřských školách se bajkoterapie využívá k rozpoznávání a pojmenovávání emocí, ke zlepšení mezilidských vztahů i ke zvládání složitých životních situací. Pokud dítě prochází náročným obdobím, je možné pohádkovou terapii přizpůsobit jeho potřebám a nasměrovat ji ke spolupráci s rodiči dětského čtenáře.

Paní dr. Wanda Matras-Mastalerz na základě svých letitých zkušeností z praxe zdůrazňuje, že současná dětská literatura stále více propojuje literární a vizuální složku, opouští čistě didaktický přístup a směřuje k naučné, relaxační a terapeutické funkci. Příběhy často oslovují nejen děti, ale i dospělé, jsou hravé, nápadité a nechybí jim humor. Zároveň podporují představivost a fantazii a jejich hrdinové bývají dětem blízcí.

Správně zvolená kniha může pomoci dítěti nejen vyrovnat se s náročnými chvílemi, ale také přirozeně rozvíjet jeho myšlení, vnímání a schopnost vyjádřit své pocity. Literatura tak otevírá svět, ve kterém děti mohou bezpečně prozkoumávat své emoce a učit se, jak se s nimi vyrovnat.

Na přednášce o bajkoterapii jsem mohla u paní dr. Wandy Matras-Mastalerz vidět nádherné biblioterapeutické knihy, které mají trojrozměrnou podobu a lze v nich nalézt krásné, propracované a jemné ilustrace, jež jsem vnímala jako pohlazení pro dětskou duši (i tu, která je v nás, dospělých).

Jak biblioterapie působí

Biblioterapie je především cestou k pozitivní změně. Jak uvádí paní Slávka Pilarčíková-Hýblová, hlavním cílem biblioterapie je dosáhnout u člověka, který ji absolvuje, hlubšího porozumění sobě samému, podpořit jeho emoční pohodu a pomoci mu zvládat životní výzvy. Tento proces může přinést nejen změnu postojů a chování, ale také posílit psychickou odolnost, rozvinout schopnost socializace, zvýšit sebevědomí či nabídnout mentální úlevu v náročných obdobích v životě.

Každý člověk přichází k biblioterapii s vlastním příběhem a jedinečnými potřebami. Proto jsou její konkrétní cíle přizpůsobovány individuálně – mohou zahrnovat podporu při adaptaci na životní změny, nalezení nových zájmů, zlepšení komunikace s okolím či zpracování obtížných emocí. Podle pana Pavla Svobody můžeme tyto cíle shrnout do šesti hlavních oblastí: poučení, povzbuzení, posílení, prozření, propojení s okolím a pozvednutí. Biblioterapie tak nabízí nejen prostor pro sebepoznání, ale i cestu ke změně a růstu. Díky četbě biblioterapeutické knihy můžeme osobnostně vyrůst.

Pan Jaro Křivohlavý zdůrazňuje, že se biblioterapie v mnohém překrývá s psychoterapií, s níž úzce souvisí. Pomáhá lidem vyrovnat se s těžkostmi, které jim život přináší, nalézt vnitřní stabilitu a lépe projít krizovými situacemi. Klíčovým prvkem je přitom empatie a respekt k jedinečnosti každého člověka. Nemoc nebo obtíže, s nimiž se potýká, jej nedefinují – důležité je, aby byl vnímán jako celistvá osobnost, s vlastními sny, emocemi a potřebami.

Síla příběhů spočívá nejen v jejich terapeutickém účinku, ale i v jejich schopnosti přinést úlevu, rozptýlení a radost. Biblioterapie může být hlubokou vnitřní prací na sobě samém, ale také chvílí odpočinku, prostorem pro zastavení a ztišení, možností ponořit se do světa fantazie a na chvíli uniknout od tíhy reality. Čtení může pomoci překonat pocit osamělosti, navázat kontakt s druhými a znovu objevit smysl života i v nelehké situaci.

A právě to je na biblioterapii krásné – jejím cílem není pouze léčit, ale především doprovázet, podporovat a přinášet světlo i do těch nejnáročnějších okamžiků.

Biblioterapie - Krakow	Biblioterapie - Opava

Seznam použitých informačních zdrojů:

MATRAS-MASTALERZ, Wanda. Biblioterapia: Definicje biblioterapii, rodzaje tekstów. Krakow, 2024. Výukový materiál k přednášce o biblioterapii.

SVOBODA, Pavel. Biblioterapie. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. Studijní opory. ISBN 978-80-244-3684-5.

PILARČÍKOVÁ-HÝBLOVÁ, Slávka. Biblioterapia. Liptovský Mikuláš: Mgr. Slávka Pilarčíková-Hýblová, 1997.

KOVÁČOVÁ, Barbora a Barbara VALEŠOVÁ MALECOVÁ. Biblioterapia v ranom a předškolskom veku. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave, 2018. ISBN 978-80-223-4487-6.

VÁŠOVÁ, Lidmila. Úvod do bibliopedagogiky. Praha: Institut sociálních vztahů, 1995, 189 s. Knihovnictví. ISBN 80-85866-07-2.

KRATOCHVÍL, Stanislav. Skupinová psychoterapie v praxi. 3., dopl. vyd. Praha: Galén, c2005. 297 s. ISBN 80-7262-347-8.

MATRAS-MASTALERZ, Wanda. Bajkoterapia w nowoczesnym procesie edukacji, wychowania i terapii. Krakow, 2024. Výukový materiál k přednášce o biblioterapii.

KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie v praxi: biblioterapie. Československá psychologie. Praha: Psychologický ústav AVČR, 1987, XXXI (5), s. 472–473. ISSN 0009-062X.

LYSOŇKOVÁ, Tereza. Aplikace biblioterapie pro vybrané cílové skupiny. Online. Diplomová práce. Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě. 2025. Dostupné z: https://is.slu.cz/th/ouufm/.

Úvod do tématu

Veřejné knihovny se stále více profilují jako komunitní a vzdělávací centra, která nabízejí prostor k setkávání; budování vztahů a sdílení znalostí a zkušeností. Tento směr podporuje i Koncepce rozvoje knihoven ČR na léta 2021–2027 (Národní knihovna ČR, 2020), která mj. zdůrazňuje roli knihoven jako pilířů občanské společnosti a přirozených center komunit. Palmer (2022) knihovny dokonce výstižně označuje jako „obývací pokoje svých komunit“. Jednou z konkrétních podob naplňování komunitní a vzdělávací role mohou být právě programy pro rodiče s dětmi do tří let. Následující text vychází z bakalářské práce na téma Programy pro děti do tří let a jejich rodiče v prostředí veřejných knihoven (Kůrová, 2024), jejímž cílem bylo přispět k hlubšímu porozumění této oblasti českého knihovnictví.

Téma knihovny jako prostoru pro malé děti a jejich rodiče není v odborné literatuře zcela nové. Greene (1991) se mu věnovala již na počátku 90. let v knize o historii vývoje knihovních služeb pro nejmenší děti v USA. V současnosti je v tomto ohledu knihovnám nápomocna publikace Guidelines for Library Services to Babies and Toddlers, jež vydala IFLA (2018) a která obsahuje pokyny týkající se poskytování služeb kojencům a batolatům a jejich rodinám.

Stávající studie a přehledové články související s touto problematikou se zaměřují například na předčtenářské návyky dětí v raném věku. Průzkum Children’s reading habits in the early years od organizace BookTrust (2023) odhalil, že téměř čtvrtina rodičů z nízkopříjmových rodin ve Velké Británii svým dětem nepředčítá ani si s nimi neprohlíží knihy před jejich prvními narozeninami, což je způsobeno např. nedostatkem času rodičů, nejistotou ve výběru knih či vnímáním společného čtení jako obtížného. K tématu vedení knihovních programů pro děti v raném věku a jejich rodiče považuji za inspirativní článek doktorky Walczak-Niewiadomské (2023), která si klade za cíl představit problematiku vzdělávání knihovníků pracujících s dětmi ve věku 0–5 let v polských knihovnách. Mj. poukazuje na nově vznikající specializaci tzv. Early Years Librarian, která se již objevila v jiných zemích a podle autorky článku zdůrazňuje důležitost knihovních služeb pro nejmenší děti. Případová studie od Koops a kol. (2023) pomocí rozhovorů s dětskými knihovníky zkoumá a dokumentuje používání hudby při programech v knihovně pro děti v raném věku.

Jako příklad dobré praxe uvádím mezinárodní projekt Bookstart, který se pod názvem S knížkou do života od roku 2017 postupně rozšířil i v České republice, kdy se SKIP rozhodl zapojit se do této iniciativy. Obdobně jako v ostatních zúčastněných zemích je cílem tohoto projektu v ČR seznamovat děti od narození s knihou a také vést rodiče k předčítání svým dětem.

Na uvedené poznatky jsem navázala ve výzkumu, který se věnoval problematice programů pro děti do tří let a jejich rodiče ve veřejných knihovnách. Podnětem pro tento výzkum byla absence tohoto tématu v českých výzkumech, které jsou věnovány především čtenářství či komunikaci dětí ve školním věku nebo jsou zaměřeny na spolupráci knihoven a škol (Pillerová et al., 2019), či se věnují čtenářské gramotnosti – v tomto případě lze uvést Mezinárodní šetření PISA 2018 (Blažek et al., 2019) nebo Mezinárodní šetření PIRLS 2021 (Janotová et al., 2023) zaměřující se na zjišťování úrovně čtenářských dovedností.

Níže popsaný výzkum byl realizován se snahou přispět k lepší informovanosti o programech v knihovnách (v tomto případě ve Zlínském kraji) a přiblížit silné a slabé stránky těchto programů. Cílem bylo nejen poznávání aktivit knihoven Zlínského kraje věnujících se dětem ve věku do tří let a jejich rodičům, ale také popis stavu programů určených této skupině ve vybraných knihovnách. Výzkumné otázky jsem zaměřila také na to, jakým způsobem jsou tyto programy organizovány a jak probíhají, jaké jsou zkušenosti knihovníků, kteří je pořádají, a rodičů, kteří se jich se svými dětmi účastní. Zajímala jsem se především o vnímání a reflexi dané problematiky ze dvou perspektiv: rodičů a knihovníků. Celkově tento výzkum souvisí s rostoucím důrazem na roli knihoven jako podpůrných, komunitních a vzdělávacího institucí vhodných i pro rodiny s nejmenšími dětmi a snaží se prohloubit porozumění konkrétním příkladům dobré praxe v českém prostředí.

Programy pro rodiče s dětmi v knihovnách participujících na výzkumu

Před samotným výzkumem byla zjišťována konkrétní nabídka programů pro rodiče s malými dětmi ve veřejných knihovnách Zlínského kraje. V průběhu níže prezentovaného výzkumu bylo ve vybraných knihovnách zmapováno pět programů pro rodiče s dětmi do tří let. Jedná se především o pravidelné dopolední aktivity (což vychází vstříc dennímu režimu cílové skupiny), jejichž cílem je podpora předčtenářských dovedností dětí, rozvoj vztahu ke knize a knihovně a posílení rodičovských kompetencí ve vedení dětí ke knihám.

Struktura programů je zpravidla ustálená. Typické schéma zahrnuje úvodní přivítání následované společným čtením pohádky či básničky, doplněným o zpěv a rytmické aktivity, pohybové hry či výtvarnou činnost. V průběhu programu nechybí ani prostor pro volnou hru a sdílení knižních tipů mezi knihovníky a rodiči.

Přestože se zkoumané programy liší v četnosti (např. týdenní či měsíční režim) i názvech, mají společné rysy: důraz na rozvoj předčtenářských dovedností, podporu vztahu ke knihám i vytváření bezpečného prostoru pro společné aktivity rodičů a malých dětí. Mezi konkrétní příklady patří Klub pro rodiče s dětmi (Knihovna Jižní Svahy, Zlín), Klubík pro rodiče s malými dětmi (Knihovna Kasárna, Uherské Hradiště), Pidiknir (Městská knihovna Rožnov pod Radhoštěm), První krůčky ke knihám (Knihovna Fanka Jilíka, Kunovice) a Tátové a mámy, čtěte s námi (Krajská knihovna Františka Bartoše, Zlín). Tyto příklady dobré praxe se staly výchozím bodem pro daný výzkum.

Metodologie

Pro dosažení výzkumného cíle byla zvolena metodologie kvalitativního výzkumu. Sběr výzkumných dat jsem provedla metodou hloubkových polostrukturovaných rozhovorů v pěti knihovnách Zlínského kraje, kde se akce určené dětem v raném věku a jejich rodičům organizují. Tato metoda byla zvolena proto, že rozhovor umožňuje porozumění zkušenosti, která byla předmětem mého zájmu jak v případě rodičů, tak knihovníků.

Do výzkumu bylo zahrnuto pět veřejných knihoven ve Zlínském kraji (Krajská knihovna F. Bartoše ve Zlíně a její pobočka Knihovna na Jižních Svazích, Knihovna Fanka Jilíka v Kunovicích, Knihovna Kasárna, pobočka Knihovny Bedřicha Beneše Buchlovana (Knihovna BBB) v Uherském Hradišti, Městská knihovna v Rožnově pod Radhoštěm). Tyto knihovny byly zvoleny na základě informací o konání programů určených dětem na jejich webových stránkách. Prostřednictvím e-mailu byl knihovníkům představen záměr výzkumu, metoda polostrukturovaných rozhovorů a uvedeny oblasti, kterých by se rozhovor týkal.

Výzkumným vzorkem se pro tuto práci staly dvě skupiny – knihovníci a rodiče. Na základě účelového výběru byly vedeny rozhovory s pěti pracovníky knihoven ve Zlínském kraji, kteří pořádají programy pro děti do tří let, a jejich rodiče, a dále s pěti rodiči, kteří se svými dětmi tyto programy navštěvují.

Rozhovory jsem uskutečnila osobně v období od 22. 3. do 7. 5. 2024; pouze v jednom případě proběhl rozhovor s rodičem telefonicky. Délka rozhovorů s knihovníky se pohybovala přibližně od 30 do 75 minut, rozhovory s rodiči trvaly přibližně 15–30 minut. Se všemi účastníky byl podepsán informovaný souhlas s účastí ve výzkumu a s poskytnutím údajů.

Data z rozhovorů byla zpracována v několika krocích – nahrávky byly přepsány do textové podoby, poté proběhlo otevřené kódování a tematická kategorizace. Pro zvýšení čitelnosti a návaznosti jednotlivých témat vycházejících z výsledků byly výroky respondentů v práci mírně stylisticky upraveny, však se zachováním jejich obsahového významu.

Prezentace a shrnutí výsledků výzkumu

Analýza získaných kvalitativních dat umožnila identifikovat několik klíčových zjištění v jednotlivých tematických oblastech. U knihovníků se zjištění týkala motivace a zkušeností získaných při edukaci nebo vnímaných přínosů a příležitostí programů. U rodičů byly předmětem zájmu motivace účasti na programech, jejich zkušenosti s těmito programy či subjektivní vnímání přínosů těchto programů pro jejich děti. Předmětem rozhovorů s oběma skupinami bylo také vzdělávání knihovníků v oblasti práce s dětmi v raném věku. Výzkum přinesl vhled do reálného fungování programů pro děti do tří let a jejich rodiče v prostředí veřejných knihoven Zlínského kraje v současnosti.

Motivace k zavedení programů

Dotázaní knihovníci uváděli různé důvody, proč se rozhodli nabídnout programy pro děti do tří let a jejich rodiče. Dle výsledků rozhovorů hrál velkou roli projekt S knížkou do života (Bookstart), který ve většině knihoven motivoval knihovníky k systematickému plánování aktivit pro tuto cílovou skupinu. V některých knihovnách byla motivací vysoká návštěvnost rodičů s malými dětmi, která knihovníky vedla k vědomému zacílení nabídky právě na tuto skupinu. Postupně se tak začala rozvíjet snaha vytvořit pro rodiče a jejich děti vhodné a bezpečné prostředí, které by zároveň podpořilo rozvoj vztahu ke knihám již od raného věku. Programy, které začaly vznikat, reagovaly často také na komunitní potřeby v dané lokalitě. Jeden z knihovníků v této souvislosti uvedl: „Upřímně řečeno tady ve městě není moc míst, která by nabízela vyžití pro rodiny s malými dětmi.“ A dodává, že hojná účast na pořádaných akcích potvrzuje, že jsou rodiče rádi, že mohou se svými ratolestmi na program pořádaný knihovnou zavítat. Doplňuje také, že pozoruje, jak se děti takto seznamují s knihovnou už od raného věku, znají ji a potom ji navštěvují i nadále se školkou a později se školní třídou.

V souvislosti s odrůstáním dětí mimo věkovou kategorii, pro kterou jsou programy určeny, byli knihovníci dotázáni, zda pozorují u účastníků návaznost na další aktivity knihovny. Dle odpovědí knihovníků účast na těchto programech často představuje první impuls k pravidelnému využívání knihovních a dalších služeb knihovny. Situace, kdy se rodiče po první návštěvě programu zaregistrují do knihovny a postupně využívají i další nabídku, vnímají knihovníci jako důležitý vedlejší dopad těchto aktivit.

Organizace programů

Knihovníci, kteří organizují programy pro děti, se snaží nejen předat lásku ke čtení, ale také zajistit, aby jejich programy byly zábavné, interaktivní a vzdělávací. Pro úspěch těchto programů je klíčové využívat různé metody a přístupy. Výzkum ukázal, že knihovníci ve všech dotázaných knihovnách využívají při tvorbě programů pro děti v raném věku a jejich rodiče práci s knihou (předčítání, dialog na základě předčteného textu, dramatizaci), hudební činnosti (zpěv, vytleskávání rytmu), didaktické hry, pohybové či kreativní činnosti. Všechny uvedené aktivity zpravidla souvisejí s tématem knihy, která je při akci čtena. Pomocí zmíněných metod se knihovníci snaží komplexně rozvíjet dovednosti dětí v raném věku, přičemž se zaměřují na rozvoj sociálních dovedností dětí, čtenářské pregramotnosti, komunikačních a jazykových dovedností, motoriky a kognitivních schopností. Daná zjištění jsem shledala v souladu s doporučeními, která pro práci s dětmi a jejich rodiči poskytuje Metodická příručka pro práci knihoven s rodiči a dětmi v novorozeneckém a kojeneckém věku (Bookstart) (Houšková, 2022).

Výběr témat programů se často odvíjí od ročního období, aktuálních událostí nebo nově dostupných dětských titulů. Knihovní fond jako zdroj inspirace pro výběr tématu označili všichni dotázaní knihovníci. Někteří z nich zároveň upozorňovali na časové limity při přípravě programů a zmiňovali při výběru témat také využívání sdílených knihovnických materiálů, metodických brožur nebo inspiraci ze seminářů.

Výsledky výzkumu ukázaly také význam propagace programů. Knihovny využívají kombinaci různých komunikačních kanálů – webové stránky, sociální sítě, plakáty umístěné ve veřejném prostoru a ústní doporučení mezi rodiči. Dotázaní knihovníci často vyzdvihovali osobní pozvání jako nejefektivnější způsob, jak přilákat nové účastníky. V několika knihovnách se rovněž objevuje snaha o základní formy evaluace těchto programů. Knihovníci zpravidla zmiňují zpětnou vazbu získávanou neformálně prostřednictvím rozhovorů s rodiči, což potvrzují respondenti z řad rodičů. Každý z rodičů v rozhovoru uvedl, že knihovníkům po programu poskytl alespoň stručnou osobní zpětnou vazbu. Systematické hodnocení však zatím není běžnou součástí programu, ačkoliv někteří respondenti z řad knihovníků vyjádřili zájem jej v budoucnu více rozvíjet (např. dotazníkovým šetřením). Podobně na absenci kvalitní evaluace u vzdělávacích programů upozornil celostátní průzkum Současný stav spolupráce ve vzdělávání mezi veřejnými knihovnami a školami (Pillerová et al., 2019), jehož výsledky prokázaly, že čtvrtina knihoven se nezabývá evaluací vzdělávacích aktivit. Nedostatek formální evaluace může omezovat možnosti získání cenných informací pro zlepšení a další rozvoj programů. V budoucnu by dle mého názoru bylo přínosné zavést systematický přístup k evaluaci, který by zahrnoval formální metody hodnocení a reflektoval by doporučení směrnic IFLA (2018).

Vnímání prostor knihovny

Důležitým aspektem organizace programů je také prostorové zázemí, které hraje klíčovou roli v uspokojování potřeb rodin s malými dětmi. Dle směrnice IFLA Guidelines for Library Services to Babies and Toddlers (IFLA, 2018) by ideální knihovní prostor měl být pohodlný a bezpečný pro kojence, batolata i jejich pečovatele, umožňovat volný pohyb dětí a zároveň podporovat jejich vzdělávání.

Každá knihovna participující na výzkumu poskytuje jiné zázemí, a tak se vnímání knihovních prostor ve výpovědích rodičů různí. Rodiče oceňují například přívětivé uspořádání knihoven, dostatek přirozeného světla, přístupnost dětských knih a celkovou atmosféru prostoru. Kladně vnímají i specifické prvky jako jsou koberce, sedací vaky, hrací koutky nebo umístění knih v nízkých policích dostupných pro nejmenší děti. V několika případech byla označena bariéra – některé knihovny nemají výtah a programy se konají v patrech. Někteří dotázaní rodiče nepovažují tento fakt za zásadní překážku, a to díky tomu, že se dokážou přizpůsobit a najít řešení, jako je například nošení dětí v nosítku. Na druhé straně upozorňují na problémy s bezbariérovostí, zejména v případě rodičů, kteří přijdou na akci s více dětmi.

Také knihovníci vnímají prostory knihoven rozdílně. Někteří v knihovně, kde pracují, vidí silné stránky ve velkých a přístupných prostorách, které jsou certifikovány jako „handicap friendly“. Naopak jiní poukazují na stísněné prostory, které omezují některé aktivity. Z výzkumu je tedy zřejmé, že přístupnost a uspořádání knihovních prostor jsou zásadní pro spokojenost rodičů a úspěch knihovních programů.

Vnímání přínosů a výzev programů pro děti v raném věku a jejich rodiče ze strany knihovníků

Výzkum ukázal, že knihovníci vnímají klady, které programy pro děti do tří let a jejich rodiče knihovnám přinášejí. Hlavním přínosem je budování vztahu ke knihovně, knihám a čtení již od raného věku. Dalším významným plusem je posilování komunitní role. Knihovny se právě i díky těmto programům stávají přirozenými centry setkávání rodin s malými dětmi. Knihovníci oceňují, že se knihovna pro mnoho rodičů stává jedním z mála míst, kde se mohou setkat s ostatními rodiči a jejich děti se zde socializují.

Slabé stránky pořádání programů, které knihovníci uváděli, se většinou týkaly prostorových a finančních omezení či kolísavého zájmu o programy. Za limitující faktor lze považovat např. nedostatek vhodných pomůcek nebo stísněné prostory, z uskutečněných rozhovorů je však zřejmá snaha knihovníků o zlepšení těchto podmínek.

Zkušenosti a vnímání programů ze strany rodičů

Dotázaní rodiče vnímají programy pořádané knihovnami pozitivně a považují je za jeden z dostupných kulturně vzdělávacích impulsů vhodných pro děti v tak raném věku v místě jejich bydliště. Účast rodičů na těchto aktivitách není motivována pouze zájmem o rozvoj dítěte, ale také hledáním smysluplné náplně společně tráveného času, možností sociální interakce a podpory rodičovské role. Rodiče oceňují především možnost strávit čas se svými dětmi v podnětném prostředí, setkat se s dalšími rodiči a dětmi a sdílet zkušenosti. Programy přispívají k posilování jejich vztahu ke knihovně a podporují orientaci v oblasti dětské literatury.

Z hlediska přínosu pro děti rodiče zmiňovali pozorované pokroky ve vývoji – zejména v oblasti řečových dovedností, schopnosti soustředění, vnímání příběhu nebo samotného zájmu o knihy. Někteří rodiče rovněž reflektovali zlepšení v oblasti sociální interakce, kdy se jejich děti postupně osmělují v kontaktu s jinými dětmi a dospělými. Pozitivně byla hodnocena také atmosféra programů – rodiče ji popisovali jako přívětivou, přátelskou a vstřícnou.

Z výsledků rozhovorů vyplynulo, že většina rodičů necítí potřebu se zapojovat do samotné přípravy knihovních programů. Podle hodnocení rodičů je kvalita programů pro děti do tří let v knihovnách vysoká, rodiče důvěřují profesionálnímu přístupu knihovníků a nevnímají tak potřebu zapojovat se do přípravy programů. Celkově se však na základě výsledků také zdá, že někteří rodiče si ani nejsou vědomi možnosti aktivně přispívat do přípravy programů, např. návrhem tématu. Na straně knihovníků je z rozhovorů patrné, že přestože aktivně nenabádají rodiče ke sdělování podnětů, jsou otevřeni možnosti přijmout návrhy, pokud by se rodiče rozhodli přispět.

V průběhu programů se rodiče dle svých výpovědí aktivně zapojují do připravovaných činností a aktivit, což se shoduje i s odpověďmi knihovníků, že rodiče jsou důležitou součástí samotné realizace programů, zejména pokud jde o aktivní účast při pohybových či výtvarných aktivitách. Zapojení rodičů do programu je dle knihovníků klíčové pro interpretaci pokynů knihovníků a pro celkový úspěch akce.

Vzdělávání knihovníků v oblasti práce s dětmi v raném věku

Jednou z tematických oblastí rozhovoru s rodiči bylo také jejich vnímání odbornosti knihovníka. Většina rodičů se shodla na tom, že odbornost knihovníka pro ně sice je podstatná, ale mnohem důležitější je pro ně osobnost a schopnosti knihovníka, dále také jeho empatie a přístup k dětem.

Rozhovory s knihovníky ukázaly, že při organizování programů pro děti v raném věku a jejich rodiče knihovníci často kombinují své osobní rodičovské zkušenosti se znalostmi z formálního vzdělání a z odborných kurzů. Kromě toho využívají nabídky celoživotního vzdělávání a snaží se ve svém rozvoji reagovat na narůstající komplexní povahu knihovních služeb pro nejmenší děti. Dále z výsledků vyplynulo, že knihovníci, kteří zatím nemají pedagogické minimum, plánují v budoucnu doplnit si toto vzdělání a někteří dotázaní se chtějí ve svém dalším vzdělávání soustředit na aktuální téma inkluze a zajímají se o budoucí studium problematiky práce s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami.

Výzkum ukázal, že šíře cílových skupin, jimž se knihovníci věnují, komplikuje možnost hlubší specializace. Dotázaní knihovníci v rozhovorech často uváděli, že náplní jejich práce je chystat programy pro všechny věkové kategorie dětí a v některých pobočkách i pro dospělé, což považuji za velmi náročné vzhledem k omezené schopnosti sledovat všechna aktuální témata a trendy. Inspirací může být koncept tzv. early librarians, který odráží komplexní povahu knihovních služeb pro nejmenší děti a poukazuje na odlišné potřeby této cílové skupiny ve srovnání se staršími dětmi (Walczak-Niewiadomska, 2023). Domnívám se, že by bylo dobré, kdyby se v budoucnu konkrétně problematice práce s dětmi v raném věku v knihovnách věnovalo více pozornosti v programech formálního vzdělávání na univerzitách či k tomu určených kurzech, jelikož tuto oblast dětského knihovnictví považuji za velmi specifickou a náročnou.

Limity výzkumu

Při výzkumu mohlo hrát roli několik momentů, které mohly ovlivnit výsledky a které považuji za důležité zmínit. Vzhledem k tomu, že jsem neměla předchozí zkušenosti s vedením polostrukturovaných rozhovorů, zpětně vnímám, že jsem některým respondentům mohla poskytnout více času na odpovědi. Za další limit lze označit prostředí, v němž byly rozhovory realizovány – v některých případech probíhaly v přítomnosti malých dětí, což mohlo narušit kontinuitu rozhovoru. Výzkumný vzorek byl navíc relativně úzký a omezený na Zlínský kraj, což limituje možnost širšího zobecnění výsledků. Věřím, že by bylo přínosné v budoucnu rozšířit výzkum na více krajů ČR. Navzdory těmto omezením jsem přesvědčena, že tato práce přispěla ke zmapování zkušeností a přiblížení pohledů rodičů a knihovníků na programy pro děti od narození do tří let a jejich rodiče v knihovnách.

Závěr

Výsledky výzkumu ukázaly, že programy pro děti do tří let a jejich rodiče představují ve veřejných knihovnách významný nástroj podpory raného vývoje dítěte, rodičovských kompetencí i budování vztahu ke knihám a knihovnám. Knihovny se díky těmto aktivitám stávají místem přístupu k prvním čtenářským podnětům, bezpečným prostorem pro setkávání, sdílení zkušeností a komunitní podporu. Rodiče oceňují především podnětné prostředí a vstřícný přístup knihovníků, kteří se při organizaci programů musí vypořádat i s překážkami, především s časovými a prostorovými omezeními. Z výpovědí knihovníků však vyplývá patrná snaha o další rozvoj programů tohoto typu a zlepšování zejména prostorových podmínek. Pro další rozvoj těchto programů se jako klíčové ukazuje systematické vzdělávání knihovníků pro práci s danou cílovou skupinou a důraz na evaluaci programů. Domnívám se, že téma si zaslouží další pozornost jako součást širší diskuze o roli knihoven v podpoře rodin s dětmi.

Seznam použitých zdrojů

BLAŽEK, Radek; JANOTOVÁ Zuzana; POTUŽNÍKOVÁ Eva a BASL Josef. Mezinárodní šetření PISA 2018: Národní zpráva. Online. 2019. ISBN 978-80-88087-24-3. Dostupné z: http://www.csicr.cz/html/2019/Narodni_zprava_PISA_2018/html5/index.html?&lo-cale=CSY&pn=1. [cit. 2023-11-12].

BOOKTRUST. Children’s reading habits in the early years: Research with families from low-income ba-ckgrounds in the UK. Online. C2023. Dostupné také z: https://www.booktrust.org.uk/globalas-sets/resources/research/family-survey-briefing-1-reading-in-the-early-years-2023-1.pdf. [cit. 2024-06-09].

GREENE, Ellin. Books, babies, and libraries: serving infants, toddlers, their parents. Online. Chicago: ALA Editions, 1991. ISBN 9780838905722. Dostupné z: https://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&db=e000xww&AN=45089 [cit. 2024-03-23].

HOUŠKOVÁ, Zlata, 2022. S knížkou do života (Bookstart): Jak opravdu vstoupit s knížkou do života: metodická příručka pro práci knihoven s rodiči a dětmi v novorozeneckém a kojeneckém věku. Online. Praha: Národní knihovna České republiky, Knihovnický institut. ISBN 978-80-7050-773-5. Dostupné z: https://www.sknizkoudozivota.cz/wp-content/uploads/2023/01/Metodika_Bookstart_0-18mesicu_vyd2022.pdf. [cit. 2024-05-06].

IFLA LIBRARIES FOR CHILDREN AND YOUNG ADULTS SECTION, RANKIN, Carolynn (ed.). IFLA Guidelines for Library Services to Children aged 0-18 – 2nd Edition (revision of 2003 Guidelines). Online. 2. IFLA, 2018, s. 4. Dostupné z: https://repository.ifla.org/handle/123456789/171. [cit. 2024-05-7].

JANOTOVÁ, Zuzana; BOUDOVÁ, Simona; HAVLÍČKOVÁ, Martina; HALBOVÁ, Barbora; PRAŽÁKOVÁ, Dana et al., 2023. Mezinárodní šetření PIRLS 2021: národní zpráva. Online. Praha: Česká školní inspekce. ISBN 978-80-88492-32-0. Dostupné z: https://www.csicr.cz/CSICR/media/Elektronicke-publikace/2023/Narodni_zprava_PIRLS_2021/html5/index.html?pn=3. [cit. 2023-11-12].

KOOPS, Lisa H.; HODGSON, Lauren E. a WISE, Madison E., 2023. Children’s Librarians’ and Library Associates’ Use of Music and Perceptions on Music in Library Programming: An Initial Exploration. Online. Early Childhood Education Journal. Roč. 51, s. 1–13. Dostupné z: https://doi.org/10.1007/s10643-021-01279-x. [cit. 2024-06-18].

KŮROVÁ, Antonie. Programy pro děti do 3 let a jejich rodiče v prostředí veřejných knihoven. Online. Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. 2024. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/kb802/ [cit. 2025-07-01].

NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR. Koncepce rozvoje knihoven v České republice na léta 2021–2027 s výhledem do roku 2030: knihovny – pilíře občanské společnosti, vzdělanosti a kultury. Online. Praha: Národní knihovna České republiky – Knihovnický institut, 2020, s. 20–28. Dostupné z: http://ipk.nkp.cz/docs/koncepce-rozvoje-knihoven-2021-2027. [cit. 2024-02-24].

PALMER, Marie. Study of Future Public Library Trends & Best Practices. Online. Public Library Quarterly. 2022, roč. 41, č. 1, s. 83–107. DOI 10.1080/01616846.2020.1868224. [cit. 2024-03-04].

PILLEROVÁ, Vladana; MAZÁČOVÁ, Pavlína a RICHTER, Vít, 2019. Současný stav spolupráce ve vzdělávání mezi veřejnými knihovnami a školami: Výsledky celostátního průzkumu 2019. Národní knihovna České republiky. ISBN 978-80-7050-720-9. Dostupné také z: https://ipk.nkp.cz/statistika-pruzkumy-dokumenty/pruzkumy/spoluprace-knihoven-a-skol.

S knížkou do života (Bookstart). Online. Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR. 2024, 15. 1. 2024. Dostupné z: https://www.skipcr.cz/projekty/s-knizkou-do-zivota-bookstart. [cit. 2024-06-09].

WALCZAK-NIEWIADOMSKA, Agata. The Education of librarians working with children aged 0–5 and their families in Poland. Online. Przegląd Biblioteczny (Special Issue: THE LIBRARY REVIEW). 2023, s. 38–48. ISSN 2545-2487. Dostupné z: https://doi.org/10.36702/pb.1011. [cit. 2024-06-10].

Úvod

Kultura počítačová a digitální zaznamenala koncem 20. a počátkem 21. století významný technologický pokrok v rozvoji počítačových technologií a také internetu. (Trávníček 2020, s. 21) Vyvíjela se elektronická kniha. Poskytování služby půjčování elektronických knih je nyní součástí služeb knihoven. Knihovny jsou důležitou institucí pro žáky, studenty či učitele. Zjišťování, jaké je povědomí o zprostředkování elektronických knih v knihovnách a o příslušných platformách, je tématem tohoto příspěvku. V roce 2023 Národní knihovna ČR a Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., zveřejnily na svých webových stránkách výsledky statistického průzkumu s názvem Čtenáři a čtení v České republice v roce 2023, zaměřeného na populaci České republiky starší 15 let. Podle tohoto průzkumu přečte elektronickou knihu 1x za měsíc 17 % uživatelů a alespoň 1x za 14 dní 15 % čtenářů. (Národní knihovna České republiky, 2023) Segment elektronických knih je dynamicky se rozvíjející a stále aktuální oblast, což potvrzují data z let 2023/2024, na nichž je článek založen.

Elektronická kniha jako novodobé médium

Elektronická kniha

Pojem elektronická kniha můžeme chápat několika způsoby. Monika Oravová a Gabriela Filipová (2012, s. 4) ve své publikaci uvádějí toto vysvětlení:

„Někdy je jako e-kniha chápán jakýkoli text v elektronické podobě (to by byl ovšem e-knihou i každý jednotlivý e-mail či jednoduchý pracovní dokument), jindy se zase elektronickou knihou označuje i technické zařízení určené k její četbě (tedy čtečka elektronických knih). Nejčastěji je ovšem e-kniha pojímána jako digitální verze klasické knihy neboli kniha v digitální podobě.“

Alternativním termínem pro elektronickou knihu může být e-kniha, e-book nebo digitální kniha. (Národní knihovna ČR, 2003)

Historie elektronických knih je podrobněji rozebírána v bakalářské práci.

Formáty elektronických knih

Představíme si nejznámější a nejužívanější formáty digitálních knih a zaměříme pozornost na podobu textu a na to, zda se elektronická kniha na čtečce ve správné podobě zobrazí. První kategorií jsou specifické formáty dostupné pro elektronické čtečky, druhou kategorií často užívané formáty nejen pro elektronické čtečky. (Oravová a Filipová, 2012, s. 13–14)

Nejčastěji užívané formáty

Specifické formáty mají ve většině případů výhodu v rozložení textu, což znamená, že formát se přizpůsobí velikosti obrazovky, ať už je elektronická kniha ve čtečce digitálních knih nebo v telefonu. Za negativum můžeme považovat případy, kdy čtečka e-knih není kompatibilní se všemi formáty elektronických knih. (Oravová a Filipová, 2012, s. 13)

EPUB neboli Electronic Publication je formát slučitelný s většinou čteček digitálních knih. V případě dalších elektronických zařízení je také kompatibilní s obrázky nebo audio- a videozáznamem. Koncová přípona souboru je .ePub. (Toply, 2023)

Běžně užívané formáty jsou podporovány i jinde než ve čtečkách elektronických knih, například v učebnicích nebo audio- či videozáznamech.

Textový soubor představuje formát pro soubory, kdy v případě využití není text naformátovaný. Lze jej mít jak v počítačích, tak v mobilech i tabletech. Oproti jiným zde uvedeným je koncová přípona textového souboru .txt. (Toply, 2023)

Pro vytváření aplikací či webových stránek je určen formát HTML, jinak též Hypertext Markup Language. Videozáznam a jiné elementy je možné v tomto formátu zobrazit. Zobrazení souboru končí příponou .html. (Toply, 2023)

Portable Document Format, známější pod zkratkou PDF, je formát využívaný kromě jiného i u tištěných publikací nebo u dokumentů jako jsou smlouvy, formuláře či e-knihy atp. Soubor v této podobě má koncovou příponu .pdf. (Toply, 2023)

Ve formátu Document neboli DOC/DOCX je specifické uložení různých prvků, od psaného textu až po vložení tabulek. Koncová přípona pro tento formát je .doc nebo .docx. (Toply, 2023) Text ve formátu RTF, tedy Rich Text Format, je možné jakýmkoliv způsobem upravit. Koncovou příponou je .rtf. (Toply, 2023)

Čtečky elektronických knih a jiná zařízení

Čtečka elektronických knih

Nejčastěji můžeme elektronické knihy nahrát do elektronické čtečky. Ta funguje na bázi elektronického papíru neboli e-inku, což je „…technologie displeje, která se velmi blíží vzhledu inkoustu na papíře.“ (Toply, 2023)

Čtečka elektronických knih má jedno využití, a to čtení digitálních knih. V nastavení čtečky si můžeme pohrát se změnou písma a s jeho velikostí. Ve čtečce jednoduše zvýrazníme text nebo připíšeme poznámku. Najdeme zde zabudovaný slovník pro vysvětlení určitých pojmů. Faktory, které ovlivňují koupi čtečky, spočívají jednak v tom, že ne všechny čtečky podporují všechny formáty, a jednak ne všechny mají zabudovaný jazyk čeština. Některé čtečky umožňují stažení aplikace, díky níž si elektronickou knihu můžeme vypůjčit z veřejné knihovny „přímo do čtečky“, tj. stáhnout do svého zařízení. Výhodou elektronických čteček oproti jiným zařízením je výdrž jejich baterie. Zpravidla stačí čtečku nabít jednou za dva týdny. (Toply, 2023)

Jiná zařízení

Mezi jiná zařízení pro čtení elektronických knih můžeme zařadit tablet, notebook nebo mobilní telefon. Aplikace pro podporu různých formátů elektronických knih je možné stáhnout si do zařízení. Faktorem ovlivňujícím volbu při výběru jiných zařízení pro čtení elektronických knih může být výdrž baterie, kdy musíme nabíjet častěji, a to v rozmezí několika dnů, jelikož zařízení jsou multifunkční a nezabýváme se jen čtením elektronických knih, ale i poslechem hudby nebo hraním her. (Oravová a Filipová, 2012, s. 11, Toply, 2023)

Trendy v oblasti elektronických knih

Čtečka elektronických knih s barevným displejem

Čtečky elektronických knih s barevným displejem jsou na českém trhu již řadu let. Výhodou těchto čteček je například ochrana zraku při používání. Barevný displej využijeme u komiksových příběhů, publikací s obrázky nebo u naučné literatury. (Palmknihy, b.d.) Na českém trhu jsou čtečky s barevným displejem od společností PocketBook International S.A. a Onyx International.

Dostupnost elektronických knih v českých knihovnách

1. eReading a Palmknihy

Mezi nejstarší poskytovatele digitálních knih patřil eReading.cz. Projekt eReading vznikl roku 2010, kdy se původní majitelé, zakladatelé eReading.cz, snažili prosadit

„…cenově výhodnou e-knihu…“, kterou už zahraniční čtenáři využívali. Od roku 2010 nabízeli přibližně 11 000 děl. (E15 – Ekonomika, byznys, finance, 2016)

Webová stránka Palmknihy.cz byla založena roku 1999. Jiří Vlček, první z tvůrců platformy, začal poskytovat elektronickou knihu vždy jednou týdně. Literaturu vybíral sám Jiří Vlček. Čtenář si knihu mohl stáhnout bezplatně. Po nějaké době se k J. Vlčkovi přidal Martin Bodlák a společně usilovali o to, aby se nedopouštěli pirátství v této oblasti, tedy jak tuto službu legalizovat. To se jim nakonec podařilo a v roce 2006 začali elektronické knihy legálně prodávat. (Protišedi, 2019)

Roku 2016 společnost Albatros Media koupila jak Palmknihy.cz, tak zmiňovaný eReading.cz. Postupné spojování obou platforem probíhalo do roku 2019, kdy se eReading stal součástí Palmknih a začal platit jednotný název Palmknihy.cz. (Protišedi, 2019)

Aplikace eReading do zařízení se však jmenovala stále stejně až do roku 2022, kdy ji nahradila aplikace Palmknihy. (Knihovna Jana Drdy Příbram, b.d.)

Palmknihy.cz je nejenom elektronický obchod s digitálními knihami, nabízí také tradiční tištěné knihy i knihy zvukové, jak z beletrie, tak naučné literatury. Palmknihy.cz jsou díky tomu „…plnohodnotné online knihkupectví.“ (Palmknihy, b.d.)

Služba Palmknihy je poskytovatelem elektronických knih do knihoven. Využívá ji více než 280 knihoven v České republice a na Slovensku. Neposkytuje pouze databázi e-knih nebo audioknih, ale i podporu katalogu, kdy najdeme vše v katalogu své knihovny, ve které jsme zaregistrovaní. Digitální kniha, jež je půjčená maximální dobu 31 dní, se z našeho zařízení sama odstraní. (Palmknihy, b.d.)

Podmínkou je, že musíme být zaregistrovaní na platformě Palmknihy.cz e-mailovou adresou, jakou využíváme prostřednictvím své knihovny, a být připojeni k internetu při nahrávání digitální knihy. Po stažení už připojeni k síti být nemusíme, e-kniha je přístupná offline. Elektronickou knihu je možné využít na zařízeních Android, iOS a na čtečkách elektronických knih po stažení aplikace Palmknihy. (Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě, b.d.)

Nově vydané digitální knihy se zpřístupňují do knihoven většinou den po vydání, což znamená, že máme přístup ke knihám již před tím, než knihkupectvím začne otevírací doba. (Palmknihy, b.d.)

2. Flexibooks

Flexibooks je portál nakladatelství Fraus. (MSVK, b. d.) Není jen zprostředkovatelem učebnic a pracovních sešitů do škol a domácností, ale nabízí také další odbornou a naučnou literaturu, a to vše od základního vzdělání až po vysokoškolské, kromě toho beletrii pro dospělé a dětskou literaturu. (Flexibooks, b. d.)

3. Bookport

Bookport je digitální online knihovna. Je projektem nakladatelství Grada Publishing, a.s., funguje od roku 2017. (Mediaguru, 2017) Online knihovna je rozšířená o knihy z oblastí odborné a naučné literatury a beletrie, pro děti, studenty i dospělé. Poskytuje elektronické knihy z nakladatelství Grada, pod které spadá Cosmopolis, Bambook, Alferia, také knihy z nakladatelství Portál, Epocha, Vyšehrad, Galén, Jota a další. (Bookport, b. d.)

Bookport je dostupný v různých knihovnách, přičemž jednotlivé knihovny mohou nabízet různé kolekce titulů dle svých licencí a předplatného. Název platformy Bookport však zůstává jednotný bez ohledu na konkrétní nabídku knih v dané instituci.

V Bookportu máme dvě možnosti čtení elektronických knih, buď prostřednictvím PDF, nebo EPUB. (Bookport, b.d.)

Bookport je možné stáhnout jako aplikaci do mobilního telefonu či tabletu pro zařízení Android a iOS (Bookport, b.d.), nově také do čtečky s e-ink, konkrétně InkBOOK Calypso Plus. (Bookport, b.d.) Online knihovnu můžeme využívat i na počítačích.

Obrázek 1 Bookport, hlavní stránka

4. E-knihovna Městské knihovny v Praze

Projekt vytvořila Městská knihovna v Praze. E-knihovna.cz není platformou jako Palmknihy.cz, Bookport nebo Flexibooks, je nedílnou součástí Městské knihovny v Praze a je jedinečná tím, že je projektem samotné knihovny. (Ikaros, 2014) Digitální knihy vydává Městská knihovna v Praze a nabízí je na stránkách E-knihovna.cz, kde je zpřístupněno přes 1700 děl bezplatně. Tyto tituly jsou z oblasti světové a české literatury, včetně detektivních příběhů, divadelních her a poezie.

E-knihovna má svůj počátek v projektu HISPRA, který se uskutečnil zásluhou tzv. Norských fondů. Šlo o knihy o Praze a divadelní i hudební dokumenty, jež měla ve svém fondu Městská knihovna v Praze, projekt se uskutečnil v letech 2007–2010. Díky tomuto programu bylo postaveno digitalizační pracoviště a digitalizovány více než dva tisíce knih z 19. a začátku 20. století. (Městská knihovna v Praze, b.d.)

Knihovna začala s digitalizací nejprve světových a českých klasických děl volně dostupných. Chtěla zpřístupnit díla, v tištěné podobě často nedostupná, pro studenty, kteří knihy potřebují do hodin českého jazyka a literatury ve školách, přičemž v knihovnách jsou některá díla v tištěném formátu často vypůjčená. (Místní kultura, 2018)

Stažené digitální knihy jsou kompatibilní s digitálními zařízeními od mobilních telefonů po čtečky elektronických knih. (Městská knihovna v Praze, b.d.) Digitální knihy jsou přístupné ve formátech PDF, EPUB a PRC (tato zkratka značí Palm Resource Compiler). (Toply, 2023, Městská knihovna v Praze, b.d.)

Obrázek 2 E-knihovna Městské knihovny v Praze, hlavní stránka

5. Díla nedostupná na trhu

Díky projektu Díla nedostupná na trhu (DNNT) pro uživatele zapojených knihoven přihlášené pomocí vzdáleného přístupu jsou dostupné plné texty dokumentů, které jsou stále pod záštitou autorského práva. Tato možnost funguje díky licenční smlouvě Národní knihovny ČR a správců autorských práv DILIA a OOA-S. V letech 2019 až 2023 byla v platnosti první licenční smlouva, nyní platí nová smlouva na roky 2024 až 2026. Plnými texty se rozumí knižní publikace vydané v České republice do roku 2003. U periodik, tedy časopisů a novin, musí uplynout alespoň 10 let od jejich vydání, aby byla v digitální knihovně dostupná, tudíž včetně roku 2013. (Digitální knihovna Akademie věd ČR, b.d.)

„I bez přihlášení je možný přístup k dílům licencovaným nositelem práv, k volným dílům, která již nejsou chráněna autorským zákonem. Díla vydaná před 110 a více lety nebo díla, u nichž je ověřeno, že uplynulo 70 let od smrti všech autorů (včetně překladatele, ilustrátora apod.) a 50 let od vydání díla.“ (Digitální knihovna Akademie věd ČR, b.d.)

Tato služba je zdarma po zaplacení registračního poplatku v knihovně, která tuto službu poskytuje. Knihovnami nebo institucemi, které poskytují DNNT, jsou například Knihovna Akademie věd ČR nebo Univerzitní knihovna Slezské univerzity v Opavě. Další knihovny a instituce zapojené do projektu nalezneme buď na stránkách své domovské knihovny, nebo na stránkách Národní digitální knihovny v příslušném seznamu. Přímo v knihovně, která splňuje podmínky NKP (Národní knihovna ČR) , jsou dostupné knižní publikace od roku 1990 do roku 2002, ty však nejsou dostupné vzdáleným přístupem. (Díla nedostupná na trhu, b.d.)

Obrázek 3 Díla nedostupná na trhu, přístup z KNAV ČR, hlavní stránka

6. EBSCO eBooks

EBSCO je multioborová a multižánrová databáze elektronických knih společnosti EBSCO Industries, Inc., která byla založena roku 1944. Od roku 1987 je součástí společnosti vydavatelství EBSCO Publishing, jež změnilo svůj název na EBSCO Information Services. Sídlí ve Spojených státech amerických ve státě Massachusetts. EBSCO svoje obsahy a zdroje zpřístupňuje vědeckým a veřejným knihovnám, vysokým školám, zdravotnickým organizacím, vládním orgánům nebo korporacím, od vzdělávání až po výzkum a vývoj. (EBSCO, b.d.)

EBSCO eBooks jsou elektronické verze tištěných knih přístupné online. Knihovna nebo jiná instituce má možnost získat tuto službu dvěma způsoby. Jednak formou předplatného na jeden rok, jednak jako trvalou licenci. Digitální knihy získané pomocí předplatného se každý rok znovu „inovují“, tj. obnovuje se předplatné, aby k nim instituce měly nadále přístup. (EBSCO, b.d.) Společnost EBSCO klade důraz na spolupráci s knihovnami, aby zajistila co nejlepší přístup a osvětu pro využívání elektronických knih. Do EBSCO eBooks je možné se přihlásit vzdáleným přístupem z knihovny. V ČR tuto databázi poskytuje například Knihovna akademie věd České republiky (KNAV, b.d.) nebo Národní knihovna ČR. (NKP, 2025)

EBSCO obsahuje několik databází, pro nás je rozhodující kolekce eBook Collection, která obsahuje databáze elektronických knih.

Obrázek 4 EBSCO ebooks, hlavní strana, přístup z KNAV ČR

7. ProQuestEbook Central

Ebook Central je zahraniční digitální multižánrová knihovna společnosti ProQuest, kterou od roku 2021 vlastní organizace Clarivate. Po odkoupení ProQuestu ho Clarivate spojila s vlastním portálem Web of Science. Chtěla vytvořit významnou databázi pro vědu a výzkum. Počet zpřístupněných titulů se odvíjí od předplatného, které si knihovna vybere. (Informační gramotnost, b.d.) Vzdálený přístup, například do Knihovny akademie věd ČR nebo Národní knihovny ČR v Praze, umožňuje předplatné Academic Complete. V nabídce jsou nakladatelství univerzit, jako je Yale University Press, University of California Press nebo Oxford University Press a další. (Národní knihovna České republiky, b.d.) Mimo jiné obsahuje tituly nakladatelství Karolinum Univerzity Karlovy. Databáze je vícejazyčná, základem je angličtina, na výběr je ze španělštiny nebo němčiny a dalších jazyků. Čtení je možné buď online, nebo – po stažení aplikace Adobe Digital Editions – také offline ve formátech PDF nebo EPUB. (Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, b.d.) Doba výpůjčky je až 21 dní. (Knihovna Akademie věd České republiky, b.d.)

Obrázek 5 ProQuest Ebook Central, hlavní strana

Studijní materiály k českému jazyku a literatuře doporučované knihovnami

„Knihovny jsou pro školy partnerem, který poskytuje podporu jak pedagogům, tak i žákům.“ (Maniecká a Dlouhá, 2024)

Vždy tady byla a je spolupráce škol s knihovnami v tradičním slova smyslu, kdy knihovny pro žáky mateřských, základních a středních škol organizují nejen různé lekce a besedy zaměřené na oblast literatury, ale také na kritické myšlení nebo mediální či informační gramotnost. Žáci s učiteli většinou přicházejí do knihovny, kde proběhne beseda či lekce. Pro děti nejmenší, tedy v mateřských školách, je důležité zachovat tradiční setkávání přímo v knihovně, aby si děti ke knihovně vytvořily vztah, který budou dále rozvíjet. V současnosti, kdy dominuje online prostředí, se i knihovny přizpůsobují a mohou informovat o portálech, které pomáhají právě v situacích, kdy si nemůžeme do své knihovny dojít pro tištěnou knihu. Příčinou je například nemoc nebo nutnost vrácení nedočtené „klasické“ knihy zpět do knihovny. Dalším důvodem může být nízký počet výtisků knižního titulu zařazeného do povinné četby, kdy více tříd ve školách pracuje se stejným titulem. Knihovny mají další možnosti, jak svým čtenářům vypůjčené a často rezervované knihy zpřístupnit a rodičům či žákům poskytnout relevantní odpověď a pomoc.

E-knihovna.cz je portál Městské knihovny v Praze, kam knihovny mohou odkazovat rodiče s žáky, právě pokud taková situace nastane. Knihovny, které tento portál doporučují, mají většinou přímo odkaz na svých stránkách.

Knihovny.cz je další portál, jenž knihovníci mohou doporučovat žákům. Vychází z Koncepce rozvoje knihoven ČR na léta 2011–2015 a spravuje jej Moravská zemská knihovna v Brně. Na portálu nalezneme seznam knihoven, které jsou do projektu zapojené. Domovská knihovna čtenáře nemusí být součástí tohoto projektu, není to podmínka pro využívání portálu nebo stažení elektronické knihy. Nalezneme zde jak povinnou četbu, kterou si můžeme stáhnout do svého zařízení, tak naučnou literaturu. Pokud nechceme hledat v každém katalogu knihovny zvlášť, můžeme právě na portálu najít knižní tituly na jednom místě.

„Portál Knihovny.cz poskytuje jednotný přístup ke službám českých a moravských knihoven – komukoliv, odkudkoliv a kdykoliv. Na našem portálu můžete prohledávat katalogy všech zapojených knihoven z jediného vyhledávacího řádku.“ (Knihovny.cz, b.d.)

Databazeknih.cz taktéž zpřístupňuje digitální knihy zdarma, a to z E-knihovna.cz, tedy z Městské knihovny v Praze. V hlavní navigaci E-knihy zdarma nalezneme dostupné elektronické knihy převážně z povinné literatury, které si můžeme stáhnout ve formátu EPUB, PDF, PRC či HTML. (Databázeknih.cz, b.d.) Formát elektronické knihy se může lišit u konkrétního titulu, nemusí být dostupné všechny formáty, ale například jen dva. V případě potřeby stažení knihy nemusíme být na portálu registrovaní.

Závěr

Platformy elektronických knih EBSCO eBooks, ProQuest Ebook Central, odborné sekce systému Bookport a jiné mají potenciál nejenom tematický a odborný, ale i směřující k podpoře práce s cizojazyčnou literaturou, zejména s anglickým jazykem. Žáci, respektive studenti středních škol, budou-li využívat elektronické informační zdroje ve formě elektronických knih ještě před nástupem na vysoké školy, dosáhnou vyšší informační gramotnosti.

Protíná se zde potenciál čtení beletristické literatury a poezie s možnostmi využívat jiné žánry, například odborné až vědecké knihy. Je překvapivé, že většina čtenářů a uživatelů o výše zmíněných zejména online platformách neví, přestože k platformám vede jednoduchá registrace v knihovně a efektivní cestou je také vzdálený přístup.

Seznam použité literatury

About EBSCO, b. d. Online. EBSCO. Dostupné z: https://www.ebsco.com/about. [cit. 2024-02-08].

Aplikace eReading nahrazena aplikací Palmknihy, b. d. Online. Knihovna Jana Drdy Příbram. Dostupné z: https://www.kjd.pb.cz/aplikace-ereading-nahrazena-aplikaci-palmknihy/. [cit. 2023-11-29].

CELBOVÁ, Ludmila a HAVLOVÁ, Jaroslava, 2003. Elektronická kniha. Online. Národní knihovna ČR. Dostupné z: https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000866&local_base=KTD. [cit. 2024-03-09].

Čtenáři a čtení v ČR, 2023. Online. Národní knihovna České Republiky. 5.3.2023. Dostupné z: https://www.nkp.cz/aktuality/soubory/ostatni/tz_cteni2023_infografika.pdf. [cit. 2024-03-29].

EBSCO eBooks, b. d. Online. Knihovna Akademie věd České republiky. Dostupné z: https://www.lib.cas.cz/db/ebsco-ebooks/. [cit. 2024-02-08].

EBSCO eBooks: Home, b. d. Online. EBSCO. Dostupné z: https://ebsco.libguides.com/ebooks/home. [cit. 2024-03-28].

EBSCO, b. d. Online. Dostupné z: https://www.ebsco.com/. [cit. 2024-02-11].

Eknihy zdarma, b. d. Online. Databazeknih.cz. Dostupné z: https://www.databazeknih.cz/eknihy-zdarma-ke-stazeni. [cit. 2024-03-21].

E-knihy, b. d. Online. Městská knihovna v Praze. Dostupné z: https://www.mlp.cz/cz/oknihovne/sluzby/e-zdroje/e-knihy/. [cit. 2023-12-03].

E-knihy, b. d. Online. Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě. Dostupné z: https://www.msvk.cz/katalog-a-databaze/e-knihy/. [cit. 2023-11-30].

E-knihy, b. d. Online. Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě. Dostupné z: https://www.msvk.cz/katalog-a-databaze/e-knihy/. [cit. 2024-02-15].

Expanze Albatrosu pokračuje. Ovládl eReading.cz, b. d. Online. E15 – Ekonomika, byznys, finance. Dostupné z: https://www.e15.cz/byznys/ostatni/expanze-albatrosu-pokracuje-ovladl-ereading-cz-1319175. [cit. 2023-09-04].

FAQ, b. d. Online. Bookport. Dostupné z: https://www.bookport.cz/faq/. [cit. 2023-12-01].

Flexibooks. Online. Dostupné z: https://flexibooks.cz/. [cit. 2024-04-03].

Formáty eknih: 21 těch nejoblíbenějších, včetně EPUB, MOBI a PDF. Online. Toply. 27. 12. 2023. Dostupné z: https://toply.cz/ctecky-knih/elektronicky-papir-e-ink/. [cit. 2024-02-06].

Grada spouští nové projekty, chce růst, 2017. Online. Mediaguru. Dostupné z: https://www.mediaguru.cz/clanky/2017/11/grada-spousti-nove-projekty-chce-rust/. [cit. 2023-12-01].

HANÁK, Martin, 2014. Přehled poskytovatelů českých e-knih a jejich platforem. Online. Ikaros. Roč. 18, č. 9. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/14270. [cit. 2023-09-04].

HEMOLA, Hanuš, b. d. ProQuest Ebook Central – Academic Complete. Online. Národní knihovna České republiky. Dostupné z: https://text.nkp.cz/katalogy-a-db/licencovane-db/prehled-lic-zdroju/ebrary. [cit. 2024-02-11].

Jsem knihovna, b. d. Online. Palmknihy. Dostupné z: https://www.palmknihy.cz/pro-knihovny. [cit. 2023-11-30].

KOPECKÝ, Filip, 2022. ProQuest EBook Central: Digitální knihovna s širokým záběrem. Online. Informační gramotnost. Dostupné z: https://www.informacnigramotnost.cz/proquest-ebook-central/. [cit. 2024-02-12].

MANIECKÁ, Veronika, 2024. Průvodce dostupnosti elektronických knih prostřednictvím knihoven pro uživatelskou skupinu učitelů a žáků předmětu český jazyk a literatura. Online, Bakalářská práce. Opava: Slezská univerzita Opava, Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě. Dostupné také z: https://is.slu.cz/th/wiinf/.

Nápověda pro organizace, b. d. Online. Bookport. Dostupné z: https://www.bookport.cz/informace-pro-organizace. [cit. 2023-12-01].

Novinky ze světa e-knih, 2022. Online. Palmknihy. Dostupné z: https://www.palmknihy.cz/blog/rozhovory/ze-sveta-e-knih-0622. [cit. 2023-10-16].

O portálu, b. d. Online. Knihovny. Dostupné z: https://www.knihovny.cz/Content/o-portalu. [cit. 2024-03-13].

O projektu, b. d. Online. Díla nedostupná na trhu. Dostupné z: https://dnnt.cz/o-projektu/. [cit. 2024-02-18].

ORAVOVÁ, Monika a FILIPOVÁ, Gabriela, 2012. E-knihy, aneb, První pomoc pro začátečníky. Ostrava: Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě. ISBN 978-80-7054-138-8.

Palmknihy slaví 20 let aneb o muži, který si chtěl číst potmě, 2019. Online. Protišedi. Dostupné z: https://protisedi.cz/palmknihy-slavi-20-let-aneb-o-muzi-ktery-si-chtel-cist-potme/. [cit. 2024-02-13].

Petr a Lucie, b. d. Online. Databazeknih.cz. Dostupné z: https://www.databazeknih.cz/ekniha-zdarma-ke-stazeni/petr-a-lucie-1308. [cit. 2024-03-21].

Podrobné informace, b.d. Online. Městská knihovna v Praze. Dostupné z: https://www.mlp.cz/cz/o-knihovne/sluzby/specializovana-oddeleni/digitalizace/podrobne-informace/. [cit. 2023-12-03].

Používejte Bookport na čtečce, b.d. Online. Bookport. Dostupné z: https://www.bookport.cz/na-ctecce. [cit. 2023-12-01].

Používejte Bookport na čtečce. Online. Bookport. Dostupné z: https://www.bookport.cz/na-ctecce. [cit. 2023-12-01].

Pro knihovny, b.d. Online. Palmknihy. Dostupné z: https://www.palmknihy.cz/pro-knihovny. [cit. 2024-02-15].

ProQuest Ebook Central, b.d. Online. Knihovna Akademie věd České republiky. Dostupné z: https://www.lib.cas.cz/db/ebook-central/. [cit. 2024-02-11].

ProQuest Ebook Central, b.d. Online. Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava. Dostupné z: https://knihovna.vsb.cz/cs/katalogy/ezdroje/e-knihy/proquest-ebook-central/. [cit. 2024-02-12].

Přehled licencovaných databází. Online. Národní knihovna České republiky. 10.1.2025. Dostupné z: https://www.nkp.cz/katalogy-a-db/licencovane-db/prehled-lic-zdroju/infozdr#ebookcoll. [cit. 2025-02-18].

Přihlášení, b.d. Online. Digitální knihovna Akademie věd ČR. Dostupné z: https://kramerius.lib.cas.cz/podminky-zpristupneni?target=https://kramerius.lib.cas.cz/. [cit. 2024-02-18].

ŠIMEČÍK, Jan, 2023. Čtečka knih nebo tablet: Co je lepší a proč? Online. Toply. Dostupné z: https://toply.cz/ctecky-knih/nebo-tablet/. [cit. 2024-02-06].

ŠIMEČÍK, Jan, 2023. Elektronický papír: Co je e-ink displej a jaké je jeho využití? Online. Toply. Dostupné z: https://toply.cz/ctecky-knih/elektronicky-papir-e-ink/. [cit. 2024-02-06].

TRÁVNÍČEK, Jiří, 2020. Kulturní vetřelec: dějiny čtení, kalendárium. Brno: Host. ISBN 978-80-275-0245-5.

Vítejte na novém webu Palmknih!, b.d. Online. Palmknihy. Dostupné z: https://www.palmknihy.cz/blog/rozhovory/clanek_nove_palmknihy. [cit. 2023-11-29].

VOJTÍŠEK, Vojtěch, 2008. Hledáte e-knihy zdarma ke stažení? Zkuste web Městské knihovny v Praze. Online. Místní kultura. Dostupné z: https://mistnikultura.cz/hledate-e-knihy-zdarma-ke-stazeni-zkuste-web-mestske-knihovny-v-praze. [cit. 2023-12-03].

V roce 2007 přišla Rada Sdružení knihoven ČR (SDRUK) s myšlenkou vybudovat databázi Slovník českých knihovníků (SCK), která by formou krátkých biografických medailonků zájemce seznámila s profesním životem nejen osobností, které se narodily nebo zemřely na území Čech, Moravy a Slezska a působily v knihovnách na našem území či v zahraničí, ale i osobností, které se sice na našem území nenarodily nebo nezemřely, ale působily v knihovnách na našem území.

Za vzor myšlence posloužil Biografický slovník archivářů českých zemí (Praha: Libri, 2000), který obsahuje 2053 medailonů, na jejichž zpracování se podílelo přes 200 archivářů. Podobně jako SCK je slovník archivářů typem publikace „kdo je kdo“, takže je pochopitelné, že někteří archiváři nechtěli prozradit své osobní údaje. Necelá padesátka archivářů si nepřála zařazení do slovníku a necelá dvacítka nevyplnila příslušný dotazník.

SDRUK nemělo k dispozici tolik spolupracovníků jako archiváři. Díky M. Nádvorníkové vzniklo asi 130 velmi kvalitních medailonů o velikánech českého knihovnictví. Pomoc přislíbila i J. Burgetová, avšak slib pro časové zaneprázdnění nesplnila. Práce tak zbyla pro několik bibliografů v krajských knihovnách.

V srpnu 2014 předalo SDRUK data (ca 600 medailonků) do Národní knihovny ČR s cílem zabezpečit další rozvoj Slovníku ve standardním knihovním systému s možností centrální správy. Správcem Slovníku se stal Knihovnický institut, který zajistil převod databáze do knihovního systému Aleph. Garantem byla určena D. Smetanová, která uspořádala školení pro bibliografy z krajských a několika odborných knihoven a snažila se o další rozvoj databáze. Po jejím odchodu do důchodu je garantem M. Šedá.

V dalších letech přibývaly do báze každoročně řádově jen desítky nových medailonů. Koncem roku 2019 se zapojil do spolupráce A. Brožek. Ten zpočátku využíval plnotextové vyhledávání v systému Kramerius, později začal vyhledávat faktografické údaje o knihovnících v archivech. Konkrétně mu archiváři umožnili přístup do osobních spisů zemřelých knihovníků v Archivu Národní knihovny, do nezpracovaného a torzovitého fondu Městské knihovny, do Archivu Moravské zemské knihovny, do fondu Svaz českých knihovníků v Archivu hlavního města Prahy, do nezpracovaného osobního fondu J. Ziky, který byl jednatelem Ústředního spolku československých knihovníků. Řada spolkových dokumentů přešla do Archivu Akademie věd ČR. Přínosný byl i neuspořádaný fond F. Páty, který byl jednatelem Spolku bibliothekářů vědeckých knihoven s jeho pozůstalostí přešla část spolkových spisů do Archivu Národního muzea. A. Brožek se tak dostal k dosud nepublikovaným materiálům, ale dokázal z nich sestavovat každoročně kolem 300 medailonů. Data v nich v řadě případů opravují chybná data vyskytující se v knihovnické literatuře a v bázi národních autorit AUT.

Od konce roku 2015 začala být báze SCK obohacována o fotografie knihovníků. Zpočátku byly do báze zařazovány jen fotografie žijících knihovníků, kteří byli ochotni je poskytnout. V dalších letech se fotky získávaly z digitalizovaných volných děl. V posledních dvou letech je hlavním zdrojem fotografií archivní fond Policejního ředitelství Praha z let 1921 až 1951 obsahující fotografie na žádostech o cestovní pas nebo občanskou legitimaci. V současnosti jsou tak fotografie téměř u 1400 medailonů.

V červnu 2024 bylo zastaveno vkládání nových medailonů a do října 2024 proběhla migrace dat z Alephu do Wikibase, čehož se úspěšně zhostila L. Jansová. Od října 2024 je databáze vystavena na https://knihovnici.wikibase.cloud/wiki/SCK a v současnosti obsahuje téměř 3500 medailonů.

Od konce listopadu 2023 je SCK dostupný v podobě otevřených dat. Po migraci dat do Wikibase bude možné využít další možnosti, které Wikibase nabízí. Přibydou další pole umožňující sledovat vliv Státní knihovnické školy a tzv. Tobolkových knihovnických kurzů na vzdělávání knihovníků a vliv knihovnických spolků na rozvoj knihovnictví díky poli registrujícímu členství knihovníků v knihovnických spolcích.

Přínos této databáze se neomezuje jen na historiky knihovnictví, ale může být významný i pro literární vědce, protože mnoho knihovníků bylo také literárně činných. I přes maximální pečlivost se mohly dostat do hesel nepřesnosti. Tvůrci databáze budou vděčni za upozornění na chyby, k čemuž slouží formulář na https://knihovnici.wikibase.cloud/wiki/SCK#Zp%C4%9Btn%C3%A1_vazba .

Přes stejný odkaz se zájemce o zařazení do báze z řad knihovníků dostane k dotazníku, který je třeba vyplnit, vytisknout, podepsat, naskenovat a zaslat garantovi na adresu marie.seda@nkp.cz.

V roce 2025 získal autor těchto řádků a kol. ocenění Ministerstva kultury ČR (nař. vlády 5/20023 Sb.) za Významný počin v oblasti poskytování veřejných knihovnických a informačních služeb, konkrétně za „mimořádnou aktivitu na rozvoji Slovníku českých knihovníků“ (viz https://www.nkp.cz/o-knihovne/vydane-publikace/knihovna-roku-2025-a-dalsi-knihovnicka-oceneni, s. 43).

Hlavní stránka báze SKC

Ukázka záznamu v bázi SKC

Časová osa podle data narození

1. Kdy a za jakým účelem vznikla / byla založena knihovna DAMU?

Divadelní fakulta Akademie múzických umění (DAMU) zahájila svou činnost ve školním roce 1947/1948. Od roku 1948 také existuje knihovna DAMU, která od počátku sloužila zejména studentům a pedagogům Akademie múzických umění (AMU). Základ knihovny vznikl z fondů knihovny tehdejší Státní konzervatoře, soukromých darů umělců a později také z některých pozůstalostí (více zde: https://www.damu.cz/cs/vse-o-fakulte/knihovna/historie-knihovny/). Knihovna DAMU je součástí sítě knihoven AMU, kam spadají ještě knihovna Filmové a televizní fakulty (FAMU) a Hudební a taneční fakulty (HAMU).

2. Kdo jsou uživatelé a čtenáři knihovny DAMU?

Uživateli knihovny jsou pedagogové, studenti a také zaměstnanci AMU (student/pedagog/zaměstnanec jakékoliv fakulty AMU si může půjčovat knihy v jakékoliv knihovně AMU). Fond ale může využívat i veřejnost, a to formou prezenční výpůjčky do studovny, v rámci MVS je možné objednat si knihu i do jakékoliv knihovny v ČR (prostřednictvím NK ČR pak i kamkoliv jinam).

Jednotlivé katedry DAMU jsou velmi rozmanité, proto jsou takové i požadavky uživatelů knihovny. Herci a režiséři studující na Katedře činoherního divadla nebo Katedře alternativního a loutkového divadla mají zájem o teoretické texty o herectví nebo režii, zároveň v rámci výuky dějin divadla i své vlastní práce často využívají dramatické texty. Studenti scénografie pak využívají dokumenty vztahující se k módě nebo dobovým reáliím, pro Katedru produkce máme knihy s tematikou managementu, pro studenty Katedry výchovné dramatiky zase naši akvizici zaměřujeme na pedagogiku. Studenti Katedry autorské tvorby a pedagogiky, kterou tu založil Ivan Vyskočil, se zase hodně zajímají o pohyb nebo tanec. Studenti Katedry teorie a kritiky pak často potřebují teoretické nebo filosofické texty. Podobně jako pedagogové z našich tří výzkumných ústavů (Ústav teorie scénické tvorby, Ústav pro výzkum a studium autorského herectví a Výzkumný ústav divadla alternativního, loutkového a specifického).

3. Jaké služby jim poskytujete?

Kromě klasických absenčních a prezenčních výpůjček nabízíme i konzultace, případně vzdělávací semináře týkající se práce s dokumenty zejména při psaní seminárních a závěrečných prací, konkrétně jak citovat nebo jak se vyhnout plagiátorství. Nabízíme ale i podporu v práci s elektronickými zdroji, kterých v posledních letech přibývá. Studovna je pak nejen klidným místem ke studiu, ale také k odpočinku, proto jsme ji v loňském roce vybavili několika sedacími polštáři (fatboyi).

Pořádáme také různá vzdělávací nebo kulturní setkání. Mezi vzdělávací akce patří přednášky o využití umělé inteligence (AI) při psaní akademických textů, které jsou určeny pedagogům, pro studenty jsme například v loňském roce uspořádali přednášku o orální historii jako metodě, kterou mohou využít při vlastním výzkumu. Z kulturních aktivit bych jmenoval setkání se spisovatelkou Alenou Machoninovou, která byla za svůj román Hella oceněna Magnesií Literou, s komiksovou výtvarnicí Štěpánkou Jislovou, která za autofikční komiks Srdcovka získala několik cen Muriel, anebo setkání s hudebním publicistou Karlem Veselým, básníkem a překladatelem Petrem Borkovcem nebo hudebníkem Martinem Kyšperským (skupina Květy).

4. Jak velký je fond knihovny a co všechno obsahuje? Můžete prosím popsat i proces vyřazování knih, depozitáře...

Pokud jde o signatury vztahující se k jednotlivým titulům, máme jich přes 50 000. V nich jsou zahrnuty knihy (ty dělíme podle velikosti na A, B, C a D), vysokoškolské kvalifikační práce a audio- nebo videozáznamy. Část z nich už jsme samozřejmě během těch více než sedmdesáti let vyřadili, zároveň ale máme od některých titulů více kusů, takže počet svazků je asi 40 000. A k tomu máme už skoro 400 e-knih. Vzhledem k velikosti našich tří depozitářů (pokud nepočítám vzdálený sklad v Berouně, kam budeme přesouvat diplomové práce, které jsou od roku 2016 veřejně dostupné v úložišti DSpace) musíme nové akvizice, jichž bývá asi 1 000 ročně, vyrovnávat odepisováním dokumentů, které se už nevyužívají. Většinou jde o multiplikáty titulů, s nimiž studenti dříve hodně pracovali a které teď nahradily novější publikace. Vyřazujeme ale i další tituly, které nejsou využívány, často proto, že jsou zastaralé nebo jsou třeba v ruském jazyce. Všechny vyřazené dokumenty nejprve nabízíme našim katedrám, poté knihovnám, a nakonec k rozdání studentům v našich dvou knihobudkách.

5. Jaké máte plány do budoucna?

Pokud jde o nejbližší budoucnost, chtěli bychom v počítačové studovně, v níž máme také jeden z depozitářů, umístit výpůjční box, který by mohli pro výpůjčky využívat jak dálkoví studenti (ti bývají ve škole často o víkendu, kdy je knihovna zavřena), ale také ji využít jako místo, kam bychom studentům připravovali dokumenty pro jejich studium mimo otevírací dobu knihovny (ta je od pondělí do čtvrtka od 10 do 17 hodin, v pátek do 14 hodin). Z učebny, která je kromě hodin, kdy je využívána pro výuku otevřena celý den, by tak vznikla jakási noční studovna, již by mohli studenti využívat až do uzavření fakulty, což je asi ve 23.00 hodin. Knihy by si tu vyzvedli a při odchodu by je mohli zase vrátit do boxu.

Dalším plánem je udělat jakousi letní studovnu na střeše divadla DISK, která je v teplých dnech často využívána jako oddechová zóna. Prostě bychom umožnili průchod z knihovny rovnou na střechu. V plánu máme také pořízení velkoplošného skeneru, který by uvítali studenti scénografie.

V dlouhodobějším výhledu bychom se chtěli stát vědeckovýzkumným centrem školy, kde by studenti a pedagogové získávali rady, jak publikovat, jak pracovat v podmínkách otevřené vědy (jak třeba získat DOI nebo ORCID). Zkrátka chceme podporovat studenty i pedagogy v jejich vědecké práci nebo kariérním postupu a pomáhat tak získat škole větší prestiž.

Za rozhovor Jiřímu Růžičkovi, vedoucímu knihovny DAMU, děkuje redakce.

Úvod

Článek navazuje na příspěvek Elektronické knihy v českých knihovnách, který vyšel v časopise Knihovna plus, číslo 1/2025. Byla v něm představena teoretická část tématu – definice elektronických knih, formáty nebo typy zařízení ale také dostupné platformy poskytování e-knih v českých knihovnách (např. Palmknihy, Bookport či ProQuest). Zatímco předchozí článek se zaměřil především na kontext a obecnou rovinu tématu e-knih, tento příspěvek přináší výsledky empirického výzkumu provedeného v několika českých knihovnách. Cílem výzkumu bylo zjistit, jaké konkrétní zkušenosti knihovny s elektronickými knihami mají, jaké typy služeb nabízejí a jakým způsobem o těchto službách informují své uživatele.

Výzkum vychází z dat získaných prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů, které byly vedeny s pracovníky šesti různých knihoven. Následující části článku představují jednak metodiku sběru dat, stručnou charakteristiku zapojených knihoven a hlavní zjištění výzkumné části. Součástí příspěvku jsou rovněž přehledné tabulky a grafy, které slouží ke zpřehlednění a shrnutí výsledků.

Metodologie empirické části

Výzkum byl realizován formou polostrukturovaných rozhovorů, které vycházejí z principů kvalitativní metodologie. „Polostrukturovaný rozhovor obsahuje připravené otázky, důsledně a systematicky orientované k identifikaci výzkumných témat pomocí detailních odpovědí. Výzkumník může využít při vedení rozhovoru jeho osnovu a záznamový arch pro své poznámky, náměty. Jeho základem je konverzace a ta dovoluje (…) měnit styl, rychlost a pořadí otázek.“ (Mišovič, 2019, s. 84) „Výzkumník může reagovat na nový směr rozhovoru, který se objevil v jeho průběhu, a přitom na začátku rozhovoru s ním výzkumník nepočítal.“ (Mišovič, 2019, s. 83)

Pro dosažení hlavního cíle byly vytyčeny tři výzkumné otázky:

1. Existují průvodce, doporučení a informace o dostupnosti pro oblast e-knih pro skupinu uživatelů žáků a učitelů předmětu český jazyk a literatura?

2. Zjišťují knihovníci od učitelů či učitelek českého jazyka a literatury, příležitostně i systematicky, co by od knihovny pro svou výuku potřebovali?

3. Kdo by měl žákům zajistit přístup k potřebné literatuře pro výuku českého jazyka a literatury a četbu s ní spojenou v elektronické podobě?

Respondenty byly vybrané knihovny. Na otázky odpovídali pracovníci knihoven, například z dětských oddělení, projektoví manažeři, zaměstnanec na pozici analytika e-knih či ředitelka knihovny. Postup práce byl takový, že jsme si jako první určili knihovny¹. Po oslovení knihoven formou e-mailů, které jsme rozeslali ředitelům či tiskovým mluvčím, jsem na základě jejich reakce a doporučení oslovila konkrétní zaměstnance těchto knihoven. Připravili jsme si výzkumné otázky a poté k nim i podotázky, na které dotazovaní odpovídali. Kompletní seznam otázek k rozhovorům je uvedený v příloze. V Masarykově veřejné knihovně Vsetín, v Knihovně města Ostravy a v Knihovně Třinec proběhl rozhovor formou osobního setkání. V Moravskoslezské vědecké knihovně se rozhovor uskutečnil korespondenční formou: zasláním otázek e-mailem, v příloze pak byly poslány odpovědi zpět, stejně tak tomu bylo v Knihovně Františka Bartoše ve Zlíně. V Městské knihovně v Praze byl první rozhovor proveden s využitím e-mailu a druhý rozhovor proběhl prostřednictvím online schůzky v MS Teams.

Přehled knihoven a využívaných platforem e-knih

Knihovna města Ostravy je veřejná knihovna, která byla založena roku 1921. (Knihovna města Ostravy, 2024) Knihovna poskytuje platformu Palmknihy s možností výpůjček pět elektronických knih na 31 dnů, přičemž vybírá poplatek 20,- Kč za každou výpůjčku digitální knihy. (Knihovna města Ostravy, 2024)

Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě je krajská knihovna založená roku 1951. (Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě, 2024 a zpřístupňuje platformy Palmknihy, Bookport, ProQuest Ebook Central či databáze EBSCO, Anopress, Pressreader, DNNT. (Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě, 2024) Elektronické knihy z E-knihovna.cz Městské knihovny v Praze jsou přímo v katalogu knihovny.

Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně je veřejnou krajskou a zároveň městskou knihovnou. Její historie se začíná psát založením čtenářského spolku roku 1885. (Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, 2015) Knihovna poskytuje elektronické knihy z platformy Palmknihy v počtu pěti digitálních knih na měsíc zdarma, dále pak DNNT, PressReader a Anopress nebo multioborovou databázi EBSCOhost. (Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, 2024)

Masarykova veřejná knihovna Vsetín byla založena roku 1921. (Masarykova veřejná knihovna Vsetín, 2023) Je veřejnou knihovnou a s pověřením Zlínského kraje má na starosti další knihovny v okrese Vsetín. Masarykova veřejná knihovna Vsetín zpřístupňuje po zaregistrování a zaplacení registračního poplatku platformu Palmknihy. Tam je možnost čtyř výpůjček za měsíc s poplatkem 10,- Kč, přičemž první půjčení e-knihy v měsíci je zdarma. (Masarykova veřejná knihovna Vsetín, 2023) Knihovna zpřístupňuje také Pressreader a DNNT. (Masarykova veřejná knihovna Vsetín, 2023) Na stránkách odkazují též na E-knihovna.cz Městské knihovny v Praze, Knihovny.cz, Booko.cz a jiné. (Masarykova veřejná knihovna Vsetín, 2023)

Městská knihovna v Praze je veřejnou knihovnou, která byla založena roku 1891. (Městská knihovna v Praze, 2024) Knihovna zpřístupňuje digitální knihovnu Bookport, dále DNNT, EBSCO, Anopress a PressReader. Oproti ostatním knihovnám nenabízí platformu Palmknihy. (interní komunikace s pracovnicí knihovny, březen 2024)

Knihovna Třinec je veřejnou knihovnou a svou historii započala roku 1883. (Knihovna Třinec, 2020) Knihovna má v nabídce platformu Palmknihy a Flexibooks. U platformy Palmknihy lze vypůjčit tři e-knihy a u Flexibooks dvě digitální knihy na měsíc zdarma. (Knihovna Třinec, 2020)

Tabulka 1 Počet elektronických knih ve fondu knihovny

Poznámka: KMO = Knihovna města Ostravy; MSVK Ostrava = Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě; KKFBZ = Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně MVK Vsetín = Masarykova veřejná knihovna Vsetín; MKP = Městská knihovna v Praze Údaje zjištěny z online katalogů knihoven ke dni 15. 7. 2025. Plné citace viz seznam literatury.

Tabulka uvádí orientační počet elektronických knih, které mají jednotlivé knihovny zařazeny ve svých online katalozích. Jedná se o nabídku e-knih dostupných čtenářům prostřednictvím různých digitálních platforem, jako jsou například Palmknihy, E-knihovna.cz, Bookport nebo další.

Je důležité upozornit, že:

Čísla nevyjadřují počet výpůjček, ale objem nabídky e-knih v katalogu knihovny. Některé knihovny mohou nabízet jen jednu platformu, jiné kombinují více poskytovatelů. Metodika započítávání se může mezi knihovnami lišit (např. aktivní tituly vs. celkový počet zaevidovaných e-knih).

Tento přehled slouží pro základní srovnání rozsahu elektronických fondů mezi knihovnami.

Výzkumné otázky a odpovědi na ně:

1. Existují průvodce, doporučení a informace o dostupnosti pro oblast e-knih pro skupinu uživatelů žáků a učitelů předmětu český jazyk a literatura?

Z dat jsme zjistili, že knihovny pro informace o novinkách elektronických knih nebo obecně o digitálních knihách využívají například magazín nebo newsletter či sociální sítě. Pokud se jako čtenáři dotážeme na možnost získání elektronické knihy přes danou knihovnu, nejčastěji bude odpověď E-knihovna.cz Městské knihovny v Praze, dále DNNT nebo Palmknihy a též Flexibooks. Jeden z respondentů uvedl Knihovny.cz. Na svých stránkách knihovny popisují návod, jak si elektronické knihy vypůjčit, a zároveň i podmínky jejich užívání. (Maniecká, 2024)

2. Zjišťují knihovníci od učitelů či učitelek českého jazyka a literatury, příležitostně i systematicky, co by od knihovny pro svou výuku potřebovali?

Zjistili jsme, že knihovny se zaměřují na spolupráci s učiteli zejména v zájmu jejich žáků a studentů, jde například o témata pro doplnění výuky, zasílání nabídky besed či představení programu učitelům přímo ve školách. Učitelé si do knihoven chodí pro inspiraci k výuce, respondenti uvedli, že s nimi například komunikují kvůli doporučené četbě či materiálům k rozšíření výuky. Z odpovědí vyplývá, že knihovny informují čtenáře o elektronických knihách. (Maniecká, 2024)

3. Kdo by měl žákům zajistit přístup k potřebné literatuře pro výuku českého jazyka a literatury a četbu s ní spojenou v elektronické podobě?

U této otázky byly odpovědi odlišné, respondenti mají rozdílný pohled na to, kdo by měl přístup k literatuře zajistit. Respondent 1 (Knihovna města Ostravy) uvedl školství, případně školní knihovny. Respondent 2 (Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě) uvedl Ministerstvo školství ve spolupráci s Ministerstvem kultury, stejně odpověděl i Respondent 5 (Městská knihovna v Praze). Respondent 3 (Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně) uvedl učitele. Respondent 4 (Masarykova veřejná knihovna Vsetín) uvedl, že by mohly spolupracovat knihovnické školy s budoucími pedagogy, tedy s pedagogickými fakultami. Respondent 6 (Knihovna Třinec) jmenoval učitele. (Maniecká, 2024)

Shrnutí výzkumu

K možnosti vzdáleného přístupu do knihovny šest respondentů ze šesti uvedlo, že alternativu nabízí. (Maniecká, 2024)

O svých službách z celkového počtu zúčastněných respondentů čtyři poskytují bližší informace na svých webových stránkách nebo různých sociálních sítích. Dva respondenti využívají možnost zasílat novinky čtenářům prostřednictvím newsletteru Palmknihy. Jeden z respondentů využívá k těmto sdělením také své spořiče obrazovek přímo v prostorách knihovny. Jen jeden respondent vydává měsíčně magazín jak v tištěné, tak v elektronické podobě. Formou tiskových zpráv, letáčků a plakátů informuje také pouze jeden respondent. Na otázku, jak často o elektronických knihách informují, čtyři respondenti odpověděli, že buď průběžně, 1krát za měsíc, denně, nebo každý týden. (Maniecká, 2024) Platformu Palmknihy zpřístupňuje pět ze šesti respondentů. Nabídka je daná a knihovny tak přebírají veškerou jejich produkci, nerozhodují, jaké elektronické knihy zpřístupní. Respondent, který neposkytuje služby Palmknih, nabízí ve své E-knihovna.cz autorsky volná díla nepodléhající autorskému zákonu. (Maniecká, 2024)

Na otázku, zda je nabídka e-knih dostatečná, odpověděli tři ze šesti respondentů kladně. (Maniecká, 2024)

Nabídku fyzicky nedostupných knih v elektronické podobě čtyři ze šesti respondentů řeší prostřednictvím DNNT, dva respondenti využívají pro tyto tituly Palmknihy, z toho jeden z nich uvedl i knihy z Městské knihovny v Praze. (Maniecká, 2024)

Všech šest respondentů odpovědělo, že s učiteli spolupracují, přičemž každý se zaměřuje na jiné oblasti spolupráce s učiteli, například na jejich vzdělávání formou školení nebo představují doporučené knihy pro děti. (Maniecká, 2024)

Na otázku, zpřístupňují-li databáze nebo odborné články pro učitele, čtyři respondenti uvedli konkrétní portály Anopress a PressReader, z toho jeden respondent k tomu uvedl DNNT a jeden respondent regionální databázi Osobnosti Valašska. Jeden respondent uvedl, že tyto zdroje neposkytuje nebo jsou dostupné jen v rámci obecné nabídky knihovny; jeden respondent sdělil, že spíše od nich učitelé požadují rešerše než databáze či odborné články. (Maniecká, 2024)

Graf 1 Odkazované platformy e-knih pro povinnou četbu

Graf ukazuje, které elektronické zdroje respondenti nejčastěji využívají při doporučování povinné četby. Šest ze šesti respondentů odpovědělo, že odkazují na E-knihovna.cz Městské knihovny v Praze. Jeden respondent uvedl portály Knihovny.cz nebo Databazeknih.cz a dva respondenti platformu Palmknihy, z toho jeden respondent odkazoval i na DNNT. (Maniecká, 2024)

Na otázku, zda se učitelů dotazují, co by od knihoven potřebovali, kdyby pro ně neexistovala omezení, dva respondenti uvedli, že toto nezjišťují. Čtyři respondenti uvedli, že buď komunikují průběžně, nebo se snaží přizpůsobit se učitelům po vzájemné komunikaci. (Maniecká, 2024)

Pokud jde o oblast týkající se učebnic nebo procvičování českého jazyka a literatury s využitím elektronických knih, uvedlo šest ze šesti respondentů, že neposkytují speciálně cílené elektronické zdroje na toto téma s zároveň neevidují ani žádné dotazy uživatelů směřující na tuto oblast. Z toho jeden respondent uvedl učebnice dostupné na platformě Flexibooks a jeden respondent uvedl, že kdyby dotaz zazněl, uvedl by portály Umimecesky.cz a Pravopisne.cz. (Maniecká, 2024)

Zajištění přístupu žáků k elektronickým zdrojům vidí jeden respondent v seznámení učitelů se zdroji při doporučování knih během výuky nebo nejlépe v seznámení se zdroji už při studiu na pedagogické fakultě. Jeden respondent uvedl možnost zapůjčení tabletů do škol k zapůjčení, například při plnění úkolu online. Jeden respondent uvedl, že by mohl více propagovat elektronické knihy, a jeden respondent navrhl jednání s nakladateli a distributory, pokud nejsou v knihovnách knihy v e-podobě. Jeden respondent uvedl vhodný výběr titulů od pedagogů. (Maniecká, 2024)

Na otázku, jaké jsou bariéry přístupu, dva respondenti uvedli jako bariéru autorský zákon, z toho jeden respondent i zajištění přístupu k počítačům a tabletům všem a neochotu nakladatelů poskytnout literaturu bezplatně. Tři respondenti uvedli u tištěných knih počet exemplářů. (Maniecká, 2024)

Jako koordinátora přístupu v elektronické podobě tři respondenti uvedli Ministerstvo školství, z toho dva respondenti Ministerstvo školství ve spolupráci s Ministerstvem kultury a z toho jeden respondent i případně školní knihovny. Jeden respondent odpověděl, že koordinátory by mohly být vysoké školy knihovnické ve spolupráci se studenty pedagogické fakulty, dva respondenti odpověděli, že učitelé; z toho jeden respondent uvedl učitele společně s knihovníky. (Maniecká, 2024)

V případě otázky, zda mají možnost spolupráci odborně nebo organizačně ovlivnit, tři respondenti uvedli, že ze své pozice nikoliv, z toho dva respondenti uvedli, že mohou s případným nápadem poslat dotaz do Národní knihovny nebo vedoucímu oddělení a dále řediteli knihovny. Jeden respondent uvedl, že má v kompetenci to ovlivnit, dva respondenti uvedli, že mohou spolupracovat a upozorňovat učitele. (Maniecká, 2024)

Všichni respondenti vidí spolupráci škol s knihovnami velmi kladně, nejvíce v rozšíření spolupráce, avšak například před poskytováním online besed se žáky (v covidové době) dnes preferují učitelé osobní setkávání v knihovně. Do budoucna jeden respondent vidí posun, kdy knihovny pomáhají studentům a učitelům v orientaci ve zdrojích. (Maniecká, 2024)

Závěr

Z výzkumné části vyplynulo, že knihovny nabízejí možnost využití elektronických knih, nejčastěji tedy pro žáky k povinné četbě. Avšak v rozhovorech jsme také zaznamenali, že i když knihovny tuto možnost nabídnou, stále je preferovaná tištěná kniha oproti elektronické verzi. Chápeme, že rodiče i děti, zejména v mateřských a základních školách, preferují tištěnou knihu, aby děti získaly vztah ke knihovně a samotnému čtení. Upřednostňují vypěstování pravidelného rituálu, kdy přijdou osobně do knihovny, prohlédnou si nabídku, knihy si osahají, vypůjčí, chodí na různé akce pořádané knihovnou a seznámí se tak s novým knižním prostředím. To všechno je samozřejmé, elektronická kniha jim toto nevezme, jen se nabídka knihoven rozšíří o další alternativu. Dále můžeme doporučovat tuto možnost pro starší děti od osmých tříd a zejména pro studenty středních škol. Můžeme si klást otázku, proč tuto alternativu v podobě elektronických knih nabízet. Důvodem pro využití těchto služeb v knihovnách může být rychlost dostupnosti a stažení publikace zdarma nebo za mírný poplatek. K dalším výhodám patří využití nástrojů při čtení elektronické knihy, například možnost zvýraznění textu, přidání záložky nebo i vkládání vlastních poznámek, což do tištěné knihy nelze. Knihovna by tak bariéru spočívající v počtu exemplářů a častých rezervací nejen v povinné četbě mohla tímto snížit. Pro učitele, kteří se například k zahraniční literatuře v tištěné podobě nedostanou snadno, jde o příležitost, jak si najít elektronické knihy prostřednictvím knihoven zpřístupňujících databáze, rozšířit svoje znalosti nebo se pro výuku inspirovat v zahraničí. Elektronická kniha má otevřené dveře ke svým čtenářům z řad žáků, studentů a učitelů a díky vývoji moderních technologií a přístupu knihoven, které se snaží přizpůsobovat, jsou tyto služby na dosah ruky. (Maniecká, 2024)

Otázky k polostrukturovanému rozhovoru:

1. Kolik školáků a učitelů je zaregistrovaných u Vás v knihovně?

2. Nabízíte možnost vzdáleného přístupu do knihovny? Pokud ano, jaké jsou podmínky získání vzdáleného přístupu? Pokud ne, uvažujete o možnosti vzdáleného přístupu?

3. Jakým způsobem a jak často knihovny informují čtenáře, co za služby v souvislosti s elektronickými knihami poskytují?

4. Jak se rozhodujete, které knihy budete půjčovat jako elektronické knihy? Jaké knihy zařadíte do půjčování e-knih a které necháte jako tištěnou knihu, je to na základě ankety? (ptáte se čtenářů nebo v rámci trhu knih?)

5. Je nabídka e-knih dle Vás dostatečná?

6. Nabízíte fyzicky nedostupné knihy v elektronické podobě?

7. Spolupracuje Vaše knihovna se školami se zaměřením na děti? Popřípadě jak? (Organizuje besedy, workshopy k předmětu český jazyk a literatura)

8. Spolupracuje Vaše knihovna s učiteli, popřípadě jak? (Organizujete besedy, workshopy nebo kurzy pro učitele českého jazyka a literatury)

9. Zpřístupňujete databáze nebo odborné články pro učitele vyučující předmět český jazyk a literatura?

10. Je ve Vaší knihovně povinná četba českého jazyka a literatury ve formě elektronických knih? Na které stránky je popřípadě odkazujete?

11. Ptáte se učitelů, co by od knihoven potřebovali, kdyby pro ně neexistovala omezení?

12. Je ve Vaší knihovně učebnice či procvičování pravopisu elektronickou formou pro žáky a učitele do vyučovacích hodin českého jazyka a literatury? Na které stránky je popřípadě odkazujete?

13. Vedete si statistiku, kolik učitelů využívá elektronické knihy prostřednictvím Vaší knihovny pro práci s třídou u předmětu český jazyk a literatura?

14. Jaké vidíte řešení v zajištění přístupu žáků k literatuře pro předmět český jazyk a literatura v elektronické podobě?

15. Jaké jsou bariéry přístupu literatury pro předmět český jazyk a literatura?

16. Kdo by přístup v elektronické podobě pro výuku předmětu český jazyk a literatura mohl koordinovat?

17. Máte Vy sám/sama možnost to odborně nebo organizačně ovlivnit?

18. Jak myslíte, že se do budoucna bude vyvíjet spolupráce škol s knihovnami? (Zaměřeno na online prostředí)

19. Jak Vy sám/sama vnímáte obor knihovnictví a jeho budoucnost, jeho posun?

Seznam literatury

Knihovna města Ostravy., 2024. O knihovně. Online. Dostupné z: https://www.kmo.cz/o-nas/ [cit. 2024-03-27].

Knihovna města Ostravy., 2024. Půjčování e-knih v knihovně od 1. 6. 2023 [online]. Dostupné z: https://www.kmo.cz/pujcovani-e-knih-v-knihovne-od-1-6-2023/ [cit. 2024-03-27].

Knihovna města Ostravy., 2025. Palmknihy v katalogu Knihovny města Ostravy [online]. Dostupné z: https://tritius.kmo.cz/search?field=0&q=palmknihy&area=247 [cit. 2025-07-15].

Knihovna Třinec, 2020. Historie [online]. Dostupné z: https://knihovnatrinec.cz/o/knihovne/historie/ [cit. 2024-03-27].

Knihovna Třinec, 2020. Návod na e-knihy [online]. Dostupné z: https://knihovnatrinec.cz/dospeli/eknihy/navod-na-e-knihy/ [cit. 2024-03-27].

Knihovna Třinec, 2025. Výběr e-knih v online katalogu [online]. Dostupné z: https://tritius.knihovnatrinec.cz/search?q=e-knihy&page=1 [cit. 2025-07-15].

Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, 2024. EVýpůjčky a audioVýpůjčky [online]. Dostupné z: https://www.kfbz.cz/evypujcky-audiovypujcky [cit. 2024-03-27].

Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, 2024. Služby knihovny dostupné z domova [online]. Dostupné z: https://www.kfbz.cz/sluzby-knihovny-dostupne-z-domova [cit. 2024-03-27].

Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, 2025. Výběr e-knih v online katalogu [online]. Dostupné z: https://katalog.kfbz.cz/searchtitle=eV%C3%BDp%C5%AFj%C4%8Dky&qt=%7B%22field%22%3A%22recordLoanSource%22%2C%22eq%22%3A%7B%22value%22%3A%22ereading%22%7D%7D&sorting=-REZS_ROK [cit. 2025-07-15].

Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, 2015. Historie knihovny [online]. Dostupné z: https://www.kfbz.cz/historie-knihovny#publikace [cit. 2024-03-27].

Maniecká, V., 2024. Průvodce dostupnosti elektronických knih prostřednictvím knihoven pro uživatelskou skupinu učitelů a žáků předmětu český jazyk a literatura. Bakalářská práce. Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě. Dostupné z: https://theses.cz/id/yg4yvl/.

Masarykova veřejná knihovna Vsetín., 2023. E-knihy volně ke stažení z jiných zdrojů [online]. Dostupné z: https://www.mvk.cz/sluzby-pro-vas/pujcovani-a-cetba/pujcovani-a-vraceni/pujcovani-e-knih/e-knihy-volne-ke-stazeni-z-jinych-zdroju/ [cit. 2024-03-27].

Masarykova veřejná knihovna Vsetín., 2023. Elektronické informační zdroje [online]. Dostupné z: https://www.mvk.cz/sluzby-pro-vas/elektronicke-informacni-zdroje/ [cit. 2024-03-27].

Masarykova veřejná knihovna Vsetín, 2023. Půjčování e-knih a audioknih online [online]. Dostupné z: https://www.mvk.cz/sluzby-pro-vas/pujcovani-a-cetba/pujcovani-a-vraceni/pujcovani-e-knih/ [cit. 2024-03-27].

Masarykova veřejná knihovna Vsetín, 2023. Únorové výročí vzniku naší knihovny [online]. Dostupné z: https://www.mvk.cz/unorove-vyroci-vzniku-nasi-knihovny/ [cit. 2024-03-27].

Masarykova veřejná knihovna Vsetín., 2025. Výběr e-knih v online katalogu [online]. Dostupné z: https://katalog.mvk.cz/searchtitle=eV%C3%BDp%C5%AFj%C4%8Dky&qt=%7B%22field%22%3A%22recordLoanSource%22%2C%22eq%22%3A%7B%22value%22%3A%22ereading%22%7D%7D [cit. 2025-07-15].

Městská knihovna v Praze, 2025. E-knihy volně ke stažení v online katalogu [online]. Dostupné z: https://search.mlp.cz/cz/davka/e-knihy_volne_ke_stazeni/?p=#/c_s_ol=espQCId-eq:e-knihy_volne_ke_stazeni-amp:sortBy1-eq:docdatetime-amp:sortOrder1-eq:desc [cit. 2025-07-15].

Městská knihovna v Praze, 2024. První veřejná knihovna v Praze [online]. Dostupné z: https://www.mlp.cz/cz/o-knihovne/historie/ [cit. 2024-03-27].

MIŠOVIČ, Ján, 2019. Kvalitativní výzkum se zaměřením na polostrukturovaný rozhovor. Praha: Slon. Studijní texty (Sociologické nakladatelství). ISBN 978-80-7419-285-2.

Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě, 2024. Databáze [online]. Dostupné z: https://www.msvk.cz/katalog-a-databaze/databaze/ [cit. 2024-03-27].

Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě, 2024. Digitální knihovny [online]. Dostupné z: https://www.msvk.cz/katalog-a-databaze/digitalni-knihovny/ [cit. 2024-03-27].

Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě, 2024. E-výpůjčky [online]. Dostupné z: https://www.msvk.cz/katalog-a-databaze/e-knihy/ [cit. 2024-03-27].

Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě, 2024. Historie knihovny [online]. Dostupné z: https://www.msvk.cz/o-knihovne/historie-knihovny/ [cit. 2024-03-27].

Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě, 2025. Výběr e-knih v online katalogu [online]. Dostupné z: https://katalog.svkos.cz/F/478T91AMVV9D76J4UM5HFRGKPHH68SBA639LID17D4LMB9NH7C-01659?func=find-c&ccl_term=wsl=EREAD+and+wfm=BK&adjacent=N&local_base=KATALOG&pds_handle=GUEST [cit. 2025-07-15].

Poznámky

1 Šetření probíhalo ve spolupráci s vedoucím práce. Některé organizační kroky, jako například určení knihoven a oslovení příslušných kontaktů formou e-mailů, jsme konzultovali společně. Sběr dat, vedení dotazování a následnou analýzu jsem provedla jako autorka práce samostatně.

S čím jsi šla do výběrového řízení na pozici ředitelky Národního pedagogického muzea a pedagogické knihovny J. A. Komenského?

Do výběrového řízení na ředitelku Národního pedagogického muzea a knihovny Jana Amose Komenského (zkráceně NPMK) jsem vstupovala s jasným vědomím, že jde o instituci, která je mi profesně i lidsky velmi blízká. NPMK je příspěvková organizace Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, muzeum patří k nejstarším v české republice, bylo založeno již roku 1892, knihovna vznikla v roce 1919. Muzeum se zaměřuje na historii školství, pedagogiky, učitelstva a vzdělanosti, a kromě vědecké činnosti v této oblasti se hodně zaměřuje na prezentaci výzkumu. Knihovna je specializovanou knihovnou s více než půlmilionovým fondem z oblasti pedagogiky, výchovy a vzdělávání. Jsem spíše humanitně orientovaná a vzděláním knihovnice, a právě proto pro mě tato instituce představuje přirozené profesní prostředí. Naplňuje mě hledat nové možnosti a aktivně ovlivňovat jejich směřování – zvlášť když se to děje v oblasti, která má hluboký společenský význam a zároveň mě osobně zajímá. Do výběrového řízení jsem tedy šla s přesvědčením, že bych zde chtěla pracovat, protože spojení odborné práce, výzkumu a jeho prezentace veřejnosti považuji za smysluplné. Oblast muzejnictví pro mě byla nová a byla to tudíž výzva. Velkou oporou je mi zkušený a skvělý tým kolegů, s nimiž můžeme společně rozvíjet potenciál instituce. Věřím, že když člověka práce těší a vidí v ní smysl, může tuto energii vracet zpět celé organizaci.

Dříve jsi pracovala, mimo jiné, na postu ředitelky Knihovny Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Jaký je rozdíl v řízení fakultní a této knihovny?

Knihovna FF UK byla rozsáhlou sítí knihoven, která byla organickou součástí akademického prostředí. Každá katedra měla k fondům i službách přirozeně blízký vztah, což znamenalo široké spektrum názorů i očekávání. Procesy byly přirozeně komplexnější a vyžadovaly intenzivní komunikaci napříč akademickou obcí. V Pedagogické knihovně je struktura řízení přehlednější a kompetence jsou jasně vymezené. Odpovědnost je více koncentrovaná, což přináší větší možnost určovat priority a systematicky naplňovat dlouhodobou vizi instituce.

V čem jsou specifika „pedagogické knihovny“?

Pedagogická knihovna je specializovaná vědecká knihovna, která se zaměřuje výhradně na oblast výchovy, vzdělání a školství a související společenské vědy: shromažďuje rozsáhlý domácí i zahraniční fond odborné literatury, periodik, učebnic, článků, dokumentů a dalších informačních zdrojů vhodných pro studium pedagogiky a školství. Knihovna spravuje unikátní sbírky, do kterých patří učebnice, slabikáře a literatura pro děti a mládež. Své služby pak nabízí obecně veřejnosti, ale aktivně je využívají hlavně učitelé, studenti pedagogických oborů na středních a vysokých školách.

Vím, že jsi nějakou dobu pracovala v soukromé sféře. Co Tě přimělo vrátit se do knihovnictví?

Období strávené v soukromé sféře bylo velmi cenné. Práce v nadnárodní společnosti mi přinesla zkušenost s multikulturním prostředím, setkání s inspirativními lidmi a možnost systematicky rozvíjet manažerské dovednosti – korporátní prostředí má v tomto směru velké zázemí a důraz na vzdělávání. Postupně jsem si ale začala uvědomovat, že mi chybí bezprostřednější propojení mezi tím, co dělám, a širším společenským přínosem mé práce. Smysl práce v knihovnictví a kulturních institucích je pro mě čitelnější, vidím konkrétní dopad na vzdělávání, odbornou komunitu i veřejnost a zároveň mám možnost toto směřování aktivně ovlivňovat. Návrat do knihovnictví tak pro mě nebyl krokem zpět, ale přirozeným rozhodnutím vrátit se do prostředí, kde služba veřejnosti dává práci jasný význam.

Co zabírá více času – vedení muzea či vedení knihovny?

Ve skutečnosti se to nedá úplně oddělit. Muzeum i knihovna tvoří jednu instituci – mají společnou zřizovací listinu, jeden rozpočet i jednotná pravidla řízení. Řada procesů je provázaná a některá oddělení pracují „napříč“, takže vedení nelze striktně rozdělit na „muzejní“ a „knihovní“ agendu. Specifikem je spíše to, že působíme ve dvou budovách. Já mám kancelář v objektu, kde sídlí převážně muzeum, zatímco knihovna je zhruba tři kilometry odsud. Není to velká vzdálenost, ale v každodenním kontaktu a pro přirozený chod pracoviště to určitou roli hraje. Proto se snažím mezi oběma místy pravidelně přesouvat, být v kontaktu vyváženě s oběma týmy. Vnímám jako důležité, aby zaměstnanci obou částí instituce měli stejnou možnost sdílet se mnou své podněty a vedení bylo skutečně společné, nejen formálně, ale i prakticky.

Jaké letos pořádáte akce?

Kromě stálé expozice Odkaz J. A. Komenského: Tradice a výzvy české vzdělanosti Evropě každý rok připravujeme krátkodobou výstavu, nyní je tak až do ledna 2027 přístupná výstava Dětství pod hákovým křížem, která otevírá pohled na život a osudy dětí během válečných let. V létě 2026 pak otevřeme krátkodobou výstavu České školy v zahraničí, která bude mapovat aktivity českých škol v různých zemích. Výstava bude připravována formou projektů zpracovaných přímo školami, máme přihlášených přes 60 zahraničních škol, které se takto chtějí prezentovat.

Ve spolupráci s francouzským Maison du Père Castor, mediatékou a archivem s fondem dětské literatury zapsaným na seznamu UNESCO, připravujeme společnou virtuální výstavu, která představí širší kontext vzdělávání dětí se zdravotním postižením v první polovině 20. století. Významnou roli zde hraje osobnost Františka Bakuleho, pedagoga a reformátora, který se systematicky věnoval vzdělávání dětí s tělesným postižením a podporoval jejich tvůrčí práci, včetně výroby hraček a užitých předmětů, které máme ve fondu a v rámci výstavy je představíme.

Jsme organizátory soutěže Kniha dětského srdce, jejíž výsledky pravidelně vyhlašujeme v dubnu. Její součástí je anketa, ve které sami dětští čtenáři hlasují pro knihy, jež je v uplynulém roce při čtení nejvíce zaujaly. Dále jsou oceněna vydaná hodnotná literární díla pro děti a mládež, a také mimořádné počiny školních knihoven. Anketa upozorňuje pedagogickou a ostatní veřejnost na nové tituly v této oblasti literatury a zároveň odráží čtenářské preference dětí.

Kromě uvedeného letos vydáme tři knihy: další a poslední díl oblíbených Školních obrazů, knihu tematicky vycházející z výstavy Dětství pod hákovým křížem, a Krvavou žeň, jejímž základem je seznam učitelů popravených během druhé světové války.

Běžnými aktivitami pak jsou komentované prohlídky, edukační programy, čtenářské dílny, tematické dny v muzeu a další.

Má Pedagogická knihovna J. A. Komenského na starosti školní knihovny? Myslím tím po metodické stránce.

Ano, Pedagogická knihovna totiž provozuje Centrum pro školní knihovny, které funguje jako metodické centrum – nabízí metodickou pomoc při pořizování, zpracování a zpřístupňování knihovních fondů, informuje o legislativě, standardech služeb nebo aktivitách rozvoje čtenářské gramotnosti a organizuje semináře a kurzy pro pracovníky školních knihoven, konkrétně třeba Minimum pro školní knihovny.

Jaké jsou Tvé vize/plány ve vedení této instituce?

Moje vize vychází z potřeby modernizace a postupného rozvoje celé instituce. Jedním z hlavních cílů je příprava nové stálé expozice, která nahradí současnou expozici Odkaz J. A. Komenského, která byla otevřena před 17 lety. Chceme, aby nová expozice reflektovala aktuální trendy v muzejnictví a byla atraktivní pro různé cílové skupiny. Dalším klíčovým úkolem je rekonstrukce nově získaného depozitáře, který umožní lepší skladování a zpřístupnění sbírek. Tento krok je nezbytný pro zajištění profesionální péče o fondy a zároveň pro jejich efektivnější využití pro výzkum a veřejné prezentace. Mimo to plánujeme další krátkodobé výstavy: Zvěřinec ve škole; Leporela, která představí dětskou literaturu a vizuální vzdělávání; Škola hrou, hra ve škole, zaměřenou na principy učení hrou; Pracovní vyučování, ukazující historické i současné pojetí praktického vzdělávání; Lidské tělo, propojující biologii, zdraví a školní výuku; a (Ne)dělej to!, edukační projekt s osvětovou a preventivní tematikou.

Za rozhovor děkuje redakce.

Následující článek byl připraven jako součást metodické příručky k tématu ergonomie pracovišť v knihovnách, jejíž vydání je plánováno v roce 2025. Příručku pod vedením zástupců sociálních partnerů odvětví zpracovává společně tým ergonomů, architektů a knihovníků, kteří s využitím teoretických podkladů i zkušeností z praxe vysvětlují význam ergonomie jako disciplíny, uvádějí hlavní ergonomické zásady a definují soubor vhodných ergonomických opatření, implementovatelných v knihovnách v zájmu zlepšení pracovního procesu a prostředí. Kvalita pracovního prostředí, včetně ergonomie pracoviště (vhodné zařízení a vybavení a celkové pracovní podmínky), ovlivňuje pracovní výkon zaměstnanců knihoven, jejich spokojenost a životní pocit při práci.

Ergonomie pracovního prostředí úzce souvisí s otázkami bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a jako taková nemůže nevstupovat do dialogu sociálních partnerů - zaměstnavatelů jako garantů zdraví neohrožujících pracovních podmínek na jedné straně a odborů, které mají právo tyto podmínky kontrolovat a poukazovat na nedostatky a případná rizika, na straně druhé. Je důležité, aby obě strany dialogu byly poučeny o existenci a zásadách ergonomie pracovního prostředí a také o jejich specifikách v knihovnách.

Vhodnou příležitostí pro zavedení pozitivních změn pro zaměstnance na pracovištích jsou rekonstrukce a výstavba budov knihoven. Proto je součástí zmíněné metodiky také příspěvek architekta, který má s prací pro knihovny zkušenosti a vzhledem ke své kompetenci formuluje řadu praktických rad a doporučení.

Vydání metodických a dalších podpůrných materiálů pro knihovny je součástí řešení úkolu Posílení úrovně sociálního dialogu v odvětvích a podpora adaptace odvětví na změny. Řešiteli úkolu jsou Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR (SKIP ČR) a Odborový svaz pracovníků knihoven (OSPK), kteří jako sociální partneři vytvořili tzv. bipartitní platformu Knihovnictví (bližší informace jsou na https://www.skipcr.cz/projekty/pap). Aktivity bipartitní platformy jsou součástí projektu registrovaného pod číslem CZ.03.01.03/00/22_001/0000890, jehož nositeli je Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů České republiky spolu s partnerem Českomoravskou konfederací odborových svazů. Projekt je spolufinancován Evropskou unií a financován z Operačního programu Zaměstnanost plus.

Reflexe architekta k tématu knihoven a spolupráce při jejich navrhování

Ing. arch. Petr Lešek, Ph.D., člen expertního týmu projektu

Architekt je expert na navrhování prostředí. Ke kvalitnímu návrhu ale potřebuje dostatek relevantních a srozumitelných informací od zadavatele, který je naopak expertem na užívání navrženého prostředí dané typologie, tedy i knihoven. Součástí práce architekta je mj. hledání shody s klientem v debatách nad rozpracovaným návrhem a také projednání s dotčenými orgány státní správy (hygiena, hasiči, památková péče...). Architekt ale není oprávněn projekt za zadavatele vést a řídit a udílet mu pokyny. Vedení a posouvání projektu vpřed je na zadavateli, jakkoliv v případě knihoven jde o více osob (zástupci knihovny, samosprávy, úřadu samosprávy...) a domluva nemusí být snadná. V následujícím textu jsem se pokusil přiblížit obtíže i možnosti spolupráce architekta a zadavatele (uživatele) při navrhování knihoven.

Jak vnímá architekt téma knihovny

Architekti jsou „také jen lidé“. To znamená, že každý z nich má svůj pohled na věc i způsob, jakým ke své práci přistupuje. Nicméně téma knihovny patří mezi výjimečné. Především jsou knihovny vnímány jako důležité veřejné instituce a jako symbolická reprezentace společnosti (každý sociální i fyzický výtvor dané společnosti ji reprezentuje; u některých z těchto výtvorů jsou očekávání vyšší – ukazují schopnosti dané společnosti a jsou pozitivním zobrazením). Knihovny, alespoň podle mne, jsou asi poslední veřejné budovy, kde se může potkat každý s každým. Mohou zahrnovat a často zahrnují i komunitní funkci – tu je ale nutné definovat společně se zřizovatelem. Škála toho, co může být obsahem komunitní funkce, je velmi rozsáhlá (městská knihovna v Seattlu nabízí i sprchy pro lidi bez domova). To, že se jedná o významné veřejné instituce, by měl prezentovat nejen vnitřní, ale také venkovní prostor knihovny (špatným příkladem je vstup do pobočky Městské knihovny v Praze na Smíchově). V této souvislosti si dovolím apelovat na knihovníky, aby požadovali právě i kvalitní exteriér. Naopak architekt by rád šel v návrhu za pouhý interiér a do komplexního řešení zahrnul i orientační systém a výtvarné intervence. Architekt má pochopitelně jako každý odborník určitá „předporozumění“. V současnosti preferuje otevřená a flexibilní řešení (má obavu, že knihovníci jsou raději „zabarikádovaní“). Architekt je také přesvědčen, že kvalita vizuálního řešení, dispozičního uspořádání a použitých materiálů je stejně důležitá jako technické řešení. Tady nastává občas rozpor s úředníky na straně odborů správy majetku, ale i dotčenými orgány státní správy, které si po svém vykládají technické normy a z nich vyplývající požadavky a snaží se hájit svůj názor bez ohledu na smysluplnost a vhodnost z pohledu celku. Jenže technika je to, co nejrychleji zastarává a bude se nejdříve měnit. Jedním z aktuálních způsobů vidění stavby z pohledu architekta je právě rozdělení na části podle jejich životnosti a budoucí potřeby výměny: technika jako nejméně „trvanlivá“ a konstrukce jako to, co naopak trvá nejdéle. Podobně jako knihovníci i architekt ví, že využívání knihoven se proměňuje a u každé nové úlohy je potřeba si ujasnit očekávání a možnosti. Jakkoliv by se mnou nepoučená veřejnost nesouhlasila, architekt není tím, kdo „chce, aby stavba byla co nejdražší, aby s ní vyhrál soutěže a měl nejvyšší honorář“. Snaží se ale o výše zmíněnou komplexnost a celkově funkční řešení oproti řešením ad hoc. Příkladem je snaha namísto nákupu strojového chlazení a jeho drahého provozování spíše využít na maximum řešení „low-tech“ (jednoduchá, někdy tradiční řešení s minimem technologie, opak high-tech), aby nároky na strojové chlazení byly co nejnižší. Ale opět: architekti jsou různí a ujasnění si východisek a názorů na začátku uspoří čas i peníze během realizace samotného projektu.

Co očekává architekt od veřejného zadavatele (ředitele knihovny, ale i zřizovatele/starosty)

Architekt potřebuje na straně partnerů cítit zájem o úlohu a účast při navrhování. Bohužel si řada veřejných zadavatelů, zejména politiků, myslí, že „zadá pokyn a ten pak ostatní splní“, případně, že „architekt je odborník, a tak dodá vše na klíč bez potřeby se během práce na projektu potkat“. Bez investované osobní energie a času se ale projekt nezdaří.

Je nutná spolupráce při sestavení zadání, termínů a odpovědností. V návaznosti na uvedenou osobní účast je také potřeba spolupráci strukturovat a rozdělit mezi zainteresované osoby či instituce. Architekt nemůže vést zadavatele/uživatele a rozhodovat za něj.

Zadavatel by měl mít zájem podívat se na zajímavé příklady v rešerších, ale třeba i při osobních návštěvách (adekvátně rozsahu úlohy). Je pro mě překvapivé, jak málo veřejní zadavatelé využívají zkušenosti z dříve dokončených staveb. Jednou z mála samospráv, které to pravidelně dělají, je město Litomyšl. Když se věnovali plaveckému bazénu, projeli (starosta, vedoucí investic, městská architektka a někteří zastupitelé) Rakousko a Švýcarsko a prohlédli si tamější realizace. Když požadovali kultivované nákupní centrum, objeli Rakousko. Když se věnovali veřejnému prostoru, navštívili Dánsko. Litomyšl je město s 10.000 obyvateli.

Zadavatel by také měl vnímat téma v celé šíři – tedy nikoliv jen: potřebujeme přesunout několik regálů, navrhnout pár klubových míst a jedno chlazení. Je přitom jasné, že zadání bude u těchto elementárních očekávání začínat, ale nemělo by jimi končit. Architekt se snaží o dlouhodobě nejlepší řešení, nikoliv o „záplatování problémů“. Projekt má přitom více fází a není nutné ve všech případech okamžitě zpracovat detailní dokumentaci. Je ale potřeba mít celkovou studii, aby se postupné úpravy mohly realizovat tak, aby neblokovaly ty následující.

Proto je také důležité věnovat se intenzivně studii, která definuje vše podstatné. Přesněji, ve studii se definuje dispoziční rozvržení a řešená témata a také jejich předpokládané náklady

Poté může být realizace stavby či rekonstrukce naplánována na etapy. Druhou důležitou fází je pak prováděcí projekt, kde se definují detaily a konkrétní řešení (viz dále Ideální postup). Bohužel je ale studie často vnímána jako „malůvky“, po nichž se teprve kreslí „pořádný projekt“. Studie je ale klíčový dokument, kde se odehrají ty hlavní a největší rozhodnutí (stavět/nestavět, stavět najednou/po částech, otevřený prostor/rozdělení na dílčí prostory, umístění zázemí...).

Na druhou stranu architekt potřebuje od zadavatele pečlivé vysvětlení, jak probíhá pracovní den a celkový popis činností v knihovně. Architekt není odborník na každodenní fungování knihovny a zejména nezná místní specifika. V tom musí být knihovník důsledný a nesmí se bát být i „polopatický“. Někdy i stejně znějící termín může mít jiný význam pro knihovníka a jiný pro architekta.

Téma knihovny by mělo být v komunitě obce vnímáno jako důležité. Komunita musí vědomě chtít investovat do knihovny a být na ni hrdá. To je samozřejmě zaměřeno na politika a úředníka správy majetku. Úkolem knihovníků je aktivními kroky podporovat a prezentovat knihovnu jako důležité místo pro místní komunitu. Politik (zřizovatel) totiž většinou nebude chodit za knihovníky.

Ideální postup

Příprava

Zásadní částí přípravy je definování zadání. Je samozřejmě důležité, aby u definování zadání byli na straně zadavatele všichni, kteří se pak budou projektu věnovat (knihovníci, politik (zřizovatel), úředník investic a správy majetku). Městský/obecní architekt je vhodnou volbou specialisty, který přípravu zadání oponuje z expertního pohledu. Pokud navíc realističnost zadání prověří schematickým dispozičním návrhem, má zadavatel více jistoty, že je zadání adekvátní. Součástí přípravy je i shrnutí potřebných podkladů, minimálně zaměření a zmapování technických sítí a zařízení. U historických budov nebo budov v horším technickém stavu je vhodný i stavebně historický a stavebně technický průzkum. I s tím pomůže městský/krajský architekt.

Výběr architekta

Zákon o zadávání veřejných zakázek stanovuje povinnost u projekčních služeb nevybírat jen podle kritéria nejnižší ceny. Splnit zákon je tak možné třeba i nastavením kritérií: 90 % nejnižší cena a 10 % cokoliv jiného, třeba termín dodání nebo výše pojištění. To ale kvalitní výsledek nepřinese. Je tak nutné nikoliv pouze splnit zákonné minimum, ale usilovat o optimální způsob výběru. U zakázek malého rozsahu (u služeb do tří milionů Kč) pak není nutné tento požadavek zákona splnit. Musí být ale splněny obecné požadavky na transparentnost, nediskriminaci, rovné zacházení, přiměřenost, inovativnost, udržitelnost a inkluzi. To se většinou řeší obecnými texty a třeba požadavkem na recyklaci papíru, na němž bude projekt vytištěn. Takový přístup ale samozřejmě nijak neřeší kvalitu projektu a tím ani výsledné realizace. Vhodný a potřebný je naopak přístup, který kvalitu projektu posuzuje. Pochopitelně ale musí být na čem kvalitu posuzovat. K tomu je vhodný výběr, kdy více architektů předkládá svoji soutěžní studii. Výhoda je, že se při větším počtu návrhů od více uchazečů dá mezi nimi porovnávat a vybrat řešení daného úkolu právě na základě posouzení celkové kvality návrhu. Pro tento postup již existuje metodika ve formě architektonické soutěže, kterou poskytuje zdarma, včetně konzultace, Česká komora architektů (ČKA). V architektonické soutěži je požadavek, aby návrhy posuzovala porota složená zadavatelem z nearchitektů a architektů (o stejné nebo obdobné kvalifikaci jako je požadována po soutěžících). Odborníků musí být alespoň o jednoho více než neodborníků. Forma architektonické soutěže je velmi různorodá (otevřená, užší, vícekolová, s konzultacemi…) a zvládne i velmi malé úlohy včetně interiérů a rekonstrukcí. Alternativou je neposuzovat návrh, ale kvalitu týmu. To se většinou děje posuzováním portfolia uchazeči již dříve zpracovaných projektů a osobním pohovorem. Opět je ale vhodné mít k posouzení porotu jako při výběru z návrhů, aby bylo posouzení odborné, pečlivé a přínosné. Z právního pohledu je zásadní, aby bylo jakékoliv posuzování zapsáno a bylo přezkoumatelné. Administrovat architektonické soutěže umí většina městských architektů. Je také možné najmout si pro první soutěž profesionálního organizátora nebo to zkusit vlastními silami s konzultacemi ČKA. ČKA také na vyžádání doporučí odborníky do poroty. Výběr pomocí architektonické soutěže je také vhodnou formou v případě čerpání dotace (mimo jiné též splňuje požadavky New European Bauhausu).

https://www.cka.cz/komora/tema-CKA/politika-architektury-a-new-european-bauhaus

Projekt

Autor vybraného projektu a zadavatel by měli uzavřít smlouvu a zpracovat jednotlivé projekční fáze. První je dopracování soutěžního návrhu do podoby studie na základě připomínek poroty a zadavatele. Důležitost a význam studie byl představen výše v textu. Vhodné je tuto studii projednat s dotčenými orgány státní správy (památková péče, hasiči...). Další fází je dle nového stavebního zákona projekt pro povolení záměru. V případech menších staveb bude možné (jako dosud) jej pro stavební úřad nezpracovávat. Stále jsou však některé dotčené orgány státní správy, jejichž souhlas bude potřeba získat (hygiena, hasiči, památková péče...) a pro něž bude nutné adekvátní dokumentaci k získání vyjádření zpracovat. Na základě studie je také možné investici rozfázovat a řešit ji po etapách. Díky celkové studii totiž nebude docházet ke krátkozrakým úpravám, které by zablokovaly lepší celkové řešení. Ostatně požadavek na etapizaci bývá součástí soutěžního zadání. Po získání kladných vyjádření a případně i povolení stavby následuje zpracování prováděcího projektu stavby, který po doplnění výkazu výměr (soupis všech prvků, z nichž se stavba skládá a jejich velikost či množství) a technických specifikací slouží k výběru stavitele. V případě rozsáhlejších staveb je potřeba zpracovávat samostatně jak projekt stavby, tak projekt interiéru. V případě projektu interiéru jako součásti hlavní stavby není potřeba fáze projektu pro povolení záměru (povolení je na stavbu i interiér zároveň). Vhodné je zpracovat ke každé fázi odhad stavebních nákladů. Nikdy nebude zcela přesný, to budou až nabídky stavebních firem, ale je důležitý pro plánování investice včetně případného rozdělení do etap.

Stavba

I při samotné stavbě je nezbytný zájem a účast zadavatele i uživatele. Představuje to hodně času a peněz věnovaných spolupráci a kontrole, ale vyplatí se to. Architekt vykonává na stavbě autorský dozor, tj. kontroluje soulad s projektem a řeší případné změny, které jsou očekávané zvláště u rekonstrukcí. Samozřejmě platí, že čím kvalitnější a přesnější byly podklady, tím je riziko změn menší. Kromě autorského dozoru by na stavbě měl být ještě technický dozor zadavatele, který kontroluje stavbu z technického hlediska, je na stavbě častěji a většinou i řeší postupné fakturace. Výhodné je, pokud je technický dozor najat již při zpracování prováděcího projektu a je jeho oponentem. Architekt i technický dozor zadavatele většinou spolupracují také při výběru stavební firmy, zejména při zpracování odpovědí na dotazy soutěžících.

Užívání

Architekt by měl být k dispozici i při užívání stavby, zejména při seznamování se uživatele s tím, jak hotovou knihovnu užívat. Je škoda, není-li architekt oslovován. Některé možnosti, které nová či rekonstruovaná budova nabízí, pak bohužel nemusí být využité (moje zkušenost s ovládáním oken a možností přirozeného větrání, o kterých knihovníci nevěděli). Stavba navíc během let vyžaduje různé úpravy a i zde architekt pomůže tím, že hlídá dílčí i celkovou funkčnost stavby.

Na koho se obrátit

Je možné začít vyhledáním nejbližšího městského/krajského architekta – zhodnotí situaci a dá doporučení pro další postup. Seznam městských architektů vede Česká komora architektů a je v mapové formě:

https://www.cka.cz/svet-architektury/architekti-a-projekty/ma/@map

Za nezbytné považuji seznámit se s příklady dobré praxe. Je vhodné výsledky ověřit ideálně osobní návštěvou a ptát se na úspěchy i problémy.

Příklady již uskutečněných soutěží na výstavbu/rekonstrukci knihoven jsou opět na webu ČKA v mapové formě s možností filtrace. Knihovny jsou pod heslem občanské stavby:

https://www.cka.cz/souteze/databaze/vysledky/@map?competition_subject=60

Oceněné realizace v soutěži České ceny za architekturu:

https://ceskacenazaarchitekturu.cz/mapa

Určitý potenciál skrývá spolupráce s vysokými školami. Je dobré oslovit fakulty architektury s nabídkou spolupráce, aby se studenti věnovali inovacím a tématu knihoven (včetně vytváření textů s doporučeními a zkušenostmi), ale nechtějte „studentské projekty za hubičku“ z pocitu úspory. Studenti architektury nenesou odpovědnost a nemají autorizaci. Je to obdoba studentů lékařství a lékařů s atestací. Mohou ale podnítit debatu. Vyžaduje to však více času.

Osobní postřehy

Architekti i veřejní zadavatelé i uživatelé – všichni se stále máme co učit ve vzájemné komunikaci. Nebát se zeptat, vysvětlovat, informovat, naslouchat, zvládnou kritiku, vnímat se jako partneři dobrého výsledku, a ne soupeřící strany. Nebát se obrátit na architekta i během stavby a užívání díla.

A co ergonomie?

Architekt by rád používal kvalitní a trvanlivé materiály, ale knihovny (veřejný zadavatel) se bohužel snaží na okamžité investici šetřit i za cenu vyšších provozních nákladů a menší trvanlivosti.

Více času by mělo být věnováno zhodnocení současného a plánovaného provozu, aby se nenavrhovaly prvky, které se za pár let nebudou používat. Proto je velmi důležitá pečlivá příprava akce.

Architekt by rád navrhoval otevřená flexibilní pracoviště, která umožňují změny poloh a uspořádání. Uživatelé, včetně knihovníků, to mohou vnímat pozitivně i negativně. Tím více je potřebná společná diskuse.

Specifickým tématem je akustika. Z pohledu norem se dělí na stavební (neprůzvučnost konstrukcí – stěn a stropů) a prostorovou (srozumitelnost, hluk, kvalitní poslech). Stavební akustika se řeší návrhem konstrukcí včetně těsnosti oken a dveří a jejich pečlivým provedením při stavbě. Požadavky jsou poměrně jednoznačně uvedeny v normách. Prostorová akustika je náročnější, komplikovaněji popsaná v normách a hůře predikovatelná. V případě knihovny půjde zejména o celkovou hlučnost, srozumitelnost u pultu služeb, odstínění hlučnějších částí jako třeba dětského oddělení nebo foyeru (pozor při prolínání s komunitní funkcí) a srozumitelnost v přednáškových prostorách. Parametry prostorové akustiky se počítají, ale vstupních údajů je příliš mnoho, než aby výpočet poskytoval jistotu. Záleží třeba i na počtu knížek v regálech, které mají pohltivou funkci. V zásadě jde tedy o to, požadovat řešení popsaného problému/zadání a nechat si navržené řešení vysvětlit.

S tématem klimatické změny by měla souviset i úvaha o vytápění/chlazení objektu, jak je řešit co nejjednodušeji jak z pohledu ovládání, tak provozních nákladů. Chladicí jednotky by měly být až posledním řešením. K využití je jak přirozené větrání (včetně možnosti nočního předchlazení), vhodné dispoziční úpravy, tak i vnitřní vegetace (u ní je ale potřeba zhodnotit reálnost péče).

Občerstvení se stává nedílnou součástí knihoven. Možností a úrovní je více: od prodejního automatu (pozor na jeho vysoké energetické požadavky, tj. kdo bude energie platit), přes prodej pití a balených potravin až po kavárnu. Během přípravy a zpracování studie je nutné si ujasnit vhodný rozsah a způsob provozování. Různému rozsahu odpovídají i různé požadavky Krajské hygienické správy.

Ing. arch. Petr Lešek, Ph.D.

Člen expertního týmu projektu

Zakládající partner architektonického ateliéru Projektil architekti

https://www.projektil.cz/projekty/knihovna-a-kulturni-centrum-vozovna

https://www.projektil.cz/projekty/narodni-technicka-knihovna-v-praze

https://www.projektil.cz/projekty/studijni-a-vedecka-knihovna

Úvod

Současná společnost je charakteristická dynamickým technologickým vývojem a rozšiřující se digitalizací každodenního života. Děti přicházející na svět v 21. století jsou již od útlého věku obklopeny technologiemi, které do značné míry ovlivňují způsob jejich socializace, komunikace i vzdělávání. V tomto kontextu nabývá na významu otázka podpory přirozené mezilidské komunikace, rozvoje jazyka a čtenářské gramotnosti od raného dětství. Jedním z projektů, který se této problematice systematicky věnuje, je iniciativa S knížkou do života (v mezinárodním kontextu známá pod názvem Bookstart).

Projekt S knížkou do života je zaměřen na podporu předčtenářské gramotnosti a čtenářství dětí od narození do šesti let. V České republice je koordinován Svazem knihovníků a informačních pracovníků ČR (SKIP ČR) a do jeho realizace jsou zapojeny zejména veřejné knihovny. Cílem projektu je motivovat rodiče, aby dětem věnovali čas prostřednictvím sdíleného čtení, čímž se nejen posiluje vztah mezi rodičem a dítětem, ale zároveň se rozvíjí jazykové, kognitivní a sociální schopnosti dítěte.

Provedená studie se věnovala analýze projektu S knížkou do života se zaměřením na jeho implementaci v knihovnách Královéhradeckého kraje. Předmětem zkoumání byly jak zkušenosti zapojených knihoven, tak postoje knihoven, které se do projektu nezapojily. Výzkum byl proto zaměřen na faktory, které ovlivňují rozhodování knihoven o účasti v projektu, a hodnotí význam finanční a metodické podpory.

Počátky projektu Bookstart a jeho implementace v ČR

Projekt Bookstart vznikl v 90. letech 20. století ve Velké Británii pod záštitou charitativní organizace BookTrust. První pilotní program byl realizován v Birminghamu v roce 1992 a bylo do něj zapojeno 300 dětí. Výsledky následného výzkumu ukázaly, že děti účastnící se programu měly výrazně lepší výsledky v oblasti jazykového rozvoje a školní připravenosti. Díky těmto pozitivním výsledkům se projekt rychle rozšířil do dalších oblastí Velké Británie i do zahraničí (BookTrust 2024).

V České republice je projekt Bookstart realizován od roku 2018 pod názvem S knížkou do života, a to pod záštitou Svazu knihovníků a informačních pracovníků České republiky (SKIP ČR). Již v prvním roce se do projektu zapojilo 128 knihoven, přičemž ke konci roku 2023 jejich počet přesáhl 300. Projekt usiluje o účast co největšího počtu knihoven. Cílem je rozvíjet předčtenářskou gramotnost dětí prostřednictvím aktivní účasti rodičů a knihovníků, a to již od narození dítěte.

Projekt je rozdělen podle věkových skupin cílové populace na dvě hlavní kategorie: děti ve věku 0–3 roky a děti ve věku 3–6 let. Tomu odpovídají i specifické metodiky a programy, které knihovny nabízejí. S ohledem na potřebu podpořit odbornou úroveň knihovníků a aktivit byly od roku 2018 vydávány metodické příručky, které knihovnám poskytují praktické návody, scénáře aktivit a doporučení pro práci s nejmladšími dětmi a jejich rodiči.

V prvních letech realizace projektu S knížkou do života docházelo k formování aktivit a k zavádění metodiky pro práci s dětmi ve věku 0–3 roky. Knihovny se potýkaly s potřebou přizpůsobit dosavadní programy specifikům této věkové skupiny, která vyžaduje odlišný přístup oproti práci s předškolními nebo školními dětmi. Reakcí na tuto potřebu bylo vydání první metodické příručky Jak na projekt S knížkou do života (Bookstart) v roce 2018 (Houšková a Laufková, 2018), následované publikací Nápady, náměty a scénáře na setkání rodičů a nejmenších čtenářů v knihovnách (Poživilová, 2019).

Knihovny si postupně vypracovaly své vlastní postupy a programy, kterým věnují velkou péči a propracovávají je tak, aby motivovaly jak děti, tak rodiče. Mnohé z nich své zkušenosti sdílejí a nabízejí příklady osvědčených programů v metodických příručkách. K projektu S knížkou do života bylo vydáno celkem sedm metodických příruček, z nichž knihovníci mohou čerpat nápady a inspirace k tvorbě vlastních programů pro tyto kategorie návštěvníků knihoven.

V roce 2020 byla vydána nová metodická příručka pro práci knihoven s dětmi ve věku 3–6 let, nazvaná Projekt S knížkou do života a čtenářská gramotnost (Laufková, 2020).

Podnětem k tomuto kroku bylo to, že děti, které se účastnily projektu Bookstart již od svého narození, dosáhly věku tří let. Příručka se věnuje vývoji dítěte ve věku 3‒6 let. Zároveň předkládá vhodné výukové metody pro práci s touto věkovou skupinou, neboť podstatou celého projektu je dovést malé předčtenáře až do fáze čtenářské, kdy na projekt S knížkou do života (Bookstart) navazuje projekt Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka (SKIP ČR).

Financování projektu

Důležitou součástí pro fungování a provozování takového projektu jako Bookstart je dostatek financí. Nejčastěji jsou finance získávány od sponzorů, z charitativních příspěvků či za pomoci fundraisingu.

V naší republice je projekt dotován prostřednictvím SKIP ČR, charitativním projektem Čtení pomáhá, Ministerstvem kultury ČR a dalšími partnery. Zásluhou této podpory přispívají knihovny vlastními financemi na pořízení jedné sady podpůrných materiálů částkou 100,- Kč, přičemž sada pro děti od 0 do 3 let obsahuje leporelo, metodiku pro rodiče, aktualizovaný seznam literatury, leták o projektu a ukázkové číslo časopisu Puntík a sada pro děti od 3 do 6 let obsahuje pohádkovou knížku, hru ke knize, seznam doporučených knih a komiksový metodický sešit. (S knížkou do života, 2024).

V současné době jsou knihovny v některých krajích navíc finančně podporovány z dalších zdrojů, příkladem je v tomto výzkumu zachycený Královéhradecký kraj, jehož knihovny od roku 2021 každoročně využívají speciální krajskou dotaci pro tento projekt. Dotace je určena na nákup motivačních setů, vybavení, pomůcek a literatury pro „bookstartové“ akce a od roku 2023 také na zaplacení lektorů specialistů, jejichž služby mohou knihovny v rámci tohoto projektu využít.

Metodologie

Cílem výzkumu bylo zmapovat zkušenosti knihoven Královéhradeckého kraje s realizací projektu S knížkou do života a identifikovat faktory, které ovlivňují jejich rozhodnutí o zapojení či nezapojení. Při výzkumu byl použit smíšený design kombinující kvantitativní a kvalitativní přístup ke sběru a zpracování dat.

V kvantitativní části výzkumu bylo provedeno online dotazníkové šetření (CAWI) na vzorku veřejných knihoven v Královéhradeckém kraji. Dotazník obsahoval 25 otázek a byl rozdělen do tří sad: (1) obecné otázky pro všechny knihovny, (2) otázky pro knihovny aktivní v projektu a (3) otázky pro knihovny, které se do projektu nezapojily. Dotazník cílil na získání informací o rozsahu aktivit, motivaci k zapojení, překážkách a znalostech o projektu.

Pro kvalitativní část výzkumu byla zvolena metoda polostrukturovaných rozhovorů se šesti zástupci knihoven – třemi zapojenými a třemi nezapojenými. Respondenti byli určeni s použitím metody náhodného výběru z knihoven obcí do 10 000 obyvatel, a to z důvodu specifických podmínek malých knihoven, které se často potýkají s odlišnými možnostmi fungování oproti velkým městským knihovnám.

Výsledky výzkumu

Při výzkumu byly zjišťovány postoje knihoven Královéhradeckého kraje jak zapojených, tak nezapojených do projektu S knížkou do života (Bookstart). Vzhledem ke kombinaci kvantitativního a kvalitativního výzkumného designu jsou výsledky rozděleny podle jednotlivých skupin respondentů a metod sběru dat.

Výsledky dotazníkového šetření knihoven aktivních v projektu

V první fázi výzkumu bylo osloveno prostřednictvím e-mailů celkem 354 aktivních knihoven v Královéhradeckém kraji, přičemž na žádost o vyplnění online dotazníku reagovalo 86 z nich. V tomto kraji bylo ke konci roku 2023 do projektu S knížkou do života (Bookstart) zapojeno 47 knihoven, tj. 13,3 % z celkového počtu knihoven v kraji.

Z otázky týkající se roku vstupu do projektu vyplynulo, že nejvíce knihoven (zejména městských knihoven z obcí o velikosti 3 000–10 000 obyvatel) se zapojilo v roce 2018, tedy v prvním ročníku projektu. Podobná vlna vstupů do projektu nastala i v letech 2020 a 2021. V letech 2019 a 2023 převažovaly menší knihovny zřizované obcemi. Větší městské knihovny nad 10 000 obyvatel vstupovaly do projektu postupně, nejčastěji v roce 2018 a poté po jedné knihovně ročně v období 2019–2021.

Co se týče četnosti pořádání akcí, nejčastější odpovědí bylo „4× ročně“, což je jedna ze základních podmínek účasti knihovny v projektu. Knihovny obvykle pořádají akce pro obě věkové skupiny: pro děti ve věku 0–3 roky a 3–6 let.

Přípravu programu pro projekt zajišťuje nejčastěji jedna osoba, zejména v menších knihovnách. Více pracovníků se zapojuje ve větších knihovnách s vyšší personální kapacitou (tab. č. 1).

Tab. 1 Přehled personálního zajištění příprav jedné akce Bookstart

zdroj: vlastní analýza dat

Na otázky ohledně průměrné návštěvnosti rodičů s dětmi ve věku 0–3 roky a 3–6 let knihovny odpovídaly číselnými údaji. Nejvyšší účast byla zaznamenána u akcí pořádaných pro obě skupiny současně. Přesné hodnoty jsou rozděleny dle velikosti knihoven a uvedeny v přehledových tabulkách (tab. č. 2–4).

Tab. 2 Průměrné počty návštěvníků na jedné akci Bookstart (obecní nebo místní knihovny)

zdroj: vlastní analýza dat

Tab. 3 Průměrné počty návštěvníků na jedné akci Bookstart (malá městská knihovna do 3000 obyvatel)

zdroj: vlastní analýza dat

Tab. 4 Průměrné počty návštěvníků na jedné akci Bookstart (městská knihovna 3000 až 10000 obyvatel)

zdroj: vlastní analýza dat

Pokud jde o propagaci projektu, knihovny nejčastěji propagují akce pomocí plakátů a sociálních sítí. Dále byly uváděny e-maily, městské či obecní zpravodaje, web knihovny, vítání občánků nebo kombinace více způsobů (viz graf č. 1).

Graf 1 Způsoby propagace akcí Bookstart

zdroj: vlastní analýza dat

Na dotaz k přínosu projektu pro knihovnu odpovědělo 91,4 % (34 knihoven) z celkového počtu 37 knihoven, že projekt měl pozitivní dopady. Nejčastěji uváděly nárůst návštěvnosti a příliv nové cílové skupiny uživatelů (18 knihoven). Dále u 17 knihoven narostl počet čtenářů. V 16 knihovnách vznikla komunita rodičů s malými dětmi. Ve 14 případech bylo zaznamenáno pozitivní hodnocení projektu zřizovatelem. Doplňkově bylo zmiňováno zlepšení vybavení knihovny pro malé děti a možnost posílit roli knihovny v komunitě (viz graf č. 2).

Graf 2 Přehled pozitivních dopadů projektu na knihovny

zdroj: vlastní analýza dat

Na dotaz týkající se negativních dopadů či problémů 31 knihoven uvedlo, že projekt žádné nové problémy nepřinesl. Šest knihoven identifikovalo určité komplikace, zejména zvýšenou pracovní zátěž, nedostatek financí na lektory, příliš mnoho lidí přicházejících na „bookstartovou“ akci, malé prostory či personální limity. Přesto i kritické poznámky byly často doplněny o pozitivní postoj ve smyslu „dobře vynaložené energie“ či „radostné investice“.

Na otázku, jaká podpora knihovnám v projektu chybí, reagovalo pouze šest knihoven. Z nich tři uvedly, že jim žádná další podpora nechybí, dvě by uvítaly doporučení většího počtu lektorů a jedna knihovna navrhla více příkladů dobré praxe.

Výsledky rozhovorů

Hloubkové polostrukturované rozhovory byly provedeny na vzorku šesti knihoven – tří knihoven zapojených a tří knihoven nezapojených do projektu S knížkou do života (Bookstart). Při volbě dotazovaných knihoven bylo přihlíženo k velikostem knihoven podle počtu obyvatel v obci nebo městě, aby bylo možné srovnání jednotlivých kategorií knihoven a jejich možností či limitů. Z důvodu anonymity byly jednotlivé knihovny označeny K1 až K6 (tzn. K1‒K3 zapojené; K4‒K6 nezapojené).

Motivace knihoven pro zapojení do projektu

Z rozhovorů se zástupci knihoven (K1, K2, K3) vyplynulo, že motivace pro vstup do projektu S knížkou do života (Bookstart) se liší podle doby zapojení a dostupnosti krajské finanční podpory. Knihovny K1 a K3 do projektu vstoupily v roce 2022, tedy v době, kdy byla knihovnám poprvé nabízena krajská finanční podpora. Obě knihovny ji označily za klíčový faktor, neboť hospodaří s omezeným rozpočtem. Motivací pro účast byla rovněž již existující spolupráce s mateřským centrem a skutečnost, že akce pro děti byly pořádány i před vstupem do projektu.

Knihovna K2 se projektu účastní od jeho začátku, tedy již v době, kdy finanční podpora ze strany kraje ještě neexistovala. Jako hlavní motivaci uvedla perspektivu získání nových čtenářů a podporu čtenářství u dětí od nejútlejšího věku ve spolupráci s rodiči.

Využití krajské finanční podpory

Všechny knihovny prokázaly znalost podmínek čerpání krajské podpory a aktivně ji využívají. K1 investovala do vybavení dětského koutku, K2 do nákupu knižních setů pro děti do tří let a do pořádání odborných přednášek. K3 využívá podporu na nákup knih, lektorů, herních a didaktických pomůcek.

Limity při pořádání akcí

Knihovny shodně identifikovaly jako hlavní překážku nedostatečné prostorové možnosti. K1 a K2 uvádějí komplikace spojené s malými prostory a nemožnost nabídnout adekvátní zázemí. K3 pak zdůraznila vysokou časovou náročnost příprav v důsledku omezeného personálního zajištění.

Náročnost přípravy a zdroje inspirace

Příprava „bookstartových“ akcí je podle všech tří knihoven výrazně časově náročná, především kvůli snaze o tematické zpracování a přípravu výtvarných dílen. V menších knihovnách vše obvykle zajišťuje jedna osoba. Jako hlavní zdroj inspirace jsou uváděny metodické materiály Národní knihovny ČR, dále sdílení zkušeností na sociálních sítích (zejména Facebook) a podněty z jiných knihoven.

Úspěšnost projektu a zpětná vazba

Knihovny považují projekt ve svých obcích za úspěšný. K1 a K3 pozorují zvýšený zájem veřejnosti, K2 dokonce popisuje „převis poptávky“. Projekt přitahuje nejen místní, ale i návštěvníky z okolních obcí. Pozitivní je i zpětná vazba od rodičů, kteří chválí akce i výběr knih. Zaznamenána byla také poptávka po častějším konání setkání. Z hlediska zpětné vazby od zřizovatelů se situace různí. K1 uvedla, že impuls k zapojení přišel přímo od zřizovatele, který v projektu viděl potenciál. K3 zpětnou vazbu od zřizovatele neobdržela, ačkoliv vedení obce o akcích ví. K2 popisuje spíše nezájem ze strany obce a nedostatek podpory, přestože obec projekt vnímá jako přínosný.

Výsledky šetření knihoven neaktivních v projektu

Knihovny nezapojené do projektu S knížkou do života měly v dotazníku odpovídat jednak na dotazy určené všem knihovnám bez rozdílu (např. o jakou knihovnu se jedná), jednak na otázku zjišťující hlavní důvody vedoucí k rozhodnutí knihovny nezapojovat se do projektu. Pro zodpovězení této otázky měli respondenti možnost zvolit nabízené odpovědi nebo uvést vlastními slovy důvody pro neúčast v projektu. Ze shromážděných dat vyplynulo, že nejčastější příčinou je časové hledisko (15 knihoven, tj. 28,8 %). Druhým nejčastějším důvodem nezapojení knihoven jsou prostory, nedostatek personálu a nedostatek zkušeností. Všechna tato hlediska byla knihovnami deklarována ve stejném poměru, tedy u 14 knihoven (26,9 %). Jako třetí důvod byly zmíněny finance (pět knihoven, tj. 9,6 %). Ostatní důvody byly v jednotlivých situacích rozepsány vlastními slovy, jako např. málo obyvatel, málo čtenářů, málo dětských čtenářů nebo nezájem občanů o knihovnu (viz graf č. 3).

Graf 3 - Důvody nezapojení knihoven do projektu Bookstart

zdroj: vlastní analýza dat

Z rozhovorů s knihovnami K4‒K6 vyplynulo, že projekt S knížkou do života (Bookstart) znají, a to především v souvislosti s dotační podporou Královéhradeckého kraje. Vědí, že cílem projektu je podpora čtenářství od nejútlejšího věku, který považují za klíčový, nicméně se samy věnují spíše dětem od tří let a žákům ZŠ. Žádná z dotázaných knihoven neabsolvovala školení zaměřené na práci s dětmi ve věku 0–3 roky.

O krajské finanční podpoře knihovny vědí, ale nemají přesnější informace o jejím využití. Mezi hlavní příčiny nezapojení uvádějí časové zatížení a nedostatek personálu (K4, K5), případně kombinaci s finančními omezeními (K6). Všechny knihovny se shodly, že finance nejsou rozhodujícím faktorem. Knihovna K6 nicméně připustila, že podpora může být přínosná, ale její rozhodnutí o zapojení vychází z aktuální změny personální situace, nikoli z výše podpory.

Shrnutí výsledků výzkumu

Výzkum se zaměřil na postoje knihoven v Královéhradeckém kraji k projektu S knížkou do života (Bookstart) a na jejich zkušenosti s jeho realizací. Ukázalo se, že nezapojené knihovny mají o projektu pouze základní povědomí, nové informace aktivně nevyhledávají. Oproti tomu zapojené knihovny dobře rozumí cílům projektu a významu čtení v raném věku.

Nezapojené knihovny znají podmínky účasti jen částečně (např. požadavek na čtyři akce ročně a možnost čerpat finanční podporu). Knihovny, které se projektu účastní, podmínky dobře znají a nepovažují je za problém. Nejčastěji zmiňovanou překážkou je nedostatek vhodných prostor.

Základní otázkou výzkumu bylo, co motivuje knihovny k zapojení či nezapojení do projektu. Finanční podpora kraje je knihovnám známá, ale její vliv na rozhodnutí o vstupu do projektu není významný. Zejména menší knihovny ji vítají, ale jako hlavní motivaci uvádějí možnost oslovit nové čtenáře a vytvořit komunitu. Naopak nezúčastněné knihovny uvádějí jako příčinu neúčasti nedostatek času, personálu nebo zájmu ze strany veřejnosti.

Časová náročnost příprav akcí se ukazuje jako překážka i pro zapojené knihovny – především tam, kde vše zajišťuje jedna osoba. Důvodem neúčasti může být i nejistota knihovníků ohledně práce s nejmladší věkovou skupinou. Potvrzuje to i zjištění, že většina dotázaných (62,2 %) nikdy neabsolvovala školení zaměřené na práci s dětmi do tří let. K absolvování školení by knihovníci byli motivováni, pokud by s touto skupinou plánovali pracovat.

Zájem zřizovatelů o projekt byl zaznamenán jen okrajově, a to přesto, že existují metodické materiály vysvětlující přínosy knihoven pro komunitu. Častěji se objevovalo vnímání knihovny jako samozřejmé součásti obce, bez hlubšího zájmu o její programy.

Výzkum ukázal, že projekt S knížkou do života (Bookstart) je komplexní a jeho úspěšnost závisí na přístupu knihovníků, uživatelů i zřizovatelů. Každý z těchto faktorů může hrát klíčovou roli v tom, zda se knihovna projektu zúčastní a jak efektivně jej realizuje.

Význam tohoto projektu nabývá na důležitosti v kontextu potřeby rozvíjení předčtenářské dovednosti ještě před nástupem dítěte do školy. Potvrzují to data z mezinárodního šetření PIRLS 2021, z nichž vyplývá, že české děti mají v oblasti počátečních čtenářských dovedností podprůměrné výsledky oproti průměru EU a téměř polovina z nich si tyto dovednosti osvojila nedostatečně. Raný rozvoj předčtenářských návyků – ideálně za podpory rodičů a ve spolupráci s knihovnami – může významně ovlivnit budoucí čtenářskou úspěšnost dětí. Tuto skutečnost posiluje význam projektu S knížkou do života (Bookstart), jenž přispívá ke kultivaci čtenářské gramotnosti již v předškolním věku.

Závěr

Projekt S knížkou do života představuje promyšlený a komplexní nástroj podpory předčtenářské gramotnosti a čtenářství u nejmladších dětí. Jeho úspěšná implementace v knihovnách je však podmíněna celou řadou faktorů – od osobního nastavení knihovníků, přes dostupnost metodické a finanční podpory až po vnímání knihovny ze strany jejího zřizovatele.

Výsledky výzkumu ukazují, že program má potenciál ovlivnit komunitní život v obci a posílit roli knihovny jako centra podpory rodin. Zároveň však ukazují na potřebu systematického vzdělávání pracovníků knihoven, lepšího informování o dostupných možnostech a podpory malých knihoven v organizačně náročné činnosti, jakou je práce s nejmladší věkovou skupinou.

Doporučení do budoucna zahrnují rozšíření výzkumu i do dalších krajů, provedení komparativních analýz a zaměření se na evaluaci dopadu projektu na čtenářskou gramotnost dětí. Právě včasná intervence v oblasti čtenářství může mít zásadní vliv na vzdělávací a sociální dráhu dítěte, přičemž knihovny jsou přirozeným partnerem, který k tomuto cíli může významně přispět.

Přehled metodických příruček k projektu S knížkou do života (Bookstart) dle data vydání:

HOUŠKOVÁ, Zlata a LAUFKOVÁ, Veronika, 2018. Jak na projekt S knížkou do života (Bookstart): metodická příručka. Praha: Národní knihovna České republiky – Knihovnický institut. ISBN 978-80-7050-703-2.

POŽIVILOVÁ, Markéta, 2019. Nápady, náměty a scénáře na setkání rodičů a nejmenších čtenářů v knihovnách: s knížkou do života – Bookstart. Praha: Národní knihovna České republiky – Knihovnický institut. ISBN 978-80-7050-717-9.

LAUFKOVÁ, Veronika, 2020. Projekt S knížkou do života a čtenářská gramotnost: metodická příručka pro práci knihoven s dětmi ve věku 3–6 let. Praha: Národní knihovna České republiky – Knihovnický institut. ISBN 978-80-7050-732-2.

HLAVINKOVÁ, Alena; RUPCOVÁ, Marie a VÁLKOVÁ, Jarmila, 2021. Projekt S knížkou do života (Bookstart) a logopedická prevence: metodická příručka pro práci knihoven. Praha: Národní knihovna České republiky – Knihovnický institut. ISBN 978-80-7050-752-0.

HOUŠKOVÁ, Zlata, 2022. S knížkou do života (Bookstart): jak opravdu vstoupit S knížkou do života: metodická příručka pro práci knihoven s rodiči a dětmi v novorozeneckém a kojeneckém věku. I. vydání. Praha: Národní knihovna České republiky – Knihovnický institut. ISBN 978-80-7050-770-4.

HOCHMANOVÁ, Zdeňka; HOUŠKOVÁ, Zlata; ORNSTOVÁ, Petra; SVOBODOVÁ, Gabriela a ROŠKOTOVÁ, Jana, 2023. Rok S knížkou do života (Bookstart): praktické scénáře podle knižních příběhů: metodická příručka pro práci knihoven s rodiči a dětmi. Praha: Národní knihovna České republiky – Knihovnický institut. ISBN 978-80-7050-795-7.

MERTIN, Václav a JANDÍKOVÁ, Barbora, 2024. S pohádkou do života: scénáře podle známých pohádek: metodická příručka pro práci knihoven s rodiči a dětmi: Bookstart. Praha: Národní knihovna České republiky – Knihovnický institut. ISBN 978-80-7050-817-6.

Použité zdroje:

BOOKTRUST. A history of Bookstart. Online. Dostupné z: https://www.booktrust.org.uk/what-wedo/programmes-and-campaigns/bookstart/practitioners/history/. [citováno 2024-02-02].

HOUŠKOVÁ, Zlata a LAUFKOVÁ, Veronika, 2018. Jak na projekt S knížkou do života (Bookstart): metodická příručka. Praha: Národní knihovna České republiky – Knihovnický institut. ISBN 978-80-7050-703-2.

POŽIVILOVÁ, Markéta, 2019. Nápady, náměty a scénáře na setkání rodičů a nejmenších čtenářů v knihovnách: s knížkou do života – Bookstart. Praha: Národní knihovna České republiky – Knihovnický institut. ISBN 978-80-7050-717-9.

S KNÍŽKOU DO ŽIVOTA (BOOKSTART). Sady S knížkou do života. Online. Dostupné z: https://www.sknizkoudozivota.cz/sady-s-knizkou-do-zivota/. [citováno 2024-02-10].

SKIP ČR. Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka. Online. Dostupné z: https://www.skipcr.cz/projekty/uz-jsem-ctenar-knizka-pro-prvnacka. [citováno 2024-05-24].

(5. března 1933 - 23. května 2024)

V květnu tohoto roku nás opustil ve věku 91 let jeden z koryfejů českého knihovnictví, který našemu oboru bez nadsázky zasvětil celý svůj profesní život – od vysokoškolských studií knihovnictví přes práci v knihovnické metodice (vojenské osvětové knihovny), odbornou publikační a redakční činnost (za všechny jmenujme mnohaleté vedení Bulletinu SKIP ČR) po zodpovědnost za budování a rekonstrukce pražských knihoven (jako vedoucí příslušného týmu Městské knihovny v Praze), jimiž se zabýval několik desítek let (cca od roku 1970). Svoje zkušenosti z oblasti výstavby a rekonstrukce knihoven předával knihovníkům z celé republiky, ale studentům Vyšší školy informačních studií v Praze. Zúročil je i sepsáním mnoha článků a vydáním vlastní publikace Architektura knihoven (KURKA, Ladislav. Architektura knihoven. Praha: Svaz knihovníků a informačních pracovníků České republiky, 2011. 86 s., 7 s. příl. ISBN 978-80-85851-20-5). Knihovnickému oboru se ale věnoval všestranně, o čemž svědčí počet jeho prací zachycených v katalogu/databázi KKL Knihovnického institutu a jejich tematická šíře. Katalog KKL po zadání jména „Kurka“ nabídne 246 položek – prací, za něž byl redakčně odpovědný, i vlastních článků, v nichž se věnoval osobnostem a událostem spojeným s československými či českými knihovnami, přibližoval zahraniční knihovny a knihovnické spolky (především v Německu a Rakousku), připravil mnoho rozhovorů s kolegy pro Bulletin SKIP, přispíval do Čtenáře; zajímaly ho problémy automatizace knihoven, četby, knihovnického zákonodárství, autorského práva… Že však nebyl jen knihovníkem, o tom svědčí již dříve publikované rozhovory a narozeninové medailony. Svoji vzpomínku na Ladislava Kurku pro nás sepsal Roman Giebisch, předseda Svazu knihovníků a informačních pracovníků ČR.

Za redakci Anna Machová

Šéfredaktor Ladislav Kurka

S Láďou Kurkou jsem se dlouhá léta stýkal především za účelem přípravy Bulletinu SKIP, jehož byl dlouholetým šéfredaktorem. Připravovali jsme čtyři čísla za rok a ještě jedno zvláštní číslo věnované zahraničnímu knihovnictví. Láďa měl sice redakční radu Bulletinu SKIP, ale většinu práce na obsahu periodika připravil sám a my jsme mu pomáhali pouze s korekturami, s přípravou grantu pro řízení na Ministerstvu kultury atd. Protože byl dosti urputný, většinou se mu dařilo získat všechny příspěvky, o které měl zájem, a společně jsme pak seděli u počítače a vybírali obrazovou část daného čísla. Těžko se smiřoval s koncem tištěného vydávání Bulletinu SKIP, ale zvyšující se náklady na distribuci a tisk byly pádným argumentem, proč časopis vydávat pouze elektronicky.

S Láďou Kurkou jsem byl dvakrát na pozvání Spolku rakouských knihovníků na kongresu v Innsbrucku a Villachu. Většina německých a rakouských knihovníků se s Láďou vítala jako se starým známým a Láďa měl i mnoho osobních přátel mezi těmito knihovníky a knihovnicemi, s nimiž se navštěvoval. Dlouhá léta si budoval síť zahraničních kontaktů a díky mnoha přátelům v zahraničí dostával i zahraniční jejich odborná periodika a knihy, které ho zajímaly. Vedle paní doktorky Jarmily Burgetové, která dlouhá léta zastupovala české knihovnictví na mezinárodních kongresech IFLA atd., uměl i Láďa velmi dobře využít svůj sociální kapitál.

Láďa byl velký sportovec, běhal maraton a v Klementinu nejezdil výtahem. V Kolíně měl velkou zahradu s ovocnými stromy, o kterou se vzorně staral, a u svého pražského?? činžovního domu, kde měl byt, se staral o skalku a skalničky, kterou mu sousedé pravidelně likvidovali. Na Karlově náměstí v Praze vedle Faustova domu se každý rok konají prodejní výstavy skalniček, kde jsme se s Láďou potkávali, protože je organizoval. Byl největším sběratelem pohlednic hradozámeckých sídel v Česku a vydal řadu knih mapujících tato šlechtická sídla v jednotlivých regionech. Měli jsme společnou vášeň pro sladké a když jsme slavili Láďovy narozeniny, koupil jsem mu dort a z toho měl vždy velikou radost.

V závěru jeho života jsem ho několikrát navštívil v pečovatelském domě v Sulické ulici v Praze a nikdy nezapomenu, jak vždy říkal „stáří je jen pro odvážné lidi“. Však to časem zjistíme všichni…

Roman Giebisch

Foto: archiv SKIP